sobota 29. dubna 2017

3. neděle velikonoční A 2017



1. ČTENÍ Sk 2,14.22-28

Čtení ze Skutků apoštolů.
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
   "Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: 'Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.' "


Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11 Odp.: 11a
Odp.: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. nebo: Aleluja.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.


2. ČTENÍ 1Pt 1,17-21

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
   Milovaní!
Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vybrán už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.


EVANGELIUM Lk 24,13-35

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám ležíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, Takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní.
   Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: ,.Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?"
   Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli."
   A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
   Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
   Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček vidíme ty dva učedníky a Pána Ježíše při večeři. A v evangeliu jsme slyšeli, že až v této chvíli učedníci poznali, že je to Pán. Nepoznali ho, když s nimi šel po cestě, podle toho, jak vypadal, ani podle toho, co jim říkal. Poznali ho, až když jim rozlámal chléb, jako předtím při poslední večeři, večer před Velkým pátkem, kdy byl ukřižován. A asi taky v tu chvíli konečně pochopili, že to všechno smutné, co se stalo o Velkém Pátku a o čem si celou cestu povídali, nebyl konec, a že to nebylo nadarmo. A že tedy už nemusejí být smutní, jak byli předtím, ale že mohou mít radost.


Milí bratři a sestry,
Cesta dvou učedníků do Emauz je pro ně zároveň cestou k plnému pochopení tajemství Ježíšova vzkříšení. Během cesty však učedníci ještě nedospěli k cíli, jsou plni pochybností a smutku, nedokáží si věci, které se staly, vysvětlit. Zápasí v nich naděje, vykřesaná svědectvím žen, s naprostou beznadějí: velká většina událostí, které učedníci zažili, nasvědčuje spíše tomu, že je vše ztraceno.
Vzkříšený se jednu chvíli k učedníkům připojí, a jeho přítomnost na cestě s nimi je doprovázením i v duchovním slova smyslu. Ježíš je ten, který je dovede ke konečnému pochopení smyslu věcí. A vidíme, že jejich pochybnosti a smutek bere velmi vážně, i když také kárá jejich malou víru. Všimněme si, že neříká hned na začátku Já jsem to, tak už nechte toho smutku a pochybností. První dvě otázky směřují k tomu, aby se se vším svěřili O čem to cestou spolu rozmlouváte? a Co se stalo? Ježíš chce, aby mu učedníci otevřeli své nitro, se vším všudy, se všemi pochybnostmi a smutky.  A učedníci to učiní, řeknou onomu neznámému upřímně o všem, co je trápí. Teprve potom jim Ježíš může začít odhalovat smysl toho, co se stalo, tím, že jim vykládá Písmo. Slovo Písma a na druhé straně prožité události se propojují a učedníci pozvolna začínají chápat. To, co se stalo, už pro ně není záhadou nebo prostě neštěstím, ale je to naplněno smyslem. Což to všechno neměl Mesiáš vytrpět a tak vejít do své slávy?
Cesta učedníků do Emauz je v tomto chápání obraz duchovní cesty každého křesťana. Dokud nejsme ještě v cíli, zakoušíme obtíže cesty: často nevidíme jasně, to, čím už jsme prošli, nám nemusí dávat ani příliš smysl, ani příliš naděje do budoucna, i my jsme často smutní a zmatení.

Předpokladem, abychom měli sílu kráčet dál, je pevná víra, že i nám Ježíš kráčí po boku, a že bere naše obtíže naprosto vážně, že se i náš táže: Nad čím přemýšlíš? Co se stalo? Prvním krokem k pochopení je nenechat si naše pochybnosti a smutky pro sebe, ale vylít si srdce před Ježíšem, který nás doprovází - zcela upřímně a se vším, co v něm je, přesně tak, jako učedníci. V dalším kroku pak je nutné být otevřený k naslouchání. Otevřeme-li se tichému Božímu hlasu, můžeme i my pochopit smysl toho, co se nám stalo. Můžeme pochopit, že všechno, i to těžké a bolestné, je součástí Kristova velikonočního tajemství spásy. Že nic není zbytečné. Ona věta Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět a tak vejít do své slávy se týká celého Kristova tajemného těla - naše těžkosti a bolesti jsou i jeho, stejně jako těžkosti a bolesti všech lidí.  Ježíš kráčí s námi, a ve spojení s ním se to vše stává cestou, kterou se vchází do slávy. 

sobota 22. dubna 2017


2. neděle velikonoční 2017


1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů.
    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.


Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.


2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.


EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.


Slůvko pro děti:
Asi by se nám, milé děti, moc líbilo, kdyby se nám Pán Ježíš zjevil jako svatému apoštolu Tomášovi, a my bychom ho viděli. Možná by pak spousta věcí v našem křesťanském životě byla mnohem lehčí. Když k nám Pán Ježíš hovoří ve slovu Písma svatého, tak ho nevidíme, jenom slyšíme to, co se čte. A když se nám dává ve svatém přijímání, tak taky vidíme jenom chléb a víno.  Jenže Pán Ježíš říká Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili. Takže pokud je to tak; pokud věříme, i když nevidíme, tak jsme blahoslavení. To znamená, že jsme šťastní, protože Pán Ježíš nám slibuje opravdu velké věci.

Milí bratři a sestry,
Evangelní příběh o apoštolu Tomášovi, příběh vášnivého hledání pravdy, které Bůh vychází vstříc, je natolik silný, že bychom mohli na dnešním stole Božího slova snadno nechat nepovšimnuté další pokrmy.  Výpověď dnešního prvního a druhého čtení by nám ale neměla uniknout, protože se týká správného prožívání našeho křesťanství jako intenzivního života zde a nyní, ale zároveň s opravdovou a jistou nadějí v definitivní budoucí spásu.
Rovnováha obou těchto skutečností je velmi důležitá, protože upadnutí do obou extrémů může být snadné.  O nebezpečí prožívání náboženství jako opia lidu už bylo řečeno mnoho: v tomto pojetí je náš pozemský život vnímán jako trudná pouť slzavým údolím, kde na každém kroku hrozí nebezpečí, a my se utěšujeme tím, že až tuto pouť nějak přetrpíme, v nebi to bude mnohem lepší. V dnešní době ale zřejmě mnohem víc hrozí druhý extrém – život si lze zařídit natolik příjemně a zajímavě, že naděje na nebe úplně vybledne a už ji skoro nebereme vážně.
Dnešní první čtení popisuje život prvotní komunity krátce po vylití Ducha svatého, intenzivní život přítomného okamžiku, který se vyznačuje třemi základními prvky: modlitbou, sdílením ve společenství lásky a radostí. Je to způsob naplnění života na hony vzdálený představě, jakou o něm má konzumní individualismus, ale stejně tak na hony vzdálený představě trudné a smutné pouti slzavým údolím tohoto života, která má smysl jen kvůli cíli v nebi.

Druhé čtení z 1. listu Petrova pak zase klade důraz na křesťanskou naději do budoucna. Svatý Petr nám připomíná, že náš život zde a nyní, jakkoli je dobré a krásné ho žít, v sobě vždy ponese nenaplněnost, nedokonalost, že bude vždy poznamenán skutečností kříže. Vybudovat si nebe na zemi zkrátka není možné, ať se snažíme seč chceme. Slovy českého génia Járy Cimrmana, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Proto jsme vyzýváni, abychom nezapomněli, že máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví, které je pro nás připraveno v nebi, a proto nemusíme klesat na mysli, jestliže nás ještě nyní musejí trápit všelijaké zkoušky.  Tato naděje není opiem, není překážkou dobře žitého přítomného života - je naopak jednou z podmínek, za kterých je takový život vůbec možný. 

sobota 15. dubna 2017

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2017


1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43
Jedli a pili jsme s ním po jeho zmrtvýchvstání.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."


Žl 118(117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.


Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4
Usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9
Ježíš musel vstát z mrtvých.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
První čtení a evangelium se dobře doplňují: V evangeliu je popsáno to, jak svatý Petr a ostatní učedníci objevili prázdný Ježíšův hrob, a v prvním čtení se potom dozvídáme totéž, když to říká sám svatý Petr – ne jen že viděl prázdný hrob, ale viděl I vzkříšeného Ježíše.
To, že Pán Ježíš vstal z mrtvých, je to vůbec nejdůležitější v naší víře-proto jsou Velikonoce nejdůležitější křesťanské svátky. A dnešní Boží slovo, kde je svědectví o Ježíšově vzkříšení hned dvakrát, nás chce ubezpečit, že je to opravdu tak, že tomu můžeme doopravdy a pevně věřit.

Milí bratři a sestry,
Slavíme dnes s celou církví Ježíšovo Vzkříšení – s velkou slávou a jásavou radostí, téměř triumfálně. Dnešní evangelium ale triumfální rozhodně není. Ještě se do něj velmi silně promítá atmosféra Bílé soboty.
Svatý Jan začíná svou zprávu o objevení prázdného hrobu časovým údajem: Marie Magdaléna jde k hrobu prvního dne v týdnu, časně ráno, když byla ještě tma. Tato slova mají silný symbolický význam: jde o přelom noci a dne, drama Velkého pátku a Bílé soboty, kdy to vypadalo, že je vše ztraceno, ještě úplně neskončilo. Noc už není, ale den také ještě není, je něco mezi. Tma už odchází, brzo musí skončit, ale zatím ještě je. Ráno musí brzy přijít, ale zatím ještě není.
A Marie Magdalská s učedníky se ještě se Vzkříšeným nesetkávají, Ježíš v dnešním evangeliu vůbec nevstupuje na scénu. Jsou tam jen věci, které takříkajíc nechal jako vzkaz – odvalený kámen, plátna a rouška složená bokem na jiném místě.
Evangelium nás tedy trochu vrací na zem. Nechce nám rozhodně kazit velikonoční radost, naše jásavé Aleluja. Ale ve srovnání s vyzněním dnešní liturgie je pozoruhodně střízlivé a realistické. A zejména nám připomíná naši vlastní situaci. I když dnes, zde a nyní, slavíme Vzkříšení, tajemství Bílé soboty, tajemství zdánlivé Boží nepřítomnosti a bezmoci, se nám samo připomíná na každém kroku. Cítíme, že sekularizace pokračuje rychlým tempem, a protože jsme i jako křesťané dětmi své doby, vnímáme, že zasahuje i naše srdce. Snad nevyzradím zpovědní tajemství, když řeknu, že při předvelikonočním zpovídání v posledních letech nápadně mnoho lidí vyznává pochybnosti ve víře, protože si kdesi cosi přečetli nebo slyšeli z médií. Uvědomil jsem si přitom hlubokou pravdivost jedné známé myšlenky Blaise Pascala, že je dost světla pro ty, kteří chtějí vidět, a dost tmy pro ty, kteří vidět nechtějí.  Jako křesťané žijeme přesně v situaci dnešního evangelia – na přelomu tmy a světla, noci a dne, a i my – stejně jako ženy a učedníci -  máme sice silné, ale přece jen nepřímé důkazy, že to, v co vkládáme veškerou svoji naději, Ježíšovo Vzkříšení, je pravda.
Ale i v této situaci jsme dnes znovu pozváni k pevné a radostné víře ve Vzkříšení. A vzorem v tom je nám onen druhý učedník. I na přelomu tmy a světla, i tváří v tvář důkazům jen nepřímým viděl a uvěřil. A jistě nikoli náhodou se o něm na začátku dnešního evangelia říká, že to byl učedník, kterého Ježíš miloval. Neboť to, co uvádí do celé pravdy, co dává uvěřit i ve chvíli, kdy není světlo úplně jasné a kdy důkazy jsou jen nepřímé, je láska. Láska nemá v tomto případě růžové brýle,  ale naopak dává správně vidět  - a uvěřit, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých.


sobota 8. dubna 2017

Květná neděle 2017 – Pašije podle svatého Matouše

EVANGELIUM Mt 26,14-27,66
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Matouše.

Co mi dáte, když vám ho zradím?

Tehdy jeden z Dvanácti - jménem Jidáš Iškariotský - odešel k velekněžím a zeptal se jich: "Co mi dáte, když vám ho zradím?" Oni s ním smluvili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?
První den o svátcích nekvašeného chleba přistoupili učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
    On řekl: "Jděte do města k jistému člověku a vyřiďte mu, že Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko; budu u tebe se svými učedníky slavit velikonoční večeři." Učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

Jeden z vás mě zradí.
Když nastal večer, zaujal místo u stolu s dvanácti (učedníky) . Při jídle jim řekl: "Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí."
    Velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: "Jsem to snad já, Pane?"
    Odpověděl: ",Kdo si se mnou namáčí ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka bylo lépe, kdyby se nebyl narodil."
    Také Jidáš, který ho chtěl zradit, se zeptal: "Jsem to snad já, Mistře?"
    Odpověděl mu: "Ano, ty." To je mé tělo. To je má krev.
Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte. To je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a řekl: "Pijte z něho všichni. Neboť to je má krev (nové) smlouvy, která se prolévá za všechny na odpuštění hříchů. Pravím vám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít s vámi v království svého Otce."
    Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.
Tehdy jim Ježíš řekl: "Vy všichni se dnes v noci nade mnou pohoršíte, neboť je psáno: 'Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.' Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
    Petr mu na to řekl: "Kdyby se všichni nad tebou pohoršili, já se nikdy nepohorším!"
    Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti: Dnes v noci, dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
    Petr mu však tvrdil: "I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě!" Podobně mluvili i všichni ostatní učedníci:

Pak se ho zmocnil smutek a úzkost.
Potom s nimi šel Ježíš na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl učedníkům: "Poseďte tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit." Petra a dva Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!"
    Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: "To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé."
    Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle." Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči. Nechal je, opět odešel a modlil se potřetí stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim "Jen spěte a odpočívejte dál! - Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme! Hle, už je tady můj zrádce."

Vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
Když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním velký houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží a starší lidu. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho se chopte." A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře," a políbil ho.
    Ježíš mu odpověděl: "Příteli, učiň jen, k čemu jsi přišel." Lidé z houfu přistoupili, vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
    Vtom jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, sáhl po meči, vytasil ho, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš mu však řekl: "Zastrč svůj meč tam, kam patří. Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne. Anebo myslíš, že by mi můj Otec neposlal ihned víc jak dvanáct pluků andělů, kdybych ho o to poprosil? Ale jak by se potom splnily výroky Písma, že se tak musí stát?"
    V té chvíli řekl Ježíš onomu houfu: ,,Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. Sedával jsem den co den v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. To všechno se však stalo, aby se splnily výroky Písma u proroků. Tu jej všichni učedníci opustili a utekli.

Uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího.
Ti, kdo se Ježíše zmocnili, vedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru. Vešel dovnitř a sedl si ke služebníkům, aby viděl, jak to skončí.
    Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi lživé svědectví, aby ho mohli odsoudit na smrt, ale nenašli, třebaže se dostavilo mnoho falešných svědků. Nakonec přišli dva a řekli: On prohlásil: "Mohu zbořit Boží chrám a ve třech dnech ho zase vystavět."
    Velekněz povstal a zeptal se ho: "Nic neodpovídáš na to, co tito lidé proti tobě vypovídají?" Ježíš však mlčel. Tu mu velekněz řekl: "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zdali jsi Mesiáš, Syn Boží!"
    Ježíš mu odpověděl "Ano, jsem. Ale říkám vám: Od této chvíle uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských oblacích."
    Tu roztrhl velekněz své roucho a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Právě jste sami slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?" Odpověděli: "Hoden je smrti."
    Pak mu plivali do tváře a tloukli ho pěstmi; někteří ho bili do tváře a říkali: "Když jsi prorok, pověz nám, Mesiáši, kdo tě to udeřil! "

Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.
Petr mezitím seděl venku na dvoře. Tu k němu přistoupila jedna služka a tvrdila "Tys byl také s tím Galilejcem Ježíšem." Ale on to přede všemi zapřel: "Nevím, co povídáš."
    Když odešel k chodbě u brány, uviděla ho jiná služka a řekla těm, kdo tam byli "Tady ten byl s tím nazaretským Ježíšem."
    Ale zase to zapřel, a to pod přísahou: "Toho člověka vůbec neznám!"
    Za chvilku přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi:
"Opravdu, i ty k nim patříš. Vždyť už tvé nářečí tě prozrazuje."
    Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka!" Hned nato zakokrhal kohout a Petr si vzpomněl na slova, která Ježíš řekl: "Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal.

Vydali Ježíše vladaři Pilátovi.
    Když nastalo ráno, všichni velekněží a starší lidu se usnesli proti Ježíšovi, že ho vydají na smrt. Dali ho proto spoutat a odvést a vydali ho vladaři Pilátovi. Do chrámové pokladny je dát nesmíme, protože je to odměna za krev.     Když teď zrádce Jidáš viděl, že Ježíš je odsouzen, hnulo se v něm svědomí. Přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: "Zhřešil jsem - zradil jsem nevinnou krev."
    Odpověděli mu: "Co je nám do toho? To je tvá věc." Tu hodil ty stříbrné dovnitř chrámu, utekl odtamtud, šel a oběsil se.
    Velekněží vzali ty peníze a řekli: "Do chrámové pokladny je dát nesmíme, protože je to odměna za krev." Usnesli se tedy, že za ně koupí hrnčířovo pole na pohřbívání cizinců. Proto se tomu poli až do dneška říká Pole krve.
    Tak se splnilo, co řekl prorok Jeremiáš: 'Vzali třicet stříbrných, odhadní cenu za toho, kterého Izraelité tak odhadli, a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.'

Ty jsi židovský král?
    Ježíš pak byl předveden před vladaře. Vladař se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?"
    Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem!" Na žaloby velekněží a starších neodpověděl nic.
    Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?" Ale Ježíš mu neodpověděl ani na jednu otázku, takže se vladař velmi divil.
    Bylo zvykem, že o svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli. Právě tehdy měli pověstného vězně, jmenoval se Barabáš. Proto když se lidé shromáždili, zeptal se jich Pilát, "Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?" Věděl totiž, že ho vydali z nenávisti.
    Když zasedl na soudní stolec, poslala k němu jeho žena se vzkazem "Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla." Velekněží a starší však přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby dali popravit. Vladař se jich ptal: "Kterého vám z těchto dvou mám propustit?"
    Začali volat ,,Barabáše!"
Pilát jim řekl: "Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Mesiáš?"
Všichni volali: "Na kříž s ním!"
On však namítl: "Ale co udělal špatného?"
Oni však křičeli ještě víc: "Na kříž s ním!"
    Pilát viděl, že tím nic nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: "Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc. "
    Všechen lid odpověděl: "Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!" Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Buď zdráv, židovský králi!
    Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu. Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: "Buď zdráv, židovský králi!" Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali.

Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci.

Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž.
    Když došli na místo zvané Golgota, což znamená 'Lebka', dali mu pít víno s příměskem hořkým jako žluč. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho.
    Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: To je Ježíš, židovský král. Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici.

Jsi-li syn Boží, sestup z kříže.
Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: "Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe, jsi-li syn Boží, a sestup z kříže! "
    Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: "Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď v svobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: 'Jsem Boží syn'!" Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.

Eli, Eli, lema sabachthani?
Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem:
    "Eli, Eli, lema sabachthani?", to znamená: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
    Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: "On volá Eliáše!" Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: "Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit."
    Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

Chvíle tiché modlitby vkleče
    Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: "To byl opravdu syn Boží!"
    Zpovzdálí tam přihlíželo i mnoho žen: (byly to) ty, které následovaly Ježíše už z Galileje a sloužily mu. Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka Zebedeových synů.

Josef uložil Ježíšovo tělo do své nové hrobky.
    Když nastal večer, přišel bohatý člověk pocházející z Arimatie, jmenoval se Josef. I on byl Ježíšovým učedníkem. Došel k Pilátovi a žádal o Ježíšovo tělo. Pilát poručil, aby mu ho vydali. Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého lněného plátna a uložil ho do své nové hrobky, kterou si dal vytesat ve skále. Před vchod do hrobky přivalil velký kámen a odešel. Marie Magdalská a druhá Marie (přitom) seděly naproti hrobu.

Tady máte stráž. Jděte a zajistěte (hrob), jak uznáte za dobré.
    Druhý den, to je po dnu příprav na svátek, přišli velekněží a farizeové společně k Pilátovi a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník ještě zaživa prohlásil: 'Po třech dnech vstanu z mrtvých.' Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, ukradnout ho a říci lidu: 'Vstal z mrtvých.' Pak by ten poslední podvod byl ještě horší než první."
    Pilát jim odpověděl: "Tady máte stráž. Jděte a zajistěte (hrob), jak uznáte za dobré." Oni šli a zajistili hrob tím, že zapečetili kámen a postavili stráž.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
O každé Květné neděli nám Boží slovo přináší poselství, které nás znepokojuje – poselství o nestálosti lidského srdce. V úvodu bohoslužby čteme vždycky úryvek o Ježíšově slavném vjezdu do Jeruzaléma, kdy ho lidé vítají jako vítězného krále, a volají ‚Hosanna synu Davidovu‘.  V pašijích se všechno ale dramaticky mění – Velekněží a starší přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše dali popravit. Najednou už není žádné Hosanna, ale Na kříž s ním.
Velmi snadno bychom mohli říci, že je to vlastně efekt davu; že lidé volali nejdřív Hosanna a pak Na kříž prostě proto, že byli strženi těmi ostatními. Jenže v evangeliu je ještě jedno takové svědectví, úplně stejné, které se netýká davu, ale apoštola Petra. Petr se nejprve zapřísahá ‚ I kdyby se všichni nad tebou pohoršili, já se nepohorším‘ ; a zřejmě nemá důvod to v tu chvíli nemyslet vážně. Jenže pak, ve chvíli krize, svého Mistra a Pána skutečně zapře.
Naše srdce je nestálé a vrtkavé; maličkost v něm může změnit lásku v nenávist nebo naprostou lhostejnost. Jsme-li upřímní, snadno to rozpoznáme každý sám u sebe – možná bude stačit si uvědomit, jaká jsme měli předsevzetí na začátku postní doby, a jak je to nyní, na jejím sklonku.
Kdyby však poselství dnešních čtení končilo zde, museli bychom odejít smutní, podobně jako Petr, který se při uvědomění si své vlastní nepevnosti a malé statečnosti rozplakal. Ale hlavní postavou není dav, ani apoštol Petr, ani nikdo jiný z apoštolů, či z ostatních jednajících postav. Hlavní postavou je Ježíš; ten, který nás vykupuje z nestálosti našeho srdce a z protikladů, které jsme jím způsobili; ten, který zůstává Králem, i když my ho odsuzujeme k smrti pro zločince.


sobota 1. dubna 2017

5. neděle postní A 2017

1. ČTENÍ Ez 37,12-14

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin Bůh:
    "Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal" - praví Hospodin.


Žl 130(129),1-2.3-4.5-6a.6b-8 Odp.: 7
Odp.:
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! 'Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 8,8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
 Bratři!
Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží.
   Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.


EVANGELIUM Jan 11,1-45

Slova svatého evangelia podle Jana.


Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
    Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
   Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
   Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
   Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
   Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli;,, že mluví o skutečném usnutí.
   Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
   Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
   Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
   Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
   Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já :jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
   Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
   Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
   Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
   Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
   Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
   Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
   Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den."Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
   Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti: 
Dneska je biblická scénka trochu hororová. Vidíme tam ovázaného Lazara, jak vychází z hrobní jeskyně-v Ježíšově době se tak pochovávalo. Ale nás to nemá vyděsit, ale přivést k zamyšlení. Víme, že je to předzvěst toho, že Pán Ježíš vstane z mrtvých. Ale ještě můžeme myslet na něco jiného: na to, že se tomu Lazarovi podobáme-protože, když hřešíme, tak jsme taky svázaní a naše duše jakoby umírá. A Pán Ježíš nám musí udělat totéž, co Lazarovi: musí nás zavolat zpátky do života a musí nás toho svázání zbavit.

Milí bratři a sestry,
V dnešním evangeliu je sice ústřední událostí vzkříšení Lazara, ale většina příběhu se odehrává ještě předtím, když je Lazar nemocen a pak umírá, a kdy se Ježíš a jeho učedníci rozhodují jít do Judska, i když jim tam hrozí nebezpečí. Všechny jednající postavy na tyto skutečnosti nějak reagují, a když se do textu pozorně zaposloucháme, pochopíme, jak rozdílný je postoj a reakce Ježíše a na druhé straně těch ostatních, Marie, Marty, učedníků a židů. Můžeme se zde setkat téměř s každou možnou lidskou reakcí na nemoc a smrt, jako by nám v tomto smyslu bylo nastaveno zrcadlo - vidíme, že jsme na tom vlastně stejně i o dva tisíce let později. Setkáme se s postojem opatrnosti, která se vyhýbá jakémukoli nebezpečí: Mistře, nedávno tě Židé chtěli ukamenovat a zase tam jdeš? Setkáme se s vytěsněním, které se projevuje jako naivní optimismus, že přece nemůže být tak zle: Pane, spí-li, uzdraví se. Setkáváme se s výčitkou, s obviněním, že se něco zanedbalo nebo udělalo pozdě - situace dosti podobná tomu, co si občas musí vyslechnout po neúspěšné léčbě lékaři: Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. A setkáváme se také s beznadějným, zoufalým zármutkem, kdy člověk už nemůže nic říkat a může jen plakat. Můžeme zde - v postoji apoštola Tomáše – dokonce vidět i statečný, ale přesto zoufalý krok někoho, kdo se chce se skutečností smrti potkat v čelním střetu, i když ví, že nemá šanci na vítězství. Pojďme i my, ať zemřeme s ním. Naštěstí se v tomto spektru různých postojů ke smrti objevuje i Martina víra ve vzkříšení.
Ježíšův postoj se od oněch ostatních diametrálně liší a vyniká právě na jejich pozadí. Z jeho slov a činů jasně vyplývá, že On je Pánem nad smrtí, že se s ní může čelně střetnout, aniž by prohrál. Ve velikonočním hymnu Victimae paschali laudes se zpívá ‚Se smrtí život utkal se, v podivuhodném zápase‘. Ježíš vítězí nad smrtí, neboť, jak říká Martě, ‚já jsem vzkříšení a život‘.
A pak je nápadná ještě jedna skutečnost: I když Ježíš vítězí nad smrtí, není to pro něho žádná banalita. Nevidíme u něj ani náznak nějakého triumfálního postoje, se kterým smete smrt mávnutím jednoho prstu. Ježíš tváří v tvář Lazarově smrti pláče, neboť vidí - mnohem jasněji než my - to, co se za ní skrývá: popření bytí a popření lásky, která bytí daruje.  Kdo miluje, touží po tom, aby milovaný byl, aby žil. Slovy francouzského křesťanského filosofa Gabriela Marcela: milovat je jako říci Ty nezemřeš.

Ježíšův pláč nad Lazarem je vnitřní pohnutí Boha, bolest Jeho otcovského srdce nad tím, že dětem vládne hřích a smrt. Stejné vnitřní pohnutí zažívá milosrdný otec v podobenství o marnotratném synu, když vidí, jak se jeho dítě vrací zubožené. A toto pohnutí je motivem rázného Ježíšova jednání, vlastně předznamenání jeho spásy, která se má naplnit zanedlouho o Velikonocích: Ježíš říká velmi rezolutně, rychle za sebou tři věty: Odstraňte ten kámen!, poté Lazare, pojď ven! A nakonec Rozvažte ho a nechte odejít! – tedy rozvažte ho z pout smrti, jimiž jsou pruhy plátna, a dejte mu svobodu.