Slavnost Seslání Ducha Svatého A 2026

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry ! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán." Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

______________________________________________________ 

Slůvko pro děti: 

Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček se týká druhého čtení z prvního listu Korinťanům. Vidíme tam ty, kteří dostali dar Ducha Svatého – to je znázorněno tím plamínkem nad hlavou, tak jak jsme to slyšeli v prvním čtení. A u každého tenhle dar Ducha způsobuje něco jiného: jedni dokáží vykládat smysl Písma, jiní slouží skutky lásky těm, kdo to potřebují, ještě jiní v síle Ducha slaví Eucharistii, takže z obyčejného chleba je sám Pán, přítomný mezi námi. Každý v síle Božího Ducha koná něco jiného, ale prospěch z toho mají všichni dohromady, celé společenství církve.

Milí bratři a sestry,

Když jsem si pročítal texty pro dnešní slavnost, dotklo se mne slovo z druhého čtení: Byli jsme pokřtěni Duchem v jedno tělo. Zdá se mi, že je to důležité sdělení, jež nám Duch Svatý chce v dnešní době připomenout, a zároveň nabídka daru, který nám chce právě zde a nyní darovat.  

Žijeme nepochybně v době poznamenané vyhroceným individualismem. Je to jistě částečně reakce na určité důrazy z minulosti, kdy se až příliš často nabádalo k sebezapření, ba i k obětování vlastní identity a vlastních potřeb jednotlivého člověka ve prospěch vyššího celku, rodiny nebo vlasti. Jenže, zdá se, nyní se kyvadlo překlopilo do právě opačné polohy. Můžeme si snadno vybavit několik symptomů tohoto stavu: vyhrocená soutěživost, neustálá potřeba sebeprezentace, vytváření bublin na sociálních sítích – skupin, kde jsou pouze ti, kteří mají podobný názor jako já a kde se členové vzájemně přesvědčují o tom, že jen oni mají pravdu. A jistě k tomu patří i krize trvalých vztahů lásky – protože od partnera očekáváme až příliš mnoho; nebo se panicky bojíme ztráty své komfortní zóny – a tak zůstáváme raději single, i když za to často platíme vysokou cenou faktické osamělosti.

Jsme-li k sobě upřímní, musíme si přiznat, že našimi lidskými silami, našim vlastním přičiněním a snahou s tím můžeme udělat velmi málo, vlastně skoro nic. Jsme dětmi své doby a žijeme v tomto reálném čase a prostředí, které v nás v tomto smyslu přiživuje našeho starého člověka, zaměřeného na sebe, velmi zraněného ve schopnosti milovat láskou, která vychází ze sebe, které leží na srdci dobro druhého stejně jako mé vlastní, která se raduje z cizího štěstí a úspěchu jako z vlastního, místo toho, abychom začali tiše závidět.

 Před chvílí jsme ovšem slyšeli svatodušní sekvenci Veni, Sancte Spiritus. Připomíná se v ní mimo jiné, jak Duch Svatý toto naše zraněné lidství napravuje: Srovnej, co je zkřivené, zahřej, co je studené. Duch Svatý narovnává naše lidství zakřivené samo do sebe; to, co zřejmě svatý Augustin nazval cor incurvatum in se ipso. Nechává roztát naše ledová srdce. Vlastními silami našeho starého člověka nezměníme, ale Duchem jsme pokřtěni v jedno tělo. Milost Ducha nám daruje nové lidství, radikálně otevřené vůči Bohu a druhým lidem – bez toho, abychom ztratili vlastní individualitu. V Božím Duchu poznáváme, že nejsme nikdy sami, že patříme k sobě jako bratři a sestry, že každý druhý člověk je jakoby mé druhé já. Pozáváme, že se opravdu můžeme radovat s radujícími a plakat s plačícími, že můžeme nést břemena jedni druhých.

 

7. neděle velikonoční A 2026

 

1. ČTENÍ Sk 1,12-14

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty.
    A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.



Žl 27(26),1.4.7-8a Odp.: 13
Odp.: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! nebo: Aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 4,13-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!  Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, ze je křesťanem.

EVANGELIUM Jan 17,1-11a

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
    Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
    Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
    Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."

------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Můžeme se společně zamyslet nad druhým čtením z listu svatého apoštola Petra. Zdají se nám ta slova zvláštní: nikdo nemá rád, když trpí, když musí snášet něco nepříjemného. Nikdo se neraduje z toho, že je třeba nemocný, nebo když se mu druzí posmívají. Ale Petr říká radujte se, že máte účast na Kristově utrpení.

Jenže v tomhle životě se nějakému trápení prostě nevyhneme. A to, jak to autor Petrova listu myslel, poznáme hned z úvodního pozdravu: Milovaní. Těžkostem života se nevyhneme, ale když víme, že nás Pán Ježíš má rád, a ty těžkosti života vlastně s námi nese, tak už nejsou tolik obtížné. A takhle se můžeme radovat i tehdy, když něco takového prožíváme.

 

Milí bratři a sestry,

V textu dnešního evangelia se zjevuje dynamika lásky v lůně Nejsvětější Trojice – a také Ježíšovo pozvání, abychom do této dynamiky prostřednictvím přijetí daru Ducha svatého sami vstoupili.

Nacházíme se na rozhraní šestnácté a sedmnácté kapitoly evangelia podle Jana. V šestnácté kapitole se Ježíš obrací ke svým učedníkům, kteří jsou smutní, protože mají za to, že když se Ježíš vrátí k Otci, je samotné opustí. Utěšuje je a slibuje jim dar Přímluvce, který je má ubezpečit o tom, že Ježíš je stále s nimi, až do konce času.

Na začátku sedmnácté kapitoly se Pán ve své velekněžské modlitbě obrací k Otci. Právě v této modlitbě se zjevuje tajemství vztahu lásky mezi Otcem a Synem: Syn patří Otci, a Otec mu dává v pohybu lásky všechno, čím sám je a co vlastní, včetně nás samotných. A Ježíš toto vše daruje těm, které mu Otec dal – dává jim dar Ducha, v němž je vlastně obsaženo všechno, co On sám dostal od Otce:

Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.

Mezi řádky tohoto textu však vysvítá ještě jedna skutečnost: pokud se hovoří o tom, že člověk ‚patří‘ Bohu, je to v úplně jiném smyslu, než když řekneme, že mu patří ostatní stvoření. Byli jsme utvořeni k Božímu obrazu, s autentickou svobodou; a proto člověk může - v určitém smyslu, ale opravdově - Bohu ‚nepatřit‘, může se zcela emancipovat, patřit jen sám sobě, stát se sám měřítkem všech věcí a sám si dávat smysl svého života. A Otec to zcela respektuje, stejně jako v podobenství otec nechává svého syna jít do daleké země. Můžeme být na Bohu zcela nezávislí, ‚nebýt jeho‘, jaksi se učinit sami pro sebe, dokonce žít tak, jako by Bůh nebyl - a v naší rozvinuté části světa takto žije zřejmě většina lidí. Pak jsme ovšem také vydáni sami sobě na pospas.

V Prologu svého evangelia na to svatý Jan naráží těmito slovy: Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi (Jn 1,11-12). Ježíšova velekněžská modlitba toto téma rozvíjí. V pravém slova smyslu patří Bohu všichni lidé, kteří se svobodně rozhodli mu patřit - tím, že přijali jeho Slovo. Svobodně se rozhodli vzdát se své autonomie, vstoupili skrze Krista do vztahu s Otcem, a tím se stali Božími dětmi. Právě o nich je v Ježíšově velekněžské modlitbě řeč, je Otec v pohybu lásky daruje Synu se vším ostatním. A Syn jim v Duchu svatém dává vše, co sám od Otce obdržel.

 

6. neděle velikonoční A 2026

1. ČTENÍ Sk 8,5-8.14-17

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.
    Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.



Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20 Odp.: 1
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země! nebo: Aleluja.

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 3,15-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!
    Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.
    Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.



EVANGELIUM Jan 14,15-21

Slova svatého evangelia podle Jana.

 Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
    Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

když po vás maminka nebo tatínek něco chtějí - tedy něco míň příjemného, než třeba Tady máš třicet korun a kup si za to zmrzlinu - uděláte to tím snáz, čím víc si uvědomíte, jak moc vás mají rádi a jak moc vy máte rádi je. Když si vzpomenete na to, jak maminka třeba celých pár nocí skoro nespala, protože jste byli nemocní, tak vám už nepřijde tak těžké ji poslechnout, když vám říká, abyste si například místo koukání do mobilu sedli a naučili se na zítřejší písemku. (A už pak ani nehledáte výmluvy, například jako že na tom mobilu hledáte na tu zítřejší písemku nějaké informace😊).

A to je, myslím, smysl těch Ježíšových slov z dnešního evangelia: Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.

 

Milí bratři a sestry,

Můžeme se nyní společně zamyslet nad Ježíšovými slovy ze začátku druhé poloviny dnešního evangelia, tedy verši 18 a 19 čtrnácté kapitoly evangelia podle Jana: Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi.

Ježíš zde jistě hovoří také o mezičase vymezeném jeho nanebevstoupením, které budeme slavit příští týden, a sesláním Ducha svatého. Nicméně pokud bychom se u zmíněných dvou veršů spokojili pouze s tímto výkladem, jejich výpověď by pro nás, současné křesťany, vlastně již nebyla aktuální.

Když jsem se tedy při přípravě této promluvy snažil výpověď dnešního Slova nějak přenést do současnosti, vyvstalo mi na mysli právě ono Nenechám vás sirotky a Svět mne už neuvidí. My, současní křesťané, v naší době a v naší velmi sekularizované části světa, můžeme mít vskutku čas od času dojem, že Ježíše nevidíme - protože už jej nevidí svět, ve kterém žijeme a ze kterého prostě nemůžeme uniknout do nějaké zbožnější reality. Jako by Ježíš - a s ním jeho Otec a náš Otec - již nebyl v tomto našem světě, a zvlášť v určitém prostředí, vůbec přítomný; jako by se křesťanská víra v naší části Evropy stávala čímsi, co již patří nenávratně do minulosti. A pokud se k tomu - na osobní rovině - v určité fázi našeho života přidá pocit, že dobrý Bůh (třeba tváří v tvář nějakým našim úpěnlivým modlitbám) mlčí, pak pokušení myslet si, že jsme v tomto smyslu opravdu sirotci, může být velmi silné.

Boží Slovo dnešní neděle promlouvá právě do této situace a do těchto našich pocitů. Ježíš nás ubezpečuje, že nás nenechá sirotky; a že uvidíme to, co svět nevidí a nezná. Apoštolové budou brzy po těchto Ježíšových slovech svědky jeho návratu k Otci, a možná si budou oněch pár dní myslet, že Vzkříšený Pán je opustil, že se vrátil domů do nebe - a tedy že v našem světě byl jen na návštěvě. Ale pak dostanou dar Ducha svatého, který je ubezpečí, že Ježíšův návrat k Otci naprosto nebyl opuštěním tohoto světa, že to bylo spíše definitivní propojení nebe a země, spojení profánního a sakrálního, naznačené již roztržením chrámové opony po Ježíšově smrti na Kalvárii. Dar Ducha svatého jim umožní - a nám také - vidět, že Ježíš je zároveň u Otce a zároveň stále mezi námi. Dar Ducha dává všem, kteří jej přijmou, poznávat a zakoušet Ježíšovu přítomnost právě tam, kde je - viděno obyčejným zrakem - zdánlivě zcela nepřítomný. Dává nám poznávat, že Vzkříšený je skutečně s námi, v našem zde a nyní, ve všech radostech i těžkostech života.

 

 

5. neděle velikonoční A 2026 

1. ČTENÍ Sk 6,1-7

Čtení ze Skutků apoštolů.

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
   Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

Žl 33(32),1-2.4-5.18-19 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrajte mu na desetistrunné harfě.
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

EVANGELIUM Jan 14,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana.

      Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
      Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
      Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
      Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci."

-------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti, máme zde opět scénku z biblických postaviček, která nám znázorňuje dnešní první čtení. Apoštolové si vybrali sedm mužů a vkládají na ně ruce ke službě – dneska bychom řekli, že byli vysvěceni na jáhny.

Apoštolové si možná předtím mysleli, že když dostali dar Ducha svatého, jsou to teď takoví duchovní supermani, kteří všechno zvládnou. Jenže brzo zjistili, že to tak nefunguje, že všechno dělat prostě nemohou, a že je potřeba, aby část svých úkolů svěřili někomu jinému.  A v tom jsou nám velkou inspirací.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se setkáváme s dvěma otázkami, které apoštolové Ježíšovi kladou. Nejprve Tomáš říká: Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu? A poté Filip: Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí.  

V těchto slovech jako by zaznívala dvě podstatná tázání věřícího člověka: Jaká je moje cesta? a Kdo je náš Bůh? Mohou nám připomenout i dvě ze tří základních filozofických otázek, tak jak je formuloval německý filozof Immanuel Kant: Co mám konat? V co mohu doufat?

Na to oboje si odpovídáme vlastně celý život. Odpovědi nikdy nemůžeme mít hotové, nevyčteme je jen tak z katechismu. Z někoho, kdo by tvrdil, že už ‚ví‘, bych asi měl obavy. Odpovědi se vyvíjejí s tím, jak putujeme našimi životy, ve které fázi našeho životního příběhu se právě nacházíme. Naše porozumění tomu, kdo je náš Bůh (nebo spíš náš vnitřní obraz, který o Bohu máme, protože pravý Bůh je vždy větší); a porozumění tomu, kam mám ve víře dále kráčet, se v průběhu našeho života mění, protože nám přibývají zkušenosti – a z nich se skládá, kamínek po kamínku, stále kompletnější mozaika poznání a zkušenosti.

Dnešní slovo evangelia z Ježíšových úst nám však v tomto celoživotním hledání dává určitý rámec. Podobu Otce i směr našeho vlastního putování poznáváme nejen z toho, co bylo řečeno – tedy ,zdola‘, ale i ‚shora‘, z Božího Slova.  A to nám říká, že odpověď na obě dvě tyto otázky je Ježíšova osoba. Kdo viděl mne, viděl Otce. A Já jsem cesta, pravda a život.

A je to důležité. Boží slovo je v tomto smyslu jakási pevná skála ve chvílích, kdy se nám může zdát, že všechno stojí na písku – kdy nám nic nepřipadá jisté, kdy máme velké pochybnosti o Bohu, o sobě i o dalším směřování našeho života. Dnešní Boží slovo nám říká, že když se celým srdcem a upřímně snažíme následovat Ježíše, nemůžeme na naší cestě zabloudit, i když její konkrétní směr v danou chvíli nevidíme. A když hledíme na Ježíšovu tvář, když ze slova Písma v Duchu svatém poznáváme, jaký je a co koná, vidíme tvář Otce – a to i tenkrát, když se nám v určité konkrétní fázi našeho života může Bůh zdát skrytý a vzdálený.

A tohle vše lze říci ještě jednodušeji – když vidíme Ježíšův život, smrt a vzkříšení, vidíme zároveň, že Otcova tvář je tvář Lásky – a že tedy, pokud se budeme v našem životě snažit milovat láskou, která nehledá sebe, budeme vždy na správné cestě, ať už nás povede kamkoli.

 

4. neděle velikonoční – neděle Dobrého pastýře A 2026

 

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
    "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
   Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim od pověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh."
   Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! " Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.



Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. nebo: Aleluja.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách , pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.



2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní!
   Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.



EVANGELIUM Jan 10,1-10

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti."

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Petr nám v dnešním druhém čtení podrobně popisuje Dobrého pastýře, Ježíše. Říká, jaký byl a co pro nás udělal. A když si to všechno uvědomíme, nebudeme už se bát ho následovat – protože víme, že nás má opravdu rád a že nás povede tam, kde nám bude dobře.

Milí bratři a sestry,

S Ježíšovým příměrem k pastýři a ovcím - jakkoli je podstatný a důležitý - máme v atmosféře naší doby docela velký problém. Ovci považujeme za archetyp někoho, kdo je nesamostatný, kdo jde vždycky se stádem; a kdo slepě a nekriticky důvěřuje tomu, jenž stádo vede, ať je to již kamkoli. Výrazy jako ‚nejsme ovce‘ se staly velmi populární v mnoha internetových diskusích, zejména v souvislosti s různými konspiračními teoriemi. V době krize autorit a v atmosféře všeobecného podezírání nám dělá velké obtíže uvěřit, že přece jen může existovat někdo jako dobrý pastýř, který vede své stádo na dobré místo - a to zcela nezištně, jen proto, že ho má rád. Vždycky se nám do srdce a mysli vloudí otázka, zda tomu dotyčnému náhodou nejde jen o jeho vlastní prospěch, popularitu a moc. A všechny negativní životní zkušenosti, které jsme v tomto ohledu zažili, tenhle pocit jen přiživují.

V tomto kontextu by nám nemělo uniknout poselství dnešního druhého čtení, z prvního listu Petrova. Je to vlastně určitý výchozí bod k pochopení a přijetí dnešního Božího slova jako celku. Petr v něm docela podrobně vykresluje obraz skutečného Dobrého pastýře, Krista:

Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.

Petr chce přesvědčit své posluchače, že Dobrý pastýř skutečně existuje. Je takový, že nás jistě nezavede na špatné místo, nemá zapotřebí nás ovládat jako loutky, o žádnou vlastní moc ani popularitu mu nejde. Jeho láska je zcela čistá a zcela nesobecká; natolik, že za nás dává svůj život.

Právě přijetím tohoto Slova a v jeho síle můžeme překonat nedůvěru, získanou jakoukoli negativní zkušeností s lidskými vůdci, a nechat se v důvěře vést. A pokud jsme tento krok již učinili, můžeme získat i tutéž zkušenost, o které zpívá žalmista. Mohli jsme v průběhu našeho životního příběhu skutečně někdy procházet údolím šeré smrti. Mohli jsme také být - třeba z našeho pohledu drsně - usměrněni kyjem nebo holí, abychom se vrátili na správnou cestu. Ale zároveň jsme v tom všem mohli zahlédnout - jako nikdy předtím - Boží blízkost a péči; ve vlastním příběhu poznat, že ten, který jde s námi a před námi, je skutečně Dobrý pastýř.

 

3. neděle velikonoční A 2026

1. ČTENÍ Sk 2,14.22-28

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
   "Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: 'Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.' "



Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11 Odp.: 11a
Odp.: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. nebo: Aleluja.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 1,17-21

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Milovaní!
Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vybrán už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.



EVANGELIUM Lk 24,13-35

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám ležíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, Takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní.
   Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: ,.Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?"
   Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli."
   A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
   Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
   Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní biblické postavičky popisují setkání učedníků s Ježíšem na cestě do Emauz ve dvou obrazech. Na začátku se Vzkříšený Pán potkává se svými učedníky úplně nenápadně, ani ho nepoznají, připojí se k nim jako jeden z nich. A povídá si s nimi o tom, co je trápí a nad čím přemýšlejí. Je to úplně stejné, jako když někdo, kdo nás má rád, hned pozná, že jsme smutní, a chce nám pomoct tím, že si s námi o tom našem smutku povídá.

A pak, když už došli do cíle, ti dva Ježíše poznají – protože udělá něco, čeho byli svědky předtím, při poslední večeři. A tak mají velkou radost. Poznávají, že je to ten stejný Ježíš, jako před Velikonocemi. Ten Ježíš, o kterém si mysleli, že je mrtvý, je Živý. A oni si to nemohou nechat pro sebe, musejí se hned vrátit do Jeruzaléma a říct to ostatním.

 

Milí bratři a sestry,

Dva učedníci jdoucí do Emauz vlastně prožívají to, co bychom dnes nazvali krizí víry – a je to krize velmi hluboká. Jsou naprosto zklamaní. To, nač zcela vsadili posledních pár let svého života, evidentně skončilo špatně. Ježíš je mrtev. Bůh Izraele, jehož Ježíš nazýval svým Otcem, nijak nezasáhl, nepomohl mu, nechal jej na holičkách.

Učedníci ovšem nemají krizi víry v tom smyslu, v jakém ji může mít člověk v moderní době – třeba tak, jak ji popisovala malá svatá Terezie ve své temné noci víry před její smrtí: Napadají mne myšlenky nejhorších ateistů. Novodobý filosofický ateismus jako přesvědčení, že žádný Bůh pravděpodobně neexistuje, není v oné době a kultuře Izraele možný. Nelze tak interpretovat ani třeba známý první verš žalmu 14: Nerozumný si v srdci říká: Bůh není. Správnější překlad podle většiny biblistů zní Bůh tu není - protože skutečné přesvědčení o tom, že Bůh není, nedává ve starověkém pohledu na svět a člověka žádný smysl a zřejmě by něco takového nikoho ani nenapadlo. Učedníkům se ale po prožitých událostech musel v myslích a srdcích radikálně proměnit jejich obraz Boha – právě pro to, co už bylo řečeno.

Kleofáš a ten druhý učedník, jehož jméno neznáme, se s tím vším vyrovnávají po svém. Odcházejí z Jeruzaléma – možná, jak bychom řekli dnes, potřebovali z toho místa ‚vypadnout‘, protože jim tam všechno připomínalo čerstvě prožitou tragédii Velkého pátku a Bílé soboty. Jdou na venkov; snad aby si trochu odpočinuli, získali odstup a trochu popřemýšleli o tom, co teď dál se životem – i když zároveň asi už na cestě tuší, že nic kloudného je nenapadne.

Vzkříšený Pán by se jim v téhle situaci jistě mohl zjevit – jak se zpívá v jedné oblíbené velikonoční písni – v blesku světla jasného.  Mohl by se jim hned dát poznat ve slávě, okamžitě utnout všechny jejich pochybnosti a hned je také třeba přísně pokárat, že neuvěřili tomu, co už jim přece dříve říkal – že se to všechno muselo stát. Jenže Ježíš člověka příliš dobře zná a příliš respektuje a miluje na to, aby zvolil takový způsob. Vstoupí do jejich krize a jejich pochybností jemně a nenápadně, nepoznán, jako jejich souputník, jako někdo, kdo je úplně jako oni. Zajímá se o to, o čem ti dva v tu chvíli přemýšlejí, z čeho jsou smutní, o čem pochybují, co si v sobě řeší. A postupně a přirozeně je doprovází k pochopení a přijetí toho, co se stalo.

Učedníci nakonec Zmrtvýchvstalého poznávají podle lámání chleba. A ono poznání je zde jistě použito v plném biblickém smyslu, tedy poznání, které je zároveň láska. Ježíšovo gesto rozlámání chleba jim ihned připomene Poslední večeři, během níž jim On projevil lásku až do krajnosti, během níž vydal sám sebe ve sdíleném soustu chleba a vína – všem, i tomu, který ho hned pak zradil. A tak nakonec Ježíše poznávají. Jejich cesta měla smysl, i když jiný, než čekali. Už se klidně mohou vrátit do Jeruzaléma, z něhož chtěli zmizet, a svědčit stejně jako předtím Marie Magdaléna: Viděli jsme Pána, a je Živý!

 

2. neděle velikonoční A 2026

1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů.

    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.



Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

_____________________________________________________

 

Slůvko pro děti: 

 Milé děti,

 v dnešním evangeliu vidíme, jak učedníky proměnilo setkání se vzkříšeným Pánem a taky jeho slovo, které jim řekl: Pokoj vám. Učedníci se napřed hrozně báli, proto byli za zavřenými dveřmi. Ale Ježíš k nim přišel – jako naschvál – zvenku, právě odtud, odkud čekali nebezpečí. A když viděli, že je to opravdu On a když slyšeli jeho slovo Pokoj vám – což vlastně znamená totéž jako Nebojte se – jejich strach se hned proměnil v radost.

 

 Milí bratři a sestry,

 Zvu vás dnes k úvaze nad první větou dnešního evangelia:

 Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

Učedníci mají strach z toho, co je tam venku, mimo zdi jejich domu, v ulicích Jeruzaléma - jenž je vlastně obrazem světa. Je to popis stavu mysli, který se v dějinách lidstva objevuje stále znovu, jen má vždycky trochu jiné formy. My dříve narození si pamatujeme, jak se v době minulého režimu lidé (zhruba generace mých rodičů) snažili uniknout šedi a marasmu reálného socialismu například hromadnými odjezdy na chaty a chalupy, nebo do trampských osad. Alespoň o víkendu si vytvořili svůj privátní svět, se svou rodinou a s lidmi, kteří byli stejně naladění a s nimiž jim bylo dobře.

 V dnešní době se totéž děje pravděpodobně nejvíce úniky do paralelního světa počítačových her a sociálních sítí. Extrémním případem je v tomto smyslu japonský fenomén zvaný hikikomori – mladí lidé, vysílení a frustrovaní neustálým tlakem japonské společnosti na výkon a úspěch ve vzdělávání a profesním životě, se raději na dlouhé měsíce zcela uzavírají do svých pokojů, kde hrají počítačové hry a jídlo si nechávají dovážet z fastfoodů.

 Důvod takových úniků do privátní sféry je poměrně jasný: reálný svět, který je tam venku, je nějak zásadně v nepořádku, představuje ohrožení, nelze se v něm dost dobře vyznat, nejsme si jistí, zda v něm uspějeme. A protože tento stav jednotlivec vlastně nemůže nijak ovlivnit, nezbývá, než z něho utéci. Dotkneme-li se specificky oblasti víry a náboženství, pak právě takovým útěkem může být přilnutí k učení nějaké sekty, která mi dá pocit pevného společenství a jakéhosi jednoduchého porozumění tomu, co by mne jinak znepokojovalo svou složitostí a nepřehledností.

 Pro Ježíšovy učedníky je tento vnější svět za zavřenými dveřmi také ohrožením. Náboženskou moc v něm mají ti, kteří Ježíše nechali ukřižovat, a učedníci se bojí, že se jim může stát totéž. Jenže Pán přichází skrze jejich zavřené dveře právě z onoho vnějšího světa, který vnímají jako ohrožení. A první slova, která jim říká, jsou Pokoj vám.

 Myslím, že je právě tohle v dnešní době velmi aktuální. Všichni nějak cítíme, že náš svět je vykolejený, jako už dlouho nebyl. Je čím dál složitější; staré, letité jistoty se rozpadají před očima, na různých úrovních vnímáme ohromné a zdánlivě nepřekonatelné rozdělení mezi lidmi. V této situaci je pokušení vytvořit si paralelní svět jen s těmi, s nimiž si rozumíme, velké.

 Ježíš však přichází právě zvenčí, z onoho prostoru, jehož se učedníci bojí. A je Živý, i když má na těle své rány. Moc jeho lásky je silnější, než všechna možná nebezpečí tam venku. A svým učedníkům dává svého Ducha, který naplňuje celý svět. Učedníci se již nemusejí bát, mohou vyjít ze své bubliny do reálného světa – který sice není v pořádku, ale je již vykoupen a zachráněn.