Dnes zveřejňuji kázání pro děti, které zítra přistoupí v Kohoutovicích k prvnímu svatému přijímání. 

(Kázání na texty 6. neděle velikonoční cyklu C z roku 2016 zde )

6. neděle velikonoční C 2025 – promluva pro kohoutovické prvokomunikanty

EVANGELIUM Jan 14,23-29

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane."

 ____________________________________________________________

Milý Míšo, Terezko, Tome , Davide, Majdo, Amálko, Rózo, Sofie

Trochu se teď při téhle promluvě vrátím do minulé neděle, kdy jsme ve farním kostele slavili slavnost prvního přijímání s dětmi ze Žebětína. Četlo se evangelium ze třinácté kapitoly svatého Jana, kde Ježíš říká svým učedníkům:

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

Před týdnem jsem tedy říkal dětem, že jsme během naší skoro půlroční přípravy na tuhle slavnost probírali hrozně moc věcí: třeba co je svědomí, jak rozpoznat dobro a zlo, jak Ježíš uzdravoval a odpouštěl hříchy, nebo třeba - úplně nakonec - jaké jsou části mše svaté. A taky jsem jim říkal, že si určitě hodně z toho už nepamatují (a vsadím se, že vy to máte stejně); ale kdyby si zapamatovali jen to Ježíšovo nové přikázání lásky, tak že to vlastně stačí.

Dneska čteme taky evangelium podle Jana, jenom o kapitolu dál, a tam zase Pán Ježíš svým učedníkům říká:

Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já.

A jsme zase u toho zapomínání nebo nezapomínání toho, co jsme se na přípravě učili. Jenže bychom tuhle větu mohli špatně pochopit. Mohly byste si, děti, třeba říct, že tedy vůbec nevadí, že jste zapomněly – dejme tomu – kolik je svátostí, nebo jak se jmenovalo to město, kde se Pán Ježíš potkal s celníkem Zacheem. Stejně, až dostanete dar Ducha svatého – třeba až budete jednou biřmovaní – tak si na to zase vzpomenete, jako mávnutím kouzelného proutku. A řeknete si, že je to skvělé a že by to takhle mohlo fungovat nejenom při přípravě k prvnímu přijímání, ale taky v matematice nebo češtině.

Jenže ono to takhle nefunguje. Ježíš nechtěl říct, že Duch svatý nám připomene něco, co jsme už zapomněli. Spíš že nám pomůže pochopit něco, co si sice nějak pamatujeme, ale nerozumíme tomu.

Teď se vám pokusím říct proč: v matematice, fyzice nebo chemii nám k pochopení stačí jenom rozum. Ale když chceme nějak chápat pravdy naší křesťanské víry, jsme s rozumem brzo v koncích. A Duch svatý není nic jiného než Láska mezi Otcem a Synem, a Otec ji dává i nám lidem, protože Syn se stal v Ježíši člověkem jako my, a my jsme se zase ve křtu stali jeho bratry a sestrami. A když máme dar Ducha, dar Boží lásky v srdci, tak taky dokážeme aspoň trošku chápat pravdy naší víry – i když úplně je pochopit nemůžeme. Kdo miluje, poznává Boha. 

A tak Vám, milé děti, pro dnešní den přeju právě tohle: abyste měli stále milující srdce. To je v našem křesťanství to nejvíc důležité – to ostatní pak přijde skoro samo.