Svátek Svaté
rodiny B 2023
1.ČTENÍ Gn
15, 1-6; 21, 1-3
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy:
"Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká."
Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti,
dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí
mého domu."
Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo
však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit."
Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej
hvězdy, můžeš-li je spočítat! " - a dodal: "Tak (četné) bude tvé
potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za
spravedlivého.
Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané
slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh
předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila,
jméno Izák.
Žl 105 (104), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 7a. 8a
Odp.: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech!
Odp.
Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář!
Odp.
Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo
Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Odp.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi.
Odp.
2. ČTENÍ Žid 11, 8. 11-12. 17-19
Čtení z listu Židům.
Bratři a sestry!
Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se
vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se,
ačkoli nevěděl, kam jde. I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a
to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A
tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a
jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru,
přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat,
třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto:
Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek
i jako předobraz.
EVANGELIUM Lk 2,22-40
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli
Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně:
'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také
podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě
holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl
to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch
svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova
Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě
Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a
takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého
služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro
všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.”
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim
požehnal a jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven
k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat
– i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha
srdcí.”
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova
kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v
manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela
z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v
tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení
Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do
Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a
milost Boží byla s ním.
_____________________________________________________________
Milé děti,
Těšily jste
se na Štědrý večer a na dárky od Ježíška? A když jste je dostaly, měly jste z nich
radost, nebo jste byly spíš zklamané?
V dnešním
evangeliu jsou dva lidé, kteří se hodně těšili, hodně dlouho čekali; ale pak
měli opravdu velkou radost. Je to Simeon a Anna. Když Simeon vidí malého
Ježíše, říká něco, co bychom mohli v současném jazyce říct asi takhle:
Hospodine, teď už můžu klidně umřít, protože nic lepšího mne v životě už
stejně nepotká. Protože teď jsi nám dal Spasitele, na kterého jsem já a Anna a
celý náš národ tak dlouho čekali.
Milí bratři a sestry,
Možná se nám
při příležitosti dnešního svátku jako první vybaví typické idylické vyobrazení Svaté
rodiny na svatých obrázcích, starých dvě stě nebo maximálně sto let: Josef ve
své nazaretské truhlářské dílně (často plné moderního nářadí, jako rámová pila
nebo hoblík, které v jeho době ještě nemohly existovat) pilně pracuje,
malý Ježíš mu pomáhá a přitom se učí Josefovu řemeslu – a kousek stranou koná
Matka Boží tiše a nenápadně své domácí práce, například přede u kolovrátku. Spíš
než o reálné zobrazení Svaté rodiny jde jistě o idealizovaný portrét
středostavovské venkovské domácnosti druhé půle devatenáctého století.
Písmo svaté
ale o žádné nazaretské idylce nehovoří. Marek a Jan zcela o Ježíšově dětství
mlčí. Matouš zmiňuje nejprve Josefovo dilema tváří v tvář své těhotné
snoubence, poté betlémskou návštěvu tří mudrců od Východu, pak útěk před
Herodem do Egypta a později návrat do Nazareta. Lukáš zase hovoří o namáhavé
cestě Svaté rodiny do Betléma kvůli sčítání lidu a o narození Ježíše ve stáji,
protože jinde se pro Josefa a těhotnou Marii nenašlo místo. Na závěr vyprávění
o Ježíšově dětství najdeme u Lukáše dvě epizody odehrávající se v jeruzalémském
chrámu: jednak tu z dnešního evangelia, a pak ještě perikopu o tom, jak se
dvanáctiletý Ježíš svým rodičům ztratil a oni ho až po třech dnech našli právě
v chrámu.
Idylku
svatých obrázků může vzdáleně připomínat snad jen zmínka z konce dnešního
evangelia: Svatá rodina se vrátila do Nazareta a malý Ježíš rostl a sílil,
byl plný moudrosti a milost Boží byla s ním. To, o čem obě dvě
evangelia v souvislosti se Svatou rodinou hovoří daleko nejvíce, je něco
úplně jiného: Josef s Marií a později s malým Ježíšem jsou neustále
na cestě, neustále musejí čelit nejistotě, neustále musí v holé důvěře v Hospodina
překonávat překážky, neustále mají kvůli svému výjimečnému dítěti problémy.
Simeon to všechno v dnešním úryvku shrnuje do několika slov: nejdříve se
sice raduje, že se na sklonku svého života přece jen setkal se slíbeným
Mesiášem, na kterého spolu se svým národem tak dlouho čekal. Jenomže pak jedním
dechem dodává: On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako
znamení, kterému se bude odporovat. A jeho matce předpoví, že její duši
pronikne meč.
Tento
biblický obraz Svaté rodiny je mnohem realističtější a nám mnohem bližší než ony
staré barvotiskové svaté obrázky. Ukazuje vztahy v rodině jako dynamickou
skutečnost, jako cosi, co se vyvíjí, co musí stále čelit různým větším či
menším úskalím; jako cosi, co je zároveň nesmírně cenné a důležité, ale také
velice křehké. Jak píše otec Vojtěch Kodet v poslední meditaci z jeho
– teď již loňského – stolního kalendáře: Josef, Maria a jejich neobyčejný syn nemají
skoro nic – ale mají jeden druhého a důvěru v Hospodina. A to jim
stačí k tomu, aby dobře prožili svůj společný příběh, aby dokázali ve
všech zkouškách obstát.