sobota 25. srpna 2018


21. neděle v mezidobí B 2018


1. ČTENÍ Joz 24, 1-2a. 15-17. 18b

Čtení z knihy Jozue.

   Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: "Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu! "
   Lid odpověděl: "Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!"


Žl 34 (33), 2-3. 16-17. 18-19. 20-21. 22-23 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, k jejich volání se kloní jeho sluch. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
Odp.
Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuj.
Odp.
Spravedlivý mívá mnoho soužení, Hospodin však ho ze všech vyprostí. Chrání všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebude zlomena.
Odp.
Zloba uštve bezbožníka k smrti, kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.
Odp.


2. ČTENÍ Ef 5, 21-32

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
   Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako Kristus je hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.
   Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil vodou a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady.
   Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale naopak: dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. 'Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.' Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.


EVANGELIUM Jan 6, 60-69

Slova svatého evangelia podle Jana.

 Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: "To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?"
   Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: "Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří." Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí.
   A dodal: "Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
   Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
   Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý."
________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Učedníci na začátku evangelia, když slyšeli, co Ježíš říká o svém Těle a Krvi, to nepochopili, a říkali: To je tvrdá řeč! A já si dovedu představit, že si možná něco podobného myslíte, když Vám třeba maminka něco nedovolí, když vám nekoupí to, co byste moc chtěli, nebo když vám řekne, že máte udělat něco, do čeho se vám nechce. Ale, děti, je tady mezi vámi někdo, kdo by kvůli tomu chtěl nějakou jinou maminku? Doufám, že ne! Doufám, že všichni moc dobře víte, že Vás vaše maminka a tatínek mají rádi, i když vám občas něco nedovolí. A apoštolové na to naštěstí taky přišli.  Věděli, že Ježíš je má rád, a že kdyby ho opustili jenom kvůli něčemu, co říkal a co se jim nelíbilo, tak by vlastně neměli kam jít.

Milí bratři a sestry,
   Slyšíme-li dnešní druhé čtení, nejspíš se spontánně zastavíme u druhé věty: Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán, a budeme zřejmě hned myslet na to, zda tento a podobné výroky svatého Pavla nakonec nevedly v církvi i v naší křesťanské civilizaci k útlaku a podceňování žen. V tom případě bychom ale mohli přeslechnout poselství toho ostatního, co nám Slovo druhého čtení nabízí. Svatý Pavel svoji myšlenku doříká, dotahuje ji do konce: Muži, ať každý z vás miluje svou ženu. A nakonec dodává něco, nad čím se nyní můžeme zamyslet hlouběji:    Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. A ačkoli tato slova platí především pro manželství, lze je ještě více zevšeobecnit, možná takto: Kdo miluje druhé, projevuje tím lásku i sám sobě.
  V prvním přiblížení bychom to mohli jistě chápat skrze všeobecně známou pravdu, že kdo přijímá a má rád svůj vlastní život, kdo sama sebe neodmítá, přijímá a miluje i život druhých- tedy kdo přeje sobě, přeje i druhým. Ale hlavní význam je ještě o kousek hlouběji.
   V prostředí a v kultuře, ve které žijeme, jsme si možná až příliš zvykli na to, že svého štěstí dosáhneme pouze na úkor někoho jiného; že ti druzí jsou konkurenti, soupeři, nad kterými buď zvítězím, nebo s nimi prohraji; takže, mám-li sám sebe rád, musím si prosadit své za každou cenu, jinak nebudu šťastný.
   Logika evangelia je ale úplně opačná: plnosti vlastního života a vlastního štěstí dosáhnu jenom tehdy, když miluji. Nemohu pro sebe a pro své vlastní štěstí udělat víc, než když budu milovat druhého. Právě v tom spočívá tajemství Nejsvětější Trojice, k jejímuž obrazu jsme stvořeni: bytí Otce i Syna je láska; žijí z toho, že Otec miluje Syna a Syn tuto lásku - která je osobou Ducha svatého - Otci vrací. Štěstí a plnost Božího života je v tom, že miluje, že se dává - druhému a zároveň sám sobě.
   V této perspektivě je cesta k lidskému štěstí úplně jiná nežli sebeprosazování za každou cenu. Známé rčení ‚ten nemá rád nikoho než sám sebe‘ tak vlastně nedává smysl: kdo nikoho mimo sebe nemá rád, nemá rád ani sebe; svým egoismem si ruší vlastní štěstí, a to už zde na zemi, nehledě na to, že je ohrožena jeho věčná spása. Svatí, jako třeba Matka Tereza z Kalkaty, jsou přesvědčivým důkazem této pravdy. Žili šťastný a plný život, i když lidsky viděno často velmi tvrdý a nepohodlný – právě proto, že milovali.

sobota 18. srpna 2018


20. neděle v mezidobí B 2018


1. ČTENÍ Př 9, 1-6

Čtení z knihy Přísloví.

   Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města:
   Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!


Žl 34 (33), 2-3. 10-11. 12-13. 14-15 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Bojte se Hospodina, jeho svatí! Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.
Odp.
Pojďte, synové, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina. Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí?
Odp.
Zdržuj svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj!
Odp.



2. ČTENÍ Ef 5,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

   Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
   Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.


EVANGELIUM Jan 6, 51-58

Slova svatého evangelia podle Jana.
 
   Ježíš řekl zástupům:
   "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl:
   "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
   Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
   To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."



Slůvko pro děti:

Svatý Pavel píše Efesanům mimo mnoha jiných věcí tohle: Dobře využívejte času. To si můžeme dneska připomenout, protože za chvíli půjde hodně z vás do školy – buď poprvé nebo znovu. O prázdninách se tak trochu předpokládá, že můžeme trochu lenošit a nechat čas plynout, abychom si odpočinuli – ale za dva týdny už prázdniny skončí, a ten čas, který strávíte potom ve škole, je příležitost opravdu poznávat svět a něco se naučit, a je to taky dar od Pána, který je cenný - a proto bychom ho měli dobře využít.

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení zve personifikovaná Moudrost k účasti na hostině, skrze jejíž pokrmy a nápoje se získává moudrost a následně i život. Pojďte, můj pokrm jezte a víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte! Kdo u tohoto stolu jí, získá správné poznání, a to je pak klíčem k plnosti života.

Svatý Pavel ve druhém čtení v listě do Efezu pak vybízí k získání téže moudrosti a rozumnosti proto, že Efezané ‚žijí ve zlých dobách‘ - potřebují tedy správnou orientaci.  V evangeliu se pak poselství obou předcházejících textů dovršuje - kdo je s Ježíšem spojen přijímáním jeho Těla a Krve, bude mít život v plnosti. Ježíš, jako ten, v němž se Boží moudrost naplňuje, zve k hostině, jejímž předobrazem je první čtení - k hostině, kde se získává moudrost a život.

Tyto texty nám mohou přinést útěchu a pokoj do srdce právě v současné době. Jsme na tom dosti podobně jako Efezané. Myslím, že ani nejbytostnější optimista a odpůrce škarohlídského moralizování nemůže nevidět, že jako křesťané to máme v současné společnosti čím dál obtížnější. Jde hlavně o způsob našeho života v nevěřícím prostředí a o věrnost plné pravdě naší víry.  Napětí toho, jak žít jako křesťané v sekulární společnosti se stupňuje, nejednou si v něm můžeme připadat jako cizinci - ale zároveň máme jasný úkol do tohoto světa jít, zvěstovat evangelium, jemuž jsme uvěřili, a ještě navíc tento svět milovat, včetně nepřátel. K tomu všemu cítíme, že našemu svědectví o Ježíši brání těžko schůdná hora předsudků vůči víře a církvi. Aby toho ještě nebylo málo, zdá se, že se čím dál obtížněji dá rozpoznat hranice mezi pravdou a lží, mezi dobrem a zlem. Maskovaných podob zla možná přibývá, ale zároveň nám hrozí, že začneme paranoidně vidět zlo i tam, kde není, a naopak začneme být nevšímaví ke střípkům dobra, které bychom neměli přehlédnout. Roste pak pokušení buď radikálně zrušit hranici mezi ‚my‘ a ‚oni‘, ve všem se přizpůsobit a zředit naše křesťanství v jakousi vágní vstřícnost ke všem, bez kategorií dobra a zla - nebo naopak, onu hranici mezi ‚my‘ a ‚oni‘ obehnat ostnatým drátem a v zájmu zachování nevinnosti a integrity naší víry si s těmi venku raději nic nezačínat.  To, které z těchto dvou pokušení na jednotlivé křesťany více doléhá, je pak zřejmě dáno nejvíce mentalitou dotyčného jedince.

Tohle všechno nejsou malé obtíže. Toto napětí jsme ale povolání vydržet, nese s sebou kříž, který musíme nést společně s těmi ostatními, jež jsou na nás vloženy. Ježíš nás však ubezpečuje svojí intimní přítomností, svojí láskou, se kterou se absolutně daruje každému, kdo přistupuje k hostině Jeho těla a krve. A toto napětí ani jinak než ve spojení s Ježíšem, a v síle Ducha svatého unést nedokážeme, jinak by se naše křesťanství stalo ideologií proti ostatním ideologiím, případně by bylo ohroženo zánikem. Ježíšovo jho netlačí a břemeno netíží, napětí našeho křesťanského života v současné době může být snadné ustát - ale jedině s Ním, ne bez Něho.  Jedině pokud budeme s Ním spojeni, ve Slově a v Eucharistii, budeme mít moudrost a život, budeme mít správnou orientaci i v obtížných časech. 

sobota 11. srpna 2018


19. neděle v mezidobí B 2018


1. ČTENÍ 1 Král 19, 4-8

Čtení z první knihy Královské.


Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: "Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!" Lehl si a pod tou kručinkou usnul.
   Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň, jez!" Podíval se, a hle - u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
   Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: "Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá." Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.


Žl 34 (33), 2-3. 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
Odp.


2. ČTENÍ Ef 4, 30-5, 2

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.


Bratři a sestry!
   Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení.
   Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.
   Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás a zcela vydal sebe za nás v oběť, Bohu velmi příjemnou.


EVANGELIUM Jan 6, 41-51


Slova svatého evangelia podle Jana.

   Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe." Namítali: "Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: 'Sestoupil jsem z nebe'?"
   Ježíš jim odpověděl: "Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, který je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný.
   Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.
   Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Svatý Pavel ve druhém čtení říká Efesanům, aby se spolu nehádali, aby se na druhého nehněvali, a když už, tak aby si odpouštěli - a spoustu dalšího. Ale kdyby jim to říkal jenom tak, že se to musí, nebo že to po nás Pán Bůh chce, tak by to těm Efezským asi moc nešlo - a nešlo by to ani nám. Jenže svatý Pavel říká ještě dost důležitou věc: je to Bůh, který nás miluje jako první, který nám první odpustil, a který nám dává dar Ducha svatého. Proto taky můžeme žít tak, jak svatý Pavel říká.

Milí bratři a sestry,
   Můžeme se v rámci dnešní homilie zaměřit na Eliášův příběh v prvním čtení. Chléb, který mu přinesl anděl, je v kontextu dnešních čtení předobrazem daru Eucharistie, o kterém Ježíš mluví v evangeliu. Právě proto bychom ale prvnímu čtení nemuseli věnovat až tak velkou pozornost, s tím, že to podstatné teprve přijde - což by byla škoda.
   Eliáš utíká na poušť před královnou Jezabel, která ho chce zabít, protože předtím na hoře Karmel zničil kult boha Baala. Utíká ale do slepé uličky - chce si zachránit život, ale zároveň se nachází na poušti, v místě, které je samo životu nepřátelské. Eliáš je v situaci, která je zoufalá. Je úplně v koncích, je v problému, který nemá řešení. V této bezvýchodnosti volá k Hospodinu: "Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!" Toto volání je modlitba, a to modlitba snad neupřímnější, jaká může existovat; prýštící z nejhlubších hlubin srdce, velmi podobná například zoufalému volání Joba. Eliáš si před Hospodinem na nic nehraje, nic neskrývá. Zcela otevřeně říká, že už má všeho po krk, že by chtěl zemřít, že jeho prorocká služba je nad jeho síly. A zároveň s velkou pokorou vyznává, že není lepší než jeho otcové, že je stejně slabý a hříšný jako ostatní lidé.
   Jeho následný spánek je pak výrazem naprostého vyčerpání, touhy aspoň na chvíli uniknout; možná i jakýmsi náznakem smrti, po které prorok v tu chvíli touží. Zároveň to můžeme ale vnímat i jako jakousi pomlku v příběhu, chvíli, ve které čekáme Boží odpověď.
   Hospodin - naštěstí - prorokovo přání zemřít nevyslyší. Vidíme v tu chvíli jasně, že on není Bohem smrti, ale života. Hospodin se Eliáše prostřednictvím anděla dotkne a pak mu dá pokrm, který ho naplní silou daleko převyšující to, čeho by byl schopen jen sám ze sebe. Stačí si jen připomenout nepoměr mezi pouhým jedním dnem cesty na poušti, který Eliáš byl svou vlastní silou schopen ujít, a oněmi čtyřiceti dny (což je symbolické číslo plnosti), po které putoval v síle chleba doneseného andělem. Bez něho by to nezvládl: "Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá."
   Možná je to celkem banální sdělení; ale je v něm důležitá jedna skutečnost. Eliáš se ve svém smutku a vyčerpání neuzavře, nepropadá sebelítosti. A když se obrací na Hospodina, nic mu nevyčítá, neptá se stále dokola, proč to Všemohoucí dopustil, proč že mu svým povoláním zkomplikoval život. Prostě si před Hospodinem vylévá srdce; stručně, upřímně, s velkou pravdivostí a pokorou říká Bohu, jak se uvnitř skutečně cítí. A zejména - nechce situaci řešit sám, nechce si svůj život brát do vlastních rukou - ani v nejmenším nemyslí na to, že by si třeba život sám vzal, i když je pro něj v tu chvíli těžkým břemenem. Žije i teď v úplném společenství s Hospodinem a pod jeho vládou; je vůči Bohu úplně otevřený, čeká řešení pouze od něho. A právě v této důvěře a otevřenosti se pak Hospodin může projevit jako ten, který zachraňuje, který dává život.

sobota 4. srpna 2018


18. neděle v mezidobí B 2018


1. ČTENÍ Ex 16, 2-4. 12-15
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
   Celá obec synů Izraele reptala na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: "Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!"
   Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne.
   Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: K večeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh."
   Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle - na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: "Co je to?" - neboť nevěděli, co to je.
   Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu."

Žl 78 (77), 3+4bc. 23-24. 25+54 Odp.: 24b
Odp.: Hospodin jim dal nebesky pokrm.
Co jsme slyšeli a poznali, co nám otcové vyprávěli, příštímu pokolení budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy i jeho moc.
Odp.
Poručil mrakům nahoře a otevřel brány nebes, seslal na ně déšť many, aby se najedli, a dal jim nebeský pokrm.
Odp.
Člověk jedl chléb silných, pokrm jim poslal do sytosti. Přivedl je do své svaté země, k horám, které získala jeho pravice.
Odp.

2. ČTENÍ Ef 4, 17. 20-24
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři a sestry!
    Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné.
    Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

EVANGELIUM Jan 6, 24-35

     Slova svatého evangelia podle Jana.



    Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafaranaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: "Mistře, kdy jsi sem přijel?" 
Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí."
    Zeptali se ho: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?" Ježíš jim odpověděl: "To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal." Řekli mu: "Jaké tedy ty děláš znamení, abychom viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ' Chléb z nebe jim dal jíst.' "
    Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
    Prosili ho tedy: "Pane, dávej nám ten chléb pořád." Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."
_____________________________________________________________________



Slůvko pro děti:

Jaký chléb má Ježíš na mysli? Děti, které byly letos u prvního svatého přijímání, to jistě vědí. Je to Eucharistie. Co by se stalo, kdybychom třeba čtrnáct dní nejedli? Byli bychom slabí, nic bychom nemohli dělat, a brzo bychom asi zemřeli. Kdybychom nepřijímali Eucharistii, něco podobného by se stalo s naším duchovním životem, s naší láskou k Bohu a ke druhým lidem. Skomírala by a postupně by úplně zanikla.

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení Bůh zve svůj národ do svobody, avšak lid za ní musí zaplatit ztrátou pohodlí, ba dokonce tím, že se ocitne na hraně přežití. Poušť, situace krize, dává Izraeli poznat, co je v hloubi jejich srdce - Bůh je zkouší, ale ne proto, že by On neviděl do lidského srdce, zkouší je, aby poznali sami sebe. V hraniční situaci se projevuje to, co by se v Egyptě, v relativní zajištěnosti a klidu, neprojevilo. Tam ještě lid Izraele velmi po svobodě toužil a ochotně Boží plán přijal. Nyní, na poušti, Izraelité vůči tomuto Božímu plánu přivést je ke svobodě reptají. Zjišťují, jak jsou závislí na zaběhaných životních jistotách. Naštěstí se návrat do Egypta nekoná, protože Bůh si nenechá postojem Izraele svůj plán spásy zkazit.

Ježíš činí něco velmi podobného v evangeliu: Nekompromisně pravdivě odkryje lidem skutečnou motivaci jejich srdce. Říká jim, že vlastně nehledají Boha a Jeho království, pro které byl Ježíš poslán, ale obyčejné hmotné dobro, něco, co slouží zajištění vezdejšího života.  A pak je v tomto bodě vyzývá k obrácení Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu.

Věřím, milí bratři a sestry, že máte podobnou zkušenost i Vy. Ve chvílích, kdy se člověku zdá, že je na poměrně vysokém stupni svatosti, dobře se modlí a jistě to má i jinak u Pána dobré, jsou mu nekompromisně odhaleny jeho pravé motivace.  Může se jednat - a to hrozí nám kněžím - o popularitu a uznání mezi věřícími. Můžeme také zjistit, že naše modlitba sestává pouze z proseb o časná dobra, nejčastěji o štěstí, zdraví a úspěch nás nebo našich nejbližších. Může se jednat i o velmi subtilní a zdánlivě naprosto dobré a svaté věci, jako je potřeba bezpečí a spočinutí v našem rozbitém a agresivním světě. Nic proti tomu všemu, snad s výjimkou oné popularity, ale není to autentické hledání Boha pro Něho samého, není to snaha spočinout v Jeho lásce za všech okolností, když se nám daří dobře, i když se nám daří zle. A tato iluze vlastní dokonalosti se hroutí jako domeček z karet právě ve chvílích, kdy Bůh naší modlitbu nevyslyší, nebo když se nám přihodí něco, co jsme nečekali, nechtěli, a co je k neunesení.Ve chvílích, kdy to se štěstím, zdravím a úspěchem nás či našich blízkých není nejlepší. Ve chvílích, kdy se nám Bůh zdá daleko a spočinutí a bezpečí vůbec nepociťujeme.

V těchto chvílích jde o všechno. Člověk ztrácí iluze o sobě, vidí nemohoucnost svého srdce, svoji nedokonalost v lásce, svoje sobectví, to, že - slovy svatého Pavla z druhého čtení - vlastně žije jako pohan, i ve vztahu k Bohu. Klade si otázky po Boží dobrotě i samotné Boží existenci. Může i reptat, protože někdy je jeho situace k neunesení. Ale-protože se v tuto chvíli ocitá na poušti, a Bůh to vidí- člověku je poslána mana, není ponechán zahynutí či pokušení vrátit se do otroctví. Bůh dává člověku útěchu, byť velmi dobře dávkovanou - tak, aby se na ní člověk nestal závislým, ale aby v její síle přežil putování. A pokud v těchto situacích vydržíme, budeme na naší společné cestě do Jeho lásky znovu o velký krok dál.