20. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."



Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.


EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Chodí někdo z vás do nějakého sportovního kroužku? Nebo ještě lépe – byli jste letos s rodiči na dovolené někde na horách?

Když máme třeba běžet nějaký závod, nebo vylézt na nějaký vysoký kopec, tak důkladně zvažujeme, co si s sebou máme vzít. U běhu je to jednoduché - vezmete si trenky, tričko a běžeckou obuv. Na hory si toho musíme vzít víc, třeba svačinu a láhev s pitím; ale stejně si obsah našeho batohu musíme dobře rozmyslet - abychom si s sebou nebrali něco, co by nám ten batoh dělalo zbytečně těžký.

Neznámý autor Listu Židům ve druhém čtení mluví o něčem podobném: Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Náš život je putování do Božího království - a když s sebou na téhle cestě vláčíme věci, které jsou zbytečné, můžeme tam sice možná taky dojít, ale s mnohem většími obtížemi.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty přinášejí svědectví o rozporuplnosti účinku hlásaného Božího slova v lidských srdcích; rozporuplnosti často tak silné, že představuje existenční nebezpečí pro toho, kdo Slovo hlásá.

Prorok Jeremiáš je v prvním čtení kvůli hlásání Slova málem utopen v bahně; není to ovšem jeho první taková zkušenost. Již o osmnáct kapitol dříve, tedy ve dvacáté kapitole, je v knize proroka Jeremiáše popsána podobná situace: kněz Pašchúr nechává Jeremiáše zbít a vsadit do klády. Od sedmého verše dvacáté kapitoly pak slyšíme Jeremiášův nářek:

„Svedl jsi mne, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mne. Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. Kdykoli mluvím, musím křičet; ohlašovat násilí a zpustošení. Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. Řekl jsem si: Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem. Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.“

Jeremiáš není žádný masochista, ani provokatér, ani (jak bychom řekli dnes) milovník adrenalinových aktivit. Jako každý normální člověk touží po obyčejném klidném životě bez zásadních konfliktů. Jenže je prorok - a to není zaměstnání, ale existenciální nastavení, vlastně Jeremiášova identita. Slovo, jež mu Hospodin svěřil, si nemůže nechat pro sebe, musí je hlásat – a hlásání přináší protivenství, neboť naráží na zkamenělá lidská srdce, neochotná toto Slovo přijmout. Srdce, jež Slovo vnímají jen jako ohrožení, jako sýčkování – a jeho interpreta jako nositele špatných zpráv (v němčině máme právě pro tohle krásný termín Rabenprophet – krkavčí prorok). V dnešním prvním čtení říkají královští úředníci: Ať je zabit tento člověk, když k nim mluví takové řeči, neboť nehledá blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.

Jeremiáš je takto předobrazem Krista. Dnešní úryvek evangelia je rozdělen na dvě přibližně stejné části. V první Ježíš vyznává, co si horoucně přeje (a co je také vlastním poselstvím hlásaného Slova):

   Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!

Výrazy oheň a křest odkazuji k daru Ducha svatého, který má být ve svůj čas dán světu – k daru Ducha lásky a pokoje, Ducha smíření.  Jenže Ježíš pak realisticky říká, že se stane něco, co si sice nepřeje, ale co přesto nastane: Nepřinesl jsem mír, ale rozdělení.

Boží slovo je vždy slovo lásky. Otec si nepřeje nic než pokoj a smíření, nepřeje si nic jiného, než aby jeho děti žili opravdu jako sourozenci, jako rodina, jako bratři a sestry. Jenže Boží Slovo v reálném světě pokoj nepůsobí, neboť se střetává se ztvrdlými a zraněnými lidskými srdci – a v nich pak účinkuje paradoxně jako pravý opak toho, k čemu je určeno.

Problém tedy není ve Slovu; Slovo není dvojznačné, není záměrně provokativní, není toxické, není proneseno, aby rozdělovalo. Chyba není ve vysílači, ale v přijímači. Vždycky ovšem můžeme svá srdce naladit k otevřenosti vůči přijetí Slova takového, jaké je. Vždycky můžeme odložit naši pýchu a pocit, že jsme už spolkli všechnu životní moudrost a sami nejlépe víme, jak všechno má být. Pak můžeme Slovo slyšet správně a pochopit, co je jeho skutečným obsahem – že je to opravdu Slovo lásky, pokoje a smíření.

 

 V neděli 10.8. jsem na naší farní chalupě v Karolince.

 Kázání k 19. neděli v mezidobí z cyklu C jsou zde (2019) či zde (2016).

 

18. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23

Čtení z knihy Kazatel.

   Marnost nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost.
Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.



Ž1 90(89),3-4.5-6.12-13
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se smrtelníci!" Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka.
Odp.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
Odp.
Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se rad svými služebníky!
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
   Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou.
   Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.



EVANGELIUM Lk 12,13-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"
   Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
   Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má."
   Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘
   Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
   Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."

 _______________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení končí slovy: Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus. Jsou to velice důležitá slova, zvlášť pro dnešní dobu. Mezi námi lidmi je spousta rozdílů - někdo pochází z Česka, někdo odjinud; někdo je třeba bohatý a někdo chudý; a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Možná máte, děti, zkušenost s tím, že se ve škole například nějaká skupina spolužáků někomu směje, že není jako oni -  třeba že nemá nejnovější iPhone nebo značkové oblečení. Nebo se něco podobného možná už stalo i přímo vám.

Svatý Pavel chce říci, že to, co nás spojuje, je mnohem důležitější než naše rozdíly. Jsme sice různí, ale ze všeho nejvíc jsme všichni milované Boží děti. Takže to, jestli má někdo nový iPhone nebo značkové oblečení, není vlastně vůbec důležité.

 

 Milí bratři a sestry,

Ježíšovo podobenství o boháči a stodolách je zarámováno do úvodního dialogu s bezejmenným člověkem ze zástupu, který Ježíše prosí: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"  Ten, kdo se táže, vlastně svého bratra již nevidí především jako bratra, ale jako zloděje, který se neprávem zmocnil dědictví na úkor jeho samého. Pokud by to nebylo riskování zpovědního tajemství, mohl bych vyprávět mnohé příběhy ze zpovědnice u kapucínů; majetkové spory - například právě o dědictví - často zcela rozklíží rodinné vazby a ze sourozenců udělají nesmiřitelné nepřátele na mnoho let.

Ježíš odpovídá právě oním podobenstvím o boháči a stodolách: Velice charakteristická je věta Uvažoval sám pro sebe. Problém boháče není v tom, že má bohatství, nebo že se mu na poli urodilo (to bylo ve Starém Zákoně považováno dokonce za projev Božího požehnání a přízně). Problém je jeho bezvztahovost, problém je to, že vidí jen sám sebe. Můžeme si všimnout, že mluví a uvažuje výlučně v ich – formě, 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ I když používá druhou osobu jednotného čísla – ty – mluví opět sám k sobě, skoro jako by trpěl samomluvou. Své bohatství nesdílí s nikým, jen sám se sebou.

Pak ovšem do jeho života vtrhne mezní situace blízké smrti, a boháč najednou chápe, že směřování jeho života byla sázka na špatnou kartu. Bůh mu říká Blázne, a to v biblickém úzu neznamená ani tak pošetilost nebo psychickou nenormálnost, ale bezbožnost; život neukotvený ve vztahu s Druhým a s druhými, život žitý jen pro sebe sama. Můžeme si zde vzpomenout na slova žalmu 10: Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: „On nepotrestá! Bůh není!“ To je celé jeho smýšlení. Po celý čas se mu vše daří, je daleko od myšlenky na tvůj soud, na všechny své odpůrce hledí s výsměchem. Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“ Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, pod jeho jazykem jen útrapa a hoře. Sedí na číhané poblíž osad, zabíjí nevinného ve skrytu, jeho oči slídí po chudákovi. Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, číhá, aby lapil ubožáka, lapí ho a vtáhne do své sítě. Přikrčí se, po zemi se plazí, chudáci klesají v jeho drápech.

Můžeme se ještě krátce vrátit k poslední větě dnešního úryvku, která celé podobenství shrnuje: Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem. Při jeho čtení mi přišel na mysl úvodní verš českého textu mé oblíbené sicilské mariánské písně: Matko přesvatá, láskou bohatá. Naše životní bohatství před Bohem jsou vztahy lásky, jen z nich budeme jednou souzeni.

 V neděli 27. července jsem na dovolené. Kázání k 17. neděli v mezidobí cyklu C z roku 2022 je zde.

 

16. neděle v mezidobí C 2025

 

1. ČTENÍ Gn 18,1-10a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Hospodin se zjevil Abrahámovi v doubravě Mamre, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle - stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl:
    "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?" Odpověděli: "Nuže, udělej, jak jsi řekl!"
    Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: "Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!" Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.
    Zeptali se: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu." (Hospodin) řekl: "Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna."




Žl 15(14),2-3a.3b-4.5bc
Odp.: 1a Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.
Odp.
Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Odp.
Nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!
Odp.




2. ČTENÍ Kol 1,24-28

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
    Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhodnutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemném rozhodnuti, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu.
    O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

EVANGELIUM Lk 10,38-42

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta.
    Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"  Pán jí odpověděl: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, představte si, že se dozvíte, že k vám má přijít nějaká vzácná návštěva. Co uděláte? Asi vyluxujete, vytřete prach, dáte kytku na stůl, koupíte nějaké dobré pití, chlebíčky, zákusky a tak podobně. Marta dělala něco podobného, když za nimi do Betánie přišel Ježíš. A nebylo to špatně, jenom ta Marta trošku zapomněla na to, že Ježíšovi asi víc než na uklizeném domě a občerstvení záleželo na tom, aby obě sestry byly s ním, aby si s ním povídaly, aby se radovaly z toho, že tam s nimi je. A Marii chválí Ježíš proto, že na to přišla.

 

Milí bratři a sestry,

Vyprávění o návštěvě tří andělů v doubravě Mamre z dnešního prvního čtení se stalo předlohou pro ztvárnění Nejsvětější Trojice ve východní ikonografii-nejznámější je slavná ikona Andreje Rubleva. V tajemných postavách tří mužů navštěvuje Abraháma a Sáru sám Hospodin. A možná nejpodstatnější věta z prvního čtení je Abrahámovo přivítání:    

 "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?"

Abrahám chce u sebe ony tři muže zadržet, chce, aby hned nepřešli dál, chce být alespoň chvíli v jejich přítomnosti. Dělá pro to všechno; nechá připravit hostinu z toho nejlepšího, co zrovna má, sám svou návštěvu obsluhuje (což by normálně dělali jeho služebníci)  - jen aby se s nimi neminul, aby neodešli, aby s nimi mohl strávit nějaký čas.

V dnešním evangeliu je sice tou, která obsluhuje, Marta; ale Abrahámovi se svým vnitřním postojem více podobá její sestra Marie. Chce využít Ježíšovu přítomnost naplno, chce si vychutnat ten vzácný okamžik zde a nyní, kdy je Ježíš u nich doma v Betánii, kdy se kolem něho výjimečně netísní davy lidí, kdy ho sestry mají jen pro sebe. Není samozřejmě špatně, že Marta Ježíše obsluhuje - je to rovněž výraz toho, že je za jeho vzácnou návštěvu vděčná. Jenže její slova ukazují, že jí Ježíšova přítomnost v danou chvíli nepřináší ani radost, ani pokoj - jen starost, jestli to všechno zvládne, a naštvání na sestru, která je podle ní pasivní a líná. Proto jí Ježíš musí laskavě domluvit: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

Ježíš stále hledá cesty, jak být s námi a jak nás laskavě a nenásilně přimět, abychom my byli s ním, abychom mu věnovali čas v modlitbě, abychom občas všeho nechali a jen se těšili z toho, že je nám tak blízko. Stále přichází, a naším velkým duchovním úkolem je rozpoznat jeho příchod a nenechat ho jen tak přejít kolem. Je to obtížné; v době zaměřené na výkon a na věci, které jsou vidět, je možná snazší být jako Marta - i ve věcech souvisejících s vírou a naším křesťanským životem. Ale vybereme-li si Mariin lepší úděl, mnohonásobně se nám to vrátí.

 

15. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

 Mojžíš řekl lidu:  "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."




Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.



EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"


_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Co myslíte, kdo je ve skutečnosti ten milosrdný Samaritán, koho představuje? Podle těch posledních Ježíšových slov Jdi a stejně jednej i ty bychom si mohli myslet, že je to jakoby příklad pro nás: když vidíš někoho, komu je potřeba pomoci, tak mu podle svých sil taky pomoz. Ale je ještě jeden možný výklad: Ten ubohý člověk, co ho přepadli lupiči, jsme my, třeba když se náš život dostane do nějakých těžkostí. A ten Samařan je Ježíš, který na nás hledí se soucitem a který nás pozvedá a uzdravuje.

 

Milí bratři a sestry,

Známý německý jezuitský kněz a teolog Karl Rahner napsal sbírku esejů Worte ins Schweigen – Slova do mlčení, a v ní je také úvaha s názvem Bůh mého poznání. Cituji z ní jednu pasáž:

Tvé slovo, Bože, a Tvá moudrost jsou již ve mně; ne že bych Tě poznával a chápal, ale že Ty mne poznáváš jako svého přítele a svého syna. Toto slovo, jež se rodí z Tvého srdce jako Tobě rovné a jež mi vkládáš do srdce, potřebuje pro mne ještě výklad vnějším slovem, které slyším a přijímám vírou.

Velice podobná je i výpověď dnešního prvního čtení, z páté knihy Mojžíšovy:

(Boží slovo) není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."

Jeden z nejsilnějších důkazů toho, že Boží slovo je pravdivé, je právě skutečnost, jak si toto slovo vydává vzájemně svědectví s naší vnitřní zkušeností; s tím, co prožíváme, s našimi radostmi a bolestmi, s našimi životními zápasy; zkrátka se vším existenciálním poznáním, které získáváme na pouti naším životním příběhem. Když to vše konfrontujeme se slyšeným, čteným a rozjímaným slovem Písma, získáváme s časem stále větší jistotu: Bůh nás opravdu zná a opravdu vede, jeho Slovo je vskutku ostřejší než každý dvojsečný meč, jak říká svatý Pavel; vynáší o nás pravdivý soud, ale zároveň nás ujišťuje o stálé a neměnné Boží lásce k nám. V síle této zkušenosti přestává být důležité, že například starozákonní zpráva o stvoření (nebo spíš její doslovný výklad) je v rozporu se současným přírodovědným obrazem světa. Začínáme chápat, že kritérium pravdivosti Božího slova je právě a zejména v tom, jak dokáže hovořit k našemu srdci a osvětlovat smysl našich životních událostí.

Podobenství o milosrdném Samařanu z dnešního evangelia pak z tohoto pohledu není především apel na to, abychom prokazovali milosrdenství svým bližním. Zve nás spíše k tomu, abychom se ignaciánskou metodou sami ztotožnili s oním přepadeným a zbitým člověkem a v duchu na sobě zažili Ježíšův pohled, plný soucitu; abychom zažili vylití oleje a vína Ducha svatého do našich ran. Abychom zakusili, jak se o nás Pán sám stará, a jak se stará i prostřednictvím druhých lidí, v podobenství reprezentovaných oním hostinským. Můžeme si při tom zároveň vzpomenout na všechny situace z naší osobní historie, v nichž se právě toto skutečně odehrálo, ve kterých jsme v těžkostech zažili něžnou Boží lásku a péči.  

 

14. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Iz 66,10-14c

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."



Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.




2. ČTENÍ Gal 6,14-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.




EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Učedníci, které Ježíš poslal hlásat příchod Božího království, se vracejí s radostí, že vítězí nad zlými silami. Jako by se z nich stali hrdinové se superschopnostmi, které známe z komixů nebo filmů. A možná na to byli taky náležitě pyšní. Ale Ježíš jim říká, že se mají spíš radovat z něčeho jiného: Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi. Nemají mít radost hlavně z toho, že mají superschopnosti. Mají mít radost, že jejich jména jsou zapsána v nebi - tedy v Božím srdci, že je má Pán Bůh rád.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení svou výpovědí připomíná můj oblíbený Žalm 131, který mám i na jednom svém primičním obrázku:

Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými.

Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně.

Doufej, Izraeli, v Hospodina nyní i navěky.

 Jsou to obrazy velmi intimních a zároveň velmi podstatných, vlastně základních zkušeností našeho života. Je to všechno to, co člověk zažívá jako první, když přijde na svět, a co ovšem poté ovlivňuje celý jeho život a jeho nastavení vůči světu a lidem okolo něj. Jsou to obrazy mateřského instinktu a zároveň instinktu úplně malého dítěte, které je na matce ve všem závislé, které přijímá její mateřskou lásku a vytváří si na jejím základě první dojmy o tom, jaký je svět, do kterého se narodilo. Když je matka vždycky nablízku a dítě vnímá její lásku – bezpodmínečnou, neboť je to přece její dítě, ať je jakékoli – vstupuje do tohoto světa s bazální důvěrou. Svět je – aspoň na nějaký čas – navýsost pozitivní místo, prodchnuté láskou a přijetím. Problémy přijdou až později, až když člověk vyroste a zjistí, že svět není až tak úplně dobrý a že i jeho rodiče jsou jen lidé a mají své chyby. Ale pokud je v jeho podvědomí nějak silně vtištěna taková vzpomínka na úplný počátek jeho života, bude přece jen tuto základní důvěru v pozitivitu života mít – navzdory všem negativním zkušenostem, které v průběhu života mohou přijít.

 Anonymní prorok v závěru knihy Izajáš připomíná právě toto, když se snaží utěšit svůj lid, navrátivší se do zdevastovaného Jeruzaléma po konci babylónského exilu, který byl sám o sobě silně traumatická zkušenost. Jeruzalém je sice v troskách, avšak stále je to Svaté město, místo zvláštní Hospodinovy přítomnosti a blízkosti.  Vyvolený národ má znovu zažít – jako ve svých dějinách mnohokrát předtím – Boží něžnou mateřskou lásku, aby mohl do budoucnosti hledět s důvěrou a nadějí.

 Myslím, že je to pro dnešní dobu velice aktuální poselství. Důvodů k optimismu není příliš mnoho; zdá se, že se na nás valí spousta problémů, počínaje klimatickou krizí a konče mnoha válečnými konflikty, které v tuto chvíli očividně nemají řešení. Je možné velmi snadno – i když jsme věřící křesťané – nabýt dojmu, že svět je v podstatě velice špatné místo a člověk velice špatná bytost; že se to Pánu Bohu celé nějak vymyká z rukou.

 Je proto zapotřebí znovu objevovat takové způsoby modlitby a obecně prožívání víry, jež nám budou stále znovu pomáhat vracet se k oné základní pravdu, se kterou přicházíme na svět: je to – i přes přítomné zasažení zlem a hříchem – ve své nejhlubší podstatě dobré místo, protože je prostoupené Boží přítomností. V základu světa je Láska a Dobro, a my to jako Boží děti můžeme zakoušet a žít z toho; a skrze toto vědomí získávat sílu ke konfrontaci se vším, co může v budoucnu přijít.

 

 

 slavnost svatých Petra a Pavla 2025

 

1. ČTENÍ Sk 12, 1 - 11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho tedy, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po velikonocích dá popravit. Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dveřmi stála stráž.
    Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle vstaň!" Tu mu spadly řetězy z rukou. Pak mu anděl řekl: "Opásej se a obuj si opánky! " Udělal to.
    Dále mu nařídil: "Přehoď si plášť a pojď za mnou!" Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. Přešli pak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel.
    V tom přišel Petr k sobě a řekl: "Ted' vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid."



Žl 34 (33), 2-3. 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 5b
Odp.: Pán mě vysvobodil ze všech mých obav.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Tim 4, 6 - 8. 17 - 18

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
   Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.
   Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.



EVANGELIUM Mt 16, 13 - 19

Slova svatého evangelia podle Matouše.    

 Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy? Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!" Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."

  _______________________________________________________  

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 V dnešním prvním čtení jsme byli svědky zázračného osvobození Petra ze žaláře. Bylo to tak nečekané a neuvěřitelné, že sám Petr si říkal, jestli se mu to jenom nezdá. Nikomu z nás se asi nic takového nestalo, ale určitě má každý z nás – aspoň z nás dospělých- v životě zkušenost, že Pán Bůh skoro zázrakem vyřešil něco moc zamotaného; něco, co už jsme nedoufali, že dopadne dobře. A to nám zase pomáhá ve víře a důvěře, že On je stále s námi, má nás rád a stará se.

 

Milí bratři a sestry,

 Pro lepší pochopení dnešního textu evangelia si můžeme připomenout úryvek z první kapitoly evangelia podle Jana, kde líčí setkání Ježíše s jeho prvními dvěma učedníky:

 Na druhý den zase Jan (Křtitel) stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ ‒ to přeloženo znamená Mistře ‒ „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

 Ježíš své učedníky zve k sobě domů; otevírá jim svůj soukromý prostor, v podstatě je zve k nejbližšímu možnému přátelství, které zahrnuje sdílení života. Učedníci s ním od té chvíle bydleli, stále lépe a stále blíže jej poznávali, každý den slyšeli jeho učení, byli svědky jeho mocných skutků. A tak věděli více, než ostatní lidé, na které se Ježíš v dnešním evangeliu táže: Za koho mne lidé pokládají? Protože s Ježíšem prožívají blízký vztah přátelství, znají jej lépe, než ostatní. Vědí, že Ježíš není jen další starozákonní prorok; vědí, že není žádný druhý Jeremiáš, ani Eliáš, který má podle výpovědi svatých Písem přijít znovu, ani Jan Křtitel, který vstal z mrtvých (jak se domníval údělný kníže Herodes, který ho rozkázal stít). Poznali jeho pravou identitu; poznali, že je slíbený Mesiáš.

 Petr tedy sděluje Ježíšovi, že společenství učedníků poznalo, kým Ježíš je. A vzápětí se dozvídá i své vlastní povolání, vlastní pravou identitu: rybářem Šimonem, synem Janovým, byl jen dočasně. Ty jsi Petr, Skála, a na té skále zbuduji svou církev, a pekelné mocnosti ji nepřemohou. 

 Dotýkáme se zde něčeho, co nepřímo svědčí o naší stvořenosti k Božímu obrazu, jako vztahových bytostí. Je to evidentní již na čistě lidské rovině. Pokud s někým nevstoupím do vztahu – lásky či přátelství – nemohu ho nikdy hluboce poznat (koneckonců o tom svědčí i starozákonní užití slovesa poznat – znamená zároveň poznání v našem obvyklém slova smyslu, ale také milostný akt). A dokonce bez vztahu lásky či přátelství nemohu ani dokonale poznávat sama sebe. Nedávno zemřelý teolog Ctirad Václav Pospíšil v jedné své knize napsal krátkou úvahu o známém latinském aforismu Scientia est potentia (knowledge is power, poznání je síla), za jehož autora je považován buď anglický raně novověký filozof Francis Bacon, nebo jeho krajan Thomas Hobbes. Pospíšil říká, že v křesťanské perspektivě toto rčení neplatí; a mnohem spíše je pravdivé říci, že knowledge is love, poznání je láska.  A je možné to i obrátit: láska je poznání. Kdyby nějaký člověk žil jako ostrov, jako úplný samotář - nebo jen se známostmi, ale bez hlubokého vztahu přátelství - nemohl by poznat, kým ve skutečnosti je.

 Dvanáct Ježíšových učedníků – v čele s Petrem – jsou obrazem společenství církve: žijí v blízkém vztahu přátelství s Ježíšem, učí se být s ním a stále lépe jej poznávat. A ve světle láskyplného poznání Ježíše jako Mesiáše pak sami – až na nebohého Jidáše – poznávají, kým jsou ve skutečnosti oni sami – nejen Petr, o kterém je v dnešním evangeliu řeč, ale i všichni ostatní.

 

12. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Zach 12,10-11

Čtení z knihy proroka Zachariáše.

Toto praví Hospodin:
    "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem.
    V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."



Žl 63 (62),2.3-4.5-6.8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 3,26-29

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
    A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.



EVANGELIUM Lk 9,18-24

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"
    Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
    Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
    Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti: 

Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček se týká druhého čtení. Vidíme tam děti, mladé i staré lidi; vidíme tam bohatě i chudě oblečené, muže i ženy; a kdyby ty postavičky měly obličeje, viděli bychom třeba, že někteří jsou smutní a někteří veselí, nebo bychom například viděli, že někteří jsou z Evropy, někteří z Asie a někteří z Afriky. A tak bych mohl dlouho pokračovat.

Ale nad vší tou rozdílností je Pán Ježíš. Svatý Pavel v listě Galaťanům nám připomíná, že jsme sice rozdílní, ale důležitější je to, co nás spojuje. V Pánu Ježíši Kristu jsme všichni Božími dětmi - a to je mnohem víc, než všechno, čím se lišíme.

 

Milí bratři a sestry,

s posledními Ježíšovými slovy z dnešního úryvku evangelia máme potíž. Zaprvé žijeme v naší části světa ve společenské atmosféře, v níž všechno těžké a bolestné, co se v našem životě vyskytne, máme tendenci považovat za zbytečný balast; za zcela negativní a bezesmyslnou skutečnost, které se přece časem a pokrokem vědy a společenského uspořádání nějak musíme zbavit a v budoucnu si vybudovat ráj na zemi. (Koneckonců, takovouto vizi světa zcela zbaveného utrpení - ovšem za vysokou cenu faktické nesvobody - načrtl už před devadesáti lety britský spisovatel Aldous Huxley ve svém slavném románu Brave New World, česky vydaném pod názvem Konec civilizace). Vytváříme si své komfortní zóny, žárlivě si střežíme, aby nám je nikdo nenarušoval; a ani nám samým se z nich příliš nechce vystupovat, ačkoli víme, že je to někdy prostě nezbytné.

Je tu ovšem i problém jaksi z druhé strany. Ježíšova slova o nesení kříže každý den je možné v křesťanském prostředí velmi snadno zneužít - a nesčetněkrát se to skutečně stalo. Zkratkovitě pochopený Ježíšův výrok o sebezapření může vést k tomu, že se křesťanům ukládá za každou cenu - i tehdy, kdy je něčí kříž už příliš těžký a neúnosný. Může to být manželství s násilníkem a opilcem; nebo nezpracovaná a neuzdravená traumata z minulosti, mnohokrát způsobená právě v církevním prostředí; a vůbec všechno to, co člověk už prostě nést nezvládá. Takový kříž člověka již nepřibližuje k Pánu, ale sráží jej na zem a znemožňuje mu žít život důstojný toho jména.

Pán určitě nechce říci, abychom si nakládali neúnosná životní břemena, nebo abychom nehledali cesty k jejich ulehčení. Možná nám jen připomíná, že Brave New World vytvořený lidskýma rukama prostě nebude, ani teď, ani v budoucnu. Nějaký kříž bude na vezdejší pouti našimi životy vždycky tak či onak přítomný. A kdybychom náhodou chtěli přece jen žít výhradně uvnitř své vlastní komfortní zóny, kdybychom se každému, i sebemenšímu životnímu kříži vyhýbali, vlastně bychom nežili plný a plodný život, život v pravém slova smyslu. Ale zejména bychom takto museli být tragicky osamělí, bez autentických vztahů lásky. Kříž, který bychom takto odmítli v zájmu uchování své komfortní zóny, by se nám brzy vrátil jako kříž mnohem těžší, kříž faktické osamělosti.

Vrátíme-li se ještě jednou k oněm Ježíšovým slovům ze závěru dnešního úryvku, pak je důležité ono Kdo chce jít za mnou. Na počátku není imperativ, ale pozvání svobodně následovat Ježíše. A je také dobré si připomenout v téhle souvislosti jiný Ježíšův výrok, který ten dnešní dovysvětluje, z jedenácté kapitoly svatého Matouše: Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Vedle onoho Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž je zde také Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi. Následovat Ježíše znamená také spočinutí u Něj. Znamená, že všechny naše nevyhnutelné kříže života jsou i Jeho, že On je naplňuje svou přítomností a smyslem - a tak v jistém smyslu opravdu přestávají tlačit a tížit.

 

slavnost Nejsvětější Trojice C 2025

1. ČTENÍ Př 8,22-31

Čtení z knihy Přísloví.

Toto praví Boží Moudrost:
    "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."



Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5,1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.



EVANGELIUM Jan 16,12-15

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům:

    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

_______________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Určitě to znáte: ve škole dostanete špatnou známku, nebo prohrajete s vaším týmem florbalový turnaj, nebo ještě něco jiného.  A jdete domů smutní, říkáte si, že všechno je špatně, že nic nemá cenu; ani snažit se to příště zlepšit, protože to stejně zas špatně dopadne, a tak dál…však to znáte. Ale maminka, když vás vidí takhle smutné, vás obejme a řekne vám, že vás má ráda, a že jí ta špatná známka nevadí. A vám je, jako byste se znova narodili, zase máte radost ze života a naději do budoucna.

Něco podobného má na mysli svatý Pavel v dnešním druhém čtení, když říká tato slova: Naděje neklame, protože Boží láska je nám vylitá do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

 

Milí bratři a sestry,

I když si dnes připomínáme nezměrné tajemství Nejsvětější Trojice, v promluvě se zaměřím na něco trochu jiného: na výpověď dnešního druhého čtení z listu Římanům. Je to mimo jiné slovo o křesťanské naději. Jak víte, k tomuto tématu se poslední dobou často vracím – protože myslím, že je to třeba. Podle rozhovorů s lidmi, i ze zpráv, které přicházejí ze světa, mi přijde, že naděje je velmi vzácné zboží; že nic z toho, co se děje, v nás nějak růžové vyhlídky do budoucna nevyvolává. Přirozeně lidsky máme obavy o to, co bude; jak skončí mnohé ve světě probíhající válečné konflikty, kam bude naše země směřovat po podzimních volbách, jaká bude budoucnost církve v naší zemi i v celé Evropě. Navíc téměř každý z nás řeší i ve svém osobním životě nějaké slepé uličky; skutečnosti, které vypadají zcela neřešitelně - a to v nás také naději nijak zvlášť neposiluje.

Jenomže bez naděje v budoucnost nelze dobře žít přítomnost. Když ztrácíme naději, vzniká negativní zpětná vazba – jsme demotivovaní, částečně nebo úplně rezignujeme i na to, co je zde a nyní; a tím si samozřejmě zakládáme na ještě hlubší problémy v budoucnu - a začarovaný kruh se uzavírá.

Svatý Pavel v oněch několika řádcích z listu Římanům, jež jsme slyšeli ve druhém čtení, shrnuje podstatu naděje jako křesťanské kardinální ctnosti. Je to naděje, která nepochází z toho, co kolem sebe vidíme a slyšíme a jak o tom na lidské rovině přemýšlíme. Křesťanská naděje pochází výlučně z víry v Krista, Ukřižovaného a Vzkříšeného. A - na rozdíl od oné pouze lidské - se paradoxně tváří v tvář těžkostem života a problémům světa neoslabuje, ale roste. Chlubíme se i souženími, říká svatý Pavel; víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Skrze tajemství kříže získávají i negativní události smysl; to, co v nás lidsky vzbuzuje beznaděj, mění ve světle víry význam a stává se to zdrojem naděje, neboť vše je přijato do Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání.

Poslední věta dnešního druhého čtení je pak mimo jiné i o tom, jak v sobě tuto křesťanskou naději udržovat živou, jak se starat o to, aby ji v našem srdci nepřebila pouze lidská beznaděj nebo rezignace. Naděje neklame, říká opět Pavel,  protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Boží láska je nám vylita do srdce; my však musíme žít tak, abychom ji zakoušeli; musíme žít v postoji modlitby a bdělosti srdce. Musíme dovolit Duchu svatému, aby v nás tuto nadpřirozenou naději uchovával živou.

 

slavnost Seslání Ducha Svatého 2025

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."




Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34
Odp.: srv. 30
Odp.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.



EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, kdo z vás se už učí nějaký cizí jazyk? Asi všichni, kdo už jste měli pět let; angličtinu máte, myslím, už od školky…

Když se naučíme nějakou cizí řeč, tak zároveň poznáme, jak lidé, kteří tou řečí mluví, taky žijí. S angličtinou je to trochu složitější, protože se z ní stala řeč, kterou už mluví na téhle planetě skoro všichni. Ale líp je to třeba vidět na italštině - když se učíte italsky, zároveň se něco dozvíte o italském malířství a sochařství, o opeře, nebo o pizze a špagetách.  A dokážete si tím pádem mnohem líp představit, jak nějaký občan Itálie žije, o čem přemýšlí a co je mu blízké; i když Itálie je velká země a třeba sever se hodně liší od jihu. A už pro vás takový Ital nebo Italka vlastně není úplně cizí člověk, i když třeba žádného osobně neznáte.

V dnešním prvním čtení jsme slyšeli o tom, jak vzkříšený Pán posílá svým učedníkům Ducha svatého. Ten jim dal dar schopnosti promlouvat v cizích jazycích o velkých Božích skutcích. A když Ježíšovi učedníci tenhle dar dostali, už jim nikdo z lidí z těch mnoha národů nebyl úplně cizí. Ježíš jim dal skrze svého Ducha poznat, že všichni lidé jsou si blízcí, že jsou všichni bratři a sestry.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se vracíme na začátek velikonoční doby, která se dnes uzavírá - je stejné, jako první polovina úryvku, který se četl na konci velikonočního oktávu, o druhé neděli velikonoční. Začíná tím, že učedníci, kteří se bojí Židů, mají ze strachu dveře zavřené.

Exegeté by nám možná vysvětlili, že tato slova, napsaná kolem roku 100 či 120 po Kristu, svědčí o rozkolu církve a synagógy, o definitivním oddělení křesťanství od židovství, k němuž došlo někdy v sedmdesátých letech našeho letopočtu po rabínské synodě v Jabne - do té doby byli následovníci Ježíše považováni za jeden z proudů judaismu. Pro to, co bych chtěl nyní říci, ale tohle není příliš důležité.  Podstatná je základní situace Ježíšových učedníků před sesláním Ducha. Bojí se někoho, kdo je jiný než oni; a proto také zavírají dveře - chtějí se izolovat, chtějí být spolu ve své sociální bublině, mimo ohrožení tím, co je vně.

Tato výpověď dnešního evangelia mi připadá velmi aktuální. Svět se mění čím dál rychleji a stává se - ne obrazně, ale skutečně - globální vesnicí. Čím dál snáz a čím dál častěji se potkáváme s někým, kdo je jiný než my, kdo se narodil na opačném konci světa, v jiné kultuře, náboženství a mentalitě. A tohle mnohým z nás nahání strach - strach z toho, že starý dobrý svět je nenávratně pryč, že jistoty, v nichž jsme byli zvyklí mnohá desetiletí žít, se hroutí. A tento strach pak může vést k různým koncům: buď se budeme chtít izolovat, vykolíkovat si prostor, kde je svět ještě v pořádku, a zavřít za sebou dveře. Nebo - v horším případě - se tento strach může přetavit v agresi vůči všem, kdo nejsou jako my, a kdo náš starý dobrý svět takto ohrožují; s více či méně vysloveným přáním, že by bylo lépe, aby byli zlikvidováni.

Nechci sem, milí bratři a sestry, ani v nejmenším tahat politiku; pro jeden z největších svátků naší víry v liturgickém roce to není příliš vkusné. Ale přiznám se, že se mi orosilo čelo, když jsem před asi dvěma dny viděl jeden z nejčerstvějších průzkumů veřejného mínění ohledně volebních preferencí. Třetí nejsilnější politickou silou v naší zemi, slušně šlapající na paty té druhé, se stal konglomerát stran, jejichž lídři staví přesně na tomto strachu z toho, co je jiné. Systematicky jej přiživují a zároveň, jedním dechem, vystupují jako ti, kteří jediní nás od téhož strachu mohou spasit.

Vzkříšený Pán se do uzavřené komunity učedníků vlamuje zvnějšku, z prostoru, který učedníci považují za ohrožení. Prochází zavřenými dveřmi; nejenom těmi fyzickými, ale zejména zavřenými dveřmi srdcí. Říká jim ‚Pokoj vám‘.  A slibuje jim dar svého Ducha.

V prvním čtení jsme v letniční scéně svědky splnění tohoto Ježíšova slibu. Učedníci jsou opět shromážděni na jednom místě - ale už ne za zavřenými dveřmi. Kolem se sejdou lidé z různých národů pod nebem - lidé z celého tehdy známého světa. A učedníci se již nebojí toho, co je jiné. Boží duch jim dává mluvit jazykem všech, kteří jsou na tomto místě. Připodobňuje je skrze dar jazyků k těm, kteří jsou jiní; ovládnutím jejich řeči jakoby lidé z Galileje vstupují do identity a kultury Partů, Médů, Elamitů a všech ostatních jmenovaných národů. Učedníci se od strachu z jinakosti dostávají ke ztotožnění sebe samých s tím, co jim předtím nahánělo strach.  A těm, jichž se původně báli, zvěstují velké Boží skutky. Zvěstují jim pravdu o tom, že všichni lidé jsou ve své různosti jedna rodina, že jsou milované Boží děti.

 

7. neděle velikonoční 2025

1. ČTENÍ Sk 7,55-60

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel.
    Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.

Žl 97(96),1+2b.6+7c.9 Odp.: 1a+9a
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu, všichni bohové se mu koří.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
    "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města.
    Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda."
    Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
    Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!

EVANGELIUM Jan 17,20-26

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
    A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
    Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
    Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve dnešní scénce z biblických postaviček jsme se s paní Kozlovou a paní Roháčovou snažili vyobrazit něco, co je k zobrazení velice těžké. Snad se to nějak povedlo…

Svatý Štěpán vidí Boží slávu. Ten obrázek nahoře je vyobrazení Boží Trojice, tak jak je už před pěti sty lety namaloval malíř a mnich Andrej Rubljov: jsou to tři postavy, které spolu sedí u jednoho stolu a láskyplně se na sebe dívají. Takže když to řeknu jednoduše: Štěpán vidí Boží lásku, která je nade vším. A proto taky dostává sílu přijmout to, co se mu stalo. A dokonce i sílu odpustit těm, kteří mu to udělali.

 

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení jáhen Štěpán, plný Ducha svatého, spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. V síle této zkušenosti pak dokáže to, co by z lidské síly vůbec nemohl - přijmout vlastní smrt a dokonce i odpustit těm, kteří mu ji způsobili.

V evangeliu používá Ježíš podobný slovní obrat ve své modlitbě za jednotu těch, kteří v něj uvěřili. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal.

Téma jednoty Ježíšových učedníků je v naší církvi velmi aktuální. Nelze si – na různých úrovních – nevšimnout velkého rozdělení. Napětí mezi zastánci různých názorových proudů v naší církvi by se dalo krájet; často jako by si někteří katoličtí křesťané vůbec vzájemně nerozuměli, jako by žili v úplně jiných myšlenkových světech, byť patří k jedné a téže církvi. Přímo se nabízí srovnání se západní církví pozdního středověku, jejíž krize nakonec vedla ke ztrátě jednoty a k několika staletím vzájemného nesmiřitelného nepřátelství mezi katolíky a křesťanskými církvemi vzešlými z reformace.

V téhle situaci je, myslím, velmi potřebné právě to, o čem dnešní Boží slovo hovoří: totiž snažit se vidět Boží slávu. Jinými slovy mít kontemplativní pohled na svět; neztrácet ze zřetele to, že za vším je Boží láskyplná přítomnost, i když to tak v určitých situacích vůbec nevypadá. Neztrácet ze zorného pole nejpodstatnější jádro našeho křesťanství: v Kristu a skrze Krista jsme všichni Boží milovaní synové a milované dcery, a mezi sebou bratří a sestry – přes všechny naše rozdíly a názorové neshody. Štěpán dokáže tímto způsobem vidět i ty, kteří jej kamenují – právě proto, že má zároveň vidění Boží slávy.

Kdykoli tento pohled v církvi i mezi jednotlivými křesťany vybledne, na uprázdněné místo se natlačí všechno možné: víra se promění v ideologii (nebo, chcete-li, autentické katolické křesťanství v katolicismus); o slovo se začnou hlásit naše přirozené instinkty, které nám nesmlouvavě velí milovat jenom ty, kdo milují a přijímají nás, a naopak nenávidět (nebo minimálně ignorovat) ty, kteří nás rádi nemají a s námi nesouhlasí. Nebo prostě a jednoduše na celé čáře zvítězí naše ego. Samozřejmě ani jedna z těchto skutečností k žádné jednotě nevede; ani vést nemůže.

Očekáváme v těchto dnech dar Ducha svatého. Kéž nám tedy tento dar lásky Otce i Syna
dá již v tomto životě, v našem zde a nyní, vidět Boží slávu – a kéž nás tento pohled vede k jednotě a lásce i mezi námi navzájem.