sobota 13. srpna 2022

 

20. neděle v mezidobí C 2022



1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."



Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.



EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve druhém čtení z listu Židům říká jeho autor, kterého neznáme jménem: Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Je to hodně důležitá věta. Každý máme nějaké životní vzory, které se snažíme nějak napodobovat: třeba někdo, kdo hraje hokej, má jako vzor takového Jardu Jágra. My jsme křesťané; to znamená ti, kteří patří Kristu. A tak na něj máme hledět – tedy poznávat ho čtením evangelií a modlitbou, a snažit se být jako on.  

 

Milí bratři a sestry,

Ježíšova závěrečná slova z dnešního úryvku evangelia znějí do dnešní doby trochu jako provokace. Když je slyšíme, možná nás napadne, že přece různých rozdělení mezi lidmi, ve společnosti, v církvi i mezi celými národy je už dost, a že by bylo mnohem lepší, aby Ježíš skutečně přinesl na zemi mír.

Jenže ono rozdělení, o němž Pán mluví, není samozřejmě cílem jeho příchodu a jeho učení. Otcova vůle se světem a člověkem je zřejmá: mír a jednota mezi všemi jeho dětmi.  Svatý Pavel píše křesťanům do Efezu tato slova, která hovoří jasně: Nyní však, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil (příčinu) nepřátelství, která (záležela) v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou (částí) jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj.

Rozdělení, o němž Pán hovoří v dnešním evangeliu, je jakýsi vedlejší účinek jeho kázání. Je důsledkem rozpolcenosti našeho srdce, která se projeví vždy, když jsme s Ježíšovým slovem konfrontováni. Přijímat je není snadné: Ježíšovo slovo nás stále usvědčuje z naší prostřednosti, vlažnosti, egoismu, lpění na nedůležitých věcech; a zejména z naší malé lásky vůči němu. Máme někdy pokušení si říkat totéž, co Ježíšovi posluchači v šesté kapitole Janova evangelia, poté, co Ježíš hovořil o Eucharistii: To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat? A tak někdy Slovo pouštíme jedním uchem tam a druhým ven; nebo – začne-li nás obtěžovat až příliš – se mu můžeme postavit přímo na odpor; tak jako jeruzalémští úředníci z prvního čtení, kteří se chtěli zbavit nepohodlného Jeremiášova kázání likvidací proroka.

Možná by, milí bratři a sestry, stačilo trochu více víry, že pokud Ježíšovo slovo opravdu přijmeme, neublíží nám a ani nás o nic neobere; že je to opravdu cesta k plnosti života a lásky. Vrátíme-li se ještě jednou k onomu místu v šesté kapitole evangelia podle Jana, můžeme si připomenout dialog Ježíše a Petra poté, co se mnoho pohoršených učedníků rozhodlo Ježíše již nenásledovat. Ježíš se ptá svých Dvanácti: I vy chcete odejít? A Petr za všechny odpovídá: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.

čtvrtek 21. července 2022

 Od této neděle odpoledne budu čtrnáct dní na dovolené. Ke kázání z cyklu C 18. neděle v mezidobí se můžete vrátit zde, 19. neděle cyklu C je zde a zde

 

17. neděle v mezidobí C 2022



1. ČTENÍ Gn 18,20-32

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Hospodin řekl: "Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět."
   Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: "Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých, chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?"
   Hospodin řekl: "Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu." Abrahám se ujal slova a řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?" (Hospodin) odpověděl: "Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět."     (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: "Snad jich tam najdeš jen čtyřicet." Odpověděl: "Neudělám to kvůli čtyřiceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet."
   Odpověděl: "Neudělám to, najdu-li jich třicet."
    (Abrahám) řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet."
   Odpověděl: "Nezahubím kvůli dvaceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset." Pravil: "Nezahubím kvůli deseti."



ŽI 138(137),1-2a.2bc+3.6-7ab.7c-8
Odp.: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Když procházím soužením, zachováváš mi život, proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku.
Odp.
. Zachraňuje mě tvá pravice. Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp.



2. ČTENÍ Kol 2,12-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili, jak velikou moc má Bůh, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.



EVANGELIUM Lk 11,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Jednoho dne se Ježíš modlil na nějakém místě. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky."
   Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuved' nás v pokušení." Řekl jim dále: "Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: 'Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.' Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
   Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!"

__________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Už jste někdy zažily, že jste se za něco modlily (myslím za něco dobrého a důležitého), ale ta modlitba nebyla vyslyšená? Když se nám to stane, tak může být někdy těžké uvěřit, že Bůh je blízko a má nás opravdu rád. Ale Pán Ježíš dnes v evangeliu mluví o jednom daru, který dostaneme vždycky, když o něj prosíme: je to dar Ducha svatého. A tenhle největší Boží dar nám pomáhá, abychom poznali a věřili, že Bůh nás opravdu má rád – i když někdy třeba nevyslyšel naši modlitbu.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní Boží slovo hovoří především o významu prosebné modlitby; ale také o tom, co je největší Boží dar, o který můžeme prosit. Ježíš úplně na konci dnešního úryvku říká: „Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! "

Naše prosebná modlitba se může týkat mnoha skutečností. A jak dobře víme, Bůh nás někdy vyslyší a někdy ne. A rozhodně to není vždycky z důvodu, o kterém se hovoří v listu Jakubově: Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše. Ze zpovědnice i z duchovních rozhovorů vím, že se zpravidla za banality nemodlíme, že takto špatně prosíme málokdy nebo skoro nikdy; téměř vždy se naše modlitba týká velmi podstatných věcí života. A Bůh nás přesto často nevyslyší. Můžeme se - nemám teď na mysli nikoho konkrétního – ze všech sil modlit třeba za vážně nemocnou maminku malých dětí, protože dobrý Bůh přece nemůže chtít, aby z nich byli sirotci; jenže ona nakonec zemře. Můžeme se neustále modlit za nová duchovní povolání, protože Bůh si přece nemůže nepřát, aby bylo dost služebníků Slova a Eucharistie; jenže počet duchovních povolání v posledních letech stále klesá.

Ježíš nás však dnes ubezpečuje o největším daru, daru Otce i Syna, Duchu svatém, kterého Otec dá těm, kdo ho prosí. Je to ten největší dar, protože Bůh nám v něm nedává nic jiného než sama sebe. A je to dar, který nám dá vždycky, když prosíme. Pokud jde o jiné skutečnosti, o něž lze prosit, vždy budeme tak či onak stát před tajemstvím Boží prozřetelnosti, které nemůžeme nikdy úplně prohlédnout. Ale Duch, jehož nám Otec dá vždycky, když prosíme, nám pomáhá vše přijímat. Duch svatý nás ujišťuje o tom, že Bůh není nepředvídatelný ani vrtošivý, i když nevyslyšel naši modlitbu. Ujišťuje nás o tom, že jsme milovaní, že Boží záměr s naším životem je plán lásky a dobroty.

 

sobota 16. července 2022

 

16. neděle v mezidobí C 2022



1. ČTENÍ Gn 18,1-10a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Hospodin se zjevil Abrahámovi v doubravě Mamre, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle - stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl:
    "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?" Odpověděli: "Nuže, udělej, jak jsi řekl!"
    Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: "Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!" Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.
    Zeptali se: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu." (Hospodin) řekl: "Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna."



Žl 15(14),2-3a.3b-4.5bc
Odp.: 1a Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.
Odp.
Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Odp.
Nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!
Odp.




2. ČTENÍ Kol 1,24-28

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
    Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhodnutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemném rozhodnuti, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu.
    O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.




EVANGELIUM Lk 10,38-42

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta.
    Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"
    Pán jí odpověděl: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

_____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Kdybychom dnešní evangelium vzali moc doslova a jednoduše, nemuselo by to dopadnout dobře: Maminka by vám třeba řekla, abyste si uklidily v pokoji, a vy byste jí řekli, že je lepší se místo toho pomodlit, protože to Pán Ježíš říkal…Je to tak? Určitě ne. Ježíš neříká, že modlit se je lepší než pracovat; říká ale, že by modlitba měla být pevná součást našeho dne. Protože pak budeme vědět, že na nic nejsme sami; budeme vědět, že Pán Ježíš je s námi ve všem, co děláme – doma, ve škole, na prázdninách a kdekoli jinde.

 Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium nám rozhodně nechce říci, že je lepší se modlit než pracovat, že kontemplace je víc než akce. V tom případě by to měl řeholník či řeholnice v rozjímavém klášteře lepší než maminka od rodiny- což však tak není, protože to první i to druhé je křesťanské povolání. Minulý týden jsme slavili svátek sv. Benedikta z Nursie, zakladatele západního mnišství; jeho známé heslo Ora et labora – modli se a pracuj je v tomhle smyslu zcela jasné. Je to východisko celé Benediktovy řehole, a žijí podle něho všechny řády z této rodiny - včetně těch nejvíce kontemplativních komunit, jako trapisté či kartuziáni, které tráví v modlitbě velkou část dne. V našem křesťanském životě je třeba to i ono.

Všimněme si dobře, že Ježíš Martě neříká Nech té práce a pojď si taky poslechnout mé slovo. Říká jí: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Myslím, že právě v tom je velmi aktuální jádro poselství dnešního evangelia.

V naší civilizaci jsme si velmi zvykli, že téměř vše je řešitelné lidskými silami. Být aktivní, tvořivý a hledat za všech sil cestu k řešení zdánlivě neřešitelných problémů se u člověka v dnešní době cení téměř víc než cokoli jiného. Jenže pokud se příliš zabydlíme v pocitu, že všechno musíme zvládnout úplně sami, a z našeho života se postupně vytratí spojení s Bohem v modlitbě, stane se nám totéž jako Martě. Začneme se strachovat o mnoho věcí, začneme mít pocit, že jsme na to sami a že to nezvládneme. V tu chvíli si na Pána Boha možná vzpomeneme, ale opět tím způsobem, jako Marta: Pane Bože, jsem na to sám/sama, nezvládám to, proč mi nikdo nepomůže?

Mariin lepší úděl, to, co jí nikdo nevezme, je kontemplace, která nenahrazuje akci, ale předchází ji. Marie určitě pak v pravou chvíli vstala a Martě pomohla, ale s úplně jiným vnitřním postojem k věcem. Skrze modlitbu a slyšení slova měla jasné vědomí, že ona není ta, která má svou horečnou činností spasit svět, nebo aspoň své blízké. Věděla, že je tu někdo jiný, kdo tento svět zachránil a kdo jej drží ve svých láskyplných rukou. Věděla, že není na všechno sama, Kéž se nám to také daří.

 

sobota 9. července 2022

 

15. neděle v mezidobí C 2022


 

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
   "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."



Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.




2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.





EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Koho myslíte, že představuje ten milosrdný Samařan z podobenství? Mohl by to být někdo, kdo nám má být vzorem, abychom si všímali druhých lidí, když potřebují pomoct. Ale ještě lepší je, když si pod ním představíme Ježíše, a nás samotné jako toho zbitého a okradeného člověka. Protože tak se nám nejlíp ukáže, s jakou láskou a soucitem se na nás Pán Ježíš dívá a jak je nám blízko, když jsme slabí a zranění.

 

Milí bratři a sestry,

Tuto neděli čteme v evangeliu podobenství o milosrdném Samařanu. U Lukáše se setkáváme se dvěma dalšími podobenstvími – o rozsévači a o marnotratném synu – která mají s oním dnešním jednu věc společnou: jaksi spontánně je považujeme za morální apel. Když je slyšíme, asi nás jako první napadne, že po nás toto Slovo něco požaduje: aby naše srdce byla dobrá země, otevřená pro setbu Božího slova, a přinášející užitek. Abychom vstali ze svého hříchu a vrátili se do Božího domu, nejlépe ve svátosti smíření. Nebo – v případě dnešního podobenství – abychom si všímali druhých lidí v nouzi a snažili se jim účinně pomoci. Přesně tak, jak říká Ježíš v poslední větě dnešního úryvku: Jdi a jednej také tak.

Nic proti tomu všemu; jenže chápeme-li ona tři podobenství především jako výzvu k našemu polepšení, můžeme snadno upadnout do deprese. Už jsme je tolikrát slyšeli, a pořád to s tím obrácením a nápravou není moc slavné. Stále se vracíme k Otci, a za chvíli z jeho blízkosti zase utíkáme do daleké země; Boží slovo stále znovu padá na skálu našeho tvrdého srdce a do trní naší lhostejnosti a většího zájmu o všechno možné jiné; naše schopnost vidět nouzi bližního a pomoci mu má své velké limity.

Jenže poselství všech těchto tří podobenství má ještě jinou, hlubší rovinu. Myslím, že já sám jsem se s ní setkal poprvé, když jsme jako bohoslovci z římského Nepomucena chodili na přednášky exegeze Nového zákona v podání profesora Romana Penny. Otec Penna nám říkal, že je v těchto podobenstvích třeba hledat ne tolik nás samotné a to, jací máme být, ale spíš to, jaký nám v nich Ježíš vykresluje obraz Otce. V prvním podobenství seje rozsévač své zrno padni kam padni; je štědrý a velkorysý, nepočítá, která půda si to zaslouží a která ne – vždycky má naději, že i v trní a na cestě se aspoň něco uchytí a přinese užitek. Podobenství o marnotratném synu se spíš má jmenovat Podobenství o milosrdném otci – o Bohu, který nás čeká, který nás s bolestí v srdci bez přestání vyhlíží, který stále doufá, že dostaneme rozum a vrátíme se domů. A milosrdný Samařan z dnešního podobenství je obraz Krista, kterému je líto našeho zraněného a nepřítelem oloupeného lidství; který se nad námi sklání, nalévá do našich ran olej a víno a dostává nás do bezpečí.

Jestliže ona tři podobenství chápeme takto a rozjímáme-li o nich z tohoto úhlu pohledu, věci se mění. Abychom mohli být úrodnou zemí, abychom dokázali účinně milovat Boha a bližního, musíme se nejdřív nechat sami milovat. Musíme znovu žasnout nad velikostí Boží lásky k nám. A musíme se skrze tento úžas znovu otevřít Boží milosti.

sobota 2. července 2022

 Zítra místo kázání přečtu první pastýřský list našeho nového diecézního biskupa Pavla. Na homilii ke 14. neděli v mezidobí z roku 2019 se můžete podívat zde.

sobota 25. června 2022

 

13. neděle v mezidobí C 2022




1. ČTENÍ 1Král 19,16b.19-21

Čtení z první knihy Královské.

     Hospodin řekl Eliášovi: "Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!"
     Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: "Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou." Eliáš odpověděl: "Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal."
     Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.




Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11
Odp.: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.




2. ČTENÍ Gal 5,1.13-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.
   Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
   Chci říci toto: Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.




EVANGELIUM Lk 9,51-62

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby mu tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma.
   Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?"
   On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice.
   A jak šli, cestou mu někdo řekl: "Půjdu za tebou všude, kam půjdeš."
   Ježíš mu však odpověděl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Jiného zase vybídl: "Pojď za mnou!"
   On však řekl: "Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce."
   Odpověděl mu: "Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!"
   A ještě jiný řekl: "Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou."
   Ježíš mu však odpověděl: "Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království."

 ____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když svatý Pavel v listě Galatským hovoří o tom, že my křesťané jsme byli povoláni ke svobodě, myslí tím, že si můžeme dělat co chceme? To jistě ne. Pavel má na mysli spíš svobodu v tom smyslu, jako když někoho pustí z vězení, nebo mu sejmou pouta z rukou. V našem životě je mnoho věcí, které nás takhle svazují, a brání nám v konání dobrých věcí a v růstu k tomu, co je podstatné: k lásce k Bohu a ke druhým lidem. Ale jak Pavel říká: Kristus nás osvobodil: on nám dává sílu, abychom to všechno, co nám svobodu bere, dokázali překonávat.

 

Milí bratři a sestry,

Texty dnešní neděle hovoří o povolání ke vnitřní svobodě toho, kdo má následovat Krista. V evangeliu najdeme čtyři krátké dialogy Ježíše s jeho učedníky, které se týkají právě tohoto tématu; a jako by se v nich Ježíšův nárok na vnitřní odpoutanost svých učedníků stupňoval, jako by se v nich postupně odhalovalo, jak je tento Ježíšův požadavek radikální.

Ježíš nejprve kárá Jakuba a Jana, za jejich postoj k Samaritánům, kteří je odmítli přijmout. Samaritáni byli náboženská skupina odtržená od hlavního proudu židovství. Ježíšovi učedníci v jejich vesnici nebyli přijati proto, že směřovali do Jeruzaléma; Samaritáni měli totiž svůj chrám na jiném místě, na hoře Gerizím u Sichemu, dnešního Nábulusu. Jakub a Jan jsou tímto nepřijetím rozhněváni, a myslí, že Bůh by měl proti těmto kacířům vzplanout spravedlivým hněvem. Ve skutečnosti jsou však zřejmě spoutáni nenávistí a uraženou pýchou, protože si jim někdo dovolil odmítnout pohostinství; a Ježíš je vyzývá, aby se od toho všeho osvobodili. Tohle ještě pochopíme snadno a spontánně s tím budeme souhlasit: kdybychom byli vnitřně svobodní od hněvu a nenávisti vůči jinak smýšlejícím, byl by na světě ráj.

Jenomže Ježíšův nárok na vnitřní svobodu svého učedníka zde ještě nekončí. Chce, aby ten, kdo ho následuje, nebyl vnitřně vázán ani na zázemí a rodinné vztahy - tedy skutečnosti, které jsou pro náš život zcela podstatné; jsou to vlastně jedny z jeho základních pilířů. Člověk se se vším nějak smíří, jen když má kam jít spát, říká se v jedné zhudebněné básni Josefa Kainara, známé díky interpretaci písničkáře Karla Plíhala. Jenže Ježíš, když mu kdosi řekne, že ho bude kamkoli následovat, říká, že nemá, kde by hlavu složil. A nakonec přijde to vůbec nejobtížnější a nejméně pochopitelné: Ježíšův učedník má být svobodný i od svých rodinných vazeb. Může nám přijít až bezohledné a tvrdé, když Ježíš nechce svého učedníka pustit ani na pohřeb vlastního otce; a muselo to tak připadat i lidem kolem Ježíše: úcta k rodičům a povinnost pohřbívat mrtvé byla v judaismu posvátná.

Tahle radikální vnitřní svoboda, ke které Ježíš vyzývá, není ale žádný samoúčel. Dnešní evangelium je uvedeno jednou větou, která uvádí všechna další slova do kontextu: Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Ježíš, ve své vnitřní svobodě, poslušnosti vůči Otci a lásce k lidem se chystá splnit své poslání, a nic a nikdo mu v tom nemá bránit. Důvodem požadavku vnitřní svobody pro Ježíšova učedníka je právě následování Ježíše: je třeba vytvořit v srdci prostor pro to podstatné, pro to, čím se Pánu připodobňujeme - pro větší lásku k Bohu i k lidem. V tom je smysl slov dnešního evangelia: nejde v první řadě o fyzické opuštění rodiny či bezdomovectví, ale o vnitřní postoj. Jádro poselství dnešních textů najdeme také ve druhém čtení z listu Galatským: To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus… vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'.