slavnost svatých Petra a Pavla 2025

 

1. ČTENÍ Sk 12, 1 - 11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho tedy, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po velikonocích dá popravit. Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dveřmi stála stráž.
    Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle vstaň!" Tu mu spadly řetězy z rukou. Pak mu anděl řekl: "Opásej se a obuj si opánky! " Udělal to.
    Dále mu nařídil: "Přehoď si plášť a pojď za mnou!" Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. Přešli pak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel.
    V tom přišel Petr k sobě a řekl: "Ted' vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid."



Žl 34 (33), 2-3. 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 5b
Odp.: Pán mě vysvobodil ze všech mých obav.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Tim 4, 6 - 8. 17 - 18

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
   Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.
   Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.



EVANGELIUM Mt 16, 13 - 19

Slova svatého evangelia podle Matouše.    

 Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy? Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!" Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."

  _______________________________________________________  

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 V dnešním prvním čtení jsme byli svědky zázračného osvobození Petra ze žaláře. Bylo to tak nečekané a neuvěřitelné, že sám Petr si říkal, jestli se mu to jenom nezdá. Nikomu z nás se asi nic takového nestalo, ale určitě má každý z nás – aspoň z nás dospělých- v životě zkušenost, že Pán Bůh skoro zázrakem vyřešil něco moc zamotaného; něco, co už jsme nedoufali, že dopadne dobře. A to nám zase pomáhá ve víře a důvěře, že On je stále s námi, má nás rád a stará se.

 

Milí bratři a sestry,

 Pro lepší pochopení dnešního textu evangelia si můžeme připomenout úryvek z první kapitoly evangelia podle Jana, kde líčí setkání Ježíše s jeho prvními dvěma učedníky:

 Na druhý den zase Jan (Křtitel) stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ ‒ to přeloženo znamená Mistře ‒ „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

 Ježíš své učedníky zve k sobě domů; otevírá jim svůj soukromý prostor, v podstatě je zve k nejbližšímu možnému přátelství, které zahrnuje sdílení života. Učedníci s ním od té chvíle bydleli, stále lépe a stále blíže jej poznávali, každý den slyšeli jeho učení, byli svědky jeho mocných skutků. A tak věděli více, než ostatní lidé, na které se Ježíš v dnešním evangeliu táže: Za koho mne lidé pokládají? Protože s Ježíšem prožívají blízký vztah přátelství, znají jej lépe, než ostatní. Vědí, že Ježíš není jen další starozákonní prorok; vědí, že není žádný druhý Jeremiáš, ani Eliáš, který má podle výpovědi svatých Písem přijít znovu, ani Jan Křtitel, který vstal z mrtvých (jak se domníval údělný kníže Herodes, který ho rozkázal stít). Poznali jeho pravou identitu; poznali, že je slíbený Mesiáš.

 Petr tedy sděluje Ježíšovi, že společenství učedníků poznalo, kým Ježíš je. A vzápětí se dozvídá i své vlastní povolání, vlastní pravou identitu: rybářem Šimonem, synem Janovým, byl jen dočasně. Ty jsi Petr, Skála, a na té skále zbuduji svou církev, a pekelné mocnosti ji nepřemohou. 

 Dotýkáme se zde něčeho, co nepřímo svědčí o naší stvořenosti k Božímu obrazu, jako vztahových bytostí. Je to evidentní již na čistě lidské rovině. Pokud s někým nevstoupím do vztahu – lásky či přátelství – nemohu ho nikdy hluboce poznat (koneckonců o tom svědčí i starozákonní užití slovesa poznat – znamená zároveň poznání v našem obvyklém slova smyslu, ale také milostný akt). A dokonce bez vztahu lásky či přátelství nemohu ani dokonale poznávat sama sebe. Nedávno zemřelý teolog Ctirad Václav Pospíšil v jedné své knize napsal krátkou úvahu o známém latinském aforismu Scientia est potentia (knowledge is power, poznání je síla), za jehož autora je považován buď anglický raně novověký filozof Francis Bacon, nebo jeho krajan Thomas Hobbes. Pospíšil říká, že v křesťanské perspektivě toto rčení neplatí; a mnohem spíše je pravdivé říci, že knowledge is love, poznání je láska.  A je možné to i obrátit: láska je poznání. Kdyby nějaký člověk žil jako ostrov, jako úplný samotář - nebo jen se známostmi, ale bez hlubokého vztahu přátelství - nemohl by poznat, kým ve skutečnosti je.

 Dvanáct Ježíšových učedníků – v čele s Petrem – jsou obrazem společenství církve: žijí v blízkém vztahu přátelství s Ježíšem, učí se být s ním a stále lépe jej poznávat. A ve světle láskyplného poznání Ježíše jako Mesiáše pak sami – až na nebohého Jidáše – poznávají, kým jsou ve skutečnosti oni sami – nejen Petr, o kterém je v dnešním evangeliu řeč, ale i všichni ostatní.

 

12. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Zach 12,10-11

Čtení z knihy proroka Zachariáše.

Toto praví Hospodin:
    "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem.
    V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."



Žl 63 (62),2.3-4.5-6.8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 3,26-29

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
    A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.



EVANGELIUM Lk 9,18-24

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"
    Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
    Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
    Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti: 

Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček se týká druhého čtení. Vidíme tam děti, mladé i staré lidi; vidíme tam bohatě i chudě oblečené, muže i ženy; a kdyby ty postavičky měly obličeje, viděli bychom třeba, že někteří jsou smutní a někteří veselí, nebo bychom například viděli, že někteří jsou z Evropy, někteří z Asie a někteří z Afriky. A tak bych mohl dlouho pokračovat.

Ale nad vší tou rozdílností je Pán Ježíš. Svatý Pavel v listě Galaťanům nám připomíná, že jsme sice rozdílní, ale důležitější je to, co nás spojuje. V Pánu Ježíši Kristu jsme všichni Božími dětmi - a to je mnohem víc, než všechno, čím se lišíme.

 

Milí bratři a sestry,

s posledními Ježíšovými slovy z dnešního úryvku evangelia máme potíž. Zaprvé žijeme v naší části světa ve společenské atmosféře, v níž všechno těžké a bolestné, co se v našem životě vyskytne, máme tendenci považovat za zbytečný balast; za zcela negativní a bezesmyslnou skutečnost, které se přece časem a pokrokem vědy a společenského uspořádání nějak musíme zbavit a v budoucnu si vybudovat ráj na zemi. (Koneckonců, takovouto vizi světa zcela zbaveného utrpení - ovšem za vysokou cenu faktické nesvobody - načrtl už před devadesáti lety britský spisovatel Aldous Huxley ve svém slavném románu Brave New World, česky vydaném pod názvem Konec civilizace). Vytváříme si své komfortní zóny, žárlivě si střežíme, aby nám je nikdo nenarušoval; a ani nám samým se z nich příliš nechce vystupovat, ačkoli víme, že je to někdy prostě nezbytné.

Je tu ovšem i problém jaksi z druhé strany. Ježíšova slova o nesení kříže každý den je možné v křesťanském prostředí velmi snadno zneužít - a nesčetněkrát se to skutečně stalo. Zkratkovitě pochopený Ježíšův výrok o sebezapření může vést k tomu, že se křesťanům ukládá za každou cenu - i tehdy, kdy je něčí kříž už příliš těžký a neúnosný. Může to být manželství s násilníkem a opilcem; nebo nezpracovaná a neuzdravená traumata z minulosti, mnohokrát způsobená právě v církevním prostředí; a vůbec všechno to, co člověk už prostě nést nezvládá. Takový kříž člověka již nepřibližuje k Pánu, ale sráží jej na zem a znemožňuje mu žít život důstojný toho jména.

Pán určitě nechce říci, abychom si nakládali neúnosná životní břemena, nebo abychom nehledali cesty k jejich ulehčení. Možná nám jen připomíná, že Brave New World vytvořený lidskýma rukama prostě nebude, ani teď, ani v budoucnu. Nějaký kříž bude na vezdejší pouti našimi životy vždycky tak či onak přítomný. A kdybychom náhodou chtěli přece jen žít výhradně uvnitř své vlastní komfortní zóny, kdybychom se každému, i sebemenšímu životnímu kříži vyhýbali, vlastně bychom nežili plný a plodný život, život v pravém slova smyslu. Ale zejména bychom takto museli být tragicky osamělí, bez autentických vztahů lásky. Kříž, který bychom takto odmítli v zájmu uchování své komfortní zóny, by se nám brzy vrátil jako kříž mnohem těžší, kříž faktické osamělosti.

Vrátíme-li se ještě jednou k oněm Ježíšovým slovům ze závěru dnešního úryvku, pak je důležité ono Kdo chce jít za mnou. Na počátku není imperativ, ale pozvání svobodně následovat Ježíše. A je také dobré si připomenout v téhle souvislosti jiný Ježíšův výrok, který ten dnešní dovysvětluje, z jedenácté kapitoly svatého Matouše: Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Vedle onoho Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž je zde také Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi. Následovat Ježíše znamená také spočinutí u Něj. Znamená, že všechny naše nevyhnutelné kříže života jsou i Jeho, že On je naplňuje svou přítomností a smyslem - a tak v jistém smyslu opravdu přestávají tlačit a tížit.

 

slavnost Nejsvětější Trojice C 2025

1. ČTENÍ Př 8,22-31

Čtení z knihy Přísloví.

Toto praví Boží Moudrost:
    "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."



Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5,1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.



EVANGELIUM Jan 16,12-15

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům:

    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

_______________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Určitě to znáte: ve škole dostanete špatnou známku, nebo prohrajete s vaším týmem florbalový turnaj, nebo ještě něco jiného.  A jdete domů smutní, říkáte si, že všechno je špatně, že nic nemá cenu; ani snažit se to příště zlepšit, protože to stejně zas špatně dopadne, a tak dál…však to znáte. Ale maminka, když vás vidí takhle smutné, vás obejme a řekne vám, že vás má ráda, a že jí ta špatná známka nevadí. A vám je, jako byste se znova narodili, zase máte radost ze života a naději do budoucna.

Něco podobného má na mysli svatý Pavel v dnešním druhém čtení, když říká tato slova: Naděje neklame, protože Boží láska je nám vylitá do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

 

Milí bratři a sestry,

I když si dnes připomínáme nezměrné tajemství Nejsvětější Trojice, v promluvě se zaměřím na něco trochu jiného: na výpověď dnešního druhého čtení z listu Římanům. Je to mimo jiné slovo o křesťanské naději. Jak víte, k tomuto tématu se poslední dobou často vracím – protože myslím, že je to třeba. Podle rozhovorů s lidmi, i ze zpráv, které přicházejí ze světa, mi přijde, že naděje je velmi vzácné zboží; že nic z toho, co se děje, v nás nějak růžové vyhlídky do budoucna nevyvolává. Přirozeně lidsky máme obavy o to, co bude; jak skončí mnohé ve světě probíhající válečné konflikty, kam bude naše země směřovat po podzimních volbách, jaká bude budoucnost církve v naší zemi i v celé Evropě. Navíc téměř každý z nás řeší i ve svém osobním životě nějaké slepé uličky; skutečnosti, které vypadají zcela neřešitelně - a to v nás také naději nijak zvlášť neposiluje.

Jenomže bez naděje v budoucnost nelze dobře žít přítomnost. Když ztrácíme naději, vzniká negativní zpětná vazba – jsme demotivovaní, částečně nebo úplně rezignujeme i na to, co je zde a nyní; a tím si samozřejmě zakládáme na ještě hlubší problémy v budoucnu - a začarovaný kruh se uzavírá.

Svatý Pavel v oněch několika řádcích z listu Římanům, jež jsme slyšeli ve druhém čtení, shrnuje podstatu naděje jako křesťanské kardinální ctnosti. Je to naděje, která nepochází z toho, co kolem sebe vidíme a slyšíme a jak o tom na lidské rovině přemýšlíme. Křesťanská naděje pochází výlučně z víry v Krista, Ukřižovaného a Vzkříšeného. A - na rozdíl od oné pouze lidské - se paradoxně tváří v tvář těžkostem života a problémům světa neoslabuje, ale roste. Chlubíme se i souženími, říká svatý Pavel; víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Skrze tajemství kříže získávají i negativní události smysl; to, co v nás lidsky vzbuzuje beznaděj, mění ve světle víry význam a stává se to zdrojem naděje, neboť vše je přijato do Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání.

Poslední věta dnešního druhého čtení je pak mimo jiné i o tom, jak v sobě tuto křesťanskou naději udržovat živou, jak se starat o to, aby ji v našem srdci nepřebila pouze lidská beznaděj nebo rezignace. Naděje neklame, říká opět Pavel,  protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Boží láska je nám vylita do srdce; my však musíme žít tak, abychom ji zakoušeli; musíme žít v postoji modlitby a bdělosti srdce. Musíme dovolit Duchu svatému, aby v nás tuto nadpřirozenou naději uchovával živou.

 

slavnost Seslání Ducha Svatého 2025

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."




Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34
Odp.: srv. 30
Odp.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.



EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, kdo z vás se už učí nějaký cizí jazyk? Asi všichni, kdo už jste měli pět let; angličtinu máte, myslím, už od školky…

Když se naučíme nějakou cizí řeč, tak zároveň poznáme, jak lidé, kteří tou řečí mluví, taky žijí. S angličtinou je to trochu složitější, protože se z ní stala řeč, kterou už mluví na téhle planetě skoro všichni. Ale líp je to třeba vidět na italštině - když se učíte italsky, zároveň se něco dozvíte o italském malířství a sochařství, o opeře, nebo o pizze a špagetách.  A dokážete si tím pádem mnohem líp představit, jak nějaký občan Itálie žije, o čem přemýšlí a co je mu blízké; i když Itálie je velká země a třeba sever se hodně liší od jihu. A už pro vás takový Ital nebo Italka vlastně není úplně cizí člověk, i když třeba žádného osobně neznáte.

V dnešním prvním čtení jsme slyšeli o tom, jak vzkříšený Pán posílá svým učedníkům Ducha svatého. Ten jim dal dar schopnosti promlouvat v cizích jazycích o velkých Božích skutcích. A když Ježíšovi učedníci tenhle dar dostali, už jim nikdo z lidí z těch mnoha národů nebyl úplně cizí. Ježíš jim dal skrze svého Ducha poznat, že všichni lidé jsou si blízcí, že jsou všichni bratři a sestry.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se vracíme na začátek velikonoční doby, která se dnes uzavírá - je stejné, jako první polovina úryvku, který se četl na konci velikonočního oktávu, o druhé neděli velikonoční. Začíná tím, že učedníci, kteří se bojí Židů, mají ze strachu dveře zavřené.

Exegeté by nám možná vysvětlili, že tato slova, napsaná kolem roku 100 či 120 po Kristu, svědčí o rozkolu církve a synagógy, o definitivním oddělení křesťanství od židovství, k němuž došlo někdy v sedmdesátých letech našeho letopočtu po rabínské synodě v Jabne - do té doby byli následovníci Ježíše považováni za jeden z proudů judaismu. Pro to, co bych chtěl nyní říci, ale tohle není příliš důležité.  Podstatná je základní situace Ježíšových učedníků před sesláním Ducha. Bojí se někoho, kdo je jiný než oni; a proto také zavírají dveře - chtějí se izolovat, chtějí být spolu ve své sociální bublině, mimo ohrožení tím, co je vně.

Tato výpověď dnešního evangelia mi připadá velmi aktuální. Svět se mění čím dál rychleji a stává se - ne obrazně, ale skutečně - globální vesnicí. Čím dál snáz a čím dál častěji se potkáváme s někým, kdo je jiný než my, kdo se narodil na opačném konci světa, v jiné kultuře, náboženství a mentalitě. A tohle mnohým z nás nahání strach - strach z toho, že starý dobrý svět je nenávratně pryč, že jistoty, v nichž jsme byli zvyklí mnohá desetiletí žít, se hroutí. A tento strach pak může vést k různým koncům: buď se budeme chtít izolovat, vykolíkovat si prostor, kde je svět ještě v pořádku, a zavřít za sebou dveře. Nebo - v horším případě - se tento strach může přetavit v agresi vůči všem, kdo nejsou jako my, a kdo náš starý dobrý svět takto ohrožují; s více či méně vysloveným přáním, že by bylo lépe, aby byli zlikvidováni.

Nechci sem, milí bratři a sestry, ani v nejmenším tahat politiku; pro jeden z největších svátků naší víry v liturgickém roce to není příliš vkusné. Ale přiznám se, že se mi orosilo čelo, když jsem před asi dvěma dny viděl jeden z nejčerstvějších průzkumů veřejného mínění ohledně volebních preferencí. Třetí nejsilnější politickou silou v naší zemi, slušně šlapající na paty té druhé, se stal konglomerát stran, jejichž lídři staví přesně na tomto strachu z toho, co je jiné. Systematicky jej přiživují a zároveň, jedním dechem, vystupují jako ti, kteří jediní nás od téhož strachu mohou spasit.

Vzkříšený Pán se do uzavřené komunity učedníků vlamuje zvnějšku, z prostoru, který učedníci považují za ohrožení. Prochází zavřenými dveřmi; nejenom těmi fyzickými, ale zejména zavřenými dveřmi srdcí. Říká jim ‚Pokoj vám‘.  A slibuje jim dar svého Ducha.

V prvním čtení jsme v letniční scéně svědky splnění tohoto Ježíšova slibu. Učedníci jsou opět shromážděni na jednom místě - ale už ne za zavřenými dveřmi. Kolem se sejdou lidé z různých národů pod nebem - lidé z celého tehdy známého světa. A učedníci se již nebojí toho, co je jiné. Boží duch jim dává mluvit jazykem všech, kteří jsou na tomto místě. Připodobňuje je skrze dar jazyků k těm, kteří jsou jiní; ovládnutím jejich řeči jakoby lidé z Galileje vstupují do identity a kultury Partů, Médů, Elamitů a všech ostatních jmenovaných národů. Učedníci se od strachu z jinakosti dostávají ke ztotožnění sebe samých s tím, co jim předtím nahánělo strach.  A těm, jichž se původně báli, zvěstují velké Boží skutky. Zvěstují jim pravdu o tom, že všichni lidé jsou ve své různosti jedna rodina, že jsou milované Boží děti.

 

7. neděle velikonoční 2025

1. ČTENÍ Sk 7,55-60

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel.
    Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.

Žl 97(96),1+2b.6+7c.9 Odp.: 1a+9a
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu, všichni bohové se mu koří.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
    "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města.
    Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda."
    Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
    Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!

EVANGELIUM Jan 17,20-26

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
    A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
    Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
    Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve dnešní scénce z biblických postaviček jsme se s paní Kozlovou a paní Roháčovou snažili vyobrazit něco, co je k zobrazení velice těžké. Snad se to nějak povedlo…

Svatý Štěpán vidí Boží slávu. Ten obrázek nahoře je vyobrazení Boží Trojice, tak jak je už před pěti sty lety namaloval malíř a mnich Andrej Rubljov: jsou to tři postavy, které spolu sedí u jednoho stolu a láskyplně se na sebe dívají. Takže když to řeknu jednoduše: Štěpán vidí Boží lásku, která je nade vším. A proto taky dostává sílu přijmout to, co se mu stalo. A dokonce i sílu odpustit těm, kteří mu to udělali.

 

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení jáhen Štěpán, plný Ducha svatého, spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. V síle této zkušenosti pak dokáže to, co by z lidské síly vůbec nemohl - přijmout vlastní smrt a dokonce i odpustit těm, kteří mu ji způsobili.

V evangeliu používá Ježíš podobný slovní obrat ve své modlitbě za jednotu těch, kteří v něj uvěřili. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal.

Téma jednoty Ježíšových učedníků je v naší církvi velmi aktuální. Nelze si – na různých úrovních – nevšimnout velkého rozdělení. Napětí mezi zastánci různých názorových proudů v naší církvi by se dalo krájet; často jako by si někteří katoličtí křesťané vůbec vzájemně nerozuměli, jako by žili v úplně jiných myšlenkových světech, byť patří k jedné a téže církvi. Přímo se nabízí srovnání se západní církví pozdního středověku, jejíž krize nakonec vedla ke ztrátě jednoty a k několika staletím vzájemného nesmiřitelného nepřátelství mezi katolíky a křesťanskými církvemi vzešlými z reformace.

V téhle situaci je, myslím, velmi potřebné právě to, o čem dnešní Boží slovo hovoří: totiž snažit se vidět Boží slávu. Jinými slovy mít kontemplativní pohled na svět; neztrácet ze zřetele to, že za vším je Boží láskyplná přítomnost, i když to tak v určitých situacích vůbec nevypadá. Neztrácet ze zorného pole nejpodstatnější jádro našeho křesťanství: v Kristu a skrze Krista jsme všichni Boží milovaní synové a milované dcery, a mezi sebou bratří a sestry – přes všechny naše rozdíly a názorové neshody. Štěpán dokáže tímto způsobem vidět i ty, kteří jej kamenují – právě proto, že má zároveň vidění Boží slávy.

Kdykoli tento pohled v církvi i mezi jednotlivými křesťany vybledne, na uprázdněné místo se natlačí všechno možné: víra se promění v ideologii (nebo, chcete-li, autentické katolické křesťanství v katolicismus); o slovo se začnou hlásit naše přirozené instinkty, které nám nesmlouvavě velí milovat jenom ty, kdo milují a přijímají nás, a naopak nenávidět (nebo minimálně ignorovat) ty, kteří nás rádi nemají a s námi nesouhlasí. Nebo prostě a jednoduše na celé čáře zvítězí naše ego. Samozřejmě ani jedna z těchto skutečností k žádné jednotě nevede; ani vést nemůže.

Očekáváme v těchto dnech dar Ducha svatého. Kéž nám tedy tento dar lásky Otce i Syna
dá již v tomto životě, v našem zde a nyní, vidět Boží slávu – a kéž nás tento pohled vede k jednotě a lásce i mezi námi navzájem.

 

Dnes zveřejňuji kázání pro děti, které zítra přistoupí v Kohoutovicích k prvnímu svatému přijímání. 

(Kázání na texty 6. neděle velikonoční cyklu C z roku 2016 zde )

6. neděle velikonoční C 2025 – promluva pro kohoutovické prvokomunikanty

EVANGELIUM Jan 14,23-29

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane."

 ____________________________________________________________

Milý Míšo, Terezko, Tome , Davide, Majdo, Amálko, Rózo, Sofie

Trochu se teď při téhle promluvě vrátím do minulé neděle, kdy jsme ve farním kostele slavili slavnost prvního přijímání s dětmi ze Žebětína. Četlo se evangelium ze třinácté kapitoly svatého Jana, kde Ježíš říká svým učedníkům:

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

Před týdnem jsem tedy říkal dětem, že jsme během naší skoro půlroční přípravy na tuhle slavnost probírali hrozně moc věcí: třeba co je svědomí, jak rozpoznat dobro a zlo, jak Ježíš uzdravoval a odpouštěl hříchy, nebo třeba - úplně nakonec - jaké jsou části mše svaté. A taky jsem jim říkal, že si určitě hodně z toho už nepamatují (a vsadím se, že vy to máte stejně); ale kdyby si zapamatovali jen to Ježíšovo nové přikázání lásky, tak že to vlastně stačí.

Dneska čteme taky evangelium podle Jana, jenom o kapitolu dál, a tam zase Pán Ježíš svým učedníkům říká:

Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já.

A jsme zase u toho zapomínání nebo nezapomínání toho, co jsme se na přípravě učili. Jenže bychom tuhle větu mohli špatně pochopit. Mohly byste si, děti, třeba říct, že tedy vůbec nevadí, že jste zapomněly – dejme tomu – kolik je svátostí, nebo jak se jmenovalo to město, kde se Pán Ježíš potkal s celníkem Zacheem. Stejně, až dostanete dar Ducha svatého – třeba až budete jednou biřmovaní – tak si na to zase vzpomenete, jako mávnutím kouzelného proutku. A řeknete si, že je to skvělé a že by to takhle mohlo fungovat nejenom při přípravě k prvnímu přijímání, ale taky v matematice nebo češtině.

Jenže ono to takhle nefunguje. Ježíš nechtěl říct, že Duch svatý nám připomene něco, co jsme už zapomněli. Spíš že nám pomůže pochopit něco, co si sice nějak pamatujeme, ale nerozumíme tomu.

Teď se vám pokusím říct proč: v matematice, fyzice nebo chemii nám k pochopení stačí jenom rozum. Ale když chceme nějak chápat pravdy naší křesťanské víry, jsme s rozumem brzo v koncích. A Duch svatý není nic jiného než Láska mezi Otcem a Synem, a Otec ji dává i nám lidem, protože Syn se stal v Ježíši člověkem jako my, a my jsme se zase ve křtu stali jeho bratry a sestrami. A když máme dar Ducha, dar Boží lásky v srdci, tak taky dokážeme aspoň trošku chápat pravdy naší víry – i když úplně je pochopit nemůžeme. Kdo miluje, poznává Boha. 

A tak Vám, milé děti, pro dnešní den přeju právě tohle: abyste měli stále milující srdce. To je v našem křesťanství to nejvíc důležité – to ostatní pak přijde skoro samo.

 

 

 

 Dnes zveřejňuji kázání pro děti, které zítra přistoupí v Žebětíně k prvnímu svatému přijímání. 

(Kázání na texty 5. neděle velikonoční cyklu C z roku 2019 zde a z roku 2016 zde)

5. neděle velikonoční C 2025 – promluva pro žebětínské prvokomunikanty

 EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
    "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
    Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

 _______________________________________________________________

Milá Bětko, Beatko, Marku, Štěpáne,

Dneska přišel den, na který jste se připravovali skoro půl roku. V naší úterní přípravě jsme si povídali o mnoha věcech - četli jsme si příběhy z Ježíšova života, tak jak nám je zachytili evangelisté, probírali jsme, co je dobro a zlo, mluvili jsme o lidském svědomí, o svátostech, o Desateru Božích přikázání, nebo třeba o tom, jaké části má mše svatá. Každý z vás si z toho všeho asi zapamatoval jenom něco - i když moc doufám, že to, co je z toho opravdu důležité, si pamatujete všichni.

Ale to, co je opravdu daleko nejvíc důležité, je vlastně hrozně jednoduché, a říká to Pán Ježíš v dnešním evangeliu. Trochu se bojím, že tím, co teď řeknu, vás úplně nepotěším, ale budiž, řeknu to - i kdybyste vůbec nechodili na přípravu, a jenom si zapamatovali to, co Ježíš říká v dnešním evangeliu, bude to stačit.

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

Opravdový křesťan se nepozná podle toho, že každou neděli stráví hodinku v kostele, ani podle toho, že nosí na krku křížek, nebo že hodně mluví o tradičních křesťanských hodnotách - a o tom teď, před volbami, určitě budeme slýchat odevšad možně hodně moc.

Opravdový křesťan je ten, který miluje nesobeckou láskou Pána Boha a druhé lidi.

Ale vlastně ne, ono to vypadá jednoduše, ale tak úplně jednoduché to není. Určitě si pamatujete ten příklad, o kterém jsem vám vyprávěl: Je třeba nějaký Jeníček a Mařenka, kteří spolu chodí, a Jeníček pořád říká Mařence Mařenko, já Tě moc miluju. A tenhle Jeníček s Mařenkou mají koupené lístky do multiplexu, třeba na nejnovější Mission Impossible. Jenže v den, kdy mají do toho kina jít, zavolá Mařenka Jeníčkovi, že chytla nějaký virus a bude muset zůstat doma a léčit se. Co udělá Jeníček, jestli ji fakt má rád? Nechá lístky propadnout, nebo je někomu daruje či prodá se slevou, koupí kilo pomerančů a nějakou kytku a půjde Mařenku navštívit a popřát jí brzké uzdravení. Ale kdyby si Jeníček řekl, že poslední Mission Impossible prostě musí vidět, že je škoda nechat lístky propadnout a že by od Mařenky ten virus mohl chytit, a že do toho kina tedy dneska večer půjde, třeba s Terezkou - byla pravda to, co říkal, že Mařenku hrozně miluje? Určitě ne! Film, nebo vlastní zdraví je pro něj cennější než Mařenka.

To, co říká Ježíš, milovat opravdovou láskou, kterou nás miluje On, je moc těžké. Ale taky proto máme právě dar Eucharistie, svaté přijímání. Ježíš se nám dává, přichází k nám jako kousek chleba a troška vína.  A když ho budeme přijímat pravidelně, on nás zevnitř pomalinku bude proměňovat, abychom dokázali opravdu mít rádi - Jeho samého, druhé lidi, i všechno, co je. 

 

4. neděle velikonoční C 2025

1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52

Čtení ze Skutků apoštolů.

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
    Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.
    Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.
    Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
    Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.



Žl 100(99),2.3.5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. nebo: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
    A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."



EVANGELIUM Jan 10,27-30

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
    Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, na dnešní scénce z biblických postaviček je důležité to, co je úplně dole. Vidíme tam, jak Ježíš – Dobrý Pastýř – vede své ovečky z hnědého místa, které je vysušené, kde nic dobrého neroste, a kde by jeho svěřené ovečky brzo umřely hladem nebo žízní, nebo by aspoň hodně hubly a chřadly. Vede je na místa, kde je to zelené, kde roste dost dobré trávy; kde je taky dost vody. Tam, kde bude jeho svěřeným ovečkám dobře. Protože je má rád. A tu jednu ovečku, která už moc zeslábla na to, aby na to lepší místo mohla přejít sama, nese na svých ramenou.

 

Milí bratři a sestry,

Při dnešní promluvě k neděli Dobrého Pastýře bych chtěl začít citací slov, která pronesl nový papež Lev XIV při prvním veřejném projevu z balkónu baziliky svatého Petra:

Pokoj vám všem!

Drazí bratři a sestry, toto je první pozdrav vzkříšeného Krista, dobrého pastýře, který dal svůj život za Boží stádce. I já bych si přál, aby tento pozdrav pokoje vstoupil do vašich srdcí, dosáhl k vašim rodinám, ke všem lidem, ať jsou kdekoli, ke všem národům, k celé zemi. Pokoj vám! Je to pokoj vzkříšeného Krista, pokoj neozbrojený a odzbrojující, pokorný a vytrvalý. Pochází od Boha, který nás všechny bezpodmínečně miluje.

Papež Lev v těchto pár slovech shrnul samotné jádro evangelia, jádro naší křesťanské víry. Bůh miluje bezpodmínečně každou lidskou bytost, a každá lidská bytost má tedy nezcizitelnou hodnotu a důstojnost.

V dnešním prvním čtení ze Skutků apoštolů jsme svědky toho, jak se Pavel a Barnabáš v pisidské Antiochii obracejí k těm z židovského národa, kteří Boží slovo - tedy slovo evangelia - sice slyší, ale nepřijímají. Říkají jim pozoruhodná slova: Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Pavel a Barnabáš neříkají: Vy Boží slovo odmítáte, a tak Bůh odmítá vás. Říkají: Vy sami se nepokládáte za hodné věčného života. Ačkoli byli tito Židé na slovo evangelia připravováni dlouhá staletí slovem Starého zákona, nepokládají samy sebe za hodné je přijmout. Paradoxně jej s radostí přijímají pohané. Možná právě proto, že doposud vnímali sebe samé vůči Židům jako méněcenné a druhořadé; Hospodin si přece mezi všemi národy vyvolil ten židovský. Teď se ale cítí hodní věčného života; radují se, že Bůh je tu pro všechny.

Možná nám, milí bratři a sestry, mohou ona slova nepokládat se za hodné věčného života mohou něco připomenout, i když my jsme slovo evangelia přece přijali a žijeme z něho. Asi každý z nás zažil nějaké životní období, kdy sám sebe nepokládal za hodného věčného života - byť v jiném smyslu, než v dnešním prvním čtení. Čas, kdy jsme vršili hřích na hřích, kdy jsme v něčem fatálně selhali, kdy se nám život obrátil naruby, kdy jsme zápasili s pocitem méněcennosti. Tehdy jsme také mohli nabýt pocit, že nám Boží milost není nic platná, že se nám v našem křesťanském životě nic nedaří, že v Božích očích nejsme dost dobří. Cítili jsme se jako onen ztracený syn z Lukášova evangelia, který je hluboce přesvědčen, že po svém pádu na dno už není hoden být synem svého otce - a že ten jej může přijmout maximálně jako nádeníka, a to ještě kdoví jestli.

Naše okolí a různé hlasy, které slyšíme, nás v této představě mohou úspěšně podporovat: podmínečné přijetí ze strany druhých (Budu Tě milovat, až…), pokřivené a zkreslené pojetí křesťanského hlásání, s nímž jsme se mohli potkat; vliv autoritativní výchovy v dětství; nebo požadavky tohoto světa - ve kterém (jak jednou napsal kdesi na světové síti jeden švýcarský jezuita, jehož jméno si již nepamatuji) je dovoleno vše, jen neúspěch nikoli.

Ježíš ale v dnešním úryvku hovoří o svých ovcích, které slyší jeho hlas. Slyšíme-li ve změti různých jiných hlasů onen tichý Ježíšův, jsme si jistí, že jsme milovaní, ať se děje cokoli, že naše hodnota a naše důstojnost nezávisí na žádném úspěchu a výkonu, ani na tom náboženském. Patříme Ježíši a skrze něj Otci, a z Otcových rukou nás nic a nikdo nevyrve. Jsme hodní věčného života.

 

3. neděle velikonoční C 2025

 

1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41

Čtení ze Skutků apoštolů.  

 

   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.
 


Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b 

Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja. 

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. 
Odp. 
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. 
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky! 
Odp.



2. ČTENÍ Zj 5,11-14 

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.  

 

   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.



EVANGELIUM Jan 21,1-19
 

Slova svatého evangelia podle Jana.  

 

   Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě! "
 ____________________________________________________ 

 

 Slůvko pro děti: 

Milé děti,
Určitě si ještě pamatujete, že Petr Ježíše po jeho zatčení třikrát zapřel  - to znamená, že se ze strachu nepřiznal k tomu, že byl jeho učedníkem. Možná mu byl ten rozhovor s Ježíšem z dnešního evangelia hrozně trapný; možná si myslel, že Ježíš řekne, že když byl tak málo statečný, tak si za hlavu církve vybere někoho jiného. Ale Ježíš o tom Petrově selhání vůbec nemluví. Ptá se na něco, co je mnohem důležitější než to, že se Petrovi něco nepovedlo: Šimone Petře, miluješ mne?
  

 

Milí bratři a sestry,
  Jedno z možných vysvětlení dnešního evangelního příběhu je, že se učedníci zkrátka chtějí vrátit k tomu, co dělali předtím, než je Ježíš povolal. Ony tři roky, které s ním strávili, vypadají nyní jako uzavřená epizoda; to, nač vsadili svůj život, když zaslechli Ježíšovo volání a opustili svou práci a své rodiny, je nyní pryč. Co jiného teď mohou dělat, nežli to, co umí a čím se dříve živili? Možná to jediné, co jim z jejich životního období s Ježíšem zbylo, je teď jejich přátelství, vědomí, že spolu prožili několik intenzivních let, která je navždy spojila – i když, jak se domnívají, jejich Mistr a Pán už není. Půjdu lovit ryby, říká Petr, a ostatní přitakávají: I my půjdeme s Tebou. 

  To, co onu noc prožijí, jim ale ukáže s definitivní platností, že Ježíš opravdu žije. Ale nejenom to; v této příhodě vlastně symbolicky zakusí, že Ježíš byl v jejich životě přítomen vždycky, nejenom až od té chvíle, kdy jej potkali. Pán je právě tam, kam se vracejí – v domnění, že On tam ještě přítomný nebyl. Ukazuje jim, že už dávno byl v jejich životě; i tehdy, když o tom ještě nevěděli, když ještě konali svou běžnou práci rybářů, zděděnou od rodičů. A Petr v síle tohoto poznání může také znovu přijmout své nové povolání: Pas mé beránky, říká mu Ježíš, stejně jako mu předtím, při jiném zázračném rybolovu, popsaném v evangeliu podle Lukáše, řekl Neboj se, ode dneška budeš lovit lidi.
   Milí bratři a sestry, teď se přiznám k něčemu dosti osobnímu: v poslední době mám docela často sny o práci v laboratoři, i když jsem poslední pokusy dělal před více než dvaceti lety. Většinou jsou to trochu noční můry – například, že nemohu najít vzorky v lednici, protože nejsou označené. Často se pak Pána při ranní modlitbě ptám, jaký že to má smysl, když jsem svou bývalou práci už dávno pro jeho království opustil a ve svém kněžství jsem přes všechny těžkosti šťastný. Někdy přemýšlím o tom, jestli v tomhle smyslu netrpím nějakou podprahovou, zasutou nostalgií, která mne vlastně odvádí od mého kněžského zde a nyní. Ale možná to má právě týž smysl, jaký je i v dnešním Petrově příběhu.
   Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; říká se na začátku knihy proroka Jeremiáše. Pán je přítomný v celém našem životním příběhu, i v naprosto obyčejných věcech, i tam, kde jsme jeho přítomnost vůbec nevnímali, i tehdy, když jsme o něm vůbec nevěděli. A v síle poznání této jeho stále blízkosti v našich příbězích se jej pak můžeme učit nacházet a milovat – a také hledat jeho vůli v tom, co má přijít.

 

2. neděle velikonoční 2025

1. ČTENÍ Sk 5,12-16

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou.
    Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.



Žl 118 (117),2-4.22-24.25-27a
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.
Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru! Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím."
    Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem.
    Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."



EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim:
    "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
    Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
    On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
    Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
    Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
    Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
    Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

 ___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme příběh ze Skutků apoštolů, který jsme slyšeli v prvním čtení.  Apoštolové v Šalamounově podloubí - to bylo na východní straně Jeruzalémského chrámu -  káží a konají zázraky, podobně jako to dělal Ježíš.  

Stalo se to později, než to, co je v dnešním evangeliu. Tam to bylo úplně jinak - apoštolové byli zavření doma a báli se, že by jim mohli udělat to stejné, co udělali Ježíšovi. Do Jeruzalémského chrámu by nešli ani za nic. A zůstali tam, i když se už se Vzkříšeným Ježíšem potkali.

To, co je ale doopravdy změní, je zároveň to, co oslavíme za šest týdnů – seslání Ducha svatého. Teprve když apoštolové dostali tento dar, úplně se přestali bát a začali svědčit o Ježíši slovy i činy.

 

 Milí bratři a sestry,

 V evangeliu, čteném vždy v neděli na konci velikonočního oktávu, se obvykle soustřeďujeme na postavu apoštola Tomáše. Pokud však od Tomáše dnes trochu odhlédneme, objevíme v dnešním úryvku evangelia ještě jiné poselství.

Text je rozdělen na přibližně dvě stejné části, které vyprávějí o dvojím setkání učedníků se Vzkříšeným Pánem - poprvé bez Tomáše, pak s ním. Obě části jsou uvozeny podobnými slovy:

 Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

 Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."

Učedníci se báli; měli ze strachu zavřené dveře. Pak Pána viděli; viděli, že je živý, a radovali se z toho. Jenže to evidentně netrvalo dlouho. Už za týden byli jeho učedníci zase uvnitř. Ježíš musel znovu přijít skrze zavřené dveře.

 Zdá se mi, milí bratři a sestry, že je to obraz něčeho, co dobře známe z našeho vlastního křesťanského života. Jsou v něm světlé okamžiky, kdy velmi jasně vnímáme Ježíšovo vítězství nad smrtí, kdy téměř hmatatelně zakoušíme Jeho přítomnost, kdy zažíváme onen pokoj, který Pán svým učedníkům přináší. V síle této zkušenosti pak překonáváme strach z toho, co je ‚vně‘. V síle poznání Krista, Vzkříšeného a přítomného mezi námi, dokážeme otevřít dveře našeho srdce všemu a všem, tak jak to uměl třeba papež František.

 Jenomže někdy stačí maličko, a vědomí Ježíšovy přítomnosti se nám zase zamlží. Opět zvítězí strach - nebo něco jiného: smutek; vztek; pýcha, že všechno zvládáme sami - nebo naopak zoufalství, že nezvládáme vůbec nic a nikdo nám nepomůže. A dveře jsou zase zavřené.

 Vzkříšený Pán se ale stálým zavíráním našich dveří neunaví. Stále znovu přichází, stále znovu prolamuje naše srdce uzavřená kvůli čemukoli. Stále znovu říká Pokoj Vám.