26. neděle v mezidobí A 2026         

1. ČTENÍ Ez 18,25-28

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Říkáte: 'Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil.
    Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře."



Žl 25 (24), 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 6a
Odp.: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v tebe důvěřovat.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 2,1-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
    Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.



EVANGELIUM Mt 21,28-32

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?"
    Odpověděli mu: "Ten první."
    Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

 Co myslíte, proč si asi ten první syn rozmyslel to svoje Mně se nechce? Přestalo se mu nechtít, dostal z ničeho nic najednou velkou chuť do práce? To asi ne. Slyšeli jsme ale, že toho, co tátovi řekl, litoval. Protože si asi uvědomil, že tatínek ho má rád, že se o něho vždycky dobře staral, a že by možná musel na tu vinici jít pracovat sám, i když už nemá tolik sil jako on sám. A právě tohle mu určitě pomohlo k tomu, aby se zvedl a šel udělat to, o co ho táta požádal.

 

Milí bratři a sestry,

 Pokud bychom oba dva syny z dnešního krátkého podobenství hodnotili jen podle jejich první reakce na otcovu žádost: Synu, jdi dnes pracovat na vinici, měli bychom je okamžitě zaškatulkované. Toho, jenž řekl Mně se nechce, bychom bez druhé půlky věty ihned zařadili do kategorie lenochů, rozmazlených fracků, kterým se nic nechce a ještě jsou drzí na rodiče. A toho druhého, s jeho přeuctivou odpovědí (všimněme si dobře, že neříká Ano, tatínku nebo Ano, otče, ale Ano, pane, skoro jako když voják odpovídá veliteli nebo služebník svému pánu) bychom zase mohli hned a bez rozmyslu považovat za vzorňáka, za někoho, kdo má podle čtvrtého Božího přikázání svého otce ve veliké úctě, kdo je absolutně poslušný a kdo se žádné práce nebojí. Jenže to všechno je jen zdání, první dojem; jak se hned ukáže, naprosto falešný.

 Ježíš, poté co pronese toto krátké podobenství, naprosto otevřeně a velmi svobodně vmete do tváře velekněží a starších lidu následující šokující větu: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Tím je okamžitě identifikuje s oním druhým synem z podobenství - s tím, jehož všichni mají za spravedlivého, za toho, který vždy a za každých okolností plní Boží svatou vůli, tak jak je obsažena v Mojžíšově Zákoně; jenže všechno je ve skutečnosti úplně jinak.

 Čtu zrovna novou knížku esejů Očima křesťana od známého salesiánského kněze Michaela Martinka. Mimo jiné v ní vydává svědectví o své dlouholeté práci vězeňského kaplana. Také o tom, jak mají blízko k Bohu ti, o nichž by to většina z nás - co sami sebe považujeme za slušné a spořádané lidi a křesťany - vůbec neřekla. Cituji jednu pasáž z této knížky, z kapitoly Naposledy ve věznici:

 A snad ještě jedna vězeňská zkušenost - možná ta nejdůležitější: lidé v těžkých situacích potřebuji Boha mnohem víc než ti, kterým se žije dobře.  Nějakým svým způsobem ho hledá skoro každý vězeň. Třeba jeden, který se do vězení opakované vrací, přitom ale upřímné v Boha věří, dokonce čte Bibli a rád na celách otevírá diskuse o víře. Uvědomuje si však svou slabost: 'Já se opravdu snažím, pane kaplane, já se modlím, aby mně Bůh dával sílu. Ale jak to do mě vjelo, tak jsem se neovládl a tomu chlápkovi jsem rozbil hubu. Hned jsem toho litoval, ale už bylo pozdě... Já vím, že jsem darebák, ale i tomu darebákovi na kříži Pán Ježíš odpustil, tak snad se slituje i nade mnou!'

 První syn z podobenství sice řekl Mně se nechce, ale pak toho litoval a šel. Možná mu ta práce moc nešla, možná by jeho vzorný bratr udělal víc a za kratší čas. Jenže on litoval svého postoje, protože si uvědomil, jak je otec k němu laskavý a dobrý, a šel - zatímco ten druhý nikoli. Celníci a nevěstky - na rozdíl od učitelů Zákona -  uvěřili Janu Křtiteli, který jim ukázal cestu. Skrze něj uvěřili, že je někdo, kdo je má rád i s jejich slabosti a jejich životním stylem, který většina zdánlivě spravedlivých považuje za jeden jediný do nebe volající hřích. Proto také tyto takzvaně spravedlivé předcházejí do Božího království.

 

 

 

25. neděle v mezidobí A 2026   

 

1. ČTENÍ Iz 55, 6-9

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.



Žl 145 ( 144 ), 2-3. 8-9. 17-18 Odp.: 18a
Odp.: Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Každý den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevystižná.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvary.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



ČTENÍ Flp 1, 20c-24. 27a

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit.
    Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.
    Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

EVANGELIUM Mt 20,1-16a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' 

_____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní evangelium tu máme zase moc hezky znázorněné biblickými postavičkami. Dělník, který pracoval celý den, si bere od pána vinice svůj dohodnutý jeden denár, ale zároveň ukazuje na jiného dělníka, který pracoval mnohem kratší dobu, ale dostal stejně jako on sám. Myslel si, že je to nespravedlivé. Myslíte si taky, děti, že to je nespravedlivé? Kdyby ten denár byl opravdu jenom mzda za vykonanou práci, bylo by to rozhodně nespravedlivé. Jenže když bychom ho chápali jako dar, pak je to úplně něco jiného.

Podobenství o dělnících na vinici nám tedy může sdělit i to, že náš život je především Boží dar - a až potom to, co z něj utvoříme my sami našimi vlastními silami.

 

Milí bratři a sestry,

 V této promluvě naváži na myšlenku, o níž jsem se s vámi snažil podělit minulou neděli, vzhledem k evangelnímu podobenství o dvou dlužnících. Zamýšleli jsme se společně nad tím, jaké je naše základní životní naladění a nakolik v něm dominuje  pocit vděčnosti vůči dobrému Bohu, který nám stále odpouští a stále nám dává novou šanci – pocit, jenž nás pak také vede k dobrotě a velkorysosti vůči druhým.

Podobenství o dělnících na vinici nás může v tomto ohledu inspirovat ještě k trochu obecnější úvaze: nakolik vnímám, že můj život je především a hlavně dar Boží lásky, a až na druhém místě to, co je můj vlastní projekt, tedy jak si svůj život utvářím sám?

Dělníci, které pán vinice najal hned ráno, sami sebe jistě považují za schopné se o sebe dobře postarat. Dnes bychom řekli, že se dokáží dobře prodat. Na místo na tržišti, kde se dělníci najímali, se dostavili brzo; přivstali si, aby tam byli včas a uspěli v konkurenci ostatních. Pokud si ono místo představíme jako typický orientální bazar (kde námezdní dělníci prodávají svou pracovní sílu, jako jiní třeba ovoce, ryby nebo hrnčířské výrobky), můžeme si také dost dobře představit, jak vystavují na odiv své schopnosti; jak hlasitě vykřikují, že za den očešou víc hroznů než jiní nebo jak jsou odolní vůči pražícímu slunci, takže nebudou potřebovat polední pauzu.  A když je pán vinice hned ráno najme, je to potvrzení jejich schopnosti dobře pracovat, vydělat si peníze a zabezpečit sebe i svou rodinu. (Jeden denár za den práce byla přitom obvyklá taxa, za kterou se dělníci v Ježíšově době najímali). Dělníci poslední hodiny jsou nepochybně v očích těch prvních loseři, neschopní nemakačenkové, kteří se na tržišti celý den poflakovali; a pán vinice se nad nimi vlastně slitoval, aby neumřeli hlady.

Jenže na konci dne dá pán vinice celodenní mzdu úplně všem, a to je pro dělníky, kteří pracovali celý den, skandál a nespravedlnost: Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko! V hospodářově odpovědi se však vyjevuje smysl celého podobenství: Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?

Dobrý Bůh si s tím, co je jeho vlastní - tedy plnost Života a Lásky - dělá, co chce: rozdává to svobodně a všem, nezávisle na jejich výkonu. Napadla mne v téhle souvislosti část Ježíšovy řeči o dobrém pastýři z desáté kapitoly evangelia podle Jana, s podobnou výpovědí jako podobenství o dělnících na vinici:  Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti. Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, (jak) vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk ‒ a vlk je uchvacuje a rozhání. Zloděj bere, co není jeho. Najatý za mzdu je na tom o krůček lépe, dostal se alespoň na úroveň toho, co je spravedlivé: udělá svou práci, dostane za ni zaplaceno a nic víc jej nezajímá. Dobrý Pastýř ovšem z lásky dává svůj život, aby jej měly i jeho ovečky.

V atmosféře současné doby je obtížné chápat náš život především jako Boží dar; stále je nám opakováno, že si svůj život musíme utvářet a řídit sami, že musíme pracovat na tom, abychom byli krásní, bohatí a úspěšní, ať již v čemkoli - neboť to od nás všichni čekají. A pokud v tom neuspějeme, náš život jako by ztrácel smysl. Nedávno jsem na Českém rozhlase slyšel reportáž o vysoké míře sebevražednosti v Jižní Koreji, zemi extrémně orientované na vzdělání, profesní úspěch a výkon. Nakonec se tam ovšem řešilo hlavně to, jak zabezpečit jistý vysoký most v hlavním městě Soulu - mezi sebevrahy oblíbený - aby rozhodnutí vzít si život bylo pokud možno technicky nerealizovatelné. Jakoby se s kořeny tohoto fenoménu vlastně nedalo nic dělat.

Podobenství o dělnících na vinici je pro nás tedy silným připomenutím, že náš život má smysl sám o sobě, nezávisle na jeho okolnostech. Že je to především a zejména dar Boží lásky, velkorysosti a dobroty.

 

24. neděle v mezidobí A 2026        

1. ČTENÍ Sir 27, 33-28, 9 ( řec. 27, 30-28, 7 )

Čtení z knihy Sirachovcovy,

    Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení?
    S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí?
    Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, (vzpomeň) na hnilobu a smrt a dbej přikázání!
    Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, (vzpomeň) na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu!



Žl 103 ( 102 ), 1-2. 3-4. 9-10. 11-12 Odp.: 8
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy, shovívavý a nadmíru dobrotivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Nechce se přít ustavičně ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 14, 7-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.



EVANGELIUM Mt 18, 21-35

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?" Ježíš mu odpověděl: "Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát.
    Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal ho prodat i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil.
    Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: 'Zaplať, co jsi dlužen!' jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí.
    Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh.
    Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

To, co říká Pán Ježíš Petrovi o odpuštění, je potřeba pochopit správně. Jinak by si někdo z vás mohl pořídit třeba deníček s nadpisem: Kolikrát jsem už odpustil svému bráškovi. A začal by si dělat čárky; a až by jich tam bylo sedmdesát sedm, tak už by bráškovi neodpustil nikdy nic.

Jenomže číslo sedm je v Bibli používáno symbolicky jako číslo, které znamená, že je něco dokonalé – třeba jako když nějaký sportovec dostane ve svojí disciplíně za svůj výkon plný počet bodů. Takže těch sedmdesát sedm znamená, že máme odpustit vždycky.

Milí bratři a sestry,

 Podobenství o dvou dlužnících je tradičně vykládáno ve smyslu poslední, vysvětlující Ježíšovy věty Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte. Máme být milosrdní a odpouštějící vůči druhým, protože Bůh je nekonečně víc milosrdný a odpouštějící vůči nám samotným. Jenže pokud bychom se na výklad dnešního evangelia dívali pouze takto, mohli bychom naši snahu o odpuštění druhým vnímat jen jako křesťanskou povinnost a nic víc.

 Myslím, že v dnešním podobenství jde ještě o něco více – totiž o to, jaké je základní existenciální naladění našeho života. Můžeme se tázat, jaké jsou pomyslné brýle, skrze než vidíme sebe samé, druhé lidi i celou skutečnost.

 Mohli bychom – jako křesťané – stále žít v základním naladění vděčnosti a radosti: že jsem milován bez podmínek; že mi dobrý Bůh dává každý den novou šanci žít svůj život dobře a naplno, i když jsem ji třeba předtím už tisíckrát zmařil. S tímto základním životním postojem pak vidíme kolem nás spíš dobro, dokážeme mít rádi druhé lidi i s jejich chybami a hříchy – a v neposlední řadě dokážeme mít zdravě rádi sami sebe. Jenže dnešní evangelium nás učí, že toto naladění můžeme snadno ztratit.

 Služebník, jenž byl svému pánovi dlužen astronomickou částku, možná tenhle pocit chvilku měl. Bylo mu odpuštěno, byl volný, mohl začít znovu. Musel cítit ohromnou vděčnost vůči svému pánovi. Svět musel v tu chvíli vypadat jako dobré a krásné místo, ten služebník se jistě radoval – a řekli bychom, že nad nějakými sto denáry dluhu tedy mávne rukou, protože se v této optice jeví jako banalita. Jenže to se nestalo. Při setkání se svým vlastním dlužníkem se situace úplně otočila – do zorného pole toho člověka se hned dostala skutečnost, že mu někdo něco dluží a nechce mu to vrátit, a zcela mu zakryla vše ostatní, i ono odpuštění, jež sám právě zažil. A pak zřejmě následoval i řetězec dalších myšlenek: že na světě vlastně není žádná spravedlnost, že lidé jsou v principu špatní, že se poctivě pracující člověk nedovolá toho, co mu právem náleží. A to vše se vzápětí přelévá do agresivity: Začal ho škrtit a křičel: 'Zaplať, co jsi dlužen!'

 V naší zemi žijeme – ve srovnání s mnoha jinými zeměmi světa – v neskutečném blahobytu, kvalitou života se řadíme zhruba mezi dvacítku nebo třicítku nejlepších států na celé planetě. Jenže jsme jako onen nešťastný člověk s odpuštěným dluhem: ve veřejném prostoru panuje často atmosféra podezírání, stěžování si, stálé nespokojenosti a nabručenosti – a z toho potom samozřejmě těží různí dezinformátoři a populisté. S tímto základním přístupem k životu pak vidíme druhého již ne jako bratra či sestru, ale spíš jako toho, kdo nám něco dluží, kdo nás nějak obtěžuje, kdo je naším protivníkem nebo minimálně konkurentem. Potkat někoho s oním základním životním naladěním radosti, vděčnosti a naděje, že svět je přes všechno dobré místo, je čím dál vzácnější.

 Právě proto je tak důležité, abychom měli náš duchovní zrak upřený na Boží dobrotu a lásku. Abychom na ni ve shonu všedních starostí nezapomínali, abychom si stále připomínali velké Boží skutky v našem životě.  Vnímání Boží lásky nás uzpůsobuje ke schopnosti milovat, vědomí velkého Božího milosrdenství nám dává dar milosrdenství vůči druhým. A vědomí, že Bůh ve mně vidí vždycky to dobré, nás uschopňuje vidět dobro ve druhých.

 

 

 

23. neděle v mezidobí A 2026     

1. ČTENÍ Ez 33, 7-9

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš slovo z mých úst, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: 'Zemřeš!' a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš."



Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy:"
Odp.



2. ČTENÍ Řím 13, 8-10

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání 'nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.'
    Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.


EVANGELIUM Mt 18, 15-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

  Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
    Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
    Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."     

_________________________________________________________________                                            

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Jako každý rok na začátku školního roku Vám dnes na konci mše svaté požehnám školní aktovky a pomůcky. A jako každý rok vám taky připomenu, že to požehnání není žádné kouzlo, skrze které by vám vědomosti z učebnic samy naskákaly do hlavy, nebo by se třeba samy ořezávaly pastelky. I když budeme žehnat vaše věci do školy, to požehnání je hlavně pro vás. Aby vás to ve škole bavilo, abyste rády poznávaly nové věci, abyste moc nezlobily pány učitele a paní učitelky; nebo abyste se dokázaly přemoct udělat něco, do čeho se vám nechce, ale je to potřeba. A taky abyste vytvářely hezké společenství a přátelské vztahy se spolužáky.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení a evangelium nám nabízejí dva různé pohledy na tutéž skutečnost. Ve třinácté kapitole listu Římanům hovoří svatý Pavel o lásce k Bohu a bližnímu, jež je konečným naplněním Mojžíšova Zákona – a tedy, již v novozákonním pohledu, také naplněním a smyslem všeho, co jako křesťané věříme a ve víře konáme.

Evangelium pak hovoří o tom, jak tato láska, konkrétně žitá, vytváří a udržuje společenství, v němž se již zde na zemi zpřítomňuje a zviditelňuje Boží trojiční Láska - v němž již zde a nyní přichází Boží království, které nám Ježíš přinesl.

Dnešní úryvek z listu Římanům mimo jiné vypovídá o tom, že jednotlivá přikázání Desatera, formulovaná negativně (nebudeš cizoložit, zabíjet, krást; nebudeš žádostivý) nejsou především zákazy, ale spíš ukazatele cesty k pozitivně formulovanému hlavnímu a nejdůležitějšímu přikázání (Miluj svého bližního jako sebe sama). Každý jednotlivý hřích ničí lásku a z ní vyplývající jednotu, obrací nás k sobě samým na úkor druhého a tím trhá společenství. Dobře je to vidět na dvojici řeckých sloves s protikladným významem syn-ballein a dia-ballein, z nichž pocházejí naše výrazy symbol a ďábel. Dia-ballein znamená něco rozdělit či roztrhnout, zatímco syn-ballein naopak spojit takto rozdělené části znovu dohromady. Hřích rozděluje společenství, láska jej zase spojuje.

Z toho pak vyplývá vše, o čem hovoří Ježíš v dnešním úryvku evangelia. V jeho první části ukazuje, jak je zachování společenství zásadně důležité; a že je v případě ohrožení jednoty nutné použít opravdu všechny možné prostředky, které jsou k dispozici - od domluvy mezi čtyřma očima až po intervenci celého společenství místní církve - předtím, než se přistoupí k bolestivému kroku vyloučení. Teprve až všechny tyto prostředky selžou, je dotyčná osoba pro společenství jako celník nebo pohan – což ovšem neznamená, že se nad ní definitivně láme hůl. I tento extrémní a bolavý krok má nakonec vést k obrácení, uzdravení a návratu do společenství.

A nakonec, ve druhé polovině dnešního úryvku evangelia Ježíš mluví o tom, jak se právě ve společenství věřících zjevuje Boží přítomnost a Boží moc mezi námi. Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."     

 

 22. neděle v mezidobí A 2026     

1. ČTENÍ Jer 20, 7-9

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají: Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den.
    Řekl jsem si: "Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem."
    Tu se ( Hospodinovo slovo ) stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.




Žl 63 (62), 2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.




2. ČTENÍ Řím 12, 1-2

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

    Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

EVANGELIUM Mt 16, 21-27

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen.
    Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!"
    On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské! "
    Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši?
    Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš v dnešním evangeliu říká svým učedníkům, že musí jít do města Jeruzaléma; a tam bude muset trpět a zemřít. Petr mu říká to, co bychom mu v tu chvíli řekli asi i my všichni: To se Ti přece nemůže stát! A myslí to určitě dobře, protože má Ježíše rád. Když máme někoho rádi, vůbec nechceme, aby se mu stalo něco zlého.

Jenže Pán Ježíš ho za ta slova vůbec nepochválí. Neřekne mu, že ví, že to Petr myslí dobře; nepoděkuje mu, že chce, aby se mu nestalo nic zlého. To, co mu řekne, je drsné. Možná byl Petr po tom, co mu Ježíš řekl, dost smutný.

Ježíš ale chtěl, aby Petr pochopil jednu moc důležitou věc: to, že život žitý v lásce k Bohu a ke druhým je mnohem lepší než život, který je třeba dlouhý a pohodlný a bez velkých trápení, ale je prožívaný vlastně jen pro sebe. Ježíš zemřel nehezkou smrtí jako mladý člověk; ale jeho život byl ten nejpovedenější a nejnaplněnější život ze všech, protože nejvíc miloval.

 

Milí bratři a sestry,

Jedním ze stěžejních sdělení dnešního stolu Božího slova je Ježíšův výrok Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.

V souvislosti s touto větou jsem včera na světové síti našel obrázek, který si můžete prohlédnout na mém blogu, kam umísťuji své promluvy. Je to památeční kartička z roku 1869, podobná dnešním primičním obrázkům, které si novokněží nechávají vytisknout u příležitosti svého svěcení a první mše svaté. Není ovšem z primice, ale z pohřbu jednoho nejmenovaného obyčejného člověka: otce rodiny žijícího ve vlámské části Belgie.

Stylem kresby je to dost typický svatý obrázek z devatenáctého století, ale jeho motiv je poměrně neobvyklý. Ve středu je klečící Ježíš s křížem na ramenou, na kterém je nápis Jsem obtížen všemi vašimi hříchy. Zbytek obrázku tvoří mnoho podobných, vzájemně propletených křížů. Na každém z nich je napsána nějaká lidská bolest nebo těžkost života; to vše, co i v naší velmi sekulární společnosti nazýváme v obecné mluvě ‚křížem‘. Je to všechno to, co v každém normálně žitém lidském životě nevyhnutelně přichází.

Jelikož jsou všechny tyto nápisy ve staré vlámštině devatenáctého století, nechal jsem si je přeložit umělou inteligencí. Mnoho z nich jsou skutečnosti jako ztráta přátel, ztráta majetku, vězení, nemoci, nepřízeň osudu, pomluvy, ponížení nebo pronásledování. Vyskytují se tam však i kříže, které souvisejí se slabostmi nebo obtížemi naší víry, či vyložené s naším hříchem: vlažnost, skrupule, pocit vlastní méněcennosti. Na jednom z oněch křížů je například i nejednoznačný nápis inzurien/inzupien, který může v dobové vlámštině znamenat buď zranění od druhých lidí, nebo nekontrolovanou náklonnost k alkoholu.

Když jsem si četl překlad všech těchto nápisů na křížích z obrázku, myslel jsem na všechny životní příběhy různých lidí, které mi svěřují ve zpovědnici, stejně jako všem mým kněžským spolubratřím - zvláště v centrální zpovědní službě naší diecéze v brněnském kapucínském klášteře, kam přicházejí lidé z celého Brna i jeho širšího okolí. Víceméně všechny ty kříže života, které jsou na onom téměř sto šedesát let starém belgickém obrázku, slýchávám ve zpovědích i dnes; v době, která je jinak téměř ve všem úplně odlišná. Některé věci se prostě nemění.

Právě skrze tohle můžeme chápat hluboký smysl oněch Ježíšových slov z dnešního evangelia. Jeho apel Kdo chce jít za mnou… není v první řadě výzva k nábožensky motivovanému hrdinství - v tom smyslu, že chceme-li následovat Ježíše, musíme se prostě připravit na nevyhnutelné utrpení. Ježíš nám chce zároveň sdělit i to, že pokud se opravdu odvážíme jej následovat, pak při nesení našich vlastních křížů nejsme nikdy sami. Ježíš je v srdci všech našich životních bojů a trápení. Ono Kdo chce jít za mnou z dnešního evangelia znamená zároveň také Ježíšovo ubezpečení z jedenácté kapitoly téhož evangelia podle Matouše:  Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

  

 Na zítřejší neděli 23. 8.  jsem v naší farnosti přeložil naši titulární slavnost. 

Sv. Bartoloměje - titulární slavnost našeho kostela 2026

 

PRVNÍ ČTENÍ Zj 21, 9b -14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Anděl ke mně promluvil: "Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!"
    Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis.
    Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.



Žl 145 (144), 10 - 11. 12 - 13ab. 17 - 18 Odp.: srv. 12
Odp.: Ať tvoji zbožní, Hospodine, vypravují o slávě tvé vznešené říše.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.

 

DRUHÉ ČTENÍ 1.Petr 2,4-5.9-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!

     Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.

    Vy jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal' ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste 'nebyli (jeho) lid,' teď však jste lid Boží, žili jste bez milosrdenství,' teď však se jeho 'milosrdenství na vás projevilo'.

 

EVANGELIUM Jan 1, 45 - 51

Slova svatého evangelia podle Jana.    

Filip potkal Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta."
    Natanael mu namítl: "Může z Nazareta vzejít něco dobrého?" Filip odpověděl: "Pojď a podívej se!"
    Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti."
    Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl:  ‚,Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem."
   Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele! " Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci."A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.'

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Bartoloměj, patron našeho kostela, kterého si dnes připomínáme, v dnešním evangeliu vystupuje pod jménem Natanael. Když mu jeho kamarád Filip říká o Ježíšovi z Nazareta, Natanaelovi se to moc nezdá, protože si myslí, že z Nazareta přece nic dobrého nemůže přijít. Třeba jako my, kteří žijeme v celkem klidném a spořádaném Žebětíně, bychom si mohli říct, že až pojedeme do centra Brna, raději se vyhneme třeba Cejlu nebo Francouzské ulici, protože to je přece ten brněnský Bronx a nic dobrého nás tam určitě nepotká - hlavně ne, až se bude stmívat.

Ale Natanael měl to štěstí, že se dokázal přes tenhle svůj divný pocit přenést a šel se na Ježíše podívat. A protože to dokázal, tak taky mohl poznat, že Ježíš je opravdu Mesiáš, Spasitel světa.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu je na pár řádcích popsána neuvěřitelná osobní proměna Natanaela, syna Tolmaiova - Bar Tolmaie, tedy našeho patrona svatého Bartoloměje. Je patrná jen z oněch tří krátkých vět, které jsou v dnešním úryvku citovány jako jeho přímá řeč. Na začátku je zdánlivě nepřekonatelná skepse: Co může z Nazareta vzejít dobrého? Uprostřed příběhu je však již nečekaný úžas: Odkud mne znáš? A na konci je vroucí vyznání: Mistře, ty jsi syn Boží, ty jsi král Izraele.

Při rozjímání o dnešním evangeliu jsem si vzpomněl na svou vlastní konverzi a návrat do katolické církve někdy před třiceti lety. A zároveň jsem při tom myslel na mnoho mně podobných konvertitů, které jsem - již jako kněz - měl tu čest v minulých letech doprovázet. Ten příběh, i když je vyprávěný ve zkratce, mi připadá v tomto smyslu velmi současný a aktuální.

Natanael - jako každý zbožný Izraelita - očekává Mesiáše. Doufá, že Hospodin jednoho krásného dne sešle definitivní spásu a záchranu pro svůj lid, tak jak slíbil. Tím se podobá téměř každému člověku, ať již věřícímu či nikoli, ať již žijícímu před tisíci let, nebo dnes. V nějakou formu záchrany světa - nebo alespoň jeho radikálního zlepšení - vkládá naději snad každý, kdo se ještě nestal úplným cynikem, přesvědčeným o tom, že svět je bytostně špatné a nenapravitelné místo a člověk jakbysmet. Skoro všichni lidé tak či onak vnímají, že svět by mohl a měl být místo mnohem lepší.

 Mám v téhle souvislosti moc rád jedno místo z filmu Až na konec světa, který na začátku devadesátých let natočil německý režisér Wim Wenders.  V odlehlé australské buši se manželský pár v pokročilém věku dozvídá z rádiového signálu, že po nedávném výbuchu nukleárního satelitu na oběžné dráze Země lidská civilizace přežila a že tedy oni a jejich komunita nejsou posledními lidmi na světě. Žena (hraje ji slavná Francouzka Jeanne Moreau) ovšem právě umírá, a její manžel v podání neméně slavného švédského herce Maxe von Sydow jí zoufale říká: Miláčku, rozhodla ses odejít teď, když jsme se dozvěděli, že svět je v pořádku? Ale manželka mu odporuje: Svět není v pořádku.

V nějakou spásu světa doufáme mnozí, lišíme se jen v tom, odkud ji vlastně čekáme. Když mi bylo dvacet a začínal jsem studovat biologii na brněnské přírodovědě, věřil jsem v moc vzdělání, vědy a technologií a naivně jsem se domníval, že lidstvu právě tohle jednou v budoucnu přinese ráj na zemi. Někdo jiný může - podobně naivně - například věřit některým mesiášsky vystupujícím politikům, či ještě někomu nebo něčemu jinému, každý si může doplnit, co je mu libo.

Za Natanaelem tedy v tuto chvíli přichází Filip a říká mu, že objevil Mesiáše: Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta." Natanael reaguje velmi skepticky: Může z Nazareta - z toho Západákova - vzejít něco dobrého? Jako bychom v této odpovědi slyšeli hlas mnoha současných lidí: Co může vzejít dobrého z katolické církve, z té podivné autoritářské organizace zamrzlé svým učením ve středověku, plné tutlaných sexuálních i jiných skandálů, ve které mají faktickou moc pouze celibátní muži oblečení do krajkových oblečků se sukní? Je tu už dva tisíce let, a svět se za tu dobu evidentně příliš nezlepšil; a když už, pak až s příchodem novověku, kdy ovšem církev v Evropě svůj monopol na moc a pravdu konečně ztratila.

Natanaelův přítel Filip - jako ten, který již předtím sám pro sebe objevil, že spása je opravdu v Ježíši z Nazareta - musel tuhle silnou skepsi cítit, a byl by mohl nechat se jí odradit; mohl by si říci, že Natanaela nemá cenu přesvědčovat. Ale on v tu chvíli řekl možná to nejlepší, co mohl - Natanaela vyzval, ať se pokusí odložit své předsudky a přesvědčí se sám. Pokusí se ho pozvat do Ježíšovy blízkosti, k osobnímu setkání. Pojď a podívej se! 

Natanael se nechal přesvědčit - a tak se mohl setkat s Ježíšem bezprostředně a zcela osobně. A toto setkání jej překvapilo. Zjistil, že ten člověk z Nazareta o něm ví všechno:  Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem. Ale to, že jej Ježíš zná, Natanaela neděsí, protože ještě před tím poznává, že ho Ježíš přijímá s láskou a že vůbec nevidí jeho počáteční skepsi, ale spíš onu upřímnost, která je za ní: To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.

Takto Natanael Bar Tolmai - díky Filipovi a díky tomu, že on sám byl schopen překročit své předsudky - objevuje na nečekaném místě a v nečekaném člověku spásu světa, skutečného Mesiáše; a toto své nově nabyté poznání vyznává: Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele!

 Tuto neděli jsem mimo farnost. K promluvě o dvacáté neděli v mezidobí ročního cyklu A z roku 2023 se můžete vrátit zde.