1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23
Čtení z knihy Kazatel.
Marnost
nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost.
Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do
vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má
člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po
všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho
srdce neodpočine. I tohle je marnost.
Ž1 90(89),3-4.5-6.12-13
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!
Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se smrtelníci!"
Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční
hlídka.
Odp.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a
bují, večer je skosena a vadne.
Odp.
Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine,
jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se rad svými služebníky!
Odp.
2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři a sestry!
Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází
shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na
to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu.
Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského:
smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je
modloslužbou.
Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého
s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému
poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný
nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve
všem je Kristus.
EVANGELIUM Lk 12,13-21
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Někdo
ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil
se mnou o dědictví!"
Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi
soudcem nebo rozhodčím?"
Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou
chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co
má."
Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku
se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už
nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly,
vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci:
Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘
Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset
odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý
před Bohem."
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Dnešní druhé čtení končí slovy: Tady už není Řek
nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný,
ale všecko a ve všem je Kristus. Jsou to velice důležitá slova, zvlášť pro
dnešní dobu. Mezi námi lidmi je spousta rozdílů - někdo pochází z Česka,
někdo odjinud; někdo je třeba bohatý a někdo chudý; a tak bychom mohli
pokračovat ještě dlouho. Možná máte, děti, zkušenost s tím, že se ve škole
například nějaká skupina spolužáků někomu směje, že není jako oni - třeba že nemá nejnovější iPhone nebo značkové
oblečení. Nebo se něco podobného možná už stalo i přímo vám.
Svatý Pavel chce říci, že to, co nás spojuje, je
mnohem důležitější než naše rozdíly. Jsme sice různí, ale ze všeho nejvíc jsme
všichni milované Boží děti. Takže to, jestli má někdo nový iPhone nebo značkové
oblečení, není vlastně vůbec důležité.
Milí
bratři a sestry,
Ježíšovo podobenství o boháči a
stodolách je zarámováno do úvodního dialogu s bezejmenným člověkem ze
zástupu, který Ježíše prosí: "Mistře,
řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!" Ten, kdo se táže, vlastně svého
bratra již nevidí především jako bratra, ale jako zloděje, který se neprávem
zmocnil dědictví na úkor jeho samého. Pokud by to nebylo riskování zpovědního
tajemství, mohl bych vyprávět mnohé příběhy ze zpovědnice u kapucínů; majetkové
spory - například právě o dědictví - často zcela rozklíží rodinné vazby a ze
sourozenců udělají nesmiřitelné nepřátele na mnoho let.
Ježíš odpovídá právě oním podobenstvím o boháči a
stodolách: Velice charakteristická je věta Uvažoval sám pro sebe. Problém
boháče není v tom, že má bohatství, nebo že se mu na poli urodilo (to bylo
ve Starém Zákoně považováno dokonce za projev Božího požehnání a přízně).
Problém je jeho bezvztahovost, problém je to, že vidí jen sám sebe. Můžeme si
všimnout, že mluví a uvažuje výlučně v ich – formě, 'Co mám
udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Strhnu své stodoly,
vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci:
Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ I
když používá druhou osobu jednotného čísla – ty – mluví opět sám k sobě,
skoro jako by trpěl samomluvou. Své bohatství nesdílí s nikým, jen sám se
sebou.
Pak ovšem do jeho života vtrhne mezní situace
blízké smrti, a boháč najednou chápe, že směřování jeho života byla sázka na
špatnou kartu. Bůh mu říká Blázne, a to v biblickém úzu neznamená ani
tak pošetilost nebo psychickou nenormálnost, ale bezbožnost; život
neukotvený ve vztahu s Druhým a s druhými, život žitý jen pro sebe
sama. Můžeme si zde vzpomenout na slova žalmu 10: Namlouvá si bezbožník ve
své opovážlivosti: „On nepotrestá! Bůh není!“ To je celé jeho smýšlení. Po celý
čas se mu vše daří, je daleko od myšlenky na tvůj soud, na všechny své odpůrce
hledí s výsměchem. Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, z pokolení do pokolení mě
neštěstí nepotká.“ Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, pod jeho jazykem
jen útrapa a hoře. Sedí na číhané poblíž osad, zabíjí nevinného ve skrytu, jeho
oči slídí po chudákovi. Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, číhá, aby lapil
ubožáka, lapí ho a vtáhne do své sítě. Přikrčí se, po zemi se plazí, chudáci
klesají v jeho drápech.
Můžeme se ještě krátce vrátit k poslední větě
dnešního úryvku, která celé podobenství shrnuje: Tak to dopadá s tím, kdo si
hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem. Při jeho čtení mi přišel na
mysl úvodní verš českého textu mé oblíbené sicilské mariánské písně: Matko
přesvatá, láskou bohatá. Naše životní bohatství před Bohem jsou vztahy
lásky, jen z nich budeme jednou souzeni.
Žádné komentáře:
Okomentovat