31. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Mdr 11,22-12,2

Čtení z knihy Moudrosti.

   Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem.    Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.    Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.  Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.




Žl 145 (144),1-2.8-9.10-11.13cd-14 Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, budu velebit tvé jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.

Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem' a soucit má se všemi svými tvory.

Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.

Odp.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech. Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, a pozvedá všechny sklíčené.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Sol 1,11-2,2

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry !
Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

   

EVANGELIUM Lk 19,1-10

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby Ježíše viděl, protože tudy měl procházet.    Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!"    Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně! "    Ježíš mu řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo."

 _________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, dnes máme zase krásnou scénku z biblických postaviček. Jak jsme slyšeli, celník Zacheus nakonec slezl z fíkovníku, přijal Ježíše u sebe doma a změnil svůj život. Polovinu toho, co měl, dal chudým, a nahradil škodu těm, které předtím okradl. A Ježíš mu to ani nemusel říkat; Zacheus to udělal sám od sebe - protože zakusil, že ho Ježíš má rád.

 

Milí bratři a sestry,

 Na začátku promluvy se vám svěřím se dvěma zážitky, které se mi nedávno přihodily. První se udál ve zpovědnici u kapucínů. Přišla tam dáma v seniorském věku a po vyznání se mne zeptala: 'Pane faráři, prosím, poraďte mi: 28. října bude pátek, ale zároveň je to den státního svátku. Musím tedy zachovat ten páteční půst?'  Lehce jsem se pousmál (snad to paní za mřížkou neviděla) a vyvedl jsem ji z dilematu tím, že 28. října je svátek svatých apoštolů Šimona a Judy, a že tedy nepostit se není za těchto okolností hřích.

 Druhým zážitkem byl poslech pilotních dílů nové vzniklého křesťanského podcastu Na okraji (pro dříve narozené a nezasvěcené: jsou to úvahy nebo rozhovory v audioformátu, které si lze poslechnout na internetu). Šlo o strhující svědectví jedné řeholnice, členky jedné z ženských větví františkánského řádu, jejíž život před konverzí byly pouze drogy, alkohol, hardrocková hudba a střídání partnerů. Došlo to až tak daleko, že si jednu chvíli v zoufalství a zhnusení sebou samou chtěla vzít život. V ten samý moment ale slyšela vnitřní hlas Já Tě mám rád. Tak poznala Ježíše, její život se od základu změnil a dnes jako řádová sestra pomáhá lidem, kteří jsou na tom podobně, jako tehdy ona.

 Tyto dvě příhody myslím představují dobrý příklad toho, jak různě lze naše křesťanství prožívat. Můžeme jej vnímat hlavně jako jakýsi soubor morálních a asketických pravidel; jenže pak z něj brzo přestaneme mít radost a budeme se ptát přesně jako ta paní ze zpovědnice – jak můžeme pravidla elegantně obejít a přitom u Hospodina neztratit body.

 Celník Zacheus – podobně jako ona řeholnice – představují úplně jinou cestu prožívání víry. Celník byl strukturální hříšník, byl kvůli své profesi a svému vzhledu na okraji, i když byl bohatý; byl to někdo, s kým se slušní a zbožní lidé nestýkají. Pak ale zažil dotek bezpodmínečné Kristovy lásky, a to ho úplně změnilo. Z gruntu napravil svůj život – ne proto, že se to musí, ale uchvácen radostí z lásky, které se mu dostalo, z bezpodmínečného Ježíšova přijetí, z toho, že jím někdo nepohrdá a nesoudí ho, ale má ho rád. Všimněme si dobře, že Ježíš Zacheovi neříká nic ve smyslu Tak teď už nehřeš, svůj majetek rozděl chudým, vrať, co jsi získal neoprávněně; Zacheus to všechno dělá, protože sám chce. Jediný příkaz, který mu Ježíš dává, je ono "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě;" právě proto, aby se Zacheus mohl setkat s Ježíšovou láskou.

 Velmi podobná výpověď je i ve druhém čtení, ve druhém listě Soluňanům. Svatý Pavel píše soluňským křesťanům, aby jim Bůh svou milostí dal zálibu v konání dobra. Dobro tedy nemá být povinností, ale něčím, v čem máme zálibu – z čeho máme radost, odpovědí lásky na lásku. A tak, pokud na nás druzí lidé uvidí, že tomu tak skutečně je, že jsme jako křesťané šťastní a dobro neděláme proto, že se to musí, pak bude - slovy druhého čtení - jméno našeho Pána Ježíše Krista skutečně oslaveno.

 

30. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Sir 35,15b-17.20-22a (řec. 12-14.16-18)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu.Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

Žl 34 (33),2-3.17-18.19+23 Odp.: 7a
Odp.: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála.                       V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Odp:

Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. Odp:

Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuje. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají. Odp:

 
2. ČTENÍ 2 Tim 4,6-8.16-18

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.    Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
   Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

EVANGELIUM Lk 18,9-14

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: "Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili, jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: 'Bože, bud' milostiv mně hříšnému.'  Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

--------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

    Milé děti, svatý Pavel ve druhém čtení píše svému žáku Timotejovi ve chvíli, kdy už ví, že pro svou víru bude muset dát svůj život. Ale nebojí se, protože toho už s Pánem Ježíšem hodně prožil a vždycky přitom znova objevil, že Ježíš je s ním, že se stará a že ho nenechá bez pomoci. A když to tak bylo v celém životě, bude to tak, i když se Pavlův pozemský život skončí.

Milí bratři a sestry,

  Modlitba celníka z dnešního Ježíšova podobenství - Bože, smiluj se nade mnou hříšným - je svým způsobem ta nejhlubší a nejupřímnější, kterou vůbec člověk může vyslovit. Je to úpěnlivé volání o pomoc ve chvílích, kdy si opravdu existenciálně uvědomujeme jakoukoli naši slabost a bezmoc.

Příběh našeho života má své výšiny a hlubiny, radostná i bolestná období. A všechno, co zrovna prožíváme, se samozřejmě promítá do naší modlitby i života z víry. Někdy nám jde život snadno, cítíme, že věci jsou nějak na svém místě, že se vše daří a že jsme šťastní - a pak máme srdce plné vděčnosti vůči Bohu za jeho požehnání a pokoj. Takovýto postoj vděčnosti je ale možné snadno ztratit; v období štěstí a pokoje se můžeme začít natolik těšit z krás života či z vlastního úspěchu, že pro tyto dobré dary zapomínáme na Dárce.

Jenže jsou i životní období, kdy je všechno jinak, období krizí, kdy se věci obracejí vzhůru nohama; momenty, v nichž vnitřní pokoj ztrácíme, kdy nás postihují věci, které nechápeme, kdy se nám modlitba nedaří, a kdy - spíš ze zoufalství či ze slabosti než ze zlé vůle - vršíme hřích na hřích. Pak jsme na tom před Bohem přesně tak jako celník z dnešního evangelia, který nemůže než volat Bože, smiluj se nade mnou hříšným. Nebo jako učedníci, kteří v loďce na rozbouřeném Genezaretském jezeře volají Pane, zachraň nás, hyneme!

Milí bratři a sestry, nevím jak vy; ale když se čas od času ohlížím zpět na čtvrtstoletí svého křesťanského života (a zvlášť na posledních čtrnáct let od chvíle, kdy jsem byl vysvěcen na jáhna a pak na kněze), mívám pocit, že jsem byl Pánu nejblíž právě ve chvílích, kdy mi nebylo příliš do smíchu a kdy jsem se ve svém životě potýkal s nějakou vážnou obtíží. Právě tehdy jsem měl největší, přímo bytostnou potřebu se modlit, má modlitba byla nejupřímnější, ale také jsem při ní zažíval největší vnitřní útěchu. Je to pro mne jasný důkaz, že dobrý Pán nedopouští životní těžkosti nebo opakované pády proto, aby nás trápil. Právě skrze toto všechno můžeme získat to, co bychom jinak obdrželi jen stěží: pokoru, větší soucit a pochopení vůči druhým lidem, trpělivost, upřímnost srdce vůči Bohu jako lék proti pokušení farizejství. Ale možná ze všeho nejvíc důležité je, že nás tato situace vede k existenční potřebě být s Ním a čerpat z pramene Jeho lásky sílu a útěchu. Pán se nám skrze životní těžkosti připomíná, hledá nás, sděluje nám svou touhu být s námi. A koneckonců - být s Ním je onen lepší úděl, který si vybrala Marie z Betánie; je to smysl a cíl našeho života, který se má naplnit ve věčnosti.  

 

29. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Ex 17,8-13

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: "Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku.
   Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.



Žl 121 (120),1-2.3-4.5-6.7-8 Odp.: srv.2
Odp.: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemí.

Zvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Odp.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát Izraelův strážce.
Odp.
Hospodin tě střeží, Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, ani měsíc v noci.
Odp.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod nyní i navěky.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
    Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.



EVANGELIUM Lk 18,1-8

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
   Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' "
   A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
   Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"

________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti, dnešní evangelium bychom mohli hodně špatně pochopit. Když se za něco modlíme, musíme Pána Boha (omlouvám se, že používám takové slovo, ale lepší mne nenapadlo) ukecat, aby nám to dal, i když se Mu nechce. Určitě ne! Otec nás má rád, a když je něco pro nás dobré, tak nám to daruje – vždyť už nám všem daroval to nejcennější, co měl – svého Syna. Ježíš tím příběhem s vdovou a soudcem jenom chce říci, to, co je na začátku evangelia: abychom se stále modlili a neochabovali.

 

Milí bratři a sestry,

Při rozjímání o dnešním evangeliu je potřeba nezaměřit příliš naši pozornost k osobě soudce. Mohlo by se nám totiž přihodit, že bychom si do této postavy promítli obraz Boha; podobně jako je vdova – a zcela právem – obrazem nás samých, když v modlitbě o něco prosíme. Potom bychom si však Hospodina museli představit jako orientálního mocipána, krutého a náladového, necitlivého k bolestem a potřebám svých poddaných. Pána, který se pro své lidi uráčí něco udělat jen proto, aby ho už neotravovali a měl svůj svatý pokoj.

V dnešním úryvku je mnoho míst, která nás upozorňují, abychom se takové chyby nedopustili. Ježíš hned na začátku o postavě soudce říká, že se Boha nebál a na lidi nedbal, a pak také, že byl nespravedlivý. Je to tedy přímý opak člověka zbožného a spravedlivého, člověka ‚podle Božího obrazu‘, člověka, který dodržuje Mojžíšův zákon včetně jeho mnohých přikázání, nabádajících k pozornosti a péči o chudé a slabé. Na konci úryvku hovoří Ježíš o Otci jako o naprostém protikladu soudce: A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?   Říkám vám, že se jich rychle zastane!

Ten, kdo je v dnešním podobenství důležitý, na koho máme obrátit naši pozornost a kdo je nám příkladem, není soudce, ale vdova. Vdovy ve starém Izraeli patřily k nejchudším vrstvám obyvatel, protože žena byla naprosto existenčně závislá na svém manželovi a po jeho smrti byla odkázána buď na podporu své rodiny, nebo na milosrdenství druhých lidí. Ježíš v témže evangeliu podle Lukáše ukazuje ovšem jinou vdovu – tu v chrámu – jako vzor velké víry a spolehnutí se Hospodina: do chrámové pokladnice hodila všechno, z čeho měla být živa.

Vdova z dnešního podobenství si hluboce uvědomuje svou nouzi a navíc to, že má blíže nespecifikovaného odpůrce, což její už tak těžký život činí ještě těžším. Ví, že onen soudce – ať je jakýkoli – je lidsky její jediná naděje, bez kterého by svůj kříž neunesla. Proto naléhá, nevzdává se, stále prosí a stále má naději, že jednoho krásného dne bude vyslyšena.

Soudce naprosto nemůžeme ztotožnit s obrazem Hospodina, ale vdova je jednoznačně obraz nás samých. Nejde o naši hmotnou nouzi, ale o nouzi duchovní, nedostatek víry, naděje a lásky. I nás zneklidňuje Odpůrce, Nepřítel naší duše, a víme, že se nás musí někdo silnější zastat. Kéž se dokážeme jako vdova obracet se k Bohu - s velkou touhou, vytrvalostí a nadějí.

 

 

 

28. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ 2 Král 5,14-17

Čtení z druhé knihy Královské.

   Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý.
   Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: "Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka."
   Elizeus odpověděl: "Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!"
    Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel. Náman pak řekl: "Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu."



ŽI 98 (97),1.2-3ab.3cd-4 Odp.: srv. 2b
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 2,8-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
   Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka; který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Krista Ježíše.
   Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.



EVANGELIUM Lk 17,11-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí.
   Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "jděte a ukažte se kněžím." A jak odcházeli, byli očištěni.
   Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán.
   Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?"
   A jemu řekl: "Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila."

 ___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, uzdravený malomocný z dnešního evangelia nás učí vděčnosti. Uvědomil si, jaký zázrak se stal, že Ježíšovo uzdravení nebyla žádná samozřejmost – a tak mu šel poděkovat. A tak je to i s námi: když si dokážeme vážit třeba i běžných věcí – třeba když maminka uvaří něco dobrého k nedělnímu obědu, nebo když jedete na hezký rodinný výlet – tak taky vnímáme, že to nejsou žádné samozřejmosti. A taky za ně dokážeme děkovat – Bohu, tátovi, mamince, i ostatním lidem.

 

Milí bratři a sestry,

 Ježíš na začátku evangelia prochází územím mezi Samařskem a Galilejí, na pomezí krajů, kde žijí pravověrní Židé a na druhé straně Samaritáni – cizinci, jak jim Ježíš říká. Z hlediska víry Izraele to byli ‚jinak věřící‘, i když uctívali Hospodina. Jejich hlavní kultické místo však nebyl jeruzalémský chrám, ale hora Gerizím u Sichemu, dnešního Nábulusu. Velmi jasně je vztah pravověrných Židů a Samaritánů vyjádřen v evangeliu podle Jana; v úvodu vyprávění o setkání Ježíše a Samařanky u Jákobovy studny se říká: ‚Židé se totiž se Samaritány nestýkají‘.

 Není přesně řečeno, zda mezi oněmi deseti malomocnými byl Samaritán jen jeden, nebo více. Avšak jasně z textu vyplývá, že jejich společná nouze je svedla dohromady. V situaci nákazy nebezpečnou chorobou, kdy byli izolováni od svých komunit, a kdy se nesměli k nikomu zdravému ani přiblížit (zůstali stát opodál),najednou padají bariéry: není již důležité, jestli je někdo Žid nebo Samaritán, protože nyní jsou na jedné lodi. A mají jedinou společnou naději, vyjádřenou voláním: Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!

 Ježíš je vyslyší a říká jim: Jděte a ukažte se kněžím! A v tuto chvíli se cesty uzdravených malomocných znovu rozcházejí. U oněch devíti jsou tato slova zřejmě nejvíc ze všeho pobídkou, aby dodrželi Mojžíšův zákon – podle něho se každý, který na sobě přestal pozorovat příznaky malomocenství (což byla celá škála kožních chorob), měl jít ukázat knězi, a když jej kněz prohlásil za uzdraveného, mohl se vrátit do své komunity a ke svým blízkým. Možná proto se oněch devět nevrátilo; snad byli natolik zvyklí na to, že především je třeba dodržet Mojžíšův zákon, natolik zvyklí na to, co se v takové situaci má udělat, že to udělali automaticky, podobně jako my se při vstupu do kostela automaticky přežehnáme svěcenou vodou a poklekneme před svatostánkem. Ten desátý, Samaritán, se zachová jinak: nemyslí na to, že je třeba především dodržet Zákon, je prostě plný vděčnosti, vrací se, spontánně chválí Hospodina a děkuje Ježíši. Můžeme si zde hned vzpomenout na jiného Samaritána, na toho milosrdného, rovněž z Lukášova evangelia. Kněz a levita projdou kolem zbitého a polomrtvého člověka a nepomohou mu také proto, že je třeba dodržet Zákon: jdou do Jeruzaléma, nejspíš kvůli službě v chrámu, a proto se nemohou kulticky poskvrnit dotykem krvácejících ran. Ale Samařan nic takového neřeší, je prostě pohnut soucitem, a tak zraněnému pomůže nejlépe, jak umí.

 Ježíš na úplném konci úryvku Samaritánovi říká: Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila. Samaritán je z oněch deseti jediný, kdo byl opravdu a zcela uzdraven, na těle i na duši. Událost v něm zrodila zcela osobní víru a lásku, zcela osobní vztah k Ježíši.

 

 

 

27. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Hab 1,2-3;2,2-4

Čtení z knihy proroka Habakuka.

   Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, - ty však neslyšíš; křičím k tobě: “Násilí!" - ty však nepomáháš.
Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Mám se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozléhá se svár.
   Tu mně Hospodin odpověděl: "Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky; aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně; neboť jistě se splní; nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši; spravedlivý však bude žít pro svou věrnost."




Žl 95(94),1-2.6-7b.7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
. Poj dme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme jeho lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 1,6-8.13-14

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Vybízím tě: oživ zase plamen Božího daru, který ti byl dán vkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.
   Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, (tobě) svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

EVANGELIUM Lk 17,5-10

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!"
   Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.
   Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: 'Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Děkuje snad tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno?
   Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.' "

_____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní druhé čtení je z druhého listu svatého Pavla svému žáku Timotejovi, kterého Pavel ustanovil představeným církevní obce v maloasijském Efezu. Mezi řádky z toho úryvku vyplývá, že Timotej se možná, asi když byl někde mezi nevěřícími, za svou víru trochu styděl - což se může stát i nám dnes. Svatý Pavel ho ale nekárá; říká mu Milovaný, aby věděl, že ho kvůli tomu nepřestal mít rád. A pak mu říká, aby oživil plamen Božího daru - čímž myslí dar Ducha svatého. Dar Ducha, který jsme dostali ve křtu (a my dospělí také při biřmování) nám dává sílu se za naši víru nestydět a hlásit se k Pánu Ježíši i tam, kde to není úplně snadné.

 

Milí bratři a sestry,

Rozhovor Ježíše s učedníky z dnešní neděle je velmi zvláštní. Učedníci Ježíše prosí: Pane, dej nám více víry! Jenže jeho odpověď se zdá docela nelogická. Ježíš nejprve hovoří o tom, že s vírou - i nepatrnou, ale skutečnou - se dají dělat zázraky; jenže učedníci tohle zřejmě přece ví, jinak by svého Mistra a Pána o víru neprosili. A pak začne hovořit o zcela nesouvisejícím tématu - o povinnostech služebníka.

Dlouho jsem, milí bratři a sestry, byl trochu bezradný, jak toto dnešní slovo evangelia v promluvě otevřít. Nakonec mne však určitá souvislost napadla. Ježíš na prosbu o více víry odpovídá příměrem z obyčejného života, hovoří o mnoha naprosto běžných lidských aktivitách - o zemědělské práci, o chystání jídla. A možná i v tom můžeme najít určité vodítko k tomu, abychom získali to, oč učedníci prosí - více víry.

Prohloubení a upevnění víry získáváme asi nejvíce poctivým prožíváním našeho života, zkušenostmi, které se sčítají, když procházíme naším životním příběhem se vším, co přináší; se všemi úkoly a zodpovědností vůči naším blízkým a všem ostatním lidem. Když se snažíme nežít jen pro sebe; jestliže máme v dobrém slova smyslu postoj služebníka, o kterém Ježíš mluví: záleží-li nám z lásky ke druhým na tom, abychom své životní úkoly plnili dobře a nezištně. Tehdy se rodí zcela osobní a nepřenosná zkušenost (o které ale můžeme a máme svědčit), že Bůh je nám přes všechny obtíže blízko a že se opravdu stará. Můžeme opravdu sami na svém životě zakusit, že Pán je s námi, že nás nese, že se stávají malé, ale jasně rozpoznatelné zázraky. Zcela osobně se tak na této cestě setkáváme s Ježíšem; a tuto zkušenost nám nikdo nemůže vzít, i kdybychom v jiných aspektech naší víry mohli mít nějaké pochyby.

Jistě, v některých etapách naší životní pouti nemusíme Boží přítomnost vnímat, někdy na člověka padne kříž, který dokáže sotva unést a právem se táže, proč něco takového Bůh v jeho životě dopustil. Ale věřím, že takovéto události v životě jsou jen epizody, jež se nakonec vždycky nějak obrátí v dobro. A pak, při zpětném pohledu, můžeme znovu vidět, že i v tom byl Pán s námi a nesl s námi náš kříž.