32. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Mdr 6,12-16

Čtení z knihy Moudrosti.

    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.

    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.



EVANGELIUM Mt 25,1-13

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."

 ____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme pět moudrých panen, které jsou připravené s hořícími lampičkami - a pak ty nemoudré, které ještě trochu pospávají; a ty, co už jsou vzhůru, jsou trochu zmatené z toho, že nemají olej. V Kohoutovicích máme ještě jeden motiv: jedna z prozíravých družiček rozhodně odmítá prosbu té nemoudré, aby se s nimi rozdělily o olej do lampy. Co myslíte, vyřešilo by se to? Kdyby se ty moudré panny rozdělily a každá měla aspoň trochu oleje, mohly by na svatbu vejít všechny? Nebylo to od těch družiček, co měly olej, trochu sobecké? Asi ne, protože ty moudré družičky říkají: Nemůžeme se s vámi rozdělit, nezbylo by pak ani vám, ani nám.

Víte, že když někoho máme rádi, ať už hodně nebo míň hodně, tak ten náš vztah k němu nemůžeme někomu jinému jen tak darovat nebo půjčit, jako si můžete dát dárek k Vánocům nebo někomu půjčit propisku. Dokonce to nemůžeme ani vůči tomu, koho máme rádi - když on nás třeba rád nemá, tak ho nemůžeme přimět k tomu, aby měl. To, že někoho máme rádi, je jenom naše. Pán Ježíš tedy tím olejem myslí naši lásku k Němu.

 

Milí bratři a sestry,

Závěrečný Ježíšův apel z dnešního evangelia - Bděte, protože neznáte den ani hodinu - jako by předpokládal trochu jiné znění dnešního podobenství: podle toho by ony moudré panny před příchodem ženicha měly být vzhůru, zatímco ty pošetilé spát. Jenomže všech deset družiček při dlouhém čekání na ženichův příchod usnulo; asi byly z dlouhého čekání unavené, spánek přemohl všechny: ty, které měly olej, i ty, které ho neměly.

Pro pochopení toho, co nám podobenství o deseti družičkách chce vlastně říci, je myslím stěžejní jeden starozákonní text, který se ovšem v dnešních čteních nevyskytuje. Je z knihy, která představuje mystickou tvář judaismu - totiž z Písně písní, přesněji řečeno ze začátku její páté kapitoly: Spím, ale mé srdce bdí. Slyš! Můj milý klepe. Otevři mi, má sestro, moje milá, má holubičko, mé všechno!

Čtení z Písně písní se jako text pro bohoslužbu slova používá dost zřídka - snad proto, že na první poslech až příliš připomíná milostnou poezii, kterou možná původně i byla. Je vlastně celá láskyplným dialogem mezi dvojicí milujících se osob - milým a milou. Křesťanské porozumění tomuto starozákonnímu textu, v nejznámější podobě pocházející asi od svatého Bernarda z Clairvaux, vidí v onom milém Krista a v milé buď celé společenství církve, nebo jednotlivou lidskou duši.

Pro hlubší pochopení podobenství o deseti pannách je podstatný verš Spím, ale mé srdce bdí. Právě v tom je rozdíl mezi moudrými a pošetilými pannami. Zásoba oleje do lamp je symbolem onoho bdícího srdce, které je vstupenkou na svatbu - na konci pozemského příběhu každého z nás - i na konci příběhu celých dějin vesmíru a člověka, na konci času.

Nežijeme-li jako kontemplativní řeholníci v klášteře, není dost dobře možné prožívat náš život celý a zcela vědomě v Boží přítomnosti. A ani pro řeholníky a řeholnice z klášterů benediktinské tradice, ač je to jedním z hlavních úkolů jejich kontemplativního života, to není možné beze zbytku. Pokud zrovna pracují v klášterním lese, na zahradě či třeba v pivovaru (jedno belgické trapistické pivo je považováno za nejlepší na světě), musí být přece v mysli soustředěni na svou práci. Musíme myslet na běžný životní provoz - pracujeme, vychováváme děti, musíme spát, jíst a občas relaxovat, těšíme se z přítomnosti a blízkosti lidí, které máme rádi. Nemůžeme úplně celý čas našeho života prožívat jako vědomou modlitbu a vědomé spojení s Bohem. V duchovním smyslu tak podřimujeme, nebo spíme. Napadá mne příměr s chvílemi, kdy jsme večer hodně unaveni, ale ještě nemůžeme jít spát a musíme něco dodělat; pak nás přepadá mikrospánek, jsme jakoby na rozhraní mezi vědomím a nevědomím, skutečnost trochu vnímáme a trochu nevnímáme, občas chvilku zadřímáme a musíme se probudit, abychom onu nutnou práci dokončili.  

Pán s tímhle jistě počítá; ví, že s ním nemůžeme být v neustálém a intenzivním kontaktu, jaký zažíváme při hluboké a soustředěné modlitbě třeba před vystavenou Eucharistií. Jde ale o to, abychom měli i v onom spánku - či polospánku - duše bdělé srdce. Aby v nejhlubší rovině našeho bytí byla láska ke Kristu stále přítomná, i když si ji v danou chvíli nemusíme uvědomovat. Abychom měli pohotově připravený olej do lamp, abychom byli vždy připraveni je zažehnout a svítit.