Slavnost Seslání Ducha svatého 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare)

Slavnost Seslání Ducha Svatého A 2020

 

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp. : Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. 

EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

__________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Jelikož se o Duchu Svatém výslovně hovoří až v Novém Zákoně, jsme zvyklí o Něm přemýšlet a modlit se k Němu v novozákonním kontextu. Avšak pokud bychom se omezili pouze na výpovědi Nového zákona, mohla by nám snadno uniknout jedna podstatná skutečnost, o níž se hovoří v dnešním žalmu. Duch svatý dává apoštolům neohrožené promlouvat, vzbuzuje v našich srdcích vyznání Ježíše jako Mesiáše, pomáhá nám žít v usmíření a milovat druhé. Ale nejen to. Jak říká dnešní žalm - a jak také vyznáváme v Credu – Duch svatý je také dárcem života; je tím, jenž tvoří a znovuvytváří. 

Ve Starém Zákoně se na mnoha místech – včetně dnešního žalmu – vyskytuje pojem ruach, který v prvotním smyslu znamená dech či vítr, a pak také Boží duch, zatím s malým d. A právě tato tajemná Boží moc je tvůrčí: v První knize Mojžíšově se ruach vznáší nad propastnou hlubinou prvotního chaosu a z neuspořádanosti vzniká uspořádanost, z chaosu kosmos. Poté, při popisu stvoření člověka, Bůh vdechuje do jeho chřípí dech života – hebrejsky opět ruach.

Obě dvě tyto skutečnosti zároveň se znovu objevují v dnešním žalmu, ve smyslu opětovného tvoření, obnovování toho, čemu hrozí zánik. Země je plná tvorstva, ale to hyne, jestliže je mu vzat život. Když však Bůh posílá svůj dech,  ruach, jsou stvořeni a obnovuje se tvář země.

Pokud si můžeme dovolit vztáhnout všechny tyto starozákonní výpovědi na třetí božskou osobu, zjevenou v Novém Zákoně – a exegeté i tradice církve tak činí – pak se dostává do popředí právě tato tvůrčí stránka působení Božího Ducha. On je ten, jenž obnovuje stvoření, dává život tam, kde bylo ohrožení zánikem, neuspořádanost mění v uspořádanost, harmonii a krásu. To vše se týká nejen člověka, ale opravdu celého stvoření – jak s oblibou zmiňuje ve svých knihách Marek Vácha; pokud mají legendy pravdu, okolo lidí naplněných Duchem svatým se něco dělo i s přírodou: zlý vlk z Gubbia se v blízkosti svatého Františka z Assisi stal mírný jako beránek a ve společnosti svatého Antonína poustevníka se shromažďovala zvířata, která ztratila svou plachost.

Toto působení Ducha svatého zakoušíme také my skrze svátosti, které znovu tvoří naše lidství jako Boží obraz. Také o nás platí, že Duch svatý obnovuje tvář země – nakolik je každý člověk jakýsi vesmír v malém. Duch Boží v nás mění náš vnitřní chaos, neuspořádanost způsobenou hříchem, jež vede ke smrti, v kosmos, uspořádanost a krásu, vedoucí k plnosti života.

Středa po sedmé neděli velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: 

https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare)

Sedmá neděle velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

7. neděle velikonoční A 2020

1. ČTENÍ Sk 1,12-14 

Čtení ze Skutků apoštolů.

Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty.   A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

Žl 27(26),1.4.7-8a Odp.: 13
Odp.: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! nebo: Aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 4,13-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!
    Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.

EVANGELIUM Jan 17,1-11a

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
    Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
    Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
    Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."

____________________________________________________________________

  

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení prožíváme s Ježíšovými učedníky mezidobí mezi jeho nanebevstoupením a sesláním Ducha svatého. Ježíš odchází na nebesa, jeho učedníci zůstávají v Jeruzalémě. První čtení jednotlivě jmenuje členy prvotního společenství církve - a tato jména jsou vyjádřením toho, že tím hlavním, na koho se dnešní liturgické čtení soustřeďují, je Boží lid, církev - tedy také my.

Během velikonoc je v centru pozornosti Ježíšova osoba – jeho smrt, vzkříšení a vstup na nebesa. Dnes jsou čtení zaměřena spíše na ty, kteří Ježíši patří.  To, co jsme slyšeli, nám připomíná, že velikonoční události se staly kvůli člověku, z lásky Boha ke všem lidem. Z evangelia, z Ježíšovy modlitby, kterou přednáší Otci za učedníky, vysvítá něžná a starostlivá Boží péče o člověka a zároveň to, že člověk, stvořený, posvěcený a vykoupený, je Božím vlastnictvím: Byli Tvoji a mně jsi je dal… Ježíš prosí za ty, kteří mu patří, aby ve světě, kde zůstávají, setrvali v Bohu, aby zůstali s Ním, který je stvořil, vykoupil a posvětil. V patnáctém verši, který již není součástí dnešního úryvku evangelia, Ježíš dodává, za co přesně prosí: ne, aby je Otec vzal ze světa, ale aby je zachoval od zlého. Je to zcela totožná prosba, jakou denně přednášíme v Otčenáši: neuveď nás v pokušení, ale zbav - uchovej - nás od zlého.

Výraz svět - podobně jako jinde v Novém zákoně výraz tělo - sarx, zde není míněn po platónském způsobu jako místo, ve kterém je uvězněna lidská duše, a ze kterého je potřeba se nějak vymanit. Spíš označuje prostředí, ve kterém je náš vztah k Bohu a naše vědomí toho, že Jemu patříme, nějak ohroženo.

Z textu evangelia tedy vyplývá toto napětí nás, křesťanů, napětí mezi tím, že patříme Bohu, ale zároveň žijeme ve světě, který v nás toto povědomí často oslabuje. Jistě - toto napětí pociťovali upřímně žijící křesťané všech dob, ale zdá se, že dnes je o něco vyhrocenější, úměrně tomu, že labyrint současného světa je složitější, a tedy se v něm dá snáz ztratit. A zároveň to, co nás od Boha vzdaluje - ono zlé, oč prosíme, abychom toho byli zbaveni - má možná mnohem více podob, a je to mnohem rafinovanější. Někdy můžeme mít i pocit, že tomu téměř nelze odolat, a mnoho z toho je zapsáno i ve společenských strukturách.

Abychom dokázali toto napětí vydržet, je velmi nutné činit to, o čem čteme v prvním čtení, že konalo prvotní společenství: jednomyslně setrvávali v modlitbě. Modlitba - osobní i společná, ať už jde o slavení Eucharistie, či o jiné formy - je návratem k hlubokému vědomí oné základní skutečnosti našeho života, že jsme Božím vlastnictvím, vykoupeným drahocennou Ježíšovou obětí a posvěceni Duchem svatým. V modlitbě získáváme sílu být ve světě, ale zároveň být uchráněni od zlého, protože se v nás obnovuje vědomí, že On svět přemohl.

Slavnost Nanebevstoupení Páně 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Šestá neděle velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

6. neděle velikonoční A 2020

1. ČTENÍ Sk 8,5-8.14-17

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.
    Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.



Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20 Odp.: 1
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země! nebo: Aleluja.

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 3,15-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!
    Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.
    Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.



EVANGELIUM Jan 14,15-21

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
    Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."

_______________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgická čtení jsou již zaměřena na to, že Vzkříšený vstoupí na nebe a sešle Ducha Svatého. Učedníci se mají připravit na to, že Ježíšova přítomnost mezi nimi bude mít jinou podobu než dřív.

Možná bychom si dnes mohli říci, že apoštolové to měli o mnoho snazší než my – že oni, jak píše svatý Jan, přece svědčili o tom, co viděli a slyšeli a čeho se vlastníma rukama dotýkali. Zakládající události křesťanské víry - Ježíšův život, smrt a vzkříšení, všechno to, co stojí v evangeliích, čeho byli apoštolové očitými svědky -  je z hlediska normálního lidského vnímání věcí čímsi, co se propadá stále více do propasti dávné minulosti. Dějiny jdou stále dál a vrství další a další události; a my křesťané zakládáme svůj život, jeho smysl a cíl na tom, co je vzdálené dva tisíce let, co se stalo v úplně jiné kultuře a za úplně jiného stavu poznání světa - a co je také vydáno na pospas všem možným interpretacím a zpochybňováním.

Ježíš ale dnes ujišťuje apoštoly: nenechám vás sirotky; zase k vám přijdu. A tím nemyslí jen příchod na konci času; chce tím říci, že nás neopouští, i když je zároveň plně v nebeské slávě.  Já budu prosit Otce, a On vám dá jiného přímluvce, aby s Vámi zůstal navždy. Dar Ducha svatého nám tedy Vzkříšeného Pána činí zcela přítomného; činí zcela přítomným vše, co pro nás učinil a vytrpěl, činí přítomné jeho zmrtvýchvstání a oslavení. Událost stará dva tisíce let je zároveň zcela aktuální, děje se zde a nyní. Dar Ducha svatého uschopňuje člověka setkat se s Ježíšem zcela konkrétně, zcela tak, jako když se potkají dva lidé, dvě osoby - ve slovu Písma, ve svátostech, v Eucharistii, ve vzájemné lásce lidí. Můžeme si na tomto místě vzpomenout na velmi známý text, který vzešel ze zasedání Světové rady církví ve švédské Uppsale v roce 1968, a jehož autorem je podle toho, co se mi podařilo vyhledat, tehdejší syrský pravoslavný metropolita Ignác z Laodiceje: Bez Ducha svatého je Bůh vzdálený, Kristus je jen historická postava, evangelium mrtvá litera, církve organizace, autorita je ovládání, misie je propaganda, liturgie je nostalgické divadlo, křesťanské skutky jsou otrocká práce. S Duchem svatým je Ježíš vzkříšený a přítomný, evangelium je živá síla, církev je společenství ponořené do trojičního života, autorita je služba, která osvobozuje, misie jsou nové Letnice, liturgie je památka a předznamenání zároveň a křesťanské skutky jsou zbožštěny.

Tento nový způsob Ježíšovy přítomnosti mezi námi je stejně reálný, jako dříve, ale snad opravdu nikoli tak jednoznačný a na první pohled jasný, jako když se setkáme s konkrétním člověkem, s nímž můžeme mluvit a dotýkat se ho. V prvním čtení, kde se vypráví o skutcích apoštola Filipa, ale vidíme z této zdánlivé nejednoznačnosti a nejasnosti východisko. Je to základní motiv celých Skutků apoštolů - člověk, který se nechá proměnit Duchem svatým, jako Filip, může Ježíšovu lásku a jeho mocné činy zviditelňovat - tak, jako by byl sám Ježíš zcela přítomen, zcela viditelný, slyšitelný a dotýkatelný.

Památka Panny Marie z Fatimy - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Pátá neděle velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

5. neděle velikonoční A 2020

1. ČTENÍ Sk 6,1-7

Čtení ze Skutků apoštolů. 

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
   Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.



Žl 33(32),1-2.4-5.18-19 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrajte mu na desetistrunné harfě.
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!

Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.



EVANGELIUM Jan 14,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana.

     Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
      Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
      Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
      Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci." ____________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

   Velikonoční doba pokročila, a pomalu se přibližujeme k připomínce Ježíšova nanebevstoupení, seslání Ducha svatého a vzniku církve. V dnešních textech najdeme hned dva výmluvné obrazy církve. V úryvku z prvního listu Petrova, který se dnes čte jako druhé čtení, se říká, že věřící v Krista mají přistupovat k Němu, k živému kameni, který je základem pro stavbu duchovního chrámu - a že se i oni sami mají stát v této stavbě živými kameny. A pak v evangeliu Ježíš hovoří o tom, že v domě jeho Otce je mnoho příbytků. Církev se tedy přirovnává jednak k živému chrámu, a pak k velkému domu, v němž je životní prostor pro všechny, kteří tam chtějí bydlet.

    Právě tento druhý obraz církve jako domu pro všechny je, zdá se mi, důležité a podstatné si připomínat zejména v dnešní době. Nelze v naší církvi nevidět velké rozdělení, mnohdy tak hluboké, že se dva katoličtí křesťané z různých pólů názorového spektra nedokáží shodnout zhola na ničem, snad s výjimkou základních pravd víry. Často se také používají zkratkovité a mnohdy urážlivé nálepky jako liberál nebo konzervativec; spousta katolíků se (zcela mylně) domnívá, že krize církve by se vyřešila snadno a rychle, pokud by někteří jiní bratři a sestry z církve buď sami odešli, nebo byli odejiti.

   Těžko, přetěžko se nám přijímá Boží velkorysost, která má místo pro všechny. Přitom je velice snadné se dobrat k pochopení, že právě tato velkorysost je výrazem Boží lásky a nekonečné úcty ke každému člověku - a že my máme, v síle Ducha svatého, být právě takoví. Úcta a láska ke druhé lidské osobě, zvláště je-li to bratr či sestra v Kristu, se mimo jiné zakládá na tom, že respektuji její tajemství; to, že jeho názor na cokoli je jistě výslednicí mnoha skutečností, které naprosto nemohu prohlédnout - jeho povahy, výchovy, intelektu, životního příběhu a spousty dalších věcí. Taková úcta a respekt pak jsou základem přijetí druhého, snahy o dialog a nakonec větší jednoty - nejen v církvi, ale i v rodinách a v celém lidském společenství.

Památka sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Čtvrtá neděle velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Čtvrtá neděle velikonoční 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Jan 10,1-10

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

_________________________________________________________________________________

Ovce nemá v naší moderní kultuře příliš dobrou pověst; je považována za hloupé zvíře, které jde bez rozmyslu se svým stádem; je považována za symbol nedostatku samostatného myšlení a snadné manipulovatelnosti. Přesně tuhle roli mají ovce například ve známé novele Farma zvířat, kterou napsal v roce 1945 britský spisovatel George Orwell jako podobenství o nelidskosti komunistického totalitního režimu v tehdejším Sovětském svazu. Na jedné anglické farmě dojde k „revoluci“; pod vedením vepře donutí zvířata nenáviděného farmáře k útěku a pak vytvoří svou vlastní společnost, která má být teoreticky úplně spravedlivá a ideální pro všechny; vepři se však brzy stanou totalitními vládci, kteří jsou nakonec horší než původní lidský majitel farmy. Ovce v celé novele jen donekonečna opakují oficiální propagandu; stále bečí ‚čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné‘. A opakují ji bezmyšlenkovitě i potom, co noví vládcové farmy přijmou lidské způsoby: ‚čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší‘.

Sám jsem městský člověk, ovečky jsem nikdy nechoval a tak nevím, jestli si mohu nějakou úvahu dovolit; nicméně zdá se mi, že tento trochu pohrdavý postoj vůči ovci domácí pochází z prostředí moderních městských intelektuálů, kteří viděli ovčí sýr pouze v obchodě a vlnu už spletenou do svetru. Kultury, které byly na chovu ovcí existenčně závislé, by něco takového určitě nevymyslely; třeba na Valašsku se ovcím říkalo něžně ovenky.  A Písmo svaté vznikalo právě v pastýřské kultuře; motiv pastýře ovcí  je jedním z vůbec nejhlavnějších, který v Bibli najdeme – a pro Ježíšovy současníky musel být jeden z nejvýmluvnějších.

A právě v dnešním evangeliu hovoří Ježíš o tom, že ovce vůbec není hloupé zvíře.  Intuitivně pozná, kdo ji má rád; intuitivně pozná, kdo by ji nezavedl na špatné a nebezpečné místo, nebo by jí nikdy neublížil pro svůj vlastní prospěch či potěšení. Ovce se nám v tomhle dávají za příklad: prvním krokem na cestě následování Ježíše – a třeba i tam, kde to není příjemné a jednoduché – je jasné poznání a přijetí Jeho lásky k nám; lásky, která se zjevuje na kříži, v Jeho otevřeném srdci. Musíme srdcem poznat a mít opravdovou jistotu, že když půjdeme za ním, nezavede nás na špatné místo. Že tam, kam ho následujeme, je plnost života.