32. neděle v mezidobí A 2026      

 

1. ČTENÍ Mdr 6,12-16

Čtení z knihy Moudrosti.

    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.

    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.



EVANGELIUM Mt 25,1-13

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."

 _____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, když se podíváte na dnešní scénku z biblických postaviček, tak uvidíte, že těch deset družiček se od sebe skoro neliší. Všechny jsou stejně oblečené; všechny čekaly na Ženicha, ale přemohla je únava a usnuly; všechny mají v ruce keramické olejové lampičky, jaké se používaly v Ježíšově době. Jediný rozdíl poznáte, až přijdete blíž. Ty družičky, které mohly vejít na svatbu, mají ty lampy zapálené, protože v nich měly olej.  Ty olejové lampy jsou obraz našeho srdce. Když se modlíme, chodíme ke svátostem a posloucháme Boží slovo, tak v našem srdci jakoby doplňujeme ten olej, aby mohlo hořet. Nebo možná ještě jiný příklad, ze současné doby: Koupíte se třeba vstupenku na koncert Vašeho oblíbeného zpěváka a máte ji uloženou v mobilu. Ale aby vás tam pustili, musíte mít v tom mobilu dobito baterii, aby se vám u vchodu na koncert nevypnul.

 

 Milí bratři a sestry,

Vzhledem k tomu, že se právě nacházíme na sklonku liturgického roku, mohli bychom výpověď podobenství o deseti pannách chápat jen jako
výzvu k připravenosti na druhý a finální Ježíšův příchod na konci času. Jenže nebeské království není skutečnost, na kterou stále čekáme, protože ještě nedorazila. Nebeské království již přišlo - s Ježíšovým příchodem do tohoto světa; je již přítomné, zde a nyní, i když ještě ne v plnosti.

Závěrečný Ježíšův apel z dnešního evangelia – Bděte, protože neznáte den ani hodinu – se vlastně týká každého přítomného okamžiku našeho života; každé chvíle, v níž máme rozpoznávat, že Pán je stále s námi a stále nám vychází vstříc; a že se s ním můžeme také v každé chvíli potkat. Abychom toho však byli schopni, potřebujeme mít olej v lampě; potřebujeme mít bdělé srdce, které se udržuje modlitbou a Božím slovem.

Možná nejlépe tato skutečnost vynikne, pokud si vzpomeneme na onen stav naší duše, kdy jsme jako panny s prázdnými lampami, jež nemohou hořet. Jsou to všechny ty chvíle, kdy jsme přemoženi únavou, všedními starostmi, pocitem, že jsme na všechno sami; kdy máme srdce plné hořkosti, protože nám třeba někdo ublížil. Dostat se do takového vnitřního naladění je velice snadné. Jenže právě jím si sami zavíráme dveře do svatební síně - nemůžeme dovnitř, tam, kde bychom se setkali se Ženichem. Ježíše v takových chvílích téměř nevidíme, máme pocit, že je někde daleko; nejsme schopni vnímat jeho přítomnost, jeho pomoc a doprovázení. Stáváme se pomalu skeptickými, zdá se nám, že všechno je slepá náhoda, která nám ještě ke všemu právě nehraje do karet; máme dojem, že jsme na všechno sami. A druzí lidé pro nás přestávají být bližními, přestáváme vnímat, že Pán k nám přichází i skrze ně.

A logický důsledek je pak ztráta radosti. Zavírají se nám dveře na svatbu, na událost plnou světla, radosti a naděje do budoucna; na místo, kde je spousta dobrých věcí k jídlu a pití a spousta přátel. A hlavně, kde je Ženich - ten, který nás miluje, ať se děje cokoli. Zůstáváme venku, ve tmě a zimě, odkázáni sami na sebe.

Slova dnešního evangelia nás povzbuzují, abychom své lampy udržovali plné, abychom žili v bdělosti srdce. Vyžaduje to určitou námahu, ale bohatě se to vyplatí. Je to způsob, jak vidět ve všedním dni Ježíšovu přítomnost. Je to také vstupenka na svatbu - příležitost, jak každý den našeho života prožívat v radosti a naději, nezávisle na okolnostech života.

 

slavnost Všech svatých 2026     

 

1. ČTENÍ Zj 7, 2 - 4. 9 - 14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!" A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.
    Potom se podívám, a hle - veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: "Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi! "
    Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: "Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen."



Žl 24 (23), 1 - 2. 3 - 4ab. 5 - 6 Odp.: srv. 6
Odp.: To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine!

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. Neboť on jej založil nad moři, upevnil ho nad proudy vod.
Odp.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti.
Odp.
Ten přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží, kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1- 3

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

    Milovaní!
    Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý.



EVANGELIUM Mt 5, 1 - 12a

Slova svatého evangelia podle Matouše.    

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je:
    Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
   Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
   Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Jan ve druhém čtení říká pozoruhodnou větu: Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme!

Abych vám to přiblížil, tak použiji příklad, který dobře znáte. Vaše příjmení máte, děti, po rodičích; možná někdo z vás jen po tatínkovi nebo jen po mamince, ale to teď není důležité. A vaši rodiče jsou, jak říkáme my dospělí, váš zákonný zástupce. Když třeba některé z vás učím náboženství, potřebuju na začátku školního roku přihlášku, kterou vaše maminka nebo váš tatínek podepíší, aby ve škole věděli, že vás to nábožko můžu učit.  Jenže kdyby vaši rodiče byli vašimi rodiči jen takhle podle jména, bylo by to moc málo.

Když ale - v každodenním životě - poznáváte, že vás tatínek a maminka mají rádi, poznáváte taky, že jste opravdu jejich děti; nejenom podle toho, že máte stejné příjmení jako oni. A když poznáváme ve svém životě Boží lásku a dobrotu, poznáváme taky, že jsme opravdu Boží děti.

 

Milí bratři a sestry,

Slovo svatý nebo světec je velmi zatíženo zkreslujícími významy, podobně jako slovo Bůh nebo slovo láska. Jsme často v pokušení - možná vinou některých hagiografií od doby baroka přibližně po devatenácté století - vidět svaté jako jakési superhrdiny v oblasti křesťanství, jako lidi, kteří nikdy neměli problémy s vírou, s modlitbou a s mravností. A taková představa o světci pak velmi snadno vede k rezignaci či přímo vnitřní vzpouře, pokud od někoho slyšíme, že svatí jsou našimi vzory, nebo že máme usilovat o naši vlastní svatost; neboť, pokud máme trochu pokory, vidíme, že my žádní křesťanští superhrdinové nejsme a pravděpodobně nikdy nebudeme.

Ježíšova blahoslavenství, která jsme slyšeli v dnešním evangeliu, mají ale potenciál naše pochopení slova svatý očistit.  Jasně z nich můžeme vytušit, že na počátku skutečné svatosti je velká touha a otevření se vůči Bohu, na něž z Boží strany vždy navazuje obdarování. Chudoba v duchu, pláč, hlad a žízeň, milosrdenství a čisté srdce jsou všechno skutečnosti související s touhou a otevřeností. Ještě více to vynikne, jestliže pomyslíme na pravý opak Ježíšových blahoslavenství: můžeme pak dostat slova jako soběstačnost, nasycení, tvrdé srdce a podobně. Někdo, kdo má tyto vlastnosti, těžko přijme dar, neboť jej ani nepotřebuje, ani po něm netouží.

Když Ježíš pak zdůvodňuje, proč jsou právě tito toužící a otevření blahoslavení, vždy poukazuje na Boží obdarování: sousloví oni budou je passivum divinum, božský trpný rod, který má v biblické mluvě vždycky význam Bůh jim daruje: Bůh je nasytí, Bůh je potěší, Bůh jim daruje království. Kdo touží, tomu bude darováno vrchovatou měrou.

Otec kardinál Tomáš Špidlík, blahé paměti, rád uváděl pojem svatost na pravou míru; vždycky říkával, že svatý je ten, kdo je plný Ducha svatého. Boží obdarování je vždycky absolutní, Bůh nedává nic méně a nic více než sama sebe. Záleží tedy na svobodné vůli člověka, jak mnoho z tohoto absolutního daru dokáže přijmout. Člověk může být zcela uzavřený a soběstačný, a pak ho toto obdarování logicky mine. Čím více však budeme otevření a plní touhy, tím více můžeme být naplněni darem Ducha svatého, a tedy i více svatí v pravém smyslu toho slova. A tedy - paradoxně -  to mohou být naše zranění, naše slabosti a hříchy, jimiž se tomuto Božímu daru otvíráme - neboť právě v nich zakoušíme svou nedostatečnost a nesoběstačnost.

Abychom toho byli schopni, je však důležité nejprve pochopit a přijmout skutečnost, že je to opravdu jedině Bůh, který dokáže zcela nasytit a naplnit propastnou touhu člověka po lásce a po smyslu; že má pravdu svatý Augustin o věčně nepokojném srdci, které nakonec musí spočinout v Bohu. Mohli bychom se totiž pokoušet tuto touhu naplnit někým či něčím jiným, a to by znamenalo vůči Božímu daru se částečně či úplně uzavřít a stejně nakonec prožít zklamání.

 Tuto neděli jsem mimo Česko. Můžete se vrátit k promluvě z třicáté neděle v mezidobí cyklu A z minulých let: zde nebo zde.

 

29. neděle v mezidobí A 2026        

1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).

Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.

EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Dnešní druhé čtení je z listu svatého Pavla do Soluně. A je z něho vidět, že Pavel má velikou radost z toho, že v soluňské církevní obci – dnes bychom řekli farnosti – jsou na tom dobře, že je jejich víra účinná, láska obětavá a naděje vytrvalá. V jiných dopisech – třeba církevním obcím, kde to tak dobře nefunguje – už Pavel takovou radost nemá a někdy své adresáty dost nevybíravě kárá. Ale není to proto, že by někoho chtěl shodit nebo mu jen tak vynadat, aby si zjednal pořádek a aby ho lidé poslouchali. Je to proto, že má křesťany ve všech obcích, které založil, rád a záleží mu na tom, aby to všude bylo jako v té Soluni: aby měli všichni pevnou víru, jistou naději a velkou lásku.

 

Milí bratři a sestry,

Při čtení dnešní evangelní perikopy si vždycky vzpomenu na to, jak jsem někdy na přelomu milénia navštívil poprvé švédský Stockholm a při procházce jeho Starým městem jsem narazil na severní bránu do areálu takzvaného Tyska Kyrkan, Německého kostela; tedy kostela svaté Gertrudy, postaveného v šestnáctém století pro německojazyčné luterány - tomuto účelu slouží dodnes. Na oné bráně je velký zlacený reliéf patronky kostela a pod ním - rovněž zlacený – velký nápis v němčině: Fürchtet Gott! Ehret den König! - Bojte se Boha! Ctěte krále! – se dvěma vykřičníky.

Tento nápis je citace ze sedmnáctého verše druhé kapitoly Prvního listu Petrova, kde se hovoří o vztahu křesťanů k vládě. Celý verš zní takto: Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě. Je to nicméně citace vytržená z kontextu a upravená tak, že její vyznění je dost jiné než původní biblická výpověď. Jako by Bůh a král byly jen a pouze shora dané autority; každá z nich svým způsobem a se svými vlastními kompetencemi. Jedna vyšší, nebeská; druhá nižší, lidská, ovšem dosazená z vůle oné vyšší; avšak z pohledu obyčejného člověka obě nakonec stejné: je třeba je respektovat, poslouchat jejich příkazy a dodržovat jimi daný řád, včetně placení daní.

Ježíšova slova z dnešního evangelia - Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu - bychom mohli snadno – ovšem velmi povrchně – pochopit právě tímto způsobem. Abychom však do výpovědi dnešního evangelia pronikli trochu hlouběji, můžeme si na pomoc vzít jiný evangelní text – od téhož svatého Matouše, ze 17. kapitoly (Mt 17, 24 -27):

Když přišli do Kafarnaa, přistoupili výběrčí chrámové daně k Petrovi a zeptali se: „Váš mistr chrámovou daň neplatí?“ Odpověděl: „Platí.“ Jakmile vešel do domu, předešel ho Ježíš otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů, nebo od cizích?“ Když odpověděl „od cizích“, Ježíš mu řekl: „Synové tedy k tomu vázáni nejsou. Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, vhoď udici, a tu rybu, která se první chytí, vezmi, otevři jí ústa a najdeš stříbrný peníz. Ten vezmi a dej jim za mě i za sebe.“

Zde nejde o daň císaři, ale o chrámovou daň, v posledku určenou samému Hospodinu. V pohledu, o němž byla řeč na začátku –  a koneckonců z pohledu Mojžíšova Zákona – by se jednalo jen a jen o povinnost vůči autoritě; jen ne lidské, ale božské. Jenže Ježíš v tomto svém rozhovoru s Petrem říká vlastně totéž jako v patnácté kapitole Jana - ve chvíli, kdy při poslední večeři svěřil apoštolům své hlavní přikázání lásky (Jn 15, 14-15):

Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

K Otci máme úplně jiný vztah než k jakékoli lidské autoritě. Nejsme cizí, nejsme služebníci; jsme synové a dcery a Boží přátelé. To, co máme Bohu dávat, protože mu to patří, nemůže být jen mince do pokladničky - jsme to my sami, celé naše srdce a celý náš život. A ne proto, že by to tak mělo být; toto darování sama sebe je odpovědí lásky na lásku. Bůh sám se nám celý v Kristu daroval – dal nám svého milovaného Syna, abychom se my mohli v Něm stát jeho milovanými dětmi.

 

 

 

28. neděle v mezidobí A 2026      

1. ČTENÍ Iz 25,6-l0a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína.
    Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu, neboť Hospodin to pravil.
    V ten čas se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře."



Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5-8 Odp.: 6cd
Odp.: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 4,12-14.19-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení.
    A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, bud' sláva na věčné věky! Amen.



EVANGELIUM Mt 22,1-14

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích:
    "Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít.
    Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili.
    Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: 'Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
    Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: 'Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'
    Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených."

  _____________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Máme tu zase moc krásnou scénku z biblických postaviček. Jenže bychom ji mohli zase trochu špatně pochopit. Je tam chudý člověk oblečený do záplatovaných šatů, který jí nějaký suchý chléb, a králův služebník ho zve na tu krásnou hostinu se spoustou dobrého jídla a pití. Možná vás napadne, že ta scénka se týká posledního odstavce dnešního evangelia - že by si tedy ten pozvaný měl někde sehnat nějaké hezčí oblečení, aby ho nakonec z té hostiny nevykázali. Jenže já si myslím, že ten poslední odstavec není až tak důležitý; že důležitější je něco jiného. A stejně - ten chudák by si možná žádné lepší šaty nemohl sehnat, ani kdyby chtěl.

 Důležité je to, že i jeho pozvali. A on se určitě nechal pozvat rád, protože to, co mu nabídli na té hostině, bylo určitě mnohem lepší než ten jeho vlastní kousek chleba.

 

 Milí bratři a sestry,

 Pokud bychom si dnešní podobenství o hostině vyložili příliš ukvapeně a bez ohledu na kontext ostatních Ježíšových výroků, mohli bychom si velmi snadno říci, že se vlastně jedná o obraz Ježíšova Otce. Jenže v tom případě by Otec nebyl milosrdný a milující, ale spíše typický orientální patriarcha, značně nevyzpytatelný a náladový, který může zničehonic vzplanout hněvem a toho, jehož ještě před chvílí oslovoval Příteli, nechá vzápětí vyhodit ven do temnoty, protože nedodržel svatební dresscode. (Podobnost s jistými mocnými politiky současnosti je čistě náhodná😊 )

 Myslím, že těžištěm výpovědi dnešního evangelia - i s přihlédnutím k ostatním dnešním čtením - je něco jiného: totiž schopnost nechat se dobrým Bohem obdarovat; nebo pravý opak tohoto postoje: spoléhat se jen na sebe. Pozvání krále z podobenství se odehrává v několika vlnách. Na začátku se ona pozvání nesetkají s velkým úspěchem. Král v této první fázi zřejmě pozval elitu: mocné, bohaté a schopné lidi. Jenže oni – právě proto, že jsou schopní, bohatí a mocní – si jdou raději za tím, co je jejich vlastní: Jeden odešel na své pole, druhý za svým obchodem. Své živobytí si přece zařídí sami, nepotřebují žádnou svatební hostinu, aby se najedli. To, co jim bylo slíbeno, když byli na svatbu pozváni (Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!), je evidentně nepřesvědčilo.

 V další vlně pozvání na svatbu je již vše jinak, král zve prostřednictvím svých služebníků úplně jinou cílovou skupinu: 'Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré. Na svatbu přijdou nakonec spíš ti, kteří vůbec žádná elita nejsou – ti, kteří pravděpodobně nemají obchod ani pole; ti, kteří se velmi rádi nechají pozvat na hostinu, protože by možná jinak měli hlad.

 Přišla mi na mysl v téhle souvislosti sesterská dvojice Marty a Marie z Betánie. I když jde o úplně jiný kontext, můžeme v onom příběhu najít jistou podobnost. Marta chce Pána zahrnout svou pohostinností. Je to chvályhodný výraz lásky a péče; ale problém je v tom, že se při tom Marta spoléhá jen na své vlastní síly a schopnosti. Marie se naopak od začátku nechává Pánem obdarovat: sedí u jeho nohou a poslouchá jeho slovo. Marii to připadá jako pasivita, jako marnění času ve chvíli, kdy je třeba něco dělat. Proto se obrací k Pánu s výčitkou: nevidíš, že sestra mne v tom nechala samotnou? Řekni přece, ať mi pomůže! Jenže Ježíš říká, že Marie si vybrala lepší úděl.

 Dnešní Boží slovo nás tedy zve, abychom se odvážili nechat se od Pána obdarovat. Je to obtížnější, než to na první pohled vypadá, protože žijeme v době zaměřené na výkon a nezávislost a jsme tedy zvyklí si své životy uspořádávat a řídit sami. Dost typické je v tomto smyslu novodobé české přísloví Jaký si to uděláš, takový to máš.

 Klíčový je – vzhledem k této dnešní výpovědi stolu Božího slova – žalm 23: Hospodin je můj pastýř. Žalmista zde vydává silné osobní svědectví o tom, že přijmout Hospodinovo pozvání nechat se Jím obdarovat je to nejlepší, co člověk může udělat. Že je to jistá cesta ke štěstí a k plnosti života. Že Boží dary, dané zadarmo a jen z lásky, jsou mnohem větší a krásnější než cokoli, co bychom si mohli obstarat vlastními silami.

 27. neděle v mezidobí A 2026      

1. ČTENÍ Iz 5,1-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu.
    Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
    Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí!
    Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
    Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
    Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.
    Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!



ŽI 80 (79), 9+12. 13-14. 15-18. 19-20 Odp.: Iz 5, 7a
Odp.: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
Odp.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 4,6-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
    Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.



EVANGELIUM Mt 21,33-43

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
    Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.'
    Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
    Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
    Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."

_____________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

první část dnešního druhého čtení z listu svatého Pavla Filipanům říká toto: O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

 Asi tomu úplně nerozumíte. Ale je to důležité. Pokusím se vám to, co tahle slova chtějí říct, nějak převyprávět…

 Třeba jste se rozhádali s nejlepším kamarádem nebo kamarádkou. Cítíte křivdu, jste na něho nebo na ni naštvaní; ale zároveň moc dobře víte, že kdyby to vaše přátelství skončilo, tak by vám to bylo moc líto; možná byste se pak cítili hrozně sami. Vůbec vás nenapadá, co by se s tím dalo dělat; chtěli byste se smířit – ale zároveň se vám do toho vůbec nechce.

 Svatý Pavel nám říká, že v takové chvíli je nejlepší to odevzdat Pánu Bohu v modlitbě. Co nedokážeme my, dokáže On. A když tohle víme, tak se uklidníme a už se nebojíme, jak to dopadne.

 Milí bratři a sestry,

 K dnešní promluvě mne inspirovalo jedno známé středověké umělecké dílo, freska z roku 1360, která se nachází v pražském benediktinském klášteře Emauzy - pod klenbou původního ambitu. Jejím autorem je takzvaný Mistr emauzského cyklu, jménem neznámý malíř, působící u dvora císaře Karla IV. Freska se jmenuje Kamenování Krista na vinici. Je to motiv, který se ve vyprávění o Kristových pašijích nevyskytuje ani v jednom ze čtyř evangelií – a tak je celkem zřejmé, že vyobrazení je interpretace dnešního evangelního podobenství o zlých vinařích. Onen syn a dědic je zde přímo ztotožněn s Kristem.

 Na levé straně této fresky stojí Kristus v bílém rouchu a v majestátním postoji. Napravo je několik mužských postav s napřaženýma rukama, držícíma velké kameny. Nejznámější z nich, která je nejčastěji vyobrazená na reprodukcích tohoto díla, má typické stereotypní rysy příslušníka židovského národa – velký orlí nos a krátký plnovous. Úplně podobně vypadají antisemitské karikatury v evropských časopisech z první třetiny dvacátého století.

 Tato freska je tak dokonalou ilustrací prvoplánového vysvětlení dnešního evangelia - vysvětlení, které bylo, žel Bohu, ideovým základem evropského antisemitismu. Hospodin svěřil správu svého království nejprve lidu Izraele, ten však nepřijal jeho Syna a odsoudil jej k smrti kříže. Proto jim bude království odňato a svěřeno těm, kteří jsou schopni Syna přijmout, tedy křesťanům.

 Freska Kamenování Krista je bezpochyby mistrovské dílo – když se díváme na tváře v pravé části fresky, tváře plné zášti, zloby a touhy zabíjet, chce se nám říci s velekněžími a staršími lidu, že je třeba bez milosti použít lidskou spravedlnost: Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.

 Jenže Ježíš této odpovědi naprosto nepřitakává, neříká Ano, máte pravdu, tak to udělá můj nebeský Otec s těmi, kdo mne nepřijali. První souvětí jeho odpovědí je toto: ‚Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Otec nesoudí a nejedná jako my lidé. Nemstí se, ale zlo přetváří v dobro, smrt přetváří v život. V tomto smyslu je také třeba porozumět posledním slovům dnešního evangelia: Boží království může být odňato – či darováno – jen podle jednoho jediného kritéria. Totiž podle toho, zda neseme - nebo neneseme  - jeho ovoce, tedy ovoce lásky.

 

26. neděle v mezidobí A 2026         

1. ČTENÍ Ez 18,25-28

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Říkáte: 'Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil.
    Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře."



Žl 25 (24), 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 6a
Odp.: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v tebe důvěřovat.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 2,1-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
    Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.



EVANGELIUM Mt 21,28-32

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?"
    Odpověděli mu: "Ten první."
    Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

 Co myslíte, proč si asi ten první syn rozmyslel to svoje Mně se nechce? Přestalo se mu nechtít, dostal z ničeho nic najednou velkou chuť do práce? To asi ne. Slyšeli jsme ale, že toho, co tátovi řekl, litoval. Protože si asi uvědomil, že tatínek ho má rád, že se o něho vždycky dobře staral, a že by možná musel na tu vinici jít pracovat sám, i když už nemá tolik sil jako on sám. A právě tohle mu určitě pomohlo k tomu, aby se zvedl a šel udělat to, o co ho táta požádal.

 

Milí bratři a sestry,

 Pokud bychom oba dva syny z dnešního krátkého podobenství hodnotili jen podle jejich první reakce na otcovu žádost: Synu, jdi dnes pracovat na vinici, měli bychom je okamžitě zaškatulkované. Toho, jenž řekl Mně se nechce, bychom bez druhé půlky věty ihned zařadili do kategorie lenochů, rozmazlených fracků, kterým se nic nechce a ještě jsou drzí na rodiče. A toho druhého, s jeho přeuctivou odpovědí (všimněme si dobře, že neříká Ano, tatínku nebo Ano, otče, ale Ano, pane, skoro jako když voják odpovídá veliteli nebo služebník svému pánu) bychom zase mohli hned a bez rozmyslu považovat za vzorňáka, za někoho, kdo má podle čtvrtého Božího přikázání svého otce ve veliké úctě, kdo je absolutně poslušný a kdo se žádné práce nebojí. Jenže to všechno je jen zdání, první dojem; jak se hned ukáže, naprosto falešný.

 Ježíš, poté co pronese toto krátké podobenství, naprosto otevřeně a velmi svobodně vmete do tváře velekněží a starších lidu následující šokující větu: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Tím je okamžitě identifikuje s oním druhým synem z podobenství - s tím, jehož všichni mají za spravedlivého, za toho, který vždy a za každých okolností plní Boží svatou vůli, tak jak je obsažena v Mojžíšově Zákoně; jenže všechno je ve skutečnosti úplně jinak.

 Čtu zrovna novou knížku esejů Očima křesťana od známého salesiánského kněze Michaela Martinka. Mimo jiné v ní vydává svědectví o své dlouholeté práci vězeňského kaplana. Také o tom, jak mají blízko k Bohu ti, o nichž by to většina z nás - co sami sebe považujeme za slušné a spořádané lidi a křesťany - vůbec neřekla. Cituji jednu pasáž z této knížky, z kapitoly Naposledy ve věznici:

 A snad ještě jedna vězeňská zkušenost - možná ta nejdůležitější: lidé v těžkých situacích potřebuji Boha mnohem víc než ti, kterým se žije dobře.  Nějakým svým způsobem ho hledá skoro každý vězeň. Třeba jeden, který se do vězení opakované vrací, přitom ale upřímné v Boha věří, dokonce čte Bibli a rád na celách otevírá diskuse o víře. Uvědomuje si však svou slabost: 'Já se opravdu snažím, pane kaplane, já se modlím, aby mně Bůh dával sílu. Ale jak to do mě vjelo, tak jsem se neovládl a tomu chlápkovi jsem rozbil hubu. Hned jsem toho litoval, ale už bylo pozdě... Já vím, že jsem darebák, ale i tomu darebákovi na kříži Pán Ježíš odpustil, tak snad se slituje i nade mnou!'

 První syn z podobenství sice řekl Mně se nechce, ale pak toho litoval a šel. Možná mu ta práce moc nešla, možná by jeho vzorný bratr udělal víc a za kratší čas. Jenže on litoval svého postoje, protože si uvědomil, jak je otec k němu laskavý a dobrý, a šel - zatímco ten druhý nikoli. Celníci a nevěstky - na rozdíl od učitelů Zákona -  uvěřili Janu Křtiteli, který jim ukázal cestu. Skrze něj uvěřili, že je někdo, kdo je má rád i s jejich slabosti a jejich životním stylem, který většina zdánlivě spravedlivých považuje za jeden jediný do nebe volající hřích. Proto také tyto takzvaně spravedlivé předcházejí do Božího království.