sobota 13. července 2019

16. neděle v mezidobí C 2019

Mám dovolenou. Můžete se na tomto blogu vrátit k 16. neděli v mezidobí roku 2016:
https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7997961416934232802#editor/target=post;postID=7863132508235341787;onPublishedMenu=template;onClosedMenu=template;postNum=159;src=postname

15. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. 

Mojžíš řekl lidu:
   "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."


Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"
_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel píše ve svém listě Koloským o tom, koho Ježíš přišel zachránit: co myslíte, děti, jsou to jenom někteří lidé? Nebo všichni lidé? Nebo ještě něco víc? Z toho, co svatý Pavel píše, vyplývá, že Ježíš přišel zachránit celé stvoření, celý vesmír: Bůh rozhodl, že skrze něho usmíří se sebou všechno tvorstvo.

Milí bratři a sestry,

  Všichni tři, kteří v dnešním evangeliu procházejí kolem onoho zraněného a zbitého člověka, ho vidí: viděl ho kněz, viděl ho i levita, a nakonec ho viděl Samařan. Nikdo z nich ho neminul proto, že by si ho prostě nevšiml. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, co v oněch třech toto vidění lidského utrpení vyvolalo. Kněz a levita ho viděli, ale vyhnuli se mu. A ze svého pohledu to učinili z velmi dobrého a zbožného důvodu. Oba šli zřejmě vzhůru do Jeruzaléma konat bohoslužbu v chrámu, a dotyk se zraněným, který velmi pravděpodobně krvácel, by je kulticky znečistil a znemožnil by jim konat jejich poslání. Můžeme si dobře představit, co je mohlo při pohledu na onoho zraněného jako první napadnout. Možná se jim v okamžitě hlavě rozsvítilo červené světélko: Pozor krev, nedotýkat se!
  Třetí příchozí, Samařan, nemá žádnou bohoslužebnou povinnost ani funkci. Jeho pohled na zraněného není zatížen nějakou jeho vlastní rolí, kterou je nucen hrát. Když vidí zraněného, vyvolává to v něm normální, vlastně bychom mohli říci přirozený lidský soucit. Samařan nevidí ve zraněném problém pro sebe, ale člověka, který potřebuje pomoc – přesně tak, jak se vyjádřil letošního osmého června papež František, když při mši svaté, sloužené za migranty, prohlásil, že migranti nejsou sociální otázky, ale především lidé.  
   Dnešní evangelium nás může tedy vést k velmi vážné otázce, co se nám vybaví jako první, vidíme-li jakékoli lidské utrpení. Můžeme se ptát samy sebe, nakolik je náš soucit, který by nás měl přimět něco udělat, přebit a překryt jinými skutečnostmi. Můžeme si vybavit mantry, které se nám v takových chvílích automaticky vybaví v mysli: ‚Mám sám dost problémů‘,‚Nemohu si hrát na Matku Terezu‘,,Teď nemám čas, mám jiné povinnosti‘. Velký krok vpřed bude jistě už jen to, že si něco takového dokážeme přiznat.

sobota 6. července 2019

14. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Iz 66,10-14c

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."


Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 6,14-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry! 
   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.


EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."
_________________________________________________________________________________


Slůvko pro děti:
První, co učedníci mají udělat, když někam přijdou, je pozdravení pokoje. A Ježíš jim říká, že když někde učedníky přijmou, tak se na ně ten pokoj rozšíří. Ale když je nepřijmou, tak si tím učedníci nemají nechat ten pokoj vzít. Právě to se stává, když za někým, třeba za vaším kamarádem, jdete v dobré vůli, chcete se s ním hezky a v klidu domluvit nebo usmířit, ale on třeba trucuje a nedá a nedá si říct. To nám pak hrozí, že si od něj necháme vzít ten pokoj v duši, který pramení z toho, že víme, že nás Ježíš má rád. A to je škoda.

Milí bratři a sestry,
  Na začátku dnešního evangelia si Ježíš vybírá dvaasedmdesát učedníků, posílá je hlásat evangelium o Božím království a říká jim, co všechno mají s sebou mít, co mají dělat a jak mají jednat s lidmi. Na první pohled by to mohlo připomínat školení: lidé, vybraní k určitému úkolu, dostávají dobře vymyšlené instrukce – a ty mají zaručit, že budou hlásat evangelium maximálně efektivně a s úspěchem.
   Učedníci si to vyzkoušejí, a vypadá to, že to opravdu funguje. Dvaasedmdesát se vrací s radostí a hovoří o démonech, kteří se jim podrobují. Mise byla úspěšná, Ježíš jim poradil dobrý postup. Možná jsou v tu chvíli přesvědčeni, že když budou takhle pokračovat, brzo obrátí všechny v širokém okolí a vykoření všechno zlo.
   Když jsem si dnešní evangelium pročítal, vzpomněl jsem si na jeden zážitek z olomouckého přípravného ročníku teologie, takzvaného konviktu, ve kterém jsem se před sedmnácti lety začal připravovat ke kněžství. Naši představení jednoho dne pozvali na besedu jistého pána, který nedávno konvertoval ke křesťanství a profesí byl manažerem prodeje mlékárenských výrobků. Tento pán měl asi půlhodinovou prezentaci o tom, jak by bylo možné použít manažerské metody, které znal z velkoprodeje sýrů a jogurtů, také k hlásání evangelia. Matně si ještě pamatuji, že při přednášce bylo promítnuto mnoho grafů a časových os, v nichž byly zaneseny prognózy počtu obrácených, pokud se těchto metod správně užije. Ten dotyčný to asi myslel upřímně a dobře, ale já jsem přitom nemohl potlačit mírný úsměv; a myslím, že mnoho mých spolužáků také.
   Naštěstí nás celý zbytek dnešních liturgických textů uvádí v tomto smyslu na pravou míru. Začneme-li u prvního čtení, nenajdeme tam vůbec žádný návod na nic. Najdeme tam pouze zaslíbení, že Jeruzalému se dostane útěchy a milosti od Boha. Je to jedno z mnoha míst v Písmu – podobě jako třeba Žalm 131 – která vybízejí k pasivitě úplně malého dítěte, které nedělá nic jiného, než že je stulené u maminky a od ní přijímá úplně všechno. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících, říká se na konci tohoto úryvku. Všechno, čím v tomto obrazu ze třetího Izajáše lid Izraele je a co koná, pochází z Boží milosti a lásky.
    Podobně se ve druhém čtení z listu Galatským nechce svatý Pavel chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Možná by měl čím se chlubit, třeba tím, co už pro Ježíše vykonal; ale on nechce. Jeho závěrečný pozdrav svědčí o tom, co je pro něj nejdůležitější a co proto přeje adresátům svého listu nejvíc: Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi se všemi.
    Nakonec je to sám Ježíš, který svých dvaasedmdesát vyvádí z omylu ohledně jejich působení: Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu. Učedníci nebyli úspěšní proto, že dobře dodrželi instruktážní postup, ale proto, že je s nimi Kristova moc a Kristova milost. A pak je ještě Pán vybízí, aby na svém úspěchu, ze kterého teď mají radost, nelpěli. Aby od něj byli svobodní, protože příště už se klidně konat nemusí. Mají se spíše radovat z toho, že jejich jména jsou zapsána v nebi, v Boží dlani.



sobota 29. června 2019


13. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ 1Král 19,16b.19-21

Čtení z první knihy Královské.

     Hospodin řekl Eliášovi: "Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!"
     Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: "Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou." Eliáš odpověděl: "Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal."
     Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11
Odp.: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.


2. ČTENÍ Gal 5,1.13-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.
   Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
   Chci říci toto: Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.


EVANGELIUM Lk 9,51-62

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

  Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby mu tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma.
   Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?"
   On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice.
   A jak šli, cestou mu někdo řekl: "Půjdu za tebou všude, kam půjdeš."
   Ježíš mu však odpověděl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Jiného zase vybídl: "Pojď za mnou!"
   On však řekl: "Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce."
   Odpověděl mu: "Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!"
   A ještě jiný řekl: "Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou."
   Ježíš mu však odpověděl: "Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království."

________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dneska svatý Pavel mluví ve druhém čtení o tom, jak je cenná a důležitá naše svoboda. Jenže, jako obvykle, bychom to mohli špatně pochopit. Představte si, že prvního září vás maminka ráno vzbudí a řekne vám, že musíte zase do školy. A vy byste na to řekli, že jako křesťané máte svobodu, že jste to slyšeli na konci minulého školního roku v kostele, a že tedy do školy půjdete, až se vám bude chtít. Je to opravdová svoboda? Jasně že není. Svatý Pavel říká, že opravdová svoboda je ta, která nás vede k tomu, abychom milovali.

Milí bratři a sestry,
  List Galatským, ze kterého je dnešní druhé čtení, psal svatý Pavel křesťanům v maloasijské Galácii. V tamějších křesťanských obcích se objevili lidé, trvající na židovském chápání Mojžíšského zákona i pro ty, kteří přijali Krista. Tito lidé chtěli, aby křesťané dále dodržovali povinnost obřízky i všechny ostatní starozákonní předpisy a zvyklosti. Pavel svůj list píše v obavě, že by se Galaťané mohli nechat přesvědčit o nutnosti dodržování Mojžíšova zákona pro vlastní spásu – a pokud by se tak stalo, Kristova oběť by přestala dávat smysl. Apoštolovi jde o svobodu galatských křesťanů. Vidí, že je tato svoboda v nebezpečí, že se našel někdo, kdo jim ji chce vzít, uvrhnout je do otroctví a naložit jim nesnesitelné břemeno. Proto je tón listu velmi rezolutní a autor si rozhodně nebere servítky. Na začátku druhé kapitoly listu Galatským se hovoří například o falešných bratřích, kteří se mezi nás pokoutně vetřeli, aby slídili po naší svobodě, kterou máme v Kristu.
   Křesťanská svoboda je tedy základním tématem celého listu. A je to téma velmi aktuální i pro nás a pro naši dobu. Žijeme v tomto smyslu ve velkém napětí a rozporu: na jedné straně jsme velmi citliví na naší osobní svobodu a prudce reagujeme na cokoli, co by nám ji podle našeho názoru mohlo omezit. Na druhé straně - přiznejme si to - máme z naší svobody strach. Otec Tomáš Petráček, církevní historik a kněz královéhradecké diecéze, ve svém nedávném článku v revui Univerzum napsal, že se nacházíme v určité fázi dějin Západu, kdy se učíme žít s takovou mírou svobody a autonomie, jakou lidstvo nikdy předtím nezažilo. Generace, které se narodily a vyrůstaly v době totality, včetně té mojí, na něco podobného nebyly vůbec zvyklé. Svobodu jsme získali už před třiceti lety, ale vidíme dost dobře, že s ní stále nedokážeme příliš zacházet.
    Dnešní úryvek z listu Galatským je pro nás křesťany v tomto ohledu jasné a jisté vodítko, jak naši svobodu chápat a žít. V první řadě vychází z toho, že naše svoboda je nesmírně cenná; byli jsme osvobozeni Kristem, naše svoboda je dar Jeho lásky a Jeho oběti na kříži. Pavel píše, že jsme k ní povoláni, že ji máme v sobě rozvíjet, protože je to součást naší identity milovaných Božích dětí, stvořených k Jeho obrazu. Má to tedy pro nás být jedna z nejpodstatnějších věcí v životě, a nemáme si ji nechat brát. Stejně jako v Galácii, i dnes se najde mnoho takových, kteří po ní slídí a chtěli by nám ji vzít.
    Druhé, a neméně důležité poselství listu Galatským by se dalo stručně vyjádřit takto: svoboda není cílem sama v sobě, ale je prostředkem k lásce - ovšem prostředkem nutným, protože milovat nesvobodně, z donucení, není možné. Pavel říká, že svobodu ve smyslu ‚nikdo mne nenutí‘ lze velmi snadno zaměnit za něco, co se dá nejspíš nazvat obratem ‚dělám si, co chci‘. To ale opravdová svoboda není, protože pak většinou děláme, co nechceme, a upadáme do otroctví toho, čemu Pavel říká žádosti těla. Všichni víme o nebezpečí závislostí na všem možném – a víme také, co stojí na jejich počátku: člověk si řekne, že mu přece nikdo nemůže zakázat něco konzumovat nebo sledovat na internetu.  Ono ‚dělám si, co chci‘ je tedy jen půlka pravdy. Je ji nutné doplnit tak, aby vznikl známý citát svatého Augustina, vystihující všechno to, o čem byla dnes řeč: Miluj a dělej, co chceš.

pondělí 24. června 2019


12. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Zach 12,10-11

Čtení z knihy proroka Zachariáše.

Toto praví Hospodin:
    "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem.
    V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."


Žl 63 (62),2.3-4.5-6.8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 3,26-29

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
    A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.


EVANGELIUM Lk 9,18-24

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"
    Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
    Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
    Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

Slůvko pro děti:
Když křtíme malé děti, tak se jim jednu chvíli, hned po polití vodou, dává křestní rouška z bílého plátna. Je to vyjádření toho, co svatý Pavel říká v listě Galatským ve druhém čtení: vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista. Jak říká jedno staré české přísloví, Šaty dělají člověka. Když na ulici potkáte člověka v uniformě, tak hned víte, že pracuje třeba v armádě nebo na policii. Bílá rouška při křtu (dřív si pokřtění oblékali celé bílé šaty) znamená, že ten, kdo byl pokřtěný, teď patří Ježíši.

Milí bratři a sestry,
V dnešním evangeliu učedníci poznávají v Ježíši Mesiáše, Spasitele. Jenže vzápětí musejí svoji představu o Mesiáši úplně přehodnotit, protože Ježíš jim ji obrací zcela vzhůru nohama: Syn člověka bude muset mnoho trpět, bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, bude zabit a třetího dne bude vzkříšen.
  Můžeme si přiznat, že právě tohle je kámen úrazu i pro nás. Slovo Mesiáš, Spasitel, znamená v moderní češtině Zachránce. Zachránce zachraňuje lidi od něčeho zlého a negativního. Ale my máme právě tenhle pojem spojený s aktivitou, s vyvíjením nějaké činnosti. Záchranář musí něco dělat, aby se záchrana uskutečnila: hasič musí hasit, aby zachránil dům; voják musí bojovat, aby zachránil svou zemi; a třeba vědec musí pracovat, aby svými objevy v budoucnu přispěl k záchraně lidských životů prostřednictvím medicíny. Záchrana znamená aktivitu, činnost, mnohdy velmi intenzivní.
Ježíš ale říká Syn člověka musí trpět. Utrpení je latinsky passio, a z toho pochází naše slovo pasivní. Spása v Ježíšově pojetí je pasivní; ovšem ne ve smyslu, že člověk nic nedělá a jen se dívá, jak se věci vyvíjejí. Je pasivní v tom smyslu, že Ježíš sama sebe vydává, že se sebou nechává dělat, co se lidem zlíbí. Nechává přes sebe převalit zlo, které ho zdánlivě zničí. A nejen to; Ježíš vyzývá své následovníky, ty, kdo chtějí jít za ním, aby se mu podobali i v tomhle: Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.
Právě tohle je pro nás skandál, pro naší kulturu zvyklou na výkon a výsledky je to bláznovství. Možná proto je evangelium doplněno prvním čtením z knihy proroka Zachariáše. To nám naznačuje, jakou cestou je možné toto bláznovství kříže aspoň trochu pochopit a přijmout: Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování. Budou hledět na toho, kterého probodli, a budou nad ním naříkat. Ti, na něž byl vylit Duch milosti, Duch svatý, chápou. Kříž, symbol Boží pasivity, pro ně již není bláznovství, ale Boží moc a Boží moudrost. Přestává být pohoršením a stává se důvodem k pokání, k lítosti nad vlastními hříchy – lítosti, která zároveň předpokládá víru, že právě v tomto kříži, v této Boží pasivitě je naše záchrana.

sobota 15. června 2019


Slavnost Nejsvětější Trojice C 2019


1. ČTENÍ Př 8,22-31

Čtení z knihy Přísloví.

Toto praví Boží Moudrost:
 "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."


Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5,1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry !
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.


EVANGELIUM Jan 16,12-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."                                                        -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:

Svatý Pavel v listě Římanům píše, že se chlubíme i souženími. A to je zvláštní; představte si, že byste přišli domů ze školy a řekli Mami, tati, já se vám musím s něčím pochlubit, spolužáci mi vzali z aktovky svačinu a snědli mi ji. Jenže tak to Pavel nemyslel. Chtěl říct, že pro nás, kteří jsme uvěřili v Ježíšovu lásku, mohou mít v našem životě smysl a hodnotu i ty věci, které jsou těžké.

Milí bratři a sestry,

   ačkoli si o dnešní slavnosti připomínáme tajemství všech tří božských osob, texty letošního cyklu C jsou jakoby dozvuky slavnosti Seslání Ducha svatého, kterou před týdnem skončila velikonoční doba. Z dnešního stolu Božího slova se dnes můžeme zaměřit na dva verše: ve druhém čtení z listu Římanům říká svatý Pavel: Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. A v evangeliu jsme slyšeli, že Duch pravdy vás uvede do celé pravdy – což je velmi podobná věta jako ta, kterou u svatého Jana najdeme o dvě kapitoly dříve: Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec, ten vás naučí všemu. Tyto dva výroky se dotýkají velmi podstatných věcí. Jednak toho, jak jako křesťané chápeme pravdy víry - nebo, lépe řečeno, jak můžeme postupně pronikat do nevyčerpatelného tajemství, kterým naše víra je.   A poté také toho, jak máme a můžeme jako křesťané žít.
    Známý švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar napsal začátkem šedesátých let minulého století útlou knížku, jejíž název by se dal z němčiny přeložit jako Jen láska je věrohodná. Balthasar se v ní zamýšlí nad tím, od čeho se v jednotlivých dějinných etapách odvozovala věrohodnost křesťanství, rozumnost víry. Ve středověku byl Bůh nedílnou součástí celkového obrazu světa, bez jeho existence by středověké pojetí vesmíru nedávalo žádný smysl. Jenomže právě to se dramaticky změnilo na začátku novověku, ruku v ruce se změnou pohledu na vesmír a život na zemi, kterou přinesli Koperník, Galileo a později Darwin. V osmnáctém a devatenáctém století se pak věrohodnost křesťanství začala více stavět na poznání o člověku a jeho vnitřní zkušenosti – typický představitel tohoto směru byl Dán Sören Kierkegaard – ale i tento přístup se z různých důvodů dostal do slepé uličky. Hans Urs von Balthasar jako východisko ve své knize navrhuje třetí cestu – cestu lásky. Velmi jednoduše řečeno: chceme - li v rámci křesťanské víry něco pochopit a přijmout jako pravdivé, musíme mít zkušenost lásky. Musíme zakusit, že jsme milováni, a sami milovat. Pouhý rozum, tak jak ho používáme ve formálních nebo přírodních vědách, nás sám o sobě nemůže přiblížit k tajemství Boha, který se zjevuje jako Láska.
     Můžeme se nyní vrátit k oněm dvěma výrokům z druhého čtení a evangelia. Když svatý Pavel říká, že Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, nechce tím říci, že Duch svatý a Boží láska jsou dvě rozdílné skutečnosti. Duch svatý je Boží láska, která je nám vlita do srdce. A tato Boží láska nás pak všemu učí, vše nám připomíná a uvádí nás do celé pravdy o Bohu i o nás samotných. Jen v Duchu svatém můžeme vstupovat do tajemství víry; jen láska může způsobit, že nám dává smysl něco, co by pouhým rozumem bylo nepochopitelné a paradoxní. A jako nás Duch svatý učí poznávat Boha, tak nás také učí i křesťanskému životu, takže se nám už nezdá obtížný, přesně podle toho, co svatý Jan píše ve svém prvním listě: Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem.

sobota 8. června 2019


Slavnost Seslání Ducha Svatého C 2019


1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.
 
    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité
, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."


Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.


2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.


EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."


Slůvko pro děti:

Milé děti,

Znáte rčení Zabouchnul/zabouchnula za sebou dveře? Může mít hodně významů: třeba když někdo udělá v životě nějakou velkou chybu, tak obrazně říkáme, že si přibouchl dveře ke štěstí. Dost často to taky říkáme – už ne obrazně - když se někdo hodně naštve a odněkud odejde: jednou se nám to stalo v Žebětíně v kostele při biřmování, a protože kostelní dveře jsou těžké, tak to byla opravdu velká rána. A někdy si člověk za sebou zabouchne dveře, protože chce být sám – znáte to, zavřete se do pokojíčku a trucujete. Vidíme, že jsou to samé věci, které nejsou moc pěkné a dobré. Učedníci si za sebou zavřeli dveře proto, že se báli. Ale právě skrz ně přichází Ježíš a ukazuje se jim, aby se už nebáli a dveře zase otevřeli.

Milí bratři a sestry,

Z mnoha podob milosti, jež je nám darována Duchem svatým, je v dnešním evangeliu zdůrazněn obzvláště jeden aspekt: Duch svatý zbavuje strachu. Učedníci, kteří jsou shromážděni v horní místnosti domu, kde se obvykle scházeli, mají ze strachu před Židy dveře zavřeny. Vnímají samy sebe jako malou a ohroženou skupinku; tuší, že většina obyvatel Jeruzaléma je považuje za odpadlíky, za jinak smýšlející. Mají obavy, že dopadnou podobně jako jejich Mistr a Pán. Za dveřmi jsou v sice bezpečí, ale zároveň izolovaní, jen sami pro sebe.

Podobným strachem - a je dobré si to přiznat - trpíváme často i my. Není dost dobře možné, aby se na nás nepodepsalo napětí života křesťana ve společnosti, která již dávno většinově křesťanská není. Stejně jako učedníci, i my můžeme mít v tomto smyslu z mnoha věcí obavy: o budoucnost církve, o udržení víry našich dětí, o soudržnost rodin, a o mnoho dalšího. Můžeme se s takovými obavami snažit různě vypořádávat, a přitom se často pohybujeme mezi dvěma extrémy: buď tyto obavy můžeme popřít a říci si, že to vlastně ještě tak hrozné není; že je hlavně potřeba se co nejvíc přizpůsobit, aby nám druzí rozuměli, a pak všechno půjde tak, jak má. Takový postoj by se ale podobal nasazení růžových brýlí, přes které se nevidí správně.  Druhý extrém je právě to, co učinili učedníci: zabouchnout za sebou ze strachu dveře a udělat si nějaký náš křesťanský paralelní svět, kde se budeme potkávat pouze se stejně smýšlejícími.  To je však poměrně bezpečná cesta k mentalitě sekty, k pocitu, že jen my jsme svatý zbytek a všichni ostatní se řítí do pekel.

Učedníci se tedy bojí, chtějí zůstat za zavřenými dveřmi, jen sami se sebou. Právě těmito zavřenými dveřmi ale přichází Vzkříšený. Přichází přes tytéž dveře, které učedníci použili jako nástroj oddělení sebe sama od ostatních. A hned první věc, kterou Ježíš dělá, je uklidnění svých učedníků a odnětí jejich strachu. Ježíš říká Pokoj Vám a ukazuje jim své rány, aby se přesvědčili, že je to opravdu On. A učedníci se skutečně přestávají bát; strach střídá radost.  A hned potom je Ježíš posílá právě do toho světa, kterého se předtím báli. Ale neposílá je jen tak, zaslibuje jim svého Ducha, kterého obdrží o Letnicích, ve scéně z prvního čtení. Učedníci po tomto daru nacházejí správný způsob vztahu s vnějším světem. Už se nebojí, svoje dveře, kterými se chtěli oddělit, otevírají dokořán. Dar Ducha svatého je darován na veřejném místě, jinak by zbožní židé ze všech národů pod nebem nemohli být jeho svědky.  A zároveň se učedníci nemusejí přizpůsobit, aby jim ostatní rozuměli a pochopili je, protože schopnost mluvit pochopitelně a srozumitelně pro všechny je opět dána společně s darem Ducha. Apoštolové rozhodně neříkají, že je všechno vlastně v pořádku, že všichni ti lidé z Judska, Mezopotámie, Pontu a Frýgie jsou v pohodě a hlavně že se máme rádi. Zvěstují velké Boží skutky a zároveň vyzývají k obrácení.




sobota 1. června 2019


7. neděle velikonoční C 2019


1. ČTENÍ Sk 7,55-60

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel.
    Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.


Žl 97(96),1+2b.6+7c.9 Odp.: 1a+9a
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu, všichni bohové se mu koří.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.


2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20 

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

     Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
    "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města.
    Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda."
    Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
    Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!


EVANGELIUM Jan 17,20-26

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
    A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
    Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
    Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."
________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Abychom pochopili poslední větu dnešního evangelia, je potřeba vědět, že když Ježíš mluví o poznání, nemyslí tím přesně to, co my – poznání, které třeba získáte, když si třeba něco přečtete v obrázkové knížce o přírodě. Pro Ježíše je poznání vždycky spojené s tím, když někdo má někoho rád. A tak taky my můžeme poznat a pochopit to, co Ježíš říká, jenom tenkrát, když ho máme rádi a když máme rádi druhé lidi.

Milí bratři a sestry,
Velikonoční doba pomalu vrcholí a uzavírá se. Dnešní texty bohoslužby slova jsou velmi slavnostní. Druhé čtení z knihy Zjevení svatého Jana je úplný závěr Nového zákona - jakoby tečka za Písmem, naplnění Božího spásného plánu s vesmírem a člověkem.
Klíčové slovo dnešních textů je Boží sláva. V katolickém slovníku se používá poměrně běžně: na křížích u cest a Božích mukách najdeme často nápis ‚k větší cti a slávě Boží zhotovil….‘ Tato větší čest a sláva Boží souvisí s určitým ‚zviditelněním‘ Boží přítomnosti. Pohled na kostel, Boží muka nebo obrázek Panny Marie na zdi domu bezprostředně odkazují člověka z našeho kulturního okruhu na existenci křesťanské víry, ať je sám věřící nebo ne. Člověk, který v minulosti třeba oral pole v blízkosti Božích muk, se při pohledu na ně zastavil, ‚vzpomněl si na Pána Boha‘ a pomodlil se. 
   Dnešní texty hovoří také o Boží přítomnosti a Boží slávě – o tom, jak a kde se projevuje ve svém vlastním, nejsilnějším smyslu.
V prvním čtení vidí Štěpán, plný Ducha svatého, otevřená nebesa, a v nich Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici. Je to jakoby vyznání celé církve, která se krátce předtím zrodila sesláním Ducha svatého: Boží sláva a Boží přítomnost je pro nás křesťany Ježíš, Bůh; který se stal člověkem. Podobně o tom hovoří svatý Pavel v prvním listě Korintským: Jen v Duchu svatém může člověk vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
V evangeliu poté o Boží slávě hovoří sám Ježíš, když se v modlitbě za učedníky obrací k Otci: Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno, já v nich a ty ve mně. Skrze Krista máme přístup do samého nitra tajemství Nejsvětější Trojice, které se v dějinách spásy ‚otvírá‘ člověku a světu. Tato Boží sláva, kterou Ježíš dostává od Otce a daruje ji světu, je láska: Aby svět poznal, žes je miloval, jako jsi miloval mne: Otec i Syn svou lásku, Ducha svatého, dávají celou každému člověku, stejně jako se Otec celý dává od věčnosti Jednorozenému Synu (protože jsi mně miloval už před založením světa). Boží sláva a Boží přítomnost se tedy projevuje a zpřítomňuje ve světě tím, že se křesťané milují navzájem láskou Ducha svatého. Ona se stává skutečností, v níž se Neviditelný zviditelňuje - zde a nyní, pro nás křesťany a pro všechny lidi. 

sobota 25. května 2019

Šestá neděle velikonoční C 2019

O šesté neděli velikonoční při mši svaté pro prvokomunikanty bude stejné kázání jako minulou neděli, při ostatních mších svatých čtu pastýřský list otce biskupa Vojtěcha. Můžete se také vrátit ke kázání z roku 2016.

sobota 18. května 2019


5. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 14,21b-27

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
    Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
    Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.


Žl 145(144),8-9.10-11.12-13ab Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. nebo: Aleluja.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí. Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.


2. ČTENÍ Zj 21,1-5a

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
    A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: "Hle - Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on - Bůh s nimi - bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu s očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul."
    A ten, který seděl na trůně, řekl: "Hle - všechno tvořím nové!"


EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
    "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
    Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."
______________________________________________________________________

Při mši svaté pro prvokomunikanty:

Milé děti,
   Aby bylo Vaše dnešní první svaté přijímání opravdu slavnostní a výjimečné, tak jsem předevčírem koupil v obchodě s bohoslužebnými potřebami na Petrově tuto velkou hostii. Normálně při mši svaté používáme menší, kterou jenom rozlomíme napůl. Ale s tímhle kouskem pšeničného chleba - ještě před tím, než se stane Ježíšovým tělem - si můžeme ve zkratce zopakovat skoro všechno, o čem jsme si v přípravě povídali.
    Když se na něj podíváte, tak v těch rýhách můžete vidět tvar sluníčka. To nám může připomenout něco podobného jako plamínek paškálu, který teď hoří před vámi, a plamínek vaší křestní svíčky, který si od paškálu zapálíte. Láska Pána Ježíše je pro nás něco jako světlo slunce. Víte, že když je pod mrakem a prší, třeba na podzim, tak býváme smutní (i když v těchto dnech jsme se spíš z deště radovali). A moc se těšíme, až zase vysvitne slunce, protože nám to přináší radost. Před dvaceti lety jsem necelé tři roky žil na severu Evropy, ve Finsku, a zažil jsem tam dvě zimy, kdy je skoro pořád tma – a lidé se strašně moc, víc než my, těší na to, až přijde jaro a bude víc světla.  A moc si užívají léto, kdy naopak slunko skoro nezapadá. Světlo nám přináší radost a naději. A Pán Ježíš, který bude v tomhle kousku chleba za chvíli přítomný, nám dává totéž: když jsme moc smutní, když nás něco hodně trápí, tak si můžeme vzpomenout na to, že On vstal z mrtvých a má nás rád, ať se děje co se děje – a to je pro nás, jako by se rozptýlily mraky a vyšlo slunce.
     A chviličku před Vaším prvním svatým přijímáním já tenhle kousek chleba - který už bude Ježíšovo tělo -  rozlámu na kousky a každý z vás dostane jeden. A tohle nám zase připomíná dvě skutečnosti. Jednak to, že Pán Ježíš se pro nás z lásky rozdává. Asi znáte to úsloví On/ona by se pro někoho rozdal/a – často se to používá v souvislosti s maminkou a dítětem. Pán Ježíš se nám takhle rozdává - každému z nás se dává celý, protože je přítomný v každém kousku. A druhá věc, kterou nám to chce říct, je tahle – když jíme z jednoho kousku chleba, když jsme spolu u jednoho stolu, tak se máme mít rádi navzájem, přesně tak, jak nám to Pán Ježíš říká v dnešním evangeliu.

Při ostatních mších svatých:

Slůvko pro děti:
Milé děti, Pán Ježíš nám na konci dnešního evangelia vlastně radí, jak nejlépe máme svědčit o naší víře. Když bychom o ní jen mluvili, tak by nám nikdo moc nevěřil, protože dneska kdekdo mluví a píše o kdečem, a už se někdy dá těžko poznat, jestli je to pravda nebo ne. Ale pokud na nás bude vidět, že se vzájemně máme rádi, je to mnohem lepší než slova. Podle toho mohou všichni poznat, že jsme opravdu Ježíšovi učedníci; že bereme vážně to, co nám přikázal.

Milí bratři a sestry,
Dnešní druhé čtení je zaslíbením nového nebe a nové země na konci času. Dvacátá první a dvacátá druhá kapitola knihy Zjevení je jakoby vyvrcholení dramatu konečného střetnutí dobra a zla, které v sugestivních symbolických obrazech kniha Zjevení vykresluje v předchozích kapitolách. Bůh nakonec všechno obnoví; to staré, poznamenané hříchem, je zcela proměněno. V novém Jeruzalémě není ani pláč, ani smrt; není tam vůbec nic negativního. Středem tohoto nového světa je Boží přítomnost, Boží sláva uprostřed jeho lidu, která dává život bez konce a v plnosti.
V evangeliu nám Ježíš říká, že tento nový Boží svět se rodí už dnes, zde a nyní; byť ještě ne v plnosti. Úryvek je uveden příznačně Jidášovým odchodem – tedy začátkem Ježíšova vydání, které se však stane spásou světa. To staré, narušené hříchem, nenávistí a zradou, již odchází. A když Jidáš odejde, Ježíš hovoří o tom, že je oslaven - a že v něm je oslaven Bůh. A říká to v přítomném čase, nikoli v budoucím. A hned na to, aby bylo zřejmé, čím že je Bůh v přítomnosti oslaven, dává Ježíš své nové přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.
Když se tedy křesťané v Duchu svatém podle Ježíšova nového přikázání navzájem milují, Bůh se oslavuje, stává se přítomným, už nyní v tomto čase. Můžeme tak trochu ‚ochutnat‘, zakusit, co je zaslíbeno ve druhém čtení - jaké to bude, až Bůh na konci času bude všechno ve všem. A zároveň můžeme pochopit, že jedině a pouze naplňováním tohoto nového přikázání lásky můžeme vítězit nad zlem. Že tedy všechny jiné způsoby, jimiž bychom se mohli se zlem vypořádávat, jsou v křesťanském pohledu odsouzeny k nezdaru. Vítězství nade vším negativním ve světě - tedy nakonec jeho spása - nemůže spočívat v technickém pokroku, ani pouze v osvětě, a už vůbec ne v jakémkoli pokusu odstranit zlo násilím. Může vycházet pouze v tom, o čem píše ve třetí kapitole svého prvního listu svatý Jan: věřit ve jméno Božího Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.

sobota 11. května 2019


4. neděle velikonoční C 2019


1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52

Čtení ze Skutků apoštolů.

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
    Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.
    Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.
    Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
    Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.


Žl 100(99),2.3.5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. nebo: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.


2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
    A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."


EVANGELIUM Jan 10,27-30

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
    Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."
_______________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Jaký musí být pastýř, aby jeho ovečky šly tam, kam je vede? Něco už naznačuje Ježíš: musí je znát a ony musejí znát jeho. A pak taky musejí vědět, že tam, kam je vede, je to pro ně dobré, že se tam dobře napasou a je tam bezpečno. Takže mu musejí důvěřovat. A my máme přesně takhle důvěřovat Pánu Ježíši, že to, co nám říká, nás vede k životu a k radosti.

Milí bratři a sestry,
   Dnešní evangelium je možná ze všech nedělí celého liturgického roku to nejkratší. Přitom se ale i v takto kratinkém úryvku jeden motiv opakuje hned dvakrát - a zřejmě proto, že to je stěžejní poselství. Ježíš nejdřív o svých ovcích říká, že mu je nikdo nemůže vyrvat z rukou, a pak říká totéž o rukou Otcových.
   A my bychom se nad takovým tvrzením mohli podivovat. Víme, že poklad víry máme v hliněné nádobě. Svatý Pavel v listě Filipanům říká, abychom o svou spásu usilovali s bázní a třesením. Vnímáme, kolik je skutečností, které by nás mohly vzdálit od přátelství s Ježíšem a od dobrého života. Vidíme kolem sebe - a já to dost často slyším i ve zpovědnici - příběhy pozvolného odklonu od víry, nebo příběhy velkých obtíží a velkých bojů, které jako křesťané prožíváme v sekularizovaném světě; a často je prohráváme. Mnoho věcí a mnoho hlasů, zdá se, nás může vytrhnout z Ježíšových - a tím i Otcových - rukou.
   Přesto Ježíš v dnešním kratičkém úryvku dvakrát opakuje, že vytrhnout z Jeho a Otcových rukou nemůže nikdo. Snad proto, abychom si to dobře zapamatovali a uvěřili tomu - proti všemu, co se nám může jevit. Ježíš říká, že Otec je větší než všichni. Boží láska a Boží moc je silnější než všechny tlaky sekularizace, než všechny pochybnosti a obtíže křesťanského života v dnešní době.
   Toto ujištění má ale jednu podmínku, o níž Ježíš hovoří již v úvodu dnešního úryvku: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou. Aby ti, kdo jsou Ježíšovi, zůstali s ním, musí slyšet jeho hlas, slyšet Slovo a jednat podle něj, jít tedy za Ježíšem, následovat ho. Slyšení Slova a poslušnost vůči němu jsou v Ježíšově kázání dvě nedělitelné skutečnosti. Máme-li však být vůči Slovu poslušní, zařídit podle něj svůj život, je nejprve nutné, abychom mu uvěřili. Abychom uvěřili oněm velkým a krásným zaslíbením, která s sebou poslušnost Slovu nese, abychom uvěřili, že vede ke skutečné svobodě a plnosti života. Když v jedenácté kapitole evangelia podle Lukáše říká Ježíšovi žena ze zástupu: Blaze té, která tě zrodila a odkojila! , Ježíš na to odpovídá  Spíše jsou blaženi ti, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.