6. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Lv 13, 1-2. 45-46

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:
   "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.
   Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."



Žl 32 (31), 1-2. 5. 11 Odp.: 7
Odp.: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu.
Odp.
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti", a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.
Odp.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 10, 31-11, 1

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.
   Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.



EVANGELIUM Mk 1, 40-45

Slova svatého evangelia podle Marka.

   K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn:
   Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví."
   On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.

_______________________________________________

Milí bratři a sestry,

Boží slovo dnešní neděle získalo nečekaný smysl ve světle onoho téměř jednoho roku od začátku pandemie, a skrze tuto zkušenost mu také můžeme nově porozumět. Nepochybně jedna z nejtěžších věcí, kterou pandemie přinesla, je sociální izolace: možnosti setkávání lidí jsou dramaticky omezené; některé naše blízké, spolužáky, kolegy a přátele jsme v poslední době neviděli buď vůbec, nebo jen přes neosobní displeje počítačů. A podobně je poznamenán i náš křesťanský život: možnost potkat se se živým Pánem v Eucharistii je rovněž omezená.

Na pozadí toho všeho si nyní více uvědomujeme, jak podstatné, ba určující pro náš život jsou vztahy; kterak opravdu není dobře člověku samotnému, jak se píše v knize Genesis. Zakusili jsme, že vztahy – a to, co je živí, tedy osobní setkávání a komunikace – jsou důležitější než cokoli jiného.

Právě toto je i tématem dnešního Božího slova. Biblické malomocenství nebyla pouze lepra, ale šlo o celou škálu kožních chorob, které nebyly fatální – ale po dobu, kdy měl člověk na sobě viditelné známky onemocnění, musel být sám, izolován od svých blízkých, a ani nemohl na bohoslužby do chrámu, protože choroba zároveň znamenala také kultickou nečistotu a tedy nemožnost se objevit před tváří Hospodina. Možná byla tedy pro nemocného úplně největším břemenem nikoli jeho choroba, ale jeho samota.

Když tedy v dnešním Slovu slyšíme příběh o uzdravení malomocného a rozjímáme Ježíšův soucitný pohled a dotek, který malomocného uzdravuje, můžeme zároveň vytušit Ježíšův pohled a dotek pro nás, kteří prožíváme těžkou a dlouhou dobu pandemie – a zvlášť pro ty, na které izolace dopadá nejtíže; pro ty, kteří se cítí nejvíce osamělí. Tak můžeme také zakusit, že pandemie rozhodně není Boží dopuštění nebo dokonce trest – že se na jejím pozadí může projevit Boží soucit se zraněným člověkem a celým světem. Uprostřed osamění můžeme zažít Ježíšův soucitný pohled a Jeho dotek – ujištění, že s Ním nejsme nikdy sami, i když nemůžeme plně a osobně prožívat všechny naše vztahy. Právě tím Ježíš může uzdravit náš pocit izolace a samoty – i kdyby snad měla pandemie trvat ještě dlouho.