7. neděle velikonoční B 2024
1.
ČTENÍ Sk 1, 15-17. 20-26
Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr se postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto
dvacet lidí - a řekl:
"Bratři, muselo se splnit to, co v Písmě předpověděl
Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli
Ježíše: Počítal se k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize
Žalmů: 'Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a 'jeho úřad ať dostane
jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu
dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás
vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání."
Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš příjmení
měl Justus - a Matěje. A takto se modlili: "Pane, ty znáš srdce všech.
Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské
službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil."
Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.
Žl 103 (102), 1-2. 11-12. 19-20ab Odp.: 19a
Odp.: Hospodin si zřídil na nebi trůn. nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb,
duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak
vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Odp.
Hospodin si zřídil na nebi trůn a všechno řídí jeho vláda. Velebte Hospodina,
všichni jeho andělé, mocní silou, dbalí jeho rozkazů.
Odp.
2. ČTENÍ 1 Jan 4, 11-16
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní, když nás Bůh
tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se
milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k
dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od
něho dostali jeho Ducha.
My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako
spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v
Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je
láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.
EVANGELIUM Jan 17, 11b-19
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se:
"Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi
dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve
tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě
toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.
Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v
sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist,
protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze
světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze
světa.
Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal
do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni
byli posvěceni v pravdě."
______________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
V dnešní scénce z biblických
postaviček vidíme příběh z prvního čtení, kdy apoštolové chtějí doplnit
své společenství o někoho, kdo by tam byl místo Jidáše. Muselo jich být
dvanáct, protože to je symbolické číslo; kdyby jich bylo jen jedenáct, něco by
nebylo v pořádku; asi tak, jako když se něco přišroubuje jen jedním
šroubkem, i když by tam podle návodu měly být dva. A nového apoštola, Matěje,
doplní pomocí losu. Vypadá to, že ten výběr nechali náhodě. Ale ve skutečnosti
se napřed modlí: Pane, ty znáš srdce všech, ukaž nám, koho sis vyvolil ty.
Pro apoštoly není výsledek toho losování náhoda, ale Boží znamení – protože Bůh
je Pánem nade vším, co se děje.Milí bratři a sestry,
V dnešním evangeliu se mnohokrát
objevuje slovo svět, které je ve všech novozákonních spisech
připisovaných svatému Janu klíčové, ale zároveň má dosti mnohoznačný význam.
Můžeme se v souvislosti s ním vrátit ještě na jiná místa janovských
novozákonních spisů. V první kapitole evangelia podle Jana,
v takzvaném Prologu, se o vtěleném Božím Synu říká, že Na světě byl,
svět skrze něj povstal, ale svět ho nepřijal. A například ve svém Prvním
listě, ve druhé kapitole, nabádá Jan své posluchače: Nemilujte svět ani to,
co je ve světě. Miluje-li kdo svět, není v něm Otcova láska. Vždyť
všechno, co je ve světě – žádost těla, žádost očí a honosný způsob života - není z Otce, ale ze světa.
Samotný výraz svět má
v řeckém originále jednoznačně pozitivní význam. Slovo kosmós -
které máme v moderní době spíše spojeno s vesmírem - znamená něco
krásného, uspořádaného, opak chaosu; tedy dobré Boží stvoření. Ne nadarmo má
podobný kořen třeba slovo kosmetika, které evokuje upravenost a krásu.
Jenže druhý význam tohoto slova, tak jak
je užívá svatý Jan, je jiný. Svět je pro něj prostředí, či spíš jakási
obecná atmosféra, která víře, naději a lásce příliš nepřeje. Atmosféra, která
svádí ke hříchu, nebo se staví ke Kristu a těm, kteří jsou jeho, vyloženě
nepřátelsky.
Tento významový rozptyl slova svět, který u svatého Jana najdeme, jakoby naznačoval napětí, které v tomhle
smyslu v našem křesťanském životě prožíváme. Máme být ve světě a svět
milovat, ale zároveň ‚nebýt ze světa‘, tedy neřídit se podle jeho pravidel a
hodnot. Můžeme si zde docela dobře představit dvě možné pasti, do kterých je
možné se chytit. První z nich můžeme najít například ve vlivné knize Benediktova
cesta, kterou před několika lety napsal americký křesťanský teolog Rod
Dreher. Navrhuje v ní, aby se křesťané v sekulární a postkřesťanské
euroamerické kultuře vydělili a založili si jakousi paralelní polis,
subkulturu, ve které budou jen sami se sebou; jinak prý křesťanství
v téhle části světa nemá šanci přežít. Inspirací mu byl přitom svatý
Benedikt z Nursie, který byl ke konci pátého století znechucen
prostopášností a rozmařilostí Říma, kde studoval; odešel pak do své samoty
v horách a nakonec založil své klášterní společenství.
Druhá, opačná past je nasnadě: můžeme se
tomuto světu úplně přizpůsobit, přijmout zcela jeho hodnotový žebříček a
pravidla hry, a tak se stát křesťany jen podle jména; podle toho, že jsme kdysi
byli pokřtěni, případně proto, že strávíme hodinu týdně na nedělní bohoslužbě.
Ježíš ale v dnešním úryvku
evangelia, který je vlastně celý jeho modlitbou k Otci, neprosí za to, aby
Otec vzal Ježíšovy přátele ze světa. Prosí, aby je ochránil od zlého.
Můžeme zůstávat v srdci světa, ale přitom plně patřit Kristu. Boží Duch, jehož
vylití za týden oslavíme, nám dá sílu, abychom toto napětí našeho křesťanského
života trpělivě vydrželi.
