sobota 20. dubna 2019


Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2019


1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů. ´
    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."


Žl 118 (117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
___________________________________________________________________________
Milí bratři a sestry,

   V Janově podání jsou prvními svědky Ježíšova vzkříšení Magdalena, Petr a Jan, který sám o sobě mluví jako o ‚jiném‘, o ‚tom druhém‘ učedníkovi. A nápadné je, že o všech těchto třech se také hovoří ve vyprávění o Ježíšově odsouzení a smrti – od Ježíšova zatčení v Getsemanské zahradě už o ostatních učednících nic neslyšíme. V patnáctém verši osmnácté kapitoly, kdy Ježíše odvádějí do veleknězova domu, jsme svědky toho, jak s ním jdou už jen Petr a Jan – ten druhý vejde s Ježíšem až dovnitř, zatímco Petr zůstává venku, kde také prožije trpkou zkušenost svého selhání, když zapře, že Ježíše zná. Magdalena a Jan pak zůstanou jako jediní z učedníků stát pod Ježíšovým křížem, spolu s Ježíšovou matkou a Marií Kleofášovou.
   Možná bychom si mohli říci, že to vlastně není důležité; že je přece jasné, že evangelista Jan popisuje události ze svého úhlu pohledu, tak jak je zažil. Dalo by se rovněž namítnout, že vracet se k událostem Velkého pátku a Bílé soboty je dnes již zbytečné, že jsme si to vše v minulých dnech prožili a prorozjímali a teď je čas se radovat z Kristova vzkříšení – půst nemá již více místa, jak vždycky hlásil komentátor o Velikonoční vigilii ve farnosti svatého Tomáše.
    V Božím slově ale žádná věc není beze smyslu a významu. Určitě není náhoda, že všichni, kteří byli zblízka přítomní Ježíšovu utrpení, jsou také prvními svědky jeho vzkříšení. Ostatní učedníci se sice zprávu dozvěděli také, ale později, a možná právě proto, že také dříve zmizeli ze scény, jaksi se vytratili z příběhu. O zmrtvýchvstání se dozvědí až poté, co za nimi Vzkříšený přijde skrz dveře, které měli ze strachu před Židy zavřené.
     Možná jste se také, milí bratři a sestry, ohlíželi za letošní postní dobou, která právě skončila. A možná jste zjistili, že se zase nepodařilo postní předsevzetí, nebo jen částečně; že vám postní doba znovu nějak protekla mezi prsty. Přiznám se, že když srovnám své prožívání postní doby dnes a třeba před dvaceti lety, kdy jsem byl čerstvý konvertita, nebo ještě před deseti, kdy jsem se připravoval na kněžství, tak to není moc radostná bilance. Ale důležité na tom je možná právě to, že jsme se znovu aspoň pokusili vstoupit do příběhu, že jsme aspoň trochu s Ježíšem během postu prožívali jeho křížovou cestu.  Že jsme třeba - v naší slabosti a neúspěchu v askezi a modlitbě - aspoň trochu zakusili něco jako Petr a bylo nám to líto. Nebo že jsme aspoň chvilku dokázali vydržet pod Ježíšovým křížem, jako Magdalena a Jan. Že jsme to úplně nevzdali a nevzdálili se, nezmizeli ze scény, jako ostatní učedníci. Teď, v tomto nedělním ránu, můžeme proto být prvními svědky Zmrtvýchvstání. Vzkříšený, i přes náš nedokonalý a klopotný půst, nás zahrne stejnou radostí, jako kdybychom žili čtyřicet dní o starém chlebu a vodě.  Vylije na nás stejně intenzivní proudy své milosti. A věříme, že se nakonec ukáže i těm, kteří se od něho úplně vzdálili.

sobota 13. dubna 2019


Květná neděle 2019 - Pašije podle sv. Lukáše


EVANGELIUM Lk 22,14-23,56

   Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království."
   A vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte ho a rozdělte mezi sebe; neboť vám říkám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království."
To konejte na mou památku.
   Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, (zpečetěná) mou krví, která se za vás prolévá.
Běda tomu člověku, který zradí Syna člověka.
   Hle, u mě na stole je však ruka mého zrádce. Syn člověka sice jde svou cestou, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zradí." Oni se začali ptát jeden druhého, který z nich to asi je, kdo to hodlá udělat.
Já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
   Vznikl také mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: "Králové vládnou svým národům, a kdo mají nad nimi moc, dávají si říkat 'dobrodinci'. U vás však ať to tak není! Ale kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží. Vždyť kdo je větší: ten, kdo sedí u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Přece ten, kdo sedí u stolu! Já však jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
   Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů.
Až se obrátíš, utvrzuj své bratry.
   Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry."
   Petr mu řekl: "Pane, s tebou jsem ochoten jít do vězení i na smrt!"
   On mu odpověděl: "Říkám ti, Petře: Ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mě znáš."
Musí se na mně splnit, co je psáno.
   Dále jim řekl: "Když j sem vás poslal bez měšce, bez mošny, bez opánků, měli jste v něčem nedostatek?"
   Odpověděli mu: "Ne, v ničem."
   Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, ať si ho vezme, a stejně tak mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit, co je psáno: 'A byl počítán mezi zločince'. Neboť co je o mně řečeno, už se naplňuje."
   Řekli: "Pane, tady jsou dva meče." On jim odpověděl: "To stačí."
Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji.
   Potom se podle svého zvyku odtamtud odebral na Olivovou horu a učedníci ho následovali. Když byl na místě, řekl jim: "Modlete se, abyste nepřišli do pokušení."
   Sám pak se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá." Tu se mu zjevil anděl z nebe a posiloval ho. Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji; jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
   Potom vstal od modlitby, šel ke svým učedníkům a nalezl je, jak zármutkem usnuli. Řekl jim: "Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení!"
Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?
   Když ještě mluvil, objevil se houf lidí; jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
   Když ti, kdo byli s Ježíšem, viděli, co se chystá, zeptali se: "Pane, máme zasáhnout mečem?" A jeden z nich udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho.
   Ježíš však na to řekl: "Přestaňte! Dost!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
   Potom řekl Ježíš těm, kteří se na něho vypravili, velekněžím, chrámovým velitelům a starším: "jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji. Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě, a ruce jste na mě nevztáhli. Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty."
Petr vyšel ven a hořce se rozplakal.
   Pak se ho zmocnili a odvedli. Přivedli ho do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když rozdělali uprostřed dvora oheň a sesedli se kolem, sedl si Petr mezi ně. Jak seděl ve světle, uviděla ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Také ten byl s ním!"
   On však to zapřel: "Neznám ho, ženo."
Za chvíli ho uviděl jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich!" Petr odpověděl: "Člověče, nejsem!" Uplynula asi hodina a někdo jiný zase tvrdil: "Doopravdy, i tento člověk byl s ním, vždyť je to Galilejec!"
   Petr však řekl: "Člověče, nevím, o čem mluvíš." V tom okamžiku, když ještě mluvil, zakokrhal kohout.
   Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra. A Petr si vzpomněl na to, co mu Pán řekl: "Dříve než kohout dnes zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal. 
Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil.
   Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho, zavázali mu oči a ptali se: "Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil." A rouhali se mu, jak mohli. 
Dali ho předvést před svůj soud.
   Jakmile se rozednilo, sešel se sbor starších z lidu, velekněží a učitelé Zákona, a dali ho předvést před svůj soud.
Řekli: "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to!"
   Odpověděl jim: "I kdybych vám to řekl, neuvěříte, a kdybych se vás zeptal, nedáte mi odpověď. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."    Všichni mu do toho vpadli: "Ty jsi tedy Boží Syn?" Odpověděl jim: "Ano, já jsem!"
   Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!"
   Celé jejich shromáždění povstalo a vedli ho k Pilátovi.
Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.
   Tam na něj začali žalovat: "Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?" Odpověděl mu: "Ano, já jsem!"
   Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: "Neshledávám na tomto člověku žádné provinění."    Ale oni naléhali a říkali: "Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!"
   Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě.
Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá.
Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Velekněží a učitelé Zákona stáli při tom a urputně na něho žalovali. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch: dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. V ten den se Herodes a Pilát spřátelili; předtím totiž spolu žili v nepřátelství.
Pilát Ježíše vydal, aby se jím stalo po vůli.
   Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já sám jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím."    Ale oni se všichni dali do křiku: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!" Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu.
   Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: "Ať je ukřižován, ať je ukřižován ! "
   Potřetí jim řekl: "Ale co špatného udělal? Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím." Oni však doráželi s velkým křikem a žádali, aby byl ukřižován, a jejich křik se stále stupňoval.
   Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.
Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou.
   Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
   Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: 'Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!' Tehdy lidé začnou říkat horám: 'Padněte na nás!' a kopcům: 'Přikryjte nás!' Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!"
Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.
Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a 'druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." Jeho šaty si rozdělili losem.
To je židovský král.
   Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
   Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!"
Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
Dnes budeš se mnou v ráji.
   Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
   Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
   Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.
   Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha." A po těch slovech vydechl naposled.
Chvíle tiché modlitby vkleče
   Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl skutečně spravedlivý." A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů. Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i ženy, které ho provázely z Galileje a na to se dívaly.
Josef položil Ježíšovo tělo do hrobky vytesané ve skále.
   Jeden člen velerady, jménem Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk z judského města Arimatie, nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním. On (také) očekával Boží království. Zašel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pak ho sňal, zavinul do lněného plátna a položil do hrobky vytesané ve skále, kde nebyl ještě nikdo pochován. Bylo to v den příprav, právě nastávala sobota.
   Přitom ho doprovázely ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje. Podívaly se na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno. Potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti. V sobotu však zachovaly sváteční klid podle přikázání.
______________________________________________________________________

Samotnému vyprávění o Ježíšově cestě na Golgotu a o jeho smrti na kříži předchází u Lukáše rozhovor Ježíše s učedníky u poslední večeře. Ježíš říká učedníkům:  Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec. A pak ještě Petrovi: Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. To první je zaslíbení; to druhé ubezpečení o tom, že Ježíš za nás prosí u Otce. Je důležité, abychom s tímto vědomím sledovali pašijový příběh: Ježíš nám říká otevřeně, že na jeho utrpení budeme mít podíl i my, kteří mu patříme a jsme s ním spojeni. Ale jedním dechem dodává, že v jakékoli zkoušce bude s námi – a také, že na konci všech zkoušek nás čeká vstup do Jeho království.  

sobota 6. dubna 2019


5. neděle postní C 2019


1. ČTENÍ Iz 43,16-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

    Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky;
všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové,
teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Gestu vytvořím na stepi
a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi,
že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti,
abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe,
který bude hlásat mou chválu."


Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sej í v slzách, žnout budou s jásotem
Odp.
Vycházej í s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 3,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. 

Bratři a sestry!
    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.


EVANGELIUM Jan 8,1-11

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"
    Odpověděla: "Nikdo, Pane."
    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! "
________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Na biblických postavičkách je hezky vidět, jak Ježíš píše po zemi, možná do nějakého prachu, který tam na zemi byl. Možná tam napsal, co ta žena udělala. Ale pak to mohl snadno smazat - stejně jako my, když napíšeme omylem křídou nebo fixou na tabuli, že dvakrát šest je jedenáct. Připomíná nám to, že Ježíš nám může odpustit opravdu úplně všechny hříchy, i kdyby byly nevím jak velké.

Milí bratři a sestry,
   Společným tématem dnešních čtení je nepochybně nový začátek: v prvním čtení z knihy proroka Izajáše se říká: Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo. Hle, činím věci nové! Svatý Pavel v listě Filipanům zase vyhlašuje: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.
    Trochu jiným způsobem je toto téma přítomné i v evangeliu: V očích učitelů Zákona je cizoložná žena někým, pro koho již nový začátek neexistuje. Její minulý skutek znamená zároveň konec jejího života, žádnou druhou šanci nemůže dostat, protože zákon je zákon. Ježíš se ale sehne a píše prstem po zemi. Scéna se odehrává zřejmě na takzvaném Nádvoří žen, což bylo jedno z atrií náležejících k jeruzalémskému chrámu. Proto Ježíš asi nepíše prstem do písku, jak říkají některé výklady, ale do vrstvičky prachu na kamenné dlažbě.
     Evangelista nemluví o tom, co Ježíš na zem píše, ale zmínka o Mojžíšově zákoně a o tom, že Ježíš psal po zemi prstem, nám může připomenout desky zákona, psané ‚prstem Božím‘, které Mojžíš snesl z hory Sinaj. Poselství je jasné: Farizeové vidí Boží zákon, trvale a hluboce vytesaný do kamene, podle kterého se musí jednat a basta. Ježíš ale píše do prachu: jistě tím nechce říci, že by chtěl Zákon zrušit, jaksi ho napsat a hned smazat - to, že nepřišel Zákon zrušit, říká jasně v horském kázání. Chce ale smazat odsouzení, které s sebou Zákon nutně nese. Ježíš chce ukázat, že všechny minulé špatné skutky člověka - všechno to, co se v lidských příbězích nepodařilo a zkazilo - nemusejí být trvalou zátěží života, že nemusejí nutně vést ke smrti, jako onu ubohou ženu. Ježíš mohl do prachu docela dobře vepsat všechny hříchy, které ta žena udělala - a stejně snadno je mohl vymazat jediným pohybem ruky nebo dechnutím.
      Možná nám to, milí bratři a sestry, může připadat až příliš krásné na to, aby to mohla být pravda. Každodenní zkušenost i zákony lidské psychologie nás učí, že nejde jen tak přestat myslet na věci minulé, jak říká Izajáš. Zdá se, že se do nás tyto věci nesmazatelně vepisují, že na nás mají podobný vliv jako geny, které jsme dostali od rodičů. Dost často se mi zpovídají zejména lidé v pokročilejším věku z dávných hříchů, které jim již byly dávno odpuštěny, ale oni na ně stejně nemohou přestat myslet. Vypadá to, že věci prožité v minulosti neúprosně a nutně spoluurčují i naši přítomnost a budoucnost.
     Dobrou zprávou dnešního evangelia je, že ještě nad těmito danostmi, se kterými zdánlivě nelze nic udělat, je ještě Boží milosrdenství a Boží uzdravující moc. Jedině v síle tohoto milosrdenství a moci může svatý Pavel říci, že již nemyslí na minulost. Jedině v jejich síle může také Ježíš říci ženě: Jdi a už nehřeš.

sobota 30. března 2019


4. neděle postní C 2019


1. ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.

    Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."
    Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna.
    Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.


Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.


2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
    Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.


EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

      Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali : "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:
    "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
    Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
    Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.
    Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
    Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se ( starší syn ) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
    Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "
_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:
Přidat popisek
Milé děti, co myslíte, měl otec radši toho nezdárného mladšího syna? Já myslím, že měl oba dva rád úplně stejně – to koneckonců vidíme na tom, jak hezky staršího syna oslovil: Dítě, ty jsi stále se mnou. Jenomže právě proto, že měl rád oba stejně, tak se víc bál o toho mladšího, který utekl z domu – aby se mu něco nestalo. Ten starší syn byl totiž doma, a tedy v bezpečí. A proto měl otec taky tak velkou radost, když viděl, že se mu mladší syn vrací.

Milí bratři a sestry,
   V postavě marnotratného syna z dnešního podobenství bychom mohli velmi snadno – a mylně – vidět pouze někoho, kdo někdy v životě odešel daleko od Boha a od církve a pak se vrátil zpět. Tak by ale pro mnohé z nás mohla tato postava přestat být důležitá; někdo jistě dramatické opuštění víry a pak návrat a smíření zažil, ale asi většina z nás – žijeme-li jako praktikující křesťané a přijímáme-li svátosti – nemá dojem, že by se mohla vzdálit do takové míry, jako to udělal mladší syn. Pak by se ale výpověď dnešního podobenství pro nás zúžila: zůstalo by jen útěšným obrazem nebeského Otce, který je nesmírně milující a laskavý; nebo by bylo pouze varováním, abychom neskončili jako starší syn.
   Postava mladšího syna, který už nechce být v Otcově domě, a tak si bere své peníze a jde někam hodně daleko, může však být obrazem i duchovní skutečnosti, nejen fyzického vzdálení se. Pochopíme to ve chvíli, kdy si uvědomíme něco, co sice v textu není, ale co z něho jasně vyplývá: důvod touhy po úniku z otcova doma. Mladší syn má zcela nepochybně dojem, že doma nemá dostatečnou svobodu; že má jen samé povinnosti, které musí dodržovat; že život doma je nesnesitelná nuda. Může mu připadat, že se míjí opravdovým životem, že mu ho otec vlastně nechce dopřát, a tím pádem ho zřejmě ani nemá rád. A z toho všeho vzniká základní životní pocit, že čím dál bude od otcovského domu, tím bude svobodnější.
  Troufám si říci, že pokušení být jako on je v našem křesťanském životě přítomné téměř denně. Je to pokušení pocitu, že své každodenní povinnosti a stereotyp života už nezvládám, že nezvládám nesení každodenního kříže, že bych všeho nejraději nechal a ode všeho utekl, ať už kamkoli nebo k čemukoli. Mladší syn tomuto pokušení podlehl a odešel – a otec mu to kupodivu umožnil, dal mu svobodu odejít. Kdyby mu nedal jeho podíl, syn by se asi vzdálit nemohl.
   Můžeme se však v tuto chvíli vrátit k začátku prvního čtení, ve kterém po příchodu do zaslíbené země říká Hospodin lidu Izraele ústy Jozua: Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu. Hanba egyptského otroctví je podobná hanbě mladšího syna, který musí nakonec pást vepře – pro Židy je to pád k naprostému dnu, horší práce snad ani nemůže existovat, neboť vepř je nečisté zvíře. Otrocká práce v egyptském zajetí a práce pasáka vepřů jsou pravým opakem svobody a důstojnosti života člověka. Mladší syn podlehl pokušení, že doma nemá svobodu a jeho život není dost naplněný – ale o tom, co je skutečná svoboda a skutečně důstojný život, získává správné poznání až po své zkušenosti s pádem na dno. Až v této chvíli objevuje, že jeho pravá svoboda a důstojnost je u Otce. Jako se Izraelité vracejí z egyptského exilu do zaslíbené země, vrací se mladší syn domů. Obraz společné hostiny je pak vyjádřením podstaty této svobody a důstojnosti – je ve vztazích lásky, k Otci a mezi bratřími a sestrami navzájem.  

pátek 22. března 2019

O třetí neděli postní budu číst místo kázání pastýřský list našich biskupů. Toto kázání je ze slavnosti Zvěstování Páně, která je o den později, v pondělí 25.3.

Slavnost Zvěstování Páně 2019


PRVNÍ ČTENÍ Iz 7, 10 - 14

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin promluvil k Achazovi ( skrze proroka Izaiáše ) "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!" Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina."
    Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi').


Žl 40 (39), 7 - 8a. 8b - 9. 10. 11 Odp.: srv. 8a + 9b
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.
Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil, nezatajil jsem tvou lásku a tvou věrnost před velkým shromážděním.
Odp.


DRUHÉ ČTENÍ Žid 10, 4 - 10

Čtení z listu Židům

    Krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit. A tak Kristus, když přicházel na svět, řekl: 'Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.'
    Po prvních slovech: 'dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu' - a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: 'Tady jsem, abych plnil tvou vůli.' To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto 'vůlí' jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.


EVANGELIUM Lk 1, 26 - 38

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   " Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria.
    Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým ro-dem navěky a jeho království nebude mít konce."
    Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného."
    Maria řekla: "Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:

Milé děti,
Slyšeli jsme, že Panna Maria byla po setkání s andělem Gabrielem ve velkých rozpacích: napřed se polekala a pak se ptala, jak je to vůbec možné. Ale nakonec souhlasila, že bude Ježíšovou matkou. A stalo se to proto, že uvěřila tomu, co jí Gabriel říkal: že na ten úkol nebude sama, že jí Bůh dá všechnu potřebnou milost, aby to zvládla. Právě Mariina víra byla v tu chvíli to nejdůležitější. Proto jí taky o něco později říká její sestřenice Alžběta, když se potkají: Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co Ti bylo řečeno od Pána.

Milí bratři a sestry,
   Při příležitosti slavnosti Zvěstování Páně většinou vzpomínáme na pokoru a ochotu Matky Boží vůči přijetí Božího plánu s jejím životem. Dnes bych se chtěl však na dnešní evangelium podívat poněkud jinak než obvykle.
   Pouštní otcové prvních křesťanských staletí používali krátké, nazpaměť naučené citace z Písma svatého jako obranu proti různým druhům logismů, tedy myšlenek, které v nich vzbuzovaly pokušení – a velmi často to bylo pokušení opustit klášter či poustevnu a začít život někde jinde a nějak jinak. A může-li nám být text dnešního evangelia prospěšný v podobném smyslu (aniž bychom si z Božího Slova chtěli dělat pouhou pomůcku pro nějaké zbožné cvičení) mohlo by to být právě povzbuzení v pochybnostech před nějakým důležitým životním rozhodnutím; a samozřejmě také dodání odvahy jít po cestě, kterou jsme si již zvolili, ve chvíli, kdy by člověk měl pokušení ji vzdát.
    Říká se, že dnes víc než dříve mají lidé strach učinit nějaké závazné rozhodnutí, a proto prý ubývá těch, kteří se odváží vstoupit do manželství nebo přijmout jakékoli povolání k duchovnímu stavu. Možná že je to trochu jinak – strach je možná úplně stejný, ale na lidské rovině máme asi méně záchytných a opěrných bodů, které by nám pomohly tento strach překonávat. Svět kolem nás je složitý, nepřehledný, a navíc se rychle mění. Každý z nás ve svém okolí vidí mnoho příkladů, kdy příběh manželství nebo duchovního povolání nějak ztroskotal.  A ještě navíc víme, že ne vždycky se to stalo, protože by dotyčný byl lehkovážný či se třeba málo modlil. To není příliš povzbudivé.
    Panna Maria má ve chvíli zvěstování také obavy. Nejprve ani nechápe, ‚co má ten pozdrav znamenat‘, a pak, když se dozví o svém vyvolení, má oprávněnou námitku, že za současného stavu věcí přece něco takového není možné ‚ Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám?‘ Když ale budeme pozorně naslouchat všemu, co v dnešním evangeliu říká anděl Gabriel, uvidíme, že mluví vlastně jen na jedno téma: Boží moc a Boží milost. Gabriel nazaretskou Pannu vůbec lidsky nepovzbuzuje ‚neboj, to zvládneš, příbuzní to pochopí a pomohou Ti‘. Ani jí nic nedává rozkazem ‚Bůh tak rozhodl a basta‘. První odkaz na Boží moc je už v pozdravu: Zdrávas, milostí zahrnutá. A pak pokračuje: Duch svatý sestoupí na Tebe a Boží moc Tě zastíní. A nakonec, aby zaslíbení bylo úplně jisté, dává příklad, že Bůh skutečně dělá velké věci, věci mimo naši představivost a možnosti: I Tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.
     Naše obavy, naše logismy jsou podobné: Jak to zvládnu? Bude mne za dvacet let ještě mít rád? Jak bude za dvacet let vypadat církev? Případně v těžkostech na již nastoupené cestě Už na to nemám, je to příliš těžké nebo Měl jsem se tenkrát rozhodnou jinak. V takových chvílích můžeme použít jako obranu andělova slova z dnešního evangelia: Neboj se, člověče. U Boha není nic nemožného.

sobota 16. března 2019


2. neděle postní C 2019


1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
    (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
    (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
    (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
    (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
    Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"


Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.


2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

   Bratři a sestry, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
    My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
    A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!


EVANGELIUM Lk 9,28b-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
    Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
    Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli. _______________________________________________________________________
Slůvko pro děti:

Milé děti,
Teď v postě se snažíme si něco odepřít, nebo se víc modlit. A zvlášť s tím odepíráním je potíž; připadá nám to někdy těžké. A když zrovna děláme něco obtížného, tak musíme mít před očima budoucí cíl; abychom se měli na co těšit, abychom věděli, proč se teď snažíme a namáháme. Pán Ježíš se proto ukázal svým učedníkům ve slávě, aby neztratili naději, až ho uvidí o Velkém pátku trpět a umírat. Chtěl jim ukázat, že vstane z mrtvých, že to obtížné a bolestivé se promění v něco krásného; že to, čím bude muset projít, stojí za ten dobrý konec.  


Milí bratři a sestry,
V úryvku z Pavlova listu Filipanům, který jsme slyšeli ve druhém čtení, se objevuje časté biblické téma dvojí cesty: ke smrti či k životu. Můžeme si vzpomenout například na první žalm: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. A na druhé straně: se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.  Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.  Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. Podobné místo je v páté knize Mojžíšově: Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Toto téma pak vrcholí v Ježíšových výrocích o dvou cestách a dvou branách: těsná brána a úzká cesta vedou k životu; druhá, pohodlnější cesta a vchod naopak do záhuby.

Pavel vedle sebe klade právě takové dvě cesty: ‘oni’, tedy ti, kteří jdou po cestě vedoucí do záhuby, ‘mají zájem jen o věci pozemské’, kdežto ‘my’, poutníci na cestě života ‘máme svou vlast v nebi, odkud s touhou očekáváme Spasitele Pána Ježíše Krista‘.

Z toho, co Pavel píše - z jeho obav, které jsou v dopise vyjádřeny - však zároveň poznáváme, že žádné ostré rozdělení na ‘my’ a ‘oni’ ve Filipech vlastně nebylo. Mnoho filipských křesťanů bylo zřejmě přitahováno onou pohodlnou a širokou cestou zaměření na dobra tohoto světa; i jim hrozilo, že začnou mít zájem jen o pozemské skutečnosti a na svou vlast v nebi pozapomenou, nebo na ni zapomenou úplně. Velmi podobně kárá apoštol křesťanskou obec v Korintě: bylo to kosmopolitní přístavní město pozdní antiky a převládající morálka v něm  nebyla moc příkladná; a křesťané v něm žili ve velkém pokušení se přizpůsobit a žít tak, jako většina ostatních.

Souvislost s postní dobou, kterou právě prožíváme, je docela zřejmá: skrze dobrovolné zřeknutí se nějakého dobra, skrze modlitbu a skutky lásky, ke kterým jsme v postě pozváni, máme znovu vykročit na cestu vedoucí k životu. Máme si znovu uvědomit, že naše vlast je v nebi. A máme v sobě znovu objevit naši touhu po Bohu, po Jeho spáse, po Jeho blízkosti a Jeho lásce.

 Je pro nás, milí bratři a sestry, asi mnohem snazší než pro filipské křesťany si tuto touhu nechat v sobě přehlušit něčím jiným. Můžeme mnohem spíše než oni podléhat pokušení mít zájem jen o pozemské věci: o všechny ty nabízející se příjemnosti života, o bezbřehou škálu možností, jak si jej vyplnit. Pokud má ale křesťanská nauka o člověka pravdu, pak nás všechny tyto věci nemohou zcela uspokojit; nemohou utišit touhu naší duše po smyslu, po plnosti života a lásky. Všechny tyto skutečnosti jsou konečné, ale člověk je stvořen k nekonečnu.

Ježíš v dnešním evangeliu se ukazuje ve slávě, a předjímá tak své konečné oslavení o Velikonocích. Ukazuje se svým třem učedníkům, a ukazuje se i nám, aby nám ukázal, že nejhlubší touha našeho srdce není iluze. Ježíš ve slávě je pro nás povzbuzením k tomu, co říká svatý Pavel na konci dnešního úryvku: stůjte v Pánu pevně, milovaní. Kéž nám letošní půst pomůže, abychom stáli pevně v Pánu, a aby naše touha po něm zůstala živá.

sobota 9. března 2019


1. neděle postní C 2019


1. ČTENÍ Dt 26,4-10

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
    „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem:
   Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem.
   Nyní hle - přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine! Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“


Žl 91 (90),1-2.10-11.12-13.14-15 Odp.: srv. 15
Odp.: Bud' se mnou, Pane, v mé tísni.

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo dlíš ve stínu Všemocného, řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!“
Odp.
Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.
Odp.
Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o kámen svou nohou. Po zmiji a hadu budeš kráčet, šlapat budeš po lvu i draku.
Odp.
Vysvobodím ho, protože lne ke mně, ochráním ho, protože zná mé jméno. Vyslyším ho, až mě bude vzývat, zachráním ho a oslavím.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 10,8-13

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, které hlásáme.
   Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.


EVANGELIUM Lk 4,1-13
Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“
   Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Nejen z chleba žije člověk“. Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“
   Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!“
   Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.“
   Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

Milí bratři a sestry,
    V rozhovoru pokušitele a Ježíše v dnešním evangeliu se projevuje, o co pokušiteli jde především: hlavní není to, aby Ježíš dále vydržel držet půst nebo aby odmítl moc nad světem. Důležité je, že pokušitel útočí na Ježíšův vztah s Otcem. Sice Ježíši dvakrát říká Jsi - li Syn Boží, ale veškerá jeho snaha spočívá v tom, aby právě tento vztah lásky a důvěry Syna k Otci narušil a nakonec zničil.
Ničit vztahy lásky je pokušitelovou podstatou, je to jeho hlavní charakteristika, která se projevuje i v jeho názvu: řecké sloveso dia-ballein, ze kterého pochází ono české ďábel, znamená od sebe odtrhnout, vzájemně vzdálit. Protikladné sloveso je sym-ballein, z něhož je odvozeno podstatné jméno symbol. Znamená spojit dohromady něco, co bylo původně oddělené. Pokušitel je tedy vlastně velký Rozdělovatel.
   Ďábel na Ježíše zkouší úplně stejnou taktiku, jako na Adama a Evu ve známém příběhu z První knihy Mojžíšovy na začátku Starého Zákona. Jde mu o narušení vztahu lásky a důvěry člověka k jeho Stvořiteli, vlastně vztahu synovské lásky (v češtině nemáme výraz pro syna a dceru dohromady) člověka k Bohu, který mu dal život. Překročení Božího příkazu při utržení plodu ze stromu poznání je už jen viditelným znamením toho, k čemu pokušitel muže a ženu přiměl: důvěra a láska lidí ke svému Stvořiteli byla zničena, na její místo nastoupil falešný obraz Boha jako konkurenta člověka; jako někoho, kdo člověku nechce něco dopřát; jako někoho, kdo nahání strach; a nakonec jako někoho, od koho je potřeba se osvobodit a učinit tvůrcem a měřítkem všech věcí sama sebe. A zároveň je zničena i harmonie a čistota nejsilnějšího vztahu, který mají lidé k sobě navzájem: vztahu mezi mužem a ženou.
   Všimněme si dobře, jak Ježíš na pokušení reaguje: ve svých odpovědích pokušiteli vždycky cituje Boží jméno. Je tomu tak i v prvním pokušení učinit z kamenů chléb; na souběžném místě u Matouše Ježíš říká: Nejen z chleba živ je člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Ježíš se vždycky odkazuje na svůj vztah s Otcem, který je pro něj cennější než všechno ostatní - ví, že z tohoto vztahu žije.
   Na začátku evangelia jsme slyšeli, že Ježíš se vrátil od Jordánu - kde byl pokřtěn Janem - plný Ducha svatého. U Jordánu se poprvé zjevuje tajemství Nejsvětější Trojice: Na Ježíše sestupuje Duch svatý a z nebe je slyšet hlas: To je můj milovaný Syn. Ježíš je plný Ducha svatého, který je vzájemná láska mezi Otcem a Synem. Proto nemá pokušitel vlastně žádnou šanci na úspěch: Ježíš si svou lásku k Otci nenechá vzít, protože je jí naplněn.
   Naše postní snažení, naše snaha se lépe modlit i všechny skutky odříkání, mají právě tento smysl. Obnovujeme si jimi vědomí o tom, že jsme milované děti Otce a v Kristu sobě navzájem bratři a sestry. Jsou to skutečnosti navzájem propojené, opravdová láska je jen jedna. Pokud podlehneme pokušení a necháme si narušit náš vztah s Bohem, narušená bude i naše láska k lidem. A naopak: pokročíme-li v lásce k Bohu, i ona druhá bude větší a hlubší.