Květná neděle B
2018 – Pašije podle svatého Marka
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Marka.
Hledali příležitost, jak by se lstí zmocnili Ježíše a jak
by ho připravili o život.
Bylo dva dni před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží a učitelé
Zákona hledali příležitost, jak by se lstí zmocnili Ježíše a jak by ho
připravili o život; říkali totiž: ,,Jenom ne o svátcích, aby nedošlo ke
vzbouření lidu."
Už napřed moje tělo pomazala k pohřbu.
Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle
žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila
nádobku a olej mu vylila na hlavu. Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si
říkali: "Nač došlo k takovému plýtvání tím olejem? Vždyť se ten olej mohl
prodat za víc než tři sta denárů a dát je chudým." A zlobili se na ni.
Ježíš však řekl: Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Dobrý skutek
na mně vykonala. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat
dobrodiní, kdykoli chcete, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už
napřed moje tělo pomazala k pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde
bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co
vykonala."
Slíbili Jidáši Iškariotskému, že mu dají peníze.
Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
Jak to uslyšeli, zaradovali se, a slíbili, že mu dají peníze. Hledal tedy
vhodnou příležitost, jak by ho zradil.
Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního
beránka?
První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek,
zeptali se učedníci ( Ježíše ) : "Kam chceš, abychom ti šli připravit
velikonoční večeři?"
Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do
města, a ( tam ) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam
vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém
bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?' On vám ukáže velkou
horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte
večeři!" Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim
řekl, a připravili velikonočního beránka.
Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.
Večer přišel Ježíš s Dvanácti. Když byli u stolu a jedli, řekl: ;,Amen, pravím
vám: Jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí."
Zarmoutili se a začali mu říkat jeden přes druhého:
"Jsem to snad já?"
Odpověděl jim: ,,Jeden z Dvanácti, který si se mnou namáčí v
téže míse. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku,
který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl
narodil."
To je mé tělo. To je má krev, (krev) smlouvy.
Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: ,Vezměte. To
je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho
všichni. A řekl jim: "To je má krev, ( krev ) smlouvy, která se prolévá za
všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy
z nového ( plodu ) budu pít v Božím království."
Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.
Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Ježíš jim řekl: ;,Všichni
se pohoršíte, neboť je psáno: 'Budu bít pastýře, a ovce se rozprchnou.' Ale po
svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
Petr mu na to řekl: "I kdyby se všichni pohoršili, já
ne!" Ježíš mu od-pověděl: "Amen, pravím ti, že ty dnes této noci,
dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
Ale on ještě rozhodněji tvrdil: "I kdybych měl s tebou
jít na smrt, nezapřu tě!" Stejně tak mluvili všichni.
Pak se ho zmocnila hrůza a úzkost.
Přišli k venkovskému dvorci zvanému Getsemany. Ježíš řekl učedníkům: ,,Poseďte
tady, až se pomodlím.` A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Pak se ho zmocnila
hrůza a úzkost. Řekl jim: '"Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a
bděte!"
Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, jestliže je
to možné, minula ta hodina. Řekl:,"Abba, Otče, tobě je všechno možné;
odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš.`;
Potom se vrátil a našel je, jak spí. Řekl Petrovi:
"Šimone, spíš? To jsi nemohl ani jednu hodinu bdít? Bděte a modlete se,
abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé."
A zas odešel a modlil se stejnými slovy. Znovu se vrátil a
našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči, takže nevěděli, co by mu
odpověděli.
Přišel potřetí a řekl jim: ,,Jen spěte a odpočívejte dál! -
Už dost! Přišla ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků.
Vstaňte, pojďme! Hle, je tady můj zrádce."
Chopte se ho a obezřetně ho odveďte.
Když ještě mluvil, tu se objevil Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním celý houf s
meči a kyji, jak je poslali velekněží, učitelé Zákona a starší. Jeho zrádce s
nimi smluvil znamení: ,Koho políbím, ten to je; toho se chopte a obezřetně ho
odveďte!"
A když ( Jidáš ) přišel, hned přistoupil k Ježíšovi a řekl
;,Mistře! ", a políbil ho. Oni pak vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se
ho. Jeden z okolostojících však vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a
uťal mu ucho.
Ježíš jim řekl: ,,Jako na zločince jste vytáhli s meči a
kyji, abyste mě zatkli. Býval jsem den co den u vás v chrámě a učil, a
nezmocnili jste se mě. Ale musely se splnit výroky Písma." Tu ho všichni
opustili a utekli.
Jeden jinoch šel za ním, měl pouze lněné plátno přehozené
přes holé tělo. I toho se chtěli zmocnit, ale on jim nechal to plátno v rukou a
utekl nahý.
Ty jsi Mesiáš, syn Požehnaného?
Ježíše odvedli k veleknězi. Tam se shromáždili všichni velekněží, starší a
učitelé Zákona. Petr šel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora; sedl
si mezi služebníky k ohni a ohříval se.
Velekněží a celá velerada hledali nějaké svědectví proti
Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenacházeli. Mnozí sice proti němu
lživě vypovídali, ale jejich výpovědi nebyly shodné. Někteří pak vystoupili a
lživě proti němu vypovídali: ;,My jsme ho slyšeli, jak říkal: Já zbořím tento
chrám, udělaný rukama, a ve třech dnech vystavím jiný, rukama neudělaný!"
Ale ani v této věci nebylo jejich svědectví shodné.
Tu povstal velekněz, ( postavil se ) doprostřed a zeptal se
Ježíše: ,,Nic neodpovídáš na to, co tito lidé proti tobě vypovídají?" On však
mlčel a vůbec nic neodpověděl. Velekněz se ho znovu zeptal: ,,Ty jsi Mesiáš,
syn Požehnaného?"
Ježíš odpověděl: ,,Já jsem. A uvidíte Syna člověka, jak sedí
po pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských oblacích.
Tu roztrhl velekněz své roucho a prohlásil: ,,Nač ještě
potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?" Oni
všichni prohlásili, že je hoden smrti.
Někteří začali na něho plivat, zahalovali mu tvář, tloukli ho
pěstmi a říkali mu:,,Ukaž, že jsi prorok!" Také služebníci se do něho
pustili a bili ho.
Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.
Petr byl dole na dvoře a přišla tam také jedna z veleknězových služek. Když
uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: "Ty jsi také byl
s tím nazaretským Ježíšem! Ale on to zapřel: `;,Nevím ani nerozumím, co
povídáš.` Pak šel ven k prostranství u brány. A kohout zakokrhal.
Ta služka tam Petra uviděla a hned zase začala říkat lidem,
kteří tam stáli: "To je jeden z nich.", Ale on opět zapíral.
Za chvilku zase řekli Petrovi ti, kteří tam stáli:
"Opravdu, patříš k nim, vždyť jsi přece Galileje!"
On se však začal zaklínat a zapřísahat: ,Neznám toho člověka,
o kterém mluvíte!" A hned zakokrhal kohout po druhé. Tu si Petr vzpomněl,
jak mu Ježíš řekl: ,Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A
propukl v pláč.
Chcete, abych vám propustil židovského krále?
Hned zrána velekněží se staršími a učiteli Zákona, to je celá velerada, vynesli
rozhodnutí, dali Ježíše v poutech odvést a vydali ho Pilátovi.
Pilát se ho otázal: ,Ty jsi židovský král?'
On mu odpověděl: ,Ano, já jsem!" Velekněží proti němu
přednesli mnoho žalob.
Pilát se ho znovu zeptal: ;,Nic neodpovídáš? Hleď, co všechno
na tebe žalují!” Ježíš však už vůbec nic neodpověděl, až se Pilát divil.
O svátcích jim ( vladař ) propouštíval vězně, o kterého
požádali. Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s jinými vzbouřenci, protože
se při vzpouře dopustili vraždy. Lid přišel nahoru a začal. Piláta prosit o to,
co pro ně vždycky dělával. Pilát jim na to řekl: Chcete, abych vám propustil
židovského krále?" Věděl totiž, že ho velekněží vydali z nenávisti.
Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše.
Pilát se jich znovu zeptal: ,,Co tedy mám udělat s tím,
kterému říkáte židovský král? "
Oni začali křičet: "Ukřižuj ho!
Pilát jim namítl: ,Ale co udělal špatného?`Oni však křičeli
ještě víc: ;,Ukřižuj ho! "
Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše.
Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
Upletli trnovou korunu a nasadili mu ji.
Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu.
Oblékli mu ru-dý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali
pozdravovat. “Buď zdráv, židovský králi! "Bili ho rákosovou holí po hlavě,
plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu.
Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli
mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali.
Přivedli ho na místo, kterému se říká Golgota.
Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem - otce
Alexandrova a Rufova - přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému
se říká Golgota, což znamená v překladu Lebka.
Byl počítán mezi zločince.
Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a
rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo
devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis:
"Židovský král". Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po
jeho pravici, druhého po levici. Tak se splnil výrok Písma: "Byl počítán
mezi zločince."
Jiným pomohl, sám sobě pomocí nemůže.
Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a
říkali: "Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět!
Zachraň sám sebe a sestup z kříže! " Stejně tak se mu mezi sebou posmívali
i velekněží a učitelé Zákona a říkali: ,,Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže.
Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a
uvěřili!" Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.
Ježíš vydal mocný hlas a vydechl naposled.
Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři
hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachthani?" to
je v překladu: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli:
“Hleďte, volá Eliáše!" Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa,
nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: "Počkejte,
chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!" Ježíš však vydal mocný hlas
a vydechl naposled.
Chvíle tiché modlitby vkleče
Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál
při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: "Tento
člověk byl opravdu syn Boží!"
Zpovzdálí také přihlížely (některé) ženy, mezi nimi Marie
Magdalská, Marie, matka Jakuba Mladšího i Josefa, a Salome. Ty ho následovaly a
sloužily mu už tehdy, když působil v Galileji - i mnoho jiných, které spolu s
ním přišly do Jeruzaléma.
Josef přivalil před vchod do hrobky kámen.
Mezitím už nastal večer. Protože byl den příprav před sobotním svátkem, přišel
vážený člen velerady Josef z Arimatie, který sám také očekával Boží království,
a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by už
zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtvý. Když mu
to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal
tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesána ve skále, a
před vchod do hrobky přivalil kámen. Marie Magdalská a Marie, matka Josefova,
se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Evangelia podle Matouše a Marka kladou před vlastní pašijové
téma – tedy poslední večeři a utrpení Páně – vyprávění o ženě v domě
Šimona Malomocného, jako jakousi předehru k celému dramatu. Ježíš, když se
ji snaží obhájit před těmi, kteří se na ni rozzlobili, říká: Nechte ji. Dobrý skutek na mně vykonala. A
pak říká, že se o tom bude vypravovat všude, kde se bude hlásat evangelium.
To, co ta žena udělala, je vlastně jediný opravdový, konkrétní
a svobodný skutek lásky, jehož se Ježíšovi ze strany lidí v pašijovém
příběhu dostane - pokud nepočítáme apokryfní Veroniku, nebo Magdalenu, Marii a
Jana, kteří vytrvali pod křížem. Šimon z Kyrény pomáhal kříž nést
z donucení; a voják sice dal
Ježíšovi napít, avšak ocet místo vody. Žena v Šimonově domě je
v pašijích světlý bod; kdyby nebylo jí, mohli bychom si zoufat nad tím,
jaký člověk vlastně je – protože potom jsme slyšeli, co udělal Petr, Pilát,
velekněží, vojáci a dav. A zároveň je to jiskřička naděje – protože pomazání
olejem odkazuje již na nedělní časné jitro, kdy přicházejí jiné tři ženy
s vonnými mastmi ke hrobu pomazat Ježíšovo tělo; ale On již v hrobě
není.