12. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Jer 20, 10-13

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

Jeremiáš řekl:
    Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: "Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!"
    I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: "Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!"
    Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.
    Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

Žl 69 (68), 8-10. 14+17. 33-35 Odp.: 14c
Odp.: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, pohana pokryla mou tvář. Svým bratrům stal jsem se cizincem, synům své matky neznámým. Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Odp.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! Neboť Hospodin slyší chudáky, nepohrdá svými vězni. Nechť ho chválí nebe a země, moře a vše, co se v nich hýbe.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5, 12-15

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili . . . Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít.
    Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.


EVANGELIUM Mt 10, 26-33

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!
    A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci.
    Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi."

____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš nám dnes říká celkem jednoduchou a známou věc, kterou je ale třeba si stále připomínat. Když mu patříme a jsem v Jeho lásce, nemusíme se bát druhých lidí, ani ničeho jiného. Jediné opravdové nebezpečí by bylo v tom, kdybychom s Ním přestali chtít být.

Milí bratři a sestry,

Nikdy jsem neměl moc rád symbol Božího oka, jako je třeba máme v Žebětíně úplně nahoře nad oltářem. Vždycky mi to příliš připomínalo pohled Velkého bratra z románu 1984 anglického spisovatele George Orwella. Přirozeně se bráníme tomu, aby o nás někdo věděl příliš mnoho; žárlivě si střežíme soukromí, i když v dnešní digitální době je to čím dál těžší.

Když tedy v evangeliu slyšíme Ježíšovu větu Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno, pak bychom si skoro řekli, že by Ježíš tuto větu mohl uvést slovy Bojte se Hospodina. Jenže on ji uvozuje jinak: Nebojte se lidí. Je to podobná výpověď, jako když se v prvním čtení prorok Jeremiáš utíká k Hospodinu před svými nepřáteli, i když zároveň ví, že On zkoumá ledví i srdce.

Vědomí, že Bůh vidí všechno, co je v našem srdci, nás nevede k otrockému strachu, ale ke svobodě. Je však přitom nutné mít stále v mysli a srdci obraz Boha, který nám zjevil Ježíš; Boha, který není jako druhý člověk; Boha jako Lásky, která sice vidí a soudí vše, co v našem srdci je, ale je zároveň láskou, která všechno omlouvá, jak píše svatý Pavel ve Velepísni na lásku v prvním listě Korinťanům. V jedné etapě svého života jsem to velice intenzívně zakusil. Bylo to asi před deseti lety, když jsem se chystal ke kněžskému svěcení; měl jsem tenkrát dost velké pochybnosti o sobě a svém povolání. Zároveň jsem již ale byl ve středním věku, a sama sebe jsem obviňoval, že ještě nemám jasno. Připadal jsem si jako ve slepé uličce. A jednou, myslím, že při večerní modlitbě, jsem vnitřně pochopil, že mé srdce je před Bohem jako otevřená kniha, ale že jeho pohled není káravý, ani to není pohled nezúčastněného chladného pozorovatele, jako je třeba pohled bezpečnostní kamery – On vždycky vidí s láskou. A že tedy mohu odevzdat opravdu všechno, protože by bylo zbytečné to neudělat- protože skrývat není co, a kdybych to neodevzdal, vláčel bych se s těmi věcmi v sobě jako s těžkým břemenem. A hodně mne to tenkrát osvobodilo, přesně ve smyslu onoho Ježíšova Nebojte se lidí. Osvobodilo mne to od očekávání druhých, i od toho, co jsem od sebe očekával sám.