pátek 30. července 2021

 Tuto neděli nejsem ve farnosti. Můžete se vrátit ke kázání z 18. neděle v mezidobí z roku 2018 zde. Příští neděli zde již bude nová homilie. 

sobota 24. července 2021

 Zítra budu místo homilie číst část poselství svatého otce Františka ke Světovému dni prarodičů a seniorů, který budeme poprvé slavit právě tuto neděli. Celé poselství je k nahlédnutí zde:  

Můžete se také vrátit ke kázání k 17. neděli v mezidobí z roku 2018 zde:

sobota 17. července 2021

 

16. neděle v mezidobí B 2021

 

 

1. ČTENÍ Jer 23, 1-6

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    "Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu" - praví Hospodin.
   Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví Hospodin. "Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se.
   Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin.
   "Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí.
    To je jméno, kterým ho budou nazývat: 'Hospodin je naše spravedlnost'."



Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5. 6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.




2. ČTENÍ Ef 2, 13-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
    Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví.
    Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila - když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.
    A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.



EVANGELIUM Mk 6, 30-34

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.
    Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.
    Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

___________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Ježíš i jeho učedníci si chtěli trošku odpočinout. Určitě by si to zasloužili! Ty lidi, kteří přišli za ním i na místo, kde si chtěl odpočinout, mohl Ježíš klidně poslat pryč, mohl jím říci, ať ho na chvíli nechají vydechnout. Ale on to neudělal, protože mu jich bylo líto.

 

Mílí bratři a sestry,

Tématem dnešních čtení je sjednocení, usmíření a pokoj. V evangeliu se těchto skutečností dotýkáme jen letmo, když se popisuje Ježíšův soucitný pohled na velký zástup: bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Co se tím rozumí, nám říká první čtení: tam sice ovce pastýře mají, ten ale není dobrý; způsobil, že ovce se rozptýlily, stádo bylo rozehnáno. Hospodin se tedy musí postarat o stádo sám; a první krok je znovuvytvoření jednoty: Já sám shromáždím zbytky svého stáda.

Ve druhém čtení z listu Efezským hovoří svatý Pavel o tom, že toto shromáždění rozptýlených, toto sjednocení nastalo skrze Ježíšovu oběť. Pán je rozpjatý na kříži a jeho tělo je jakoby samo roztrháno a rozděleno: v žalmu 22 se píše: Roztékám se jako voda, všechny mé kosti se rozpojily. Ale právě tím na svém těle ruší příčinu nepřátelství, zjednává pokoj a usmiřuje ty, kteří byli znepřáteleni.

Je to, zdá se mi, velice aktuální téma: není možné nevidět velké a čím dál hlubší rozdělení v církvi i ve společnosti; stejně jako malou ochotu k dialogu a k hledání cest ke smíření. Dialog a snaha o smíření samozřejmě vyžadují na všech stranách pokoru; vědomí, že právě ta moje skupina nebo názorový proud nesnědla všechnu moudrost světa, že nejsme ti jediní spravedliví, ani že nejsme jedinými a výlučnými majiteli Ducha svatého a jeho pravdy. Abychom mohli vyjít ke druhému a dokázali s ním mluvit, je nutné si přiznat, že ten druhý ve své jinakosti není ohrožení, ale obohacení, že jeho pohled na jakoukoli věc může třeba vyvážit jednostrannost toho mého. A zejména je třeba nezapomenout, že jednota a s ní související pokoj je Božím darem, draze zaplaceným Kristovou krví; právě tak, jak píše ve druhém čtení svatý Pavel. Každý druhý člověk, jakýkoli, je pro mne v Kristu bratr nebo sestra.

sobota 10. července 2021

 

15. neděle v mezidobí B 2021

 


1. ČTENÍ Am 7, 12-15

Čtení z knihy proroka Amosa.

    Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: "Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám."
   Amos odpověděl Amasjáhovi: "Nebyl jsem prorok ani prorocký učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"



Žl 85 ( 84 ), 9ab + 10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách
Odp.



2. ČTENÍ Ef 1, 3-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

    Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
    V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a rozumností: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který všechno působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
    Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.




EVANGELIUM Mk 6, 7-13

 Slova svatého evangelia podle Marka.

    Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
    Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty.
    Řekl jim: "Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim."
    Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Ježíš posílá své učedníky kázat a uzdravovat - všechno to, co dělal i on sám. Mají si brát na cestu jenom to, co je nejnutnější - ale za to mají jít vždycky ve dvou. Možná jim - i nám - tím chce Ježíš říci, že vztahy lásky a přátelství jsou o moc důležitější, než to, co člověk má.

 

Milí bratři a sestry,

Ježíš v evangeliu posílá svých Dvanáct - prvotní společenství církve - na cestu. Posílá je po dvou a nařizuje jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Apoštolové jdou na svou cestu následování Ježíše po dvou, a jen s nejnutnějším potřebným vybavením. Nemají mít na cestě dvoje šaty, ale druhého člověka po boku ano. Vztah je na cestě následování mnohem důležitější než hmotné statky.

Vzpomněl jsem si v této souvislosti na zkušenost ze služby zpovídání v brněnském kapucínském klášteře. Budu hovořit všeobecně, a tak nehrozí porušení zpovědního tajemství, navíc je to něco, o čem mluvit je hodně potřeba. Mám dojem, že v poslední době se to stává čím dál častěji – lidé se vyznávají z toho, jaká řevnivost, rozdělení a úplné zničení vztahů lásky a přátelství se dějí kvůli majetku. Rodina je schopná se do krve rozhádat ve věci chátrajícího malého domku na brněnském venkově v ceně snad necelého jednoho milionu korun. Výrok svatého Pavla z prvního listu Timotejovi o tom, že kořenem všeho zla je láska k penězům, jsem považoval za trochu přehnaný a jednostranný, ale právě po těchto zkušenostech zpovědníka si to již nějaký čas nemyslím.

Možná máme trochu smůlu v tom, že naši přítomnost, náš životní příběh zde a nyní, již nevnímáme jako cestu, ale jako cíl, jako trvalé bydliště, které si musíme zvelebit, abychom se v něm cítili co nejkomfortněji. Zapomněli jsme na to, o čem velmi lapidárně hovoří list Židům: zde nemáme místo k trvalému pobytu, to budoucí město hledáme. Zapomněli jsme, že jsem na cestě – řečeno s Pierrem Teilhardem de Chardin – do bodu Omega; do místa, které se zmiňuje ve dnešním druhém čtení: až se naplní čas pro dílo spásy, až bude v Kristu sjednoceno všechno, co je na nebi i na zemi.

Obraz cesty učedníků po dvou a jen s nejnutnějšími životními potřebami není jistě výzvou k tomu, abychom všichni žili ve františkánské chudobě. Je ale pobídkou, abychom se zamysleli, zda to, co vlastníme, slouží vztahům lásky a přátelství - nebo jestli to náhodou není naopak. Můžeme bydlet ve velkém a komfortně zařízeném domě, nebo v malém skromném bytě; podstatné je ale to, zda je to prostor, v němž mohou kvést vztahy lásky, prostor, kde je mi s druhým dobře, kde v dobrém i zlém sdílíme náš život. Hmotné skutečnosti jsou jen do času; vztahy opravdové lásky ale přecházejí do věčnosti, do plnosti života v Kristu, v němž bude jednou vše sjednoceno.

sobota 3. července 2021

 

14. neděle v mezidobí B 2021

 

1. ČTENÍ Ez 2, 2-5

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak ( Bůh ) mluví ke mně a praví:
   "Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě odstoupil; oni i jejich otcové byli mi nevěrní až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře a zatvrzelého srdce, k nimž tě posílám. Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin! A oni - ať už poslechnou, nebo ne - je to vskutku vzpurné plemeno - musí poznat, že byl mezi nimi prorok."



Žl 123 (122), 1-2a. 2bcd. 3-4 Odp.: 2cd
Odp.: Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje.

Zvedám své oči k tobě, který trůníš na nebi. Hle, jako oči služebníků hledí na ruce svých pánů.
Odp.
Jako oči služebnice hledí na ruce své paní, tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, dokud se nad námi nesmiluje.
Odp.
Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme přesyceni pohanou. Přesycena je naše duše výsměchem boháčů, pohanou pyšných.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Kor 12, 7-10

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: "Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti."
    Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.



EVANGELIUM Mk 6, 1-6

 Slova svatého evangelia podle Marka

     Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagóze.
    Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: "Kde se to u něho vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?" A pohoršovali se nad ním.
    Ježíš jim řekl: "Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, nazaretští obyvatelé měli tu smůlu, že Ježíše znali od dětství. Podle toho, co říkají, to byl úplně normální kluk a mladý muž. Různé staré legendy o tom, že malý Ježíš si třeba uplácal z bláta ptáčky, které pak nechal ožít a uletět, tedy prostě nejsou pravda. Jenomže právě proto, že ho tak dobře znali, měli o něm předem danou představu. A nedokázali tedy uvěřit, že Ježíš má od Otce zvláštní moc a moudrost. A tak tam Ježíš také nemohl udělat skoro žádný zázrak.

Milí bratři a sestry,

Pojďme se dnes spolu zamyslet nad dnešním druhým čtením, z druhého Pavlova listu Korinťanům. Na začátku jeho dvanácté. kapitoly, z níž je i dnešní úryvek, hovoří svatý Pavel o mimořádném zjevení Boží slávy, kterého se mu dostalo: říká doslova, že byl uchvácen až do třetího nebe. Ale pak hned pokračuje: Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře.

Biblisté se přou, co měl onen ‚osten‘ být vlastně zač – jestli nějaká tělesná slabost nebo choroba, či nějaký hřích, do kterého by Pavel opakovaně upadal. Ale asi to není až tak důležité: to, o čem Pavel hovoří, všichni známe z vlastní zkušenosti. Je to to, o čem říkáme, že nás to v životě ‘sráží‘; to, zač se stydíme a co bychom nejraději vytěsnili nebo popřeli; to, co nám neustále připomíná, že nejsme až tak dobří a bezproblémoví lidé a křesťané. A možná také ze všech sil prosíme Pána, aby nás toho zbavil, a třeba již celá léta – v domnění, že to přece nemůže nebýt Boží vůle; vždyť bychom mohli pak lépe sloužit církvi, přinášeli bychom světu lepší svědectví; třeba by bylo i vidět, že my křesťané jsme přece jen lepší než ti druzí. Ale ono se nic neděje.

Svatý Pavel říká v úryvku: třikrát jsem prosil Pána, aby mne toho zbavil. Číslovka tři zde zcela jistě není proto, že by za to Pavel prosil jen třikrát. Mnohem spíš bychom jí měli rozumět podobně, jako když Pavel říká, že byl uchvácen do třetího nebe. Trojka – podobně jako sedmička – je v Bibli symbolické číslo plnosti. Pavel možná chce říci toto: prosil jsem za to tak dlouho, dokud se mi nevyjevil smysl tohoto zranění: stačí Ti, Pavle, moje milost, neboť síla se tím spíše projeví ve slabosti.

Je to poselství velmi protichůdné vůči skoro všemu, na co jsme z reálného života zvyklí. Slabosti se přece neukazují, neboť nám kazí image. Musíme na sobě tvrdě pracovat, abychom byli bez chyby, výkonní a úspěšní, abychom byli lepší než konkurence a abychom prodali to, co nabízíme – ať již jde o výrobky nebo o ideje. Pokud třeba hovoříme o jedné, svaté, všeobecné a apoštolské církvi nebo o všeobecném povolání ke svatosti, nemůžeme si přece dovolit před celým světem odhalit naše temné hlubiny – kdo by pak měl zájem se k něčemu takovému přidat?

Svatý Pavel ale pochopil smysl svého ostnu v těle, a mezi řádky druhé části dnešního textu je vidět jeho veliké vnitřní osvobození. Dokonce se – paradoxně – chce svými slabostmi chlubit, dokonce je přijímá s radostí. Je to ohromný posun od chvíle, kdy se vroucně modlil za to, aby jich byl zbaven. Pavel neříká, že slabost není slabost a hřích není hřích; ale na základě své zkušenosti chápe, že své slabosti může snášet pro Krista, protože Kristus je nese s ním. Pavel pochopil, že smí mít své rány, že není proto méně milován. Pochopil, že na temném pozadí jeho vlastní slabosti může o to víc zazářit Boží moc a láska.