pátek 27. ledna 2023

 

4. neděle v mezidobí  A 2023




1. ČTENÍ Sof 2, 3; 3, 12-13

Čtení z knihy proroka Sofoniáše.

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru,
snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. Kdo zbudou z Izraele,
už nebudou konat nepravost, nebudou lhát,
v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.




Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: Mt 5, 3
Odp.: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
nebo: Aleluja.


Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.




2. ČTENI 1 Kor 1, 26-31

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.
    A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
    A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce; moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.'




EVANGELIUM Mt 5, 1-12a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
    "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
    Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
    Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
    Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
    Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
    Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
    Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

 _________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ježíšova blahoslavenství nám mohou připadat zvláštní. Třeba to Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavený je řecky makarios a to znamená blažený – něco jako šťastný a spokojený v jednom. Ale jak může být šťastný a spokojený někdo, kdo pláče: většinou nepláčeme radostí nebo smíchy, ale protože jsme nešťastní a smutní.

Pán Ježíš ale neříká, že jsou plačící šťastní, protože pláčí. Říká, že jsou šťastní, protože budou potěšeni. Někdy můžeme být z něčeho opravdu hodně smutní; ale i při tom smutku bychom nikdy neměli zapomenout, že Bůh nás má rád a že nakonec všechno dobře dopadne; protože Pán Ježíš vstal z mrtvých.


Milí bratři a sestry,

Když jsem si četl dnešní druhé čtení, vyvstala mi v mysli jedna vzpomínka na má bohoslovecká léta. Jednou o prázdninách jsem se zúčastnil akce nazývané Antiochia, při níž společenství mladých křesťanů přebývalo týden nebo dva na nějaké faře v nepříliš nábožensky živé oblasti a snažilo se místním lidem svědčit o své víře, zpravidla nabídkou nějaké konkrétní pomoci či aktivit pro děti. Jedna z těchto Antiochií se konala v Zátoru na Bruntálsku, v ostravsko-opavské diecézi, a jistý večer nás tam navštívil dnes již zesnulý otec biskup František Lobkowicz. Sedl si s námi k táboráku, tuším, že si i opekl špekáček, a pak se zmínil o tom, že před svým příjezdem do Zátoru dělal vizitační kolečko po farnostech své diecéze, aby zjistil, jak žijí jeho kněží. Když tyto své návštěvy hodnotil, zhluboka si povzdychl: Má to ten Pán Bůh ale čeládku!

Byl jsem tehdy bohoslovec, mnohem mladší než dnes, asi tak v prvním nebo druhém ročníku teologické fakulty, necelých deset let po konverzi, a ještě se spoustou ideálů; a tak mne slova biskupa Františka tehdy mírně pohoršila. Když ovšem na tuto malou příhodu vzpomínám dnes, starší a zkušenější o bezmála třináct let svého vlastního kněžského života, vidím, že měl naprostou pravdu. Vidím to zejména na sobě samém, a opravdu to není falešná pokora.

Vidíme-li svou víru a svůj křesťanský život jen trochu realisticky, jsme si, milí bratři a sestry, hluboce vědomi svých slabostí a hříchů. Vidíme, že nejsme lepší než ti, kdo žijí bez víry. Naopak, lidsky viděno jsme v něčem mnohem horší. To, co zejména v posledních letech vyšlo najevo, ukazuje, že v církvi se mohou dít věci velmi ošklivé a temné. Někteří dobří a věrní křesťané často naříkají nad tím, jak je současná sekulární společnost bezbožná a zkažená – a asi trochu pravdy mají. Jenže se přitom někdy staví jedním dechem do protikladu idealizovaný obraz církve jako útočiště a jako hráze před takovým údajně zkaženým světem, církve jako bělostné a neposkvrněné nevěsty Kristovy. Bylo by to možná krásné a svým způsobem jednoduché, ale je to naprostá iluze. 

Svatý Pavel ve druhém čtení píše svůj list církevní obci do Korintu, přístavního města, které z mravního hlediska nemělo v antickém světě moc dobrou pověst – možná jako dnešní Amsterdam nebo Hamburk. Z toho, co píše, je znát, že místní církev vidí zcela realisticky; vidí, že povolání stát se Božími dětmi se opravdu dostalo zvlášť těm, kteří nejsou lidsky viděno ani nijak zvlášť moudří, ani zvlášť úspěšní nebo mravně na výši. A je to patrné i z dalších pasáží prvního listu Korintským: minulý týden jsme třeba slyšeli o tom, jak se mezi sebou korintští křesťané přeli a vytvářeli názorové frakce. A v páté kapitole zase Pavel píše: Proslýchá se, že je mezi vámi příklad smilstva, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany. 

Poselstvím dnešního druhého čtení však naprosto není to, abychom upadli do deprese - nebo abychom si kladli otázky, jestli je přijímání svátostí vůbec nějak účinné, případně jestli naše křesťanství vůbec k něčemu je, když se nám stále nedaří se polepšit. Důležité je, že na pozadí lidské slabosti ukazuje svatý Pavel působení Boží moci. Jako by si Bůh záměrně vybíral ty, kteří nejsou nic – aby se ukázalo, že přicházející Boží království je opravdu Boží: že to naprosto není nějaký lidský myšlenkový konstrukt, lidská ideologie či lidský systém morálky. Právě proto, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. Boží království lásky a pokoje přichází a nic mu nezabrání – ač má Pán Bůh takovou čeládku.

sobota 21. ledna 2023

 

3. neděle v mezidobí A 2023



1. ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
    Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
    Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.




Žl 27 (26), 1. 4. 13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
    Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
    Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
    Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.



EVANGELIUM Mt 4,12-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
    'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
    Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
    Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
    A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
    Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.                      ________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Pavel ve druhém čtení napomíná křesťany v městě Korintě, aby se spolu nehádali. Moc dobře to známe; vy malí i my velcí: utvoříme nějakou partu kamarádů a začneme se hádat nebo přímo bojovat s nějakou jinou partou, protože ti druzí jsou jiní než my – a tak jsou tedy hloupí nebo špatní. Pamatuji si na jednu už hodně starou písničku od brněnského písničkáře Slávka Janouška o dětských partách na sídlišti: Hele, to se musíš vyjádřit, s kým vlastně seš, jestli s Nováčkem, anebo se Škardou, a jestli s žádným, po papuli dostaneš, pic ho na smeťáku, počítej s pěknou petardou.

Svatý Pavel říká, že my křesťané nemáme být s Nováčkem, nebo se Škardou. Jsme totiž všichni v partě s Pánem Ježíšem.

 

Milí bratři a sestry,

V úvodu dnešního evangelia jsme slyšeli tato slova: Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v KafarnauOd té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."

Můžeme si na chvíli připomenout, co předcházelo: Ještě v době Ježíšova skrytého života vystupuje Jan Křtitel a káže přesně totéž, co po něm Ježíš v dnešním evangeliu. Obraťte se, neboť se přiblížilo Boží království. Toto kázání v sobě nese jednak radost a naději – neboť je to kázání evangelia, radostné zvěsti – ale zároveň i nárok na ty, kdo je slyší. Boží království – spása zaslíbená proroky, na kterou čekaly generace lidu Izraele – je už blízko. V dnešních čteních je to vyjádřeno obrazy světla, které svítí v temnotě. Nárok je ono Obraťte se.  Jan Křtitel říká, že kdo chce mít na přicházejícím Božím království podíl a vstoupit do něj, musí napravit svůj život, musí uznat své předchozí špatné skutky a snažit se o dobro.

Právě to, že Janovo kázání obsahuje výzvu k obrácení, nakonec vede k jeho zatčení. Dočteme se o tom o deset kapitol dále, než je dnešní úryvek evangelia: údělný kníže Herodes dal Jana zatknout a uvěznit kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu vytýkal: není Ti dovoleno, abys ji měl za ženu!  Jan se nebojí říkat pravdu ani Herodovi, který má světskou moc – a Herodes, jako majitel této světské moci, se zachová podle očekávání: jako někdo, kdo si myslí, že má-li moc, může všechno. Jana nechává nejprve jen uvěznit, i když by ho rád připravil o život – snad proto, že je v něm ještě špetka svědomí, ale možná spíš ze zbabělosti, proto, že se bál lidu, který Jana pokládal za proroka. Jenže po intrice Herodiady a její dcery Salome stejně Jana připraví o život. Možná se v tu chvíli bláhově domnívá, že když zlikvidoval hlasatele příchodu Božího království, zlikvidoval i tento příchod samotný.

Jenže Janovo zatčení vede k tomu, že příchod Božího království se jen uspíší. Ježíš hned opouští svůj skrytý život v Nazaretě a začíná své veřejné působení. Slovo přebírá štafetu od hlasu; Ten, jenž ve své osobě představuje Boží království navazuje na toho, kdo byl jen jeho ohlašovatelem. A Ježíšovo kázání je mnohem silnější než Janovo, protože je doprovázeno jeho mocnými skutky.

Myslím, že právě v těchto dnech, na pozadí událostí u nás i ve světě, je poselství dnešního evangelia velmi aktuální. Můžeme mít pocit, že přicházení Božího království lásky, spravedlnosti, pravdy a pokoje nemá šanci, protože proti němu stojí arogance těch, kteří jej chtějí zastavit silou své světské moci. Proto také o moc usilují, chtějí ji za každou cenu koncentrovat do svých rukou, aby si mohli žít podle svého, aby nemuseli přemýšlet o tom, zda náhodou nežijí ve lži a nepravosti.

Herodes však zatčením a pozdější likvidací Jana ničeho nedosáhne. Právě naopak, paradoxně způsobí, že Boží království v Ježíšově osobě přichází možná rychleji, než kdyby Jana nechal na svobodě.

sobota 14. ledna 2023

2. neděle v mezidobí A 2023 

Milí čtenáři, přiznám se a nezapřu: sledoval jsem dnes místo přípravy homilie volby. Tak prosím vezměte zavděk návratem k promluvě z roku 2020 zde. Doufám, že se to za čtrnáct dní nebude opakovat. Díky za pochopení😉

sobota 7. ledna 2023

Svátek Křtu Páně A 2023

 Zítra použiji část kázání zesnulého emeritního papeže Benedikta XVI ze svátku Křtu Páně v roce 2011. Celé si je můžete v různých jazycích přečíst zde.

 Kázání ze svátku Křtu Páně z roku 2020 je zde.