Tuto neděli nejsem ve farnosti. Můžete se vrátit ke kázání z 18. neděle v mezidobí z roku 2018 zde. Příští neděli zde již bude nová homilie.
pátek 30. července 2021
sobota 24. července 2021
sobota 17. července 2021
16. neděle v mezidobí B 2021
1. ČTENÍ Jer 23, 1-6
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
"Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které
pasu" - praví Hospodin.
Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou
můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste
se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví
Hospodin. "Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho
vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se.
Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již
bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin.
"Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy vzbudím
Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a
spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v
bezpečí.
To je jméno, kterým ho budou nazývat: 'Hospodin je naše
spravedlnost'."
Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5. 6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích
pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše
přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v
Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.
2. ČTENÍ Ef 2, 13-18
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři a sestry!
Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste
kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví.
Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil
vjedno a zboural přehradu, která je dělila - když na svém těle zrušil příčinu
nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak
vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím
zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na
sobě udělal konec onomu nepřátelství.
A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko,
i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom
Duchu.
EVANGELIUM Mk 6, 30-34
Slova svatého evangelia podle Marka.
Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno,
co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu
si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli
čas ani se najíst.
Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí
je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a
byli tam před nimi.
Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich
líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.
Slůvko pro děti:
Ježíš i jeho učedníci si chtěli trošku odpočinout. Určitě by si to
zasloužili! Ty lidi, kteří přišli za ním i na místo, kde si chtěl odpočinout,
mohl Ježíš klidně poslat pryč, mohl jím říci, ať ho na chvíli nechají
vydechnout. Ale on to neudělal, protože mu jich bylo líto.
Mílí bratři a sestry,
Tématem dnešních čtení je sjednocení, usmíření a pokoj. V evangeliu se
těchto skutečností dotýkáme jen letmo, když se popisuje Ježíšův soucitný pohled
na velký zástup: bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Co
se tím rozumí, nám říká první čtení: tam sice ovce pastýře mají, ten ale není
dobrý; způsobil, že ovce se rozptýlily, stádo bylo rozehnáno. Hospodin se tedy
musí postarat o stádo sám; a první krok je znovuvytvoření jednoty: Já sám
shromáždím zbytky svého stáda.
Ve druhém čtení z listu Efezským hovoří svatý Pavel o tom, že toto
shromáždění rozptýlených, toto sjednocení nastalo skrze Ježíšovu oběť. Pán je
rozpjatý na kříži a jeho tělo je jakoby samo roztrháno a rozděleno: v žalmu
22 se píše: Roztékám se jako voda, všechny mé kosti se rozpojily. Ale
právě tím na svém těle ruší příčinu nepřátelství, zjednává pokoj a
usmiřuje ty, kteří byli znepřáteleni.
Je to, zdá se mi, velice aktuální téma: není možné nevidět velké a čím dál
hlubší rozdělení v církvi i ve společnosti; stejně jako malou ochotu k dialogu
a k hledání cest ke smíření. Dialog a snaha o smíření samozřejmě vyžadují
na všech stranách pokoru; vědomí, že právě ta moje skupina nebo názorový proud
nesnědla všechnu moudrost světa, že nejsme ti jediní spravedliví, ani že nejsme
jedinými a výlučnými majiteli Ducha svatého a jeho pravdy. Abychom mohli vyjít
ke druhému a dokázali s ním mluvit, je nutné si přiznat, že ten druhý ve
své jinakosti není ohrožení, ale obohacení, že jeho pohled na jakoukoli věc
může třeba vyvážit jednostrannost toho mého. A zejména je třeba nezapomenout,
že jednota a s ní související pokoj je Božím darem, draze zaplaceným
Kristovou krví; právě tak, jak píše ve druhém čtení svatý Pavel. Každý druhý
člověk, jakýkoli, je pro mne v Kristu bratr nebo sestra.
sobota 10. července 2021
15. neděle v mezidobí B 2021
1. ČTENÍ Am 7, 12-15
Čtení z knihy proroka Amosa.
Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: "Vidoucí, seber
se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat
nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám."
Amos odpověděl Amasjáhovi: "Nebyl jsem prorok ani
prorocký učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od
stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"
Žl 85 ( 84 ), 9ab + 10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a
pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila
jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost
vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho
předcházet a spása mu půjde v patách
Odp.
2. ČTENÍ Ef 1, 3-14
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který
nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem.
Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním
svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil,
abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se
vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí
pro zásluhy svého milovaného Syna.
V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro
jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a
rozumností: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak
si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí
v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím
majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který všechno působí
podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho
božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha
svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když
jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se
dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom
sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.
EVANGELIUM Mk 6, 7-13
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a
dával jim moc nad nečistými duchy.
Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani
chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si
neoblékali dvoje šaty.
Řekl jim: "Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam,
dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou
a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých
nohou na svědectví proti nim."
Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit.
Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je. ____________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Ježíš posílá své učedníky kázat a uzdravovat - všechno to, co dělal i on sám.
Mají si brát na cestu jenom to, co je nejnutnější - ale za to mají jít vždycky
ve dvou. Možná jim - i nám - tím chce Ježíš říci, že vztahy lásky a přátelství
jsou o moc důležitější, než to, co člověk má.
Milí bratři a sestry,
Ježíš v evangeliu posílá svých Dvanáct - prvotní společenství církve -
na cestu. Posílá je po dvou a nařizuje jim, aby si na cestu nic nebrali, jen
hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si
neoblékali dvoje šaty. Apoštolové jdou na svou cestu následování Ježíše po
dvou, a jen s nejnutnějším potřebným vybavením. Nemají mít na cestě dvoje
šaty, ale druhého člověka po boku ano. Vztah je na cestě následování mnohem
důležitější než hmotné statky.
Vzpomněl jsem si v této souvislosti na zkušenost ze služby zpovídání v brněnském
kapucínském klášteře. Budu hovořit všeobecně, a tak nehrozí porušení zpovědního
tajemství, navíc je to něco, o čem mluvit je hodně potřeba. Mám dojem, že v poslední
době se to stává čím dál častěji – lidé se vyznávají z toho, jaká řevnivost,
rozdělení a úplné zničení vztahů lásky a přátelství se dějí kvůli majetku. Rodina
je schopná se do krve rozhádat ve věci chátrajícího malého domku na brněnském
venkově v ceně snad necelého jednoho milionu korun. Výrok svatého Pavla z prvního
listu Timotejovi o tom, že kořenem všeho zla je láska k penězům, jsem
považoval za trochu přehnaný a jednostranný, ale právě po těchto zkušenostech
zpovědníka si to již nějaký čas nemyslím.
Možná máme trochu smůlu v tom, že naši přítomnost, náš životní příběh
zde a nyní, již nevnímáme jako cestu, ale jako cíl, jako trvalé bydliště, které
si musíme zvelebit, abychom se v něm cítili co nejkomfortněji. Zapomněli
jsme na to, o čem velmi lapidárně hovoří list Židům: zde nemáme místo k trvalému
pobytu, to budoucí město hledáme. Zapomněli jsme, že jsem na cestě – řečeno
s Pierrem Teilhardem de Chardin – do bodu Omega; do místa, které se
zmiňuje ve dnešním druhém čtení: až se naplní čas pro dílo spásy, až bude
v Kristu sjednoceno všechno, co je na nebi i na zemi.
Obraz cesty učedníků po dvou a jen s nejnutnějšími životními potřebami
není jistě výzvou k tomu, abychom všichni žili ve františkánské chudobě.
Je ale pobídkou, abychom se zamysleli, zda to, co vlastníme, slouží vztahům
lásky a přátelství - nebo jestli to náhodou není naopak. Můžeme bydlet ve
velkém a komfortně zařízeném domě, nebo v malém skromném bytě; podstatné
je ale to, zda je to prostor, v němž mohou kvést vztahy lásky, prostor,
kde je mi s druhým dobře, kde v dobrém i zlém sdílíme náš život. Hmotné
skutečnosti jsou jen do času; vztahy opravdové lásky ale přecházejí do věčnosti,
do plnosti života v Kristu, v němž bude jednou vše sjednoceno.
sobota 3. července 2021
14. neděle v mezidobí B 2021
1. ČTENÍ Ez 2, 2-5
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak (
Bůh ) mluví ke mně a praví:
"Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k
odpadlému národu, který ode mě odstoupil; oni i jejich otcové byli mi nevěrní
až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře a zatvrzelého srdce, k nimž tě posílám.
Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin! A oni - ať už poslechnou, nebo ne - je to
vskutku vzpurné plemeno - musí poznat, že byl mezi nimi prorok."
Žl 123 (122), 1-2a. 2bcd. 3-4 Odp.: 2cd
Odp.: Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje.
Zvedám své oči k tobě, který trůníš na nebi. Hle, jako oči služebníků hledí na
ruce svých pánů.
Odp.
Jako oči služebnice hledí na ruce své paní, tak hledí naše oči na Hospodina,
našeho Boha, dokud se nad námi nesmiluje.
Odp.
Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme přesyceni
pohanou. Přesycena je naše duše výsměchem boháčů, pohanou pyšných.
Odp.
2. ČTENÍ 2 Kor 12, 7-10
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to
satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli
tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: "Stačí
ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti."
Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na
mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi,
pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě
tehdy jsem silný.
EVANGELIUM Mk 6, 1-6
Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští
sobotu začal učit v synagóze.
Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: "Kde se
to u něho vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho
rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův
a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?" A pohoršovali se nad
ním.
Ježíš jim řekl: "Nikde prorok neznamená tak málo jako
ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." A nemohl tam udělat
žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A
divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
_________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti, nazaretští obyvatelé měli tu smůlu, že Ježíše
znali od dětství. Podle toho, co říkají, to byl úplně normální kluk a mladý muž.
Různé staré legendy o tom, že malý Ježíš si třeba uplácal z bláta ptáčky,
které pak nechal ožít a uletět, tedy prostě nejsou pravda. Jenomže právě proto,
že ho tak dobře znali, měli o něm předem danou představu. A nedokázali tedy uvěřit,
že Ježíš má od Otce zvláštní moc a moudrost. A tak tam Ježíš také nemohl udělat
skoro žádný zázrak.
Milí bratři a sestry,
Pojďme se dnes spolu zamyslet nad dnešním druhým čtením, z druhého
Pavlova listu Korinťanům. Na začátku jeho dvanácté. kapitoly, z níž je i
dnešní úryvek, hovoří svatý Pavel o mimořádném zjevení Boží slávy, kterého se
mu dostalo: říká doslova, že byl uchvácen až do třetího nebe. Ale pak
hned pokračuje: Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla
osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře.
Biblisté se přou, co měl onen ‚osten‘ být vlastně zač –
jestli nějaká tělesná slabost nebo choroba, či nějaký hřích, do kterého by
Pavel opakovaně upadal. Ale asi to není až tak důležité: to, o čem Pavel
hovoří, všichni známe z vlastní zkušenosti. Je to to, o čem říkáme, že nás
to v životě ‘sráží‘; to, zač se stydíme a co bychom nejraději vytěsnili
nebo popřeli; to, co nám neustále připomíná, že nejsme až tak dobří a
bezproblémoví lidé a křesťané. A možná také ze všech sil prosíme Pána, aby nás
toho zbavil, a třeba již celá léta – v domnění, že to přece nemůže nebýt
Boží vůle; vždyť bychom mohli pak lépe sloužit církvi, přinášeli bychom světu
lepší svědectví; třeba by bylo i vidět, že my křesťané jsme přece jen lepší než
ti druzí. Ale ono se nic neděje.
Svatý Pavel říká v úryvku: třikrát jsem prosil Pána,
aby mne toho zbavil. Číslovka tři zde zcela jistě není proto, že by za to
Pavel prosil jen třikrát. Mnohem spíš bychom jí měli rozumět podobně, jako když
Pavel říká, že byl uchvácen do třetího nebe. Trojka – podobně jako
sedmička – je v Bibli symbolické číslo plnosti. Pavel možná chce říci
toto: prosil jsem za to tak dlouho, dokud se mi nevyjevil smysl tohoto zranění:
stačí Ti, Pavle, moje milost, neboť síla se tím spíše projeví ve slabosti.
Je to poselství velmi protichůdné vůči skoro všemu, na co
jsme z reálného života zvyklí. Slabosti se přece neukazují, neboť nám kazí
image. Musíme na sobě tvrdě pracovat, abychom byli bez chyby, výkonní a
úspěšní, abychom byli lepší než konkurence a abychom prodali to, co nabízíme –
ať již jde o výrobky nebo o ideje. Pokud třeba hovoříme o jedné, svaté, všeobecné
a apoštolské církvi nebo o všeobecném povolání ke svatosti, nemůžeme si přece
dovolit před celým světem odhalit naše temné hlubiny – kdo by pak měl zájem se
k něčemu takovému přidat?
Svatý Pavel ale pochopil smysl svého ostnu v těle, a
mezi řádky druhé části dnešního textu je vidět jeho veliké vnitřní osvobození.
Dokonce se – paradoxně – chce svými slabostmi chlubit, dokonce je přijímá s radostí.
Je to ohromný posun od chvíle, kdy se vroucně modlil za to, aby jich byl zbaven.
Pavel neříká, že slabost není slabost a hřích není hřích; ale na základě své
zkušenosti chápe, že své slabosti může snášet pro Krista, protože Kristus je
nese s ním. Pavel pochopil, že smí mít své rány, že není proto méně
milován. Pochopil, že na temném pozadí jeho vlastní slabosti může o to víc
zazářit Boží moc a láska.