Tuto neděli jsem mimo farnost. K promluvě o dvacáté neděli v mezidobí ročního cyklu A z roku 2023 se můžete vrátit zde.
středa 12. srpna 2026
sobota 8. srpna 2026
19. neděle v mezidobí A 2026
1. ČTENÍ 1 Král 19, 9a. 11-13a
Čtení z první knihy Královské.
Když přišel Eliáš ( k Boží hoře Chorebu ), přenocoval tam v
jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav
se na hoře před Hospodinem! " Hospodin přecházel: prudký a silný vichr,
který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru
nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po
zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum
jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm,
vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.
Žl 85 (84), 9ab+10, 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a
pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila
jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost
vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody Spravedlnost bude ho
předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 9, 1-5
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Mluvím pravdu - vždyť jsem Kristův - nelžu, a totéž mi
dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest
nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen,
pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli
přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim
zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci
(izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus -
Bůh, který je nade všecko: bud veleben navěky! Amen.
EVANGELIUM Mt 14, 22-33
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby
vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když
zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer,
a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože
vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (
učedníci ) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak,
a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To
jsem já, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty,
rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě." A on řekl: "Pojď!"
Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a
dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned
vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?"
Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a
říkali: "Jsi opravdu Boží syn."
________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Petr v dnešním evangeliu
vystoupil z loďky a šel po vodě za Ježíšem. Napřed mu to šlo dobře, ale
jednu chvíli začal místo Ježíše, ke kterému šel, vidět spíš to, že kolem něj fouká
silný vítr. A začal se bát, a pak už se v té vodě topil. Když my někdy
zapomeneme na Pána Ježíše - na to, že nás má rád, že jde s námi životem a
že vstal z mrtvých, můžeme dopadnout jako Petr. Začneme se topit ve svých
problémech a těžkostech života. Pán Ježíš nás ale naštěstí zachytí a vytáhne. A
my se z toho můžeme poučit - protože se tak vždycky ukáže, jak malou víru
jsme zase měli.
Bůh
Izraele vstupuje do příběhu nejprve prostřednictvím svého posla: Tu se ho
dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez! Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný
chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Eliáš se občerství a znovu
upadne do spánku; poté se vše opakuje ještě jednou. Prorok si teď potřebuje
odpočinout, trochu se zotavit a pak odejít do ústraní. Eliáš tedy nyní odchází na
čtyřicetidenní cestu pouští k Boží hoře Chorebu; potřebuje se tam potkat s Hospodinem,
aby objevil své nové poslání a začal novou kapitolu svého života.
Úryvek,
který jsme slyšeli dnes v prvním čtení, je pak obrazným vyjádřením toho,
jak Eliáš na Chorebu hledá Boží přítomnost ve všech těch dramatických
událostech, které právě prožil. Ale nemůže ji tam nalézt. Hospodin není v žádném
neklidu, není ve vichru, v bouři, v ohni ani v zemětřesení. Až
když nakonec Eliáš upokojí své srdce, může objevit Hospodina v šumu jemného
vánku. Ekumenický překlad Bible zde má hlas tichý, jemný, a například
klasický anglický překlad King James Version toto sousloví překládá jako
still, small voice; skoro neslyšitelný hlas, na hranici úplného ticha a
mlčení. A teprve v tuto chvíli se Eliáš skutečné setkává s Hospodinem
a dozvídá se své nové poslání: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti.
Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího,
pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za
proroka místo sebe.
Možná
každý z nás ve svém životním příběhu prožil něco podobného jako prorok
Eliáš - pocit totálního zmaru; pocit, že náš život byl vlastně jeden velký
neúspěch; pocit, že by nám bylo lépe, kdybychom nebyli; výčitky Bohu, že nás
nechal samotné. V takovou chvíli jsme paralyzovaní, nelze již nic dělat;
musíme nechat jednat jen samotnou Boží moc a lásku, která se ovšem v takových
momentech může projevit o to silněji. V událostech, jež se nám přihodí, a
v lidech, které potkáme, můžeme rozpoznat Boží anděly, kteří nás občerství
a dají nám sílu jít dál. A pak, po nějaké době, když opadnou všechny emoce,
když přejde bouře, vichr a zemětřesení, jsme opět schopni slyšet tichounký Boží
hlas, jenž nám ukáže směr naší další cesty.
sobota 1. srpna 2026
18. neděle v mezidobí A 2026
1. ČTENÍ Iz 55, 1-3
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin:
"Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když
jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!
Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za
to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte
ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Sjednám s vámi
věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi."
Žl 145 ( 144 ), 8-9. 15-16. 17-18 Odp.: srv. 16
Odp.: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je
Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a
sytíš vše živé s laskavostí.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech.
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 8, 35. 37-39
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení
nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který nás
miluje. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani
nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a
vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši,
našem Pánu.
EVANGELIUM Mt 14, 13-21
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na
opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za
ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich
nemocné.
K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: "Toto
místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po
vesnicích a koupí si něco k jídlu." Ale Ježíš jim řekl:
"Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!" Odpověděli mu:
"Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby." Ježíš řekl: "Přineste
mi je sem." A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět
chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a
učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct
košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
Slůvko pro děti:
Milí bratři a sestry,
sobota 25. července 2026
17. neděle v mezidobí A 2026
1. ČTENÍ 1 Král 3, 5.
7-12
Čtení z první knihy Královské.
Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil:
"Žádej si, co bych ti měl dát."
Šalomoun řekl: "Hospodine, můj Bože, tys učinil svého
služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si
rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvodil, lidu
četného, který nelze pro množství ani sečíst ani odhadnout. Dej proto svému
služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo,
neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?"
Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu
řekl Bůh: "Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani
bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle - splním tvá
slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po
tobě podobné nepovstane."
Žl 119 (118), 57+72. 76-77. 127-128.
129-130 Odp.: 97a
Odp.: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!
Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova. Lepší je pro
mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře.
Odp.
Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku. Ať se mi
dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé potěšení.
Odp.
Proto miluji tvé předpisy více než zlato, než ryzí zlato. Proto jsem si vyvolil
všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou cestu.
Odp.
Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše. Výklad tvých slov
osvěcuje, poučuje prosté lidi.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 8, 28-30
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému,
těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které napřed poznal, ty také
předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha
bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také
ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.
EVANGELIUM Mt 13, 44-52
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl zástupům:
"Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v
poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno,
co má, a to pole koupí.
Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá
vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má,
a koupí ji.
Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do
moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí
se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude
při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do
ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
Rozuměli jste tomu všemu?" Odpověděli:
"Ano."
A on jim řekl: "Proto každý učitel Zákona, který se
stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté
zásoby vynáší věci nové i staré."
_______________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti, tak schválně – když jedete s rodiči na
dovolenou, nebo jdete na procházku do přírody, kam se vydáte? Možná do hor,
nebo do lesa, nebo k vodě - k moři nebo na lodičky na nějakou řeku.
Ale nevím o nikom, kdo by ve volném čase chodil jen tak na procházku na pole -
pokud zrovna na tom poli neprovádí samosběr jahod nebo něčeho
jiného. Pamatuji si, že když jsem bydlel a studoval v Olomouci, trochu se
mi stýskalo po Brně. Protože kolem Brna máme kopce a lesy, ale Olomouc leží na
rovině mezi poli - jenom na sever od města, od Svatého kopečku dál, začínají Oderské vrchy a pak Nízký Jeseník.
Pole nám přijde strašně obyčejné a nezajímavé. Ale
člověk z dnešního evangelia právě v takovém poli objevil poklad. A
všimněte si, že když ho vykopal, tak si ho prostě nevzal a neodnesl, ale vrátil
ho zpátky do toho pole a to pole taky celé koupil.
Někdy nám náš život může připadat jako takové pole na
podzim; trochu nudný a šedivý – zvlášť nám dospělým, kteří jsme na tomhle světě
už pár desítek let. Ale víme, že uvnitř tohoto života máme skrytý poklad Božího
království - vědomí, že Ježíš jde s námi a že nás má rád. A tak z toho
života můžeme mít radost; i když nás někdy trochu nudí, nebo v něm
zažíváme těžkosti.
Milí bratři a sestry,
Ježíšovo podobenství o pokladu v poli, které jsme
slyšeli na úvod dnešního evangelia, má vnitřní souvislost s podobenstvím o
rozsévači, které se četlo předminulou neděli. Obě dvě tato podobenství zdůrazňují
to, že Boží království je - alespoň v tomto světě, ve kterém kráčíme jako
putující církev - zejména vnitřní skutečností.
Podobenství o rozsévači mimo jiné svědčí o tom, že
Slovo, které přichází od Boha, roste uvnitř - aby vydalo užitek, musí padnout
hluboko do půdy našeho srdce. Na povrchu nemá příliš velkou šanci; může sice
nejprve rychle vyklíčit, ale pak je slunce spálí. Slovo musí zpočátku nějakou
chvíli zůstat hluboko v půdě, ve skrytosti; právě proto, aby mělo čas
vyrůst a přinést úrodu.
Dnes Ježíš říká, že Boží království je jako poklad
ukrytý v poli. Pole je vlastně velmi obyčejný kus krajiny. Na rozdíl
od jiných krajinných prvků nás ničím vizuálně příliš nepřitahuje, pokud
nepočítáme některá výjimečná a fotogenická místa, jejichž ráz tvoří zejména
pole, jako je třeba moravské Toskánsko; nebo některá roční období, kdy
obdivujeme například rudě kvetoucí lány jetele inkarnátu, slunečnice nebo vlčí
máky ve zlátnoucím obilí. Avšak třeba na podzim, po zorání, je pole zcela
nenápadné, prosté a obyčejné; ničím vlastně není vnějškově krásné. Spisovatel
Ladislav Stehlík to ve své poetické knize o jižních Čechách Země zamyšlená
vyjádřil takto: Po svatém Bartoloměji podle lidové tradice načurá jelen
do vody - a je konec koupání. Celá krajina je oděna hnědí oranic jako františkán a
rána na lukách jsou prostydlá krystalky jinovatek.
Jenže právě uvnitř této obyčejnosti, pod jejím
povrchem, je ukryt poklad. Aby jej člověk našel, je nutné kopat, je potřeba jít
do hloubky, najít tento poklad pod vrstvou obyčejné hlíny. Když jej ovšem
člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to
pole koupí.
Tato slova nám zároveň napovídají, že poklad nelze jen
tak vykopat, odnést si ho domů a pole nechat být. Ten, kdo jej koupil, jej
pořídil i s celým polem. Poklad zůstává skrytý uvnitř, pod povrchem pole,
jež je obrazem krajiny našeho života, pod obyčejnými věcmi, které prožíváme,
pod povinnostmi, které nám někdy připadají už unavující. Ale v lůně tohoto pole
je ta nejcennější skutečnost; uvnitř něj se rodí Boží království - a proto v nás
může zůstávat radost ze života, mnohdy navzdory jeho okolnostem.
Toto poselství dnešního Božího slova nám také
připomíná smysl a význam vnitřní modlitby a rozjímání Písma svatého. Musíme se
totiž čas od času vždy znovu přesvědčit, že poklad pod povrchem pole skutečně je.
Abychom na něj, ukrytý pod vrstvou obyčejné a fádní země, po čase úplně
nezapomněli.
sobota 18. července 2026
16. neděle v mezidobí A 2026
1. ČTENÍ Mdr 12, 13. 16-19
Čtení z knihy Moudrosti.
Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš
dokazovat, že soudíš spravedlivě.
Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí
tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou
svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.
Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš
se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním
jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný.
Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k
lítosti.
Žl 86 (85), 5-6. 9-10. 15-16a Odp.:
5a
Odp.: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.
Tys, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě.
Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, všimni si hlasu mé snažné prosby.
Odp.
Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, budou se ti klanět, Pane, a velebit
tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy, ty jediný jsi Bůh.
Odp.
Ty, Pane, jsi Bůh milosrdný a milostivý, váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a
věrný. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 8, 26-27
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani
nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy,
které nelze vyjádřit, a ( Bůh ) , který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že
jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
EVANGELIUM Mt 13, 24-43
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
"Nebeské království je podobné člověku, který nasel na
svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel
mezi pšenici plevel a odešel.
Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal
i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel
na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To
udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však.
řekl: 'Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici.
Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte
plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'
"
Předložil jim další podobenství:
"Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk
vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste,
je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají
ptáci a hnízdí v jeho větvích."
Pověděl jim jiné podobenství:
"Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a
zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno
mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil.
Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co
bylo skryté od založení světa.'
Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu
přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli."
Odpověděl:
"Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je
svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého.
Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou
andělé.
Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při
skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království
všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam
bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce
zářit jako slunce.
Kdo má uši, slyš! "
Slůvko pro
děti:
Milé děti,
S tím,
co chci teď říci, možná nemáte až takový problém, protože máte – hlavně vy
menší – pořád ještě čisté srdce a vidíte věci tak jak jsou. Ale my dospělí to
máme složitější. Někdy míváme chmury
z toho, že nás křesťanů je málo. Nebo z toho, že se snažíme žít dobře
křesťansky a vůbec se nám to nedaří. A tak si
myslíme, že Boží království lásky a pokoje v nás i kolem nás je nějak moc
slabé, že vlastně nemá žádnou šanci. A může nás napadnout, že mu tedy nějak
pomůžeme - třeba tím, že budeme zuby nehty hájit to, čemu se říká křesťanské
hodnoty.
Pán Ježíš nám
dnes říká, že Boží království slabě jenom vypadá, ale není; a že kdybychom se na
to zdání nechali nachytat, tak zároveň přestáváme věřit v Boží moc a lásku.
Dnešní úryvek
evangelia obsahuje hned tři krátká Ježíšova podobenství: o pleveli mezi pšenicí,
o hořčičném zrnku a o kvasu. A všechna tři se nějak vzájemně doplňují a vysvětlují.
Jejich společná výpověď je, zdá se mi, velmi důležitá zvláště v dnešní době,
kdy má mnoho našich bratří a sester velké pokušení zapojovat se do různých
kulturních válek, které se v naší společnosti v reálném i virtuálním
světě vedou.
Hospodář nechal
na svém poli nasít dobré semeno - pšenici, nejušlechtilejší ze všech obilnin našeho kulturního okruhu; zdroj
bílé mouky, ze které se peče nejlepší chléb. Jeho služebníci ovšem později
zjistí, že na poli roste i plevel (většina biblistů uvádí, že se jedná o jílek
mámivý, lipnicovitou rostlinu příbuznou pšenici, která se od pšenice nedá
odlišit až do chvíle, než nasadí květenství). A mají obavu o osud dobré setby:
mají za to, že plevel je mnohem agresivnější a životaschopnější než pšenice a
že tedy nakonec může celá dobrá setba pšenice přijít zcela nazmar, protože ji plevel
zadusí. Lidským pohledem se jim zdá, že když to nechají jen tak, na poli se nakonec
nic dobrého neurodí. A tak se s tím logicky chtějí vypořádat sami, chtějí
pšenici zachránit vlastními silami tak, že se na plevel horlivě vrhnou a
vytrhají ho. V tomhle není až takový problém, je to snad i chvályhodné.
Jenže problém je v tom, že nemají víru v sílu oné dobré setby. Možná
proto je hospodář ani slůvkem nepokárá; nicméně pokus vyčistit pole jim kategoricky
zapovídá.
Následující
podobenství o hořčičném zrnku a o kvasu o téže skutečnosti hovoří v pozitivním
smyslu. Setba Božího království se může lidským pohledem zdát slabá, právě tak,
jak se zdála hospodářovým služebníkům. Je to ovšem jen zdání. Hořčičné zrnko je
sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny. A chlebového kvásku se do těsta přidává troška; ve třech
měřicích mouky se nejprve úplně ztratí – ale nakonec, po nějakém čase, se
všechno prokvasí.
Pokud výpověď
dnešního evangelia přeneseme do současné doby, můžeme se v hospodářových služebnících
vidět jako v zrcadle. Je velmi správné a dobré, že nám jde o to, aby Boží království
v tomto světě rostlo a přinášelo plody. Ke všemu, co se mu staví do cesty
a co je s ním v rozporu, naprosto nemůžeme být lhostejní. Jenže
přečasto máme dojem, že příchodu Božího království musíme pomoci, protože je samo
o sobě příliš slabé a křehké – podobně jako třeba ochránci přírody pomáhají jakémukoli
ohroženému druhu rostliny nebo zvířete, aby úplně nevyhynul.
Toto základní
naladění - tento pocit, že Boží království je nějak zásadně ohrožené - většinou
vede i k příliš černobílému vidění a hodnocení reality. Bez rozlišení
vidíme čisté zlo i tam, kde je nějak propleteno s dobrem; vidíme nejtmavší
odstín černi tam, kde jsou ve skutečnosti stupně šedé. A tak vytrháváme s plevelem i pšenici, či
- podle známého českého přísloví -vyléváme s vaničkou i dítě.
Dnešní první
čtení - společně se všemi třemi dnešními
evangelními podobenstvími – nás ubezpečuje o tom, že Boží láska a Boží moc
vůbec nejsou - tváří v tvář všemu zlu ve světě - slabé skutečnosti, byť
nám tak lidsky mohou připadat. Proto si také náš dobrý Bůh může dovolit být
velkorysý: Ty však, který vládneš
silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš
moc vždycky v ruce.
sobota 11. července 2026
15. neděle v mezidobí A 2026
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin:
"Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale
svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem
rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých
úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se
mu, k čemu jsem ho poslal."
Žl 65 ( 64 ), 10abcd, 10e-11. 12-13. 14
Odp.: Lk 8, 8
Odp.. Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.
V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou
se hrne voda, lidem nachystals obilí.
Odp.
Takto jsi zemi připravil: zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy,
zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo.
Odp.
Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost. Pastviny na
stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí.
Odp.
Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a
zpěvem.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 8, 18-23
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s
budoucí slávou, která se zjeví na nás.
Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve
slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž
kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude
vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme
přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud.
A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my
sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho
těla.
EVANGELIUM Mt 13, 1-23
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho
shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten
zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích:
"Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla
některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na
kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v
zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože
nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná
však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná
šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.
Kdo má uši, slyš!"
Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k
nim mluvíš v podobenstvích?"
On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského
království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek.
Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích,
protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na
nich Izaiášovo proroctví:
'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete
hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a
oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a
neobrátili se - a já je neuzdravil.'
Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že
slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte
vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte,
jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím)
království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci
zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty.
Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned
ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo
nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. '
Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské
starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku.
Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe,
takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný
třicetinásobný."
___________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Když nám umře někdo blízký, jsme moc a moc smutní – i kdyby to třeba byla vaše prababička, které už bylo hodně let a s tím, že brzo odejde z tohoto světa, se dalo počítat. Ale jsme trochu jinak smutní i z toho, když umře nějaký náš domácí mazlíček - třeba pejsek - kterého jsme měli rádi a byl skoro člen naší rodiny.
(Já jsem si právě kvůli tomu pořídil
dvě suchozemské želvy, které mají velkou šanci, že umřou později než já).
Svatý Pavel v dnešním druhém čtení tenhle náš pocit popisuje takto: Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí.
Jako křesťané věříme, že smrt kohokoli,
koho máme rádi, není v pořádku, že je to nějaká chyba systému. Ale taky
věříme, že Pán Ježíš nás od téhle smrti zachránil – především nás lidi, ale i
všechny ostatní Boží tvory.
Milí bratři a sestry,
V poslední čtvrtině dnešního evangelia Ježíš
vykládá svým učedníkům své podobenství, které předtím pronesl: Vy tedy
poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Většina biblistů má ovšem
za to, že jde o jakousi glosu, redakční komentář k původnímu textu
evangelia, vložený do Ježíšových úst, aniž by je ve skutečnosti Pán vyřkl.
Kdybychom se tohoto nabídnutého výkladu drželi
příliš doslovně, mohlo by nám uniknout skutečné bohatství významů, které může podobenství
o rozsévači v sobě obsahovat. Pokusím se s vámi, milí bratři a sestry,
podělit o jeden z takových možných významů, který mi při včerejším
sestavování homilie přišel na mysl.
Výklad podobenství o rozsévači, který jsme slyšeli
v evangeliu, hovoří o tom, co všechno v nás setbu Božího slova zabíjí:
světské starosti, nestálost, či záliba v bohatství. Mám však pocit,
že v dnešní době to nejsou hlavně tyto skutečnosti, ale jiná slova, a
možná ještě více obrazy. Jsme jimi zavaleni, z veřejného prostoru, ze
sdělovacích prostředků a zejména ze sociálních sítí. Právě tato záplava slov a
obrazů může být zároveň oním ostrým sluncem, skalnatou zemí, ptáky a trním,
které v nás ničí setbu Božího slova. Slova a obrazy, které do sebe takto dennodenně
necháváme vstupovat - a často nevědomky, nechtěně a podprahově - jsou většinou mnohem příjemnější a
sugestivnější než slovo Boží. Zápletka a speciální efekty nějakého akčního
filmu nás baví mnohem víc než jakýkoli biblický příběh. Čtení a rozjímání
Božího slova nám připadá náročné, máme někdy pokušení je považovat jen za další
z mnoha povinností, jež máme jako křesťané dělat – za další z věcí v našem
životě, které vyžadují investici našeho času a mentální a duchovní energie. A tak
raději relaxujeme u něčeho, co nás nenutí příliš přemýšlet.
Jenže problém je právě v tom, že taková slova
a obrazy v nás dusí účinek Božího slova – a málokdy jej něčím kompenzují. Samozřejmě
to neplatí absolutně: kvalitní beletrie,
hudba nebo film nás mohou vnitřně kultivovat a přinášet do našeho srdce touhu
po dobru a lásce; velmi často v nich najdeme jasné známky inspirace Duchem
svatým. Avšak to, co nám podobenství o rozsévači - a koneckonců i všechny další
dnešní texty – říci, je to, že Boží slovo je opravdu výjimečné, vzácné, radikálně
jiné než všechna slova, která jsou jen lidská. Je to slovo plné života a
síly, jak říká svatý Pavel.
Krásně o tom hovoří jeden text ze třetího století,
připisovaný Origenovi, ve kterém srovnává dar Božího slova s darem Eucharistie:
Vy, kteří
jste zvyklí účastnit se božských tajemství, víte, s jakou opatrností a úctou
přijímáte Tělo Páně, aby z něho ani drobeček nespadl na zem a nic z posvěceného
daru se neztratilo. Jestliže jste tak opatrní při uchovávání jeho Těla, jak
byste mohli považovat za menší provinění zanedbání Božího slova než zanedbání
jeho Těla?
Boží slovo je tedy převzácný dar. Není jako jiná
lidská slova, kterých máme kolem sebe až příliš mnoho a která proto snad již
ani nebereme příliš vážně. A takto vzácný dar je třeba přijmout do otevřeného
srdce, do dobré půdy, aby v nás přinesl užitek. Dnešní texty sice svědčí také
o tom, že dobrý Bůh tímto svým darem nešetří; ale to na jeho vzácnosti nic nemění.
Byla by strašná škoda jím z naší strany
plýtvat.
sobota 4. července 2026
slavnost sv. Cyrila, mnicha; a Metoděje, biskupa;
patronů Evropy a hlavních patronů Moravy 2026
PRVNÍ ČTENÍ Iz 61, 1 - 3a
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě
Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž
puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo
milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným
na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot
místo malomyslnosti.
Žl 117 (116), 1. 2 Odp.: Mk 16, 15
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá
navěky.
Odp.
DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4, 1 - 2. 5 - 7
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout
malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků,
nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu
naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.
Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je
Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať
ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží
velebnosti, která je na Kristově tváři.
Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta
nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.
EVANGELIUM Lk 10, 1 - 9
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Pán ustanovil ještě jiných
dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst,
kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.
Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako
ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou
nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!'
Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k
vám.
V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože
dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do
některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější
nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'
______________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
ve druhém
čtení z listu svatého Pavla Korinťanům jsme slyšeli tato slova: Když jsme
pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh
milosrdně pomáhá. Svatý Pavel má na mysli službu hlásání radostné
zvěsti evangelia, ale ono to platí vlastně pro všechno, co děláme.
Znáte to. Někdy se nám nic nedaří. Třeba ve škole (promiňte, že s tím obtěžuju teď, když máte prázdniny). My dospělí o tom ovšem víme ještě mnohem víc než vy, děti; protože ve vašem věku jsou všechny neúspěchy malé a vlastně skoro nic budoucího se jimi nedá pokazit. Ale až vyrostete, tak zjistíte, že propadnout malomyslnosti (což znamená pocit, že se nic nepovedlo, a že nic nemá cenu) je velice snadné, protože nám dospělým se může nepodařit nějaká opravdu důležitá věc, a tak si toho pokazíme hodně.
Můžeme mít chvilku takový pocit, ale - jak
říká Pavel - nesmíme se jím nechat ovládnout a pohltit. Protože často právě v takové
chvíli přijdeme na to, že je nám Pán Bůh blízko. Že nám milosrdně pomáhá.
Milí
bratři a sestry,
při
příležitosti slavnosti slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje se všechna tři liturgická
čtení týkají zvěstování evangelia, každé z nich však klade důraz na nějaký
jiný aspekt tohoto hlásání.
První
čtení nám sděluje, že radostná zpráva o Ježíši je určena všem lidem, avšak
přednostně chudým, nesvobodným, těm, kterým puká srdce, souženým, zarmouceným,
malomyslným. Ti všichni jsou existenciálně nejvíc otevření přijetí radostné
zvěsti. Jejich chudobu a smutek můžeme často ztotožnit s pochybnostmi o vlastní
hodnotě a o smyslu jejich života - tak se ovšem spontánně otevírají přijetí evangelia
o tom, že jejich život má hodnotu a důstojnost nezávisle na jejich výkonu a
úspěchu: jsou od věků milováni bezpodmínečnou Boží láskou. Ale platí to i jaksi v opačném směru, ve
vztahu Boha ke všem lidem, všem jeho synům a dcerám. Můžeme metaforicky říci, že Boží láska se
o tyto chudé přednostně stará - o všechny tyto zarmoucené, malomyslné,
neúspěšné, topící se v problémech, a cokoli dalšího lze doplnit. Bůh
miluje život a všichni jmenovaní jsou v tomto smyslu nějak ohroženi - jsou
jakoby na pokraji smrti. Samozřejmě to neznamená, že by ty spokojené a úspěšné měl dobrý Bůh jaksi méně rád. Líbí se mi v tomto smyslu známý příměr k mamince
od nějaké velké rodiny, která miluje všechny své děti stejně - ale tuto lásku
dává konkrétními skutky více najevo právě vůči svým ‚problémovějším‘ dětem; neboť
ví, že ty bezproblémové se o sebe nějak postarají samy.
Ve druhém
čtení se pak zdůrazňuje především to, co se hlásá, co - či lépe řečeno kdo - je
vlastním obsahem radostné zvěsti: Vždyť přece
nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán. Obsah radostné zvěsti není přitom něco, co by
apoštolové předávali dál z toho, co jen někde slyšeli nebo četli. Když káží
evangelium, vydávají zároveň osobní svědectví. Hovoří o tom, co sami zakusili,
a právě to jejich kázání dává
přesvědčivost: Bůh, který řekl ‚Ať ze tmy
zazáří světlo‘, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží
velebnosti, která je na Kristově tváři.
A nakonec
v evangeliu klade Ježíš při vyslání dvaasedmdesáti učedníků největší důraz
na způsob, jakým mají evangelium hlásat. Klíčovou větou je ono úvodní ovce mezi vlky. Ježíš zbavuje svých
dvaasedmdesát veškerých iluzí o tom, s čím se při hlásání mohou setkat; říká
jim, že narazí na lidské nepochopení, na ztvrdlá srdce, že budou pro evangelium
pronásledování. Zároveň jim však sděluje, že v tomto prostředí vlčích způsobů musejí
zůstat ovcemi, že se nesmí zařídit podle onoho velmi neevangelního úsloví Kdo
chce s vlky býti, musí s nimi výti. Jestliže se stanou hlasatelé
evangelia vlky mezi vlky, jestliže ztratí svou slabost, nezajištěnost a
bezbrannost, jestliže začnou používat světské
strategie a světské moudrosti - například aliancí se světskou mocí a
zapojením se do kulturních válek - stane se hlásání evangelia zcela bezbožným,
stane se pouze propagací určité ideologie.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)