33. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31

Čtení z knihy Přísloví.

    Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
    Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.



Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

   Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
    Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!
    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.



EVANGELIUM Mt 25,14-30

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Pavel ve dnešním druhém čtení z listu Soluňanům hovoří o druhém příchodu Pána Ježíše - o konečném příchodu Jeho království pravdy a lásky. Pavel v téhle souvislosti říká, abychom byli bdělí. Znamená to tedy, že máme všeho nechat a čekat, jestli náhodou zítra nebude konec světa? Rozhodně ne! Protože Boží království k nám určitým způsobem přichází každý den. A nejen to: my ho máme Pánu Ježíši každý den pomáhat uskutečňovat. Můžeme ovlivnit to, jestli přijde dříve nebo později. A čím? Tím, že budeme do našeho zraněného a nemocného světa přinášet jeho lásku, každý z nás tak, jak umí. Možná právě tohle je ta bdělost, o které svatý Pavel mluví.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešních liturgických čteních najdeme dva protikladné typy: řádnou ženu z knihy Přísloví a služebníka s jednou hřivnou z Ježíšova podobenství. V těchto protikladech nejde ani tak o píli na jedné a o lenost na druhé straně, ale o vnitřní přístup ke skutečnosti.

Možná nejdůležitější výrok o řádné ženě, který v prvním čtení najdeme, není výčet jejích různých aktivit, ale slova ve verši 13: Pracuje radostnou rukou. Různé nuance této věty můžeme pochopit, když se podíváme na stejné místo v jiných překladech: Kralická Bible překládá dělá šťastně rukama svýma, ekumenický překlad zase pracuje s chutí vlastníma rukama. Můžeme v tom zahlédnout atmosféru určité lehkosti a radosti z práce, asi jako když děláme něco, co nás hodně baví, i když to zároveň může být namáhavé.

V podobenství o hřivnách v podobně radostné atmosféře probíhá účtování s prvními dvěma služebníky, s těmi, jimž bylo svěřeno pět a dvě hřivny. Oba dva prezentují výsledky svého podnikání s radostí a s vědomím dobře vykonaného úkolu - a jsou pak svým pánem pozváni k radostné oslavě: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'

Vnitřní naladění onoho třetího služebníka se naplno vyjevuje v jeho řeči, se kterou vrací svému pánu svou jednu ukrytou hřivnu: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'

Služebník s jednou hřivnou nebyl možná až tak úplně líný; jen byl ve svém nitru ovládnut naprosto negativními emocemi. Zaprvé si o svém pánu udělal zcela falešnou představu; viděl ho jako tvrdého člověka, vyžadujícího od svých služebníků nemožné, výkon, kterého nemohou být schopni: sklízíš, kde jsi nezasel, sbíráš, kde jsi nerozsypal. Když se ovšem podíváme na začátek podobenství, uvidíme, že pán dal hřivny do správy každému ze služebníků podle jeho schopností.

Další vnitřní pocity služebníka s jednou hřivnou si můžeme snadno domyslet: možná záviděl svým dvěma spoluslužebníkům, že jim pán dal větší důvěru než jemu, asi měl pocity méněcennosti a nedůvěřoval si; a hlavně byl paralyzován strachem – nechtěl se pouštět do žádného podnikání, aby náhodou nepřišel ještě i o tu jedinou hřivnu, kterou dostal.

A přece - ten příběh mohl dopadnout i pro tohoto posledního služebníka dobře. Směl si nevěřit, směl mít pocity méněcennosti a strachu - ale jeho zásadní chyba byla, že nakonec neuvěřil v pánovu dobrotu a milosrdenství. Mohl říci: Pane, odpusť, že jsem ze strachu a z nedůvěry k tobě hřivnu zakopal. Pak by se mohl jít radovat se svým pánem jako ti ostatní dva; mohl by také zakusit uzdravení svého strachu a pocitu méněcennosti, a příště by jeho zacházení se svěřenou hřivnou bylo jistě mnohem lepší. Jenže poslední věta onoho služebníka zní Tu máš, co ti patří. Je to výraz toho, že už nechce se svým pánem mít nic společného, že už mu nic nedluží a nic od něj taky už nechce. Proto také končí špatně - ne proto, že by ho pán za tento jeho postoj potrestal. Jeho vyhození ven do temnot je jen důsledek jeho svobodného rozhodnutí přetrhnout pouto vztahu se svým pánem a se všemi ostatními, kteří jsou v jeho domě.