sobota 28. dubna 2018


5. neděle velikonoční B 2018


1. ČTENÍ Sk 9, 26-31

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.


Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.


2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
  Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.


EVANGELIUM Jan 15, 1-8

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:

Děti, máte doma ovocné stromy? Kdo je máte, tak víte, že když tatínek uřízne nějakou větev, tak už na ní žádná jablíčka nebo hrušky nevyrostou, ale brzo uschne. Aby na té větvi vyrostlo ovoce, tak musí zůstat na kmeni. A Pán Ježíš dneska v evangeliu používá právě tenhle příklad, aby vysvětlil, že s Ním musíme zůstat, abychom dobře žili a měli se navzájem rádi.

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení a evangelium - obě od svatého Jana - se věnují vztahu našeho ukotvení v Kristu a skutků lásky.  Vzájemně se doplňují a vysvětlují. Druhé čtení začíná u skutků: v úvodu je výzva, téměř ve formě přikázání - Nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! A něco podobného se opakuje po pár větách znovu: To je jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil.  A pokud křesťané tak opravdu žijí, je to jasné znamení toho, že zůstávají v Kristu, že jsou z pravdy. Láska, vyjádřená konkrétními skutky, je podle svatého Jana nejdůležitější kritérium, podle něhož má křesťan soudit sám sebe. Je to hlavní přikázání, které dává všem ostatním smysl.
Evangelium toto téma vidí z opačné strany: abychom byli schopni milovat, musíme zůstávat v Kristu. Ježíš používá velmi snadno pochopitelný a jasný příměr o vinném kmeni a ratolestech – když s Ním nebudeme srostlí, nemůžeme nést ovoce. První je bytí, až potom konání: to, co činíme nebo můžeme činit, vyplývá z toho, kým jsme. Ježíš dokonce říká, že bez něho nemůžeme činit nic.
Ježíš ale také velmi vážně hovoří o tom, že je možné v Něm nezůstat a odloučit se od Něho. Mluví o tom způsobem, který je v Písmu svatém velice typický, ve Starém i Novém zákoně. Bůh člověka k ničemu nenutí, naše svoboda je mu velmi drahá, protože kdyby nás jí zbavil nebo ji nějak omezil, zrušil by v nás svou vlastní podobu. Když ale k něčemu vyzývá, vždy pojmenuje důsledky volby: Nejezte ze stromu poznání, protože byste zemřeli, říká prvním lidem. Když se neobrátíte, stihne vás pohroma, říká ústy proroků. A sám Ježíš podobným způsobem mluví i jinde: známý je třeba jeho výrok o dvou cestách z horského kázání. Je možné jít širokou cestou, je to dokonce pohodlnější, jenže se po ní nepřichází k životu, ale do záhuby. V dnešním evangeliu je podobné sdělení: nejsme nuceni s Ježíšem a v Ježíši zůstat, ale nevyhnutelný důsledek rozhodnutí s Ním nezůstat je neplodnost a nakonec smrt – uschnutí a spálení.
Ježíš ale varování nakonec vyvažuje zaslíbeními pro ty, kteří v Něm a s Ním zůstanou. Když jsem si dnešní evangelium pročítal, vytanul mi na mysli citát otce kardinála Špidlíka, který je na jeho sarkofágu ve velehradské bazilice: všechno, co žijeme s láskou, přechází s Kristem do vzkříšení. Věčnost vytvářejí vztahy, které nekončí. Je to krásné dovysvětlení smyslu Ježíšova příměru o kmeni a ratolestech. Jsme-li spojeni s Kristem, pak všechno, co zde a nyní naplníme láskou, nikdy nepomine, ale zůstává to pro věčnost.

sobota 21. dubna 2018


4. neděle velikonoční B 2018


1. ČTENÍ Sk 4, 8-12

Čtení ze Skutků apoštolů
   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."


Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.


2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní!
   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.


EVANGELIUM Jan 10, 11-18
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl:
   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš dnes říká, že dává to nejcennější co má – svůj život – ale že ho zase dostane nazpátek. A takhle to platí pro mnoho jiných věcí. Kdo dává, dostává. Třeba když máte něco dobrého a rozdělíte se o to s kamarádem, tak by si člověk mohl říct, že vám toho v tu chvíli zbude míň. Jenže když se rozdělíte, ukážete tomu kamarádovi, že ho máte rádi, a je dost pravděpodobné, že příště se s Vámi rozdělí zase on – a dostanete tak něco, co byste jinak neměli.

Milí bratři a sestry,
V evangeliu Pán Ježíš vykresluje kontrast mezi dobrým pastýřem, a na druhé straně tím, kdo je ‚najat za mzdu‘. A právě v tomhle kontrastu se projevuje souvislost svobody s odpovědností a láskou. Na první pohled by se mohlo zdát, že člověk ‚najatý za mzdu‘ je z oněch dvou ten svobodnější, protože není k ovcím vázán - když je nechá být a uteče od nich, maximálně nedostane mzdu. Ovce jsou mu, úplně doslova, ‚ukradené‘ - v tomto případě vlkem. Ve skutečnosti ale svobodný není, neboť - řečeno ošklivým odborným výrazem - nedisponuje sám sebou. Jeho jednání zcela jednoznačně ovládá strach o sebe sama. Útěk není v tomto smyslu svobodný čin, ale výraz zotročení vlastním strachem. V jeho činu není opravdová bytostně lidská svoboda, neboť tam není ani zodpovědnost ani vztah. Útěk námezdního pastýře je výrazem pudu sebezáchovy, který má každý živý tvor - ale ničím víc.
Když Ježíš hovoří o sobě jako o dobrém pastýři, ze všeho nejdřív říká: znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce. Poznání v biblickém smyslu není pouhé uchopení rozumem, ale intimní vztah - když se ve Starém Zákoně hovoří o tom, že muž poznal svou ženu, znamená to vždycky manželské spojení. Ježíš tedy ty, kteří mu patří, miluje, jako jeho miluje Otec a On Otce. Miluje je tak, že za ně dává svůj život.
Poslední věty dnešního evangelia pak vyjadřují svobodu, která z této lásky vyplývá. Otec Syna nenutí, aby dal svůj život. Otcův příkaz, o kterém Ježíš hovoří úplně na konci úryvku, není rozkaz, který Ježíš musí splnit, ať se mu to líbí nebo ne. Nikdo mi můj život nemůže vzít, říká Ježíš, já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho přijmout zpět.  Ježíš je skutečně svobodný, protože miluje. Disponuje sám sebou. Jeho jednání není ani v nejmenším ovlivněno strachem – i když strach zažije v Getsemanské zahradě nad míru.
Dnes se modlíme za nová duchovní povolání. V Evropě to s nimi nevypadá příliš růžově, ani v tradičně katolických zemích - snad stále ještě s výjimkou Polska nebo západní Ukrajiny. Když jsem před deseti lety končil studium v Římě a chystal se na jáhenské svěcení, bylo ve všech českých a moravských diecézích asi sto diecézních seminaristů – dnes je jich o polovinu méně. Důvod je asi podobný jako u krize manželství a rodiny. Možná se v současné době hodně podobáme onomu námezdníkovi - úzkostlivě si hlídáme vlastní komfortní zónu, máme obavy převzít zodpovědnost; máme pocit, že v dnešním velesložitém světě máme dost starostí sami se sebou.
Dnešní liturgické texty vyjevují Ježíšovu svobodu a Ježíšovu lásku, božskou svobodu a božskou lásku. A my jsme, jak píše svatý Jan ve druhém čtení, v Kristu Božími dětmi, už zde a nyní. Proto musíme znovu slyšet výzvu, abychom se nebáli ve svobodě a lásce vyjít ze sebe. Tentýž svatý Jan říká v tomtéž listu, že láska nezná strach, a kdo se bojí, nedošel v lásce dokonalosti.

sobota 14. dubna 2018


3. neděle velikonoční B 2018

1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19

Čtení ze Skutků apoštolů.

Petr promluvil k lidu:
   "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
   Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."


Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Odp.
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Odp.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Odp.
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.   

 Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.  Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.


EVANGELIUM Lk 24, 35-48

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.    Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve druhém čtení říká svatý Jan: Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. Tak to bychom si řekli, že svatý Jan skoro ani nemusel adresátům dopisu psát, aby nehřešili, když nám to Pán Ježíš přece vždycky odpustí, pokud toho litujeme. Jenže svatý Jan nám ani trochu neříká, abychom si dělali, co chceme. Hřešit nemáme, protože to ubližuje Pánu Ježíši, kterého máme rádi, ubližuje to druhým lidem a ubližuje to taky nám samotným. Ta druhá věta je tam asi hlavně proto, že některé hříchy děláme ne proto, že bychom je moc chtěli dělat, ale protože jsme slabí. Třeba někdo neřekne pravdu, protože se bojí, co by se stalo, kdyby ji řekl. Takže svatý Jan nám chce dodat odvahu, abychom se nebáli být Pánu Ježíši blízko, i když jsme v něčem slabí.

Milí bratři a sestry,

   Ve 24. kapitole evangelia podle Lukáše najdeme celkem tři svědectví o tom, že Ježíš byl vzkříšen: nejprve jsou to ženy a později Petr tváří v tvář prázdnému hrobu. Poté je to příběh učedníků, kteří putují do Emauz, a nakonec to, co jsme četli dnes-setkání s Ježíšem v Jeruzalémě.
   Tyto tři příběhy mají jeden společný rys: vždycky je v nich odkaz na to, co učedníci slyšeli ještě před Velikonocemi. Anděl říká u prázdného hrobu ženám: Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát. Učedníkům putujícím do Emauz zase jejich tajemný souputník říká: Jak jste nechápaví? To je vám tak zatěžko uvěřit tomu, co mluvili proroci? A pak jim vysvětluje, co se na něj v jednotlivých částech Písma vztahuje. A konečně dnes, jakoby jako shrnutí, říká Vzkříšený učedníkům: To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.
   Ženy a učedníci mají tedy ve světle Velikonoc pochopit to, co jim Ježíš říkal dříve, a také to, co jako každý věřící Žid již mnohokrát četli či slyšeli z Písma Starého zákona. A můžeme říci, že před Velikonočními událostmi by vlastně pochopit ani nemohli. Pochopili až nyní - verš 45 říká, že Ježíš jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Učedníci nepochopili proto, že by Písmo předtím podrobili nějakému hlubšímu zkoumání, nebo že by jim je někdo vysvětlil slovy. Pochopili, až když se setkali se Vzkříšeným tváří v tvář, až když se stali očitými svědky jeho zmrtvýchvstání.
   Zejména ze své praxe zpovědníka mám opakovanou zkušenost, že v určité životní situaci je těžké nebo úplně nemožné některé věci lidem vysvětlovat. Nevysvětlíte smysl utrpení někomu, kdo zrovna nějakým utrpením prochází. Nevysvětlíte nutnost odpuštění někomu, kdo byl předtím tak hluboce zraněn, že v danou chvíli prostě odpustit nemůže. A třeba věřící dívce, která je zrovna po uši zamilovaná do nevěřícího kluka, velmi těžko vysvětlíte, že sex patří až do manželství. Tím vůbec nechci říct, že utrpení nemá smysl, že odpuštění není třeba a že předmanželská čistota je přežitek. Ani tím neříkám, abychom o těchto věcech taktně mlčeli, protože to bychom – z lenosti či ze strachu – zamlčovali pravdu. Chci jenom říct, že jsou situace, kdy člověk vysvětlení prostě nepochopí.
   Pochopí až ve chvíli, kdy zažije něco podobného, jako učedníci. Dost často tohle zažívám u lidí, kteří přicházejí do zpovědnice po dlouhých létech a jejich životy kopírují příběh marnotratného syna. Dlouhou dobu byli Kristu a církvi vzdálení a v životě se jim povedlo, či spíš nepovedlo, opravdu ledacos. Těm už většinou není třeba nic vysvětlovat – sami pochopili, protože si často sáhli na úplné dno, ale právě tam pocítili zásah Boží milosti, zakusili Ježíšovu slitovnou lásku a záchranu. Chápou, protože se ohlížejí zpět a vidí své životní události ve světle svého osobního setkání s Ježíšem. A pak chápou i to, co se třeba kdysi jako děti učili v náboženství a čemu pak přestali věřit: že Bůh se o člověka stará, že život podle Desatera není omezení, a že všechno má smysl, i věci těžké a bolestné.
    Dnešní evangelium nás tedy vybízí k trpělivosti ve chvílích, kdy se nám zdá, že něco nedokážeme pochopit či přijmout. A zároveň v nás má vyvolat velkou touhu opravdu a osobně se setkat se vzkříšeným Pánem, aby nám On sám otevřel mysl a my pochopili.

sobota 7. dubna 2018


2. neděle velikonoční B 2018


1. ČTENÍ Sk 4, 32-35

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné.
Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.
   A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.


Žl 118 (117), 2-4. 16ab+17-18. 22-24 Odp.: 1

Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."

Odp.

Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal mé však smrti.

Odp.

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!

Odp. 



2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že miluje-me Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.



EVANGELIUM Jan 20, 19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
   Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
    Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
    Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
Scénka z biblických postaviček nám moc hezky ukazuje, jak se Pán Ježíš nechá dotýkat od Tomáše. My mu často říkáme ‚nevěřící Tomáš‘, možná proto, že mu Pán Ježíš pak řekl, aby nebyl nevěřící, ale věřící; jenže on si to tak úplně nezaslouží. On totiž chtěl znát pravdu, chtěl vědět, jak je to s Ježíšem doopravdy, chtěl to vědět opravdu z celého srdce. A proto mu taky Pán Ježíš dovolil, aby se ho směl dotknout. Když usilujeme o poznání pravdy, tak se to Pánu Ježíši moc líbí. A to vy, děti, děláte, když se snažíte dobře učit ve škole. Jistě, někomu to jde skoro samo a někomu to jde hůř – protože jsme různí, máme různé dary a ne všichni mohou být doktory a profesory, protože potřebujeme taky třeba řidiče tramvají nebo kuchaře. Ale měli bychom se každý učit nejlíp, jak můžeme – i my dospělí.

Milí bratři a sestry,
Když se na konci evangelií popisuje nějaké setkání se vzkříšeným Ježíšem, téměř vždy se setkáme s velmi přesným psychologickým popisem vnitřního stavu, který učedníci zakoušejí předtím, než se jim Zmrtvýchvstalý zjeví. Ženy jdoucí pomazat Ježíšovo tělo jsou bezradné, nedoufají, že se k němu vůbec dostanou: Kdo nám odvalí kámen od hrobu?  Marie Magdalská pláče, učedníci jdoucí do Emauz jsou plní zármutku a zmatení, protože nedokáží posledním událostem porozumět. Petr svojí výzvou jdu lovit ryby prozrazuje, že má pokušení se ohlížet zpět, vrátit se k životu, který vedl, než Ježíše potkal.
V dnešní evangelní scéně jsou takovou skutečností jistě Tomášovy pochybnosti – spíše než o opravdovou skepsi se ale na první pohled jedná o vášnivou touhu poznat pravdu, neboť hned poté je Tomášovi poznání opravdu dáno. Avšak je zde patrné ještě něco jiného - strach učedníků. Ze strachu před Židy měli dveře zavřeny. Učedníky jejich strach nutí, aby se uzavřeli do svého vnitřního prostoru před tím, co je vně a odkud jim hrozí nebezpečí. A všimněme si dobře, že když se líčí jejich druhé setkání se Vzkříšeným, kde už byl přítomen Tomáš, Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Ježíš tedy mezi ně vstupuje právě zvenčí, odkud nic dobrého nečekají. Navíc jim – téměř jako naschvál – ukazuje na znamení své totožnosti ruce a bok, právě ony rány, které mu způsobili ti venku, ti, ze kterých má společenství učedníků strach. A nakonec poznáváme v dnešním evangeliu již zaslíbení Letnic – daru Ducha svatého, v jehož síle učedníci svůj strach překonají, otevřou zavřené dveře a vyjdou, posláni, jako Otec posílá Ježíše.
Dnešní evangelium v nás tedy může obnovit odhodlání být jako křesťané ve světě, vycházet do něj a zůstávat v něm jako kvas, ačkoli při tom prožíváme napětí onoho být ve světě, ale nebýt ze světa, napětí, které roste přímo úměrně vzdalování se většinové kultury od křesťanství. Někdy by nám možná opravdu bylo lépe a lehčeji samým se sebou, v prostředí, kde je normální se modlit, kde se lidé alespoň snaží se mít rádi a odpouštět si, kde nepřicházejí pochybnosti a kde je nižší pravděpodobnost, že mne někdo podrazí či oklame. Možná se nám dokonce někdy může chtít, slyšíme-li z médií různé špatné a ještě horší zprávy – nechat svět, ať si ve svém hříchu utone.
Jenže to bychom se vrátili do situace učedníků před vylitím Ducha svatého, do situace křesťanů, kterým vládne strach o sebe, strach, který je nutí zavírat dveře své mysli a svého srdce. A Vzkříšený Pán by nás mohl nepříjemně překvapit, kdyby pak přišel právě z místa, odkud bychom ho vůbec nečekali.