20. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Př 9, 1-6

Čtení z knihy Přísloví.

   Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města:
   Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!


Žl 34 (33), 2-3. 10-11. 12-13. 14-15 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Bojte se Hospodina, jeho svatí! Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.
Odp.
Pojďte, synové, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina. Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí?
Odp.
Zdržuj svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj!
Odp.



2. ČTENÍ Ef 5,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

   Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
   Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.


EVANGELIUM Jan 6, 51-58

Slova svatého evangelia podle Jana.

 
   Ježíš řekl zástupům:
   "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl:
   "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
   Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
   To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel píše Efesanům mimo mnoha jiných věcí tohle: Dobře využívejte času. To si můžeme dneska připomenout, protože za chvíli půjde hodně z vás do školy – buď poprvé nebo znovu. O prázdninách se tak trochu předpokládá, že můžeme trochu lenošit a nechat čas plynout, abychom si odpočinuli – ale za dva týdny už prázdniny skončí, a ten čas, který strávíte potom ve škole, je příležitost opravdu poznávat svět a něco se naučit, a je to taky dar od Pána, který je cenný - a proto bychom ho měli dobře využít.

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení zve personifikovaná Moudrost k účasti na hostině, skrze jejíž pokrmy a nápoje se získává moudrost a následně i život. Pojďte, můj pokrm jezte a víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte! Kdo u tohoto stolu jí, získá správné poznání, a to je pak klíčem k plnosti života.

Svatý Pavel ve druhém čtení v listě do Efezu pak vybízí k získání téže moudrosti a rozumnosti proto, že Efezané ‚žijí ve zlých dobách‘ - potřebují tedy správnou orientaci.  V evangeliu se pak poselství obou předcházejících textů dovršuje - kdo je s Ježíšem spojen přijímáním jeho Těla a Krve, bude mít život v plnosti. Ježíš, jako ten, v němž se Boží moudrost naplňuje, zve k hostině, jejímž předobrazem je první čtení - k hostině, kde se získává moudrost a život.

Tyto texty nám mohou přinést útěchu a pokoj do srdce právě v současné době. Jsme na tom dosti podobně jako Efezané. Myslím, že ani nejbytostnější optimista a odpůrce škarohlídského moralizování nemůže nevidět, že jako křesťané to máme v současné společnosti čím dál obtížnější. Jde hlavně o způsob našeho života v nevěřícím prostředí a o věrnost plné pravdě naší víry.  Napětí toho, jak žít jako křesťané v sekulární společnosti se stupňuje, nejednou si v něm můžeme připadat jako cizinci - ale zároveň máme jasný úkol do tohoto světa jít, zvěstovat evangelium, jemuž jsme uvěřili, a ještě navíc tento svět milovat, včetně nepřátel. K tomu všemu cítíme, že našemu svědectví o Ježíši brání těžko schůdná hora předsudků vůči víře a církvi. Aby toho ještě nebylo málo, zdá se, že se čím dál obtížněji dá rozpoznat hranice mezi pravdou a lží, mezi dobrem a zlem. Maskovaných podob zla možná přibývá, ale zároveň nám hrozí, že začneme paranoidně vidět zlo i tam, kde není, a naopak začneme být nevšímaví ke střípkům dobra, které bychom neměli přehlédnout. Roste pak pokušení buď radikálně zrušit hranici mezi ‚my‘ a ‚oni‘, ve všem se přizpůsobit a zředit naše křesťanství v jakousi vágní vstřícnost ke všem, bez kategorií dobra a zla - nebo naopak, onu hranici mezi ‚my‘ a ‚oni‘ obehnat ostnatým drátem a v zájmu zachování nevinnosti a integrity naší víry si s těmi venku raději nic nezačínat.  To, které z těchto dvou pokušení na jednotlivé křesťany více doléhá, je pak zřejmě dáno nejvíce mentalitou dotyčného jedince.

Tohle všechno nejsou malé obtíže. Toto napětí jsme ale povolání vydržet, nese s sebou kříž, který musíme nést společně s těmi ostatními, jež jsou na nás vloženy. Ježíš nás však ubezpečuje svojí intimní přítomností, svojí láskou, se kterou se absolutně daruje každému, kdo přistupuje k hostině Jeho těla a krve. A toto napětí ani jinak než ve spojení s Ježíšem, a v síle Ducha svatého unést nedokážeme, jinak by se naše křesťanství stalo ideologií proti ostatním ideologiím, případně by bylo ohroženo zánikem. Ježíšovo jho netlačí a břemeno netíží, napětí našeho křesťanského života v současné době může být snadné ustát - ale jedině s Ním, ne bez Něho.  Jedině pokud budeme s Ním spojeni, ve Slově a v Eucharistii, budeme mít moudrost a život, budeme mít správnou orientaci i v obtížných časech.