středa 12. května 2021

O letošní sedmé neděli velikonoční nejsem ve své farnosti. Kázání a slůvko pro děti s obrázkem bude zase příští neděli, o slavnosti Seslání Ducha Svatého. K promluvě na texty ročního cyklu B ze 7. neděle velikonoční se můžete podívat sem: 


sobota 8. května 2021

 6. neděle velikonoční - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: 



 

6. neděle velikonoční B 2021



1. ČTENÍ Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné."
   Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha.
   Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby ( u nich ) zůstal ještě několik dní.




Žl 98 (97), 1. 2-3ab. 3cd-4 Odp.: srv. 2
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů. nebo: Aleluja.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.




2. ČTENÍ 1 Jan 4, 7-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

   Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

 


EVANGELIUM Jan 15, 9-17

Slova svatého evangelia podle Jana.


Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
   To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
   To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
   Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
   Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
   To vám přikazuji: Milujte se navzájem."

______________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Při čtení textů dnešní neděle jsem si vzpomněl na útlou knížku velkého švýcarského teologa dvacátého století Hanse Urse von Balthasara, která se v originále jmenuje Glaubhaft ist nur Liebe; v češtině asi něco jako Jen láska je věrohodná.

Von Balthasar v ní přemýšlí nad tím, na čem se v dějinách křesťanského myšlení zakládala věrohodnost křesťanské víry; jaká byla v různých historických obdobích východiska lidského poznání o světě a člověku, která by dávala křesťanskému poselství nejvíc za pravdu.

Ve středověku podle von Balthasara stačil tehdejší obraz světa – v něm nebylo představitelné, že by nebyl nějaký Stvořitel. Jenže kosmologie - obraz vesmíru  - se, jak známo, s příchodem novověku od základu proměnila. Další cestou, už novověkou, měla být existenční zkušenost člověka – možná nejvýraznější postavou tohoto směru byl dánský křesťanský filozof Sören Kierkegaard. Jenže i tento směr nakonec skončil ve slepé uličce. Von Balthasar ve své knížce navrhuje třetí cestu svědectví o tom, že křesťanství je pravdivé - cestu lásky.

Otec David Bouma, teolog a kněz královéhradecké diecéze, velmi srozumitelně shrnul poselství von Balthasarovy knížky v článku v časopise Cesty katecheze v roce 2010: Balthasar chce v nadsázce říci, že nemá smysl dokazovat, že Bůh je, neukážeme-li, kdo je a jaký je. Argumenty z uspořádání vesmíru nebo z historie mohou být užitečné a snad někdy i nutné, zejména v rozhovorech s mladými lidmi, ale nezapomínejme, že věřit se dá jenom lásce.

Možná je tohle jeden z důvodů, proč Pán v dnešním evangeliu hovoří o vzájemné lásce jako o tom, co svým učedníkům přikazuje jako hlavní a největší přikázání - ačkoli bychom si mohli říci, že lásku přikázat nejde, protože bytostně souvisí se svobodou; milovat se přece nedá na povel. Toto přikázání má ale dobrý důvod: mimo to, že láska má smysl sama v sobě a že je cílem křesťanského bytí, je také hlavním a nejdůležitějším svědectvím směrem ven. Nebude-li láska mezi křesťany vyzařovat, svět nemůže uvěřit.

Církevní otec první generace, Tertulián, ve svém spise Obrana křesťanství vydává těsně před koncem druhého století svědectví o tom, čím dělali křesťané největší dojem na pohanskou většinu: Hleďte, jak se milují;  jsou připraveni jeden za druhého zemřít.  Jistě, když srovnáváme svůj konkrétní život s tímto ideálem, připadá nám takové svědectví skoro nemožné. Máme ale dar Ducha Svatého, Ducha Lásky; a On v nás přece jen něco může učinit.

sobota 1. května 2021

 5. neděle velikonoční - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: 




5. neděle velikonoční B 2021


1. ČTENÍ Sk 9, 26-31

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.



Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

    Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.



EVANGELIUM Jan 15, 1-8

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

_________________________________________________________________________

Milí bratří a sestry,

Asi před osmi lety, když jsem ještě sloužil v brněnské farnosti u kostela svatého Tomáše, přišel jednou do farní kanceláře mladý muž, právě osmnáctiletý, který byl u Tomáše jako dítě pokřtěn. Jedna z prvních věcí, kterou jako plnoletý chtěl udělat, bylo vystoupení z církve. Už si nepamatuji, proč: zřejmě sama sebe - jako ostatně hodně mladých lidí - považoval za ateistu a církev, ke které skrze svůj křest patřil, za tmářskou středověkou instituci vymývající lidem mozky. Raději jsme mu moc nevysvětlovali, že z církve formálně vystoupit může, ale že neexistuje něco jako odkřtění – ať skončí světonázorově i lidsky kdekoli, svátostné znamení křtu v něm zůstane. Samozřejmě jsem neznal celý jeho příběh. Pravděpodobně neměl žádnou nebo skoro žádnou křesťanskou výchovu; ale možná taky, že ano – a třeba i vzornou a láskyplnou.

Ježíš v dnešním evangeliu říká Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. V souvislosti s onou příhodou v tomášské farnosti – a nejen s ní – jsem si silně uvědomil, jaká je to křehká skutečnost; jak nic není předem jisté, jak o toto zůstat v Kristu musíme každý den zápasit. Ano, Ježíš je s námi stále; pečeť křtu v našem lidství zůstává navěky, protože Bůh nebere nikdy svou lásku zpět, nemůže být nevěrný. Ale na naší straně je problém. Existuje tolik skutečností, které naše zůstávání s Ním a v Něm ohrožují. Třeba bezbřehá škála možností, jak si v našem otevřeném světě naplnit život. Nebo neustálý příval obrazů a informací, které dělají z naší duše tržnici se vším možným spíš než dům Otce a komplikují nám ztišení a vnitřní modlitbu. A ještě například různá životní zklamání a krize, ve kterých jsme příliš nepociťovali, že by Pán s námi byl. Asi to nelze říci lépe, než píše svatý Pavel ve druhém listě Korintským: poklad víry máme v hliněných nádobách.

Boží slovo dnešní neděle - a také té příští - ovšem také svědčí o úžasných a krásných zaslíbeních pro ty, kteří přes to všechno v Pánu setrvají. Zůstaneme-li v Něm, nemusíme mít snazší život a nemusí se nám vyhnout utrpení – ale budeme mít jasné vědomí Jeho blízkosti, budeme stále vnímat, že jsme v síle našeho křtu milované Boží dětí, ať se děje cokoli. A zejména: poneseme mnoho ovoce, náš život bude ve spojení s Pánem plodný láskou - neboť bez Něj nemůžeme činit nic.

 

 

pátek 23. dubna 2021

 4. neděle velikonoční - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:




4. neděle velikonoční B 2021


1. ČTENÍ Sk 4, 8-12

Čtení ze Skutků apoštolů


   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."



Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.



EVANGELIUM Jan 10, 11-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

____________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

vyobrazení Krista jako Dobrého pastýře je zřejmě nejčastější motiv raně křesťanského umění. V římských katakombách se takových vyobrazení zachovalo kolem sto padesáti, jako fresky nebo reliéfy na kamenných sarkofázích; většina pochází ze třetího století. Dnes nejznámější a nejčastější symbol křesťanství, vyobrazení Ježíše ukřižovaného, převládlo až později: první, které známe, je z pátého století - je součástí dřevěných vyřezávaných dveří v bazilice svaté Sabiny na římském Aventinu.

Raně křesťanské ztvárnění motivu Dobrého pastýře bylo částečně ovlivněno převzetím již předem existujících motivů antické kultury - sochy pastýře, který má na rameni ovečku nebo telátko a kterým se říkalo Moschoforos, byly ve starověkém Středomoří známé již před příchodem křesťanství. Přesto však velká obliba tohoto symbolu zřejmě svědčí o jeho síle; o tom, že mluví o čemsi velmi podstatném a důležitém.

Vyobrazení Krista na kříži, které později převládlo, je pro nás křesťany znamením Boží lásky jdoucí až do krajnosti. Jenže právě proto, že se kříž na dlouhá staletí stal hlavním symbolem křesťanství, je zatížen mnoha zneužitími a nepochopeními, podobně jako třeba slovo ‚Bůh‘. V dějinách se ‚ve jménu kříže‘ stalo ledacos hrozného; od křížových výprav až po upalování kacířů. Raně křesťanský symbol Ježíše jako Dobrého pastýře takto zatížený není; a tak může být jako znamení Kristovy lásky a péče vůči člověku čitelnější, zvlášť pro lidi dnešní doby.

Obraz Dobrého pastýře je velmi podobný obrazu Krista jako Milosrdného Samaritána, který jsme měli v roce 2016 před očima jako logo Jubilea milosrdenství. Ježíš má na něm na ramenou oloupeného a zraněného člověka, podobně jako dobrý pastýř svou ovečku. Možná nám není moc příjemné být srovnáváni s ovcemi, neboť nemají moc dobrou pověst pro svou údajnou nízkou inteligenci a údajný sklon jít se stádem bez rozmyslu kamkoliv. V určitých momentech našeho života ale úplně jasně vnímáme sílu a pravdivost obsaženou v tomto obrazu Krista. Je to tehdy, když se někam ‚zaběhneme‘, když z nějakého důvodu přestáváme slyšet hlas pastýře a jdeme si vlastní cestou. Pak se můžeme ocitnout v izolaci, daleko od společenství, na špatném místě se špatnou pastvou. A jsme natolik zesláblí, zranění a dezorientovaní, že se ani sami nemůžeme vrátit - jsme na tom tedy hůř než onen marnotratný syn z podobenství, protože ten ještě měl sílu se vrátit sám. A pak musí do naší situace přijít sám Pán. Musí nás vzít na svá ramena, a odnést nás zpátky na dobré místo, zpátky do společenství, zpátky do plnosti života.