sobota 30. dubna 2016

6. neděle velikonoční  C 2016


1. ČTENÍ Sk 15,1-2.22-29

Čtení ze Skutků apoštolů.
Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: "Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy." Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma.
   Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu - vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: .
   "Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně.
   Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi."


Žl 67(66),2-3.5.6+8

Odp.: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! nebo: Aleluja.
Bože, bud' milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.


2. ČTENÍ Zj 21,10-14.22-23

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
   Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají jako základ dvanáct kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.
   Chrám jsem v něm však nespatřil, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek - to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunečního, ani měsíčního světla, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.


EVANGELIUM Jan 14,23-29

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slovo Přímluvce, jímž v dnešním evangeliu Ježíš označuje zaslíbeného Ducha svatého, zní v řeckém originále Paraklétos. Toto slovo není dost dobře možné přeložit do češtiny beze ztráty výpovědi. Původní sloveso parakalei  označuje v Písmu tak různé a často téměř protichůdné významy, jako je snažně prosit, nabádat, pomáhat nebo přimlouvat se, ale také těšit v zármutku – v řeckém překladu Starého Zákona je toto slovo použito ve známém Izajášově Potěšte, potěšte můj lid. Duch svatý je tedy nejen Přímluvce, ale i Prosebník, Pomocník, a zároveň Utěšitel.   A Duch svatý, který je to vše zároveň, vás naučí všemu a připomene vám vše, co jsem vám řekl já, říká Ježíš dále.
V této druhé polovině Ježíšovy věty je cosi, co souvisí s významem slova Paraklétos jako Utěšitel. Naučí vás všemu  může znamenat - mimo jiné - naučí vás chápat smysl věcí. 

Nejzákladnější a nejbolestivější otázka uprostřed každého lidského trápení je vždy Proč? Proč se mi stalo zrovna tohle? Proč zrovna já mám nemocné ditě? Proč jsem nenašla životního partnera?  Toto proč je otázkou po smyslu utrpení. Potřebujeme jej pochopit, abychom měli sílu k dalšímu životu, zároveň však na tuto otázku lidsky vzato často chybí odpověď a všechny možné pokusy ji najít nekončívají útěchou, ale spíš ještě větším otevřením rány. Avšak  Duch svatý je Paraklétos, Consolator optimus, nejlepší Utěšitel, jak se zpívá v hymnu Veni sancte. On jediný může opravdu utěšit, protože On jediný nám může odhalit smysl našich příběhů tak, jak bychom to nedokázali ani my sami, ani nikdo druhý.  A často tento smysl nějak pochopíme, i když pochopení není sdělitelné, není vyslovitelné logickými argumenty. Na ono proč nemůžeme vždycky říci jednoduše protože. Jen je nám do srdce dáno zcela vnitřní připomenutí a přijetí toho, co nám řekl Ježíš – já jsem s Vámi až do konce světa, až do konce vašeho příběhu, co je vaše, je i mé – i vaše bolesti a trápení.  

sobota 23. dubna 2016

5. neděle velikonoční C 2016


1. ČTENÍ Sk 14,21b-27

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
    Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
    Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.


Žl 145(144),8-9.10-11.12-13ab Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. nebo: Aleluja.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí. Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 21,1-5a

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
    A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: "Hle - Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on - Bůh s nimi - bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu s očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul."
    A ten, který seděl na trůně, řekl: "Hle - všechno tvořím nové!"


EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
    "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
    Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium je součástí Ježíšovy dlouhé, téměř nepřerušované přímé řeči, která zabírá bezmála čtyři kapitoly Janova evangelia. Jde vlastně o Ježíšovu závěť, poslední a nejdůležitější slova, pronesená před učedníky mezi odchodem Jidáše a Ježíšovým zatčením v zahradě u potoka Cedron. V 17. kapitole se Ježíš obrací k Otci v modlitbě za učedníky, zbytek jeho řeči je určen přímo jim.
Slova o vzájemné lásce učedníků, která Ježíš prezentuje jako nové přikázání, se v této Ježíšově řeči opakují hned třikrát – jednou v úryvku, který jsme dnes slyšeli, a ještě dvakrát v 15. kapitole.  Ježíšovo nové přikázání lásky je jádrem jeho posledního a nejdůležitějšího vyučování tak, jako je ve Starém Zákoně Desatero jádrem Mojžíšova zákona. Svatý Pavel v listě Římanům shrnuje tuto skutečnost do jediné kratinké věty: Naplněním Zákona je tedy láska.
Naše srdce s těmito slovy na první poslech jistě nadšeně a ochotně souhlasí. Nějak chápeme, a velmi často to chápou i nevěřící, že by to takto mělo být, že láska je nějak smyslem všeho, že je to to nejvyšší a nejkrásnější, co v tomto slzavém údolí máme. Jenže pokud se nad novým Ježíšovým přikázáním zamyslíme blíže, náš prvotní spontánní souhlas může velmi rychle vychladnout. Naše mentalita moderního člověka se vzbouří už ve chvíli, kdy si uvědomíme, že je to přikázání. Copak lze milovat na povel? Není snad vztah lásky bytostně svobodným úkonem lidské osoby? Není přikázání vlastně nucení?
A pak, Ježíš po nás žádá vzájemnou lásku v absolutní míře: Jako jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. A Ježíš nás miloval až do krajnosti, jeho láska k nám mu způsobila smrt.
V této chvíli už se naše počáteční nadšení mění spíš v úzkost z tak náročného úkolu. Ježíšovo nové přikázání nám nastavuje nepříjemné zrcadlo, ruší nám naše kruhy. To, co jsme považovali za opravdovou lásku, se ve světle Ježíšových slov začne jevit vlastně jako egoismus: Zjišťujeme, že máme rádi toho, koho sami chceme, zejména ty, kteří jsou nám sympatičtí, mají podobné názory, a pokud možno nám nekomplikují život. Zjistíme také, že naše láska má velmi úzké mantinely – když přijde nějaké nepohodlí, nutnost oběti, nutnost změnit sebe samy a podobně, když vztah přestane být růžovou idylkou, znamená to často také jeho konec.

Toto nelítostné poznání naší neschopnosti dostát Ježíšovu novému přikázání může však přinést dobré plody – staneme se pokornými a uznáme, že bez Boží milosti neuděláme v opravdové lásce ani malý pokrok – že chceme-li milovat jako Ježíš, jediná cesta je zůstávat s Ním a v Něm a skrze svátosti čerpat z Jeho bezedného pramene. 

neděle 17. dubna 2016

4. neděle velikonoční C 2016


1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52
Čtení ze Skutků apoštolů.
    Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
    Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.
    Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.
    Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
    Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

Žl 100(99),2.3.5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. nebo: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17
Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
    Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
    A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."

EVANGELIUM Jan 10,27-30
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl:
    "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
    Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,
Na první poslech by dnešní krátké evangelium mohlo vyznět až příliš optimisticky: jakoby se slovy z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo ohlašovala jakási jasná a bezproblémová jistota spásy. Jenže tato slova je třeba zasadit do kontextu toho, co Ježíš říká v první větě: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jsou za mnou. Ovce slyší Ježíšův hlas, tedy Boží slovo,  a jdou za Ježíšem, tedy nejen slyší, ale i poslouchají, konají, jak jim Slovo říká. Právě jen za těchto podmínek je spása jistá, neboť právě jen ty, kdo slyší Boží slovo a žijí podle něj, nikdo Otci nevyrve z rukou.
V prvním čtení se setkáváme se stejnou skutečností negativním pohledem. Pavel a Barnabáš v síle Ducha hlásají Slovo v Antiochii Pisidské, a mnoho lidí je slyší a přijímá. Avšak někteří, jimž je Slovo přednostně určeno díky jejich původu, ‚slyšíce neslyší‘. Üčinek Slova je v nich překryt něčím zcela jiným:  Když viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí. Proto jim Petr říká ona tvrdá slova o tom, že když Slovo nepřijali, nebudou mít podíl na věčném životě. Dělící čára zde vůbec nejde mezi židy a pohany, ale mezi těmi, kteří Slovo přijímají, a těmi, kteří je nepřijímají, neboť jejich srdce je plné věcí, které činí vstup Slova nemožným.
Tato výpověď dnešních čtení je důležitá právě v dnešní době, kdy se naše srdce může snadněji než kdy předtím zaplnit skutečnostmi, jež nedovolí Božímu slovu vejít. Žijeme-li v permanentním stresu, bombardováni hlukem a barevnými vizuálními vjemy, vnitřně rozptýleni tisícerými myšlenkami a činnostmi, nebo zmítáni emocemi, jako oni Antiochijští, nedáváme Božímu slovu příliš velkou šanci na účinnost. Pokud je vůbec slyšíme nebo čteme, zapadne mezi tisíce jiných slov a obrazů, a buď vůbec nevzklíčí, nebo z něj bude neduživá rostlinka, která stejně brzo zahyne.

Ježíš nás však v dnešním evangeliu krátce, ale jasně ubezpečuje, že otvírat se jeho Slovu je jistá a bezpečná cesta. Pokud budeme skutečně slyšet jeho hlas, a slyšíce jít za ním, nikdo a nic nás od něj nevzdálí. 

sobota 9. dubna 2016

3. neděle velikonoční 2016
                                                                                    

1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.


Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b

Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.


2. ČTENÍ Zj 5,11-14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.



EVANGELIUM Jan 21,1-19 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě! "
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------



            Milí bratři a sestry,

21. kapitola Janova evangelia je pravděpodobně jakousi vsuvkou a je jediným místem, kde se nepopisuje setkání se Vzkříšeným v Jeruzalémě, ale na břehu Genezaretského jezera.  Má proto také zvláštní vnitřní souvislost s příběhem povolání rybářů Petra, Ondřeje a synů Zebedeových, tak jak je čteme na začátku synoptických evangelií. V Petrově rozhodnutí  Jdu lovit ryby můžeme zároveň zahlédnout touhu vrátit se k životu, který vedl, ještě než potkal Ježíše. I když bychom podle předchozích kapitol Jana mohli soudit, že Vzkříšený se již učedníkům zjevil tolikrát, že nezbývá místo pro pochybnosti, přesto návrat do Galileje a ke starému zaměstnání svědčí o jakési nejistotě. Jako by Petr chtěl navázat tam, kde skončil, když ho Ježíš povolal, protože nedokáže pochopit smysl posledních tří let svého života, a neví přesně, co bude.
Avšak zde se opět objevuje Vzkříšený, a zcela jiným způsobem, než bychom čekali. Ježíš se na místě prostě neocitne a nevyčte Petrovi jeho únik a nedověru. Naopak s Petrem a ostatními do této situace úniku zpět vstupuje, je v ní přítomen, i když nejprve nepoznán. Skutečností zázračného rybolovu se jim nejen nechává znovu poznat jako Živý, ale zároveň jim dává pochopit, že se vlastně už nelze utéci do minulosti, do doby předtím, než ho poznali. Že jeho vůle a jeho moc je za vším, za celým jejich životním příběhem, a neprojevuje se až od doby, kdy se stali jeho učedníky. Že On je tajemným způsobem přítomen v celé skutečnosti. Toto vše dohromady vyjadřuje Petr svým krátkým zvoláním Pán je to!
Po tomto zázračném rybolovu se jakoby na vyšší rovině opakuje příběh Petrova povolání: už není od sítí zavolán jen k tomu, aby šel za Ježíšem, ale nyní má pást jeho ovce. Zároveň je mu naznačeno, kam jej toto povolání přivede, že na něho budou vztaženy ruce, že zemře mučednickou smrtí. A Ježíšovo zvolání Následuj mne! nakonec toto druhé povolání zpečeťuje.

Dnešní evangelium je provokativní a útěšné zároveň. Promlouvá do situací, kdy se i my sami ohlížíme zpět a toužíme po úniku-ať už z nostalgie, ze strachu, kvůli obtížím, a podobně. Jedno z častých pokušení našeho života je od něčeho či od někoho odejít, nechat něčeho dobrého, co jsme předtím rozpoznali jako Boží vůli pro nás. Pokušení, projevující se našeptáváním typu ‚Dřív to bylo lepší‘, ‚Vrátím se k tomu, co mám osahané a zvládnuté‘ nebo ,Mám to moc těžké a nevidím v tom smysl‘. Víme, že Bůh nám dává svobodu skutečně něco vzdát nebo od něčeho odejít, ale provokativní zvěstí dnešního evangelia je právě to, že nás nenechá jít jen tak, že se bude stále připomínat a vstupovat nám do života, jako proroku Jonášovi, když ne jinak, tak alespoň hlasem svědomí. Toto provokativní poselství je však zároveň útěšné, neboť říká, že Bůh nás ani v situaci úniku neopustí, a pokud Jej v ní rozpoznáme a vrátíme se k Němu, mohou se na nás uskutečnit ještě mnohem větší věci. 

sobota 2. dubna 2016

2. neděle velikonoční 2016


1. ČTENÍ Sk 5,12-16

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou.
    Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.


Žl 118 (117),2-4.22-24.25-27a

Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.
Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru! Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
    Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím."
    Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem.
    Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."



EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.



Ústřední postavou dnešního evangelia je apoštol Tomáš. Trochu nešťastně jsme si zvykli na spojení ‚nevěřící Tomáš‘,  jímž myslíme skeptika - někoho, kdo o všem pochybuje. Tomáš ale není skeptik, alespoň ne v tom smyslu, v jakém tomuto slovu v dnešní době většinou rozumíme- to by se musel vzdát hledání pravdy, musel by zaujmout postoj, že objektivní pravda buď neexistuje, nebo že se k ní nelze dobrat, a že každý má koneckonců  tu svoji, kterou ale nelze nikomu druhému vnucovat.

Tomáš je však pravým opakem. Pravdu hledá velmi vášnivě, chce mít naprostou jistotu, nechce o Vzkříšeném jen slyšet, byť z první ruky. Chce ho zakusit, chce se ho dotknout. A Pán mu vychází vstříc, skoro bychom řekli, že přistupuje na jeho hru, jakkoli by se nám mohla zdát opovážlivá, až drzá. Sice jej nechává týden čekat - možná proto, aby se jeho touha čekáním ukázala jako opravdová - ale pak za ním přichází a doslova mu splní to, co Tomáš klade jako podmínku svého uvěření. Jako by tím chtěl říci Tak si to tedy, Tomáši, zkus, když chceš, a uvidíš, že jsem to já.

Poselství dnešního evangelia je tedy poměrně jasné.  Bohu je upřímná touha hledat pravdu milá, ať už má jakýkoli výchozí bod, a vychází jí vstříc. Ježíš, pravda, na konci dnešního evangelia chválí víru těch, kteří uvěřili jen na základě svědectví apoštolů- což jsme konec konců my všichni, kteří věříme to, co církev předává. Na druhou stranu však Tomášovi plní doslova jeho přání se ho dotknout. A v duchovním smyslu je důležité, abychom tuto touhu dotknout se Vzkříšeného měli také, aby se nám mohl zjevit-ne úplně tak, jako Tomášovi, ale skrze lidi a události našeho života. Často je zdrojem této touhy něco bolestného, nějaký nedostatek, frustrace, nenaplněnost srdce. To všechno vytváří prostor, ve kterém nám může Vzkříšený vyjít vstříc a v němž se s ním můžeme setkat.


Jiná výpověď dnešního evangelia se týká křesťanského svědectví a předávání víry.  Před svobodou druhého člověka jsme bezmocní, stejně jako je bezmocný Bůh před naší. Jako se učedníkům nepodařilo slovy Tomáše přesvědčit, že Ježíš žije, tak ani my nevíme, jestli se na základě našeho svědectví někdo obrátí, jestli si například dospívající děti udrží víru, již se jim rodiče s láskou od dětství  snažili zprostředkovat. Svědectví je ale nutné, je nutné říkat, že i my jsme viděli Pána, že jsme se s ním potkali. Lidé v něj na základě toho, co jim sdělíme, sice nemusí uvěřit, ale naše svědectví o Ježíši může orientovat jejich hledání. Mohou - i když ještě nevěřící - získat motivaci zkusit si sami na sobě, jak to vlastně s tím Ježíšem je, jestli je On opravdu cílem oné doposud nepojmenované touhy jejich srdce, touhy po lásce, pokoji a smyslu života. Skrze naše svědectví získávají šanci, stejně jako Tomáš, Pána opravdu a skutečně ve svém životě potkat, a nakonec také říci Pán můj a Bůh můj.