2. neděle postní - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 2. neděle postní B 2021

1. ČTENÍ Gn 22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím."
   Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!"
   ( Anděl ) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna.
   Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl."

Žl 116 (115), 10+15. 16-17. 18-19 Odp.: 9
Odp.: Budu kráčet před Hospodinem v zemí živých.

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: "Jsem tak sklíčen! " Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.
Odp.
Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.
Odp.
Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem v nádvořích domu Hospodinova, uprostřed tebe, Jeruzaléme!
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 31b-34

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

 Bratři a sestry!
   Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!



EVANGELIUM Mk 9, 2-10

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni.
   Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! " Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.
   Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".

_______________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

 Za malou chvíli se budeme v prefaci dnešní neděle modlit těmito slovy, v nichž je shrnutí významu Ježíšova proměnění na hoře: Neboť Ježíš je tvůj milovaný Syn a v něm se nám zjevil smysl Zákona i Proroků. Když připravoval učedníky na svou smrt, ukázal se jim mezi Mojžíšem a Eliášem a zjevil jim svou slávu, aby je poučil, že utrpením a smrtí se vstupuje do slávy vzkříšení.

Tři nejbližší Ježíšovi učedníci jsou svědky jeho zjevení ve slávě. Mojžíš a Eliáš – jako symbolické postavy, které reprezentují Tóru a prorocké knihy - hovoří s Ježíšem o smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě (tak u Lukáše). Petr, Jakub a Jan prožívají v Ježíšově blízkosti silný, intenzivní zážitek - předchuť budoucí slávy, budoucího Ježíšova vítězství nad smrtí. Ruku v ruce s tím zažívají také pochopení smyslu toho, co má přijít: přítomnost Mojžíše a Eliáše dosvědčuje, že Bůh na zaslíbení daná ve Starém Zákoně nezapomněl; že se v Ježíšově osobě naplní. Není divu, že Petr říká Mistře, je dobře, že jsme tady. Učedníci chtějí postavit stany; chtějí na tom místě zůstat co nejdéle, co nejvíce být naplněni radostí, nadějí a pochopením.

Titíž tři apoštolové budou už brzy s Ježíšem v Getsemanské zahradě; na místě, které je vlastně protipólem toho dnešního. Místo na hoře budou v údolí mezi jeruzalémským chrámovým návrším a Olivovou horou; a ‚dole‘ budou, i co se týká stavu jejich duše - dobře jim tam rozhodně nebude. Budou svědky něčeho, co nedává smysl; budou vidět Ježíšovu smrtelnou úzkost a budou slyšet jeho prosby, aby od něho Otec odňal tento kalich - prosby, které nebudou vyslyšeny. Nakonec zármutkem usínají. Je to naposled, co jsou před Ježíšovou smrtí spolu - pod křížem bude stát již jenom Jan.

Právě kvůli budoucím Getsemanům je Ježíš vzal s sebou na horu Proměnění; měli si dobře zapamatovat, co tam zažili, aby je události v Getsemane a na Kalvárii vnitřně nezdrtily; aby si v síle této vzpomínky zachovali i v těchto temných okamžicích naději. Nakolik tomu tak nakonec skutečně bylo či nebylo, je už jiný příběh.

Toto poselství dnešního evangelia nám napovídá, kde můžeme brát v současné obtížné situaci naději i my. Aniž bych chtěl příliš dramatizovat, jsme dnes v trochu podobné situaci jako učedníci v Getsemane - nechápeme, co se děje; jsme již unavení a nevidíme skoro žádná znamení, že by se něco lepšilo. Hrozí nám, že ve vnitřním smyslu ‚usneme‘ - že upadneme do letargie a rezignace.

Proto je tak důležité se vracet k těm momentům v našem životě, kdy jsme - každý ve svém vlastním příběhu - prožívali naše společenství s Ježíšem na hoře Tábor. Je třeba se vracet k chvílím, kdy jsme si byli jisti, že je Ježíš blízko a že opravdu zvítězil nade vším zlem a smrtí; k chvílím, kdy jsme silně vnímali krásu a smysluplnost života. Kéž si tyto spasitelné vzpomínky dokážeme vybavit a připomenout - poskytnou nám posilu a naději i tehdy, když by již všechny ostatní zdroje naděje vyschly. To, co jsme takto prožili, je závdavkem budoucí slávy a plnosti života - a také ujištěním, že Bůh je věrný a stojí při nás.

 

 1. neděle postní - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

1. neděle postní B 2021

1. ČTENÍ Gn 9, 8-15

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
    Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.

Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: srv. 10
Odp.: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní !
    Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
    Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
    On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

EVANGELIUM Mk 1, 12-15 .

Slova svatého evangelia podle Marka.

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
    Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."

___________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Vždycky o první postní neděli čteme evangelium o Ježíšově pobytu na poušti. Ježíš je tam čtyřicet dní - po určený čas – mezi svým křtem v Jordánu a svým veřejným vystoupením a svědectvím o blízkosti Božího království. Jeho pobyt na poušti není jen přípravná epizoda, bez které by se nakonec jeho veřejné působení nějak obešlo. Je naprosto podstatný pro to, co má následovat; pro Ježíšovo svědectví o Otci. Dá se říci, že Ježíšova zkušenost s pouští je pro jeho následné svědectví naprosto nezbytná. Jeho kázání pramení z toho, co prožil.

Podobně hovoří i úryvek z 1. listu Petrova, který jsme četli ve druhém čtení, a který se týká Ježíšovy smrti a vzkříšení: (Kristus) byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. V tomhle smyslu je Ježíšův pobyt na poušti předznamenáním jeho smrti a vzkříšení: dostává se do ohrožení života, ale Otcova láska a moc ho nakonec zachrání a on pak o této záchraně svědčí ostatním. Ježíšovo kázání o Božím království není tedy šířením nějaké ideologie; tlumočením sdělení, které někde slyšel nebo četl: vychází zcela z toho, co sám zakusil na svém vlastním těle.

Markovo evangelium je jako celek stručné, a stručná je i jeho zpráva o Ježíšově pobytu na poušti: na rozdíl od Matouše a Lukáše nemluví o třech ďáblových pokušeních. Říká jen, že Ježíš byl na poušti pokoušen od satana, žil mezi divokými zvířaty a sloužili mu andělé. Anděl je Boží posel, je to symbol Boží přítomnosti a péče. Ježíš je na poušti vystaven různým nebezpečím; ale právě v nich se ukazuje přítomnost, láska a pomoc Otce. Na pozadí ohrožení života se toto vše může projevit mnohem zřetelněji, než v období pokoje a bezpečí.

Takto se nám také vyjevuje i smysl našeho vlastního postu, který bude letos ještě znásoben nezklidňující se pandemickou situací. Naše postní odříkání není především solidarita s trpícím Kristem, a už vůbec ne samoúčelné cvičení se v askezi pro získání nějaké ctnosti nebo zásluhy. Máme v situaci naší dobrovolné pouště zakusit – řečeno s dnešním evangeliem – službu andělů; Boží lásku a péči. Tak, abychom o Velikonocích mohli z vlastní zkušenosti svědčit druhým lidem: věřte evangeliu. Věřte radostné zprávě o tom, že Pán je přítomný a stará se.

Popeleční středa - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 6. neděle v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

6. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Lv 13, 1-2. 45-46

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:
   "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.
   Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."



Žl 32 (31), 1-2. 5. 11 Odp.: 7
Odp.: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu.
Odp.
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti", a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.
Odp.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 10, 31-11, 1

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.
   Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.



EVANGELIUM Mk 1, 40-45

Slova svatého evangelia podle Marka.

   K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn:
   Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví."
   On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.

_______________________________________________

Milí bratři a sestry,

Boží slovo dnešní neděle získalo nečekaný smysl ve světle onoho téměř jednoho roku od začátku pandemie, a skrze tuto zkušenost mu také můžeme nově porozumět. Nepochybně jedna z nejtěžších věcí, kterou pandemie přinesla, je sociální izolace: možnosti setkávání lidí jsou dramaticky omezené; některé naše blízké, spolužáky, kolegy a přátele jsme v poslední době neviděli buď vůbec, nebo jen přes neosobní displeje počítačů. A podobně je poznamenán i náš křesťanský život: možnost potkat se se živým Pánem v Eucharistii je rovněž omezená.

Na pozadí toho všeho si nyní více uvědomujeme, jak podstatné, ba určující pro náš život jsou vztahy; kterak opravdu není dobře člověku samotnému, jak se píše v knize Genesis. Zakusili jsme, že vztahy – a to, co je živí, tedy osobní setkávání a komunikace – jsou důležitější než cokoli jiného.

Právě toto je i tématem dnešního Božího slova. Biblické malomocenství nebyla pouze lepra, ale šlo o celou škálu kožních chorob, které nebyly fatální – ale po dobu, kdy měl člověk na sobě viditelné známky onemocnění, musel být sám, izolován od svých blízkých, a ani nemohl na bohoslužby do chrámu, protože choroba zároveň znamenala také kultickou nečistotu a tedy nemožnost se objevit před tváří Hospodina. Možná byla tedy pro nemocného úplně největším břemenem nikoli jeho choroba, ale jeho samota.

Když tedy v dnešním Slovu slyšíme příběh o uzdravení malomocného a rozjímáme Ježíšův soucitný pohled a dotek, který malomocného uzdravuje, můžeme zároveň vytušit Ježíšův pohled a dotek pro nás, kteří prožíváme těžkou a dlouhou dobu pandemie – a zvlášť pro ty, na které izolace dopadá nejtíže; pro ty, kteří se cítí nejvíce osamělí. Tak můžeme také zakusit, že pandemie rozhodně není Boží dopuštění nebo dokonce trest – že se na jejím pozadí může projevit Boží soucit se zraněným člověkem a celým světem. Uprostřed osamění můžeme zažít Ježíšův soucitný pohled a Jeho dotek – ujištění, že s Ním nejsme nikdy sami, i když nemůžeme plně a osobně prožívat všechny naše vztahy. Právě tím Ježíš může uzdravit náš pocit izolace a samoty – i kdyby snad měla pandemie trvat ještě dlouho.

 5. neděle v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

5. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Job 7, 1-4. 6-7

Čtení z knihy Job.

Job řekl:   "Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka?
   Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.
   Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí."

Žl 147 (148), 1-2. 3-4. 5-6 Odp.: srv. 3a
Odp.: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, opěvujte našeho Boha, neboť je milý, zaslouží si chvály. Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozptýlené z Izraele.
Odp.
Uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje. Určuje počet hvězd, každou z nich nazývá jménem.
Odp.
Velký je náš Pán a přemocný, jeho moudrost je bez míry. Pokorné Hospodin pozvedá, bezbožné však ponižuje k zemi.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 9, 16-19. 22-23

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje.
   Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.



EVANGELIUM Mk 1, 29-39

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala.
   Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
   Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!"
   Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

dnešní evangelium se dotýká tajemství Božího povolání, které se vůbec nemusí shodovat s lidskými představami. Ježíš v Kafarnau uzdravuje a vyhání démony, a lidé jsou mu vděční, protože zakoušejí osvobození od toho všeho, nad čím v prvním čtení naříká Job. Proto také, když Ježíše nad ránem naleznou učedníci, mu říkají, že ho ‚všichni hledají‘ – kafarnaumští obyvatelé by chtěli, aby s nimi ještě zůstal, aby udělal ještě více dobra, uzdravil ještě více nemocných a osvobodil ještě více posedlých. Vypadá to velmi správně a dobře.

Jenže Ježíš je od jejich názoru na to, co by měl či neměl udělat, zcela svobodný. Je toho schopen, protože ‚odešel na osamělé místo a tam se modlil‘. V modlitbě koná rozhodnutí jít jinam. Můžeme zde použít biblického obratu rozhodl se v srdci, protože to zcela přesně vystihuje podstatu věci. V odstupu ode všech - od svých učedníků i od kafarnaumských obyvatel, zcela sám s Otcem, poznává Otcovu vůli – pojďme jinam, do okolních vesnic a městeček, abych tam kázal, neboť kvůli tomu jsem přišel.

Vzpomněl jsem si při pročítání dnešního evangelia na jeden příběh z knihy italského řeholníka a spisovatele Carla Carretta  Dopisy z pouště. Carretto patřil do jedné komunity Malých bratří Ježíšových blahoslaveného Charlese de Foucaulda v Alžírsku. Jeden jeho spolubratr, Pavel, byl před svým vstupem do řehole věhlasný francouzský inženýr, odborník na jadernou energii, který si ale - jako ostatní malí bratři – v Africe vydělával na živobytí těžkou manuální prací. Carretto popisuje, jak se na něho jednou obrátila Pavlova matka: Vzpomínám si na jeho matku, když přišla do noviciátu při příležitosti jeho slibů. „Bratře Karle, pomozte mi pochopit povolání mého syna. Já jsem mu umožnila stát se inženýrem, a vy jste z něj udělali nádeníka. Proč? Aspoň kdyby vám můj syn sloužil tím, co dovede. Ne. Musí být nádeníkem. Řekněte mi, neměla by z toho církev větší prospěch, více dobra, kdyby pracoval duševně?“ „Paní“, odpověděl jsem jí, „jsou skutečnosti, které není možné pochopit inteligencí nebo zdravým selským rozumem. Jasno nám dá pouze víra. Proč skryl Ježíš své božství a svou moc a žil mezi námi jako poslední?“ (C. Carretto, Dopisy z pouště, Cesta 1994, s.92)

Dnešní evangelium nás takto vybízí k tomu, abychom se zamysleli, nakolik jsou naše důležitá životní rozhodnutí a volby více či méně závislé na tom, co od nás chtějí druzí lidé, zvlášť ti, kteří jsou nám nejbližší a které máme nejvíce rádi a nejvíce je respektujeme. A ještě šířeji – jak je to vše závislé na tom, co po nás chce naše společnost a současná kultura. Německý filosof Martin Heidegger v této souvislosti zavedl pojem neautentické bytí, přičemž k popisu takového způsobu lidské existence používal německé zájmeno man – ‚ono se‘. Musíš teď udělat to nebo ono, protože se to tak dělá – všichni to tak dělají.

To, co by po nás druzí chtěli, je asi málokdy něco vyloženě špatného – mnohdy to vypadá velmi pravdivě, správně a dobře, často i zbožně – a velmi snadno bychom to mohli zaměnit za autentickou Boží vůli. Dnešní evangelium nám ale říká, že bychom se tím neměli nechat zmást. Při vší úctě k názoru nebo dobré radě druhého člověka - důležitá rozhodnutí dospělého křesťana se konají v srdci, tam, kde je člověk sám s Bohem, a kde je tak zcela svobodný a sám za své rozhodnutí zodpovědný.