neděle 18. října 2020

 29. neděle v mezidobí A - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře


obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

video z biblických postaviček k evangeliu zde:

 


sobota 17. října 2020

 

29. neděle v mezidobí A 2020


1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).


Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

     Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.


EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." 

___________________________________________________________ 

 Milí bratři a sestry,

můžeme dnes rozjímat o postavě krále Kýra, o němž hovoří úryvek z prvního čtení. Kýros II Veliký byl jedním z nejvýznamnějších vládců starověku. Založil perskou říši, která byla asi 500 let před Kristem územně největší říší Blízkého východu; a jednou ze tří největších velmocí v regionu – ostatní dvě byly Egypt a Mezopotámie, babylónská říše. Kýros roku 539 před Kristem oblehl Babylón; odvedl vodu z řeky Eufrat, která se pak dala přebrodit, a velkoměsto dobyl.

Pro lid Izraele znamenalo Kýrovo dobytí Babylónu konec jejich babylónského exilu – Kýros o dva roky později vydal edikt, na jehož základě se Izraelité mohli vrátit domů, do zaslíbené země. Ve starozákonní knize Ezdráš se dokonce říká, že Kýros vnímal své vítězství jako dar od Hospodina, a proto přikázal, aby byl obnoven jeruzalémský chrám. Z jiných pramenů ale víme, že Peršan Kýros vůbec neměl stejnou víru jako zbožný Izraelita: spíš to vypadá, že to byl vladař velmi tolerantní vůči kultuře a náboženství jednotlivých etnik, jež žila na území jeho obrovské říše, a v těchto ohledech jim dopřával co největší míru svobody. V tomto smyslu je pohled čtyřicáté páté kapitoly proroka Izajáše realističtější, než kniha Ezdrášova - protože říká, že Hospodin si vyvolil krále Kýra, i když ho on sám nezná - a skrze něho vykonal skutek vysvobození a záchrany svého lidu z babylónského zajetí, podobně jako předtím skrze Mojžíše ze zajetí v Egyptě. Boží záměr záchrany svého lidu se tak uskutečnil skrze člověka, který vlastně s Hospodinem vědomě nespolupracoval.

Výpověď tohoto Božího slova je celkem zřejmá i pro nás, kteří žijeme o tisíce let později. Boží záměr zachránit člověka a svět se jistě uskuteční; Boží království lásky a pokoje nakonec přijde: a to i skrze skutky lidí, kteří nejsou věřící, kteří nevědí, že i skrze ně Bůh koná svůj záměr spásy.

Toto poznání by nás, křesťany, mělo vést k velkému respektu vůči všemu dobrému, co se děje, ať již to má původ kdekoli. Právě v době, ve které žijeme, jsme často svědky projevů nesobecké lásky a velkého osobního nasazení ze strany lidí, kteří by se za věřící vůbec sami nepovažovali. Pokud tyto skutečnosti dobře zahlédneme, pokud si to vše nenecháme překrýt příkrovem špatných zpráv, kterými jsme hojně zásobováni, uvidíme, že Boží království přece jen roste, pomalu, ale jistě: uvnitř viditelných hranic církve, i mimo ně.

středa 14. října 2020

 15. října 2020 - památka svaté Terezie od Ježíše (z Avily), panny a učitelky církve - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře


(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)



sobota 10. října 2020

 

28. neděle v mezidobí A 2020



1. ČTENÍ Iz 25,6-l0a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína.
    Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu, neboť Hospodin to pravil.
    V ten čas se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře."



Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5-8 Odp.: 6cd
Odp.: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ Flp 4,12-14.19-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení.
    A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, bud' sláva na věčné věky! Amen.


EVANGELIUM Mt 22,1-14

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích:
    "Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít.
    Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili.
    Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: 'Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
    Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: 'Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'
    Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených."


______________________________________________________________

Slůvko pro děti – biblické postavičky:

Milé děti,

Ta svatební hostina, o které se v dnešních čteních mluví hned dvakrát, je obraz nebe. Věříme a doufáme, že jednou, na věčnosti s Pánem, už nebude žádný smutek, že tam bude plnost života a radosti. Pán Ježíš ale nakonec říká Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. K tomu je potřeba něco dodat, abychom to dobře pochopili: Mnoho znamená všichni. Na tu slavnost jsou pozváni opravdu všichni lidé. Jenže co to málo vyvolených? Já si myslím, že Pán Ježíš to říká trochu provokativně, trochu aby nás popíchl. Nechce tím prozradit, jestli bude nakonec zachráněno málo, nebo hodně lidí. Chce nás těmi slovy pobídnout, abychom žili s Ním a dělali pokroky v lásce; aby to pro nás bylo to nejdůležitější v životě. Když tak budeme žít, určitě budeme moci na tu slavnost všichni jednou vstoupit.

 

Milí bratři a sestry,

Možná jedna z nejtěžších věcí, kterou nám současná situace přináší, jsou obavy o budoucnost; obavy z toho, co všechno ještě může přijít a jaký to bude mít dopad na naše životy. Proto cítím, že více než co jiného by se nám dnes skrze slyšení a výklad Božího slova mělo dostat povzbuzení.

Dnešní Boží slovo hovoří o tom, co nám o budoucnosti říká naše víra. Ta úplně konečná budoucnost, to, co ve víře čekáme na konci životního příběhu každého z nás, i na konci dějin, je Boží dar. Je to slavnost lásky a společenství; lepší obraz než svatební hostina asi není možné vymyslet. Izajáš v onom poměrně krátkém úryvku z 25. kapitoly popisuje vlastně vše, co je v tomto konečném Božím zaslíbení obsaženo: Hospodin sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu. Spása, kterou nyní prožíváme zatím jen v naději, se stane konkrétní skutečností; poznáme, že toto Boží zaslíbení nebyla iluze:  V ten čas se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí. Jásejme a radujme se z jeho spásy.“

Evangelium je pak do velké míry úvahou o tom, nakolik jsme toto Boží zaslíbení schopni vzít vážně, uvěřit mu a žít z něho. Ti první pozvaní, kteří však pozvání nepřijali, jsou obrazem naší vědecky a technologicky vyspělé civilizace, která má zdánlivě na všechno recept. Spoléháme se na své vlastní prostředky, slovy evangelia na svá pole a své obchody. Připadá nám, že ono Boží zaslíbení je až příliš krásné, než aby to byla pravda; vlastně s ním nepočítáme, neboť stavět si vzdušné zámky není na místě, a my si přece vlastní budoucnost dokážeme vyprojektovat sami. Jenže právě tohle přesvědčení nám události letošního roku dost nabouraly. Zjistili jsme, že mít věci pod kontrolou úplně nejde, a že budoucnost ve svých rukou nemáme.

Tohle poznání, jakkoli může být znepokojivé, nám však může připomenout Boží zaslíbení budoucnosti, kterou dává jen On sám. Nemá to znamenat, že zůstaneme sedět se založenýma rukama a čekat na soudný den. Neznamená to nevážit si vší práce a úspěchů lidského vědění; všech prostředků, které používáme, abychom se vrátili k normálnímu životu. Znamená to jen a jen brát vážně Boží zaslíbení; to, že Boží plán spásy tohoto světa již nemůže nic zvrátit. Tak budeme ve všem, co konáme a prožíváme - dokonce i ve všem, čeho se obáváme - mít nakonec v srdci pokoj a radost.

sobota 3. října 2020


27. neděle v mezidobí A 2020



1. ČTENÍ Iz 5,1-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu.
    Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
    Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí!
    Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
    Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
    Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.
    Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!



ŽI 80 (79), 9+12. 13-14. 15-18. 19-20 Odp.: Iz 5, 7a
Odp.: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
Odp.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 4,6-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

 Bratři a sestry!
    O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
    Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.


EVANGELIUM Mt 21,33-43

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
    Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.'
    Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
    Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
    Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."

 (Místo slůvka pro děti bude první část vyprávění o dr. Františku Noskovi)

 Milí bratři a sestry,

 Před několika lety vyšel hojně mediálně komentovaný průzkum religiozity mladých lidí v ČR, který jednoznačně ukázal, že většinu jich zajímají duchovní témata, mnoho z nich hledá Boha či absolutno a jen menší část jsou přesvědčení ateisté. Jenomže velmi málo z nich se při tomto hledání chce spoléhat na církve - považují je za zkostnatělé instituce, které nepřejí svobodě a lidským právům. Podle jiného průzkumu třetina obyvatel Česka církvím rozhodně nedůvěřuje, a zdá se, že jinde v Evropě situace nebude o moc lepší.

 Věřím, že pokud tyto průzkumy sledujete také, tak vás to trápí podobně jako mne. A tato starost a bolest se může přelít v několik jiných vnitřních pocitů -  šlo by například šmahem odsoudit většinu našich spoluobčanů, že se nesnaží pochopit, co to církev je, a vybírají si duchovno podle svých momentálních pocitů a libostí. Můžeme mít rovněž vztek na neobjektivní, zlé a zaujaté novináře, kteří zdůrazňují problémy a skandály a dělají z nás křesťanů pokrytce, přičemž vůbec nevidí to dobré a krásné, co se v církvi děje. Nebo v tom všem můžeme přímo vidět působení zlého nepřítele. A možná budeme mít v každém tomto případě kousek pravdy. Jenže dnešní Boží slovo soudí spíše nás, než ty, kteří jsou mimo.

 Tradiční zjednodušený výklad dnešních čtení byl ten, že vinice je lid Izraele, židovský národ, který Hospodin stále zahrnuje svou láskou a péčí, ale on mu vzdoruje, což se nakonec projeví tím, že iniciuje Ježíšovo ukřižování a jsou proto Bohem zavrženi, přičemž nový vyvolený lid je církev. Tento výklad byl ideovým základem křesťanského antisemitismu, který vydržel až do dvacátého století a leckde vyplouvá dodnes na povrch. Jenže - má-li Slovo promlouvat k nám dnešním křesťanům, nemůžeme jeho výpověď odbýt tím, že nás Bůh chválí za to, že my jsme Krista přijali, a že je tedy všechno v pořádku.

 Slova o vinici, která navzdory láskyplné péči svého hospodáře nevydává plody, jsou jednoznačně adresována i církvi.  A jsou tvrdá, zejména první čtení. Hospodář čekal spravedlnost - a hle, nepravost, čekal právo, a hle -bezpráví. Čekal, že vinice ponese hrozny - sladké, výživné plody, které dávají víno, obveselující srdce, a ona plodí pláňata - kyselá, nestravitelná, ze kterých může být člověku maximálně špatně od žaludku. A proto Pán svou vinici vydá napospas - možná podobně, jako se to stane vždy, když se provalí nějaký skandál a média ho ze všech stran propírají: Odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Možná je zde i klíč k pochopení toho, proč mladí lidé mají k církvi rezervovaný vztah: pokud ve svém trochu černobílém vidění světa vidí jen malý rozpor mezi tím, co se hlásá a na druhé straně tím, co se děje, církev se ocitá v jejich životě mimo hru a stane se terčem tvrdé kritiky.

 To, že Pán takové věci dopustí, však neznamená, že by chtěl svou církev zavrhnout a opustit – je to a zůstává jeho milované nevěsta; jeho láska a jeho věrnost je věčná. Paradoxně i to, že Bůh dopustí na svou vinici těžkosti a nechá ji ocitnout se na kraji zpustnutí, je činem lékaře, který vede k obrácení. Z tohoto pohled jsou tečkou a vyústěním dnešních textů slova žalmu - slova touhy po tom, aby Bůh sám přišel a zachránil, co zůstalo, slova uznání našich špatných cest, slova prosby o odpuštění. A to nejenom pro celou církev jako společenství, ale i pro duši a život každého jednotlivého křesťana.

 

 

 

 

pátek 25. září 2020

 O 26. neděli v mezidobí nejsem ve farnosti. Můžete se vrátit k promluvě z roku 2017 zde:


sobota 19. září 2020

 

25. neděle v mezidobí A 2020 - první přijímání dětí



1. ČTENÍ Iz 55, 6-9

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení;
ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.



Žl 145 ( 144 ), 2-3. 8-9. 17-18 Odp.: 18a
Odp.: Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Každý den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevystižná.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvary.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



ČTENÍ Flp 1, 20c-24. 27a

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. 

Bratři a sestry!
    Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit.
    Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.
    Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.



EVANGELIUM Mt 20,1-16a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' "

____________________________________________________________________

Milé děti,

 Dnes nastal ten velký den, kdy poprvé přijmete Pána Ježíše ve svátosti Eucharistie. A já jsem rád, že se dnes čte právě tohle evangelium o dělnících na vinici, protože nám skrze ně Pán Ježíš říká něco důležitého právě pro tuhle příležitost.

 V rámci přípravy jsme si povídali o tom, že když máme na svědomí nějaký vážný hřích - když jsme tedy s rozmyslem a bez donucení udělali něco hodně špatného – nemáme ke svatému přijímání přistoupit, dokud nejdeme předtím ke svátosti smíření. Jít ke svatému přijímání s čistým srdcem a svědomím je výraz naší úcty a lásky k Ježíši, který k nám v tom proměněném chlebě a víně přichází. Jenže v dřívějších dobách - a dost lidí to má tak asi dodnes - to někdy vypadalo, že svaté přijímání je něco, co člověk dostává vlastně za odměnu, že nespáchal žádný hřích, ani malý. Proto také lidé v dřívějších dobách nepřijímali tak často jako dnes, a většinou byli před tím vždycky u zpovědi. Mám jednu oblíbenou svatou, Terezii z Lisieux, která žila v devatenáctém století ve Francii. Ta jako děvče chtěla chodit ke svatému přijímání častěji než bylo v tu dobu obvyklé, protože po blízkosti Pána Ježíše hodně toužila; ale musel jí to dovolit kněz, ke kterému chodila ke zpovědi.

 Teď se vrátím k tomu evangeliu. Dřív jsem o něm hodně přemýšlel; myslel jsem si, že je nějaké divné, že ten pán vinice opravdu není spravedlivý, přesně tak, jak si to mysleli ti, co začali pracovat už ráno. Co myslíte, byl nespravedlivý nebo ne?  Kdyby ten peníz, ten denár byla opravdu, jak dnes říkáme, tarifní mzda, tak by asi nespravedlivý byl. Jenže mně jednoho dne došlo, že to vlastně mzda není, že je to dar. Je pravda, že chvíli na té vinici pracovali i ti poslední. Asi aby to nebylo úplně zadarmo, aby ukázali, že mají dobrou vůli a přece jen něco udělat chtějí. Ale stejně to byl dar.

 A tak je to i se svatým přijímáním. Je to taky dar z lásky, žádná odměna. Nikdo si ho nemůže zasloužit, ani kdyby chodil každou neděli na tři mše, každý den se hodinu modlil ráno i večer a byl ten nejhodnější kluk nebo děvče v celém Žebětíně a Kohoutovicích dohromady. Mezi vámi, milé děti, se určitě někdo modlí trochu víc a někdo trochu míň; někdo je hodnější a někdo zase pěkně zlobivý - na našich přípravných setkáních se to někdy projevilo. Ale Pán Ježíš k vám přijde dnes ke všem. On ví dobře, že jsme slabí a nedokonalí lidé, že každý máme své hříchy, které se opakují – ale přichází k nám právě proto. Když budu po svatém přijímání čistit misku a kalich, říkám při tom potichu Přijetí svátosti tvého těla a krve, Pane, ať nás posilní a stane se pro nás lékem nesmrtelnosti. Takže Eucharistie je pro nás něco jako lék – nejen proto, abychom dosáhli věčného života. Taky proto, abychom už tady na zemi žili jako opravdové Boží děti, v lásce a pokoji. Když budeme Pána s úctou a láskou přijímat často, určitě se to časem projeví v našem životě, k dobru našemu i všech lidí, které máme kolem sebe. Ať se vám to, milé děti, daří.