5. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ Ez 37,12-14

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin Bůh:
    "Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal" - praví Hospodin.



Žl 130(129),1-2.3-4.5-6a.6b-8 Odp.: 7
Odp.:
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! 'Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 8,8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!
Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží.
   Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.


EVANGELIUM Jan 11,1-45

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
    Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
   Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
   Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
   Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
   Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti; ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí.
   Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
   Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
   Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
   Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
   Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
   Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
   Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
   Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
   Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
   Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
   Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
   Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
   Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.

 ________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení bychom mohli velice snadno špatně pochopit. Svatý Pavel říká, že ti, kdo žijí podle těla, nemohou se líbit Bohu. Tak když nám třeba naše tělo říká, že hladoví a že potřebuje najíst, a my si dáme svačinu, Pánu Bohu se to nelíbí? Kdepak! Pavel výraz tělo používá pro způsob života člověka, který vidí jenom sám sebe a všechno taky jenom sám pro sebe dělá. A život podle Ducha je pravý opak - je to život plný lásky k Bohu a ke druhým lidem. Život, jaký nám Duch svatý pomáhá žít.

 

Milí bratři a sestry,

Na začátku dnešního evangelia dostává Ježíš zprávu o Lazarovi z Betánie: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný“. Betánie byla téměř jako Ježíšův druhý domov; a Marta, Marie a Lazar jako jeho druhá rodina.

O to víc nás může překvapit, když slyšíme spojení následujících dvou vět: Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! " Kdo z nás, kdyby měl moc uzdravit někoho, koho má rád a kdo je na smrt nemocný, by otálel? Má-li se zachránit život, je nutné jednat rychle; když na to přijde, je potřeba poslat třeba i vrtulník. Jenomže Ježíš nikam nespěchá, zůstává tam, kde je, a Lazara nechává zemřít.

Ano, jistě, víme dopředu, jak to celé dopadne: Ježíš má moc i nad smrtí, Lazara probudí k životu, a ten se tak stane předobrazem Vzkříšení. Jenže Marta, Marie, ani umírající Lazar to v tuhle chvíli neví. Co asi musí prožívat? Obě sestry si mohly spočítat, za jak dlouho kurýr k Ježíšovi dorazí se zprávou ( jak vyplývá z předchozí kapitoly evangelia podle Jana, Ježíš je právě v místě za řekou Jordán, kde křtíval Jan), a jak dlouho může trvat cesta z onoho místa do Betánie. Měly jistě velkou víru, že Ježíš může jejich bratra uzdravit, když už před ním uzdravil tolik nemocných. Ale Ježíš nejde, a Lazar umírá.

Marek Orko Vácha ve své první knize Tančící skály píše o jedné své zkušenosti z období dospívání: Měl jsem kamaráda – nebylo mu ještě třicet let a měl dcerku – který onemocněl. Celá farnost jsme se za něj tenkrát modlili a postili. Kamarád zemřel. Pohřbili jsme ho na podzim; a když zavřu oči, vidím žluté listí padající ze stromů, slyším křik havranů a cítím nepojmenovaný smutný vztek v duši. Slova svatého Augustina, že nás často Bůh milosrdně vyslyší a často milosrdně nevyslyší, mi připadala tehdy lživá k uzoufání. Jak se může milosrdný Bůh srovnat se smrtí mladého člověka? Bůh prostě mou modlitbu nevyslyšel. Tečka.

Možná takhle se cítíly obě dvě sestry a Lazar, který umíral. Kde je Ježíš? Proč nás nechává na holičkách? Proč na naši prosbu vůbec nereaguje? Má nás rád, jsme jeho druhá rodina, tak kde jen je?

Když Ježíš konečně dorazí a setká se s Martou, slyšíme z jejích úst jasnou výčitku: Mistře, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Můžeme si domyslet, co dalšího by Ježíšovi ještě mohla říct: přišel jsi pozdě; všechno je ztraceno; mysleli jsme, že nás máš rád, a mýlili jsme se.

Jenže Marta se v tuto chvíli projevuje jako žena velké víry. I když - lidsky pochopitelně - Ježíšovi jeho pozdní příchod vyčte, vidí dál. Vidí za horizont běžné zkušenosti se smrtí, která říká, že je to definitivní konec. Lazar sice zemřel, ale pro Martu nezemřela naděje, že Boží láska a Boží moc jsou ještě větší než naše představy o nich. Ale vím dobře i teď, říká Marta, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.

Marta se vírou dokáže dostat za svůj zármutek a za své výčitky. A proto také nakonec dokáže v Ježíšovi rozeznat Spasitele a vyznat: Ano, Pane, věřím, že Ty jsi Mesiáš, Syn Boží.

 

 

4. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ 1Sam 16,1b.6-7.10-13a

Čtení z první knihy Samuelovy.

Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny."
   Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce."
   Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on."
   Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 5,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

   Bratři a sestry! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všecko totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká (v Písmě): Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.



EVANGELIUM Jan 9,1-41

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"
    Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
   Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl.
   Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?"
   On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
   Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím."
   Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
   Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho."
   Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
   Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
   Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal."
   Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena.
   Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve dnešní scénce z biblických postaviček je velmi hezky znázorněná jedna skutečnost z dnešního evangelia: Všichni si povídají mezi sebou – o tom, jestli je Ježíš od Boha; jestli je ten uzdravený slepý ten stejný, kterého znali, nebo jestli je to někdo jiný; a tak dál. Jediný, kdo si nepovídá s druhými, ale s Ježíšem, je právě ten slepý, kterého pak Ježíš uzdraví. A proto taky pozná, kdo Ježíš doopravdy je.

Je moc dobré, když si - třeba v náboženství - povídáme o tom, kdo Ježíš je, jaké jsou pravdy naší víry nebo co potřebujeme ke mši svaté. Ale Ježíše můžeme doopravdy poznat jenom tak, že se s ním budeme setkávat a hovořit s ním v modlitbě.

 

Milí bratři a sestry,

Při pročítání dnešního evangelia mi vytanul na mysli jeden starý vtip, který jsem si přečetl někdy v roce 1991 během čekání na zkoušku z obecné bakteriologie na brněnské přírodovědecké fakultě. Visel tehdy na příslušném oddělení na nástěnce.

Přijde student na zkoušku z bakteriologie, posadí se před examinátora a povídá: „Pane profesore, já si myslím, že ty bakterie neexistují“. Profesor nebohého studenta samozřejmě hned vyhodí. Asi za týden přijde tentýž student znovu a zkoušejícímu naprosto podrobným a vyčerpávajícím způsobem odpoví na všechny otázky, včetně těch nejzáludnějších. Profesor studentovi napíše do indexu výbornou, odevzdá mu jej a pochvaluje si: „Tak vidíte, to je něco docela jiného, než minule!“ A student na to: „No jo, pane profesore, ale já si stejně pořád myslím, že ty bakterie neexistují!“

Farizeové - ale nejen oni, vlastně všichni aktéři dnešního evangelního příběhu, s výjimkou uzdraveného slepce -připomínají onoho studenta, nevěřícího v existenci bakterií. Mají před očima naprosto evidentní a hmatatelný Ježíšův zázrak, ale nejsou schopni připustit, že by Ježíšova moc byla opravdu od Boha. Jsou zcela v zajetí svých dogmat, svého přesvědčení, že kdo nezachovává sobotu, je hříšník a nemůže mít s Hospodinem nic společného. Podobně jako Ježíšovi učedníci jsou na začátku dnešního úryvku neochvějně přesvědčeni - podle stejné tradice víry Izraele - že slepota je Boží trest, následek hříchu; otázka zní pouze, zda tento hřích spáchal samotný slepec nebo jeho rodiče.

Slepý od narození byl - stejně jako jeho rodiče, Ježíšovi učedníci i farizeové - zbožný Izraelita, vychován a zcela zakořeněn ve víře, v Mojžíšově zákoně a v tradici předků. Jenže na rozdíl od všech ostatních, kteří v dnešním příběhu z Janova evangelia vystupují, zažil Ježíšův dotek, zažil jeho uzdravení, jeho lásku. Ježíš se dotýká jeho očí - jeho nejzraněnějšího místa, jeho největšího handicapu, toho, co mu nejvíce brání v tom, aby jeho život byl žit naplno. Dotýká se toho, co slepcovo okolí - a možná zpočátku i sám nevidomý - vnímá jako následek jeho hříchu. Pravda, Ježíš to dělá poněkud zvláštním způsobem; snad má ono bláto a Ježíšovo plivnutí - vlastně prudké vydechnutí - odkazovat ke druhé kapitole knihy Genesis, ve které Hospodin uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Ale asi to není ani tak důležité. Podstatné je, že slepec poznal, kým Ježíš je, takříkajíc na vlastní kůži. Zakusil jeho uzdravující dotek, zažil, že Ježíš znovuvytváří jeho život. Proto jej již vůbec nemůže zmást, co o Ježíšovi říkají všichni ostatní kolem, skálopevně o své pravdě přesvědčeni: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu!“ „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." „My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." Bývalý slepec je uzdraven z tělesné i duchovní slepoty: dokáže nyní vidět hlouběji, než ti ostatní; dokáže vidět za horizont naučených pravd své víry po předcích. Dokáže vidět, že to vše odkazuje k Tomu, který jej právě uzdravil.

 

3. neděle postní A 2023

 

1. ČTENÍ Ex 17,3-7

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: "Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?" Mojžíš volal k Hospodinu: "Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!"
   Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam 'budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije."
   Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: "Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?"



Žl 95 (94),1-2.6-7b.7c-9 Odp.:7c-8a

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5,1-2.5-8

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
   Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
   Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.

EVANGELIUM Jan 4,5-42

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak jak byl - u té studny. Bylo kolem poledne.
    Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu.
   Samařská žena mu odpověděla: "Jakže? Ty, žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají.
    Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu."
    Žena mu namítla: "Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?
   Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného."
   Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat."
   Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem." Žena mu odpověděla: "Nemám muže."
   Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: 'Nemám muže`; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu."
   Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: 'Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat'."
   Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě."
   Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno."Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, ten, který s tebou mluvím."
   Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: "Co jí chceš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu.
   Mezitím ho učedníci prosili: "Mistře, najez se!" On jim však řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: "Přinesl mu někdo něco jíst?"
   Ježíš jim řekl: "Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: 'Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.' Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: 'Jiný rozsévá a jiný sklízí. Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce." Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: "Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa."
____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Tak si představte, že byste se potkali s někým, kdo o vás ví úplně všechno, s někým, kdo vám vidí do hlavy. Bylo by vám to příjemné? Určitě ne! Samařská žena prožívá něco podobného s Ježíšem: když jde nakonec do města, říká, že jí řekl všechno, co udělala. Jenže ještě předtím jí Ježíš zároveň dal poznat, že jí má rád. A tak jí to, že o ní ví všechno, už nevadí. O nás Pán Ježíš taky ví všechno, ale my se toho taky nemusíme bát – právě proto, že nás má rád a vždycky mít bude.

Milí bratři a sestry,

Ježíšovo setkání se samařskou ženou je obrazem každé naší upřímné a autentické modlitby - takové, jež není jen odříkáváním naučených slov, ale opravdovým setkáním a rozhovorem s Pánem. Můžeme se nyní podle metody svatého Ignáce z Loyoly vnitřně ztotožnit se Samařankou, která ono neobyčejné setkání u studny v Sichemu prožívá.

 

Samařsko, krajina mezi Judskem a Galilejí, není vyloženě poušť, ale spíše step, každopádně v létě velmi vyprahlá. Studna je symbol místa, kde v takové vyprahlosti hledáme občerstvení, utišení naší žízně životodárnou vodou. Žena tam přichází právě s tímto úmyslem. To první, co u studny zažije, je velké překvapení - onen neznámý muž s ní chce mluvit, přibližuje se k ní, prosí ji o vodu – ač by podle všeho neměl, a to hned z dvojnásobného důvodu: je muž a je Žid, ona je žena a je Samařanka. Ježíš však svou prosbou o vodu prolamuje ledy; Samařanka v něm vidí zároveň člověka, který je na tom stejně jako ona, který má také žízeň, který je unaven cestou a denním vedrem.

 

Vstupujeme-li celým srdcem do modlitby, do času, který chceme věnovat výhradně Ježíši, můžeme zažívat tentýž úžas – Ježíš se nám přibližuje, sklání se k nám, hovoří k nám v srdci jako se svými přáteli, jako se sobě rovnými, i když je zároveň Bůh, nekonečný a nepochopitelný. Svatý Jan Maria Vianney, arský farář, přesně tuto skutečnost vyjádřil v jednom svém kázání o modlitbě: Toto spojení Boha s jeho maličkým tvorem je něco překrásného. Je to štěstí, jež nelze pochopit. Byli bychom si zasloužili, abychom se nesměli modlit. Ale Bůh nám ve své dobrotě dovolil, abychom s ním rozmlouvali. 

 

Když pak rozhovor pokračuje, žena poznává, že Ježíš jí opravdu dává živou vodu. Ne tu obyčejnou, pro kterou přišla se džbánem a pro kterou bude muset jít znovu. Dává jí k dispozici nevyčerpatelný pramen – naplnění života, vědomí hlubokého smyslu, vědomí, že je milována. A v tu chvíli již také dokáže unést, když Ježíš otevřeně mluví o jejím vztahově nepovedeném životě. Bez vědomí toho, že Ježíš má pro ni živou vodu své lásky, by se před ním musela hluboce stydět; musela by použít obranné mechanismy – třeba Ježíšovi říci, že mu do toho nic není, nebo problém bagatelizovat; nebo raději utéci, ze strachu, že ten muž na ni ví i jiné věci. Ale ona již Ježíšovu živou vodu okusila, a už se nemusí bát si přiznat pravdu o sobě samé. Už ji nezneklidňuje, že její život je před Ježíšem jako otevřená kniha. A na konci setkání dokáže odejít do města a svědčit přede všemi lidmi o tom, co prožila. Před setkáním s Ježíšem by jistě něčeho takového nebyla vůbec schopná. V Sichemu určitě všichni o jejím problematickém životě věděli, a ona se asi velmi styděla a vůbec se jí o tom nechtělo mluvit – ale teď už se nebojí, protože se právě uprostřed svého hříchu setkala s Mesiášem.

 

V upřímné vnitřní modlitbě si vždy uvědomíme, že Pán má před sebou náš život jako na dlani – se vším dobrým, ale i s jeho temnými hlubinami, se vším, zač se stydíme a za žádnou cenu nechceme, aby to vyšlo najevo. Avšak – stejně jako samařskou ženu – ani nás to nemusí zneklidňovat. Napili jsme se od Ježíše živé vody; zakusili jsme, že jsme milováni – i přesto, že jsme takoví. A jsme občerstveni, dostáváme sílu svědčit druhým a také sílu napravit svůj život.

 

 

 

 

 2. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ Gn 12,1-4a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Abrámovi:
   "Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země."
   Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine; tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Tim 1,8b-10

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.




EVANGELIUM Mt 17,1-9

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
   Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
   Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."

 __________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes zde máme velmi povedenou scénku z biblických postaviček: Jsou tam ti tři učedníci, a nahoře je Ježíš s Mojžíšem a Eliášem – Mojžíše poznáte podle toho, že drží v roce kamenné desky s Desaterem. Proč tam ti dva asi jsou? Jsou to dvě důležité postavy Starého Zákona – a tak to Petrovi, Jakubovi a Janovi napoví, že Ježíš je opravdu slíbený Mesiáš, kterého ve Starém Zákoně Hospodin slíbil svému lidu a jehož příchod předpovídali starozákonní proroci.

 

Milí bratři a sestry,

Učedníci s Ježíšem prožívají na hoře něco výjimečného – Ježíš se jim zjevuje ve slávě, zalitý božským světlem; zjevení Mojžíše a Eliáše a později Otcův hlas z nebe potvrzují, že Ježíš je opravdu Mesiáš a Syn Boží, že je naplněním a smyslem celého Mojžíšova Zákona a prorockých knih.

V dnešním evangeliu se velmi podrobně popisuje to, co učedníci v této chvíli zažívali: na jednu stranu pociťují velkou bázeň; úlek, že prožívají něco mimořádného, něco zcela mimo jejich běžnou zkušenost. Avšak zároveň je zde pocit jakéhosi naplnění, krásy onoho okamžiku. Petr říká příznačně: Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi. Lid Izraele byl původně národem kočovných pastevců, a postavení stanu znamenalo vlastně toto: objevili jsme nějaké dobré místo k životu, pro nás i pro naše stáda, zůstaneme zde, budeme tu šťastní. Petr tedy říká Pane, je nám tu teď dobře, je tu tak krásně, že bychom tu chtěli zůstat napořád. Doktor Faust ve slavném dramatu Johanna Wolfganga Goetha vyjadřuje něco podobného, když uzavírá smlouvu s Mefistofelem: Když okamžik mne zvábí k slovu: Jsi tolik krásný! Prodli jen! Pak si mne sevři do okovů; pak rád chci býti utracen.

Scéna proměnění na hoře je obrazem mimořádných okamžiků, které ve víře můžeme prožívat i my: pohled na nějakou dechberoucí přírodní scenérii; zkušenost neuvěřitelného a krajně nepravděpodobného Božího zásahu v situaci, která vypadala lidsky viděno neřešitelně; nějaký silný zážitek krásy v umění; zásah výpovědi Božího slova, které jsme předtím četli již mnohokrát, ale pak, v určitém okamžiku, se nás teprve bytostně dotklo. Franz Werfel ve své knize Píseň o Bernadettě má na mysli přesně toto, když popisuje pocity lurdské vizionářky od chvíle, kdy poprvé viděla svou krásnou Dámu.

V takových okamžicích jsme zcela vytrženi ze všednosti. Boží přítomnost se stává téměř hmatatelnou; to, co běžně jen tušíme, to, co je normálně jaksi v pozadí naší vědomé mysli, vystupuje zcela do popředí. Tak Bůh je opravdu přítomný, říkáme si; Bůh opravdu učinil zázrak. Z tohoto poznání nás jímá bázeň, ale zároveň je nám dobře, cítíme naplnění a pokoj. Starosti běžného života se rozplývají. Chtěli bychom, aby ten pocit trval stále, podobně jako učedníci chtěli na hoře postavit stany.

Jenže jednu chvíli zjevení Ježíšovy slávy končí. Učedníci jej nakonec již vidí tak, jako vždycky předtím. A pak musí z hory sestoupit, vrátit se zpět do údolí, a Ježíš hovoří o svém zmrtvýchvstání – jemuž ale musí předcházet jeho smrt. Učedníci se s Ježíšem musejí vrátit do své všednosti, zpátky na zem, do svých problémů a bojů. Do chvil, kdy Boží přítomnost a pomoc není už ani zdaleka tak evidentní jako byla tam nahoře. V jejich paměti však tento zážitek zůstává – a vzpomínka na něj jim bude pomáhat projít těžkostmi života a temnotami víry. 

 

1. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ Gn 2, 7-9; 3, 1-7

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí.
   Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: "Řekl (skutečně) Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?" Žena odpověděla hadovi: "Smíme jíst z ovoce každého stromu v zahradě; jen z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady - pravil Bůh - nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli."
Had nato ženě: "Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo." Žena viděla, že (ovoce) stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

 

Žl 51 (50), 3-4. 5-6a. 12-13. 14+17 Odp.: srv. 3a
Odp.: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5, 12-19

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři! a sestry Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili… Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

 

EVANGELIUM Mt 4, 1-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby."
   On však odpověděl: "Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.' " Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.' "
   Ježíš mu odpověděl: "Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.' " Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: "To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš řekl: "Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.' " Potom ho ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu.      

________________________________________________________  

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček máme všechno, o čem jsme slyšeli v prvním čtení: Adama, Evu, ten tajemný strom poznání i hada. Je to samozřejmě obrazné vyprávění, které však v sobě nese velice hlubokou pravdu. Co myslíte, proč se Eva s Adamem dali tak nachytat? Bylo to proto, že had jim namluvil, že Bůh je vlastně nemá rád, protože kdyby měl, tak jim přece všechno dovolí. Je to tak? Určitě ne. Když vám maminka něco zakáže, tak moc dobře víte, že to dělá, protože vás má moc ráda - a že to, co vám zakázala, by pro vás nebylo dobré.

 

Milí bratři a sestry, 

Při pročítání dnešních liturgických textů jsem si vzpomněl na dobu přesně před dvaceti pěti lety, kdy z olympiády v Naganu přiletěli naši zlatí hoši. Po Brně tenkrát jezdila auta s českými vlajkami vystrčenými z polostažených okének - a z nich bylo slyšet euforické skandování hokejových fandů: Hašek není člověk, Hašek je bůh!

 Fanoušci tím pokřikem samozřejmě nemysleli, že by oslavovaný brankář Dominik Hašek, zvaný též Dominátor, stvořil za sedm dní svět. Chtěli tím říci cosi ve smyslu, že je to někdo se superschopnostmi, někdo, kdo dokáže dělat hokejové zázraky. Není sice všemohoucí a vševědoucí, ale nemá k tomu – alespoň ve své profesi brankáře – až tak daleko.  

 V dnešním prvním čtení slibuje had prvním lidem: budete jako Bůh poznávat dobro a zlo (nebo, pokud doslovně přeložíme text latinské Vulgáty: budete jako bohové, poznáte dobro a zlo). A v evangeliu zase ďábel pokouší Ježíše: Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby. Je v tom velký kus pravdy: člověk byl opravdu stvořen k Božímu obrazu a podobě; a Ježíš je skutečně Syn Boží. Pokušitel však tuto lidskou podobnost Bohu chce zneužít ke zničení vztahu: Jste jako Bůh, můžete poznat dobro i zlo. Jsi Syn Boží, máš moc proměnit třeba i kámen v chléb. A jsi-li takový, proč bys měl být na někom závislý? Staň se bohem sám sobě, máš na to!

 Když had slibuje Adamovi a Evě, že budou jako Bůh, úplně při tom ovšem zamlčuje to nejpodstatnější: že Bůh je hlavně a především milující Otec. Ti dva si na základě této polopravdy udělají o Stvořiteli falešnou představu, a pak je již jen krůček k tomu, aby se nechali svést. Ježíš se ale v evangeliu pokušitelem svést nenechá - právě proto, že je opravdu Syn Boží a ví dobře, kdo je Otec, poznává od věčnosti Jeho lásku. Protože ji dobře zná, zůstává Otci věrný. A tím, že je zároveň člověkem, vrací tak do Otcovy lásky celé lidstvo.

 

7. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Lv 19, 1-2. 17-18

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi:
    "Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!"

 

   
Žl 103 (102), 1-2. 3-4, 8+10. 12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 3, 16-23

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!    Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým". Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmě: 'Bůh chytá moudré do jejich chytráctví', a dále: 'Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.' Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

 

EVANGELIUM Mt 5, 38-48

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, (tomu) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já
vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."

 ________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš v dnešním evangeliu říká, že náš nebeský Otec dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Byl jednou jeden indický kněz a člen řádu jezuitů, Anthony de Mello, a ten tuhle větu vysvětloval příkladem stromu a růže. Strom dává v parném dni stín všem, kteří se pod ním schovají: ať to jsou dobří lidé nebo ne; dává ho dokonce i těm, kdo ho přijdou porazit. Strom dává stín vždycky, dokud stojí. A růže voní taky všem, i těm, kteří si ji utrhnou – voní, dokud nezvadne. A my se máme s Boží pomocí snažit být taky dobří ke všem bez rozdílu.

Milí bratři a sestry,

na prahu letošní postní doby čteme v evangeliu úryvek z Ježíšova Horského kázání o neodporování zlému; o odpouštění nepřátelům, o nastavování druhé tváře. A jako vždy, když tato slova slyšíme, si můžeme říci, že je to krásný ideál – že kdybychom takto začali žít všichni, byl by ráj na zemi. Jenže my žijeme v reálném světě, pomyslíme si hned nato; a v tomto reálném světě to takhle prostě nefunguje. Kam bychom přišli, kdybychom vždycky nastavili druhou tvář a ani trochu neodporovali zlému? Vždyť je třeba se aktivně postavit nespravedlnosti; když na to přijde, musíme se umět obhájit. Bez aspoň trochu ostrých loktů nelze v naší kompetitivní společnosti přežít, vždyť nemáme odpovědnost jen za sebe, ale i za své blízké a svou rodinu. A tak si dnešní evangelium rádi poslechneme, ale dál budeme žít své každodenní kompromisy - uštědřený úder jakéhokoli druhu občas rádi vrátíme; rozhodně si nenecháme sáhnout na něco, co nám po právu patří; z donucení nikoho nedoprovodíme ani pět metrů. Zkrátka, všechno bude jako dřív – možná jen některé citlivější duše mezi námi budou mít pocit viny: vždyť je to přece Ježíšovo přikázání a je třeba je tedy plnit. Jenže když ono nám to vůbec nejde…

Dnešní stůl Božího slova nám však nabízí i úryvek z prvního listu Korinťanům – a když toto slovo nepřeslechneme a budeme mu věnovat pozornost, pomůže nám to pro pochopení a snad i pro lepší přijetí dnešního evangelia. Svatý Pavel začíná pasáž ze dnešního druhého čtení apelem: Bratři a sestry! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!   Pavel chce Korinťanům pomoci uzdravit jejich pohled na sebe sama i na druhé lidi. Každý člověk je příbytkem Ducha svatého – stejně jako jím jsem já sám. Každý člověk je Boží chrám, posvátná skutečnost, protože byl Kristem vykoupen a posvěcen a Kristu patří – ať již tuto Kristovu spásu a posvěcení sám přijímá nebo nikoli. Korinťané mají očistit své srdce a svůj pohled; a kdykoli se potkají s druhým člověkem, mají v něm nejprve vidět právě tohle – místo Boží přítomnosti, stánek Ducha.

Snad právě tohle je jádro problému, který máme s Ježíšovými nároky z dnešního evangelia. Když se setkáme s druhým člověkem, spontánně jej vidíme podle toho, jaký k němu máme vztah. Buď je nám milý a blízký; nebo je to někdo, koho neznáme a kdo je jen jeden z davu; nebo je to ten, koho nemusím, kdo je mi nesympatický, kdo mi komplikuje život, kdo mi ubližuje…A máme-li tento pohled na druhého, není divu, že jsou nám Ježíšova slova z dnešního evangelia těžko přijatelná.

Kéž by nám, milí bratři a sestry, nadcházející postní doba pomohla k takovému očištění a uzdravení srdce a zraku: kéž bychom v každém člověku dokázali vidět jako první to, čím je – Boží chrám, posvátnou skutečnost.

 

6. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Sir 15, 16-21 (řec. 15-20)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.
Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí.
Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek.
Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

Žl 119 (118), 1-2. 4-5. 17-18. 33-34 Odp.: 1b
Odp.: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.
Odp.
Tys, Hospodine, dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
Odp.
Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
Odp.
Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu j i věrně zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2, 6-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena.
    Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'.
    Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

EVANGELIUM Mt 5, 17-37

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
    Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
    Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
    Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
    Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
    Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
    Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
    Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."

____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Tak si představte, kdybychom ta dnešní Ježíšova slova z evangelia vzali doslova: Představte si, že jste v supermarketu, a už už natahujete ruku, abyste si vzali z regálu nějakou sladkost, na kterou ale zrovna nemáte peníze, a strčili ji tajně do kapsy. Máme si tedy tu ruku useknout, nebo ne?

Určitě ne! Pán Ježíš totiž nemluví o rukách nebo očích, ale o špatných myšlenkách. A ty bychom se opravdu měli snažit utnout, i když je to těžké a moc se nám to nedaří.

 

Milí bratři a sestry,

Můžeme se dnes zamyslet nad druhým čtením z prvního listu Korintským. Jeho první věta by nám mohla znít pohoršlivě: Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. Tenhle výrok může velmi připomínat gnostické proudy v raném křesťanství, později odsouzené jako hereze; názor, že pochopení božských tajemství není pro všechny: že je vyhrazeno jen určité skupině křesťanů, kteří mají vyšší intelekt než ti ostatní a jsou schopni filozofického myšlení. Takovéto pochopení dnešního druhého čtení by však bylo velmi těžko slučitelné třeba s Ježíšovým výrokem z 11. kapitoly evangelia podle Matouše: "Velebím Tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a zjevil jsi je maličkým".

Další problém s tímto Pavlovým tvrzením vyvstává ve chvíli, kdy si uvědomíme, jak běžně chápeme slovo moudrost: představujeme si pod ním jakýsi vyzrálý pohled na svět a člověka, který se zpravidla získává vlastní životní zkušeností; moudrý je ten, koho tak či onak ‚naučil život‘, buď tím, že to byl prostě život dlouhý, nebo protože v něm byly prožity silné skutečnosti, které daly tomu, kdo je prožil, poznat, co je v životě opravdu podstatné. Pokud je to tak, pak ale Pavlův výrok o tom, že učí moudrosti, vlastně nedává smysl: nic jiného, než sám vlastní život a vlastní zkušenost nás moudrosti naučit nemůže. Stačí si třeba připomenout, jak prudce odmítavě reagují mladí lidé na dobře míněné rady rodičů a prarodičů - a jak je docení teprve po letech, kdy již sami dostali od života mnohou ránu.

Svatý Pavel ale dodává: To však není moudrost tohoto světa. A pak: Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Pavel hovoří o božské moudrosti, moudrosti lásky. A v tomto pohledu je to, co má na mysli, pochopitelnější: poznání skrze lásku je přístupné všem, nezávisle na intelektu. Pavel chce ovšem učit moudrosti lásky ty nejpokročilejší - což je možná míněno trochu jako nadsázka, ale zcela jistě platí, že takové moudrosti se nemůže učit někdo, kdo v ní neudělal alespoň malý pokrok: kdo se v ní alespoň trochu nikdy neangažoval, kdo neudělal ani malý krůček mimo sebe k druhému. Někdo takový nemůže být schopen pochopit; a pro někoho takového by učení takové moudrosti vlastně nemělo žádný efekt. Ti, kdo však zakusili; ti všichni, kdo se odvážili alespoň trochu vystoupit ze sebe směrem k Bohu a k bližnímu; ti jsou pak zcela otevření a zcela ochotní k dalšímu učení se této moudrosti lásky.