slavnost Nejsvětější Trojice B 2021

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:

   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."




Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.




2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři a sestry!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.




EVANGELIUM Mt 28, 16-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

____________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš posílá své učedníky křtít ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého – právě tak křtíme; třikrát lijeme křestní vodu, většinou na hlavičku miminka, a říkáme třeba Terezo, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. A svatý Pavel ve druhém čtení říká, co se stane po křtu: stáváme se členy Boží rodiny: dětmi Otce a sourozenci Krista. A dostáváme dar Ducha svatého, který nám pomáhá žít jako opravdové Boží děti.

Milí bratři a sestry,

O této neděli rozjímáme tajemství Boha, jaký je sám v sobě: zjevujícího se jako láskyplná jednota tří Osob. Zároveň s tím se nám však také poodkrývá úžasné zaslíbení, že člověk je povolán na tomto vlastním Božím bytí mít podíl – a to nejen někdy v budoucím životě, na věčnosti, ale už v tom přítomném, zde a nyní. A obě tyto skutečnosti spolu těsně souvisejí. Tajemství Nejsvětější Trojice je nevyčerpatelné, nikdy je nemůžeme zcela pochopit – to by opravdu chlapec ze známé anekdoty se svatým Augustinem dříve přelil moře do své jamky v písku. Můžeme se ale k pochopení přiblížit, alespoň je vytušit – avšak pouze tak, že do tohoto tajemství vstoupíme svým vlastním životem, jako jednotliví křesťané i jako společenství.

V evangeliu Ježíš posílá své učedníky křtít ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého – a ve druhém čtení hovoří svatý Pavel v listě Římanům o tom, co v nás křest působí. Stáváme se Božími dětmi, spoludědici – tedy vlastně sourozenci – Kristovými a dostáváme dar Ducha, skrze něhož se obracíme k Otci oním něžným a důvěrným Abba - tatínku. Křtem sami vstupujeme do pohybu komunikace lásky uvnitř Nejsvětější Trojice, pohybu, který je vlastním Božím životem. Kdo miluje, poznává, jaký je Bůh; a společenství milujících se lidských osob zároveň činí tajemství Trojice přítomným a zakusitelným uprostřed tohoto světa. Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Na konci druhého čtení je velmi důležitá věta, jež určuje kritérium opravdové lásky, opravdového připodobnění se životu Nejsvětější Trojice – je to úplné sebevydání, láska, která zcela myslí na druhého, která nehledá sebe. Láska, která se zjevuje v Kristově kříži. Musíme ovšem jako On trpět, abychom došli slávy, říká svatý Pavel.

Často se v poslední době zamýšlím nad tím, proč našemu křesťanství a církvi v euroamerické civilizaci dochází dech, proč má tak velké problémy a čelí úpadku zájmu. Myslím, že to není - jak se mnozí domnívají – kvůli tomu, že máme vnější nepřátele, kteří staletí křesťanské civilizace obviňují ze všeho možného a chtějí křesťanství odsunout na okraj. Myslím, že je to spíše tím, že se my křesťané bojíme onu sebedarující se lásku žít v praxi; že si žárlivě střežíme své komfortní zóny a kvalitu života, podobně jako všichni ostatní. Když něco jen trochu nefunguje nebo nám jen maličko působí těžkosti, máme tendenci od toho utéct jinam – a to včetně vztahů. Jenže pak se nám těžko zažívá radost z opravdové lásky, radost, která vždycky vytryskne právě uprostřed těžkostí. A prožít a ukázat na našem vlastním životě ono tajemství Nejsvětější Trojice je tak téměř nemožné.

Máme ale – naštěstí – Ježíšovo zaslíbení, které jsme slyšeli v poslední větě dnešního evangelia. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Boží láska, která se dává, je přítomná mezi námi i dnes v celé své síle a intenzitě – stejně jako vždycky byla a bude. Máme bezedný pramen, ze kterého můžeme čerpat. Kéž se nám to daří.

  slavnost Seslání Ducha Svatého - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: 

slavnost Seslání Ducha Svatého B 2021

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11 

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země j e plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracej í se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!




EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

____________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Ve dnešním první čtení je scéna vylití Ducha Svatého na učedníky, kteří začnou v Jeho síle svědčit o velkých Božích skutcích v různých jazycích; takže se přítomní lidé ze všech možných národů tehdy známého světa diví: jak to, že každý z nás slyší svou mateřštinu?

Doslovně přeložený řecký text by zněl přibližně: jak to, že každý z nás slyší řeč, do které jsme se narodili?  Překlad mateřský jazyk je v tomto kontextu asi ještě výmluvnější, než kdyby byl třeba použit obrat rodná řeč. Malé dítě vnímá, že ten, kdo k němu hovoří, je mu bližší a má ho mnohem víc rád než ti ostatní; mateřský jazyk má spojený s mateřskou blízkostí a láskou. Proto je také pro většinu lidí mateřská řeč první a nejpřirozenější způsob komunikace a porozumění světu. Poznáváme to tehdy, když se z nějakého důvodu chceme nebo musíme naučit nějaký cizí jazyk – snad s výjimkou lidí, kteří dlouho žili v cizí zemi nebo vyrůstali v dvojjazyčné rodině. Vyjadřování a myšlení v jazyce, který není mateřský, nám nikdy nejde tak snadno a spontánně; a to ani když jsme jej velmi dobře ovládli.   

Když tedy učedníci, kteří obdrželi dar Ducha, hovoří k lidem jejich mateřskou řečí, hovoří přímo k jejich srdci. A v trochu jiné rovině totéž můžeme říci i o daru Ducha, který dostávají všichni křesťané: schopnost mluvit k srdci druhého člověka. Právě proto, že v přeneseném smyslu je ‚mateřský jazyk‘ - způsob pochopení světa a komunikace - u každého člověka jiný a originální.

Jestliže s někým hovoříme, vždycky zároveň stojíme před tajemstvím jeho osoby; neznáme dokonale jeho příběh, jeho vnitřní svět, to, nad čím právě nejvíce přemýšlí, z čeho má největší obavy. Někoho bychom například chtěli potěšit v hlubokém zármutku, dodat mu odvahu; nebo bychom si přáli, aby na základě našeho svědectví našel víru - jenže nevíme, jak to udělat, nevíme, jaká slova a jaký tón zvolit, aby se to řečené skutečně dotklo jeho srdce, aby v něm naše slova vyvolala účinek, jaký bychom si přáli. Někdy nám může trochu pomoci psychologie, ale stejně v tomhle smyslu cítíme, že jsme víceméně bezmocní. Nevíme, jestli naše slova místo útěchy ještě víc nerozjitří žal, nebo jestli vůbec budou slyšena.

S pomocí Ducha Svatého se nám ale tajemství druhé osoby, její srdce, její ‚mateřská řeč‘ může poodhalit a můžeme také najít správná slova, jimiž budeme opravdu hovořit k srdci druhého. Dobrým příkladem jsou někteří světci: svatý otec Pio z Pietrelciny nebo svatý Jan Maria Vianney dokázali být podle mnoha svědectví ve zpovědnici nebo na kazatelně velmi nevybíraví a někdy od nich penitenti odcházeli s pláčem.Vždycky to však vedlo k jejich obrácení a polepšení života.

O letošní sedmé neděli velikonoční nejsem ve své farnosti. Kázání a slůvko pro děti s obrázkem bude zase příští neděli, o slavnosti Seslání Ducha Svatého. K promluvě na texty ročního cyklu B ze 7. neděle velikonoční se můžete podívat sem: 

 6. neděle velikonoční - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: 

 

6. neděle velikonoční B 2021

1. ČTENÍ Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné."
   Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha.
   Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby ( u nich ) zůstal ještě několik dní.

Žl 98 (97), 1. 2-3ab. 3cd-4 Odp.: srv. 2
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů. nebo: Aleluja.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.




2. ČTENÍ 1 Jan 4, 7-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

   Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

 

EVANGELIUM Jan 15, 9-17

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
   To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
   To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
   Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
   Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
   To vám přikazuji: Milujte se navzájem."

______________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Při čtení textů dnešní neděle jsem si vzpomněl na útlou knížku velkého švýcarského teologa dvacátého století Hanse Urse von Balthasara, která se v originále jmenuje Glaubhaft ist nur Liebe; v češtině asi něco jako Jen láska je věrohodná.

Von Balthasar v ní přemýšlí nad tím, na čem se v dějinách křesťanského myšlení zakládala věrohodnost křesťanské víry; jaká byla v různých historických obdobích východiska lidského poznání o světě a člověku, která by dávala křesťanskému poselství nejvíc za pravdu.

Ve středověku podle von Balthasara stačil tehdejší obraz světa – v něm nebylo představitelné, že by nebyl nějaký Stvořitel. Jenže kosmologie - obraz vesmíru  - se, jak známo, s příchodem novověku od základu proměnila. Další cestou, už novověkou, měla být existenční zkušenost člověka – možná nejvýraznější postavou tohoto směru byl dánský křesťanský filozof Sören Kierkegaard. Jenže i tento směr nakonec skončil ve slepé uličce. Von Balthasar ve své knížce navrhuje třetí cestu svědectví o tom, že křesťanství je pravdivé - cestu lásky.

Otec David Bouma, teolog a kněz královéhradecké diecéze, velmi srozumitelně shrnul poselství von Balthasarovy knížky v článku v časopise Cesty katecheze v roce 2010: Balthasar chce v nadsázce říci, že nemá smysl dokazovat, že Bůh je, neukážeme-li, kdo je a jaký je. Argumenty z uspořádání vesmíru nebo z historie mohou být užitečné a snad někdy i nutné, zejména v rozhovorech s mladými lidmi, ale nezapomínejme, že věřit se dá jenom lásce.

Možná je tohle jeden z důvodů, proč Pán v dnešním evangeliu hovoří o vzájemné lásce jako o tom, co svým učedníkům přikazuje jako hlavní a největší přikázání - ačkoli bychom si mohli říci, že lásku přikázat nejde, protože bytostně souvisí se svobodou; milovat se přece nedá na povel. Toto přikázání má ale dobrý důvod: mimo to, že láska má smysl sama v sobě a že je cílem křesťanského bytí, je také hlavním a nejdůležitějším svědectvím směrem ven. Nebude-li láska mezi křesťany vyzařovat, svět nemůže uvěřit.

Církevní otec první generace, Tertulián, ve svém spise Obrana křesťanství vydává těsně před koncem druhého století svědectví o tom, čím dělali křesťané největší dojem na pohanskou většinu: Hleďte, jak se milují;  jsou připraveni jeden za druhého zemřít.  Jistě, když srovnáváme svůj konkrétní život s tímto ideálem, připadá nám takové svědectví skoro nemožné. Máme ale dar Ducha Svatého, Ducha Lásky; a On v nás přece jen něco může učinit.

 5. neděle velikonoční - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: 

5. neděle velikonoční B 2021

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

    Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

EVANGELIUM Jan 15, 1-8

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

_________________________________________________________________________

Milí bratří a sestry,

Asi před osmi lety, když jsem ještě sloužil v brněnské farnosti u kostela svatého Tomáše, přišel jednou do farní kanceláře mladý muž, právě osmnáctiletý, který byl u Tomáše jako dítě pokřtěn. Jedna z prvních věcí, kterou jako plnoletý chtěl udělat, bylo vystoupení z církve. Už si nepamatuji, proč: zřejmě sama sebe - jako ostatně hodně mladých lidí - považoval za ateistu a církev, ke které skrze svůj křest patřil, za tmářskou středověkou instituci vymývající lidem mozky. Raději jsme mu moc nevysvětlovali, že z církve formálně vystoupit může, ale že neexistuje něco jako odkřtění – ať skončí světonázorově i lidsky kdekoli, svátostné znamení křtu v něm zůstane. Samozřejmě jsem neznal celý jeho příběh. Pravděpodobně neměl žádnou nebo skoro žádnou křesťanskou výchovu; ale možná taky, že ano – a třeba i vzornou a láskyplnou.

Ježíš v dnešním evangeliu říká Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. V souvislosti s onou příhodou v tomášské farnosti – a nejen s ní – jsem si silně uvědomil, jaká je to křehká skutečnost; jak nic není předem jisté, jak o toto zůstat v Kristu musíme každý den zápasit. Ano, Ježíš je s námi stále; pečeť křtu v našem lidství zůstává navěky, protože Bůh nebere nikdy svou lásku zpět, nemůže být nevěrný. Ale na naší straně je problém. Existuje tolik skutečností, které naše zůstávání s Ním a v Něm ohrožují. Třeba bezbřehá škála možností, jak si v našem otevřeném světě naplnit život. Nebo neustálý příval obrazů a informací, které dělají z naší duše tržnici se vším možným spíš než dům Otce a komplikují nám ztišení a vnitřní modlitbu. A ještě například různá životní zklamání a krize, ve kterých jsme příliš nepociťovali, že by Pán s námi byl. Asi to nelze říci lépe, než píše svatý Pavel ve druhém listě Korintským: poklad víry máme v hliněných nádobách.

Boží slovo dnešní neděle - a také té příští - ovšem také svědčí o úžasných a krásných zaslíbeních pro ty, kteří přes to všechno v Pánu setrvají. Zůstaneme-li v Něm, nemusíme mít snazší život a nemusí se nám vyhnout utrpení – ale budeme mít jasné vědomí Jeho blízkosti, budeme stále vnímat, že jsme v síle našeho křtu milované Boží dětí, ať se děje cokoli. A zejména: poneseme mnoho ovoce, náš život bude ve spojení s Pánem plodný láskou - neboť bez Něj nemůžeme činit nic.