pátek 29. května 2020

Slavnost Seslání Ducha svatého 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

Slavnost Seslání Ducha Svatého A 2020

 



1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."



Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp. : Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. 



EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

__________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Jelikož se o Duchu Svatém výslovně hovoří až v Novém Zákoně, jsme zvyklí o Něm přemýšlet a modlit se k Němu v novozákonním kontextu. Avšak pokud bychom se omezili pouze na výpovědi Nového zákona, mohla by nám snadno uniknout jedna podstatná skutečnost, o níž se hovoří v dnešním žalmu. Duch svatý dává apoštolům neohrožené promlouvat, vzbuzuje v našich srdcích vyznání Ježíše jako Mesiáše, pomáhá nám žít v usmíření a milovat druhé. Ale nejen to. Jak říká dnešní žalm - a jak také vyznáváme v Credu – Duch svatý je také dárcem života; je tím, jenž tvoří a znovuvytváří. 

Ve Starém Zákoně se na mnoha místech – včetně dnešního žalmu – vyskytuje pojem ruach, který v prvotním smyslu znamená dech či vítr, a pak také Boží duch, zatím s malým d. A právě tato tajemná Boží moc je tvůrčí: v První knize Mojžíšově se ruach vznáší nad propastnou hlubinou prvotního chaosu a z neuspořádanosti vzniká uspořádanost, z chaosu kosmos. Poté, při popisu stvoření člověka, Bůh vdechuje do jeho chřípí dech života – hebrejsky opět ruach.

Obě dvě tyto skutečnosti zároveň se znovu objevují v dnešním žalmu, ve smyslu opětovného tvoření, obnovování toho, čemu hrozí zánik. Země je plná tvorstva, ale to hyne, jestliže je mu vzat život. Když však Bůh posílá svůj dech,  ruach, jsou stvořeni a obnovuje se tvář země.

Pokud si můžeme dovolit vztáhnout všechny tyto starozákonní výpovědi na třetí božskou osobu, zjevenou v Novém Zákoně – a exegeté i tradice církve tak činí – pak se dostává do popředí právě tato tvůrčí stránka působení Božího Ducha. On je ten, jenž obnovuje stvoření, dává život tam, kde bylo ohrožení zánikem, neuspořádanost mění v uspořádanost, harmonii a krásu. To vše se týká nejen člověka, ale opravdu celého stvoření – jak s oblibou zmiňuje ve svých knihách Marek Vácha; pokud mají legendy pravdu, okolo lidí naplněných Duchem svatým se něco dělo i s přírodou: zlý vlk z Gubbia se v blízkosti svatého Františka z Assisi stal mírný jako beránek a ve společnosti svatého Antonína poustevníka se shromažďovala zvířata, která ztratila svou plachost.

Toto působení Ducha svatého zakoušíme také my skrze svátosti, které znovu tvoří naše lidství jako Boží obraz. Také o nás platí, že Duch svatý obnovuje tvář země – nakolik je každý člověk jakýsi vesmír v malém. Duch Boží v nás mění náš vnitřní chaos, neuspořádanost způsobenou hříchem, jež vede ke smrti, v kosmos, uspořádanost a krásu, vedoucí k plnosti života.


středa 27. května 2020

Středa po sedmé neděli velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: 

pátek 22. května 2020

Sedmá neděle velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)


7. neděle velikonoční A 2020


1. ČTENÍ Sk 1,12-14 

Čtení ze Skutků apoštolů.

Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty.   A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.



Žl 27(26),1.4.7-8a Odp.: 13
Odp.: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! nebo: Aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 4,13-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!
    Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.



EVANGELIUM Jan 17,1-11a

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
    Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
    Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
    Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."
____________________________________________________________________
  
Milí bratři a sestry,

V prvním čtení prožíváme s Ježíšovými učedníky mezidobí mezi jeho nanebevstoupením a sesláním Ducha svatého. Ježíš odchází na nebesa, jeho učedníci zůstávají v Jeruzalémě. První čtení jednotlivě jmenuje členy prvotního společenství církve - a tato jména jsou vyjádřením toho, že tím hlavním, na koho se dnešní liturgické čtení soustřeďují, je Boží lid, církev - tedy také my.

Během velikonoc je v centru pozornosti Ježíšova osoba – jeho smrt, vzkříšení a vstup na nebesa. Dnes jsou čtení zaměřena spíše na ty, kteří Ježíši patří.  To, co jsme slyšeli, nám připomíná, že velikonoční události se staly kvůli člověku, z lásky Boha ke všem lidem. Z evangelia, z Ježíšovy modlitby, kterou přednáší Otci za učedníky, vysvítá něžná a starostlivá Boží péče o člověka a zároveň to, že člověk, stvořený, posvěcený a vykoupený, je Božím vlastnictvím: Byli Tvoji a mně jsi je dal… Ježíš prosí za ty, kteří mu patří, aby ve světě, kde zůstávají, setrvali v Bohu, aby zůstali s Ním, který je stvořil, vykoupil a posvětil. V patnáctém verši, který již není součástí dnešního úryvku evangelia, Ježíš dodává, za co přesně prosí: ne, aby je Otec vzal ze světa, ale aby je zachoval od zlého. Je to zcela totožná prosba, jakou denně přednášíme v Otčenáši: neuveď nás v pokušení, ale zbav - uchovej - nás od zlého.
Výraz svět - podobně jako jinde v Novém zákoně výraz tělo - sarx, zde není míněn po platónském způsobu jako místo, ve kterém je uvězněna lidská duše, a ze kterého je potřeba se nějak vymanit. Spíš označuje prostředí, ve kterém je náš vztah k Bohu a naše vědomí toho, že Jemu patříme, nějak ohroženo.

Z textu evangelia tedy vyplývá toto napětí nás, křesťanů, napětí mezi tím, že patříme Bohu, ale zároveň žijeme ve světě, který v nás toto povědomí často oslabuje. Jistě - toto napětí pociťovali upřímně žijící křesťané všech dob, ale zdá se, že dnes je o něco vyhrocenější, úměrně tomu, že labyrint současného světa je složitější, a tedy se v něm dá snáz ztratit. A zároveň to, co nás od Boha vzdaluje - ono zlé, oč prosíme, abychom toho byli zbaveni - má možná mnohem více podob, a je to mnohem rafinovanější. Někdy můžeme mít i pocit, že tomu téměř nelze odolat, a mnoho z toho je zapsáno i ve společenských strukturách.

Abychom dokázali toto napětí vydržet, je velmi nutné činit to, o čem čteme v prvním čtení, že konalo prvotní společenství: jednomyslně setrvávali v modlitbě. Modlitba - osobní i společná, ať už jde o slavení Eucharistie, či o jiné formy - je návratem k hlubokému vědomí oné základní skutečnosti našeho života, že jsme Božím vlastnictvím, vykoupeným drahocennou Ježíšovou obětí a posvěceni Duchem svatým. V modlitbě získáváme sílu být ve světě, ale zároveň být uchráněni od zlého, protože se v nás obnovuje vědomí, že On svět přemohl.

středa 20. května 2020

pátek 15. května 2020