4. neděle velikonoční - slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
4. neděle velikonoční B 2021
1. ČTENÍ Sk 4, 8-12
Čtení ze Skutků apoštolů
Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu
a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku,
kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve
jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh
vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z
kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není
lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."
Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo:
Aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je
utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu
než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé
zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to
podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty
jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je
dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.
2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní!
Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen
smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že
nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě
zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme
vidět tak, jak je.
EVANGELIUM Jan 10, 11-18
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl:
"Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj
život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí
přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání.
Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,
jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce,
které nejsou z tohoto ovčince.
Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen
jedno stádce, jen jeden pastýř.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu
nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život
dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."
____________________________________________________________________
Milí bratři a sestry,
vyobrazení Krista jako Dobrého pastýře je zřejmě nejčastější motiv raně křesťanského umění. V římských katakombách se takových vyobrazení zachovalo kolem sto padesáti, jako fresky nebo reliéfy na kamenných sarkofázích; většina pochází ze třetího století. Dnes nejznámější a nejčastější symbol křesťanství, vyobrazení Ježíše ukřižovaného, převládlo až později: první, které známe, je z pátého století - je součástí dřevěných vyřezávaných dveří v bazilice svaté Sabiny na římském Aventinu.
Raně křesťanské ztvárnění motivu Dobrého pastýře bylo částečně ovlivněno převzetím již předem existujících motivů antické kultury - sochy pastýře, který má na rameni ovečku nebo telátko a kterým se říkalo Moschoforos, byly ve starověkém Středomoří známé již před příchodem křesťanství. Přesto však velká obliba tohoto symbolu zřejmě svědčí o jeho síle; o tom, že mluví o čemsi velmi podstatném a důležitém.
Vyobrazení Krista na kříži, které později převládlo, je pro nás křesťany znamením Boží lásky jdoucí až do krajnosti. Jenže právě proto, že se kříž na dlouhá staletí stal hlavním symbolem křesťanství, je zatížen mnoha zneužitími a nepochopeními, podobně jako třeba slovo ‚Bůh‘. V dějinách se ‚ve jménu kříže‘ stalo ledacos hrozného; od křížových výprav až po upalování kacířů. Raně křesťanský symbol Ježíše jako Dobrého pastýře takto zatížený není; a tak může být jako znamení Kristovy lásky a péče vůči člověku čitelnější, zvlášť pro lidi dnešní doby.
Obraz Dobrého pastýře je velmi podobný obrazu Krista jako Milosrdného Samaritána, který jsme měli v roce 2016 před očima jako logo Jubilea milosrdenství. Ježíš má na něm na ramenou oloupeného a zraněného člověka, podobně jako dobrý pastýř svou ovečku. Možná nám není moc příjemné být srovnáváni s ovcemi, neboť nemají moc dobrou pověst pro svou údajnou nízkou inteligenci a údajný sklon jít se stádem bez rozmyslu kamkoliv. V určitých momentech našeho života ale úplně jasně vnímáme sílu a pravdivost obsaženou v tomto obrazu Krista. Je to tehdy, když se někam ‚zaběhneme‘, když z nějakého důvodu přestáváme slyšet hlas pastýře a jdeme si vlastní cestou. Pak se můžeme ocitnout v izolaci, daleko od společenství, na špatném místě se špatnou pastvou. A jsme natolik zesláblí, zranění a dezorientovaní, že se ani sami nemůžeme vrátit - jsme na tom tedy hůř než onen marnotratný syn z podobenství, protože ten ještě měl sílu se vrátit sám. A pak musí do naší situace přijít sám Pán. Musí nás vzít na svá ramena, a odnést nás zpátky na dobré místo, zpátky do společenství, zpátky do plnosti života.
3. neděle velikonoční B 2021
1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19
Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr promluvil k lidu:
"Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců
oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se
zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli
Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života
jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a
stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co
předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte
se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."
Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja.
Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení
vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Odp.
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu
zavolám.
Odp.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou
jasnou tvář!
Odp.
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Odp.
2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
EVANGELIUM Lk 24, 35-48
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Dva učedníci vypravovali, co se
jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.
Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim:
"Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha.
Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti?
Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a
přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po
těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však
tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal:
"Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před
nimi pojedl. Dále jim řekl: "To je smysl mých slov,
která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit
všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech."
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim:
"Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho
jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly
odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."
Milí bratři a sestry,
Evangelní úryvky, které se čtou na začátku velikonočního období, popisují, jak si společenství Ježíšových učedníků musí zvyknout na nový, povelikonoční způsob jeho přítomnosti mezi nimi. Před Velikonocemi s nimi Ježíš byl způsobem důvěrně známým, byl jako každý jiný člověk, jak se píše v listě Filipanům, a jen někdy měli učedníci vůči jeho osobě podobné pocity strachu a zmatku jako slyšíme dnes, například při proměnění na hoře. Na Velký pátek a o Bílé sobotě to potom vypadalo, že společenství s ním úplně končí, protože je mrtev, že to bude v životě jeho nejbližších jen jedna kapitola s tragickým a bolestivým koncem. První den po sobotě se však stává jistým, že Ježíš nezemřel, ale že jeho přítomnost ve společenství učedníků je radikálně jiná - nyní už není jako každý jiný člověk, učedníci ho někdy nemohou poznat, náhle se objevuje a náhle se ztrácí z očí. A učedníci na to reagují s rozpaky - radost z toho, že Ježíš je živý, se mísí s pochybnostmi a strachem.
Dnešní evangelium ukazuje, jak Ježíš v této situaci prvotní církev zbavuje těchto rozpaků, pochybností a strachu. Ukazuje, že je to skutečně On, týž, který s nimi byl před Velikonocemi, a zároveň se je snaží přivést ke zpětnému pohledu na to, co prožili, k pochopení smyslu všeho, co se jim přihodilo a co slyšeli v Písmu. To vše činí proto, aby se učedníci už nebáli a nepochybovali, aby zůstala jen ona radost. Zároveň je také připravuje na nový, definitivní způsob jeho přítomnosti mezi nimi, který se uskuteční po jeho vystoupení k Otci a seslání Ducha svatého.
2. neděle velikonoční - neděle Božího milosrdenství - slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
2. neděle velikonoční B 2021
1. ČTENÍ Sk 4, 32-35
Čtení ze Skutků apoštolů.
Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o
ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné.
Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše
a na nich na všech spočívala velká milost.
A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo
dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám.
Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.
Žl 118 (117), 2-4. 16ab+17-18. 22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
nebo: Aleluja.
Nechť řekne dům Izraelův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí
Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal
mé však smrti.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením
se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil
Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.
2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní!
Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha;
každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme
poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání.
Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z
Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo
vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen
skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je
pravda.
EVANGELIUM Jan 20, 19-31
Slova svatého evangelia podle Jana.
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde
byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a
řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když
učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám!
Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po
těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy
odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny
nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." On jim však
odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj
prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden
byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi,
stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož
sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mé-ho boku; a nebuď
nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo
neviděli, a přesto uvěřili."
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků,
ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že
Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,
Oním těšitelem - jak jej ostatně v církvi tradičně nazýváme - je Duch svatý; působící skrze společenství věřících. Skeptikem je pak apoštol Tomáš.
První i druhé čtení je plné radosti a pokoje; obě dvě čtení svědčí o působení Ducha svatého v životě prvotního společenství církve. V prvním čtení, rodicí se církev právě zažila vylití Ducha svatého, a v úryvku jsou popisovány jeho plody - jednota společenství (jedno srdce a jedna duše), sdílení majetku a svědectví. Další účinky působení Ducha svatého jsou rozpoznatelné ve druhém čtení v listu sv. Jana - jsou jimi víra v Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího, a pak láska, která se projevuje plněním přikázání.
V evangeliu se pak Ježíš setkává se společenstvím učedníků a dává jim jakési prvotiny - či zaslíbení - Ducha svatého, i když do Letnic ještě nějaký čas zbývá. Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Už se zde naznačuje, k čemu dojde po vylití Ducha svatého o Letnicích - prvotní společenství církve bude vysláno svědčit o Ježíši, a dostane moc odpuštění hříchů.
Mezi učedníky je však jeden - Tomáš - který, zdá se, tomuto působení Ducha svatého vzdoruje. Při prvním setkání učedníků se Vzkříšeným ve večeřadle není přítomen, a to ho do jisté míry ze společenství vyděluje - když potom znovu přijde, ostatní už jsou trochu jinde, než on. Snaží se Tomáši svědčit o tom, že se se Vzkříšeným setkali, ale zatím marně. Tomáš se nenechává strhnout jejich nadšením a zůstává skeptikem. Jeho odpověď jakoby mluvila z duše mnoha moderním lidem - chce jasný důkaz, svědectví ostatních apoštolů mu nestačí, musí si na to udělat názor sám. A učedníci jsou v tuto chvíli bezmocní.
Tomáš však činí jednu velmi dobrou věc - v tomto společenství zůstává, jeho skepse ho nevede k tomu, aby odešel. A také společenství zůstává s ním. A všimněme si dobře toho, že jeho setkání se Vzkříšeným, kdy mu Ježíš vyšel vstříc a splnil jeho podmínku, se pak nestalo někde o samotě, ale právě ve společenství učedníků.
Poselství této skutečnosti je
zřejmé - podtrhuje zásadní důležitost společenství pro víru jednotlivce. Pokud
je společenství otevřené působení Ducha svatého a ten v něm přináší plody
lásky, odpuštění a sdílení, pak se v něm může setkat s Ježíšem i ten,
který momentálně prochází nějakou krizí nebo je jeho víra ohrožena skepsí. Můžeme
si na prvním místě vzpomenout na křesťanské rodiny a v nich děti, které
dorůstají do dospělého věku, kdy je krize víry a příslušnosti k církvi téměř
zákonitým jevem. Jistě to však platí i třeba
o farnosti, nebo o dalších typech křesťanských společenství. Je zde důležitá
oboustranná trpělivost a pochopení: Jednotlivec, který je v krizi, má
přesto ve společenství setrvat, což nemusí být vždycky jednoduché - a na druhou
stranu mu společenství nesmí dát najevo přezírání, nesmí v něm vyvolat
pocit, že je kvůli svým pochybnostem nepřijat a nemilován, že je věřící druhé
kategorie. Pokud se toto napětí dokáže oboustranně zvládnout, pak společenství může
pomoci takovému pochybujícímu k osobnímu setkání s Ježíšem – právě tak,
jako pomohlo společenství učedníků Tomášovi.
slavnost Zmrtvýchvstání Páně - slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2021 - ve dne
1. ČTENÍ Sk 10, 34a. 37-43
Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr se ujal slova a promluvil:
"Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a
potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta,
jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval
všechny, které opanoval ďábel.
A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v
Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne
vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které
Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho
zmrtvýchvstání.
On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší
rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O
něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů
každý, kdo v něho věří."
Žl 118 (117), 1-2. 16ab+17. 22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť
řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu,
ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením
se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
2. ČTENI Kol 3, 1-4
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři a sestry!
Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází
shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na
to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu.
Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
EVANGELIUM Jan 20, 1-9
Slova svatého evangelia podle Jana.
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě
za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu
Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim:
"Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba
běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu
první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř
nevešel.
Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že
tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u
těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten
druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž
nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
_______________________________________________________________
Milí bratři a sestry,
Ve dnešním prvním čtení ze Skutků apoštolů zvěstuje Petr v několika málo
větách celý obsah evangelia. Jeho řeč je jakýsi výtah toho nejpodstatnějšího,
co bude později obšírně sepsáno všemi čtyřmi evangelisty. Dalo by se říci, že
je to vyznání víry rodící se církve, obdoba Creda, které každou neděli
recitujeme při mši svaté, a říkáme tím: toto vyznáváme, toto je jádro naší
víry. Naše nicejsko-cařihradské vyznání víry však vznikalo postupně, vývojem
nauky a reflexí církve prvních křesťanských staletí. Vyznání víry prvotního
společenství církve je jednodušší: Ježíš, při křtu v Jordánu pomazaný
Duchem svatým, kázal a uzdravoval; pověsili ho však na dřevo a zabili. Bůh ho
však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky; protože jsme s ním
jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
Asi bychom právě tohle poslední jedli jsme s ním a pili mohli
Petrovi a těm ostatním trochu závidět; mohli bychom jim závidět, že byli
přímými svědky; že mohou zvěstovat to, co slyšeli, co na vlastní oči viděli
a čeho se jejich ruce dotýkaly, jak se píše v úvodu prvního listu
svatého Jana. Mohli bychom si říci že pro ně pak tedy muselo být snadné jít a
hlásat; my ale, kteří žijeme o dva tisíce let později, jsme odkázáni pouze na
jejich svědectví a na naši holou víru, že je pravdivé.
Přesto jsme i my, milí bratři a sestry, v síle Ducha svatého povoláni
svědčit o tom, že jsme Vzkříšeného potkali. Jistě Pána nemůžeme vidět
v jeho lidské podobě a dotýkat se ho jako Tomáš. Ale asi každý z nás
se se Vzkříšeným setkal skrze události našeho životního příběhu, skrze
zkušenost, jíž jsme s Ním mohli prožít něco podobného smrti a vzkříšení –
a to jako jednotliví křesťané i jako celá církev. Taková zkušenost může mít
tisíce podob. Například nenadálé vyřešení nějaké bezvýchodné situace. Nebo
nepodmíněná vnitřní útěcha ve velkém smutku a zoufalství, třeba při ztrátě
někoho blízkého. Nebo třeba zkušenost s tím, kdy jsme dokázali něco cenného
a krásného v našem životě obětovat, protože to bylo nutné – ale přitom
jsme zakusili hluboké vědomí, že ta oběť má smysl a že se to obětované vlastně
neztrácí.