13. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a

Čtení z druhé knihy Královské.

    Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
    Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl (svému služebníku) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."


Žl 89 (88), 2-3. 16-17. 18-19 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost". Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. Ve tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností.
Odp.
Neboť ty jsi leskem jejich moci a tvou přízní roste naše síla. Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
    Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem. 

EVANGELIUM Mt 10, 37-42

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.
    Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.
    Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu."

_________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když dneska někoho křtíme – většinou jsou to malé děti – tak mu polijeme hlavu vodou. Dřív to ale bylo trochu jinak. U některých významných italských katedrál, jako třeba ve Florencii nebo v Pise-blízko známé šikmé věže - jsou kruhové stavby, kterým říkáme baptisterium. Když byste vešly dovnitř, našly byste tam něco jako bazének - když se křtilo, celý křtěnec se ponořil do vody a zase se z ní vynořil. Lépe to naznačovalo, co svatý Pavel ve druhém čtení píše Římanům. Ve vodě křtu se jakoby utopí to staré, špatné a hříšné; a zároveň se z ní narodí nový člověk, proměněný Ježíšovou milostí.

Milí bratři a sestry,

   první Ježíšova slova v dnešním evangeliu hodně provokují; Ježíš mluví o vztazích, které jsou lidsky nejdůležitější, nejintenzívnější a nejsilnější, o vztazích mezi rodiči a dětmi: kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Přiznám se, milí bratři a sestry, že mne osobně na tomhle místě znepokojovalo právě ono není mne hoden. Jakoby to vypadalo, že Ježíš říká Když mne tedy nebudete milovat nade všechno a nade všechny, nezasloužíte si, abych vás miloval já. Jenže to by bylo hrozivé a vlastně beznadějné.

V původním řeckém textu je v těchto větách sloveso axiós. Je příbuzné s podstatným jménem axiom - tedy označením pro výrok, jehož pravdivost předpokládáme a už ji ničím dalším nedokazujeme. Je to jiné sloveso, než které je u Matouše na místech, jež se překládají podobně; třeba když Jan Křtitel prohlašuje, že není hoden Ježíši ani rozvázat řemínek u opánku; nebo tam, kde říká římský setník Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu – na těchto místech je řecky ikanós. Nebýt hoden v dnešním evangeliu by se spíš dalo přeložit jako něčemu neodpovídat. Když si teď dovolím větší parafrázi, tak by to mohlo celé znít takhle: Kdo miluje něco nebo někoho víc než mne, nedorostl ještě do mé lásky.

    Při tomto pochopení Ježíšův výrok úplně mění smysl: je jasné, že Ježíš není žárlivec, který by chtěl všechno jenom pro sebe a který by svou lásku k nám čímkoli podmiňoval. Je to právě naopak: když bude na prvním místě v našem srdci někdo jiný než Ježíš, nutně se naše láska zúží a může se stát znesvobodňující i pro každého druhého člověka. Vzpomínám si na americký film Helena v krabici režisérky Jennifer Lynchové z roku 1993, který tuhle pravdu ilustruje extrémním a šokujícím příkladem, i když se odehrává jen v rovině snu: úspěšný chirurg se bláznivě a bezhlavě zamiluje do krásné dívky ze sousedství, a aby ji měl jen pro sebe, amputuje jí postupně všechny končetiny.  Pokud bude mé jediné štěstí a má záchrana jakýkoli druhý člověk, stává se vlastně mým otrokem, kterému ubližuji a ničím jeho život jen proto, že jsem na něm závislý. Když však budeme milovat Ježíše nade vše, ponoříme všechny naše vztahy do Jeho lásky; a náš vztah ke všem ostatním lidem se promění k něčemu mnohem lepšímu a svobodnějšímu; i vztah k našim nejbližším.