18. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Ex 16, 2-4. 12-15
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
   Celá obec synů Izraele reptala na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: "Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!"
   Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne.
   Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: K večeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh."
   Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle - na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: "Co je to?" - neboť nevěděli, co to je.
   Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu."

Žl 78 (77), 3+4bc. 23-24. 25+54 Odp.: 24b
Odp.: Hospodin jim dal nebesky pokrm.
Co jsme slyšeli a poznali, co nám otcové vyprávěli, příštímu pokolení budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy i jeho moc.
Odp.
Poručil mrakům nahoře a otevřel brány nebes, seslal na ně déšť many, aby se najedli, a dal jim nebeský pokrm.
Odp.
Člověk jedl chléb silných, pokrm jim poslal do sytosti. Přivedl je do své svaté země, k horám, které získala jeho pravice.
Odp.

2. ČTENÍ Ef 4, 17. 20-24
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři a sestry!
    Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné.
    Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

EVANGELIUM Jan 6, 24-35

     Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafaranaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: "Mistře, kdy jsi sem přijel?" 

Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí."
    Zeptali se ho: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?" Ježíš jim odpověděl: "To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal." Řekli mu: "Jaké tedy ty děláš znamení, abychom viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ' Chléb z nebe jim dal jíst.' "
    Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
    Prosili ho tedy: "Pane, dávej nám ten chléb pořád." Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."
_____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Jaký chléb má Ježíš na mysli? Děti, které byly letos u prvního svatého přijímání, to jistě vědí. Je to Eucharistie. Co by se stalo, kdybychom třeba čtrnáct dní nejedli? Byli bychom slabí, nic bychom nemohli dělat, a brzo bychom asi zemřeli. Kdybychom nepřijímali Eucharistii, něco podobného by se stalo s naším duchovním životem, s naší láskou k Bohu a ke druhým lidem. Skomírala by a postupně by úplně zanikla.

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení Bůh zve svůj národ do svobody, avšak lid za ní musí zaplatit ztrátou pohodlí, ba dokonce tím, že se ocitne na hraně přežití. Poušť, situace krize, dává Izraeli poznat, co je v hloubi jejich srdce - Bůh je zkouší, ale ne proto, že by On neviděl do lidského srdce, zkouší je, aby poznali sami sebe. V hraniční situaci se projevuje to, co by se v Egyptě, v relativní zajištěnosti a klidu, neprojevilo. Tam ještě lid Izraele velmi po svobodě toužil a ochotně Boží plán přijal. Nyní, na poušti, Izraelité vůči tomuto Božímu plánu přivést je ke svobodě reptají. Zjišťují, jak jsou závislí na zaběhaných životních jistotách. Naštěstí se návrat do Egypta nekoná, protože Bůh si nenechá postojem Izraele svůj plán spásy zkazit.

Ježíš činí něco velmi podobného v evangeliu: Nekompromisně pravdivě odkryje lidem skutečnou motivaci jejich srdce. Říká jim, že vlastně nehledají Boha a Jeho království, pro které byl Ježíš poslán, ale obyčejné hmotné dobro, něco, co slouží zajištění vezdejšího života.  A pak je v tomto bodě vyzývá k obrácení Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu.

Věřím, milí bratři a sestry, že máte podobnou zkušenost i Vy. Ve chvílích, kdy se člověku zdá, že je na poměrně vysokém stupni svatosti, dobře se modlí a jistě to má i jinak u Pána dobré, jsou mu nekompromisně odhaleny jeho pravé motivace.  Může se jednat - a to hrozí nám kněžím - o popularitu a uznání mezi věřícími. Můžeme také zjistit, že naše modlitba sestává pouze z proseb o časná dobra, nejčastěji o štěstí, zdraví a úspěch nás nebo našich nejbližších. Může se jednat i o velmi subtilní a zdánlivě naprosto dobré a svaté věci, jako je potřeba bezpečí a spočinutí v našem rozbitém a agresivním světě. Nic proti tomu všemu, snad s výjimkou oné popularity, ale není to autentické hledání Boha pro Něho samého, není to snaha spočinout v Jeho lásce za všech okolností, když se nám daří dobře, i když se nám daří zle. A tato iluze vlastní dokonalosti se hroutí jako domeček z karet právě ve chvílích, kdy Bůh naší modlitbu nevyslyší, nebo když se nám přihodí něco, co jsme nečekali, nechtěli, a co je k neunesení.Ve chvílích, kdy to se štěstím, zdravím a úspěchem nás či našich blízkých není nejlepší. Ve chvílích, kdy se nám Bůh zdá daleko a spočinutí a bezpečí vůbec nepociťujeme.

V těchto chvílích jde o všechno. Člověk ztrácí iluze o sobě, vidí nemohoucnost svého srdce, svoji nedokonalost v lásce, svoje sobectví, to, že - slovy svatého Pavla z druhého čtení - vlastně žije jako pohan, i ve vztahu k Bohu. Klade si otázky po Boží dobrotě i samotné Boží existenci. Může i reptat, protože někdy je jeho situace k neunesení. Ale-protože se v tuto chvíli ocitá na poušti, a Bůh to vidí- člověku je poslána mana, není ponechán zahynutí či pokušení vrátit se do otroctví. Bůh dává člověku útěchu, byť velmi dobře dávkovanou - tak, aby se na ní člověk nestal závislým, ale aby v její síle přežil putování. A pokud v těchto situacích vydržíme, budeme na naší společné cestě do Jeho lásky znovu o velký krok dál.