sobota 18. května 2019


5. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 14,21b-27

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
    Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
    Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.


Žl 145(144),8-9.10-11.12-13ab Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. nebo: Aleluja.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí. Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.


2. ČTENÍ Zj 21,1-5a

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
    A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: "Hle - Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on - Bůh s nimi - bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu s očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul."
    A ten, který seděl na trůně, řekl: "Hle - všechno tvořím nové!"


EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
    "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
    Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."
______________________________________________________________________

Při mši svaté pro prvokomunikanty:

Milé děti,
   Aby bylo Vaše dnešní první svaté přijímání opravdu slavnostní a výjimečné, tak jsem předevčírem koupil v obchodě s bohoslužebnými potřebami na Petrově tuto velkou hostii. Normálně při mši svaté používáme menší, kterou jenom rozlomíme napůl. Ale s tímhle kouskem pšeničného chleba - ještě před tím, než se stane Ježíšovým tělem - si můžeme ve zkratce zopakovat skoro všechno, o čem jsme si v přípravě povídali.
    Když se na něj podíváte, tak v těch rýhách můžete vidět tvar sluníčka. To nám může připomenout něco podobného jako plamínek paškálu, který teď hoří před vámi, a plamínek vaší křestní svíčky, který si od paškálu zapálíte. Láska Pána Ježíše je pro nás něco jako světlo slunce. Víte, že když je pod mrakem a prší, třeba na podzim, tak býváme smutní (i když v těchto dnech jsme se spíš z deště radovali). A moc se těšíme, až zase vysvitne slunce, protože nám to přináší radost. Před dvaceti lety jsem necelé tři roky žil na severu Evropy, ve Finsku, a zažil jsem tam dvě zimy, kdy je skoro pořád tma – a lidé se strašně moc, víc než my, těší na to, až přijde jaro a bude víc světla.  A moc si užívají léto, kdy naopak slunko skoro nezapadá. Světlo nám přináší radost a naději. A Pán Ježíš, který bude v tomhle kousku chleba za chvíli přítomný, nám dává totéž: když jsme moc smutní, když nás něco hodně trápí, tak si můžeme vzpomenout na to, že On vstal z mrtvých a má nás rád, ať se děje co se děje – a to je pro nás, jako by se rozptýlily mraky a vyšlo slunce.
     A chviličku před Vaším prvním svatým přijímáním já tenhle kousek chleba - který už bude Ježíšovo tělo -  rozlámu na kousky a každý z vás dostane jeden. A tohle nám zase připomíná dvě skutečnosti. Jednak to, že Pán Ježíš se pro nás z lásky rozdává. Asi znáte to úsloví On/ona by se pro někoho rozdal/a – často se to používá v souvislosti s maminkou a dítětem. Pán Ježíš se nám takhle rozdává - každému z nás se dává celý, protože je přítomný v každém kousku. A druhá věc, kterou nám to chce říct, je tahle – když jíme z jednoho kousku chleba, když jsme spolu u jednoho stolu, tak se máme mít rádi navzájem, přesně tak, jak nám to Pán Ježíš říká v dnešním evangeliu.

Při ostatních mších svatých:

Slůvko pro děti:
Milé děti, Pán Ježíš nám na konci dnešního evangelia vlastně radí, jak nejlépe máme svědčit o naší víře. Když bychom o ní jen mluvili, tak by nám nikdo moc nevěřil, protože dneska kdekdo mluví a píše o kdečem, a už se někdy dá těžko poznat, jestli je to pravda nebo ne. Ale pokud na nás bude vidět, že se vzájemně máme rádi, je to mnohem lepší než slova. Podle toho mohou všichni poznat, že jsme opravdu Ježíšovi učedníci; že bereme vážně to, co nám přikázal.

Milí bratři a sestry,
Dnešní druhé čtení je zaslíbením nového nebe a nové země na konci času. Dvacátá první a dvacátá druhá kapitola knihy Zjevení je jakoby vyvrcholení dramatu konečného střetnutí dobra a zla, které v sugestivních symbolických obrazech kniha Zjevení vykresluje v předchozích kapitolách. Bůh nakonec všechno obnoví; to staré, poznamenané hříchem, je zcela proměněno. V novém Jeruzalémě není ani pláč, ani smrt; není tam vůbec nic negativního. Středem tohoto nového světa je Boží přítomnost, Boží sláva uprostřed jeho lidu, která dává život bez konce a v plnosti.
V evangeliu nám Ježíš říká, že tento nový Boží svět se rodí už dnes, zde a nyní; byť ještě ne v plnosti. Úryvek je uveden příznačně Jidášovým odchodem – tedy začátkem Ježíšova vydání, které se však stane spásou světa. To staré, narušené hříchem, nenávistí a zradou, již odchází. A když Jidáš odejde, Ježíš hovoří o tom, že je oslaven - a že v něm je oslaven Bůh. A říká to v přítomném čase, nikoli v budoucím. A hned na to, aby bylo zřejmé, čím že je Bůh v přítomnosti oslaven, dává Ježíš své nové přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.
Když se tedy křesťané v Duchu svatém podle Ježíšova nového přikázání navzájem milují, Bůh se oslavuje, stává se přítomným, už nyní v tomto čase. Můžeme tak trochu ‚ochutnat‘, zakusit, co je zaslíbeno ve druhém čtení - jaké to bude, až Bůh na konci času bude všechno ve všem. A zároveň můžeme pochopit, že jedině a pouze naplňováním tohoto nového přikázání lásky můžeme vítězit nad zlem. Že tedy všechny jiné způsoby, jimiž bychom se mohli se zlem vypořádávat, jsou v křesťanském pohledu odsouzeny k nezdaru. Vítězství nade vším negativním ve světě - tedy nakonec jeho spása - nemůže spočívat v technickém pokroku, ani pouze v osvětě, a už vůbec ne v jakémkoli pokusu odstranit zlo násilím. Může vycházet pouze v tom, o čem píše ve třetí kapitole svého prvního listu svatý Jan: věřit ve jméno Božího Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.

sobota 11. května 2019


4. neděle velikonoční C 2019


1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52

Čtení ze Skutků apoštolů.

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
    Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.
    Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.
    Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
    Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.


Žl 100(99),2.3.5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. nebo: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.


2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
    A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."


EVANGELIUM Jan 10,27-30

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
    Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."
_______________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Jaký musí být pastýř, aby jeho ovečky šly tam, kam je vede? Něco už naznačuje Ježíš: musí je znát a ony musejí znát jeho. A pak taky musejí vědět, že tam, kam je vede, je to pro ně dobré, že se tam dobře napasou a je tam bezpečno. Takže mu musejí důvěřovat. A my máme přesně takhle důvěřovat Pánu Ježíši, že to, co nám říká, nás vede k životu a k radosti.

Milí bratři a sestry,
   Dnešní evangelium je možná ze všech nedělí celého liturgického roku to nejkratší. Přitom se ale i v takto kratinkém úryvku jeden motiv opakuje hned dvakrát - a zřejmě proto, že to je stěžejní poselství. Ježíš nejdřív o svých ovcích říká, že mu je nikdo nemůže vyrvat z rukou, a pak říká totéž o rukou Otcových.
   A my bychom se nad takovým tvrzením mohli podivovat. Víme, že poklad víry máme v hliněné nádobě. Svatý Pavel v listě Filipanům říká, abychom o svou spásu usilovali s bázní a třesením. Vnímáme, kolik je skutečností, které by nás mohly vzdálit od přátelství s Ježíšem a od dobrého života. Vidíme kolem sebe - a já to dost často slyším i ve zpovědnici - příběhy pozvolného odklonu od víry, nebo příběhy velkých obtíží a velkých bojů, které jako křesťané prožíváme v sekularizovaném světě; a často je prohráváme. Mnoho věcí a mnoho hlasů, zdá se, nás může vytrhnout z Ježíšových - a tím i Otcových - rukou.
   Přesto Ježíš v dnešním kratičkém úryvku dvakrát opakuje, že vytrhnout z Jeho a Otcových rukou nemůže nikdo. Snad proto, abychom si to dobře zapamatovali a uvěřili tomu - proti všemu, co se nám může jevit. Ježíš říká, že Otec je větší než všichni. Boží láska a Boží moc je silnější než všechny tlaky sekularizace, než všechny pochybnosti a obtíže křesťanského života v dnešní době.
   Toto ujištění má ale jednu podmínku, o níž Ježíš hovoří již v úvodu dnešního úryvku: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou. Aby ti, kdo jsou Ježíšovi, zůstali s ním, musí slyšet jeho hlas, slyšet Slovo a jednat podle něj, jít tedy za Ježíšem, následovat ho. Slyšení Slova a poslušnost vůči němu jsou v Ježíšově kázání dvě nedělitelné skutečnosti. Máme-li však být vůči Slovu poslušní, zařídit podle něj svůj život, je nejprve nutné, abychom mu uvěřili. Abychom uvěřili oněm velkým a krásným zaslíbením, která s sebou poslušnost Slovu nese, abychom uvěřili, že vede ke skutečné svobodě a plnosti života. Když v jedenácté kapitole evangelia podle Lukáše říká Ježíšovi žena ze zástupu: Blaze té, která tě zrodila a odkojila! , Ježíš na to odpovídá  Spíše jsou blaženi ti, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.



sobota 4. května 2019


3. neděle velikonoční C 2019


1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41

Čtení ze Skutků apoštolů.



   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.


Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b
Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.


2. ČTENÍ Zj 5,11-14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.



EVANGELIUM Jan 21,1-19

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě!"
_____________________________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,
Co myslíte, proč těch velkých ryb v síti bylo právě sto padesát tři? Úplně přesně to nevíme; určitě tam ten počet není jen tak, protože svatý Jan jím jistě chce něco říci. Někdo se ale domnívá, že to byl počet všech cizích národů, který byl tenkrát ve Svaté zemi lidu Izraele známý. Přitom si můžeme vzpomenout, že u Genezaretského jezera, právě tam, kde se odehrává dnešní evangelium, Ježíš povolal rybáře Petra a Ondřeje slovy Ode dneška budete lovit lidi. Petr a ostatní apoštolové tedy teď mají jít a zvěstovat všem lidem na světě, že Ježíš vstal z mrtvých. A my jsme taky poslaní.


Milí bratři a sestry,
   Trojí Ježíšova otázka v rozhovoru se Šimonem Petrem nepochybně a jasně odkazuje k trojímu Petrovu zapření poté, co Ježíše zatkli v Getsemane a odvedli do domu velekněze. Svatý Jan ve svém evangeliu pracuje se symboly; a tak trojí zapření a trojí otázka a odpověď v dnešním evangeliu mají také symbolický význam. Číslo tři je v Písmu svatém, v trochu slabším smyslu než sedmička, číslem plnosti. To, že Petr zapřel Ježíše ne jednou, ale třikrát, je obrazem totálního lidského selhání. Petr předtím tvrdil, že za Ježíše položí svůj život; nyní je konfrontován se svojí slabostí, se svým strachem o sebe, s tím, že se stydí k Ježíši se přiznat. Hluboce si prožívá, že vlastně není Petr-Skála, i když ho tak Ježíš nazval, protože rozhodně nedokázal být vnitřně pevný.
    Můžeme se do scény rozhovoru Petra s Ježíšem po jezuitském způsobu vžít, představit si samy sebe na místě Petra: po snídani se k němu Ježíš obrátí, a Petr se možná domnívá - protože u lidí to tak koneckonců funguje -  že s ním bude mluvit o jeho zapření. Že mu možná řekne Šimone, synu Janův, selhal jsi, zklamal jsi mne, hlavou apoštolů už dál být nemůžeš, vyberu si někoho jiného. Ježíš mu ale nic takového neříká, o jeho selhání se ani slůvkem nezmiňuje, jako by ho to vůbec nezajímalo. Jediné, co je pro Ježíše důležité, je jeho otázka Miluješ mne? A když na ni Petr odpoví třikrát ano, Ježíš třikrát potvrzuje jeho povolání, které už předtím dostal: Pas mé ovce.
    Máme asi všichni, milí bratři a sestry, čas od času sami ze sebe asi podobný pocit zklamání jako Petr. Svá povolání - ať už v manželství a rodině, nebo v kněžství, zasvěceném životě či kdekoli jinde - žijeme s mnoha selháními a chybami. Hezký obraz, který jsme měli sami o sobě, se nám rozpadá, podobně jako se rozpadl Petrovi, když si o sobě myslel, že je statečný, a za žádných okolností svého Mistra nezapře. Ježíš s tím ale počítá. Důvěřuje nám a povolává nás právě v naší slabosti. Co ho opravdu zajímá, je to, jestli ho máme rádi. Náš vztah k Němu je zároveň základní podmínkou toho, abychom svá povolání žili věrně i v těžkostech. Zejména na to, jaká je naše láska k Němu, bychom se měli ptát sami sebe ve zpytování svědomí - možná ještě dříve, než se začneme zabývat našimi spáchanými hříchy a nevykonaným dobrem. A co víc – právě tyto naše hříchy, slabosti a selhání mohou být nakonec cestou k tomu, že budeme moci upřímně a z celého srdce říci Pane, Ty víš, že tě mám rád. Je to přesně totéž, co Ježíš říká o ženě v domě farizeově: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když teď projevuje tak velkou lásku.

sobota 27. dubna 2019


2. neděle velikonoční 2019


1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů. 

    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.


Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. 

   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.


EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.
 
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Proč myslíte, že Ježíš, když byl vzkříšen z mrtvých, měl na těle pořád ještě ty rány?  Jistě proto, aby učedníci poznali, že je to On. Ale možná taky proto, aby nám ukázal, že je prostě nenechal zmizet, ale že je proměnil. Jak se zpívá trochu vzletně v jedné velikonoční písni: Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká. Rány jsou vždycky stopy po tom, že jeden člověk ublížil druhému, že mu způsobil nějaké zlo. A mohou být na těle, ale taky na duši-třeba když nás někdo zradí nebo pomluví, tak nás to taky bolí, a možná víc, než kdyby nám ten dotyčný dal třeba facku. Ale Ježíš dokáže tohle všechno zlé proměnit v dobro.

Milí bratři a sestry,

Dvacátá kapitola evangelia podle Jana byla v původní verzi asi poslední; dvacátá první kapitola, kde se popisuje setkání se Vzkříšeným Pánem u Genezaretského jezera, je podle biblistů zřejmě pozdější přídavek. Poslední věta dnešního evangelia byla tedy původně jakousi tečkou za Janovým evangeliem, shrnutí všeho toho, co Jan napsal, a také důvod, proč to napsal: Tyto (věci) však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

A můžeme také říci, že je to zároveň shrnutí všeho, co jsme slyšeli v celém velikonočním oktávu, když se při bohoslužbě slova četlo evangelium. V neděli jsme byli svědky objevení prázdného Ježíšova hrobu, a v dalších dnech pak setkání Vzkříšeného s učedníky: v úterý s Maří Magdalenou, ve středu se dvěma učedníky putujícími do Emauz, ve čtvrtek a v pátek s apoštoly v Jeruzalémě a u Genezaretského jezera. Všechna tato setkání se Vzkříšeným, o kterých se ve dnech velikonočního oktávu četlo, vrcholí dnes tím, že apoštol Tomáš se o skutečnosti Vzkříšení přesvědčuje nejen pohledem, ale i dotykem. A hned poté svatý Jan své vyprávění uzavírá a říká nám, proč je on a ostatní evangelisté zaznamenali: abychom si byli docela jisti, že Kristus opravdu vstal; abychom věřili, že je Mesiáš a Syn Boží a vírou abychom měli život v jeho jménu.

Proč je to tak důležité, naznačuje dnešní druhé čtení z prvního listu Petrova. Říká se v něm, že nás musejí ještě nějaký čas trápit všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela naše víra. A zřejmě tento výrok svatého Petra platí v současné době víc než jindy: poklad víry máme v hliněné nádobě a je velice snadné propadat různým pochybnostem, je velice snadné získat pocit, že pravdy se vlastně nelze dobrat, protože je nám to opakováno ze všech stran. Jenže pokud by naše víra ve zkouškách neobstála, museli bychom zároveň přijít o všechna zaslíbení, která v úryvku z Petrova listu jsou. S vírou bychom zároveň ztratili naději na dědictví skvělé a trvalé, na to, že budeme nakonec jásat v nevýslovné a zářivé radosti.

Právě proto je tak podstatné, že jsme celý minulý týden slyšeli všechna evangelijní svědectví o Kristově zmrtvýchvstání. Toto slovo, přijaté do našeho srdce a mysli, má být silnější než všechna jiná slova, která v nás probouzejí skepsi a beznaděj. Má nás pevně a jistě zakotvit ve velikonoční víře, že Kristus opravdu vstal, že opravdu zvítězil nad hříchem, zlem a smrtí.


sobota 20. dubna 2019


Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2019


1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů. ´
    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."


Žl 118 (117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
___________________________________________________________________________
Milí bratři a sestry,

   V Janově podání jsou prvními svědky Ježíšova vzkříšení Magdalena, Petr a Jan, který sám o sobě mluví jako o ‚jiném‘, o ‚tom druhém‘ učedníkovi. A nápadné je, že o všech těchto třech se také hovoří ve vyprávění o Ježíšově odsouzení a smrti – od Ježíšova zatčení v Getsemanské zahradě už o ostatních učednících nic neslyšíme. V patnáctém verši osmnácté kapitoly, kdy Ježíše odvádějí do veleknězova domu, jsme svědky toho, jak s ním jdou už jen Petr a Jan – ten druhý vejde s Ježíšem až dovnitř, zatímco Petr zůstává venku, kde také prožije trpkou zkušenost svého selhání, když zapře, že Ježíše zná. Magdalena a Jan pak zůstanou jako jediní z učedníků stát pod Ježíšovým křížem, spolu s Ježíšovou matkou a Marií Kleofášovou.
   Možná bychom si mohli říci, že to vlastně není důležité; že je přece jasné, že evangelista Jan popisuje události ze svého úhlu pohledu, tak jak je zažil. Dalo by se rovněž namítnout, že vracet se k událostem Velkého pátku a Bílé soboty je dnes již zbytečné, že jsme si to vše v minulých dnech prožili a prorozjímali a teď je čas se radovat z Kristova vzkříšení – půst nemá již více místa, jak vždycky hlásil komentátor o Velikonoční vigilii ve farnosti svatého Tomáše.
    V Božím slově ale žádná věc není beze smyslu a významu. Určitě není náhoda, že všichni, kteří byli zblízka přítomní Ježíšovu utrpení, jsou také prvními svědky jeho vzkříšení. Ostatní učedníci se sice zprávu dozvěděli také, ale později, a možná právě proto, že také dříve zmizeli ze scény, jaksi se vytratili z příběhu. O zmrtvýchvstání se dozvědí až poté, co za nimi Vzkříšený přijde skrz dveře, které měli ze strachu před Židy zavřené.
     Možná jste se také, milí bratři a sestry, ohlíželi za letošní postní dobou, která právě skončila. A možná jste zjistili, že se zase nepodařilo postní předsevzetí, nebo jen částečně; že vám postní doba znovu nějak protekla mezi prsty. Přiznám se, že když srovnám své prožívání postní doby dnes a třeba před dvaceti lety, kdy jsem byl čerstvý konvertita, nebo ještě před deseti, kdy jsem se připravoval na kněžství, tak to není moc radostná bilance. Ale důležité na tom je možná právě to, že jsme se znovu aspoň pokusili vstoupit do příběhu, že jsme aspoň trochu s Ježíšem během postu prožívali jeho křížovou cestu.  Že jsme třeba - v naší slabosti a neúspěchu v askezi a modlitbě - aspoň trochu zakusili něco jako Petr a bylo nám to líto. Nebo že jsme aspoň chvilku dokázali vydržet pod Ježíšovým křížem, jako Magdalena a Jan. Že jsme to úplně nevzdali a nevzdálili se, nezmizeli ze scény, jako ostatní učedníci. Teď, v tomto nedělním ránu, můžeme proto být prvními svědky Zmrtvýchvstání. Vzkříšený, i přes náš nedokonalý a klopotný půst, nás zahrne stejnou radostí, jako kdybychom žili čtyřicet dní o starém chlebu a vodě.  Vylije na nás stejně intenzivní proudy své milosti. A věříme, že se nakonec ukáže i těm, kteří se od něho úplně vzdálili.

sobota 13. dubna 2019


Květná neděle 2019 - Pašije podle sv. Lukáše


EVANGELIUM Lk 22,14-23,56

   Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království."
   A vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte ho a rozdělte mezi sebe; neboť vám říkám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království."
To konejte na mou památku.
   Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, (zpečetěná) mou krví, která se za vás prolévá.
Běda tomu člověku, který zradí Syna člověka.
   Hle, u mě na stole je však ruka mého zrádce. Syn člověka sice jde svou cestou, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zradí." Oni se začali ptát jeden druhého, který z nich to asi je, kdo to hodlá udělat.
Já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
   Vznikl také mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: "Králové vládnou svým národům, a kdo mají nad nimi moc, dávají si říkat 'dobrodinci'. U vás však ať to tak není! Ale kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží. Vždyť kdo je větší: ten, kdo sedí u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Přece ten, kdo sedí u stolu! Já však jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
   Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů.
Až se obrátíš, utvrzuj své bratry.
   Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry."
   Petr mu řekl: "Pane, s tebou jsem ochoten jít do vězení i na smrt!"
   On mu odpověděl: "Říkám ti, Petře: Ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mě znáš."
Musí se na mně splnit, co je psáno.
   Dále jim řekl: "Když j sem vás poslal bez měšce, bez mošny, bez opánků, měli jste v něčem nedostatek?"
   Odpověděli mu: "Ne, v ničem."
   Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, ať si ho vezme, a stejně tak mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit, co je psáno: 'A byl počítán mezi zločince'. Neboť co je o mně řečeno, už se naplňuje."
   Řekli: "Pane, tady jsou dva meče." On jim odpověděl: "To stačí."
Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji.
   Potom se podle svého zvyku odtamtud odebral na Olivovou horu a učedníci ho následovali. Když byl na místě, řekl jim: "Modlete se, abyste nepřišli do pokušení."
   Sám pak se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá." Tu se mu zjevil anděl z nebe a posiloval ho. Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji; jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
   Potom vstal od modlitby, šel ke svým učedníkům a nalezl je, jak zármutkem usnuli. Řekl jim: "Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení!"
Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?
   Když ještě mluvil, objevil se houf lidí; jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
   Když ti, kdo byli s Ježíšem, viděli, co se chystá, zeptali se: "Pane, máme zasáhnout mečem?" A jeden z nich udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho.
   Ježíš však na to řekl: "Přestaňte! Dost!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
   Potom řekl Ježíš těm, kteří se na něho vypravili, velekněžím, chrámovým velitelům a starším: "jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji. Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě, a ruce jste na mě nevztáhli. Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty."
Petr vyšel ven a hořce se rozplakal.
   Pak se ho zmocnili a odvedli. Přivedli ho do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když rozdělali uprostřed dvora oheň a sesedli se kolem, sedl si Petr mezi ně. Jak seděl ve světle, uviděla ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Také ten byl s ním!"
   On však to zapřel: "Neznám ho, ženo."
Za chvíli ho uviděl jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich!" Petr odpověděl: "Člověče, nejsem!" Uplynula asi hodina a někdo jiný zase tvrdil: "Doopravdy, i tento člověk byl s ním, vždyť je to Galilejec!"
   Petr však řekl: "Člověče, nevím, o čem mluvíš." V tom okamžiku, když ještě mluvil, zakokrhal kohout.
   Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra. A Petr si vzpomněl na to, co mu Pán řekl: "Dříve než kohout dnes zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal. 
Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil.
   Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho, zavázali mu oči a ptali se: "Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil." A rouhali se mu, jak mohli. 
Dali ho předvést před svůj soud.
   Jakmile se rozednilo, sešel se sbor starších z lidu, velekněží a učitelé Zákona, a dali ho předvést před svůj soud.
Řekli: "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to!"
   Odpověděl jim: "I kdybych vám to řekl, neuvěříte, a kdybych se vás zeptal, nedáte mi odpověď. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."    Všichni mu do toho vpadli: "Ty jsi tedy Boží Syn?" Odpověděl jim: "Ano, já jsem!"
   Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!"
   Celé jejich shromáždění povstalo a vedli ho k Pilátovi.
Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.
   Tam na něj začali žalovat: "Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?" Odpověděl mu: "Ano, já jsem!"
   Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: "Neshledávám na tomto člověku žádné provinění."    Ale oni naléhali a říkali: "Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!"
   Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě.
Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá.
Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Velekněží a učitelé Zákona stáli při tom a urputně na něho žalovali. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch: dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. V ten den se Herodes a Pilát spřátelili; předtím totiž spolu žili v nepřátelství.
Pilát Ježíše vydal, aby se jím stalo po vůli.
   Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já sám jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím."    Ale oni se všichni dali do křiku: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!" Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu.
   Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: "Ať je ukřižován, ať je ukřižován ! "
   Potřetí jim řekl: "Ale co špatného udělal? Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím." Oni však doráželi s velkým křikem a žádali, aby byl ukřižován, a jejich křik se stále stupňoval.
   Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.
Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou.
   Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
   Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: 'Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!' Tehdy lidé začnou říkat horám: 'Padněte na nás!' a kopcům: 'Přikryjte nás!' Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!"
Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.
Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a 'druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." Jeho šaty si rozdělili losem.
To je židovský král.
   Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
   Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!"
Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
Dnes budeš se mnou v ráji.
   Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
   Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
   Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.
   Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha." A po těch slovech vydechl naposled.
Chvíle tiché modlitby vkleče
   Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl skutečně spravedlivý." A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů. Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i ženy, které ho provázely z Galileje a na to se dívaly.
Josef položil Ježíšovo tělo do hrobky vytesané ve skále.
   Jeden člen velerady, jménem Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk z judského města Arimatie, nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním. On (také) očekával Boží království. Zašel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pak ho sňal, zavinul do lněného plátna a položil do hrobky vytesané ve skále, kde nebyl ještě nikdo pochován. Bylo to v den příprav, právě nastávala sobota.
   Přitom ho doprovázely ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje. Podívaly se na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno. Potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti. V sobotu však zachovaly sváteční klid podle přikázání.
______________________________________________________________________

Samotnému vyprávění o Ježíšově cestě na Golgotu a o jeho smrti na kříži předchází u Lukáše rozhovor Ježíše s učedníky u poslední večeře. Ježíš říká učedníkům:  Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec. A pak ještě Petrovi: Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. To první je zaslíbení; to druhé ubezpečení o tom, že Ježíš za nás prosí u Otce. Je důležité, abychom s tímto vědomím sledovali pašijový příběh: Ježíš nám říká otevřeně, že na jeho utrpení budeme mít podíl i my, kteří mu patříme a jsme s ním spojeni. Ale jedním dechem dodává, že v jakékoli zkoušce bude s námi – a také, že na konci všech zkoušek nás čeká vstup do Jeho království.  

sobota 6. dubna 2019


5. neděle postní C 2019


1. ČTENÍ Iz 43,16-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

    Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky;
všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové,
teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Gestu vytvořím na stepi
a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi,
že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti,
abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe,
který bude hlásat mou chválu."


Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sej í v slzách, žnout budou s jásotem
Odp.
Vycházej í s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 3,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. 

Bratři a sestry!
    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.


EVANGELIUM Jan 8,1-11

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"
    Odpověděla: "Nikdo, Pane."
    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! "
________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Na biblických postavičkách je hezky vidět, jak Ježíš píše po zemi, možná do nějakého prachu, který tam na zemi byl. Možná tam napsal, co ta žena udělala. Ale pak to mohl snadno smazat - stejně jako my, když napíšeme omylem křídou nebo fixou na tabuli, že dvakrát šest je jedenáct. Připomíná nám to, že Ježíš nám může odpustit opravdu úplně všechny hříchy, i kdyby byly nevím jak velké.

Milí bratři a sestry,
   Společným tématem dnešních čtení je nepochybně nový začátek: v prvním čtení z knihy proroka Izajáše se říká: Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo. Hle, činím věci nové! Svatý Pavel v listě Filipanům zase vyhlašuje: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.
    Trochu jiným způsobem je toto téma přítomné i v evangeliu: V očích učitelů Zákona je cizoložná žena někým, pro koho již nový začátek neexistuje. Její minulý skutek znamená zároveň konec jejího života, žádnou druhou šanci nemůže dostat, protože zákon je zákon. Ježíš se ale sehne a píše prstem po zemi. Scéna se odehrává zřejmě na takzvaném Nádvoří žen, což bylo jedno z atrií náležejících k jeruzalémskému chrámu. Proto Ježíš asi nepíše prstem do písku, jak říkají některé výklady, ale do vrstvičky prachu na kamenné dlažbě.
     Evangelista nemluví o tom, co Ježíš na zem píše, ale zmínka o Mojžíšově zákoně a o tom, že Ježíš psal po zemi prstem, nám může připomenout desky zákona, psané ‚prstem Božím‘, které Mojžíš snesl z hory Sinaj. Poselství je jasné: Farizeové vidí Boží zákon, trvale a hluboce vytesaný do kamene, podle kterého se musí jednat a basta. Ježíš ale píše do prachu: jistě tím nechce říci, že by chtěl Zákon zrušit, jaksi ho napsat a hned smazat - to, že nepřišel Zákon zrušit, říká jasně v horském kázání. Chce ale smazat odsouzení, které s sebou Zákon nutně nese. Ježíš chce ukázat, že všechny minulé špatné skutky člověka - všechno to, co se v lidských příbězích nepodařilo a zkazilo - nemusejí být trvalou zátěží života, že nemusejí nutně vést ke smrti, jako onu ubohou ženu. Ježíš mohl do prachu docela dobře vepsat všechny hříchy, které ta žena udělala - a stejně snadno je mohl vymazat jediným pohybem ruky nebo dechnutím.
      Možná nám to, milí bratři a sestry, může připadat až příliš krásné na to, aby to mohla být pravda. Každodenní zkušenost i zákony lidské psychologie nás učí, že nejde jen tak přestat myslet na věci minulé, jak říká Izajáš. Zdá se, že se do nás tyto věci nesmazatelně vepisují, že na nás mají podobný vliv jako geny, které jsme dostali od rodičů. Dost často se mi zpovídají zejména lidé v pokročilejším věku z dávných hříchů, které jim již byly dávno odpuštěny, ale oni na ně stejně nemohou přestat myslet. Vypadá to, že věci prožité v minulosti neúprosně a nutně spoluurčují i naši přítomnost a budoucnost.
     Dobrou zprávou dnešního evangelia je, že ještě nad těmito danostmi, se kterými zdánlivě nelze nic udělat, je ještě Boží milosrdenství a Boží uzdravující moc. Jedině v síle tohoto milosrdenství a moci může svatý Pavel říci, že již nemyslí na minulost. Jedině v jejich síle může také Ježíš říci ženě: Jdi a už nehřeš.