33. neděle v mezidobí A 2026
1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31
Čtení z knihy Přísloví.
Řádnou ženu,
kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o
zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého
života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena.
Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása
prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku
jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.
Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z
výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky
oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze
Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.
2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom
vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako
zloděj v noci.
Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na
ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou
moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil
jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad
vámi právo!
Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak:
zůstaňme bdělí a střízliví.
EVANGELIUM Mt 25,14-30
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto
podobenství:
"Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si
služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a
třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal
pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i
ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel,
vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi
do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět
dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem
vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval
věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane,
dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně,
služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se
radovat se svým pánem.'
Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl:
'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi
nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš,
co ti patří.'
Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že
sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje
peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je
moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému,
kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.
A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a
skřípění zubů."
___________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti, když děláte něco, co vás baví a z čeho
máte radost, povede se to? Většinou ano. A naopak, když něco děláme s nechutí
a bez radosti, tak ten výsledek často za moc nestojí - protože už to chceme mít
za sebou a tak tu práci odbudeme. A tak to přesně bylo s tím třetím
služebníkem s jednou hřivnou. Neměl ze své práce radost, protože si
myslel, že ten, kdo mu ji zadal, ho nemá rád – a tak to taky nedopadlo dobře.
Milí
bratři a sestry,
Velice
snadno bychom mohli dnešní evangelní podobenství o hřivnách považovat jen za moralizující
apel, abychom v tomto životě byli přičinliví a vynalézaví ve zúročování
darů, které jsme od dobrého Boha dostali, a tak obdrželi odměnu na věčnosti. Jinými
slovy, že onen třetí služebník s jednou hřivnou byl uvržen do temnoty, protože
byl špatný a
líný - a my se
tedy máme snažit, abychom byli dobří a pilní.
Jenže ten
nešťastný člověk svou jednu hřivnu promarnil evidentně z jiného důvodu.
Dobře to vynikne, jestliže srovnáme jeho slova s tím, co se v prvním čtení
píše o řádné ženě z knihy Přísloví. Tato žena má velký úspěch ve všem, co podniká, prostě
proto, že pracuje radostnou rukou. Existenciální stav služebníka s jednou hřivnou
je však všechno jiné než radost. Zcela jasně je to vidět, když na svého pána jednu
chvíli vychrlí proud výčitek: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk;
sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto
jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
Kořenem tragédie tohoto posledního služebníka je tedy
bezpochyby falešná představa, kterou si o svém pánu vytvořil; představa, která
jej uvádí do paralyzujícího strachu, posléze přetaveného do verbální agrese.
Myslí si, že pán po něm chce příliš, aniž by mu nastavil odpovídající podmínky (sklízíš,
kde jsi nezasel); možná si také myslí, že ho pán podceňuje nebo že jej před
jeho spoluslužebníky ponížil, protože dostal jen jednu hřivnu – můžeme si
domyslet spoustu dalších věcí. A v zajetí tohoto nepravdivého obrazu,
který si ve svém srdci a mysli vytvořil, pak nemůže udělat nic jiného než svoji
svěřenou hřivnu zakopat.
Vyúčtování pána s prvními dvěma služebníky, s pěti a se
dvěma hřivnami, probíhá naprosto shodně, ačkoli na začátku nedostali oba stejně.
V dialogu stačí jen vyměnit číslovku pět za dvě. Oba dva totiž dobře vědí,
že jejich pán je dobrý; že v ně má důvěru; že na začátku dostali dary - že
tedy pán rozhodně nesklízí tam, kde by předtím nezasel. Jeden se nesrovnává s druhým;
jsou si vědomi, že jejich dary jsou různé - prostě proto, že jsou různí oni
sami. Každý s tím, co dostal, dělá to nejlepší, co umí. Jejich podnikání s hřivnami
je radostné a pokojné - a tak není divu, že se zadaří. Každý z těch dvou prezentuje
svůj výsledek s vděčností a se zdravě sebevědomou radostí z toho, co
dokázal: Pane, svěřil jsi mi hřivny a já jsem je rozmnožil. A oba také
dostávají zcela stejnou odměnu: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi
spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
Z tohoto úhlu pohledu pak můžeme chápat i poslední
slova dnešního evangelia. Nešťastný služebník je vyhozen ven do temnot, kde je
pláč a skřípění zubů. A není to ani v nejmenším trest za jeho pasivitu. Je
to jeho vlastní volba. Když svého pána vidí takovým způsobem - jako nespravedlivého
a zlého, jehož je třeba se bát - logicky také nechce být v jeho společnosti;
radovat by se s ním nemohl ani trochu.

.jpg)


