Středa po 5. neděli postní - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

 5. neděle postní A 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

5. neděle postní A 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Jan 11,1-45

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
    Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
   Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
   Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
   Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
   Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí.
   Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
   Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
   Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
   Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
   Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
   Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
   Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
   Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
   Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
   Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
   Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
   Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
   Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo. _________________________________________________________________________________

 V některých slovech obou sester, Marie i Marty, jako bychom slyšeli ozvěnu našeho vlastního volání k Bohu, které je v těchto dnech naléhavé: Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný. Pane, podívej se, nemocný je teď celý svět. Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Pane, proč jsi něco neudělal, aby nás tahle katastrofa minula? A uděláš něco teď?

  Marta a Marie možná takhle Ježíše oslovují, protože doufají, že se jim dostane nějaká odpověď – více či méně očekávaná. Asi doufají, že pokud už Ježíš nepomohl jejich bratrovi, tak jim aspoň pomůže pochopit smysl této události; že snad trochu přijdou na kloub tomu, proč se to stalo.  Ale vypadá to, že Ježíš odpovídá úplně jinak, úplně nečekaně; tak, že některé jeho odpovědi s položenou otázkou jakoby vůbec nesouvisejí. A není to jenom zde, v perikopě o vzkříšení Lazara – je to i na mnoha jiných místech evangelií. A je tomu tak často i s námi – neustále se ptáme, proč se to či ono stalo a jaký to má smysl; a odpověď prostě není.

  Jenže kdo ví - třeba nás Pán i tímhle způsobem chce přivést k tomu, abychom si od našeho neustálého volání a tázání trochu odpočinuli. Abychom se chvíli neptali a neustále dokola mu nesdělovali věci, které On stejně ví. Abychom naše otázky a naše zoufalé volání o pomoc chvíli nechali být a jen se dívali na Ježíše a poslouchali, co říká - abychom konkrétně v dnešním evangeliu viděli jeho soucitný pláč, jeho naprostou důvěru vůči Otci; a abychom slyšeli, co říká sám o sobě – Já jsem vzkříšení a život.  V poslední větě dnešního úryvku stojí, že v Ježíše uvěřilo mnoho z těch, kdo přišli k Martě a Marii. Ale ne proto, že by jim Ježíš správně odpověděl na jejich otázky.  Uvěřili proto, že uviděli, co Ježíš vykonal.

Slavnost Zvěstování Páně 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti


 EVANGELIUM Lk 1, 26 - 38 

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

     Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria.
    Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."
    Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného."  
    Maria řekla: "Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.

________________________________________________________________________________

   

    První Mariina reakce na andělskou návštěvu je úlek, a to ne ledajaký. V řeckém originále je sloveso diatarassomai, které znamená zmatek, nepříjemné překvapení; situaci, kdy nás náhle potká cosi, čím jsme zaskočeni, nemáme s tím žádnou předchozí zkušenost a nevíme si s tím absolutně rady.  Myslím, že jsme se v tomhle smyslu kolektivně ulekli právě v minulých dnech, kdy jsme zakusili křehkost naší civilizace a ztratili jsme domýšlivý pocit, že máme všechno pod kontrolou. A možná, podobně jako Matka Boží, také přemýšlíme, co to má znamenat.

    Jenže to je naštěstí jen začátek příběhu. V tuto chvíli se potřebujeme více než jindy zaměřit na jeho pokračování. První, co Maria od Gabriela slyší je Neboj se - řecky Mé fobú. Náš počáteční zmatek by se mohl skutečně proměnit ve fobii, ve strach, který by nás paralyzoval. Proto je zejména a v první řadě třeba se nebát.

     Pak anděl opakuje to, co již bylo obsaženo v úvodním pozdravu: ‚Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. A pak dává zaslíbení: Počneš a porodíš syna, a dáš mu jméno Ježíš. Když se snažíme rozjímat toto Slovo, je přitom dobré si připomenout, že Ježíšovo jméno - hebrejsky Jehošúa  - znamená Bůh zachraňuje.

     Do naší situace to může znamenat: Člověče, neboj se, Bůh tě má rád. Jakkoli nás události dnešních dní jistě vyzývají k obrácení a k nápravě života, rozhodně nejsou žádným trestem. Bůh netrestá, Bůh zachraňuje. Nevracejme se už, my křesťané, ke starozákonním obrazům rozzuřeného nebeského absolutního monarchy, když pravou podobu Otce vidíme v Ježíši. A jako se v Marii počalo Slovo, které se stalo tělem, mohou být i tyto naše přelomové dny začátkem něčeho dobrého a krásného. Ježíš se i skrze ně může nově narodit: v našich srdcích; v církvi, která třeba bude mít trochu jinou podobu; i v celém světě.

4. neděle postní A 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Jan 9,1-41

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"
    Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
   Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl.
   Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?"
   On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
   Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím."
   Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
   Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho."
   Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
   Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
   Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal."
   Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena.
   Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."

_________________________________________________________________________________

   Ježíš uzdravil slepému od narození fyzický i duchovní zrak. Na konci příběhu se ukazuje, že uzdravený slepec je mezi jeho aktéry vlastně jediný, který v tomto smyslu vidí. Janovo evangelium hovoří vždycky v symbolech; když tedy slepec říká  Otevřel mi oči, znamená to nejen, že vidí věci a osoby kolem sebe. Znamená to mnohem spíše, že vidí do jejich podstaty, je schopen je ‚prohlédnout‘. Vidí, co stálo za jeho uzdravením; vidí, kdo Ježíš opravdu je. Jeho prozření končí vyznáním, že Ježíš je Mesiáš.

   Skutečnost, že bývalý slepec jako jediný vidí, je velmi dobře rozpoznatelná právě na pozadí slov a jednání ostatních postav, se kterými se v příběhu setkáme. Jeho rodiče nevidí, protože mají strach; a farizeové zase proto, že mají svou předem danou pravdu, a tou přece nic nemůže otřást.

   Věřím, že i skrze těžké události posledních dní se nás Ježíš chce - a může - dotknout, aby nás uzdravil z naší duchovní slepoty. Aby se však tento dotek neminul účinkem, je mimo jiné třeba se nebát, jako se báli slepcovi rodiče (Hrůza, apokalypsa je tu, honem pro zásoby!)  A také je třeba nemít předem hotový názor, jako farizeové (Co nám kdo bude povídat, paní Blažková, Covid-19 je stejně z tajné laboratoře těch zlých Američanů, psali to na Sputniku!).

   Slepec se uzdravuje hodně nepříjemnou procedurou – jde k rybníku Siloe s blátem v očích. Je možné, že kdo ho vidí, směje se mu nebo si ťuká na čelo – podobně jako lidé považovali za blázna svatou Bernadetu Soubirousovou, když si v jeskyni Massabielle v Lurdech umazala obličej blátivou vodou z budoucího zázračného pramene. Jenomže na jejím konci prohlédne: když se vrátil, viděl.  Kéž prohlédneme - až skončí nepříjemná léčebná procedura těchto dní - i my všichni.

Slavnost svatého Josefa 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.

    Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Svatý Josef uvěřil andělovi, že se nemá lekat mimořádné situace (v níž jsme nyní všichni).

Neboj se k sobě vzít svou manželku Marii: Neboj se, i když momentálně běhu věcí nerozumíš.

Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. To, co se přihodilo, není nakonec nešťastná náhoda nebo něčí vina; je to v Božím plánu lásky.

Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů. Nebudeš-li se bát a uděláš-li to, co říkám (nebo jinak: co ve víře a v modlitbě rozlišíš jako nejlepší), přinese to velké požehnání; spásu všech lidí.

3. neděle postní A 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle

EVANGELIUM Jan 4,5-42

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak jak byl - u té studny. Bylo kolem poledne.
    Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu.
   Samařská žena mu odpověděla: "Jakže? Ty, žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají.
    Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu."
    Žena mu namítla: "Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?
   Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného."
   Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat."
   Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem." Žena mu odpověděla: "Nemám muže."
   Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: 'Nemám muže`; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu."
   Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: 'Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat'."
   Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě."
   Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno."Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, ten, který s tebou mluvím."
   Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: "Co jí chceš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu.
   Mezitím ho učedníci prosili: "Mistře, najez se!" On jim však řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: "Přinesl mu někdo něco jíst?"
   Ježíš jim řekl: "Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: 'Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.' Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: 'Jiný rozsévá a jiný sklízí. Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce." Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: "Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Živá voda je v dnešním evangeliu symbolem daru Ducha svatého. Kdo ho obdrží, mají v sobě věčně vyvěrající pramen. Židé uctívali Hospodina v Jeruzalémském chrámu, Samařané na hoře Gerizím; praví Boží ctitelé, říká Ježíš, ho budou uctívat v Duchu a v pravdě. To je vnitřní skutečnost, která není závislá na místě, na kterém právě jsme.  V mimořádné situaci těchto dní nemůžeme uctívat Boha oním ‚vnějším‘ způsobem, na jaký jsme v neděli zvyklí.  Náš vnitřní pramen však proto nevysychá, ba naopak - možná je to příležitost vzpomenout si, že tam uvnitř, v srdci, opravdu je. Nebo i šance ho trochu vyčistit od různých nánosů, aby vytryskl mnohem větší silou.

2. neděle postní A 2020

1. ČTENÍ Gn 12,1-4a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Abrámovi:
   "Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země."
   Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine; tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Tim 1,8b-10

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

EVANGELIUM Mt 17,1-9

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
   Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
   Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."

(Místo slůvka pro děti bude druhá část povídání o bl. Restitutě Kafkové)

Milí bratři a sestry,

Hlavní téma dnešních čtení bychom mohli najít shrnuto v první větě druhého čtení, ve kterém svatý Pavel povzbuzuje Timoteje: Bůh Ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. Dnešní Boží slovo nám dodává odvahu v obtížích, které s sebou přináší nejen hlásání evangelia, ale každá poctivě prožívaná křesťanská existence, nejen dnes, ale v každé době. Každý z nás je v pozici Abraháma z prvního čtení, který se vydává na cestu. Obrácení, přijetí Boží vůle do vlastního života znamená zároveň směřovat více či méně do neznáma, pouze v holé důvěře, že Bůh je se mnou v každé situaci, neopustí mne a ve své lásce chce pro mne nakonec jen dobro. Tento krok jsme sice někdy ve svém životě každý už vědomě učinili;  musíme jej ale stále obnovovat, stále se k němu vracet a také stále hledět na svůj život a ptát se, zda jsme na správné cestě, která vede do Božího království, nebo na nějaké jiné. A tak stále znovu konáme krok do neznáma, ven z našich pohodlných, leč jen zdánlivých jistot. To s sebou však přináší vždy úzkost a pokušení se do oněch námi zkonstruovaných jistot vracet, protože na první pohled vypadají mnohem konkrétněji, příjemněji a bezpečněji než ona základní jistota Božího příslibu pro náš život.

Svatý Pavel na této cestě povzbuzuje Timoteje, a to už oslovením: Milovaný! A pak připomenutím toho, co Bůh pro nás už učinil a co bude činit stále, pro naši spásu. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním. Chce tedy Timoteovi znovu připomenout Boží přízeň a Boží vedení, která se už mnohokrát v jeho životě projevila a vždy znovu projeví, protože Bůh je věrný.

V evangeliu poté podobným způsobem, nejen skrze slova, ale skrze zážitek, povzbuzuje své učedníky sám Ježíš. Ve všech třech synoptických evangeliích se Ježíšovo proměnění na hoře vyskytuje hned poté, co se Ježíš vydává s učedníky na cestu do Jeruzaléma a co poprvé předpovídá své utrpením a smrt. Dalo by se říci, že Petra, Jakuba a Jana chystá na hoře Tábor na Getsemany a horu Golgotu - aby je jeho ponížení, bezmoc a utrpení nezlomilo a nepřipravilo je úplně o naději, že On je skutečně Mesiáš. Ježíš i nám dnes, skrze evangelium znovu říká: Vstaňte, nebojte se! Gesto povstání předchází vydání se na cestu. Jako by Ježíš říkal:  Nebojte se prožít postní dobu opravdovým obrácením a návratem na mou cestu. Nebojte se budoucnosti, ať už bude jakákoli. Nebojte se, protože Syn člověka byl vzkříšen z mrtvých.