sobota 17. srpna 2019


20. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."


Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.


2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.


EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."
_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Myslím, že ta slova z dnešního evangelia se Pánu Ježíši říkala těžko: asi by mnohem radši řekl, že přinesl mír, protože Pán Ježíš touží po tom, aby bylo mezi lidmi smíření, pokoj a láska, aby všichni žili jako jedna velká rodina. Jenomže problém je s naším srdcem, které je zraněné hříchem - právě z toho vznikají ta rozdělení, o kterých Ježíš mluví, dokonce i mezi nejbližšími lidmi. Když nám to ale Ježíš říká, tak to neříká proto, abychom se s tím smířili a nechali to tak: máme se naopak ze všech sil snažit přinášet smíření. Vy třeba můžete začít doma, když se například budete snažit nehádat se s bráškou nebo sestřičkou, nebo něco podobného.

Milí bratři a sestry,

    Dnešní Boží slovo obsahuje pasáže, které se neposlouchají příjemně. Hovoří o tom, že přijetí víry a věrnost Hospodinovu slovu a jeho vůli vyvolávají protivenství.
    Prorok Jeremiáš v prvním čtení tlumočí v obklíčeném Jeruzalémě Hospodinovo slovo, že jediná cesta, jak přežít, je vzdát se Babylóňanům. A se zlou se potáže – osočí ho, že podlamuje morálku vojska připraveného k bitvě; možná si o něm myslí, že je to zrádce, kterého vyslali Babylóňané, aby rozložil bojeschopnost Izraele zevnitř. A hodí ho do cisterny, kde málem zemře. Tato scéna je jakoby vyvrcholení všech Jeremiášových útrap, kterých již předtím zažil přehršel - a zažil je právě proto, že byl povolán za proroka. Jeho poslání mu lidsky viděno nepřineslo nic dobrého.
    V evangeliu zase Ježíš mluví o tom, že jeho příchod přinese rozdělení, a to dokonce tam, kde jsou lidské vztahy nejsilnější, tam, kde se cítíme nejvíce doma - tedy v rodinách. Přijetí či nepřijetí Ježíše způsobí často odcizení mezi nejbližšími lidmi - mezi matkou a dcerou, mezi otcem a synem.
    Dnešní Boží slovo nás tedy provokuje, ruší náš klid celkem slušných a celkem zbožných křesťanů. Nutí nás k zamyšlení, co bychom byli schopni pro naši víru obětovat, čeho bychom se pro ni dokázali vzdát. Při jeho slyšení nám také může přijít na mysl celá plejáda příběhů světců v celých dějinách církve - těch, kteří zemřeli pro víru jako mučedníci, i těch, kteří pro víru snášeli velká příkoří a přinesli velké osobní oběti. A skrze toto oboje se vzápětí setkáváme se všemi kompromisy, které v tomto smyslu děláme: s naší vlažností; s tím, co je pro nás důležitější než Ježíš; všechno, na čem lpíme a čeho bychom se nechtěli vzdát, i když víme, že bychom měli. Jsme-li upřímní, zjistíme, že se podobáme bohatému mladíkovi z devatenácté kapitoly evangelia podle Matouše. Mladík sice chtěl Ježíše následovat, ale když zjistil, co všechno to stojí, zesmutněl a odešel - nebyl schopen se vzdát toho, co měl.
    Mohli bychom si tedy nad sebou zoufat. Mohli bychom si říci, že nikdy nebudeme schopni dostát tomu, co vkládáme do jednoho ze Zdrávasů na začátku modlitby růžence: Ježíš, kterého nade všechno milujeme. Mohli bychom docela dobře ztratit naději, že to tak někdy bude; že jednou nebudeme ve víře dělat kompromisy se světem, s vlastním pohodlím a skutečnostmi, na nichž lpíme. Naštěstí nám dnešní Boží slovo přece jen nabízí cestu. Ve druhém čtení z listu Židům se hovoří o tom, co je potřebné jako první a vlastně nejdůležitější předpoklad: Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. A pak ještě Ježíš v evangeliu říká, že přišel vrhnout na zem oheň. Tento oheň je dar Ducha svatého - a jen v síle Ducha může být naše víra a láska přivedena z prostřednosti k dokonalosti.



sobota 10. srpna 2019



19. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Mdr 18,6-9

Čtení z knihy Moudrosti.

   Ta noc, (v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů,) byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal.
   Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých (rodičů) a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěvy otců.


Žl 33(32),1+12.18-19.20+22
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.


2. ČTENÍ Žd 11,1-2.8-19

Čteni z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Víra je obsahem toho, v co doufáme, je přesvědčením o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly.
   Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí.
   I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá.
   Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.
   Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.


EVANGELIUM Lk 12,32-48

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království.
   Prodejte svůj majetek a rozdejte na dobré skutky. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
   Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení.
   Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
   Petr se ho zeptal: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"
    Pán řekl: "Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: 'Můj pán hned tak nepřijde', a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími.
   Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat."
_______________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Dnešní druhé čtení se týká jedné dobré vlastnosti, která nám, myslím, v dnešní době hodně ‚nejde‘. Je to trpělivost. Druhé čtení nám říká, že Bůh plní, co slíbil, jenom je na to někdy potřeba trpělivě počkat. Ale když my chceme mít všechno, co se nám líbí, a pokud možno hned, tak už neumíme čekat - a nemáme tak ani radost z toho, že jsme se dočkali.

Milí bratři a sestry,

Všechny dnešní texty hovoří o Božích zaslíbeních a o odpovědi ze strany člověka. List Židům nám klade před oči velké postavy víry ze Starého Zákona, Abraháma a Sáru, kteří Božím zaslíbením uvěřili a dočkali se jejich naplnění, i když tato zaslíbení šla zcela proti tomu, co by za daných okolností života bylo možné nebo pravděpodobné. Abrahám a Sára jsou tedy příkladem hluboké víry -ve smyslu důvěry v Boha a jeho konání - a s tím spojené velké trpělivosti a velké naděje.

S těmito postavami kontrastuje služebník z Ježíšova podobenství: dlouhá nepřítomnost jeho pána jej vede k tomu, aby si domácnost vzal do vlastních rukou a zařídil si věci podle sebe: ‚ Můj pán hned tak nepřijde‘. A tak místo služby a trpělivého čekání dělá věci, které jdou zcela mimo vůli pána domu. Objevuje se zde cosi, s čím máme v určitých obdobích duchovního života asi všichni zkušenost: pokušení netrpělivosti a nedůvěry v to, že Bůh v pravý čas pohne věcmi správným směrem.

Toto pokušení je velmi silně přiživováno současnou kulturou: máme tendenci si život brát do vlastních rukou, zařídit si ho podle sebe a pokud možno mít hned všechno, na co si vzpomenu. Křesťanský postoj ale není v tom, sedět a čekat, až Bůh něco zařídí - rozhodně nejde o pasivitu. Spíš jde o to, neskončit jako onen služebník: dělat něco, co je zcela mimo Boží vůli.

Tento životní postoj - tedy řídit si život úplně sami -  nás potom také uvádí do svazujícího perfekcionismu a úzkosti, že něco pokazíme, a lidé nám ten neúspěch neodpustí - nebo si jej neodpustíme sami. Jiný problém je v tom, že často nějakou věc uděláme předčasně. Boží čas na věci je často jiný než náš - jenže okolí nás nutí k rychlému uspokojení jakékoli potřeby, kterou pociťujeme: často se v reklamách objevují slogany typu ‚Když něco chceš, proč si to nekoupíš?‘ Trochu jsme zapomněli, že čekáním roste touha, a přestáváme tak mít radost z věcí, jichž jsme dosáhli příliš lacino. Podle jedné úvahy belgicko - švédského karmelitána Wilfrida Stinissena byl hřích Adama a Evy víceméně hříchem netrpělivosti: Bůh by byl oba obdaroval v příhodný čas jak ovocem stromu poznání, tak stromu života - jenže oni si je vzali předčasně a sami.

Někdy je ale čekání na naplnění Božích zaslíbení v našem životě velmi dlouhé a obtížné a naplňuje nás úzkostí:‚ nezapomněl Bůh na mne?‘ Často je tomu tak třeba u někoho, kdo pociťuje povolání k manželství, ale nemůže dlouho najít životního partnera. Pokušení věci vzdát nebo je vzít křečovitě do vlastních rukou je velké. Takovýmto obdobím víry se říká krize, a toto slovo má pro nás nádech něčeho negativního. Jenže řecké krisis znamená soud-tedy proces, při němž se něco důležitého rozhoduje. Krize jsou jakýmisi křižovatkami, místy na cestě víry, kde se naše důvěra v Boha může otřást v základech, ale pokud jimi dobře projdeme, zpětným pohledem poznáme jejich smysl a požehnání: naše důvěra, trpělivost a naděje budou o něco pevnější. 

sobota 3. srpna 2019

18. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23 

Čtení z knihy Kazatel.

   Marnost nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost.
Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.


Ž1 90(89),3-4.5-6.12-13 
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení! 

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se smrtelníci!" Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka.
Odp. 
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
Odp. 
Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se rad svými služebníky!
Odp. 


2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
   Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou.
   Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.


EVANGELIUM Lk 12,13-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"
   Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
   Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má."
   Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘
   Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
   Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."
____________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, co asi znamená to být bohatý před Bohem, jak říká Ježíš na konci svého podobenství? Může nám napovědět už to, že základ českého slova Bůh a slovo bohatý jsou spolu příbuzné. Ale z podobenství o boháči a stodolách vidíme, že bohatství tady vůbec neznamená mít moc peněz nebo Porsche v garáži. Protože Bůh je láska sama, tak bohatství před Bohem znamená bohatství lásky; bohatství vztahů. A to je také to jediné, co si můžeme vzít s sebou do nebe.

Milí bratři a sestry,
Příliš povrchní pochopení dnešních liturgických textů by mohla nápadně připomínat ukvapenou interpretaci Ježíšova pokárání starostlivé Marty, jak jsme ho slyšeli nedávno. Tedy něco ve smyslu, že kontemplace je lepší než akce, že je nejlépe všeho nechat a jít se modlit, neboť svět je špatný a zkažený a zabývat se světskými skutečnostmi je marnost nad marnost.
Klíčem ke správnému pochopení dnešních textů je ale ono oslovení, kterým se v Ježíšově podobenství obrací Hospodin na bohatého člověka: Blázne. Ve starozákonním pojetí je blázen synonymem pro bezbožného člověka. Žalm 14 začíná například slovy: blázen si v srdci říká: Bůh není. A nejde ani tak o ateistu v moderním smyslu slova. Z Ježíšova popisu onoho bohatého člověka vyplývá, že blázen je člověk zcela uzavřený do sebe, žijící život bez vztahu.
Evangelium popisuje tuto bezvztahovost velmi podrobně - začíná už tím, že člověk uvažoval sám pro sebe. Co mám udělat?  A tato zvláštní samomluva pokračuje až do konce jeho přímé řeči. Pak si mohu říci: máš velké zásoby… S nikým se nedělí, za nikoho nemá zodpovědnost, i užívat života plánuje zřejmě sám.
Avšak do tohoto sebeuzavření zničehonic vstupuje Bůh, který nejenže naprosto zruší všechny bohatcovy plány, ale ukazuje i nesmyslnost jeho životního projektu bez vztahů lásky, nesmyslnost, která se projevuje právě tváří v tvář blízké smrti, nesmyslnost podobnou tomu, co říká dnešní první čtení z knihy Kazatel. Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?
Vyznění dnešních čtení tedy není ani zdaleka v tom, že je lépe nic nemít, nejde ani o odsouzení hmotného blahobytu dosaženého poctivou prací. Jde o to, aby toto všechno bylo zasazeno do rámce života ve vztazích lásky – k Bohu a ke druhým. Jestliže se člověk rozhodne žít život jen sám pro sebe, stává se bláznem a jeho život marností nad marnost.

sobota 27. července 2019


17. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Gn 18,20-32

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Hospodin řekl: "Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět."
   Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: "Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých, chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?"
   Hospodin řekl: "Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu." Abrahám se ujal slova a řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?" (Hospodin) odpověděl: "Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět."     (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: "Snad jich tam najdeš jen čtyřicet." Odpověděl: "Neudělám to kvůli čtyřiceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet."
   Odpověděl: "Neudělám to, najdu-li jich třicet."
    (Abrahám) řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet."
   Odpověděl: "Nezahubím kvůli dvaceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset." Pravil: "Nezahubím kvůli deseti."


ŽI 138(137),1-2a.2bc+3.6-7ab.7c-8
Odp.: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Když procházím soužením, zachováváš mi život, proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku.
Odp.
. Zachraňuje mě tvá pravice. Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp. 


2. ČTENÍ Kol 2,12-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili, jak velikou moc má Bůh, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.


EVANGELIUM Lk 11,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Jednoho dne se Ježíš modlil na nějakém místě. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky."
   Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuved' nás v pokušení." Řekl jim dále: "Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: 'Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.' Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
   Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! "
________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Tak co myslíte, děti, když se modlíme za něco nebo za někoho, přemlouváme tím Pána Boha, aby si něco rozmyslel a udělal to jinak, než původně chtěl? Z dnešních čtení by to mohlo tak vypadat, ale my víme, že tak to není. Bůh je Otec, který nás má rád a chce pro nás dobré věci, i když nám na první pohled třeba nemusí připadat, že jsou dobré. A proč ho tedy máme vůbec o něco prosit? Protože když za někoho prosíme, je to skutek lásky: dáváme tím najevo, že na toho druhého myslíme a chceme pro něho dobro. A někdy někomu jinak než modlitbou pomoci nemůžeme.

Milí bratři a sestry,
  V dnešních textech si můžeme všimnout jedné věci, která vypadá jako zdánlivý detail. Ani Abrahám v prvním čtení, ani onen půlnoční prosebník v Ježíšově podobenství neprosí za sebe. Oba prosí za život a potřeby druhých. Abrahám nechce, aby v Sodomě a Gomoře zahynuli nevinní spolu s hříšníky; v Ježíšově podobenství jsme zase svědky naléhavé starosti, aby nebyla nenadálé návštěvě odepřena pohostinnost a občerstvení. Oba dva jejich prosba něco stála. V prvním čtení mezi řádky čteme, že Abrahám musel velmi překonávat svůj strach z Božího majestátu, z toho, že se Hospodin kvůli jeho naléhání rozhněvá - můžeme zde snad vyčíst dobový kontext starověkého Orientu: když se lidé v nějaké potřebě museli obrátit na vladaře, pociťovali jistě velkou bázeň. A v Ježíšově podobenství musí zase onen přítel vážit nepohodlnou noční cestu a naléhat na pána domu, který je rozespalý a nevrlý. Oba mohli být v pokušení to raději vzdát, mohli si říci, že to nestojí za tu námahu a že výsledek je nejistý. Ale oni to neudělali; a to svědčí o tom, že měli velkou lásku a soucit vůči těm, za které prosili.
   Víme, milí bratři a sestry, velmi dobře, že jsou situace, kdy můžeme druhému člověku pomoci jen přímluvnou modlitbou, protože lidskými prostředky nejde už udělat nic. Ale víme také, že Bůh někdy naší modlitbu vyslyší a někdy nikoli – a my se pak můžeme ptát, jaká má vlastně taková modlitba smysl. Dnešní liturgické texty nám v tomto tázání napovídají: každá modlitba za druhého člověka, i nevyslyšená, nám pomáhá k tomu nejdůležitějšímu, k tomu, podle čeho budeme na sklonku života souzeni – k lásce, která nehledá sebe a nemyslí na sebe.
    Můžeme mít mnohonásobnou zkušenost nevyslyšené modlitby. Může nás zde přemáhat skepse, pocit, že nemá cenu se modlit, že si stavíme vzdušné zámky a že rozumnější by bylo vrátit se na zem a něco konkrétního udělat. Když se ale přesto začneme za druhé modlit, znamená to, že zapomínáme na sebe a myslíme na druhé, přejeme si z celého srdce jejich dobro a štěstí - a také že znovu, i přes naši negativní zkušenost s nevyslyšenou modlitbou, obnovujeme svou důvěru v Boha a naši víru, že pro Něj není nic nemožného.
    Žijeme dnes v době poměrně vyhroceného individualismu, a mnohokrát se nám odevšad opakuje, že šťastní budeme, když se zaměříme co nejvíce na sebe, na naši individuální svobodu a potřeby. A často se to promítá i do naší modlitby. Můžeme si udělat vážné zpytování svědomí, jak často je naše modlitba zaměřená na nás samotné, jak často se v ní zaobíráme jen a jen sami sebou, vlastními problémy a vnitřními zápasy. Můžeme tak úplně zapomenout na skutečnost, že modlitba je setkání s Ježíšem, který nás miluje, chce se s námi opravdu potkat a dát našemu srdci útěchu a pokoj. A také zapomínáme na bližní, na to, že i oni mají své problémy a těžkosti, možná větší než my sami. Vytrvalá přímluvná modlitba za druhé nám tak pomáhá rozšiřovat srdce a zažívat svobodu od sebe sama, svobodu opravdové lásky, která se dává. Proto má smysl vždy; i tehdy, nedočkáme-li se vyslyšení.  

sobota 13. července 2019

16. neděle v mezidobí C 2019

Mám dovolenou. Můžete se na tomto blogu vrátit k 16. neděli v mezidobí roku 2016:
https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7997961416934232802#editor/target=post;postID=7863132508235341787;onPublishedMenu=template;onClosedMenu=template;postNum=159;src=postname

15. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. 

Mojžíš řekl lidu:
   "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."


Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"
_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel píše ve svém listě Koloským o tom, koho Ježíš přišel zachránit: co myslíte, děti, jsou to jenom někteří lidé? Nebo všichni lidé? Nebo ještě něco víc? Z toho, co svatý Pavel píše, vyplývá, že Ježíš přišel zachránit celé stvoření, celý vesmír: Bůh rozhodl, že skrze něho usmíří se sebou všechno tvorstvo.

Milí bratři a sestry,

  Všichni tři, kteří v dnešním evangeliu procházejí kolem onoho zraněného a zbitého člověka, ho vidí: viděl ho kněz, viděl ho i levita, a nakonec ho viděl Samařan. Nikdo z nich ho neminul proto, že by si ho prostě nevšiml. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, co v oněch třech toto vidění lidského utrpení vyvolalo. Kněz a levita ho viděli, ale vyhnuli se mu. A ze svého pohledu to učinili z velmi dobrého a zbožného důvodu. Oba šli zřejmě vzhůru do Jeruzaléma konat bohoslužbu v chrámu, a dotyk se zraněným, který velmi pravděpodobně krvácel, by je kulticky znečistil a znemožnil by jim konat jejich poslání. Můžeme si dobře představit, co je mohlo při pohledu na onoho zraněného jako první napadnout. Možná se jim v okamžitě hlavě rozsvítilo červené světélko: Pozor krev, nedotýkat se!
  Třetí příchozí, Samařan, nemá žádnou bohoslužebnou povinnost ani funkci. Jeho pohled na zraněného není zatížen nějakou jeho vlastní rolí, kterou je nucen hrát. Když vidí zraněného, vyvolává to v něm normální, vlastně bychom mohli říci přirozený lidský soucit. Samařan nevidí ve zraněném problém pro sebe, ale člověka, který potřebuje pomoc – přesně tak, jak se vyjádřil letošního osmého června papež František, když při mši svaté, sloužené za migranty, prohlásil, že migranti nejsou sociální otázky, ale především lidé.  
   Dnešní evangelium nás může tedy vést k velmi vážné otázce, co se nám vybaví jako první, vidíme-li jakékoli lidské utrpení. Můžeme se ptát samy sebe, nakolik je náš soucit, který by nás měl přimět něco udělat, přebit a překryt jinými skutečnostmi. Můžeme si vybavit mantry, které se nám v takových chvílích automaticky vybaví v mysli: ‚Mám sám dost problémů‘,‚Nemohu si hrát na Matku Terezu‘,,Teď nemám čas, mám jiné povinnosti‘. Velký krok vpřed bude jistě už jen to, že si něco takového dokážeme přiznat.

sobota 6. července 2019

14. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Iz 66,10-14c

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."


Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 6,14-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry! 
   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.


EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."
_________________________________________________________________________________


Slůvko pro děti:
První, co učedníci mají udělat, když někam přijdou, je pozdravení pokoje. A Ježíš jim říká, že když někde učedníky přijmou, tak se na ně ten pokoj rozšíří. Ale když je nepřijmou, tak si tím učedníci nemají nechat ten pokoj vzít. Právě to se stává, když za někým, třeba za vaším kamarádem, jdete v dobré vůli, chcete se s ním hezky a v klidu domluvit nebo usmířit, ale on třeba trucuje a nedá a nedá si říct. To nám pak hrozí, že si od něj necháme vzít ten pokoj v duši, který pramení z toho, že víme, že nás Ježíš má rád. A to je škoda.

Milí bratři a sestry,
  Na začátku dnešního evangelia si Ježíš vybírá dvaasedmdesát učedníků, posílá je hlásat evangelium o Božím království a říká jim, co všechno mají s sebou mít, co mají dělat a jak mají jednat s lidmi. Na první pohled by to mohlo připomínat školení: lidé, vybraní k určitému úkolu, dostávají dobře vymyšlené instrukce – a ty mají zaručit, že budou hlásat evangelium maximálně efektivně a s úspěchem.
   Učedníci si to vyzkoušejí, a vypadá to, že to opravdu funguje. Dvaasedmdesát se vrací s radostí a hovoří o démonech, kteří se jim podrobují. Mise byla úspěšná, Ježíš jim poradil dobrý postup. Možná jsou v tu chvíli přesvědčeni, že když budou takhle pokračovat, brzo obrátí všechny v širokém okolí a vykoření všechno zlo.
   Když jsem si dnešní evangelium pročítal, vzpomněl jsem si na jeden zážitek z olomouckého přípravného ročníku teologie, takzvaného konviktu, ve kterém jsem se před sedmnácti lety začal připravovat ke kněžství. Naši představení jednoho dne pozvali na besedu jistého pána, který nedávno konvertoval ke křesťanství a profesí byl manažerem prodeje mlékárenských výrobků. Tento pán měl asi půlhodinovou prezentaci o tom, jak by bylo možné použít manažerské metody, které znal z velkoprodeje sýrů a jogurtů, také k hlásání evangelia. Matně si ještě pamatuji, že při přednášce bylo promítnuto mnoho grafů a časových os, v nichž byly zaneseny prognózy počtu obrácených, pokud se těchto metod správně užije. Ten dotyčný to asi myslel upřímně a dobře, ale já jsem přitom nemohl potlačit mírný úsměv; a myslím, že mnoho mých spolužáků také.
   Naštěstí nás celý zbytek dnešních liturgických textů uvádí v tomto smyslu na pravou míru. Začneme-li u prvního čtení, nenajdeme tam vůbec žádný návod na nic. Najdeme tam pouze zaslíbení, že Jeruzalému se dostane útěchy a milosti od Boha. Je to jedno z mnoha míst v Písmu – podobě jako třeba Žalm 131 – která vybízejí k pasivitě úplně malého dítěte, které nedělá nic jiného, než že je stulené u maminky a od ní přijímá úplně všechno. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících, říká se na konci tohoto úryvku. Všechno, čím v tomto obrazu ze třetího Izajáše lid Izraele je a co koná, pochází z Boží milosti a lásky.
    Podobně se ve druhém čtení z listu Galatským nechce svatý Pavel chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Možná by měl čím se chlubit, třeba tím, co už pro Ježíše vykonal; ale on nechce. Jeho závěrečný pozdrav svědčí o tom, co je pro něj nejdůležitější a co proto přeje adresátům svého listu nejvíc: Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi se všemi.
    Nakonec je to sám Ježíš, který svých dvaasedmdesát vyvádí z omylu ohledně jejich působení: Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu. Učedníci nebyli úspěšní proto, že dobře dodrželi instruktážní postup, ale proto, že je s nimi Kristova moc a Kristova milost. A pak je ještě Pán vybízí, aby na svém úspěchu, ze kterého teď mají radost, nelpěli. Aby od něj byli svobodní, protože příště už se klidně konat nemusí. Mají se spíše radovat z toho, že jejich jména jsou zapsána v nebi, v Boží dlani.