pondělí 31. prosince 2018

Matky Boží Panny Marie, 2019

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

   Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám." 


Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a 
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám! 

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp. 
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp. 
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp. 


2. ČTENÍ Gal 4, 4-7 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry! 
     Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha. 


EVANGELIUM Lk 2, 16-21 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

     Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. 
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Pastýři, když přišli do Betléma k narozenému Ježíškovi, říkali o tom, co jim o něm řekl anděl. A slyšeli jsme, že většina těch, kteří o tom slyšeli, se divili. To je docela snadné, se divit, když slyšíme něco zvláštního. Ale Ježíšova maminka Maria udělala něco jiného: přemýšlela o tom, chtěla přijít na to, co to má vlastně znamenat. A to už není tak jednoduché, ale je to mnohem užitečnější, protože z toho můžeme poznat, co nám chce Bůh říci o tom, jak máme žít.

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení z listu Galatským je nejstarší psaná zmínka o Marii, starší nežli všechna psaná evangelia; list byl napsán mezi lety 40 až 60 po Kristu. A zároveň obsahuje všechno podstatné o tom, co dnes církev slaví. Tento stručný text vymezuje celý rozsah Mariina mateřství-je nejen matkou Boží - neboť Syn se narodil ze ženy - ale také Matkou církve a matkou všech lidí - neboť jsme byli přijati za syny a dcery.

Toto Mariino mateřství se mohlo uskutečnit jen skrze její svobodné ano plánu, který s ní Bůh měl. V loretánských litaniích je jedním z Mariiných titulů Brána nebes; skrze svoje přitakání se stala jakoby otevřenými dveřmi, jimiž mohl Bůh vstoupit do svého stvoření a spojit je se sebou, bez tohoto ano by zůstaly zavřené.

Tyto známé skutečnosti nám mohou připomenout cosi důležitého pro nadcházející začátek roku: plodnost a smysl všeho našeho konání a prožívání života je úzce spojena s tím, jak dokážeme být otevření pro Boha a jeho plán my sami.

Jsme stvořeni jako svobodné bytosti. Bůh v našem životě může působit pouze do té míry, do jaké mu to dovolíme. Láska si nikdy nic nebere násilím, nikdy neničí svobodu. Každý den jsme konfrontováni s mnoha situacemi, setkáními, činy i stavy mysli, a vždy máme možnost do nich Boha pozvat, nebo ho odmítnout a nechat jen přihlížet. Bůh nemá moc vstoupit, pokud mu to nedovolíme. Naše svoboda je mu příliš drahá. Avšak pokud tak neučiníme, stává se ponenáhlu náš život sterilní, neplodný. A to nikoli ve smyslu, že bychom sami nedokázali nic vykonat, nebo že by se všechno kazilo. Sterilním se stává právě proto, že do toho všeho Bůh nemůže vstoupit, a proto nemůže dojít ke spojení nebe a země - věci ztrácejí svoji nadpřirozenou hodnotu, nemohou být přijaty do věčnosti, jaksi ztrácejí smysl, jsou zde jen do času, stávají se pomíjejícími. A ten, kdo má citlivé srdce, tuto skutečnost vycítí.

Přeji nám všem, milí bratři a sestry, abychom byli schopni v nadcházejícím novém roce vše Bohu v našem životě otvírat, do všeho Jej pozvat, aby se naše Ano jeho vůli stalo posvěcením světa, jeho spojením s Bohem, abychom byli takto po vzoru Marie bránou nebes.   

sobota 29. prosince 2018


Svátek Svaté rodiny C 2018



1. ČTENÍ Sir 3,3-7.14-17a(řec.2-6.12-14)


Čteni z knihy Sirachovcovy.

Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, smiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
   Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku.
   Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jim, když ty jsi v plné sile. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.


Žl 128(127),1-2.3.4-5 Odp.: 1 

Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.


2. ČTENÍ Kol 3,12-21

Čteni z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
   Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ni mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. 


EVANGELIUM Lk 2,41-52

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
   Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolesti hledali.“
   Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“
   Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
   Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.
________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Ježíš v Jeruzalémském chrámu rozmlouval s těmi, kteří znali Boží slovo Starého Zákona úplně dokonale. Kdyby to byl obyčejný kluk, tak by se s ním asi moc nebavili – asi by mu řekli, ať ještě chvíli chodí do školy, že toho ještě ví málo. Jenže oni se divili jeho moudrosti a chápavosti. A my bychom si mohli říci, když už byl Ježíš v tu chvíli tak rozumný, jestli vůbec ještě mohl Josefa a Marii poslouchat? Ale on s nimi odešel zpátky domů a opravdu je poslouchal, a ještě dlouho potom. Když po nás maminka nebo tatínek nebo paní učitelka (nebo v mém případě pan biskup) něco chtějí, tak si třeba někdy můžeme myslet, že to není moc chytré a že to proto neuděláme, že máme přece svůj rozum, a ten nám říká něco jiného. Ale dvanáctiletý Ježíš nám ukazuje něco úplně jiného. Možná něco věděl líp, než Josef a Maria (to koneckonců víme i z toho, že šel do chrámu, i když Josef s Marií by jistě chtěli, aby zůstal s nimi). Ale on je poslouchal, protože je měl rád a protože věděl, že ho mají rádi oni a hlavně, že ho jeho nebeský Otec svěřil právě do jejich péče a že oni jsou za něj zodpovědní. Právě tak, jako vaši rodiče za vás.

Milí bratři a sestry,
Při příležitosti svátku Svaté rodiny rozjímáme každý rok o rodinném životě. Je to velmi široké a velmi aktuální téma, a jistě by šlo dlouze hovořit zejména o tom, čím vším je rodina v naší době a kultuře ohrožena; o tom ale slyšíme často a velmi dobře to víme. Pokusme se dnes zamyslet nad vztahem naší víry a řádu rodinného života. Hovoří o tom jak první, tak druhé čtení.
    Způsob, jímž tyto skutečnosti propojuje starozákonní kniha Sirachovec, by bylo možné shrnout takto: Hospodin sděluje zásady rodinného soužití (Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn), vlastně stanovuje pravidla hry a řád; a ten, kdo je respektuje, pak od něj dostane odměnu (Kdo ctí otce…bude vyslyšen, když se modlí). Na první pohled to vypadá, že by to tak mělo platit i pro křesťanské rodiny; jenže pokud bychom toto poselství prvního čtení nedoplnili ještě o druhé, skrývalo by to v sobě jedno velké riziko, či spíš pokušení: takovouto Bohem darovanou autoritu zneužít.
     Možná nejznámější příklad něčeho takového je životní příběh slavného švédského režiséra Ingmara Bergmana. Narodil se před sto lety, v roce 1918. Jeho otec byl luteránský pastor; rodina byla tudíž velmi vidět a musela jít v tehdy ještě tradičně protestantském Švédsku své komunitě příkladem. Musela, alespoň navenek, vypadat vzorně. Malý Ingmar byl proto nelítostně a brutálně trestán za každou maličkost; a s trochou nadsázky by se dalo říci, že velká část jeho filmové tvorby byla součástí procesu vyrovnávání se s tímto rodinným dědictvím. Včetně zcela pokřiveného obrazu Boha, který mu jeho otec - možná nevědomky a v dobré víře - vtiskl do duše. Vůbec nejsilněji se tento motiv objevuje ve filmu Fanny a Alexandr, který Bergman natočil, až když mu bylo přes šedesát – uveden byl v roce 1982. V něm je hlavní zápornou postavou luteránský biskup Edvard Vergérus, který se ožení s ovdovělou matkou dvou dětí a všem třem udělá ze života nefalšované peklo. Něco takového je samozřejmě extrém; ale pokušení takto zneužít svou autoritu – a zaštiťovat se tím, že je to Boží vůle – reálně existuje, a nejen v rodinách. Co podobné zneužití autority kněží přineslo v církvi, o tom jsme už hodně slyšeli a asi ještě uslyšíme.
     Je proto velmi potřebné nyní rozjímat nad druhým čtením, z listu Koloským: Svatý Pavel tam autoritu rodičů a řád rodiny rozhodně nezpochybňuje, to je dostatečně jasné z několika posledních vět úryvku. Jenže těchto pár vět o vztazích v rodině, které jsou na konci, předchází něco mnohem důležitějšího: Pavel vyzývá Koloské, aby si dobře uvědomili, že ze všeho nejdříve jsou Bohem vyvolení, svatí, milovaní a ospravedlnění od svých hříchů. Bůh dává napřed svou milost, lásku a odpuštění; teprve potom pravidla. Dobrý, bohulibý život v rodině – a ještě obecněji bratrské a sesterské soužití mezi lidmi – nevychází nakonec z ničeho jiného než právě z tohoto vědomí, kým jsme: vyvolení, svatí a milovaní. Z něho také pramení velká vděčnost, vyjádřená modlitbou (zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně), Kristův pokoj, který má vládnout v našich srdcích, a láska, která je svorníkem dokonalosti. A takovýto postoj, takovéto základní naladění v rodině pak vlastně samo o sobě může nastolit řád - řád lásky a vzájemného respektu, ve kterém není snad tolik nutné autoritu vyžadovat násilím. 

úterý 25. prosince 2018

Slavnost Narození Páně, ve dne  - 2018

1.ČTENÍ  Iz 52,7-10

Čtení z knihy proroka Izajáše.

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte! Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem!


     2. ČTENÍ  Žid 1,1-6

Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“


EVANGELIUM Jan 1,1-18

Začátek evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:

Milé děti,
Když někdo chce někomu dát najevo, že ho má rád, může mu to prostě říct: Mám Tě rád. Anebo to může vyjádřit něčím, co udělá: třeba že někomu, koho má rád, dá dárek. My si teď o Vánocích dáváme dárky, a tím vyjadřujeme, že se máme rádi. Mohli bychom si to pod stromečkem jenom vzájemně říct, bez dárků - ale nebylo by to ono. Bůh napřed o tom, že má člověka rád, mluvil ústy proroků.  Pak ale udělal ještě něco víc. Dal nám největší dar, svého Syna.

Milí bratři a sestry,

V dnešních čteních - v listu Židům a pak v evangeliu - se mluví o něčem, co je podstatnou součástí naší křesťanské vánoční radosti. V narozeném Ježíši se nám zjevuje Bůh, jaký je.
List Židům začíná těmito slovy: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Když si vzpomeneme na kázání proroků ze Starého Zákona, obraz Boha Izraele nám vychází často rozporuplně: Hospodin je sice často viděn jako milující, milosrdný a pečující o svůj lid, ale jindy jako trestající, nekompromisní, skoro bychom řekli bez slitování nad lidskou slabostí. Takovou přísnost můžeme ještě vidět i u posledního z proroků ve starozákonním smyslu, Jana Křtitele.
Autor listu Židům ale říká: se starozákonním proroctvím je teď konec; slova proroků splnila svůj účel pro čas, pro který byla určena. Nyní nastal poslední čas a Bůh se nám zjevuje ve svém Synu, jaký je. Otec skrze něho hovoří o tom, kým je sám. Syn nám ‚vysvětluje‘, podle původního řeckého slova u svatého Jana, kdo je Otec. A toto zjevení je definitivní, už ho nic nepřekoná.
Bratr Roger, velký křesťanský teolog dvacátého století, zakladatel ekumenické komunity v Taizé, se v jedné svojí knize - vzhledem ke svému celoživotnímu dílu - ptá: Podařilo se mi dostatečně vyjádřit, že Bůh je jen Láska, že nikdy netrestá, ale bez výjimky miluje všechny lidi? My se, zdá se, velmi často vracíme k představě o Bohu, která patřila do Starého Zákona, k Bohu z kázání oněch přísných proroků. Projevuje se to mimo jiné tím, že nám přicházejí na mysl myšlenky typu: Za co mne Bůh potrestal?  nebo Pán Bůh mne nemá rád, protože dopustil … nebo ještě - vzhledem ke druhým lidem: Tenhle člověk by si zasloužil, aby ho Bůh už konečně klepl přes prsty. A takové myšlenky nám přicházejí možná proto, že se přestáváme dívat na Krista jako na skutečné zjevení Boha, jako na toho, který nám zcela konkrétně ukazuje Boží tvář. A jestliže na Ježíše nehledíme, Bůh se pro nás může stát nevypočitatelným absolutním vládcem vesmíru, který - pokud se mu zachce - mi může udělat něco nepředvídatelného a nepříjemného. Asi není horší karikatura Boha, a asi není lepší způsob, jak nabít argumentační munici intelektuálním ateistům.
Zahleďme se, milí bratři a sestry, dnes do jeslí, ve kterých je Ježíš jako malé dítě. To je Boží tvář, kterou jsme pozváni v době Vánoc rozjímat. Je to zjevená tvář samotného Otce. Dítě je bezbranné a není vůbec nevypočitatelné v dospělém slova smyslu - možná jen tak, že se nedá dopředu odhadnout, kdy začne plakat nebo něco udělá do plínek.  Dobře se podívejme a uvědomme si, jak je to s naším Bohem doopravdy. Abychom měli opravdovou radost z naší víry, abychom se nebáli. Abychom si připomněli, že všech našich těžkostech a slabostech - v tom, co často považujeme za Boží dopuštění - je Bůh přítomen a nese nás.

sobota 22. prosince 2018


4. neděle adventní C 2018


1. ČTENÍ Mich 5,1-4a

Čtení z knihy proroka Micheáše.

Toto praví Hospodin:
    „A ty Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově sile, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“


Žl 80(79),2ac+3b.15-16.18-19 Odp.: 4
Odp.: Pane, Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď' nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj a tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.


2. ČTENÍ Žd 10,5-10

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. V celopalech a v obětech za břich jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ Po prvních slovech: „Oběti krvavé ani nekrvavé, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu,“ - a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůli“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.


EVANGELIUM Lk 1,39-45

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
   Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

Slůvko pro děti:

Alžběta říká po setkání s Marií úplně nakonec slova Blahoslavená, která jsi uvěřila. Maria byla obyčejná dívka z malého městečka na odlehlém konci izraelské země, ale Bůh si ji vyvolil a skrze ni vykonal velké věci ke spáse celého světa. A mohl to udělat právě proto, že mu Maria uvěřila. Kéž se nám daří také Pánu Bohu v našem životě důvěřovat – pak i na nás může vykonat něco velikého.

Milí bratři a sestry,

  Minulou neděli – Radostnou – jsme se zamysleli nad tématem křesťanské radosti. Dovolte mi, abychom v tomto rozjímání o radosti dnes pokračovali v trochu jiné souvislosti.
  V evangeliu jsme slyšeli, že Maria na návštěvu své příbuzné Alžběty do judského městečka Ain Karim spěchala. Toto slovo navozuje pocit, že Maria je netrpělivá, že se už nemůže dočkat, aby svou radost s někým sdílela. Nemůže si ji nechat, zdá se, ani chvilku pro sebe, protože touto radostí překypuje: je to jasně patrné z jejího chvalozpěvu Magnificat, jímž odpovídá na Alžbětina slova, která jsme právě slyšeli. Maria je první, která zvěstuje evangelium – radostnou zvěst, a to úplně spontánně a z celého srdce, jako by nemohla jinak.
   Když jsem v minulém týdnu zpovídal, několik předvánočních vyznání obsahovalo i ono známé Styděl jsem se za víru v nevěřícím prostředí. Bylo by velmi snadné a velmi zraňující odbýt takovou věc frázemi, jako že dotyčný má být příště s Boží pomocí statečnější či že jen mrtvé ryby plavou s proudem. Když jsem se nad tím zamyslel hlouběji, napadlo mne, že kořen tohoto nepřiznání naší víry tkví jinde: možná je to tím, že jsme sami radostnou zvěst evangelia nepřijali jako radostnou. Možná naši víru nebereme především jako to, čím je především: jako nositelku vnitřní svobody, schopnosti milovat a zejména vědomí hlubokého smyslu života - v tom, že sám jsem milován či milována bez podmínek a za každých okolností. To jsou samé dobré a krásné skutečnosti, které si přímo říkají o to, abychom se o ně nějak s druhými podělili. Chápeme-li naši víru jen jako suchý systém věroučných tvrzení a morálních pravidel, která se obtížně dodržují a jsou lidmi v našem okolí považována za podivná a omezující, logicky se k něčemu takovému radši moc hlásit nebudeme.
    Můžeme se nakonec vrátit k prvnímu čtení z knihy proroka Micheáše. Hovoří se tam o vládci, který vzejde z Betléma a bude vládnout až do končin země. Na konci je připojena pozoruhodná věta o tom, že on sám bude pokojem. V hebrejštině je zde použito známé slovo šalóm. To má ale mnohem širší význam, než jen pokoj a mír. V hebrejštině označuje skutečnost, která se dá nazvat naplněností života. Kdybychom tedy, milí bratři a sestry, naši víru v Krista dokázali chápat opravdu a skutečně jako cestu k plnosti života, měli bychom z ní možná větší radost – a zároveň i větší potřebu se o ní podělit s těmi, kteří o ní ještě neví.


neděle 16. prosince 2018


3. neděle adventní C 2018


1. ČTENÍ Sof 3,14-18a

Čtení z knihy proroka Sofoniáše.

  Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.


Iz 12,2-3.4bcd.5-6 Odp.: 6
Odp.: Plesejte a jásejte,neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.

Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Odp.
oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména!
Odp.
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Odp.


2. ČTENÍ Flp 4,4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
   Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním.
   Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.


EVANGELIUM Lk 3,10-18

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“
   Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“
   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“
    Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

Slůvko pro děti:

Jan Křtitel nabádá ty lidi, kteří za ním přicházejí, aby žili dobře, každý v tom stavu a povolání, ve kterém zrovna je. Jak to souvisí s dnešním tématem radosti? Když žijeme dobře, máme radost v srdci. Na konci evangelia se hovoří o tom, že Jan hlásal lidem radostnou zvěst o tom, že Bůh všechny lidi miluje. Ten, kdo se snaží žít dobře, takovou radostnou zvěst může pochopit a přijmout.






Milí bratři a sestry,
Dnešní neděle se nazývá Radostná, a dnešní liturgické texty vypovídají o tom, kde se křesťanská radost rodí a jaké životní postoje k ní vedou.
V prvním čtení z proroka Sofonjáše je zdrojem radosti zejména vědomí Boží přítomnosti a Boží moci. Klíčová věta je tato: uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! Prorok vyjadřuje pevné přesvědčení o tom, že žádné zlo není silnější než Boží láska a Boží moc. Je to velmi aktuální poselství pro dnešní dobu: měli bychom možná mnoho důvodů se bát, protože s různými formami zla se setkáváme na každém kroku a příliš to nevypadá na zlepšení. Jenže kdybychom našemu strachu ze zla uvolnili průchod, vedlo by nás to k uzavření se do sebe, k vystavění hradeb. A rozjímáme-li dnes o tématu radosti, pak je velice nápadné, že na křesťanech, kteří žijí s mentalitou takového opevnění se, příliš mnoho radosti vidět není. Vzpomínám si na první léta svých seminárních studií, kdy mne jednu chvíli velmi osvobodilo opakované rozjímání známého textu z 1. listu Janova o lásce, která nezná strach a která ho zahání.
Druhé čtení a evangelium pak hovoří ještě o jiné cestě k radosti- je to dobrý život, život v lásce. Můžeme si v této souvislosti vzpomenout na název apoštolské exhortace papeže Františka o manželství a rodině Amoris Laetitia – Radost z lásky. Svatý Pavel ve druhém čtení vybízí křesťany z Filip opakovaně k radosti, která pramení – podobně jako u Sofonjáše – z vědomí Boží přítomnosti a pomoci; proto si Filipané nemusejí dělat starosti a mohou žít v pokoji, převyšujícím všechno poznání. Zároveň ale Pavel jedním dechem dodává, aby filipští žili dobře. Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem.  
V evangeliu svatý Jan Křtitel nabádá k dobrému životu všechny ty, kteří k němu přijdou nechat se pokřtít. Nejde o žádné světaborné činy; každý má prostě jen napravit svůj život a žít dobře na místě, kde právě je. To je také cesta k radostnému životu. Dokonce i velmi vážné kázání o soudu, používající obrazy oddělení zrna od plev, s dnešním tématem radosti souvisí. Slova o křtu Duchem svatým a ohněm znamenají vylití Boží lásky na zem-pro ty, kteří milovali, bude tato Boží přitomnost radostí; pro ty však, kteří se uzavřeli do sebe, bude nesnesitelná. Jan Křtitel nás tedy jednoduše řečeno nabádá: Obraťte se, žijte v lásce, ať je pro vás přicházející Boží království radostnou skutečností.

sobota 8. prosince 2018


2. neděle adventní C 2018


1. ČTENÍ Bar 5,1-9

Čteni z knihy proroka Barucha

   Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh.
   Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas.
   Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlnosti, která z něho prýští.


Žl 126(125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp. 3
Odp.: Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem přinesou své snopy.
Odp.


2. ČTENÍ Flp l,4-6.8-11

Čteni z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, dokončí ho až ke dni Krista Ježíše. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech vroucně hořím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.


Evangelium Lk 3,1-6

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boži slovo Jan, syn Zachariášův.
   Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řeči proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“
_________________________________________________________________________
Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když Pavel psal do Filip, tak měl asi z místní církevní obce radost, protože nejspíš žili jako křesťané dobře. Ale jedním dechem jim říká, že se modlí za to, aby byli ještě lepší, aby dělali další pokroky v lásce. Je to i výzva pro nás – my si možná někdy říkáme, že už nic v našem křesťanském životě nemůžeme zlepšit a že to Pánu Bohu takhle stačí, hlavně si to nepokazit. Ale ve víře a lásce můžeme růst a zrát pořád – i my dospělí, protože v nás působí Boží milost.

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení je z páté kapitoly knihy proroka Barucha, z těžkého období po dobytí Jeruzaléma a odchodu velké části lidu Izraele do babylónského zajetí. Sám Baruch se také nachází v Babylóně a jeho kniha je list, který píše do Jeruzaléma - těm, kteří v něm ještě zbyli. V předchozích čtyřech kapitolách prorok vysvětluje katastrofu, jež se stala, jako Boží ‚dopuštění‘ – protože se lid Izraele odvrátil od Hospodina, stihlo ho neštěstí. V předposlední, páté kapitole, ale již dodává svému lidu odvahu – dnešní úryvek je možná jednou z nejvíce povzbuzujících pasáží Starého zákona. Jeruzalém (v hebrejštině ženského rodu, vlastně dcera jeruzalémská) má svléknout roucho žalosti a soužení a obléci se šatem spravedlnosti a slávy – a pak se má vzchopit a rozhlédnout se z vyvýšeného místa, jaké velké skutky Bůh učiní. Jako by se z největších hlubin ponížení v malé chvilce dostal Boží lid do největších výšin, z ponížení do slávy – a aby v budoucnu v této slávě vytrval, aby k ní kráčel, Bůh sám připraví cestu – rozkáže snížit každou vysokou horu a vyplnit údolí.
Skrze toto poselství prvního čtení můžeme snáz pochopit i dnešní evangelium. V něm se citují podobná slova jiného proroka, Izajáše, vzhledem k vystoupení Jana Křtitele: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí!“. Vztáhneme-li si tuto výzvu na sebe, pak se to nepochybně týká naší vnitřní krajiny, našeho adventního úsilí vyjít vstříc Pánu, který přichází. Hory a údolí jsou vším tím, co Pánu komplikuje cestu a oddaluje setkání. Je to obraz míst, kdy jsme v životě až příliš nahoře či zase příliš dole: kdy ve své pýše a pocitu, že všechno zvládneme vlastními silami, na Pána zapomínáme; nebo naopak v zoufalství ztrácíme naději, že by nám mohl přijít na pomoc. A toto všechno, v podání proroka Izajáše, máme srovnat, hory snížit a údolí zasypat. Jenže to lidskými silami prostě není možné; Baruch nám v prvním čtení jasně říká, kdo je tím, který srovná hory a zasype údolí - je to Bůh sám. Jen On může pozvednout člověka ze zoufalství nad sebou samým a jen On může na druhé straně zlomit naši pýchu a soběstačnost.
Jistě, toto všechno vyžaduje také spolupráci a úsilí člověka; ale možná důležitější výzva do druhého adventního týdne je to, co Baruch v prvním čtení říká úplně na začátku: svléci ze sebe šat žalosti a soužení a obléci se do Boží slávy. Připomíná nám to předávání bíle roušky při křestním obřadu, při kterém se modlíme, aby se křtěnec oblékl v Krista. Bílé křestní roucho je znamením proměny našeho bytí – stáváme se v Kristu Božími milovanými dětmi. To, co říká prorok, je obnova vědomí, kým jsme: svlékáme šat žalosti a soužení - které máme, protože se mylně domníváme, že jsme na své problémy sami a že je nezvládáme, i když musíme. A oblékáme roucho slávy, znak toho, že patříme Bohu a že Jeho milost v nás postupně působí, srovnává hory a zasypává údolí.

sobota 1. prosince 2018


1. neděle adventní C 2018


1. ČTENÍ Jer 33,14-16
Čtení z knihy proroka Jeremiáše
   Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“


Žl 25(24),4-5ab.8-9.10+14 Odp.: 1b
Odp.: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď' mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.
Hospodinovo jednáni je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, dává jim poznat svou smlouvu.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 3,12-4,2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři a sestry!
   Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.
   Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.


EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
    „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
   Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

________________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

   Dnešní evangelium jakoby ještě patřilo do posledního týdne v mezidobí, týdne po slavnosti Ježíše Krista Krále, kdy se čtou pasáže o konci času a druhém Kristově příchodu. A možná bychom si dnes mohli říci, že již těch apokalyptických obrazů bylo dost, že teď už hoří první svíčka na adventním věnci a chceme se přece zaměřit na očekávání Ježíšova prvního příchodu v idyle Vánoc - což je nepochybně mnohem příjemnější.
  Taková úvaha by však svědčila o tom, jak částečné a kusé je naše chápání všeho toho, co můžeme nazvat Kristovým příchodem, nebo lépe řečeno přicházením. Jako kdybychom brali v úvahu jen jeho první příchod - vtělení a narození, a pak ještě ten poslední, na konci času. Takhle by to ale vypadalo, že není nic mezi tím.
   Ve staré české adventní duchovní písni Vesele zpívejme je sloka, hovořící o čtverém způsobu toho, jak Ježíš přichází:  Krista čtvero příští / Písmo svaté jistí: / nejprvnější v těle, / druhé v duši celé, / třetí při skonání, / čtvrté o vzkříšení. A k těmto čtyřem způsobům Ježíšova přicházení můžeme přidat ještě mnoho dalších: v Eucharistii, ve slovu Písma, a v každém druhém člověku, se kterým se setkáme - zvlášť v tom, který je v nouzi. O Vánocích slavíme to, že Ježíš přišel poprvé, když nastala plnost času - ale Kristův advent, příchod či přicházení, prožíváme vlastně každý den našeho křesťanského života. Adventní doba, kterou právě prožíváme, by nás měla vést k tomu, abychom si to lépe uvědomovali - a to stále, i v ostatních částech liturgického roku.
    Ježíš k nám přichází z jednoho jediného důvodu - protože nás miluje, touží po tom, aby se s námi setkal a v tomto setkání nám daroval spásu a plnost života. My se ovšem s takovým setkáním můžeme velmi snadno minout, můžeme si nevšimnout, že je Ježíš blízko a chce nás navštívit. V evangeliu jsou poměrně přesně a nemilosrdně popsány příčiny tohoto minutí se s přicházejícím Pánem.  Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi. Rozhodně nejde jen o nepřipravenost na den druhého příchodu, ale také o nepřipravenost na každé možné setkání s Ježíšem již v tomto životě, zde a nyní. Zatíženost našeho srdce, ať už čímkoli, nás zaslepuje a obrací nás k sobě samým – takže nevidíme Pána, který přichází a chce se s námi setkat. Můžeme si v této souvislosti připomenout třeba devatenáctou kapitolu evangelia podle Lukáše, kde Ježíš přichází do Jeruzaléma a pláče nad ním, protože město nepoznalo čas Božího navštívení.
   Dnešní Boží slovo nám také ukazuje prostředky k tomu, jak se s Ježíšem neminout, jak jeho přicházení poznat. Je to v první řadě Ježíšova výzva na konci dnešního evangelia. Bděte a modlete se! A pak rovněž přání svatého Pavla z úvodu druhého čtení z 1. listu Soluňanům: Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem. Znakem lásky je přijetí druhého člověka, otevřenost vůči němu, vycházení ze sebe, které umožňuje setkání. A setkání s druhým je vždy setkáním s Ježíšem, který v osobě tohoto druhého přichází, aby se potkal se mnou.