sobota 26. března 2022

 4. neděle postní C 2022




1. ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.

    Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."
    Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna.
    Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.




Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
    Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.




EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali : "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:
    "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
    Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
    Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.
    Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
    Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
    Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

___________________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti, co myslíte, že dělal otec z podobenství poté, co ten mladší syn odešel? Myslím, že měl o něj velký strach, že v každé volné chvíli vyhlížel, jestli se mu vrátí. Nepřestal ho mít rád, i když ten syn mu hodně ublížil; když po něm chtěl, aby mu dal dědictví, tak tím vlastně řekl – Táto, já bych chtěl, abys už umřel.

I my se můžeme od Pána Boha hodně vzdálit. Ale On nás proto nikdy nepřestane mít rád, nikdy nepřestaneme být jeho milované děti.

 

Milí bratři a sestry,

Postavy mladšího a staršího syna z Ježíšova podobenství o milosrdném otci jsou na první pohled úplně protikladné; na jedné straně slušný starší syn, který Otci slouží a nikdy žádný jeho příkaz neporušil; a pak ten mladší, rebel, který z otcovského domu utekl a vrátil se až po zkušenosti skoro úplného pádu na dno. Přesto mají oba synové jednu věc společnou: je to mylná představa o tom, že jejich synovství je něco, oč se dá přijít, nebo co je nutné si zasloužit. Je to možná jedna z nejdůležitějších skutečností, kterou nám má podobenství ukázat. Oba synové musejí přijít na to, že jejich synovství nikdy nezanikne, že o ně nemohou přijít, že je bezpodmínečné, že jsou milování prostě proto, že jsou. Být syny otce je jejich nejhlubší identita, která se nikdy nezmění.

Mladší syn, na úplném dně, hladový a mezi vepři (což je pro každého Izraelitu, jak víme, nečisté zvíře) jde do sebe, uvědomuje si, co vlastně udělal, a chce se vrátit domů. 'Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků'. Mladší syn se domnívá, že svým činem o synovství přišel, že už synem být nemůže. Otec ho ale hned po jeho návratu ubezpečuje o opaku: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy!' Syn okamžitě dostává zpět atributy svého synovství, nikdo ho nemůže zaměnit za nádeníka. Byl vždycky synem a vždycky bude.

Ve druhé části podobenství se potom dozvíme, jak chápe sebe sama a svůj vztah k otci starší syn. : 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'  Mladší syn myslel, že o svůj status syna přišel a bude muset být doma nádeníkem; starší syn měl ale tuto mentalitu nádeníka vždy. Docela se podobá dělníkům první hodiny z podobenství o práci na vinici, které je u svatého Lukáše o tři kapitoly dále: dělníci, kteří pracovali celý den, reptají, že majitel vinice dal stejně těm, co pracovali jen chvíli - a to přece není spravedlivé. Jenže syn není nádeník, je to syn. Myslel si, že si musí otcovu lásku zasloužit, že musí být hodný, poslušný a pilný, aby ho otec měl rád. Jenže i on vždycky synem byl a vždycky bude; otec mu něžně říká: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou, a vše co je mé, je i tvé'. Příběh má otevřený konec: mladší syn po své dramatické zkušenosti pochopil, že vždycky synem byl a bude, a snad to nakonec pochopil i ten starší, i když o tom podobenství na konci nic neříká.

Dnes je neděle Laetare – Radostná. A mimo jiné se můžeme radovat z toho, že naše identita milovaných Božích dětí, ta nejhlubší, kterou máme, je navždycky. Nikdy nemůžeme přijít o to, že jsme Boží synové a dcery. Můžeme na to zapomenout, můžeme jimi nechtít být, ale stejně jimi jsme a navždy budeme. Boží láska ke každému člověku je naprosto věrná a trvalá, protože ona je Boží podstatou. A toto radostné vědomí nám může pomoci, abychom opravdu žili způsobem hodným toho, že jsme Boží děti a sobě navzájem bratři a sestry.

sobota 19. března 2022

 

3. neděle postní C 2022



1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel.
    Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!"
    A on odpověděl: "Tady jsem!"
    (Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
    Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem."
    Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?"
    Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele: 'Ten, který jest, posílá mě k vám.' "
    A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."




Žl 103 (102),1-2.3-4.6-7.8+11 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin koná spravedlivé skutky, zjednává právo všem utlačeným. Oznámil své plány Mojžíšovi, izraelským synům své skutky.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti.
    Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce.
    To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.




EVANGELIUM Lk 13,1-9

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to:
    "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.
    Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete."
    Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři:
    'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok.
    Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.' "

_____________________________________________________________________

Místo slůvka pro děti bude představení úkolu pro třetí postní týden - v rámci aktivity ‚Ježíš je náš pravý král‘.

 

Milí bratři a sestry,

Před deseti lety jsem v toskánském městečku San Gimignano viděl v místním kostele svatého Augustina pozdně gotickou nástěnnou malbu od Benozza Gozzoliho, která vznikla v souvislosti s místním kultem svatého Šebestiána jako ochránce od moru. Úplně nahoře je Bůh Otec, zobrazený v podobě rozzlobeného starce s dlouhým bílým vousem, který se chystá metat blesky (zřejmě symbol morové rány) na hříšné město. U paty jeho trůnu však klečí Ježíš a ukazuje na své rány; z druhé strany podobně klečí Panna Maria a ukazuje Otci svá obnažená ňadra, jimiž kojila Syna. Oba tlumí Otcův hněv a prosí, aby se nad hříšníky smiloval.

Dnešní evangelium by mohlo svádět k podobné představě o Bohu: Otec – v podobě majitele vinice – nevidí na svém fíkovníku žádné ovoce; ztrácí s ním trpělivost a chce ho nechat pokácet. Syn – vinař – ho ale prosí o strpení; slibuje, že se o strom bude pečlivě starat, a tak to příští rok s ovocem snad bude lepší.

Jenomže majitel vinice není obraz Otce, stejně jako jím není ona pozdně středověká představa z fresky v San Gimignanu. Ve čtrnácté kapitole evangelia podle Jana říká apoštol Filip Ježíšovi: Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí. A Ježíš mu odpovídá: Filipe, tak dlouho jsem s vámi a neznáš mne? Kdo viděl mne, viděl Otce. A v prologu téhož evangelia se zase říká: Boha nikdy nikdo neviděl, jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten nám o něm řekl. Otec a Syn jsou jedno – Syn tedy není milosrdnější než Otec, ani Otec není přísnější než Syn. A Matka Boží není ani více ani méně laskavá než sám Bůh.  

Myslím, milí bratři a sestry, že smyslem dnešního evangelia není zpravit nás o tom, kdo je Otec, ale učinit – skoro by se dalo říci vyprovokovat - proměnu našeho srdce. Je to apel, buzení z letargie, naléhavá výzva k tomu, abychom s Ježíšovou milostí a pomocí - vyjádřenou oním obrazem okopání a pohnojení - nesli v našem životě ovoce lásky. Skutečně se nám totiž může stát to, čemu se v církevním žargonu říká opovážlivé spoléhání na Boží milosrdenství. Ne tolik ve smyslu stálého opakování našich hříchů, jichž se dopouštíme z lidské slabosti. Daleko spíš v tom smyslu, že můžeme přestat usilovat o jakýkoli pokrok v lásce a milosrdenství; že se zabydlíme v roli celkem slušných křesťanů, jimž to nakonec do toho očistce určitě vyjde. Ano, možná nám to vyjde.  Jenže tímhle postojem v sobě vlastně maříme dílo veliké a stálé Ježíšovy péče, kterou nás dennodenně zahrnuje. Slovy dnešního evangelia:  jeho provzdušňování půdy a dodávání živin by v nás nepřineslo žádný efekt. A na konci, navečer tohoto života, kdy budeme slovy svatého Jana od Kříže souzeni z lásky, bychom jasně uviděli svoji sterilitu, svoji neplodnost.

 

sobota 12. března 2022

 

2. neděle postní C 2022



1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
    (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
    (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
    (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
    (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
    Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"



Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.




2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

    Bratři a sestry, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
    My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
    A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!



EVANGELIUM Lk 9,28b-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
    Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
    Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

____________________________________________________________________


Místo slůvka pro děti bude představení úkolu pro druhý postní týden - v rámci aktivity ‚Ježíš je náš pravý král‘.

 

Milí bratři a sestry,

Minulý týden jsem se ve svém covidovém sebeuzavření vrátil ke knize Franze Werfela Píseň o Bernadettě. Kniha vypráví příběh lurdské vizionářky, pozdější svaté Bernadetty Soubirousové; ač je to románové vyprávění, přesto se drží skutečných událostí. Jedním z nejsilnějších míst v románu je popis událostí, které předcházely vytrysknutí lurdského pramene. Čtrnáct dní po prvním zjevení, 25. února 1858, Bernadettě její krásná Dáma říká: Běžte k prameni, napijte se, a pojezte z bylin, které tam rostou – a ukáže přitom na jedno místo v jeskyni. Žádný pramen tam ale není; Bernadetta musí vyhrabat v zemi jamku a napít se trochy vody, která se tam objevila - ale spíš než voda je to bahno, kterým se Bernadetta umaže a málem zalkne, když se ho snaží polknout. A mimo to vše ještě musí sežvýkat trochu bylin, které na místě najde.

Lidé ten den čekali, že se stane nějaký velký a všem viditelný zázrak. Všichni si vyprávěli o tom, jak vypadala Bernadetta při zjeveních v minulých dnech; jak se její tvář proměnila do éterické, nadpřirozené krásy, když viděla svou Dámu. Avšak místo zázraku se stalo něco úplně jiného. Cituji z knihy v překladu Jitky Fučíkové: „(Bernadetta) těká po jeskyni a nakonec někde v koutě žvýká trávu, vyhrabává nehty hlínu, pomazává si čelo a tváře špinavým bahnem a nakonec ještě hrudku hlíny spolkne a vzápětí ji s velikými obtížemi zvrátí. Potom se k ní vrhne rodina, aby ji pomoci mokrého hadru zase uvedla do stavu důstojného člověka. Lidé vidí a chápou jen tato fakta. A to, co se jim naskýtá k viděni, je odporný obraz duševní poruchy, s jakou se i v blázinci setkáváme jen zřídkakdy.“

Jenže už druhý den na místě, kde Bernadetta jedla bláto a trávu, vytryskne pramen a zanedlouho dojde k prvnímu z řady zázračných uzdravení.

Vzpomněl jsem si na tuto pasáž, když jsem četl dnešní první čtení a evangelium. Abrám – a pak Petr, Jakub a Jan – jsou svědky velmi podivných událostí, něčeho, co nechápou, a co jim vůbec nedává smysl. Nejsilněji je to patrné právě na příběhu Abráma – později Abraháma - z patnácté kapitoly knihy Genesis. Abrám žádá znamení, které by mu jasně ukázalo, že Hospodin pro něj má opravdu zaslíbení: Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že dostanu zemi do vlastnictví? A Hospodin ho vzápětí uvede do zvláštní, bizarní a nepochopitelné situace; Abrám musí napřed přivést - zřejmě na nějaké místo v poušti - všechny možné zvířecí oběti, které kult Izraele zná; a pak musí obětovaná zvířata chránit před supy, jako by si Hospodin oběti vůbec nevšiml. Abrám nakonec usíná, přemožen hrůzou a úzkostí, přemožen zmatkem a nepochopením toho, co prožívá. Jenže právě v této chvíli se mu zjevuje Hospodin a Abrám poznává, že zaslíbení se skutečně splní.

Ježíšovi tři nejbližší učedníci jsou na tom v evangeliu podobně. O Petrovi se říká, že nevěděl, co mluví; neví, co má říci na to, co právě prožil. A když je zahalí oblak, padá na ně bázeň, stejně jako na Abráma v prvním čtení. Z oblaku se však nakonec ozývá hlas:  To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. Učedníci sice nerozumějí tomu, co se vlastně na hoře Tábor stalo, ale ví, že Ježíš je Boží Syn, že se plní starozákonní proroctví a přichází spása.

Milí bratři a sestry, i nás Bůh často provádí životními situacemi, které jsou z našeho pohledu absurdní, které nedokážeme pochopit a které nám nahánějí strach. Ještě před pár dny by asi málokdo čekal, že Putinův režim bude schopen agrese na Ukrajinu. My, kteří ještě pamatujeme sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století a studenou válku, jsme si možná mysleli, že už takové věci patří minulosti, že staří démoni se už ze své temné propasti nevrátí. A teď najednou s překvapením a hrůzou sledujeme, že ti stejní staří démoni jsou zpět v plné síle.

Boží slovo dnešní neděle nám ale říká, že právě toto zvláštní a pro nás nepochopitelné Boží jednání (či snad lépe Boží dopuštění) jsou nakonec porodní bolesti nového, vykoupeného světa, který nám byl zaslíben, jako Abrámovi jeho země. Můžeme pociťovat strach, můžeme mít dojem, že tomu ani za mák nerozumíme. Neměli bychom ale ztrácet důvěru v Boha, měli bychom i v takových chvílích mít na mysli poslední verš dnešního žalmu: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina! Projdeme-li touto situací s důvěrou, nakonec můžeme být svědky toho, že to opravdu byla cesta ke spáse, že se Boží zaslíbení naplnila.

 

 

sobota 5. března 2022

 Ještě do úterka jsem v covidové karanténě, mši svatou budu sloužit soukromě doma. Můžete se vrátit ke kázání o první neděli postní z roku 2019 zde.