6. neděle velikonoční  C 2016

1. ČTENÍ Sk 15,1-2.22-29

Čtení ze Skutků apoštolů.

Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: "Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy." Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma.

   Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu - vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: .

   "Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně.

   Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi."

Žl 67(66),2-3.5.6+8

Odp.: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! nebo: Aleluja.

Bože, bud' milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.

Odp.

Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.

Odp.

Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!

Odp.

2. ČTENÍ Zj 21,10-14.22-23

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

   Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají jako základ dvanáct kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.

   Chrám jsem v něm však nespatřil, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek - to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunečního, ani měsíčního světla, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.

EVANGELIUM Jan 14,23-29

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slovo Přímluvce, jímž v dnešním evangeliu Ježíš označuje zaslíbeného Ducha svatého, zní v řeckém originále Paraklétos. Toto slovo není dost dobře možné přeložit do češtiny beze ztráty výpovědi. Původní sloveso parakalei  označuje v Písmu tak různé a často téměř protichůdné významy, jako je snažně prosit, nabádat, pomáhat nebo přimlouvat se, ale také těšit v zármutku – v řeckém překladu Starého Zákona je toto slovo použito ve známém Izajášově Potěšte, potěšte můj lid. Duch svatý je tedy nejen Přímluvce, ale i Prosebník, Pomocník, a zároveň Utěšitel.   A Duch svatý, který je to vše zároveň, vás naučí všemu a připomene vám vše, co jsem vám řekl já, říká Ježíš dále.

V této druhé polovině Ježíšovy věty je cosi, co souvisí s významem slova Paraklétos jako Utěšitel. Naučí vás všemu  může znamenat - mimo jiné - naučí vás chápat smysl věcí. 

Nejzákladnější a nejbolestivější otázka uprostřed každého lidského trápení je vždy Proč? Proč se mi stalo zrovna tohle? Proč zrovna já mám nemocné ditě? Proč jsem nenašla životního partnera?  Toto proč je otázkou po smyslu utrpení. Potřebujeme jej pochopit, abychom měli sílu k dalšímu životu, zároveň však na tuto otázku lidsky vzato často chybí odpověď a všechny možné pokusy ji najít nekončívají útěchou, ale spíš ještě větším otevřením rány. Avšak  Duch svatý je Paraklétos, Consolator optimus, nejlepší Utěšitel, jak se zpívá v hymnu Veni sancte. On jediný může opravdu utěšit, protože On jediný nám může odhalit smysl našich příběhů tak, jak bychom to nedokázali ani my sami, ani nikdo druhý.  A často tento smysl nějak pochopíme, i když pochopení není sdělitelné, není vyslovitelné logickými argumenty. Na ono proč nemůžeme vždycky říci jednoduše protože. Jen je nám do srdce dáno zcela vnitřní připomenutí a přijetí toho, co nám řekl Ježíš – já jsem s Vámi až do konce světa, až do konce vašeho příběhu, co je vaše, je i mé – i vaše bolesti a trápení.