12. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Jer 20, 10-13

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

Jeremiáš řekl:
    Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: "Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!"
    I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: "Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!"
    Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.
    Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

Žl 69 (68), 8-10. 14+17. 33-35 Odp.: 14c
Odp.: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, pohana pokryla mou tvář. Svým bratrům stal jsem se cizincem, synům své matky neznámým. Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Odp.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! Neboť Hospodin slyší chudáky, nepohrdá svými vězni. Nechť ho chválí nebe a země, moře a vše, co se v nich hýbe.
Odp.




2. ČTENÍ Řím 5, 12-15

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili . . . Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít.
    Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.




EVANGELIUM Mt 10, 26-33

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!
    A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci.
    Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi."

_____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš ve scénce z biblických postaviček drží v ruce dva malé vrabečky, a ukazuje lidem, že i o ně se Otec stará a má je rád. Můžeme si vzpomenout taky na jiné místo z evangelií, na Ježíšovo horské kázání, kde Pán říká něco podobného: Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Pán Ježíš tím nechce říci, abychom nic nedělali; chce tím říci, abychom nikdy nezapomínali na to, že náš život je v Otcových rukou.

 Milí bratři a sestry,

Když jsem si procházel dnešní evangelium, vzpomněl jsem si na jistý rozhovor na webu Christnet.cz, který jsem nedávno četl. Marie Kolářová si v něm povídala s redemptoristickým knězem, známým kazatelem a exercitátorem P. Petrem Benešem. Zaujala mne v něm - nejen vzhledem k dnešnímu evangeliu, ale i k událostem několika posledních let - následující myšlenka:

"Došlo mi, že rozdělení společnosti i církve, odmítání autorit, včetně odborných, třeba lékařů v čase pandemie, nárůst konspiračních teorií, které od covidu plynule přešly k dezinformacím o ruské agresi vůči Ukrajině, že to vše souvisí s bazální ztrátou důvěry v život, svět, lidi, v důsledku v Boha. Křesťan neustále kritizující svět, apokalypticky předpovídající jeho zánik a v zjednodušené zkratce spojující tento domnělý zánik s tvrzenou dekadencí Západu, který ovšem pro lidská práva,včetně těch náboženských, udělal zatím nejvíce v dějinách, takový křesťan jednoduše nedůvěřuje Bohu. Nejsme-li schopni zvěstovat naději právě při realistickém hodnocení přítomné situace, něco podstatného naší víře schází.“

Myslím, že Pán Ježíš v dnešním evangeliu hovoří přesně o tomtéž. Všechny skutečnosti, které otec Petr Beneš zmiňuje, mají jediný kořen - strach a nedůvěru. Bojíme se prudce se měnícího světa. Bojíme se toho, že přichází cosi, co neznáme a na co jsme nebyli zvyklí. Bojíme se, že se rozpadají léty prověřené hodnoty, na nichž naše společnost stála.  Tyhle obavy mohou být oprávněné; jenom je třeba při nich nezapomenout na to, že dějiny světa a člověka jsou stále v Božích rukou a v Boží režii, tak jako vždy byly.

Můžeme být, my křesťané, velmi pokoušeni k tomu, že je například velmi nutné všemi prostředky bojovat za udržení křesťanských hodnot ve společnosti. To zní bohulibě; jenže nakonec to často děláme tak, jako by Bůh ani nebyl, nebo jako by byl příliš slabý a bezmocný a bylo mu tedy potřeba z naší strany nějak pomoci. Třeba tím, že si najdeme nějakého světského vládce s pevnou rukou, který bude ony křesťanské hodnoty (z nichž některé ani moc křesťanské nejsou) prosazovat svou politickou mocí.  

Ježíš říká v dnešním evangeliu:  Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. A poté ubezpečuje své posluchače, že Otec o nich ví a stará se: U vás jsou spočítány všechny vlasy na hlavě. A tato svá slova dosvědčí později, při své smrti. Ježíš na kříži ukazuje paradoxní Boží moc lásky, moc v bezmocnosti. Místo aby bojoval za svou pravdu, dává za ni svůj vlastní život. Ale je si přitom zcela jist, že jeho život je zároveň zcela a plně v Otcových rukou; svým posledním slovem na kříži - tak jak nám je předal svatý Jan - stvrzuje to, o čem v dnešním evangeliu hovoří: Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého Ducha.

 

11. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Ex 19, 2-6a

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
    Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
    Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem."



Žl 100 (99), 2. 3. 5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5, 6-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.



EVANGELIUM Mt 9, 36-10, 8

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!"
    Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
    Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
    Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."

___________________________________________________________________

Místo slůvka pro děti bude dnes vyhodnocení celoroční aktivity Rytíři Pána Ježíše/Dvorní dámy Panny Marie

 

Milí bratři a sestry,

Přišel mi onehdy do zpovědnice u kapucínů, kde jsem zrovna seděl v rámci stálé zpovědní služby, pán ve vyšších středních letech a vykonal si po dlouhé době svátost smíření. Pokud jsem jej správně pochopil, přišel tam spíš kvůli tomu, že je to přece čas od času povinnost. Ve vyznání mi mezi jiným řekl, že nejhorší lidi, které kdy v životě potkal, byli ti, kteří chodili do kostela.

Měl jsem velkou chuť se ho zeptat, jestli se tedy on sám jako praktikující katolík považuje za výrazně lepšího, než ti ostatní, ale spolkl jsem to, protože, co se týče napomínání bližních, nejsem moc odvážný. Dotyčný přece jen nějakou sebereflexi předvedl, a tak jsem mu dal rozhřešení s lehkým úsměvem na rtech a s myšlenkou na  knížku, kterou jsem velmi dávno četl. Už si nepamatuji ani název ani autora; vzpomínám si jen na to, že obsahovala humornou příhodu z jedné zpovědnice kdesi v Irsku či Spojených státech, nevím, jestli vymyšlenou či skutečnou. Bodrý zpovědník řekl jistému penitentovi, který viděl spíš hříchy druhých než svoje: tak se za pokání pomodlete jeden desátek růžence ke svému neposkvrněnému početí!

Vzpomněl jsem si právě na toto, když jsem pročítal jmenný seznam Ježíšových dvanácti učedníků z dnešního evangelia. Není to jen suchá informace, abychom věděli, jak se Ježíšových Dvanáct jmenovalo. Za každým jménem je význam a příběh, každé jméno nějak hovoří - a dobovému židovskému posluchači Ježíšových slov to muselo být mnohem zřejmější než nám dnes. Když čteme ta jména a vzpomínáme na role jednotlivých apoštolů v jejich společném příběhu s Ježíšem, je nám jasné, že tohle prvotní společenství církve na tom bylo zcela podobně, jako kdykoli potom a jak je na tom i dnes. V rámci církve jsou bezproblémoví jen dva - Pán Ježíš a jeho Matka.

Šimon Petr je cholerik a mluvka, který slibuje, že za Ježíše položí život, ale pak se k němu bojí přiznat před obyčejnou služkou. Šimon Kananejský - Horlivec - je náboženský fanatik, který by rád ustavil Boží království v Izraeli násilím. Jan a Jakub Zebedeovi jsou na paralelním místě u Marka nazýváni Boanerges - Synové hromu, což zřejmě nějak svědčí o jejich povaze. Tomáš a také Bartoloměj - pokud je totožný s Natanaelem u svatého Jana - jsou zase skeptikové (Dokud neuvidím, neuvěřím! Co může z Nazareta vzejít dobrého?). Matouš je strukturální hříšník, v očích zbožných Izraelitů se vzdaluje Hospodinu už tím, že vykonává povolání celníka. A Jidášův příběh končí tragicky. 

Asi se mnozí z nás můžeme v některém z Dvanácti typově najít. A také si můžeme docela dobře představit, jaké muselo v tomto společenství být pnutí, názorové rozdělení, jaká tam musela být touha některých ze společenství odejít a založit si nějaké jiné, vlastní: jen pro ty, s nimiž souzním, kde bude panovat názorová jednota a harmonie.

Evangelium dnešní neděle však zároveň ukazuje, co má tahle tak různorodá skupina lidí vlastně společného. Na bázi nějakých společných lidských zájmů či sympatií by se nikdy nedali dohromady. Nejsou spolu proto, že by si padli vzájemně do oka, názorově a lidsky se shodli a vytvořili si svůj přátelský kroužek, klub, nebo - být to dnes - třeba skupinu na Facebooku. Jsou spolu proto, že si je Ježíš sám povolal a že jim dal úkol hlásat přicházející Boží království.

Je to velmi důležité a aktuální poselství pro dnešní dobu, kdy vnímáme ve společnosti i v naší církvi hluboké rozdělení. Stále máme tendenci se nějak vymezovat vůči druhým: pokud se týče třeba církve, dělíme se s oblibou na konzervativce a liberály, na tradicionalisty a progresisty, nebo dokonce na přehánějící fanatiky, kteří považují dnešní svět za totálně nepřátelský a nevidí znamení doby -  či na druhé straně na ty, kteří jsou vlažní a přizpůsobují se duchu tohoto světa. A všechno to používáme jako nálepky, s přídavným jménem ,zlý‘ nebo ‚dobrý‘, podle toho, ve kterém názorovém táboře se právě sami nacházíme. A zapomínáme přitom na to podstatné, že si nás  všechny do své církve povolal Ježíš, abychom svorně druhým svědčili o Otcově lásce, o tom, že jsme milované Boží děti. Pokud se pokusíme trochu uzávorkovat rozdíly a vidět ono důležité, můžeme být jasným znamením tak potřebné jednoty v našem rozděleném světě.

 

 

 

10. neděle v mezidobí A 2023

 

1. ČTENÍ Oz 6, 3-6

Čtení z knihy proroka Ozeáše.  

Snažme se poznat Hospodina, jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlaží zemi. Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo?

    Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí.

    Proto jsem je vzdělával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, má spravedlnost jako světlo vychází. Lásku chci, ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

 

Žl 50 (49), 1+8. 12-13. 14-15

Odp.: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem od východu slunce až na západ. "Nekárám tě pro tvé oběti, vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Odp.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, vždyť můj je svět se vším, co ho plní! Copak požívám maso z býků či pij i kozlí krev?

Odp.

Přinášej Bohu oběť chvály a plň Nejvyššímu své sliby! Pak mě vzývej ve dni soužení, vysvobodím tě, a budeš mě chválit."

Odp.

 

2. ČTENÍ Řím 4, 18-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!  Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: 'Tolik bude tvého potomstva!' A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné - vždyť mu bylo skoro sto let - a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že ( Bůh ) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto 'mu to bylo uznáno za spravedlnost'.

    Ale v Písmě to není řečeno jen kvůli němu, že mu to bylo uznáno', nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.

 

EVANGELIUM Mt 9, 9-13

 Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš šel (ze svého města), uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.

    Když byl Ježíš u stolu v (jeho) domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?"

    On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."

___________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček vidíme, jak se Pán Ježíš kamarádí s lidmi, kteří jsou považováni za zlobivé, neslušné a nezbožné. Těm, kteří sami sebe považují za hodné, slušné a zbožné, to vadí. Mohou k tomu mít dobrý důvod - oni se tak snaží, a ti druzí se nesnaží ani trochu. Pán Ježíš to určitě vidí a cení si toho, že se snaží - jen jim chce ukázat, že jeho láska není závislá na tom, jestli se někdo snaží.

Milí bratři a sestry,

Klíčovými slovy dnešního evangelia je Ježíšův výrok citující starozákonního proroka Ozeáše: Milosrdenství chci, a ne oběť . Původní Ozeášův výrok jsme slyšeli v prvním čtení - s poněkud jiným důrazem, který překladatel zvolil: Lásku chci, a ne oběť. Platí oboje: originální hebrejský termín chesed, který je v řecké Septuagintě přeložen termínem eleos a v latinské Vulgatě misericordia, znamená zároveň lásku i soucit; možná nejlepším přiblížením k původnímu významu tohoto slova je spojení milosrdná láska.

Pán Ježíš to říká farizeům, kteří jsou obecně považováni za spravedlivé, a zřejmě si to sami o sobě i myslí, neboť pro to mají řadu důvodů. Plní, jak nejlépe dokáží, všechna ustanovení Mojžíšova Zákona - poctivě přinášejí zákonité oběti v Jeruzalémském chrámu, a dodržují i všechna ostatní ustanovení Zákona, důsledněji než průměrný věřící Izraelita.  Jejich pojetí vztahu k Bohu je zcela postaveno na tom, že jsou spravedliví- že dodržují vše, co Hospodin prostřednictvím Zákona ukládá; a tak tedy jsou Boží přátelé jaksi víc než ti ostatní - a Hospodin jim proto žehná a nakonec je má nějak víc rád než ty druhé, průměrné a nábožensky méně výkonné.

Ježíš jim tenhle koncept jejich víry nepříjemně narušuje. Ukazuje, že Boží láska je mnohem univerzálnější, že Hospodin miluje všechny lidi, nezávisle na jejich náboženském a morálním snažení. Ukazuje, že mnohem víc než všechny oběti, a vůbec všechno, co můžeme z naší strany Bohu ze svého darovat, je onen chesed - milosrdná láska, zvlášť vůči těm nejzranitelnějším, nejhříšnějším, v očích farizeů těm nejvíc od Boha vzdáleným.

Ježíš v dnešním evangeliu říká dvojí výrok s podobným významem: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. Bylo by snadné tyto výroky špatně pochopit: Ježíš farizeje neutvrzuje v jejich přesvědčení, že oni jsou ti spravedliví, že jsou v duchovním slova smyslu zdraví - a že on se tedy o ně nemusí již starat a musí věnovat svůj čas a úsilí těm slabým a hříšným, aby je uzdravil. Ježíš chce přivést farizeje k vědomí, že i oni jsou nemocní, že nejsou bez hříchu, že i oni existenčně potřebují Boží milosrdenství, úplně stejně, jako Matouš, celníci a hříšníci, jimiž pohrdají.

V evangeliu podle Jana, v perikopě o uzdravení slepého od narození, se tatáž skutečnost projevuje v jiném dialogu Ježíše s farizeji: Ježíše se domněle spravedliví ptají: jsme snad i my slepí? A Pán jim říká: Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: Vidíme. Proto váš hřích trvá.

V pokušení farizejství jsme, milí bratří a sestry, stále, byť jsme již mnohokrát v životě slyšeli Ježíšovo slovo, které by nás z našeho farizejství mělo uzdravit. Možná si také říkáme, že jsme lepší než ti ostatní, protože i v dnešní době chodíme každou neděli do kostela a snažíme se navzdory vlivu prostředí žít křesťansky - a tak to tedy máme u Hospodina dobré. A tak nás čas od času proto Pán pokoří, pošle nám nějakou životní zkušenost, která nám silně připomene naši hříšnost a slabost. Nedělá to proto, aby nás pokořil, aby nám srazil sebevědomí. Dělá to proto, abychom si stále znovu uvědomovali, že nejsme lepší než ostatní, že bytostně potřebujeme Jeho blízkost. Připomíná nám, že potřebujeme Lékaře. Ale připomíná nám i to, že jsme - přes všechnu naši slabost - povolaní. Že s námi Pán počítá, i když jsme hříšníci.

 

Slavnost Nejsvětější Trojice A 2023

 

1. ČTENÍ Ex 34,4b-6.8-9

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
   Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."




Dan 3,52.53.54.55.56
Odp.: Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců.

Odp.
chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes.
Odp.
a velebený a plný slávy navěky.




2. ČTENÍ 2Kor 13,11-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh; dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
   Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!




EVANGELIUM Jan 3,16-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl Nikodémovi:
    "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

_________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení je velice krátké, ale je tam všechno, co vede k našemu dobrému křesťanskému životu. Kdybychom to přeložili do dnešního jazyka, mohlo by to znít asi takhle: Mějte radost ze života a nestěžujte si. Snažte se, abyste byli pořád lepší - nejenom ve škole, v hudebce nebo ve fotbale, ale hlavně v lásce ke druhým. Když vám taťka nebo mamka něco oprávněně vytknou, tak nebuďte hned naštvaní. Nehádejte se kvůli každé blbosti. A když tak budete žít, tak budete dobře vidět, že Pán Ježíš je s vámi a že vám v tom všem pomáhá.  A pro nás dospělé to samozřejmě platí taky.

Milí bratři a sestry 

Pojďme se společně zamyslet nad dnešním prvním čtením. Základní myšlenka promluvy se přímo netýká tajemství Nejsvětější Trojice, a vlastně ani není moje, přišel s ní v jedné své knize otec Tomáš Halík. Ale mohu říci, že má vlastní zkušenost ji několikrát potvrdila. 

V prvním čtení, na začátku 34. kapitoly knihy Exodus, se píše o zjevení Hospodina Mojžíšovi v tajemné formě ‚přecházení kolem‘ Abychom do tohoto úryvku lépe pronikli, je dobré si připomenout, co mu předchází, a přečíst několik veršů z konce kapitoly 33:

 Mojžíš řekl Hospodinu: „Ukaž mi svou velebnost!“ Bůh odpověděl: „Předvedu před tebou celou svou nádheru a vyslovím před tebou Hospodinovo jméno. Svou přízeň dávám tomu, komu chci, a smilovávám se nad tím, kdo se mi zamlouvá.“ A dodal: „Mou tvář vidět nemůžeš; žádný člověk nemůže vidět mou tvář a zůstat naživu.“ Dále řekl Hospodin: „Tady je u mě místo, postav se na skálu. Až bude přecházet má velebnost, postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji, dokud nepřejdu. Pak svou dlaň odtáhnu a uvidíš mě zezadu, ale má tvář se neukáže.“

Mojžíš chce vidět Boha, chce objevit důvod a smysl všeho; možná se chce dobrat toho, co znamená jeho příběh: proč odešel z Egypta, proč má zrovna on vést svůj lid do zaslíbené země; možná chce vědět i to, proč musí na cestě překonávat tolik překážek a komplikací, zdánlivě neřešitelných. A Bůh mu říká: já Ti vyjdu vstříc, nějakým způsobem mou velebnost uvidíš, avšak ne celou, a hlavně ne hned - protože toho v tomto životě nejsi schopen: Žádný člověk nemůže vidět mou tvář a zůstat naživu. A pak Hospodin říká, jak se to stane: „Tady je u mě místo, postav se na skálu. Až bude přecházet má velebnost, postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji, dokud nepřejdu. Pak svou dlaň odtáhnu a uvidíš mě zezadu, ale má tvář se neukáže.“

Mojžíš tedy neuvidí v přítomné chvíli Boží tvář takovou, jaká je. Uvidí Hospodina ‚zezadu‘, s prodlevou, poté, co již prošel.  Hospodin mu dokonce sám zakryje tvář - podobně, jako maminky zakrývají oči svým dětem, když se třeba společně dívají na nějaký zdánlivě bezproblémový film, ale najednou se v něm znenadání a bez varování vyskytne brutální či necudná scéna. Kdyby dítěti maminka nezakryla zrak, vidělo by sice celou syrovou pravdu o životě, ale jeho psychickému vývoji by něco takového rozhodně neprospělo. V úryvku, který čteme dnes, a který je již ze 34. kapitoly, jsme svědky toho, co Mojžíš nakonec uvidí, když Hospodin přechází: Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš nevidí Boží tvář, vidí jen letmo, poté, co již Boží velebnost přešla: ale zároveň poznává tolik, že to stačí. Bůh je neproniknutelné tajemství, ale to, co z něj Mojžíš může pobrat, je Milosrdenství, Shovívavost, Laskavost a Věrnost.  

Mojžíšův příběh se opakuje v příbězích každého z nás. Toužíme v událostech našeho života, hlavně oněch obtížných a těžkých, vidět Boží tvář - toužíme vidět, jak to Pán s námi myslí, jaký je smysl toho všeho. A nedozvídáme se to, a možná je to dobře. Bůh nám láskyplně zakrývá oči, snad proto, že kdybychom v téhle situaci viděli holou pravdu, nedokázali bychom ji unést. Zakrývá nám oči jako matka, která tím své dítě chrání a dává mu tak zároveň jistotu, že je u ní v bezpečí, ať se děje, co se děje. V době krizí a těžkostí nevidíme smysl, i když moc chceme - protože vidět jej asi ani není možné. Ale ve chvíli, kdy situace nějak přejde, kdy ji vidíme již s odstupem, zjistíme, že v ní byl Bůh opravdu přítomný - Bůh milosrdný, shovívavý, laskavý a věrný.