sobota 27. května 2017

7. neděle velikonoční A 2017


1. ČTENÍ Sk 1,12-14

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty.
    A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.


Žl 27(26),1.4.7-8a Odp.: 13
Odp.: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! nebo: Aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 4,13-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!
    Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, ze je křesťanem.


EVANGELIUM Jan 17,1-11a

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
    Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
    Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
    Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
Pán Ježíš v poslední větě dnešního evangelia prosí za ty, kteří mu patří a kteří patří Otci. A to jsme my všichni, kteří jsme poznali Boží lásku a uvěřili jsme v Pána Ježíše – to Pán Ježíš trochu jinými slovy říká na začátku evangelia. Vy, děti, které jdete k prvnímu svatému přijímání, to za chvilku před námi všemi dáte najevo - tím, že odmítnete všechno zlé a vyznáte víru. Tím vlastně řeknete, že jste poznali Boží lásku a nechcete ve svém životě udělat nic, co by vás od ní vzdálilo. A pak taky potvrdíte, že jste uvěřili v Pána Ježíše, kterého poslal Otec, a který nám daroval Ducha svatého. A tím, že se zřeknete všeho zlého a vyznáte víru, dáte najevo, že patříte Pánu Ježíši.
A Pán Ježíš říká, že prosí za Vás, a za nás všechny, kteří mu patříme. Prosí za nás, protože nás má rád. Já se teď vrátím trošku dozadu, k neděli Dobrého pastýře, která byla před třemi týdny. Tam Pán Ježíš sám o sobě hovoří jako o Dobrém pastýři. Pastýři jeho ovečky patří,  mohl by si s nimi vlastně dělat co chce; jenže on je má rád, a tak se o ně stará. Vodí je na místa, kde se dobře napasou, a když se nějaká ovečka ztratí, tak pro ni jde třeba hodně daleko.  Takže toho, že Pánu Ježíši patříme, se nemusíme bát, protože u Něho jsme v bezpečí a On nás má rád.
A ještě navíc – nejen my patříme Pánu Ježíši, ale on patří nám, protože se nám daruje. K vám, děti, za chvíli poprvé přijde ve svatém přijímání, a to je právě ta chvíle, kdy se nám dává. A protože my patříme Pánu Ježíši a On patří nám, tak také patříme Otci, jsme Boží děti – vy, děti, i my dospělí.

Milí bratři a sestry,
V období mezi Ježíšovým Nanebevstoupením a sesláním Ducha svatého prožívá prvotní komunita jakýsi přechod, mezičas spásy, podobně jako je Bílá sobota přechodem mezi Ježíšovou smrtí a vzkříšením. Na rozdíl od Bílé soboty ale není Ježíšova nepřítomnost mezi učedníky již příčinou smutku a pocitu, že je všechno ztraceno - je to období intenzívní modlitby a očekávání budoucího zaslíbení příchodu Přímluvce. V tomto smyslu je toto mezidobí obrazem času putující církve, toho všeho, co prožíváme my, toho, co velký německý teolog Karl Rahner nazval už a ještě ne. Víme, že spása již je skutečností, ale přitom očekáváme její dovršení, druhý Kristův příchod, kdy bude Bůh všechno ve všem, a kdy nám bude setřena každá slza z očí.
Ve stručném prvním čtení se dozvídáme, že apoštolové učinili přesně to, co jim Ježíš říká na konci Lukášova evangelia:‘ zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti‘. Vracejí se do Jeruzaléma, vystupují do hořejší místnosti a jednomyslně setrvávají v modlitbách a v očekávání toho, co jim Ježíš slíbil. Mezičas mezi Ježíšovým nanebevstoupením a sesláním Ducha tráví modlitbou, která je výrazem touhy po naplnění zaslíbení. 
Ve druhém čtení se zase setkáváme s jedním z paradoxů našeho křesťanství, který také souvisí s oním mezičasem spásy - s napětím mezi trápením a slávou. Petr vyzývá křesťany k radosti, že mají účast na utrpení Kristově, kvůli naději na budoucí slávu. A i přesto, že jde o naději zaměřenou do budoucnosti, není to žádné marxovské opium lidu,  výzva nějak to přečkejte a pak to bude lepší. Petr říká, že schopnost takto prožívat těžkosti je známkou, že už nyní na křesťanech spočívá Duch slávy, Duch Boží. A v oslovení užívá klíčové přídavné jméno Milovaní. Láska je tím, co dává toto napětí vydržet, láska je spojením protikladu mezi slávou a utrpením a jasným projevem přítomnosti Ducha svatého.
V evangeliu se pak Ježíš obrací k Otci a prosí za učedníky, neboť On sám je již oslaven v nebi, ale oni zůstávají ve světě. Patří sice Kristu a jsou tedy v plnosti spásy, ale zároveň přebývají v období přechodu, kdy se spása ještě plně nerozvinula a neprojevila.

V třech dnešních čteních se tak setkáváme postupně se třemi základními rozměry tohoto přechodného období spásy, ve kterém žijeme. Je to toužebná modlitba, naděje, která se osvědčuje v utrpení, a jisté vědomí, že Kristus nás v tomto našem mezičase spásy neopouští, ale stále se za nás u Otce přimlouvá. Tyto tři skutečnosti nám mají pomoci překonat všechny těžkosti našeho mezičasu spásy, všechny těžkosti, jimiž nyní procházíme: ať už v celé putující církvi, tak v osobním příběhu každého jednotlivce. A těchto těžkostí je mnoho: jsou to všechny skutečnosti, které vnímáme jako popírající a zraňující plnost života, která je samou podstatou spásy. Ptáme se, proč to Bůh dopouští, nebo kde jsme udělali sami chybu. A odpověď prostě není, žádné zbožné fráze nepomohou, některé otázky nemají řešení a některá trápení vypadají zcela nesmyslně a zbytečně. Výpověď dnešních čtení nám ale říká, že jsou věci, za které není možné si klást otazník. V modlitbě, v naději a ve vědomí, že Bůh je s námi, je třeba vytrvat, nechceme-li nakonec život považovat za absurdní drama. 

sobota 20. května 2017

6. neděle velikonoční A 2017


1. ČTENÍ Sk 8,5-8.14-17

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.
    Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.


Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20 Odp.: 1
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země! nebo: Aleluja.

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 3,15-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
Milovaní!
    Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.
    Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.


EVANGELIUM Jan 14,15-21

Slova svatého evangelia podle Jana.
 Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
    Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:
Podle čeho poznáme, že nás má někdo rád? Když nám to říká? Asi ne. Představte si třeba nějakého mladého muže, třeba Honzíka a nějakou slečnu, třeba Mařenku. A ten Honzík říká Mařence pořád dokola: Mařenko, já Tě mám tak rád, všechno bych pro Tebe udělal. A pak Mařenka dostane třeba chřipku a nemůže jít s Honzíkem do kina, a Honzík místo aby koupil kytku a kilo pomerančů a šel Mařenku navštívit, tak jde do kina s někým jiným, třeba s nějakou Janičkou. A každému je úplně jasné, že to, jak moc Mařenku miluje, jenom tak říkal.
    Proto si taky můžeme být jistí, že nás Pán Ježíš má rád: protože On to dokázal tím největším skutkem – tím, že vzal na sebe to všechno naše nemocné, naše hříchy. Je to, jako kdyby ten Jeníček, kdyby měl Mařenku opravdu rád, tak by ji nejen šel navštívit, ale kdyby to bylo možné, tak by rád stonal místo ní. Jenže je to ještě víc – Pán Ježíš za nás zemřel.
A tak se taky dá poznat, jestli my máme rádi Pána Ježíše. A On to říká v dnešním evangeliu dokonce dvakrát:  Jestliže mne milujete, budete zachovávat má přikázání. A pak ještě Kdo zachovává moje přikázání, ten mě miluje.
   Jenže my bychom si mohli říct, že Pána Ježíše máme přece rádi, ale zachovávat přikázání je někdy těžké. Ale Pán Ježíš to ví, a proto nám slibuje v evangeliu pomoc.  Říká:  já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Pán Ježíš nás v tom plnění jeho přikázání nenechává samotné; neříká Jestli mne máš rád, tak se pěkně snaž a já to budu sledovat.  Říká spíš Jestli mne milujete, tak zůstávejte se mnou a ve mně a já vám dám sílu, abyste má přikázání dokázali plnit.


Milí bratři a sestry,
   Dnešní liturgická čtení již jasně ohlašují blížící se slavnost Seslání Ducha svatého. Ukazují na tři skutečnosti, které jsou darem Ducha svatého, a zároveň jsou mezi sebou vnitřně propojené: poznání Boha, schopnost hlásat evangelium a schopnost žít život podle přikázání.
   V prvním čtení jde apoštol Filip po seslání Ducha svatého do Samaří a hlásá Krista. Ovšem dříve, než tak začne činit, koná mocné skutky, které přinášejí do města uzdravení a osvobození od démonů, takže se z toho celé město převelice raduje. Lidé, kteří to vidí a slyší, pak dávají pozor na to, co Filip mluví. Mocné skutky, které Filip koná, dodávají jeho slovům váhu, a jeho kázání je účinné. 
    Ve druhém čtení z prvního listu Petrova pak jde o totéž – o propojení hlásání a skutků – a jeho výpověď se nás týká ještě více než první čtení, protože dar konat zázraky a vyhánět démony z nás zde přítomných má asi málokdo. Ale pro nás pro všechny platí, že máme-li svědčit o své víře, ať už jakýmkoli způsobem, musí to být s dobrým svědomím. Obhájit se před každým, kdo by se nás ptal na důvody naší naděje, můžeme právě jen tehdy, jestliže žijeme správně. Pokud kážeme vodu a pijeme víno, dříve nebo později se to někde nějak projeví a naše svědectví se stává naprosto nehodnověrným.
   V evangeliu se pak tyto dvě roviny křesťanského života – skutky a hlásání – dávají ještě do souvislosti se třetí skutečností, poznáním Boha. Na začátku říká Ježíš  jestliže mne milujete, budete plnit má přikázání.  Jde tu o první pohyb vycházející od  člověka, o iniciativu lidské vůle a touhy milovat Krista a tuto lásku projevovat konkrétními skutky. Zcela realisticky je však ihned v druhé větě řečeno, že Bůh musí tomuto kroku ihned vyjít vstříc, protože naše vlastní schopnosti plnit přikázání jsou velmi omezené. Já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy.
   Dar Ducha svatého pak dává nejen schopnost hlásání a schopnost zachovávat přikázání, ale i schopnost poznání. Kdo mne miluje, toho bude milovat i můj Otec, a také já ho budu milovat, a dám se mu poznat, říká Ježíš v poslední větě dnešního evangelia. Nebylo by dost dobře možné poznat Boha, jestliže by poznávající byl jen nezúčastněný pozorovatel a abstraktní myslitel. Astrofyzik může v mezích své speciální vědy poznat  třeba složení a stáří nějaké vzdálené hvězdy, která na jeho život nemá absolutně žádný vliv.  Kdo chce ale poznat Boha, musí se sám stát součástí jeho příběhu s lidmi, musí udělat ve víře a naději krok lásky směrem od sebe, jinak tu není žádné opravdové poznání možné. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska, říká svatý  Jan.
   Pokud se člověk bude bát takovýto - alespoň malý - krok víry a lásky učinit, nikdy nemůže Ježíše v tomto silném biblickém smyslu poznat, i kdyby uměl nazpaměť celý katechismus. Samozřejmě se tímto krokem vydáváme všanc, a musíme vystoupit ze svého sebezajištění, ve kterém jsme se v naší době a kultuře stali přeborníky. Zažijeme tedy při tom jistě úzkost, avšak zároveň se nám dostává naprosto vnitřní poznání Boha jako Lásky, poznání, které nám nikdo a nic zvnějšku nemůže vzít, a které nakonec vede i ke schopnosti hlásat a zachovávat přikázání. 

sobota 13. května 2017

5. neděle velikonoční A 2017


1. ČTENÍ Sk 6,1-7

Čtení ze Skutků apoštolů. 

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
   Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.




Žl 33(32),1-2.4-5.18-19 Odp.: 22a 

Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrajte mu na desetistrunné harfě.
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.


2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. 

Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.


EVANGELIUM Jan 14,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana. 

      Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
      Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
      Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
      Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat,protože já odcházím k Otci."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
Poselství dnešního evangelia je celkem jednoduché. Jak poznáme, jaký je Bůh Otec? Když se díváme na Pána Ježíše. Přesně to nám v evangeliu říká. A můžeme mu to věřit? Ano, protože víme o tom, že Pán Ježíš potvrdil to, co říkal, mocnými skutky.

Milí bratři a sestry,
Texty dnešního Božího slova nás mohou - již s výhledem na blížící se slavnost Seslání Ducha svatého -inspirovat k úvahám o společenství církve a o roli, kterou v něm mají jednotliví křesťané.
Ve druhém čtení přirovnává apoštol Petr Ježíše k živému kameni, ke kterému člověk musí zaujmout postoj. Jedna z možností je tento kámen odvrhnout jako nepotřebný; ale i tak - říká Petr - se o něj bude stále zakopávat a narážet na něho; člověk bude s osobou Ježíše konfrontován stále a stále jí bude provokován, i když ji odmítne. Petr vyzývá ke druhé možnosti: je třeba Ježíše přijmout, přistoupit k němu, a stát se sami živými kameny pro duchovní chrám, založený na něm jako na základním kameni. Je to jiný symbol téže skutečnosti, kterou svatý Pavel nazývá tělem, s Kristem jako s hlavou. Věřící, spojení pouty lásky s Ježíšem, jsou stejnými pouty lásky spojeni se sebou navzájem a dohromady tvoří jednotu, společenství, které je tělem Kristovým a chrámem Ducha svatého, společenství, kde přebývá Bůh.
První čtení o volbě sedmi jáhnů je ukázkou konkrétního fungování takového společenství. Vidíme v něm, co prakticky znamená být kameny chrámu -  nebo v Pavlově pojetí orgány těla. Každý je nějak důležitý, každý má nějaký úkol a poslání, každý svoje vlastní a neopakovatelné – což je vyjádřeno tím, že každý z jáhnů je jmenován vlastním jménem. Všichni jsou však plni víry a Ducha svatého, a všichni své dary užívají pro dobro celku, tam, kde je třeba.
V evangeliu zase slyšíme Ježíšův výrok o Otcově domě, ve kterém je mnoho příbytků. A to nám může připomenout, že spojení jednotlivých křesťanů v těle církve naprosto neznamená rozpuštění identity jeho jednotlivých členů. Cílem je dosažení jednoty, ale naprosto ne uniformity, tak aby jeden kámen ve stavbě chrámu byl naprosto stejný jako ty ostatní. Různost osob je pro společenství darem a bohatstvím.

Na základě dnešního Božího slova si tedy můžeme více uvědomit svou sounáležitost, to, jak jsme v Kristu tajemně spojeni se sebou navzájem. Je to velmi důležité, protože žijeme v atmosféře vyhroceného individualismu a soutěživosti.  Můžeme mít svobodu nikomu nic nezávidět, přát druhým úspěch a štěstí, a to i tehdy, když se nám samotným až tolik nedaří. Naopak, pokud se nám daří celkem slušně, můžeme mít svobodu nesoudit ty, kteří jsou na tom výrazně hůře, a neříkat si, že si za to mohou sami. Můžeme mít svobodu přijímat druhého v jeho jinakosti a nechtít, aby se změnit k mému obrazu. A můžeme mít také svobodu konkrétně a smysluplně se nasadit pro dobro druhých, pro ně samotné, bez kalkulací, co že z toho budu mít sám. Dobro druhého je i moje dobro, protože jsme spolu v Kristu spojeni. 

sobota 6. května 2017

4. neděle velikonoční – neděle Dobrého pastýře A 2017

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41

Čtení ze Skutků apoštolů.
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
    "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
   Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim od pověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh."
   Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! " Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.


Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. nebo: Aleluja.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách , pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25
Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
 Milovaní!
   Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.


EVANGELIUM Jan 10,1-10
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti."

Slůvko pro děti:
Máte doma zahradu? Nebo dokonce nějakou ohradu se zvířátky?  Víte, že taková zahrada nebo ohrada má vždycky nějaký vchod, a ten může otevřít jenom někdo, komu ta zahrada nebo ta pastvina se zvířátky patří, třeba Váš tatínek. Když tam přijde někdo, kdo přeleze plot, tak se dá čekat, že tam asi nebude dělat nic moc dobrého - pokud tam zrovna nejde hledat míč, který tam přistál při moc dlouhém kopu při fotbale. A  Pán Ježíš takovou zahradu nebo ohradu přirovnává k církvi. Je to místo, kde jsme v bezpečí, protože patří Pánu Ježíši a On se stará o to, aby nám v ní bylo dobře.

Milí bratři a sestry,
Na úvod dnešní promluvy mi dovolte jednu úsměvnou osobní vzpomínku. Možná si ještě vzpomínáte na rozruch, který téměř přesně před dvaceti lety, v roce 1997, vyvolala zpráva o naklonování ovce Dolly v Roslin Institute ve Skotsku. Byl to tenkrát průlom, protože o této technice ( která celkem bez problémů funguje u nižších živočichů, jako jsou třeba žáby) se vůbec nepředpokládalo, že by byla u savců možná. V té době jsem ještě pracoval na Biofyzikálním ústavu, a když jsme se o tom s kolegy bavili, vedoucí naší laboratoře ironicky poznamenal, že se nediví, že oním prvním naklonovaným savcem je právě ovce. Je to hrozně blbý zvíře, prohlásil tenkrát.
Tato úsměvná historka dobře ilustruje problém, který máme jako moderní lidé s evangelními příměry o pastýři a ovcích. Nechceme být přirovnáváni k ovcím, neboť ovce má špatnou pověst. Máme dojem, že už jsme dost dospělí a máme dost rozumu na to, abychom si sami našli dobrou pastvu, a nechceme být někam vedeni s nějakým stádem – už samo toto slovo - stádo - má negativní konotaci. Je proto možná dobré pokusit se očistit evangelní obrazy o pastýři a ovcí od těchto našich novodobých předsudků, aby znovu zazářila jejich síla a hloubka.
Mnoho z prvních zachovaných obrazů Krista v raně křesťanském umění –zejména na freskách v katakombách, nejstarších zachovaných mozaikách, nebo na reliéfech křesťanských sarkofágů - ho zobrazuje právě jako Dobrého Pastýře, s ovečkou na ramenou, nebo uprostřed stáda. Můžeme z toho snadno usoudit, že se zde jedná o jakýsi archetyp-podobně jako u zobrazení Panny Marie s dítětem-že je to výpověď o něčem velmi hlubokém a původním, o něčem, co souvisí se základními danostmi naší existence, s podstatou života, s jeho plozením, předáváním a udržováním.
Poslední dvě věty dnešního evangelia hovoří právě o tomto: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu, říká Ježíš. Já jsem ale přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti. Překrásně je tato skutečnost popsána v žalmu 23: jsou to obrazy, které překypují životem, štěstím a bezpečím, obrazy nejen pastvy, ale i hostiny. Dokonce i kyj a hůl, nástroje sloužící jaksi k usměrnění a navrácení zaběhlých ovcí do stáda, nejsou vnímány jako obraz násilného omezení osobní svobody, ale jako útěcha. Žalmista si je naprosto jist, že Pastýř jej tímto způsobem chrání od zla, že mu nedá zabloudit někam, kde by byl vůči zlu bezbranný a to by ho mohlo připravit o život. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť Ty jsi se mnou.
A ještě jedné skutečnosti je dobré si povšimnout. V Ježíšově podání ovce vůbec není hloupé zvíře, které jde bezmyšlenkovitě a stádně za každým, kdo ho chce někam odvést. Ovce následují pastýře, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, protože hlas cizích neznají.  Znát hlas zde znamená mít zkušenost s tím, že uposlechnout ho a vyjít za ním znamená vyjít na dobrou pastvu, mít život. Znamená to vědět, že mne volá ten, který mne miluje a chce, někdo, kdo nikdy nezneužije toho, že se vydávám za ním a do jeho rukou, ten, kdo přišel, abychom měli život a měli ho v plnosti.