6. neděle velikonoční A 2020

1. ČTENÍ Sk 8,5-8.14-17

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.
    Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.



Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20 Odp.: 1
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země! nebo: Aleluja.

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 3,15-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!
    Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.
    Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.



EVANGELIUM Jan 14,15-21

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
    Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."

_______________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgická čtení jsou již zaměřena na to, že Vzkříšený vstoupí na nebe a sešle Ducha Svatého. Učedníci se mají připravit na to, že Ježíšova přítomnost mezi nimi bude mít jinou podobu než dřív.

Možná bychom si dnes mohli říci, že apoštolové to měli o mnoho snazší než my – že oni, jak píše svatý Jan, přece svědčili o tom, co viděli a slyšeli a čeho se vlastníma rukama dotýkali. Zakládající události křesťanské víry - Ježíšův život, smrt a vzkříšení, všechno to, co stojí v evangeliích, čeho byli apoštolové očitými svědky -  je z hlediska normálního lidského vnímání věcí čímsi, co se propadá stále více do propasti dávné minulosti. Dějiny jdou stále dál a vrství další a další události; a my křesťané zakládáme svůj život, jeho smysl a cíl na tom, co je vzdálené dva tisíce let, co se stalo v úplně jiné kultuře a za úplně jiného stavu poznání světa - a co je také vydáno na pospas všem možným interpretacím a zpochybňováním.

Ježíš ale dnes ujišťuje apoštoly: nenechám vás sirotky; zase k vám přijdu. A tím nemyslí jen příchod na konci času; chce tím říci, že nás neopouští, i když je zároveň plně v nebeské slávě.  Já budu prosit Otce, a On vám dá jiného přímluvce, aby s Vámi zůstal navždy. Dar Ducha svatého nám tedy Vzkříšeného Pána činí zcela přítomného; činí zcela přítomným vše, co pro nás učinil a vytrpěl, činí přítomné jeho zmrtvýchvstání a oslavení. Událost stará dva tisíce let je zároveň zcela aktuální, děje se zde a nyní. Dar Ducha svatého uschopňuje člověka setkat se s Ježíšem zcela konkrétně, zcela tak, jako když se potkají dva lidé, dvě osoby - ve slovu Písma, ve svátostech, v Eucharistii, ve vzájemné lásce lidí. Můžeme si na tomto místě vzpomenout na velmi známý text, který vzešel ze zasedání Světové rady církví ve švédské Uppsale v roce 1968, a jehož autorem je podle toho, co se mi podařilo vyhledat, tehdejší syrský pravoslavný metropolita Ignác z Laodiceje: Bez Ducha svatého je Bůh vzdálený, Kristus je jen historická postava, evangelium mrtvá litera, církve organizace, autorita je ovládání, misie je propaganda, liturgie je nostalgické divadlo, křesťanské skutky jsou otrocká práce. S Duchem svatým je Ježíš vzkříšený a přítomný, evangelium je živá síla, církev je společenství ponořené do trojičního života, autorita je služba, která osvobozuje, misie jsou nové Letnice, liturgie je památka a předznamenání zároveň a křesťanské skutky jsou zbožštěny.

Tento nový způsob Ježíšovy přítomnosti mezi námi je stejně reálný, jako dříve, ale snad opravdu nikoli tak jednoznačný a na první pohled jasný, jako když se setkáme s konkrétním člověkem, s nímž můžeme mluvit a dotýkat se ho. V prvním čtení, kde se vypráví o skutcích apoštola Filipa, ale vidíme z této zdánlivé nejednoznačnosti a nejasnosti východisko. Je to základní motiv celých Skutků apoštolů - člověk, který se nechá proměnit Duchem svatým, jako Filip, může Ježíšovu lásku a jeho mocné činy zviditelňovat - tak, jako by byl sám Ježíš zcela přítomen, zcela viditelný, slyšitelný a dotýkatelný.