pátek 26. listopadu 2021

1. neděle adventní C 2021


1. ČTENÍ Jer 33,14-16

Čtení z knihy proroka Jeremiáše

   Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu. V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“



Žl 25(24),4-5ab.8-9.10+14 Odp.: 1b
Odp.: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď' mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.
Hospodinovo jednáni je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, dává jim poznat svou smlouvu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 3,12-4,2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
   Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.
   Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.



EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
   Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

_________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti, slovo evangelium sice znamená radostná zpráva, ale když slyšíme to dnešní, tak nám to tak vůbec nemusí připadat: ze začátku tam slyšíme o samých katastrofách. Ale všimněme si dobře, že Pán Ježíš říká Až to začne, vzpřimte se a zvedněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. To všechno, co vypadá jako pohroma, je ve skutečnosti známka toho, že Pán, který nás má rád, je blízko. Nevíme, kdy přijde Boží království v plnosti; ale víme, že Pán je vždycky blízko - i když se nám zrovna děje něco nepěkného.


Milí bratři a sestry,

Na první poslech by se velká část dnešního Božího slova dala chápat jako morální apel – připravte se na příchod Páně; bděte, modlete se, dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí nebo opilstvím… Dnešní Slovo nás k tomu jistě vybízí, avšak při povrchním čtení by to v nás mohlo vyvolat dojem, že teď, ve čtyřech týdnech adventu se máme snažit nějak polepšit a tak se připravit na to, že Pán přijde, že se narodí do našeho světa. A touto cestou bychom pomalu mohli dospět k přesvědčení, že když Pán má teprve přijít někdy v budoucnu, je tedy nyní ještě nepřítomný. A že tak naše příprava, naše snaha o nápravu života má být plodem našich vlastních sil a naší vlastní askeze – přičemž pomoci nám může maximálně to, že letos budou zavřené stánky na adventních trzích a tak se nám ulehčí úkol zachovat naše srdce nezatížená nestřídmostí a opilstvím.

Naštěstí je zde také začátek druhého čtení z prvního listu Soluňanům, který uvádí věci na pravou míru:  Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem. Ježíš, Ukřižovaný a Vzkříšený, je stále přítomný; jeho advent – tedy přicházení – se děje každý den a k nápravě života nám také každý den pomáhá jeho milost.  

V adventní písni Vesele zpívejme se hovoří o Krista čtvero příští – tedy o čtyřech způsobech jeho přicházení člověku v ústrety; a druhý příchod jeho do srdce lidského; mocí svého slova nás utvořit znova. Naše snaha o svobodné srdce je nutná právě jen proto, abychom dobře rozpoznali Ježíšovo přicházení a jeho přítomnost v našem srdci – advent, který se děje každý den našeho života. A abychom si uvědomili, že nakonec on jediný může to, čeho my nejsme schopni: rozhojnit v nás stále víc a více lásku jedněch ke druhým i ke všem lidem, posilnit naše srdce svým Duchem, abychom byli bezúhonní a svatí.

Právě to je smysl výzvy ke snaze o nezatížené srdce – není to farizejské úsilí si vlastní askezí získat od Boha pochvalu, ale cesta k lepší dispozici vidět Ježíšovo přicházení: jeho přítomnost a lásku v našem životě a malé zázraky milosti, kterou v nás koná.

sobota 20. listopadu 2021


Slavnost Ježíše Krista Krále B 2021



1. ČTENÍ Dan 7, 13 - 14

Čtení z knihy proroka Daniela.

   Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel ( někdo ) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu.
   Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je věčná, u ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.




Žl 93 ( 92 ), 1ab. 1c-2. 5 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Hospodin kraluje, oděl se velebností, oděl se Hospodin, opásal se mocí.
Odp.
Dal světu základ, že nezakolísá. Pevný je trůn tvůj od pradávna, jsi od věčnosti.
Odp.
Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.
Odp.





2. ČTENÍ Zj 1, 5-8

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

   Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás obmyl od našich hříchů svou krví a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce, tomu bud' sláva a vláda na věčné věky! Amen.
   Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.
   Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.



EVANGELIUM Jan 18, 33b-37

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?"
   Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Znalci evangelia podle Jana by nás asi úplně za dnešní scénku z biblických postaviček nepochválili: Pán Ježíš totiž dostal trnovou korunu a rákosové žezlo až po tom, co s Pontským Pilátem mluvil. Jenomže já jsem to takhle chtěl, protože je důležité to srovnání s Pilátem: ten byl v Ježíšově zemi vlastně zástupce římského císaře, nejmocnějšího panovníka tehdejší doby. Ježíš vedle něj vůbec nevypadá jako král: korunu z trní a žezlo z rákosu mu dali vojáci, kteří se mu tak vysmívali: copak tohle je nějaký král?  Ježíš ale říká: Já jsem král, já jsem přišel vydat svědectví pravdě. Ježíš nevypadá jako král, ale je jím. Jeho vláda je jiná než vláda všech pozemských vladařů. Je to vláda lásky, vláda v srdcích těch, kdo ho přijali, mají ho rádi a chtějí plnit jeho vůli.

 Milí bratři a sestry,

Ježíš v rozhovoru s Pilátem opakovaně říká: Moje království není z tohoto světa; moje království není odtud. A co tím má na mysli, můžeme lépe pochopit s pomocí druhého čtení z knihy Zjevení: Tomu, který nás miluje, který nás obmyl od našich hříchů svou krví a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce, tomu bud' sláva a vláda na věčné věky! Ježíš vládne jen svou láskou; nemůže kralovat jinak než vnitřně, v srdcích těch, kteří zcela uvěřili, že jsou jím milování, že jsou obmyti ze svých hříchů jeho krví. Je to vláda, která – na rozdíl od všech typů pozemské vlády – nijak nenarušuje lidskou svobodu, protože opravdu milující srdce nechce konat nic jiného, než to, co se jeho milovanému líbí.

Otec Vojtěch Kodet nám kněžím při exerciciích, které jsme prožili minulý týden, opakovaně kladl na srdce, abychom vedli nám svěřené lidi k osobnímu vztahu s Kristem. A s tématem dnešního Božího slova to velmi souvisí, protože jedině tímto způsobem se může opravdová Kristova vláda uskutečnit. Není-li křesťanská víra založena na osobním láskyplném vztahu k Ježíši, ale na něčem jiném, pak budeme vždycky více či méně její mravní nárok považovat spíše za břemeno, které nám někdo vložil na ramena a které musíme chtě nechtě nést.  Podobně jako každá vláda tohoto světa, ať už demokraticky zvolená nebo jiná, ukládá svým občanům daně, zákony nebo v současné době proticovidová opatření; a ta je třeba pod hrozbou sankcí dodržovat, ať se nám to líbí nebo ne.

Z tohoto důvodu vždy bylo a je velmi ošemetné a nebezpečné, když církev v dějinách podléhala či ještě  podléhá pokušení prosazovat Kristovu vládu prostředky tohoto světa, například propojením se světskou mocí. Když dnes kdekdo mluví o politickém prosazování křesťanských hodnot – přičemž se zpravidla opomíjí, že hlavní křesťanskou hodnotou je láska – je to přesně ten způsob vlády tohoto světa, který Ježíš odmítá: Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.

Kéž tedy Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený, vládne v našich srdcích. Kéž jsme si zcela jisti jeho věrnou a milosrdnou láskou ke každému člověku; a kéž na tuto lásku svobodně a radostně odpovídáme svým životem. Jedině tak se může uskutečnit Kristova vláda; taková, jakou si on přeje.  

sobota 13. listopadu 2021

 

33. neděle v mezidobí B 2021 


1. ČTENÍ Dan 12, 1-3

Čtení z knihy proroka Daniela.

   Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
   Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
   Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.



Žl 16 (15), 5+8. 9-10. 11 Odp.: 1
Odp.: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 10, 11-14. 18

Čtení z listu Židům.

   Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se na vždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, 'až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož'.
   Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.


 

EVANGELIUM Mk 13, 24-32

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
   A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
   Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
   Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
   O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Tak jsem si říkal, že když se vám každou neděli snažím přiblížit Boží slovo, které čteme, skoro nikdy to není žalm, který zpíváme mezi prvním a druhým čtením. Tak tedy dneska navrhuji, abyste se s rodiči doma k dnešnímu žalmu vrátili – je to žalm číslo šestnáct. Vypráví nám o tom, že když jsme v Boží blízkosti, jsme v bezpečí a nemusíme se ničeho bát.

 Milí bratři a sestry,

Ke konci liturgického roku vždycky čteme texty týkající se konce času a druhého Kristova příchodu. Při prvním přiblížení se k tomuto Slovu nám to nemusí znít ani trochu příjemně: To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy. V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A troufám si říci, milí bratři a sestry, že nám tato slova v současné atmosféře poznamenané pandemií covidu a šířením falešných zpráv na internetu mohou znít ještě mnohem znepokojivěji než by tomu bylo třeba ještě před dvěma či třemi lety.  

Jenže Boží slovo rozhodně nemá vyvolávat strach a úzkost. Má nás, je-li to nutné, maximálně spasitelně znepokojit a přivést k nápravě života. Jeho nejhlubší a nejvlastnější účinek v duši člověka by však měl nakonec vždycky být pokoj a radost.

Ježíš sám nám říká, jak máme dnešnímu Božímu slovu rozumět, skrze krátké podobenství o fíkovníku: Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Ježíš sice hovoří o létě, ale v Izraeli - a vlastně v celém Středomoří - není tak výrazné střídání ročních období jako ve střední a severní Evropě; a tak obraz rašícího stromu by u nás spíš bylo znamení brzkého příchodu jara. A to je velice radostné a optimistické znamení. Vzpomínám si v téhle souvislosti na oltářní obraz, který jsem viděl v luteránském kostele ve finském Rovaniemi, městě na polárním kruhu: trochu připomíná fresku Posledního soudu v Sixtinské kapli; peklo tam však není znázorněno plameny, ale věčnou mrazivou zimou, zatímco ráj je vyobrazen jako jaro.

Přirovnáním k rašícímu fíkovníku se všem apokalyptickým znamením, o nichž jsme dnes slyšeli, mění význam. Sama o sobě vypadají hrozivě, ale ve skutečnost věští příchod něčeho úplně nového - a krásnějšího, než všechno, co bylo dřív. Možná nejsilněji je to vyjádřeno ve dvacáté první kapitole evangelia podle Lukáše – Ježíš při svém kázání v jeruzalémském chrámu jmenuje ještě mnohem víc katastrofických událostí, než je v dnešních textech. Ale na konec říká: Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, neboť se přiblížilo vaše vykoupení.

 

 

sobota 6. listopadu 2021

 

32. neděle v mezidobí B 2021



1. ČTENÍ 1 Král 17, 10-16

Čtení z první knihy Královské.

   Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal za ní: "Vezmi s sebou také kousek chleba!"
   Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřem."
   Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
   Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!"
   Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

 



Žl 146 ( 145 ), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: 1
Odp.: Duše má, chval Hospodina! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.




2. ČTENÍ Žid 9, 24-28

Čtení z listu Židům.

   Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
   A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé - ne už pro hříchy - ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.



EVANGELIUM Mk 12, 38-44

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš učil zástupy:
   "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagógách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
   Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
   Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

_______________________________________________________________

Slůvko pro děti:


Milé děti, v době, kdy Ježíš žil, nebyly ještě žádné důchody ani sociální pojištění. Když ženě umřel manžel, byla odkázaná na pomoc druhých lidí – mladší vdovy se mohly vdát znovu nebo možná dělat nějakou práci, ale ty starší musely být opravdu chudé tak, že si to vůbec nedokážeme představit. Ta vdova z evangelia dala do chrámové pokladnice všechno, co měla na koupení jídla nebo na jiné nejnutnější životní potřeby. Musela mít proto opravdu velikou a pevnou důvěru, že Bůh se o ní postará.

 






Milí bratři a sestry,

Perikopa o chudé vdově v jeruzalémském chrámu se odehrává po Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma týden před židovskými Velikonocemi. Ježíš ještě naposled pobývá v chrámu a učí; za pár dní bude vydán do rukou těm, kteří jej odsoudí a připraví o život.

Běžně se poslední věta dnešního úryvku evangelia překládá ‚vdova hodila do pokladnice vše, z čeho měla být živa‘ nebo ‚celé své živobytí‘, ale v řeckém originále je ještě silnější vyjádření: ‚hodila do pokladnice celý svůj život‘. V tomto smyslu je chudá vdova nečekaným předobrazem toho, co se brzo stane: předobrazem Krista, který ve své extrémní chudobě na kříži, zbaven všeho a na pokraji smrti volá ‚Bože, do Tvých rukou svěřuji svého ducha‘.

V naší části světa může jen málokdo – vlastně asi skoro nikdo – zažít situaci tak velké chudoby v materiálním smyslu jako ona chudá vdova, neboť náš život je mnoha věcmi tak či onak zpravidla slušně zajištěn. Nicméně asi všichni jsme zažili v životě chvíle, kdy jsme si uvědomili svou naprostou závislost na Bohu; to, že nakonec Jemu patří náš život a že jinde než u Něho nemáme útočiště. Jsou to okamžiky, kdy zakoušíme naši chudobu nikoli materiální, ale jinou: třeba když se hroutí nějaké domnělé jistoty, na kterých jsme stavěli náš život; kdy procházíme něčím, co nezvládáme a ani nechápeme; nebo po nějakém velkém morálním selhání, kdy se nám rozpadá pozitivní obraz o nás samotných. Takové životní situace náš přímo nutí, abychom Bohu odevzdali celý náš život, abychom darovali celé sebe do Božích rukou.

Mám vždycky moc rád poslední okamžiky dne před spaním, kdy se v poslední části Denní modlitby církve, v kompletáři, recitují slova Bože, v Tebe důvěřuji, do tvých rukou svěřuji svůj život. Často si při tom uvědomím, že to, co za uplynulý den mohu Pánu dát, je opravdu vdovin haléř – lidsky viděno hodně málo. Avšak mnohem podstatnější je právě ono odevzdání všeho, čím člověk je a co má. Pak zažijeme osvobození – od našich starostí, trápení, nejistot; a dokonce od sebe samých.