pátek 23. dubna 2021

 4. neděle velikonoční - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:




4. neděle velikonoční B 2021


1. ČTENÍ Sk 4, 8-12

Čtení ze Skutků apoštolů


   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."



Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.



EVANGELIUM Jan 10, 11-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

____________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

vyobrazení Krista jako Dobrého pastýře je zřejmě nejčastější motiv raně křesťanského umění. V římských katakombách se takových vyobrazení zachovalo kolem sto padesáti, jako fresky nebo reliéfy na kamenných sarkofázích; většina pochází ze třetího století. Dnes nejznámější a nejčastější symbol křesťanství, vyobrazení Ježíše ukřižovaného, převládlo až později: první, které známe, je z pátého století - je součástí dřevěných vyřezávaných dveří v bazilice svaté Sabiny na římském Aventinu.

Raně křesťanské ztvárnění motivu Dobrého pastýře bylo částečně ovlivněno převzetím již předem existujících motivů antické kultury - sochy pastýře, který má na rameni ovečku nebo telátko a kterým se říkalo Moschoforos, byly ve starověkém Středomoří známé již před příchodem křesťanství. Přesto však velká obliba tohoto symbolu zřejmě svědčí o jeho síle; o tom, že mluví o čemsi velmi podstatném a důležitém.

Vyobrazení Krista na kříži, které později převládlo, je pro nás křesťany znamením Boží lásky jdoucí až do krajnosti. Jenže právě proto, že se kříž na dlouhá staletí stal hlavním symbolem křesťanství, je zatížen mnoha zneužitími a nepochopeními, podobně jako třeba slovo ‚Bůh‘. V dějinách se ‚ve jménu kříže‘ stalo ledacos hrozného; od křížových výprav až po upalování kacířů. Raně křesťanský symbol Ježíše jako Dobrého pastýře takto zatížený není; a tak může být jako znamení Kristovy lásky a péče vůči člověku čitelnější, zvlášť pro lidi dnešní doby.

Obraz Dobrého pastýře je velmi podobný obrazu Krista jako Milosrdného Samaritána, který jsme měli v roce 2016 před očima jako logo Jubilea milosrdenství. Ježíš má na něm na ramenou oloupeného a zraněného člověka, podobně jako dobrý pastýř svou ovečku. Možná nám není moc příjemné být srovnáváni s ovcemi, neboť nemají moc dobrou pověst pro svou údajnou nízkou inteligenci a údajný sklon jít se stádem bez rozmyslu kamkoliv. V určitých momentech našeho života ale úplně jasně vnímáme sílu a pravdivost obsaženou v tomto obrazu Krista. Je to tehdy, když se někam ‚zaběhneme‘, když z nějakého důvodu přestáváme slyšet hlas pastýře a jdeme si vlastní cestou. Pak se můžeme ocitnout v izolaci, daleko od společenství, na špatném místě se špatnou pastvou. A jsme natolik zesláblí, zranění a dezorientovaní, že se ani sami nemůžeme vrátit - jsme na tom tedy hůř než onen marnotratný syn z podobenství, protože ten ještě měl sílu se vrátit sám. A pak musí do naší situace přijít sám Pán. Musí nás vzít na svá ramena, a odnést nás zpátky na dobré místo, zpátky do společenství, zpátky do plnosti života.

sobota 17. dubna 2021

3. neděle velikonoční - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:




3. neděle velikonoční B 2021


1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19

Čtení ze Skutků apoštolů.

Petr promluvil k lidu:
   "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
   Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."


Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Odp.
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Odp.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Odp.
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.    

Moje milé děti!                                                                                                                                       Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.


EVANGELIUM Lk 24, 35-48

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.    Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.    Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.    Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.    Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

 ________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Evangelní úryvky, které se čtou na začátku velikonočního období, popisují, jak si společenství Ježíšových učedníků musí zvyknout na nový, povelikonoční způsob jeho přítomnosti mezi nimi. Před Velikonocemi s nimi Ježíš byl způsobem důvěrně známým, byl jako každý jiný člověk, jak se píše v listě Filipanům, a jen někdy měli učedníci vůči jeho osobě podobné pocity strachu a zmatku jako slyšíme dnes, například při proměnění na hoře. Na Velký pátek a o Bílé sobotě to potom vypadalo, že společenství s ním úplně končí, protože je mrtev, že to bude v životě jeho nejbližších jen jedna kapitola s tragickým a bolestivým koncem. První den po sobotě se však stává jistým, že Ježíš nezemřel, ale že jeho přítomnost ve společenství učedníků je radikálně jiná - nyní už není jako každý jiný člověk, učedníci ho někdy nemohou poznat, náhle se objevuje a náhle se ztrácí z očí. A učedníci na to reagují s rozpaky - radost z toho, že Ježíš je živý, se mísí s pochybnostmi a strachem.

Dnešní evangelium ukazuje, jak Ježíš v této situaci prvotní církev zbavuje těchto rozpaků, pochybností a strachu. Ukazuje, že je to skutečně On, týž, který s nimi byl před Velikonocemi, a zároveň se je snaží přivést ke zpětnému pohledu na to, co prožili, k pochopení smyslu všeho, co se jim přihodilo a co slyšeli v Písmu. To vše činí proto, aby se učedníci už nebáli a nepochybovali, aby zůstala jen ona radost. Zároveň je také připravuje na nový, definitivní způsob jeho přítomnosti mezi nimi, který se uskuteční po jeho vystoupení k Otci a seslání Ducha svatého.

 My dnes samozřejmě nemůžeme prožít totéž, co prvotní komunita, neboť způsob Ježíšovy přítomnosti v jeho církvi už zůstane stejný až do konce tohoto času. Přesto je pro nás dnešní slovo evangelia aktuální ve chvílích, kdy naše osobní křesťanská existence prochází nějakým zlomem, kdy si také musíme zvykat, že Ježíš je s námi trochu jinak než dříve, a jsme z toho často smutní, vystrašení a zmatení, někdy dokonce pokoušeni nevěřit, že by s námi vůbec byl. Týká se to především duchovního vývoje každého jednotlivého člověka, s jeho osobním hledáním, zráním a krizemi. Jistě se to však týká i naší kolektivní situace křesťanů žijících ve společnosti, která se překotně sekularizuje. Vnímáme, že skoro nic už není jako dříve, že se něco radikálně mění a něco nenávratně umírá, a nevíme si s tím příliš rady, všechna naše lidská řešení se ukazují jako nedostatečná. Velmi proto potřebujeme slyšet dnešní Ježíšova slova: Pokoj vám!  Bůh neztrácí vládu nad dějinami, Ježíš je dál přítomný uprostřed svého společenství, jen mohou být projevy jeho přítomnosti a působení v něčem jiné, než jsme dosud byli zvyklí. Pán po nás však chce totéž, jako po svých učednících, chce, abychom se nebáli a radovali se, a abychom dokázali správně přečíst a pochopit všechno, co jsme prožili a prožíváme. Proč jste tak rozrušení a proč vám na mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se pořádně a zblízka, vždyť jsem to já sám.

 

sobota 10. dubna 2021

 2. neděle velikonoční - neděle Božího milosrdenství - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:



 

2. neděle velikonoční B 2021


1. ČTENÍ Sk 4, 32-35

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné.
Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.
   A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.



Žl 118 (117), 2-4. 16ab+17-18. 22-24 Odp.: 1

Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."

Odp.

Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal mé však smrti.

Odp.

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!

Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

 


EVANGELIUM Jan 20, 19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.  Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mé-ho boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

 Slavný italský spisovatel a filozof Umberto Eco napsal už před lety knihu Skeptikové a těšitelé, ve které přemýšlel o současné západní masové kultuře. .Pokud bychom tento název převedli do jednotného číslo – Skeptik a těšitel -  mohli bychom si jej vypůjčit jako shrnutí tématu  dnešní promluvy. 

Oním těšitelem - jak jej ostatně v církvi tradičně nazýváme - je Duch svatý; působící skrze společenství věřících. Skeptikem je pak apoštol Tomáš.

První i druhé čtení je plné radosti a pokoje; obě dvě čtení svědčí o působení Ducha svatého v životě prvotního společenství církve. V prvním čtení, rodicí se církev právě zažila vylití Ducha svatého, a v úryvku jsou popisovány jeho plody - jednota společenství (jedno srdce a jedna duše), sdílení majetku a svědectví. Další účinky působení Ducha svatého jsou rozpoznatelné ve druhém čtení v listu sv. Jana - jsou jimi víra v Ježíše jako Mesiáše   a Syna Božího, a pak láska, která se projevuje plněním přikázání.

V evangeliu se pak Ježíš setkává se společenstvím učedníků a dává jim jakési prvotiny - či zaslíbení - Ducha svatého, i když do Letnic ještě nějaký čas zbývá. Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Už se zde naznačuje, k čemu dojde po vylití Ducha svatého o Letnicích - prvotní společenství církve bude vysláno svědčit o Ježíši, a dostane moc odpuštění hříchů. 

Mezi učedníky je však jeden - Tomáš - který, zdá se,  tomuto působení Ducha svatého vzdoruje. Při prvním setkání učedníků se Vzkříšeným ve večeřadle není přítomen, a to ho do jisté míry ze společenství vyděluje - když potom znovu přijde, ostatní už jsou trochu jinde, než on. Snaží se Tomáši svědčit o tom, že se se Vzkříšeným setkali, ale zatím marně. Tomáš se nenechává strhnout jejich nadšením a zůstává skeptikem. Jeho odpověď jakoby mluvila z duše mnoha moderním lidem - chce jasný důkaz, svědectví ostatních apoštolů mu nestačí, musí si na to udělat názor sám. A učedníci jsou v tuto chvíli bezmocní. 

Tomáš však činí jednu velmi dobrou věc - v tomto společenství zůstává, jeho skepse ho nevede k tomu, aby odešel. A také společenství zůstává s ním. A všimněme si dobře toho, že jeho setkání se Vzkříšeným, kdy mu Ježíš vyšel vstříc a splnil jeho podmínku, se pak nestalo někde o samotě, ale právě ve společenství učedníků.

Poselství této skutečnosti je zřejmé - podtrhuje zásadní důležitost společenství pro víru jednotlivce. Pokud je společenství otevřené působení Ducha svatého a ten v něm přináší plody lásky, odpuštění a sdílení, pak se v něm může setkat s Ježíšem i ten, který momentálně prochází nějakou krizí nebo je jeho víra ohrožena skepsí. Můžeme si na prvním místě vzpomenout na křesťanské rodiny a v nich děti, které dorůstají do dospělého věku, kdy je krize víry a příslušnosti k církvi téměř zákonitým jevem.  Jistě to však platí i třeba o farnosti, nebo o dalších typech křesťanských společenství. Je zde důležitá oboustranná trpělivost a pochopení: Jednotlivec, který je v krizi, má přesto ve společenství setrvat, což nemusí být vždycky jednoduché - a na druhou stranu mu společenství nesmí dát najevo přezírání, nesmí v něm vyvolat pocit, že je kvůli svým pochybnostem nepřijat a nemilován, že je věřící druhé kategorie. Pokud se toto napětí dokáže oboustranně zvládnout, pak společenství může pomoci takovému pochybujícímu k osobnímu setkání s Ježíšem – právě tak, jako pomohlo společenství učedníků Tomášovi.
   

 

pátek 2. dubna 2021

 slavnost Zmrtvýchvstání Páně - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:




 Slavnost Zmrtvýchvstání Páně  2021 - ve dne

 

1. ČTENÍ Sk 10, 34a. 37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.

     Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."



Žl 118 (117), 1-2. 16ab+17. 22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.


Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.




2. ČTENI Kol 3, 1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.



EVANGELIUM Jan 20, 1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

_______________________________________________________________ 

Milí bratři a sestry,

Ve dnešním prvním čtení ze Skutků apoštolů zvěstuje Petr v několika málo větách celý obsah evangelia. Jeho řeč je jakýsi výtah toho nejpodstatnějšího, co bude později obšírně sepsáno všemi čtyřmi evangelisty. Dalo by se říci, že je to vyznání víry rodící se církve, obdoba Creda, které každou neděli recitujeme při mši svaté, a říkáme tím: toto vyznáváme, toto je jádro naší víry. Naše nicejsko-cařihradské vyznání víry však vznikalo postupně, vývojem nauky a reflexí církve prvních křesťanských staletí. Vyznání víry prvotního společenství církve je jednodušší: Ježíš, při křtu v Jordánu pomazaný Duchem svatým, kázal a uzdravoval; pověsili ho však na dřevo a zabili. Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky; protože jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.

Asi bychom právě tohle poslední jedli jsme s ním a pili mohli Petrovi a těm ostatním trochu závidět; mohli bychom jim závidět, že byli přímými svědky; že mohou zvěstovat to, co slyšeli, co na vlastní oči viděli a čeho se jejich ruce dotýkaly, jak se píše v úvodu prvního listu svatého Jana. Mohli bychom si říci že pro ně pak tedy muselo být snadné jít a hlásat; my ale, kteří žijeme o dva tisíce let později, jsme odkázáni pouze na jejich svědectví a na naši holou víru, že je pravdivé.

Přesto jsme i my, milí bratři a sestry, v síle Ducha svatého povoláni svědčit o tom, že jsme Vzkříšeného potkali. Jistě Pána nemůžeme vidět v jeho lidské podobě a dotýkat se ho jako Tomáš. Ale asi každý z nás se se Vzkříšeným setkal skrze události našeho životního příběhu, skrze zkušenost, jíž jsme s Ním mohli prožít něco podobného smrti a vzkříšení – a to jako jednotliví křesťané i jako celá církev. Taková zkušenost může mít tisíce podob. Například nenadálé vyřešení nějaké bezvýchodné situace. Nebo nepodmíněná vnitřní útěcha ve velkém smutku a zoufalství, třeba při ztrátě někoho blízkého. Nebo třeba zkušenost s tím, kdy jsme dokázali něco cenného a krásného v našem životě obětovat, protože to bylo nutné – ale přitom jsme zakusili hluboké vědomí, že ta oběť má smysl a že se to obětované vlastně neztrácí.

Věřím, že právě v takovéto zkušenosti se dotýkáme mystéria Vzkříšeného Pána, který to všechno s námi spoluprožívá. Že můžeme zažít něco podobného jako Petr, Jan, Magdaléna nebo Tomáš. I my můžeme svědčit o Zmrtvýchvstalém, protože ho viděl náš duchovní zrak a ruce naší zkušenosti se ho dotýkaly