1. neděle postní A 2020

1. ČTENÍ Gn 2, 7-9; 3, 1-7

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

 
   Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí.
   Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: "Řekl (skutečně) Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?" Žena odpověděla hadovi: "Smíme jíst z ovoce každého stromu v zahradě; jen z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady - pravil Bůh - nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli."
Had nato ženě: "Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo." Žena viděla, že (ovoce) stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

Žl 51 (50), 3-4. 5-6a. 12-13. 14+17 Odp.: srv. 3a
Odp.: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5, 12-19

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!

 Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili… Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

EVANGELIUM Mt 4, 1-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby."
   On však odpověděl: "Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.' " Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.' "
   Ježíš mu odpověděl: "Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.' " Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: "To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš řekl: "Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.' " Potom ho ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu.         

Slůvko pro děti:

Milé děti:

Kdyby Pán Ježíš pokušitele poslechl, mohl by si z těch kamenů udělat chleby? Asi ano, a možná by ani nebylo špatně, kdyby se po tak dlouhém postu trochu najedl. Ale proč tedy nechtěl? Protože pokušitel chtěl přesně totéž, jako u prvních lidí: přimět Ježíše, aby odmítl Otcovu lásku a dělal všechno úplně bez něho. Proto, když mu Ježíš odpovídá - a dělá to celkem třikrát – je z jeho odpovědi vždycky patrné, že na svého Otce a na jeho lásku stále myslí a za nic na světě se jí nevzdá.

Milí bratři a sestry,

ve všech dnešních textech nacházíme protipól Kristus - Adam, protipól starého a nového lidství. V listě Římanům je tento rozdíl popsán jakoby v rámci teologického pojednání;  první čtení a evangelium nám však pochopení této skutečnosti nabízejí prostřednictvím příběhu - tedy dramatičtěji a živěji. V obou příbězích jde samozřejmě o pokušení, ale ještě před ním o něco jiného - jde o Boží obraz a podobu.

První oslovení pokušitele začíná v obou případech stejně: odkazem na Hospodina. Jakže, Bůh vám zakázal? A pak v evangeliu:  Jsi-li Syn Boží…. Ďábel to ale dělá jen proto, aby vzápětí člověka od Boha oddělil. Umění rozdělovat je jeho základní charakteristika - řecký výraz diaballein znamená oddělit něco, co dříve bylo spojeno. Pokušitelovou strategií je nejprve vylíčit Boha jako někoho, kdo s člověkem hraje nečistou hru, kdo člověku nepřeje, kdo si pro sebe žárlivě střeží cosi krásného a dobrého - cosi, co by člověku přineslo štěstí a plnost života.

První lidé z knihy Genesis do této pasti upadnou, pokušiteli uvěří a další krok je jasný: vzbouří se proti této své falešné představě Boha a emancipují se, vezmou si sami, o čem jsou přesvědčeni, že jim náleží a že jím přinese štěstí. Pokušitelův plán se zdaří – a když pak lidé zjistí své zklamání a to, že lhář byl někdo jiný, než si mysleli, je už pozdě. 

Podobný příběh zažíváme denně i my, nakolik je v nás staré neproměněné lidství ještě živé. Pokušení je mnoho, možná víc než kdy dřív, a tváří se také stále krásněji a svůdněji; víc než kdy předtím nám slibují falešnou plnost života, jestliže je poslechneme. Mnoho lidí sice nějak v hloubi srdce tuší, že podlehnutím si mohou uškodit, ale spousta dalších už to vůbec neřeší. Křesťané jsou pak v této perspektivě viděni buď jako pokrytci, nebo jako chudáčci, kteří si nemohou ‚užít‘, kterým jejich náboženství neumožňuje žít život naplno.

Slova žalmu popisují však situaci člověka, který tuto lež prohlédl, který zakusil ošklivost hříchu, který zakusil, jak zlo zraňuje vlastní duši, rozbíjí vztahy, jak nakonec vede ke smrti, byť se na začátku tvářilo jako plné života.

A Ježíš v evangeliu se svést nenechá - právě proto, že svého Otce zná. I zde se pokušitel snaží vykreslit falešný obraz Boží, dokonce k tomu zneužívá slova Písma. Ježíš se však od Otce nenechá odvést žádnou pokušitelovou slovní ekvilibristikou. Každá jeho odpověď v jeho rozhovoru vždy znovu končí u Otce, vždy znovu se k němu navrací, vždy znovu odhaluje Jeho pravou podobu: Ježíš znovu připomíná, že člověk nemá plnost života, když přestupuje Boží přikázání, ale právě tehdy, když je plní: Nejenom chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. A nakonec rázně dialog utíná, jakoby každé další slovo bylo zbytečné, a posílá pokušitele do patřičných mezí: Odstup, satane…

7. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Lv 19, 1-2. 17-18

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi:
    "Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!"

   
Žl 103 (102), 1-2. 3-4, 8+10. 12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 3, 16-23

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!    Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým". Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmě: 'Bůh chytá moudré do jejich chytráctví', a dále: 'Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.' Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

EVANGELIUM Mt 5, 38-48

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, ( tomu ) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já
vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."

(Místo slůvka pro děti bude dokončení vyprávění o P. Josefu Toufarovi)

Milí bratři a sestry,

Dnešní Boží slovo je zarámováno dvěma výroky, které v podstatě říkají totéž: Buďte svatí, jako já (Hospodin) jsem svatý. A pak v evangeliu: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Už onen první výrok v nás vyvolává pocit, že to snad ani není možné- a Ježíš, zdá se, nám to ještě více komplikuje.

Snažit se na tyto požadavky odpovědět předpokládá, že se budeme snažit v rámci našich omezených možností pochopit, v čem ona Boží svatost a dokonalost spočívá, tedy mít jistý obraz Boha, povědomí o tom, kdo je. Starozákonní obraz Hospodina, i když je v něm patrný určitý vývoj, je obrazem někoho, kdo miluje své věrné, ale ničí své protivníky. I v dnešním úryvku se to, byť velmi nenápadně, projevuje: K svému bratru neměj nenávist, nechovej vůči svým krajanům závist. Jakoby Boží přízeň a okruh blíženské lásky končil na hranicích lidu Izraele. Často - zejména v prvních kapitolách První knihy Mojžíšovy - to vypadá, jako by Hospodin udržoval svět v existenci jen jako kulisy pro život těch několika málo lidí, kteří mu zůstali věrni - nebo, pokud někde už žádné věrné nenalezne, ono místo přímo zlikviduje, jako třeba v případě Sodomy. V mnoha žalmech se pak vyskytují poměrně drsné prosby o nemilosrdné zničení nepřátel Hospodina a Izraele.

Jistě, v tuto chvíli jako křesťané cítíme zadostiučinění, že už chápeme mnohem lépe, kdo je náš nebeský Otec, a že jsme nad podobné orientální antropomorfismy povzneseni, protože Ježíš nám přece zjevil pravou Otcovu tvář. Jenže si troufám tvrdit, že Ježíšův nárok lásky k nepřátelům stejně považujeme za přemrštěný, a náš nejčastější postoj vůči těm, kdo nás nemají rádi, je spíše obranný a je v něm mnoho strachu.

Můžeme třeba číst nebo slyšet z médií o někom, kdo v rámci dovolených prostředků civilizované společnosti zarputile bojuje proti křesťanství nebo církvi. Nebo stačí, když se setkáme s člověkem, který je sice náš bratr či sestra v Kristu, ale patří v rámci církve k úplně jiné části názorového spektra než my sami - ať už se to týká jakéhokoli tématu. Myslím, že pak nejčastěji a celkem spontánně zaujímáme postoj, vyjádřitelný těmito slovy: ‚Musíme se za něj modlit, ale lépe se s ním vůbec nesetkat a neposlouchat ho, ať si říká a píše, co chce, stejně by s námi nechtěl diskutovat, zatvrzelé srdce stejně nelze přesvědčit‘. Jenže takový postoj nakonec vede ke lhostejnosti i z naší strany. Ke lhostejnosti, která posléze vypouští i onu modlitbu. A když se náhodou dozvíme, že se někomu takovému přihodilo něco zlého, jsme ochotni věřit tomu, že ho vlastně ‚Pán Bůh potrestal‘

Ježíš po nás ale v evangeliu chce mnohem více: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo nás pronásledují. Modlitba za nepřátele v Ježíšově pojetí pramení z lásky - a ne ze skryté touhy, aby se ten dotyčný konečně obrátil a začal kopat za náš tým, nebo aby nám alespoň už dal svatý pokoj. A Ježíš tento požadavek podkládá definitivním zjevením Otce jako toho, který dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.  Otce, který miluje všechno, co existuje, a všechny, kdo existují, nezávisle na tom, jaký vztah mají oni k němu. Otce, který přeje dobro dobrým i zlým. A být v tomto takoví jako On předpokládá žít, skrze Ježíše, v hlubokém spojení s Ním - jiná cesta není.  

6. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Sir 15, 16-21 (řec. 15-20)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.
Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí.
Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek.
Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

Žl 119 (118), 1-2. 4-5. 17-18. 33-34 Odp.: 1b
Odp.: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.
Odp.
Tys, Hospodine, dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
Odp.
Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
Odp.
Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu j i věrně zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2, 6-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena.
    Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'.
    Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.


EVANGELIUM Mt 5, 17-37

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
    Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
    Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
    Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
    Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
    Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
    Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
    Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."

_________________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude další část vyprávění o P. Josefu Toufarovi)

Milí bratři a sestry,

  Dnešní dlouhý úryvek z Horského kázání v Matoušově evangeliu trochu svádí k tomu, abychom mu věnovali veškerou pozornost - což by zase mohlo docela dobře skončit u postesknutí, jak je Pán Ježíš náročný a jak je těžké to všechno zachovávat, zvlášť v dnešní době. Obě dvě předcházející čtení i žalm však zasazují Ježíšova slova do kontextu, který je dobré mít na paměti, abychom to vše správně pochopili - neboť jen tak je možné Ježíšova slova přijmout a snažit se s pomocí Boží milosti je zachovávat.

   První čtení je z knihy Sirachovcovy, kterou řadíme k mudroslovným knihám. Motiv rozcestí, který v něm nacházíme, se vyskytuje v kultuře mnoha jiných národů a dob. Našli bychom ho v ruských pohádkách, ale také ve starořecké báji o Heraklovi - tam se hrdina na začátku potkává s dvěma dívkami, Rozkoší a Ctností, a každá z nich ho zve na svou cestu. Herakles si zvolí ctnost, protože nechce, aby za ním na konci života zbyl jen džbán vypitého vína.

   Tento motiv rozcestí dvou cest zdůrazňuje především autentickou svobodu člověka vydat se na jednu, či na druhou cestu. Nejsme nuceni jít jen po jedné, nejsme loutky, které jsou vedeny tam, kam chce ten, který má v rukou provázky. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Je ale nutné učinit rozhodnutí, není možné zůstávat na rozcestí a nekonečně si lámat hlavu, kam teď. Není možné si ani zvolit zlatou střední cestu, neboť obraz ohně a vody ukazuje na protiklady; ‚nic mezi‘ vlastně není. A naznačuje se i cíl obou cest - před každým je život a smrt, lépe řečeno život nebo smrt, podle toho, jakou cestou se vydá. Zcela na začátku prvního čtení se pak zdůrazňuje, že je reálné jít i po té z cest, která se zdá obtížnější, že to není nad lidské síly - Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.

     Žalm a druhé čtení nám pak připomínají, že vybrat si cestu zachovávání Božích přikázání neznamená pro člověka trápení, ale dobro. Připomínají nám Boží dobrotu vůči člověku, to, že jeho jednání je jen láska a věrnost, aby v nás utlumily démonický hlas z 1. knihy Mojžíšovy ‚Jakže, Bůh vám zakázal?‘ hlas podezření, že Bůh to s námi nemyslí dobře, že musíme nosit těžká břemena, zatímco lidé kolem nás si s lehkým srdcem užívají života. Blaze těm, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově, říká se v žalmu, a v 1. Korintským opět: Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

     Právě tato poslední věta hovoří nejen o zaslíbeních, ale také o tom, že podstatou cesty k životu, cesty Boží, je láska. Ježíš v úvodu evangelia říká, že přišel Zákon a Proroky naplnit - a naplněním Zákona je láska. Láska dává tomu všemu vnitřní smysl a věčné trvání. Ten, kdo miluje, chápe také Ježíšovo Slyšeli jste, že bylo řečeno…ale já vám říkám, a Ježíšova nová přikázání se mu přestávají zdát obtížná.

5. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 58,7-10 

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.
    Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.
    Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem."

Žl 112 (111),4-5.6-7.8a+9 Odp.: 4a
Odp.: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
nebo: Aleluja.

Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva.
Odp.
Neboť navěky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Odp.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

   Bratři a sestry, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
    Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci.
    To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

EVANGELIUM Mt 5,13-16

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
    Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

________________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude druhá část vyprávění o P. Josefu Toufarovi)

Milí bratři a sestry,

   Ježíšova slova z Horského kázání by dnes mohla docela dobře posloužit jako výchozí bod k promluvě o tom, že je třeba být pevný a statečný, nepřizpůsobovat se tomuto světu a naše křesťanství neskrývat, ať to stojí, co chce.  Dalo by se třeba říct, že když jsme přestali být solí země a světlem světa, nemůžeme se divit, že církev je v krizi; a že je tedy třeba vzít Ježíšova slova smrtelně vážně, jinak bude ještě hůř. A kdybych to celé okořenil kazatelskými obraty typu Jen leklé ryby plují po proudu, možná by se někdo z nás zde přítomných opravdu nad sebou zamyslel…

    Takové kázání by jistě nebylo úplně zbytečné a jistě by na něm byl kus pravdy. Jenže pokud bych v tomto bodě skončil, spíš než zvěstování Božího slova by se taková promluva podobala dejme tomu hecování fotbalového trenéra: Chlapi, přidejte, nebo vypadneme z okresního přeboru!

     Jak to s onou solí a světlem ve skutečnosti je, nám může osvětlit dnešní druhé čtení, z prvního listu svatého Pavla do Korintu. Pavel v něm korintským křesťanům říká, jak to bylo, když k nim přišel hlásat Krista poprvé. A činí to s naprostou otevřeností, nemá vůbec žádnou masku, úplně odhaluje svoje nitro. Říká na rovinu, že přitom lidsky vzato nebyl vůbec statečný: vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami.

    V úryvku se pak také setkáme s něčím, co je pro naši mentalitu zvlášť těžko pochopitelné: když chceme někoho o něčem přesvědčit (dnes většinou ne o víře, ale o tom, aby si něco koupil, případně někoho volil), najímáme si PR agenty, studujeme psychologii a nacvičujeme před zrcadlem mluvený projev. Pavel ale nic takového při svém zvěstování v Korintě ani zdaleka nepoužívá. Nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nebudu znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.

     Svatý Pavel zcela pochopil a zcela přijal paradox kříže; sílu, která je skrytá ve slabosti. Nechtěl v Korintě znát nic jiného než ukřižovaného Krista, a jemu se dal zcela k dispozici, s tím, co bylo jeho vlastním křížem, s jeho slabostmi a problémy, o kterých dobře věděl. A právě to vedlo k plodnosti a účinnosti jeho hlásání.

    Nemůžeme tedy být, milí bratři a sestry, solí a světlem sami ze sebe. Když Ježíš říká Tak ať vaše světlo svítí lidem, myslí tím, že to světlo je naše, protože nám bylo darováno. Ve skutečnosti je to Jeho světlo, jeho vzkříšený Život, který nám dává. Otevřít se tomuto Životu a čerpat z něj je to první a nejdůležitější, co máme a musíme udělat, chceme-li sami být solí země a světlem světa.

Svátek Uvedení Páně do chrámu 2020

PRVNÍ ČTENÍ Mal 3, 1 - 4

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

Toto praví Pán Bůh:
    "Hle, posílám svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Pán, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte.
    Hle, přijde - praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví?  Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako louh, kterým se bílí. Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let."

Žl 24 (23),7.8.9.10 Odp.: 10b

Odp.: Hospodin zástupů, on je král slávy!
Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy!
Odp.
Kdo je ten král slávy? Silný a mocný Hospodin, Hospodin udatný v boji.
Odp.
Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy!
Odp.
Kdo je ten král slávy? Hospodin zástupů, on je král slávy.
Odp.

DRUHÉ ČTENÍ Žid 2, 14 - 18

Čtení z listu Židům.

    Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků.
    Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.



EVANGELIUM Lk 2, 22 - 40

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
    Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
    Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji,neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu."
    Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."
    Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova -bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
    Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Slůvko pro děti:

Milé děti,

  To, co by nám dnes nemělo uniknout, je obrovská Simeonova radost, když viděl malého Ježíše a když si ho mohl vzít do náručí. Řekl přitom Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka, protože moje oči uviděly Tvou spásu. Dneska by to možná řekl takhle: Bože, teď už mohu klidně umřít, protože už mne nic lepšího v životě nemůže potkat, dočkal jsem se toho, nač jsem celý život čekal.

Milí bratři a sestry,     

   V prvním čtení jsme slyšeli Malachiášovo proroctví: do svého chrámu přijde Pán. Kdo však snese den jeho příchodu? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako louh, kterým se bílí. Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro.

   V evangeliu stařec Simeon vyjadřuje stejnou skutečnost ve svých slovech adresovaných Marii: On je ustanoven k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i Tvou vlastní duší pronikne meč, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.  Opět se nám dnes připomíná téma, které se táhne jako červená nit celým evangeliem i celými křesťanskými dějinami.  Ježíšova přítomnost ve světě odhaluje nitro těch, kteří jsou s ní konfrontováni. To, co Ježíš dělá a říká, ba samotná jeho osoba, je v dobrém slova smyslu provokativní - nenechává to skoro nikoho lhostejným. Vyvolává to nadšené přijetí i prudké odmítnutí.

   V evangeliích najdeme v tomto směru celou typologii postav; jak těch, kteří Ježíše přijímají, tak těch, kteří jej odmítají. Ti první se z Ježíšova příchodu radují, neboť poznávají, že to, co přináší, odpovídá nejhlubším touhám jejich srdce. Jsou to všichni ti, o kterých Ježíš hovoří ve svých blahoslavenstvích v Horském kázání. Chudí, pokorní, nespravedlivě trpící, plačící, toužící po pokoji. Jsou to postavy jako chudá a pokorná nazaretská dívka Maria, jako betlémští pastýři, jako protagonisté dnešního evangelia Simeon a Anna, která vzhledem ke svému dlouholetému vdovství musela ve své době žít v extrémní chudobě.

   Typickým představitelem druhé kategorie je král Herodes nebo jeruzalémští saduceové: někdo, kdo cítí, že Ježíšova přítomnost pro něho znamená nějaké ohrožení, často jeho osobní moci nebo prestiže, neboť slovy Mariina Magnificat ‚Hospodin mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou‘.

   Ježíšova přítomnost takto skutečně odhaluje ‚smýšlení srdce‘.  Avšak stanovovat v tomto smyslu nějakou přesnou dělící čáru mezi jednotlivými lidmi je věc, která nám nepřísluší, neboť nemáme právo soudit bližního. Co naopak můžeme, a co se ukáže, jestliže jsme k sobě upřímní, je odhalit toto rozdělení v našem vlastním nitru. Můžeme v sobě zároveň rozpoznat pokornou a chudou Marii, a na druhé straně pyšného Heroda, který nesnese vedle sebe konkurenci.  Část naší bytosti Ježíše nadšeně a radostně přijímá, neboť se tím plní její touha po spravedlnosti a spáse-zejména v těžkých okamžicích života. Jenže zároveň ve světle Kristovy přítomnosti v sobě odhalujeme temná místa, která se jeho příchodu brání. Často je to proto, že Jeho přítomnost nás nekompromisně nabádá, abychom se zbavili něčeho, na čem lpíme, i když nám to škodí. Pak v sobě můžeme zaslechnout hlas podobný onomu démonickému křiku z první kapitoly Marka: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit?  Dánský křesťanský filozof Sören Kierkegaard popsal v jednom svém díle tuto skutečnost jako úzkost před dobrem, která se projevuje u člověka pevně zakousnutého do zla. A jindy zase můžeme mít strach z toho, že bychom bezvýhradným přijetím Ježíše ztratili kontrolu nad svým životem, který jsme si zvykli do detailu sami řídit.

   Dnešní Boží slovo nás vyzývá, abychom se znovu rozhodli Ježíše bez výhrad přijmout. Abychom se radovali jako Simeon, že také naše oči uviděly Boží spásu. Jedním ze symbolů dnešního svátku je světlo svící - kéž tedy Kristovo světlo osvítí všechny temné kouty naší duše, ať jej přijmeme s láskou, ať v sobě necháme proměnit vše, co jej zatím odmítá.