pátek 26. listopadu 2021

1. neděle adventní C 2021


1. ČTENÍ Jer 33,14-16

Čtení z knihy proroka Jeremiáše

   Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu. V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“



Žl 25(24),4-5ab.8-9.10+14 Odp.: 1b
Odp.: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď' mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.
Hospodinovo jednáni je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, dává jim poznat svou smlouvu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 3,12-4,2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
   Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.
   Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.



EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
   Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

_________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti, slovo evangelium sice znamená radostná zpráva, ale když slyšíme to dnešní, tak nám to tak vůbec nemusí připadat: ze začátku tam slyšíme o samých katastrofách. Ale všimněme si dobře, že Pán Ježíš říká Až to začne, vzpřimte se a zvedněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. To všechno, co vypadá jako pohroma, je ve skutečnosti známka toho, že Pán, který nás má rád, je blízko. Nevíme, kdy přijde Boží království v plnosti; ale víme, že Pán je vždycky blízko - i když se nám zrovna děje něco nepěkného.


Milí bratři a sestry,

Na první poslech by se velká část dnešního Božího slova dala chápat jako morální apel – připravte se na příchod Páně; bděte, modlete se, dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí nebo opilstvím… Dnešní Slovo nás k tomu jistě vybízí, avšak při povrchním čtení by to v nás mohlo vyvolat dojem, že teď, ve čtyřech týdnech adventu se máme snažit nějak polepšit a tak se připravit na to, že Pán přijde, že se narodí do našeho světa. A touto cestou bychom pomalu mohli dospět k přesvědčení, že když Pán má teprve přijít někdy v budoucnu, je tedy nyní ještě nepřítomný. A že tak naše příprava, naše snaha o nápravu života má být plodem našich vlastních sil a naší vlastní askeze – přičemž pomoci nám může maximálně to, že letos budou zavřené stánky na adventních trzích a tak se nám ulehčí úkol zachovat naše srdce nezatížená nestřídmostí a opilstvím.

Naštěstí je zde také začátek druhého čtení z prvního listu Soluňanům, který uvádí věci na pravou míru:  Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem. Ježíš, Ukřižovaný a Vzkříšený, je stále přítomný; jeho advent – tedy přicházení – se děje každý den a k nápravě života nám také každý den pomáhá jeho milost.  

V adventní písni Vesele zpívejme se hovoří o Krista čtvero příští – tedy o čtyřech způsobech jeho přicházení člověku v ústrety; a druhý příchod jeho do srdce lidského; mocí svého slova nás utvořit znova. Naše snaha o svobodné srdce je nutná právě jen proto, abychom dobře rozpoznali Ježíšovo přicházení a jeho přítomnost v našem srdci – advent, který se děje každý den našeho života. A abychom si uvědomili, že nakonec on jediný může to, čeho my nejsme schopni: rozhojnit v nás stále víc a více lásku jedněch ke druhým i ke všem lidem, posilnit naše srdce svým Duchem, abychom byli bezúhonní a svatí.

Právě to je smysl výzvy ke snaze o nezatížené srdce – není to farizejské úsilí si vlastní askezí získat od Boha pochvalu, ale cesta k lepší dispozici vidět Ježíšovo přicházení: jeho přítomnost a lásku v našem životě a malé zázraky milosti, kterou v nás koná.

sobota 20. listopadu 2021


Slavnost Ježíše Krista Krále B 2021



1. ČTENÍ Dan 7, 13 - 14

Čtení z knihy proroka Daniela.

   Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel ( někdo ) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu.
   Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je věčná, u ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.




Žl 93 ( 92 ), 1ab. 1c-2. 5 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Hospodin kraluje, oděl se velebností, oděl se Hospodin, opásal se mocí.
Odp.
Dal světu základ, že nezakolísá. Pevný je trůn tvůj od pradávna, jsi od věčnosti.
Odp.
Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.
Odp.





2. ČTENÍ Zj 1, 5-8

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

   Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás obmyl od našich hříchů svou krví a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce, tomu bud' sláva a vláda na věčné věky! Amen.
   Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.
   Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.



EVANGELIUM Jan 18, 33b-37

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?"
   Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Znalci evangelia podle Jana by nás asi úplně za dnešní scénku z biblických postaviček nepochválili: Pán Ježíš totiž dostal trnovou korunu a rákosové žezlo až po tom, co s Pontským Pilátem mluvil. Jenomže já jsem to takhle chtěl, protože je důležité to srovnání s Pilátem: ten byl v Ježíšově zemi vlastně zástupce římského císaře, nejmocnějšího panovníka tehdejší doby. Ježíš vedle něj vůbec nevypadá jako král: korunu z trní a žezlo z rákosu mu dali vojáci, kteří se mu tak vysmívali: copak tohle je nějaký král?  Ježíš ale říká: Já jsem král, já jsem přišel vydat svědectví pravdě. Ježíš nevypadá jako král, ale je jím. Jeho vláda je jiná než vláda všech pozemských vladařů. Je to vláda lásky, vláda v srdcích těch, kdo ho přijali, mají ho rádi a chtějí plnit jeho vůli.

 Milí bratři a sestry,

Ježíš v rozhovoru s Pilátem opakovaně říká: Moje království není z tohoto světa; moje království není odtud. A co tím má na mysli, můžeme lépe pochopit s pomocí druhého čtení z knihy Zjevení: Tomu, který nás miluje, který nás obmyl od našich hříchů svou krví a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce, tomu bud' sláva a vláda na věčné věky! Ježíš vládne jen svou láskou; nemůže kralovat jinak než vnitřně, v srdcích těch, kteří zcela uvěřili, že jsou jím milování, že jsou obmyti ze svých hříchů jeho krví. Je to vláda, která – na rozdíl od všech typů pozemské vlády – nijak nenarušuje lidskou svobodu, protože opravdu milující srdce nechce konat nic jiného, než to, co se jeho milovanému líbí.

Otec Vojtěch Kodet nám kněžím při exerciciích, které jsme prožili minulý týden, opakovaně kladl na srdce, abychom vedli nám svěřené lidi k osobnímu vztahu s Kristem. A s tématem dnešního Božího slova to velmi souvisí, protože jedině tímto způsobem se může opravdová Kristova vláda uskutečnit. Není-li křesťanská víra založena na osobním láskyplném vztahu k Ježíši, ale na něčem jiném, pak budeme vždycky více či méně její mravní nárok považovat spíše za břemeno, které nám někdo vložil na ramena a které musíme chtě nechtě nést.  Podobně jako každá vláda tohoto světa, ať už demokraticky zvolená nebo jiná, ukládá svým občanům daně, zákony nebo v současné době proticovidová opatření; a ta je třeba pod hrozbou sankcí dodržovat, ať se nám to líbí nebo ne.

Z tohoto důvodu vždy bylo a je velmi ošemetné a nebezpečné, když církev v dějinách podléhala či ještě  podléhá pokušení prosazovat Kristovu vládu prostředky tohoto světa, například propojením se světskou mocí. Když dnes kdekdo mluví o politickém prosazování křesťanských hodnot – přičemž se zpravidla opomíjí, že hlavní křesťanskou hodnotou je láska – je to přesně ten způsob vlády tohoto světa, který Ježíš odmítá: Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.

Kéž tedy Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený, vládne v našich srdcích. Kéž jsme si zcela jisti jeho věrnou a milosrdnou láskou ke každému člověku; a kéž na tuto lásku svobodně a radostně odpovídáme svým životem. Jedině tak se může uskutečnit Kristova vláda; taková, jakou si on přeje.  

sobota 13. listopadu 2021

 

33. neděle v mezidobí B 2021 


1. ČTENÍ Dan 12, 1-3

Čtení z knihy proroka Daniela.

   Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
   Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
   Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.



Žl 16 (15), 5+8. 9-10. 11 Odp.: 1
Odp.: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 10, 11-14. 18

Čtení z listu Židům.

   Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se na vždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, 'až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož'.
   Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.


 

EVANGELIUM Mk 13, 24-32

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
   A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
   Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
   Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
   O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Tak jsem si říkal, že když se vám každou neděli snažím přiblížit Boží slovo, které čteme, skoro nikdy to není žalm, který zpíváme mezi prvním a druhým čtením. Tak tedy dneska navrhuji, abyste se s rodiči doma k dnešnímu žalmu vrátili – je to žalm číslo šestnáct. Vypráví nám o tom, že když jsme v Boží blízkosti, jsme v bezpečí a nemusíme se ničeho bát.

 Milí bratři a sestry,

Ke konci liturgického roku vždycky čteme texty týkající se konce času a druhého Kristova příchodu. Při prvním přiblížení se k tomuto Slovu nám to nemusí znít ani trochu příjemně: To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy. V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A troufám si říci, milí bratři a sestry, že nám tato slova v současné atmosféře poznamenané pandemií covidu a šířením falešných zpráv na internetu mohou znít ještě mnohem znepokojivěji než by tomu bylo třeba ještě před dvěma či třemi lety.  

Jenže Boží slovo rozhodně nemá vyvolávat strach a úzkost. Má nás, je-li to nutné, maximálně spasitelně znepokojit a přivést k nápravě života. Jeho nejhlubší a nejvlastnější účinek v duši člověka by však měl nakonec vždycky být pokoj a radost.

Ježíš sám nám říká, jak máme dnešnímu Božímu slovu rozumět, skrze krátké podobenství o fíkovníku: Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Ježíš sice hovoří o létě, ale v Izraeli - a vlastně v celém Středomoří - není tak výrazné střídání ročních období jako ve střední a severní Evropě; a tak obraz rašícího stromu by u nás spíš bylo znamení brzkého příchodu jara. A to je velice radostné a optimistické znamení. Vzpomínám si v téhle souvislosti na oltářní obraz, který jsem viděl v luteránském kostele ve finském Rovaniemi, městě na polárním kruhu: trochu připomíná fresku Posledního soudu v Sixtinské kapli; peklo tam však není znázorněno plameny, ale věčnou mrazivou zimou, zatímco ráj je vyobrazen jako jaro.

Přirovnáním k rašícímu fíkovníku se všem apokalyptickým znamením, o nichž jsme dnes slyšeli, mění význam. Sama o sobě vypadají hrozivě, ale ve skutečnost věští příchod něčeho úplně nového - a krásnějšího, než všechno, co bylo dřív. Možná nejsilněji je to vyjádřeno ve dvacáté první kapitole evangelia podle Lukáše – Ježíš při svém kázání v jeruzalémském chrámu jmenuje ještě mnohem víc katastrofických událostí, než je v dnešních textech. Ale na konec říká: Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, neboť se přiblížilo vaše vykoupení.

 

 

sobota 6. listopadu 2021

 

32. neděle v mezidobí B 2021



1. ČTENÍ 1 Král 17, 10-16

Čtení z první knihy Královské.

   Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal za ní: "Vezmi s sebou také kousek chleba!"
   Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřem."
   Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
   Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!"
   Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

 



Žl 146 ( 145 ), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: 1
Odp.: Duše má, chval Hospodina! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.




2. ČTENÍ Žid 9, 24-28

Čtení z listu Židům.

   Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
   A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé - ne už pro hříchy - ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.



EVANGELIUM Mk 12, 38-44

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš učil zástupy:
   "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagógách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
   Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
   Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

_______________________________________________________________

Slůvko pro děti:


Milé děti, v době, kdy Ježíš žil, nebyly ještě žádné důchody ani sociální pojištění. Když ženě umřel manžel, byla odkázaná na pomoc druhých lidí – mladší vdovy se mohly vdát znovu nebo možná dělat nějakou práci, ale ty starší musely být opravdu chudé tak, že si to vůbec nedokážeme představit. Ta vdova z evangelia dala do chrámové pokladnice všechno, co měla na koupení jídla nebo na jiné nejnutnější životní potřeby. Musela mít proto opravdu velikou a pevnou důvěru, že Bůh se o ní postará.

 






Milí bratři a sestry,

Perikopa o chudé vdově v jeruzalémském chrámu se odehrává po Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma týden před židovskými Velikonocemi. Ježíš ještě naposled pobývá v chrámu a učí; za pár dní bude vydán do rukou těm, kteří jej odsoudí a připraví o život.

Běžně se poslední věta dnešního úryvku evangelia překládá ‚vdova hodila do pokladnice vše, z čeho měla být živa‘ nebo ‚celé své živobytí‘, ale v řeckém originále je ještě silnější vyjádření: ‚hodila do pokladnice celý svůj život‘. V tomto smyslu je chudá vdova nečekaným předobrazem toho, co se brzo stane: předobrazem Krista, který ve své extrémní chudobě na kříži, zbaven všeho a na pokraji smrti volá ‚Bože, do Tvých rukou svěřuji svého ducha‘.

V naší části světa může jen málokdo – vlastně asi skoro nikdo – zažít situaci tak velké chudoby v materiálním smyslu jako ona chudá vdova, neboť náš život je mnoha věcmi tak či onak zpravidla slušně zajištěn. Nicméně asi všichni jsme zažili v životě chvíle, kdy jsme si uvědomili svou naprostou závislost na Bohu; to, že nakonec Jemu patří náš život a že jinde než u Něho nemáme útočiště. Jsou to okamžiky, kdy zakoušíme naši chudobu nikoli materiální, ale jinou: třeba když se hroutí nějaké domnělé jistoty, na kterých jsme stavěli náš život; kdy procházíme něčím, co nezvládáme a ani nechápeme; nebo po nějakém velkém morálním selhání, kdy se nám rozpadá pozitivní obraz o nás samotných. Takové životní situace náš přímo nutí, abychom Bohu odevzdali celý náš život, abychom darovali celé sebe do Božích rukou.

Mám vždycky moc rád poslední okamžiky dne před spaním, kdy se v poslední části Denní modlitby církve, v kompletáři, recitují slova Bože, v Tebe důvěřuji, do tvých rukou svěřuji svůj život. Často si při tom uvědomím, že to, co za uplynulý den mohu Pánu dát, je opravdu vdovin haléř – lidsky viděno hodně málo. Avšak mnohem podstatnější je právě ono odevzdání všeho, čím člověk je a co má. Pak zažijeme osvobození – od našich starostí, trápení, nejistot; a dokonce od sebe samých.

sobota 30. října 2021


31. neděle v mezidobí B 2021




1. ČTENÍ Dt 6, 2-6


Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
"Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji - ty, tvůj syn a syn tvého syna - po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!"




Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2

Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.





2. ČTENÍ Žid 7, 23-28

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
V době starozákonní mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného. Proto také je schopen přinést úplnou spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon - ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.





EVANGELIUM Mk 12, 28b-34

Slova svatého evangelia podle Marka.

Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato."
Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary."
Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Proč myslíte, že na konci dnešního evangelia se říká, že se Ježíšovi už nikdo neodvážil dát nějakou otázku? Já si myslím, že to není proto, že by se ho báli zeptat. Myslím, že je to proto, že Pán Ježíš řekl, co je to hlavní a nejdůležitější: láska k Bohu a k lidem. A oni to pochopili, takže už dál nemělo cenu se na nic ptát.



Milí bratři a sestry,

Asi před dvaceti lety, na přelomu milénia, jsem poprvé slyšel do té doby mně neznámý výklad symboliky kříže. Tuším, že jsme si o tom povídali s otcem Janem Aartsem, farářem katolické farnosti Panny Marie v Helsinkách, kde jsem tehdy žil a pracoval. Otec Jan byl holandský kněz, člen řádu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, který měl katolickou misii ve Finsku na starosti.

Kříž se skládá z vodorovného a svislého břevna, říkal otec Jan; to svislé - vertikála - značí vztah člověka k Bohu, a to vodorovné – horizontální – vztah lidí mezi sebou navzájem. A jedno od druhého nejde oddělit, neboť to by pak již nebyl kříž, znamení naší křesťanské víry.

Možná je to všem známá a pro někoho třeba i banální pravda, ale čím dál víc přicházím na to, jak je důležité si to připomínat; jak se tyto dva rozměry křesťanské lásky doplňují a vlastně si vzájemně pomáhají, abychom zůstávali v opravdové lásce a nezaměnili ji za něco, co láska vůbec není.

Velmi přesně je to vyjádřeno ve čtvrté kapitole Prvního listu Janova: Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale (přitom) nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. Láska k lidem vydává svědectví, že opravdu milujeme Boha – už jen proto, že On se pro nás stal člověkem – a zároveň náš vztah s Bohem chrání, aby neupadl do nějaké iluze. Kdyby někdo trávil hodiny na modlitbách, úzkostlivě dbal na uspořádanost a krásu liturgie nebo vlastní mravní integritu, ale byl by tvrdý a nevšímavý vůči lidem kolem sebe a jejich potřebám, asi bychom se oprávněně mohli tázat, zda jeho bohem, tím, co uctívá a k čemu se obrací, není nějaká modla: třeba jeho vlastní svatý pokoj, potřeba mít ve věcech pevný řád nebo pocit výjimečnosti - a tedy nakonec vlastní ego.

Platí to však i obráceně – kdybychom odstranili z kříže vertikální břevno, stali by se z nás sekulární humanisté; mohli bychom poznenáhlu nabýt přesvědčení, že k tomu, abychom své bližní měli rádi, žádného Boha vlastně nepotřebujeme; nebo dokonce, že jakákoli náboženská víra lásce k lidem vlastně škodí, neboť náboženství z podstaty vyvolává netoleranci a války. Přesně tak, jak to zpívá John Lennon ve své písni Imagine: Představ si, že dole není žádné peklo a nahoře žádné nebe, jen modrá obloha, že není žádné náboženství a lidé spolu žijí v míru. 

Jenomže je tomu podobně, jako v prvním případě vertikály bez horizontály: naše láska k Bohu, vztah znázorněný svislým břevnem kříže, chrání naši lásku ke druhým lidem: chrání nás před tím, abychom ji zaměnili za sebelásku, aby se z ní nestalo maskované sobectví. Máme-li trochu pokory a sebereflexe, víme, jak je to snadné. Pouze jsou-li obě dvě břevna pohromadě, tvoří znamení kříže – znamení nekonečné Boží lásky ke každému člověku, a zároveň znamení toho, co je opravdová láska ke druhému člověku: vycházení ze sebe, touha po dobru druhého, ochota k sebedarování a oběti.

sobota 23. října 2021

30. neděle v mezidobí B 2021


1. ČTENÍ Jer 31, 7-9

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    Toto praví Hospodin: "Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
    Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem."



Žl 126 (125), 1-2ab. 2cd-3. 4-5. 6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 5, 1-6

Čtení z listu Židům.

    Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
    Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.



EVANGELIUM Mk 10, 46-52

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! " Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
    Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Bud' dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?"
    Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!"
    Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

____________________________________________________________________ 


Slůvko pro děti:

Ve scénce s biblickými postavičkami dobře vidíme, jak na slepého Bartimaia volají lidé, aby mlčel. Ale on se ani takovým davem nenechá odradit. Protože hodně touží po tom, aby viděl. A věří, že to Pán Ježíš může udělat.


Milí bratři a sestry,

Slepý žebrák Bartimaios je člověkem veliké touhy. Touží vidět, touží se vymanit ze své slepoty. Ze všech sil volá ‚Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!‘ A nenechává se odradit okřikováním, aby mlčel. Naopak, hlasy, které mu brání mluvit, mají opačný efekt; Bartimaios volá ještě více ‚Ježíši, smiluj se nade mnou!‘

Je to krásný obraz naší situace před Bohem: v duchovním smyslu jsme všichni nějak slepí, hluší či jinak zranění. Jsme si vědomí svých slabostí, svých hříchů, které se neustále opakují a se kterými stále znovu chodíme ke svátosti smíření. A stejně jako Bartimaios slyšíme různé hlasy, které nám říkají ‚Už to lepší nebude‘, ‚Smiř se s tím‘, nebo také ‚Vždyť to vlastně žádný hřích není‘; nebo ještě ‚Tolik let se za to modlíš a stále nic, takže Boží milost stejně neúčinkuje‘.

Všechny tyhle hlasy - a ještě mnohé další, třeba hlasy konzumních lákadel nebo bezduché televizní či internetové zábavy – mají smrtící potenciál v nás úplně uhasit touhu ‚vidět‘, vnímat Ježíšovu přítomnost a lásku v našem životě. A stejně tak mohou zabít touhu být s Ježíšem, touhu, která je vložená hluboko do našeho srdce, ale může pod příkrovem všech možných jiných skutečností velice snadno vyhasnout.

Bartimaios nám ukazuje cestu: nenechá se zmást hlasy, které ho okřikují; protože dobře ví, jaká je jeho největší a nejdůležitější touha; a ví, že je to jedině Ježíš, který ji může beze zbytku naplnit. A Pán nemůže takové touze nevyjít vstříc.

Možná chodíme léta ke zpovědi s tím stejným; trápí nás to a stydíme se za to. Nakonec to ale není ta nejpodstatnější věc: opravdu důležité je to, aby nevyhasla naše touha vidět Pána v našem životě a být s Ním. 


čtvrtek 14. října 2021

 Tuto neděli budu výjimečně místo homilie na Boží slovo hovořit při všech mších svatých o Synodálním procesu 2021-23, jehož diecézní fázi právě zahajujeme. Homilii z roku 2018 si můžete přečíst zde: