4. neděle velikonoční B 2018

1. ČTENÍ Sk 4, 8-12

Čtení ze Skutků apoštolů

   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."


Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.


2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.


EVANGELIUM Jan 10, 11-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš dnes říká, že dává to nejcennější co má – svůj život – ale že ho zase dostane nazpátek. A takhle to platí pro mnoho jiných věcí. Kdo dává, dostává. Třeba když máte něco dobrého a rozdělíte se o to s kamarádem, tak by si člověk mohl říct, že vám toho v tu chvíli zbude míň. Jenže když se rozdělíte, ukážete tomu kamarádovi, že ho máte rádi, a je dost pravděpodobné, že příště se s Vámi rozdělí zase on – a dostanete tak něco, co byste jinak neměli.

Milí bratři a sestry,

V evangeliu Pán Ježíš vykresluje kontrast mezi dobrým pastýřem, a na druhé straně tím, kdo je ‚najat za mzdu‘. A právě v tomhle kontrastu se projevuje souvislost svobody s odpovědností a láskou. Na první pohled by se mohlo zdát, že člověk ‚najatý za mzdu‘ je z oněch dvou ten svobodnější, protože není k ovcím vázán - když je nechá být a uteče od nich, maximálně nedostane mzdu. Ovce jsou mu, úplně doslova, ‚ukradené‘ - v tomto případě vlkem. Ve skutečnosti ale svobodný není, neboť - řečeno ošklivým odborným výrazem - nedisponuje sám sebou. Jeho jednání zcela jednoznačně ovládá strach o sebe sama. Útěk není v tomto smyslu svobodný čin, ale výraz zotročení vlastním strachem. V jeho činu není opravdová bytostně lidská svoboda, neboť tam není ani zodpovědnost ani vztah. Útěk námezdního pastýře je výrazem pudu sebezáchovy, který má každý živý tvor - ale ničím víc.

Když Ježíš hovoří o sobě jako o dobrém pastýři, ze všeho nejdřív říká: znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce. Poznání v biblickém smyslu není pouhé uchopení rozumem, ale intimní vztah - když se ve Starém Zákoně hovoří o tom, že muž poznal svou ženu, znamená to vždycky manželské spojení. Ježíš tedy ty, kteří mu patří, miluje, jako jeho miluje Otec a On Otce. Miluje je tak, že za ně dává svůj život.

Poslední věty dnešního evangelia pak vyjadřují svobodu, která z této lásky vyplývá. Otec Syna nenutí, aby dal svůj život. Otcův příkaz, o kterém Ježíš hovoří úplně na konci úryvku, není rozkaz, který Ježíš musí splnit, ať se mu to líbí nebo ne. Nikdo mi můj život nemůže vzít, říká Ježíš, já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho přijmout zpět.  Ježíš je skutečně svobodný, protože miluje. Disponuje sám sebou. Jeho jednání není ani v nejmenším ovlivněno strachem – i když strach zažije v Getsemanské zahradě nad míru.

Dnes se modlíme za nová duchovní povolání. V Evropě to s nimi nevypadá příliš růžově, ani v tradičně katolických zemích - snad stále ještě s výjimkou Polska nebo západní Ukrajiny. Když jsem před deseti lety končil studium v Římě a chystal se na jáhenské svěcení, bylo ve všech českých a moravských diecézích asi sto diecézních seminaristů – dnes je jich o polovinu méně. Důvod je asi podobný jako u krize manželství a rodiny. Možná se v současné době hodně podobáme onomu námezdníkovi - úzkostlivě si hlídáme vlastní komfortní zónu, máme obavy převzít zodpovědnost; máme pocit, že v dnešním velesložitém světě máme dost starostí sami se sebou.

Dnešní liturgické texty vyjevují Ježíšovu svobodu a Ježíšovu lásku, božskou svobodu a božskou lásku. A my jsme, jak píše svatý Jan ve druhém čtení, v Kristu Božími dětmi, už zde a nyní. Proto musíme znovu slyšet výzvu, abychom se nebáli ve svobodě a lásce vyjít ze sebe. Tentýž svatý Jan říká v tomtéž listu, že láska nezná strach, a kdo se bojí, nedošel v lásce dokonalosti.