2. neděle velikonoční 2016

1. ČTENÍ Sk 5,12-16

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou.

    Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

Žl 118 (117),2-4.22-24.25-27a

Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."

Odp.

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!

Odp.

Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru! Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.

Odp.

2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím."

    Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem.

    Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Ústřední postavou dnešního evangelia je apoštol Tomáš. Trochu nešťastně jsme si zvykli na spojení ‚nevěřící Tomáš‘,  jímž myslíme skeptika - někoho, kdo o všem pochybuje. Tomáš ale není skeptik, alespoň ne v tom smyslu, v jakém tomuto slovu v dnešní době většinou rozumíme- to by se musel vzdát hledání pravdy, musel by zaujmout postoj, že objektivní pravda buď neexistuje, nebo že se k ní nelze dobrat, a že každý má koneckonců  tu svoji, kterou ale nelze nikomu druhému vnucovat.

Tomáš je však pravým opakem. Pravdu hledá velmi vášnivě, chce mít naprostou jistotu, nechce o Vzkříšeném jen slyšet, byť z první ruky. Chce ho zakusit, chce se ho dotknout. A Pán mu vychází vstříc, skoro bychom řekli, že přistupuje na jeho hru, jakkoli by se nám mohla zdát opovážlivá, až drzá. Sice jej nechává týden čekat - možná proto, aby se jeho touha čekáním ukázala jako opravdová - ale pak za ním přichází a doslova mu splní to, co Tomáš klade jako podmínku svého uvěření. Jako by tím chtěl říci Tak si to tedy, Tomáši, zkus, když chceš, a uvidíš, že jsem to já.

Poselství dnešního evangelia je tedy poměrně jasné.  Bohu je upřímná touha hledat pravdu milá, ať už má jakýkoli výchozí bod, a vychází jí vstříc. Ježíš, pravda, na konci dnešního evangelia chválí víru těch, kteří uvěřili jen na základě svědectví apoštolů- což jsme konec konců my všichni, kteří věříme to, co církev předává. Na druhou stranu však Tomášovi plní doslova jeho přání se ho dotknout. A v duchovním smyslu je důležité, abychom tuto touhu dotknout se Vzkříšeného měli také, aby se nám mohl zjevit-ne úplně tak, jako Tomášovi, ale skrze lidi a události našeho života. Často je zdrojem této touhy něco bolestného, nějaký nedostatek, frustrace, nenaplněnost srdce. To všechno vytváří prostor, ve kterém nám může Vzkříšený vyjít vstříc a v němž se s ním můžeme setkat.

Jiná výpověď dnešního evangelia se týká křesťanského svědectví a předávání víry.  Před svobodou druhého člověka jsme bezmocní, stejně jako je bezmocný Bůh před naší. Jako se učedníkům nepodařilo slovy Tomáše přesvědčit, že Ježíš žije, tak ani my nevíme, jestli se na základě našeho svědectví někdo obrátí, jestli si například dospívající děti udrží víru, již se jim rodiče s láskou od dětství  snažili zprostředkovat. Svědectví je ale nutné, je nutné říkat, že i my jsme viděli Pána, že jsme se s ním potkali. Lidé v něj na základě toho, co jim sdělíme, sice nemusí uvěřit, ale naše svědectví o Ježíši může orientovat jejich hledání. Mohou - i když ještě nevěřící - získat motivaci zkusit si sami na sobě, jak to vlastně s tím Ježíšem je, jestli je On opravdu cílem oné doposud nepojmenované touhy jejich srdce, touhy po lásce, pokoji a smyslu života. Skrze naše svědectví získávají šanci, stejně jako Tomáš, Pána opravdu a skutečně ve svém životě potkat, a nakonec také říci Pán můj a Bůh můj.