13. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a

Čtení z druhé knihy Královské.

    Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
    Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl (svému služebníku) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."


Žl 89 (88), 2-3. 16-17. 18-19 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost". Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. Ve tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností.
Odp.
Neboť ty jsi leskem jejich moci a tvou přízní roste naše síla. Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
    Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem. 

EVANGELIUM Mt 10, 37-42

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.
    Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.
    Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu."

_________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když dneska někoho křtíme – většinou jsou to malé děti – tak mu polijeme hlavu vodou. Dřív to ale bylo trochu jinak. U některých významných italských katedrál, jako třeba ve Florencii nebo v Pise-blízko známé šikmé věže - jsou kruhové stavby, kterým říkáme baptisterium. Když byste vešly dovnitř, našly byste tam něco jako bazének - když se křtilo, celý křtěnec se ponořil do vody a zase se z ní vynořil. Lépe to naznačovalo, co svatý Pavel ve druhém čtení píše Římanům. Ve vodě křtu se jakoby utopí to staré, špatné a hříšné; a zároveň se z ní narodí nový člověk, proměněný Ježíšovou milostí.

Milí bratři a sestry,

   první Ježíšova slova v dnešním evangeliu hodně provokují; Ježíš mluví o vztazích, které jsou lidsky nejdůležitější, nejintenzívnější a nejsilnější, o vztazích mezi rodiči a dětmi: kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Přiznám se, milí bratři a sestry, že mne osobně na tomhle místě znepokojovalo právě ono není mne hoden. Jakoby to vypadalo, že Ježíš říká Když mne tedy nebudete milovat nade všechno a nade všechny, nezasloužíte si, abych vás miloval já. Jenže to by bylo hrozivé a vlastně beznadějné.

V původním řeckém textu je v těchto větách sloveso axiós. Je příbuzné s podstatným jménem axiom - tedy označením pro výrok, jehož pravdivost předpokládáme a už ji ničím dalším nedokazujeme. Je to jiné sloveso, než které je u Matouše na místech, jež se překládají podobně; třeba když Jan Křtitel prohlašuje, že není hoden Ježíši ani rozvázat řemínek u opánku; nebo tam, kde říká římský setník Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu – na těchto místech je řecky ikanós. Nebýt hoden v dnešním evangeliu by se spíš dalo přeložit jako něčemu neodpovídat. Když si teď dovolím větší parafrázi, tak by to mohlo celé znít takhle: Kdo miluje něco nebo někoho víc než mne, nedorostl ještě do mé lásky.

    Při tomto pochopení Ježíšův výrok úplně mění smysl: je jasné, že Ježíš není žárlivec, který by chtěl všechno jenom pro sebe a který by svou lásku k nám čímkoli podmiňoval. Je to právě naopak: když bude na prvním místě v našem srdci někdo jiný než Ježíš, nutně se naše láska zúží a může se stát znesvobodňující i pro každého druhého člověka. Vzpomínám si na americký film Helena v krabici režisérky Jennifer Lynchové z roku 1993, který tuhle pravdu ilustruje extrémním a šokujícím příkladem, i když se odehrává jen v rovině snu: úspěšný chirurg se bláznivě a bezhlavě zamiluje do krásné dívky ze sousedství, a aby ji měl jen pro sebe, amputuje jí postupně všechny končetiny.  Pokud bude mé jediné štěstí a má záchrana jakýkoli druhý člověk, stává se vlastně mým otrokem, kterému ubližuji a ničím jeho život jen proto, že jsem na něm závislý. Když však budeme milovat Ježíše nade vše, ponoříme všechny naše vztahy do Jeho lásky; a náš vztah ke všem ostatním lidem se promění k něčemu mnohem lepšímu a svobodnějšímu; i vztah k našim nejbližším.

12. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Jer 20, 10-13

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

Jeremiáš řekl:
    Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: "Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!"
    I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: "Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!"
    Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.
    Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

Žl 69 (68), 8-10. 14+17. 33-35 Odp.: 14c
Odp.: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, pohana pokryla mou tvář. Svým bratrům stal jsem se cizincem, synům své matky neznámým. Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Odp.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! Neboť Hospodin slyší chudáky, nepohrdá svými vězni. Nechť ho chválí nebe a země, moře a vše, co se v nich hýbe.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5, 12-15

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili . . . Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít.
    Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.


EVANGELIUM Mt 10, 26-33

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!
    A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci.
    Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi."

____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš nám dnes říká celkem jednoduchou a známou věc, kterou je ale třeba si stále připomínat. Když mu patříme a jsem v Jeho lásce, nemusíme se bát druhých lidí, ani ničeho jiného. Jediné opravdové nebezpečí by bylo v tom, kdybychom s Ním přestali chtít být.

Milí bratři a sestry,

Nikdy jsem neměl moc rád symbol Božího oka, jako je třeba máme v Žebětíně úplně nahoře nad oltářem. Vždycky mi to příliš připomínalo pohled Velkého bratra z románu 1984 anglického spisovatele George Orwella. Přirozeně se bráníme tomu, aby o nás někdo věděl příliš mnoho; žárlivě si střežíme soukromí, i když v dnešní digitální době je to čím dál těžší.

Když tedy v evangeliu slyšíme Ježíšovu větu Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno, pak bychom si skoro řekli, že by Ježíš tuto větu mohl uvést slovy Bojte se Hospodina. Jenže on ji uvozuje jinak: Nebojte se lidí. Je to podobná výpověď, jako když se v prvním čtení prorok Jeremiáš utíká k Hospodinu před svými nepřáteli, i když zároveň ví, že On zkoumá ledví i srdce.

Vědomí, že Bůh vidí všechno, co je v našem srdci, nás nevede k otrockému strachu, ale ke svobodě. Je však přitom nutné mít stále v mysli a srdci obraz Boha, který nám zjevil Ježíš; Boha, který není jako druhý člověk; Boha jako Lásky, která sice vidí a soudí vše, co v našem srdci je, ale je zároveň láskou, která všechno omlouvá, jak píše svatý Pavel ve Velepísni na lásku v prvním listě Korinťanům. V jedné etapě svého života jsem to velice intenzívně zakusil. Bylo to asi před deseti lety, když jsem se chystal ke kněžskému svěcení; měl jsem tenkrát dost velké pochybnosti o sobě a svém povolání. Zároveň jsem již ale byl ve středním věku, a sama sebe jsem obviňoval, že ještě nemám jasno. Připadal jsem si jako ve slepé uličce. A jednou, myslím, že při večerní modlitbě, jsem vnitřně pochopil, že mé srdce je před Bohem jako otevřená kniha, ale že jeho pohled není káravý, ani to není pohled nezúčastněného chladného pozorovatele, jako je třeba pohled bezpečnostní kamery – On vždycky vidí s láskou. A že tedy mohu odevzdat opravdu všechno, protože by bylo zbytečné to neudělat- protože skrývat není co, a kdybych to neodevzdal, vláčel bych se s těmi věcmi v sobě jako s těžkým břemenem. A hodně mne to tenkrát osvobodilo, přesně ve smyslu onoho Ježíšova Nebojte se lidí. Osvobodilo mne to od očekávání druhých, i od toho, co jsem od sebe očekával sám.

11. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Ex 19, 2-6a

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
    Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
    Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem."



Žl 100 (99), 2. 3. 5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5, 6-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.



EVANGELIUM Mt 9, 36-10, 8

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!"
    Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
    Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
    Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."

_____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnes se v evangeliu vyjmenovává všech dvanáct apoštolů. Kdybychom v evangeliích trochu zapátrali a přečetli si příběhy, které s každým tím jménem souvisejí, dozvěděli bychom se, že byli každý úplně jiný: někteří byli rybáři, někteří byli předtím učedníci Jana Křtitele a třeba Matouš byl celník. Měli také každý jinou povahu: Petr byl trochu zbrklý, Tomáš byl zase ten, komu my dospělí říkáme skeptik – nějak nemohl uvěřit, když mu mnohem později ostatní apoštolové říkali, že Pán Ježíš vstal z mrtvých. A přesto tyhle úplně různé lidi Ježíš posílá ke společnému dílu hlásat jeho evangelium. A právě tohle dělá církev. My v ní jsme taky každý úplně jiný, máme na ledacos jiné názory, jinou povahu…Ale máme se naučit být spolu a vzájemně se mít rádi a snášet se - protože jsme pozvání ke společnému dílu.

Milí bratři a sestry,

Hned v prvních slovech dnešního evangelia se říká, proč vlastně Ježíš posílá svých dvanáct: Viděl zástupy a bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Ti lidé, které Ježíš vidí, potřebují slyšet evangelium a potřebují důkaz, že je pravdivé; aby na něm mohli postavit svou existenci, aby měli jistotu, že život je krásný a smysluplný a že Bůh je v něm přítomný; a tak také se mohli ze své vysílenosti a skleslosti pozvednout. Proto Ježíš posílá učedníky konat totéž, co on sám: hlásat evangelium a dosvědčovat jeho pravdivost mocnými skutky. „Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy“.

Jako ony zástupy, i každý z nás prožívá nějakou svoji vysílenost a skleslost – a pokud jste, bratři a sestry, víceméně v mé generaci, ve středním věku, možná vnímáte, že naše specifická vysílenost a skleslost je zejména v určité rutině života - v neustále se opakujících radostech a starostech; v tom, co už jsme tisíckrát prožili; co nám možná dřív dělalo radost, ale teď už nás to malinko nudí. Stále stejně se opakující farářův liturgický rok, stále se opakující starosti a radosti manželů a rodičů, rok co rok podobně – snad jen s tím, že děti rostou a my stárneme.

I tohle může být radostná zvěst dnešního evangelia; pro nás, moji milí vrstevníci ve středních letech. V naší denní rutině je Ježíš přítomný; má s námi soucit – a dává nám také prostředky k tomu, abychom skrze ni dokázali projít, abychom porazili našeho poledního démona omrzelosti. Asi to znáte – občas zažijeme nějaký Ježíšův mocný skutek, nějaký malý zázrak, ujištění, že On je s námi v rutině našeho života.  A tak chápeme, že má obrovský smysl, když v ní vydržíme a nechceme z ní utéci, byť by se nám třeba chtělo – protože to je známkou věrnosti a lásky k těm, za které máme zodpovědnost.

Slavnost Nejsvětější Trojice A 2020

1. ČTENÍ Ex 34,4b-6.8-9

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
   Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."



Dan 3,52.53.54.55.56
Odp.: Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců.

Odp.
chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes.
Odp.
a velebený a plný slávy navěky.



2. ČTENÍ 2Kor 13,11-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh; dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
   Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!



EVANGELIUM Jan 3,16-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl Nikodémovi:
    "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnes je slavnost Nejsvětější Trojice; a když vyznáváme víru v Otce, Syna a Ducha svatého, musíme zároveň dodat, že je to velké tajemství, které nemůžeme úplně pochopit. Jenže kdybychom to nemohli pochopit ani trochu, bylo by pro nás moc těžké mít Pána Boha rádi – protože když máme mít někoho rádi, tak ho přece musíme aspoň trochu poznat. Třeba svatý Patrik, irský národní světec, vysvětloval tajemství Nejsvětější Trojice na obyčejném jetelovém trojlístku. To není špatné, ale ještě lepší je něco jiného: nejlepší obraz toho, jaký je Bůh, je společenství lidí, kteří se mezi sebou mají rádi. Jsou rozdílní, ale láska je jakoby spojuje vjedno.

Milí bratři a sestry,

   společný motiv dnešních liturgických čtení je něco, co bychom mohli nazvat Boží přítomností ve světě a mezi lidmi.

  V  prvním čtení se Mojžíš setkává na hoře Sinaj s Hospodinem. Je to typické starozákonní zjevení Boží velebnosti – na hoře, v oblaku, v majestátu. Když Hospodin ‚přechází‘, Mojžíš se vrhá tváří k zemi, protože nelze vidět Boha tváří v tvář a zůstat naživu. Zároveň se však Bůh zjevuje jako milosrdný, milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný. Mojžíš potom Hospodina prosí, aby ‚šel uprostřed svého lidu‘, a opravdu se tak stane – místem Boží přítomnosti mezi svým lidem bude v budoucnu stánek s archou úmluvy, který s sebou Izraelité ponesou do zaslíbené země, a který se mnohem později promění ve velesvatyni v Jeruzalémském chrámu.

   Dnešní krátké evangelium pak hovoří o nové Boží přítomnosti mezi lidmi, přítomnosti skrze vtělení Božího Syna, poslaného na svět, aby svět byl skrze něho zachráněn. A text druhého čtení, z konce druhého listu apoštola Pavla do Korintu, zase hovoří o Boží přítomnosti ve společenství prvotní církve, která již má dar Ducha Svatého. Pavel korintské křesťany nabádá, aby žili v radosti, svornosti a pokoji; a také v postoji schopném sebereflexe a pokory (buďte přístupní napomínání). Na úplném konci pak vybízí, aby se korintští křesťané vzájemně pozdravili křesťanským políbením – gestem, které nejsilněji vyjadřuje to nejpodstatnější; vzájemnou lásku. Budou-li korintští křesťané žít právě takhle, bude jejich společenství opravdu místem Boží přítomnosti – místem, kde se zjevuje Bůh jako Trojice, jako vztah lásky, tak jak to stojí v závěrečném Pavlově pozdravu: Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

   Můžeme mít, milí bratři a sestry, z mnoha skutečností kolem nás dojem, že Boží přítomnost – nebo spíš její projevy – se v naší civilizaci, po staletí formované křesťanstvím, pomalu, ale jistě ztrácí. Může nás to napadnout, třeba když přemýšlíme nad postupující sekularizací, nad vnitřními problémy v církvi, které znevěrohodňují její svědectví, nebo nad tím, jak málo mladých lidí se rozhoduje pro duchovní povolání. Dominantami měst už dávno nejsou kostelní věže, ale spíš mrakodrapy.

    Mnoho upřímných a horlivých křesťanů se snaží tuto mizející přítomnost křesťanství nějak zachraňovat - posledním takovým gestem bylo třeba znovuvztyčení pražského mariánského sloupu. Nic proti tomu; jen je potřeba přitom nezapomenout, že Boží přítomnost v tomto světě není něco, co bychom měli v rukou my; že je to dar Ducha Svatého, který nám a pro nás, zde a nyní, zpřítomňuje Ukřižovaného a Vzkříšeného Syna. A že nejviditelnějším a nejsilnějším důkazem a znamením této přítomnosti je přesně to, o čem píše svatý Pavel – vzájemná láska a jednota těch, kteří věří v Krista.