sobota 31. března 2018

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně -ve dne 
2018


1. ČTENÍ Sk 10, 34a. 37-43
Jedli a pili jsme s ním po jeho zmrtvýchvstání.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."


Žl 118 (117), 1-2. 16ab+17. 22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.


Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.


2. ČTENI Kol 3, 1-4
Usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20, 1-9
Ježíš musel vstát z mrtvých.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Slůvko pro děti:


Ve scénce z biblických postaviček vidíme Jana, jak se dívá do prázdného hrobu a pak Petra, který tam přichází. Oba viděli něco, čemu se říká nepřímý důkaz. My to známe třeba z detektivek: když někdo vyloupí dům a nikdo ho přitom neviděl, nebo ho nezachytily bezpečnostní kamery, tak chybí přímý důkaz; ale když tam ten zloděj omylem zanechá něco, s pomocí čeho je možné ho vypátrat, tak je jasné, že to byl on. To, jak Pán Ježíš vstal z mrtvých a jak byl kámen odvalen, nikdo neviděl – ale to, že byl kámen bokem a že tam byly pruhy plátna a rouška, svědčí o tom, že se to skutečně stalo.


Milí bratři a sestry;

ve velikonoční sekvenci jsme slyšeli slova o podivuhodném zápase smrti se životem, a dnešní liturgické texty jako by byly popisem tohoto zápasu. Nejvíce je to patrné v Petrově řeči ze Skutků apoštolů, kdy hovoří jako očitý svědek, téměř jako reportér přímého přenosu:  V Petrově podání je to život, který podníká první úder: Ježíš v síle Ducha svatého všude prochází, prokazuje dobrodiní a osvobozuje rukojmí druhé strany - uzdravoval  všechny ty, které opanoval ďábel.

Uprostřed této Petrovy reportáže zápas vrcholí ve dvou krátkých větách, které stojí proti sobě a popisují závěrečné střetnutí života a smrti, a zároveň jeho výsledek: Ale pověsili ho na dřevo a  zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal. A pak Petr vysvětluje, proč o tom vlastně hovoří- protože vítězný Kristus, Život, dává těm, kteří byly svědky tohoto vítězství, za úkol, aby to hlásali lidu,
aby zvěstovali evangelium, protože zápas ještě není úplně u konce - Život musí zvítězit nejen v Kristově osobě, ale i ve všech, kteří jej přijmou a budou s ním ve křtu spojeni.

V evangeliu, již poté, co Život zvítězil, vidíme stopy, které zápas zanechal: odvalený kámen, prázdný hrob, plátna a rouška. Ještě v sobotu
to vypadá, že má smrt navrch. Život je jakoby pohlcen a zapouzdřen ve smrti, kterou představuje zabalení do pohřebních rouch, vložení do útrob země a zavalení kamenem. Dnes jsou všechny tyto symboly smrti odloženy bokem - kámen, plátna i rouška. Život byl zdánlivě překryt a smrt zdánlivě zvítězila, ale nakonec je všechno jinak – život z tohoto pohlcení smrtí uniká, vychází z hrobu ven.  
Marie Magdalská, Šimon Petr a Jan jsou toho zatím nepřímými svědky-sice onu událost neviděli na vlastní oči, ale nepřímé důkazy jsou dostatečně přesvědčivé. Později se stanou svědky přímými, protože Vzkříšený se jim zjeví.

Druhé čtení z listu Koloským nám nakonec připomíná naše vlastní prožívání tohoto zápasu, zápasu křesťanů všech dob, sice ještě vybojovávaného, ale zároveň již jistě vítězného, protože jsme byli s Kristem vzkříšeni. Jeho podstatou je jak říká svatý Pavel, úsilí o to, co pochází shůry. Jestliže jsme byli s Kristem vzkříšeni, máme podle toho také žít. Máme myslet na to, co pochází shůry, a ne na to, co je na zemi. Protiklad mezi věcmi pocházejícími shůry a tím, co je na zemi, neznamená nějakou falešnou duchovnost, křesťanský novoplatonismus, který pohrdá stvořeným světem. Znamená právě tento zápas právě tento zápas mezi hříchem, který způsobuje smrt, a Božím životem, životem podle Ducha, který nám Ježíš získal svou obětí. Přeji nám všem, abychom v síle Ježíšova Vzkříšení v tomto zápase vítězili i my. 



sobota 24. března 2018


Květná neděle B  2018 – Pašije podle svatého Marka

Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Marka.

    Hledali příležitost, jak by se lstí zmocnili Ježíše a jak by ho připravili o život.

Bylo dva dni před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží a učitelé Zákona hledali příležitost, jak by se lstí zmocnili Ježíše a jak by ho připravili o život; říkali totiž: ,,Jenom ne o svátcích, aby nedošlo ke vzbouření lidu."

Už napřed moje tělo pomazala k pohřbu.

Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu. Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: "Nač došlo k takovému plýtvání tím olejem? Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a dát je chudým." A zlobili se na ni.
   Ježíš však řekl: Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Dobrý skutek na mně vykonala. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdykoli chcete, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co vykonala."

Slíbili Jidáši Iškariotskému, že mu dají peníze.

Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. Jak to uslyšeli, zaradovali se, a slíbili, že mu dají peníze. Hledal tedy vhodnou příležitost, jak by ho zradil.

Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?

První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci ( Ježíše ) : "Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?"
   Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města, a ( tam ) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?' On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!" Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.

Večer přišel Ježíš s Dvanácti. Když byli u stolu a jedli, řekl: ;,Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí."
   Zarmoutili se a začali mu říkat jeden přes druhého: "Jsem to snad já?"
   Odpověděl jim: ,,Jeden z Dvanácti, který si se mnou namáčí v téže míse. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil."

To je mé tělo. To je má krev, (krev) smlouvy.

Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: ,Vezměte. To je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "To je má krev, ( krev ) smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového ( plodu ) budu pít v Božím království."

Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.

Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Ježíš jim řekl: ;,Všichni se pohoršíte, neboť je psáno: 'Budu bít pastýře, a ovce se rozprchnou.' Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
   Petr mu na to řekl: "I kdyby se všichni pohoršili, já ne!" Ježíš mu od-pověděl: "Amen, pravím ti, že ty dnes této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
   Ale on ještě rozhodněji tvrdil: "I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě!" Stejně tak mluvili všichni.

Pak se ho zmocnila hrůza a úzkost.

Přišli k venkovskému dvorci zvanému Getsemany. Ježíš řekl učedníkům: ,,Poseďte tady, až se pomodlím.` A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Pak se ho zmocnila hrůza a úzkost. Řekl jim: '"Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
   Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, jestliže je to možné, minula ta hodina. Řekl:,"Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš.`;
   Potom se vrátil a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: "Šimone, spíš? To jsi nemohl ani jednu hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé."
   A zas odešel a modlil se stejnými slovy. Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči, takže nevěděli, co by mu odpověděli.
   Přišel potřetí a řekl jim: ,,Jen spěte a odpočívejte dál! - Už dost! Přišla ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, je tady můj zrádce."

Chopte se ho a obezřetně ho odveďte.

Když ještě mluvil, tu se objevil Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním celý houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží, učitelé Zákona a starší. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: ,Koho políbím, ten to je; toho se chopte a obezřetně ho odveďte!"
   A když ( Jidáš ) přišel, hned přistoupil k Ježíšovi a řekl ;,Mistře! ", a políbil ho. Oni pak vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho. Jeden z okolostojících však vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho.
   Ježíš jim řekl: ,,Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. Býval jsem den co den u vás v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. Ale musely se splnit výroky Písma." Tu ho všichni opustili a utekli.
   Jeden jinoch šel za ním, měl pouze lněné plátno přehozené přes holé tělo. I toho se chtěli zmocnit, ale on jim nechal to plátno v rukou a utekl nahý.

Ty jsi Mesiáš, syn Požehnaného?

Ježíše odvedli k veleknězi. Tam se shromáždili všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. Petr šel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora; sedl si mezi služebníky k ohni a ohříval se.
   Velekněží a celá velerada hledali nějaké svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenacházeli. Mnozí sice proti němu lživě vypovídali, ale jejich výpovědi nebyly shodné. Někteří pak vystoupili a lživě proti němu vypovídali: ;,My jsme ho slyšeli, jak říkal: Já zbořím tento chrám, udělaný rukama, a ve třech dnech vystavím jiný, rukama neudělaný!" Ale ani v této věci nebylo jejich svědectví shodné.
   Tu povstal velekněz, ( postavil se ) doprostřed a zeptal se Ježíše: ,,Nic neodpovídáš na to, co tito lidé proti tobě vypovídají?" On však mlčel a vůbec nic neodpověděl. Velekněz se ho znovu zeptal: ,,Ty jsi Mesiáš, syn Požehnaného?"
   Ježíš odpověděl: ,,Já jsem. A uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských oblacích.
   Tu roztrhl velekněz své roucho a prohlásil: ,,Nač ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?" Oni všichni prohlásili, že je hoden smrti.
   Někteří začali na něho plivat, zahalovali mu tvář, tloukli ho pěstmi a říkali mu:,,Ukaž, že jsi prorok!" Také služebníci se do něho pustili a bili ho.

Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.

Petr byl dole na dvoře a přišla tam také jedna z veleknězových služek. Když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: "Ty jsi také byl s tím nazaretským Ježíšem! Ale on to zapřel: `;,Nevím ani nerozumím, co povídáš.` Pak šel ven k prostranství u brány. A kohout zakokrhal.
   Ta služka tam Petra uviděla a hned zase začala říkat lidem, kteří tam stáli: "To je jeden z nich.", Ale on opět zapíral.
   Za chvilku zase řekli Petrovi ti, kteří tam stáli: "Opravdu, patříš k nim, vždyť jsi přece Galileje!"
   On se však začal zaklínat a zapřísahat: ,Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!" A hned zakokrhal kohout po druhé. Tu si Petr vzpomněl, jak mu Ježíš řekl: ,Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A propukl v pláč.

Chcete, abych vám propustil židovského krále?

Hned zrána velekněží se staršími a učiteli Zákona, to je celá velerada, vynesli rozhodnutí, dali Ježíše v poutech odvést a vydali ho Pilátovi.
   Pilát se ho otázal: ,Ty jsi židovský král?'
   On mu odpověděl: ,Ano, já jsem!" Velekněží proti němu přednesli mnoho žalob.
   Pilát se ho znovu zeptal: ;,Nic neodpovídáš? Hleď, co všechno na tebe žalují!” Ježíš však už vůbec nic neodpověděl, až se Pilát divil.
   O svátcích jim ( vladař ) propouštíval vězně, o kterého požádali. Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s jinými vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy. Lid přišel nahoru a začal. Piláta prosit o to, co pro ně vždycky dělával. Pilát jim na to řekl: Chcete, abych vám propustil židovského krále?" Věděl totiž, že ho velekněží vydali z nenávisti. Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše.
   Pilát se jich znovu zeptal: ,,Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král? "
   Oni začali křičet: "Ukřižuj ho!
   Pilát jim namítl: ,Ale co udělal špatného?`Oni však křičeli ještě víc: ;,Ukřižuj ho! "
   Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Upletli trnovou korunu a nasadili mu ji.

Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu ru-dý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat. “Buď zdráv, židovský králi! "Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu.
   Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali.

Přivedli ho na místo, kterému se říká Golgota.

Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem - otce Alexandrova a Rufova - přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říká Golgota, což znamená v překladu Lebka.

Byl počítán mezi zločince.

Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: "Židovský král". Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Tak se splnil výrok Písma: "Byl počítán mezi zločince."

Jiným pomohl, sám sobě pomocí nemůže.

Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: "Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže! " Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: ,,Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.

Ježíš vydal mocný hlas a vydechl naposled.

Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachthani?" to je v překladu: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
   Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: “Hleďte, volá Eliáše!" Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: "Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!" Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled.

Chvíle tiché modlitby vkleče

Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: "Tento člověk byl opravdu syn Boží!"
   Zpovzdálí také přihlížely (některé) ženy, mezi nimi Marie Magdalská, Marie, matka Jakuba Mladšího i Josefa, a Salome. Ty ho následovaly a sloužily mu už tehdy, když působil v Galileji - i mnoho jiných, které spolu s ním přišly do Jeruzaléma.

Josef přivalil před vchod do hrobky kámen.

Mezitím už nastal večer. Protože byl den příprav před sobotním svátkem, přišel vážený člen velerady Josef z Arimatie, který sám také očekával Boží království, a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by už zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtvý. Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesána ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen. Marie Magdalská a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Evangelia podle Matouše a Marka kladou před vlastní pašijové téma – tedy poslední večeři a utrpení Páně – vyprávění o ženě v domě Šimona Malomocného, jako jakousi předehru k celému dramatu. Ježíš, když se ji snaží obhájit před těmi, kteří se na ni rozzlobili, říká: Nechte ji. Dobrý skutek na mně vykonala. A pak říká, že se o tom bude vypravovat všude, kde se bude hlásat evangelium.
To, co ta žena udělala, je vlastně jediný opravdový, konkrétní a svobodný skutek lásky, jehož se Ježíšovi ze strany lidí v pašijovém příběhu dostane - pokud nepočítáme apokryfní Veroniku, nebo Magdalenu, Marii a Jana, kteří vytrvali pod křížem. Šimon z Kyrény pomáhal kříž nést z donucení;  a voják sice dal Ježíšovi napít, avšak ocet místo vody. Žena v Šimonově domě je v pašijích světlý bod; kdyby nebylo jí, mohli bychom si zoufat nad tím, jaký člověk vlastně je – protože potom jsme slyšeli, co udělal Petr, Pilát, velekněží, vojáci a dav. A zároveň je to jiskřička naděje – protože pomazání olejem odkazuje již na nedělní časné jitro, kdy přicházejí jiné tři ženy s vonnými mastmi ke hrobu pomazat Ježíšovo tělo; ale On již v hrobě není.

sobota 17. března 2018


5. neděle postní B 2018


1. ČTENÍ Jer 31, 31-34

Čtení z knihy proroka Jeremiáše. 

   Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu:
   ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem!
   Nebude již učit druh druha, bratr bratra: "Poznej Hospodina!" Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.


Žl 51 (50), 3-4. 12-13. 14-15 Odp.: 12a
Odp.: Stvoř mi čisté srdce, Bože!

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou ne-pravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 5, 7-9

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro ty, kteří ho poslouchají.


EVANGELIUM Jan 12, 20-33

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl:
   "Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!"
   Tu se ozval hlas z nebe: "Oslavil jsem a ještě oslavím." Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: "To k němu promluvil anděl." Ježíš jim na to řekl: "Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny (lidi) k sobě."
   Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

Slůvko pro děti:

Nechci Pána Ježíše opravovat, ale ono to zrníčko pšenice vlastně tak úplně neodumře: možné víte, že v každém pšeničném zrnku je malinkatý zárodek nové rostlinky, říkáme mu embryo. Ale kolem něho je něco, čemu říkáme endosperm, toho je tam nejvíc a je to ta nejlepší část; z toho především vzniká mouka, když se zrnko semele. Je to zásoba živin, hlavně škrobu, a právě ta se musí spotřebovat, aby mohla nová rostlinka vyklíčit a vyrůst. Ježíš nám tím příkladem pšeničného zrníčka chce říci, že všichni máme v sobě schopnost dávat život, ale jenom tehdy, když budeme ochotni sami se něčeho vzdát.

Milí bratři a sestry,

Slavný švédský režisér Ingmar Bergman natočil v roce 1957 film Lesní jahody. Jeho hlavní postavou je starý lékař a profesor Isak Borg, který cestuje ze Stockholmu do jihošvédského Lundu převzít čestný doktorát za své celoživotní dílo. Z tohoto hlediska se jeho život zdá úspěšný a naplněný. Důležitou součástí filmu jsou však scény z Borgových snů, které ho konfrontují s jeho vlastní blížící se smrtí a s tím, že to podstatné v jeho životě, totiž vztahy, se mu zoufale nepodařilo. V jednom ze snů stojí před imaginárním soudem za to, jak byl sobecký, chladný a bezcitný vůči lidem i vůči své dávno zemřelé ženě. Nakonec si vyslechne rozsudek: trestem je osamělost.

Právě toto má na mysli Ježíš, když používá příměr o pšeničném zrnku: pokud nepadne do země, zachová si svou celistvost, zůstane pěkné a neporušené, zdánlivě si udrží život. Jenže to hlavní, onen užitek, smysl zrnka, zůstane nenaplněný. Zrnko ničemu a nikomu nedá život; a proto zůstane samo. Hojný užitek může dát jedině tehdy, když se odváží padnout do země a odumřít.

Příměr pšeničného zrnka vysvětluje i Ježíšovy další věty: vlastně nejde vůbec o to, nemít rád vlastní život. Jde o to, být schopen ho darovat, dát ho tak či onak k dispozici, aby mohl plodit další život, jako když z jednoho zrnka vyroste celý klas. Pokud si člověk bude svůj život žárlivě střežit jen a jen pro sebe, pokud bude rezolutně odmítat všechno, co by omezilo jeho svobodu, jeho plány a seberealizaci, pak žádný život nedaruje, a mine se cílem svého bytí.  Pak zůstane sám, přesně tak, jak to říká Ježíš o zrnku pšenice.

Dotýkáme se zde již tajemství kříže, které budeme rozjímat za čtrnáct dní o Velkém Pátku. Možná jeho nejkrásnější znázornění je středověká mozaika v apsidě kostela svatého Klimenta v Římě. V jejím středu je Ježíš visící na kříži. Z paty kříže vyrůstají zelené ratolesti, které se rozrůstají a větví a na jejich konci jsou velmi rozmanité květy a plody. Je to obraz překypujícího života, života v plnosti, který se ale rodí tak, že někdo svůj život z lásky obětuje.

Dostáváme se do finále letošní postní doby, a můžeme si tedy znovu připomenout smysl postu: naše odříkání nemá a nesmí být výrazem toho, že nemáme svůj život rádi a tak se trápíme a odepíráme si jeho příjemnosti. Má být cvičením v lásce, vyjitím z našeho sobectví, učením se darovat něco ze sebe, aby mohl kolem nás růst život.


sobota 10. března 2018

4. neděle postní B 2018


1. ČTENÍ 2 Kron 36, 14-16. 19-23

Čtení z druhé knihy Kronik.

   Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let.
   V prvním roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit - i písemně - po celém svém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním: Ať jde do Jeruzaléma!


Žl 137 (136), 1-2. 3. 4-5. 6
Odp.: Vyslyš nás, Pane a, vysvoboď nás!

U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali,
 když jsme vzpomínali na Sión.
Na vrby toho kraje jsme zavěsili své citery.
Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli,
kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se radovali:
 "Zpívejte nám ze siónských písní!"
Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?
Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, ať mi zchromne pravice!
Ať se mi přilepí jazyk k patru, když na tebe nevzpomenu,
když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radosti.



2. ČTENÍ Ef 2, 4-10

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
   Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše.
   Té záchrany docházíte z Boží dobroty skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to Boží dar! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.


EVANGELIUM Jan 3, 14-21

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl Nikodémovi:
   "Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
   Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
   Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes v evangeliu mluví Pán Ježíš o naší spáse. A asi nejlépe by to šlo přirovnat k tomu, když se třeba pohádáte s bráškou, nebo nechcete mamince s něčím pomoct, a když vám to vytkne, tak jdete trucovat do svého pokojíčku, kde se zavřete – nedávno jsem něco takového viděl u mého malého synovce a jeho maminky, mojí sestry. Víte, že tatínek a maminka vás nepřestanou mít rádi, ani bráška nebo sestřička. A víte, že by ti všichni chtěli, abyste z toho pokojíčku zase vyšly, přestaly trucovat a všichni byli zase spolu. Víte, že maminka by vám neřekla Když  zlobíš, tak si tam už zůstaň a nechoď nám už na oči. Jenomže je potřeba, abyste trucovat přestaly a otevřely dveře. A takhle je to s námi a s Bohem. On nechce, aby byl někdo vyloučen z Božího království, chce, aby všichni lidé byli spaseni. Ale my musíme chtít – litovat toho, co jsme udělali zlého, a chtít být zase spolu.


Milí bratři a sestry,

Letos prvního října uplyne padesát let od smrti významného německo-italského teologa Romana Guardiniho. V jedné sbírce jeho esejů je úvaha o Boží trpělivosti, která končí těmito slovy, vlastně úpěnlivou modlitbou: Ty jsi svatý a čistý. Můžeš vidět zlo a chtít dobro. Můžeš čekat a poskytovat lhůtu…Máš pokoj nekonečného naplnění. Tak buď s námi trpělivý! Proti sobě samým se chceme zaštítit vlastní trpělivostí. Je silnější než naše zmatenost a náš hřích…Tvou trpělivostí se chceme zaštítit i proti tobě, proti Tvému soudu. Protože kdo by pak mohl ještě něco namítat, kdybys řekl: Mám toho dost.

Tato modlitba by mohla být jen sama o sobě promluvou o dnešních liturgických textech. V prvním čtení jako bychom měli pocit, že Hospodin toho opravdu má už dost. Pohár Hospodinovy trpělivosti a slitování, zdá se, přetekl, jeho soucit zřejmě není nekonečný,  jednu chvíli dojde ke katastrofě.  Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Všechno zlé, k čemu pak dojde, celá trpká zkušenost exilu, je pak ve druhé knize Kronik jednoznačně viděno jako tvrdý zásah Boží ruky, jako trest, který se téměř rovná zničení vyvoleného národa.

Ve druhé polovině prvního čtení se však již ukazuje, jak je tomu doopravdy. Hospodin svůj lid sice pokořil, ale ne proto, aby jej zničil, ale aby jej vyléčil z jeho pýchy a vzpoury. A nakonec svůj lid zachrání prostřednictvím krále Kýra.

Ve druhém čtení a zejména pak v evangeliu se již ukazuje opravdově a jasně, že Boží trpělivost a soucit nejsou nijak omezeny. Po Ježíšově příchodu už z Boží strany není žádné odsouzení, ale jen záchrana.

Soud však přesto existuje, a evangelium zcela přesně popisuje jeho podstatu, když říká:   Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Odsouzení je svobodná volba člověka, je to odsouzení sebe sama. Ježíš si neprotiřečí, když říká, že nepřišel svět soudit, a vzápětí říká, že kdo nevěří, již je odsouzen. Odsouzení není aktivní úkon z Boží strany, ale nepřijetí světla, které přišlo na svět. V tom záleží onen soud: kdo se svými skutky vzdaluje od lásky, nakonec ji vedle sebe a v sobě nesnese, zamiluje si víc temnotu svého egoismu a v ní může říci Bohu definitivní Ne. Vrátíme-li se k dílu Romana Guardiniho, v jiném jeho pojednání objevíme zmínku o tom, že člověk pevně zakousnutý do zla má před dobrem úzkost, nedokáže je snést,  jako by ho ohrožovalo na životě.

Dnešní růžová liturgická barva je vlastně světle fialová. Skrze vážnost postu již probleskuje běloba světla, které přišlo na svět, a naše postní putování nás má znovu o něco lépe připravit na setkání s tímto světlem, tím že se zříkáme temnot zla, které nás ohrožují. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu, říká se téměř na konci dnešního evangelia. Kéž to platí po celý zbytek postní doby pro nás všechny.

sobota 3. března 2018


3. neděle postní B 2018


1. ČTENÍ Ex 20, 1-17

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.
   Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
   Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
   Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
    Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý.
   Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
   Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
   Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."


Žl 19 (18), 8. 9. 10. 11 Odp.: Jan 6, 68b
Odp.: Pane, ty máš slova věčného života.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 22-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá" Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než lidé.


EVANGELIUM Jan 2, 13-25

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
   Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?"
   Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím."
   Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?"
   On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.


Slůvko pro děti:

Máme zase po týdnu překrásnou scénku z biblických postaviček – myslím, že je to jedna z nejpovedenějších, kterou jsme tady zatím měli. Vidíme, že Pán Ježíš je opravdu naštvaný, a hodně. Přitom ti všichni, kteří tam prodávali, patřili vlastně k chodu toho chrámu, zvířata se obětovala Hospodinu  a ve směnárnách se měnily římské mince za místní peníze, které jediné bylo možné dávat do chrámové pokladny. Přijdeme tomu na kloub, když si přečteme, co o tom píše svatý Lukáš: tam Ježíš říká, že chrám má být místo, kde se modlí, ale oni z něho udělali lupičské doupě. A to nám může připomenout, abychom na to dbali, když přijdeme do kostela nebo sem do kaple: ne že bychom tady něco prodávali, ale můžeme třeba dělat hluk, bavit se, nebo dokonce (ale to se snad neděje) hrát hru na mobilu nebo něco podobného. A tím vším moc rušíme ty, kteří se chtějí modlit.





Milí bratři a sestry,

V evangeliích se setkáváme na každém kroku s tím, že Ježíš něco udělá či řekne, a vzápětí následuje konstatování, že ‚jeho učedníci tomu neporozuměli‘, nebo tomu neporozuměl někdo jiný. A v dnešním evangeliu jakoby Ježíš toto všechno dovršil a zpečetil posledním, velmi nápadným činem a velmi nepochopitelným výrokem o zboření chrámu - alespoň na veřejnosti, neboť jeho úplně poslední a úplně nejvíce nepochopitelný skutek se odehraje jen ve společnosti Dvanácti ve večeřadle, kde svým učedníkům umyje nohy a dá jim jíst a pít své tělo a svou krev.  U svatého Jana je sice tato scéna na začátku, jako jeho druhý zázrak po Káně Galilejské, ale u synoptiků je vždy až na konci, poté, co Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, aby tam daroval svůj život.

Chrámový prodej není žádná chaoticky vzniklá tržnice, která využívá nahromadění velkého počtu lidí na jednom místě a je chrámovými autoritami s nelibostí trpěná. Všechno, co se tam prodává, bezprostředně slouží chrámovému provozu-zakoupená zvířata jsou vzápětí obětována a směnárna slouží k výměně římské okupační měny za místní, kterou jedinou je možné platit do chrámové pokladnice.  Ježíš svým činem jakoby zpochybňoval samotnou funkci chrámu jako místa zákonitých obětí Hospodinu. Proto se ho Židé ptají, odkud bere právo takto jednat. A jeho odpověď je úplně stejně nepochopitelná, jako jeho skutek.

K pochopení, a nejen tohoto Ježíšova výroku, ale všeho, co dělal a říkal, dojdou jeho učedníci až poté, co Ježíš vstane z mrtvých. Až teprve v tu chvíli jsou s to pochopit, až teprve z perspektivy Ježíšovy smrti dává učedníkům smysl všechno, co před velikonocemi dělal a říkal, i to, co je psáno ve Starém Zákoně.

Svatý Pavel v prvním listě Korintským hovoří v podstatě o tomtéž: pro ty, kteří jsou povolaní, je ukřižovaný Kristus Boží moc a Boží moudrost. Ti, kteří zůstávají ve starém pochopení věcí,
nemohou Krista ukřižovaného nikdy přijmout, protože z hlediska jejich logiky je nepochopitelný. Lidsky viděno je kříž ztroskotání, každodenní zkušenost nás přece učí, abychom to s láskou k bližnímu příliš nepřeháněli a zařídili si život podle normálního mírně kultivovaného sociálního darwinismu, kde vítězí síla a chytrost, a jenom silní a chytří přežijí. Lidsky viděno je Ježíš idealista, jehož přístup k životu je chvályhodný, ale prakticky nepoužitelný. Hledáme-li pouze lidskou moudrost, jako Řekové, nebo máme-li hotový a předem daný obraz Boha jako Židé, jsme odsouzeni k tomu, abychom Ježíšovým slovům a skutkům neporozuměli-abychom i my byli uraženi nebo abychom to pokládali za hloupost.

Způsob, jakým prožíváme půst, se pro nás tedy může stát i měřítkem naší víry ve Vzkříšení, které budeme zanedlouho slavit. Jestliže vidíme sebe, druhé lidi a svět kolem nás optikou Vzkříšení, jestliže je pro nás Kristus ukřižovaný Boží moudrost a Boží moc, smysl postu se nám stane zřejmým- a také vše, co s ním souvisí, včetně sebezáporu, účastí na křížové cestě a jiných věcí, které vypadají nepřívětivě a tvrdě. Pokud toto vše vidíme spíš jako otravnou křesťanskou povinnost, jako něco, co je třeba přetrpět, zatímco nevěřící si dál vesele užívají, půst nepůst, nic jsme pořádně nepochopili, jsme na tom vlastně stejně jako oni pohané z listu Korintským.  Musíme pak znovu zažít Ježíšovu smrt a vzkříšení, abychom si, jako učedníci, uvědomili co se tím chce říci, a abychom uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.