30. neděle v mezidobí C 2022
1. ČTENÍ Sir
35,15b-17.20-22a (řec. 12-14.16-18)
Čtení z knihy Sirachovcovy.
Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu.Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.
Žl 34 (33),2-3.17-18.19+23 Odp.: 7a
Odp.: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.
Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V
Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Odp:
Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. Odp:
Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuje.
Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu
utíkají.
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný!
Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj
jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká
věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen
mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Při
mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to
odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a
aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské
království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou
spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: "Dva lidé
šli do chrámu, aby se modlili, jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se
postavil a modlil se v duchu takto: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní
lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát
za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu
a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: 'Bože,
bud' milostiv mně hříšnému.' Říkám vám: Celník se vrátil domů
ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a
kdo se ponižuje, bude povýšen."
--------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
Milé děti, svatý Pavel ve druhém čtení píše svému žáku Timotejovi ve chvíli, kdy už ví, že pro svou víru bude muset dát svůj život. Ale nebojí se, protože toho už s Pánem Ježíšem hodně prožil a vždycky přitom znova objevil, že Ježíš je s ním, že se stará a že ho nenechá bez pomoci. A když to tak bylo v celém životě, bude to tak, i když se Pavlův pozemský život skončí.
Milí bratři a sestry,
Modlitba celníka z dnešního Ježíšova podobenství - Bože, smiluj se nade mnou hříšným - je svým způsobem ta nejhlubší a nejupřímnější, kterou vůbec člověk může vyslovit. Je to úpěnlivé volání o pomoc ve chvílích, kdy si opravdu existenciálně uvědomujeme jakoukoli naši slabost a bezmoc.
Příběh našeho života má své výšiny a hlubiny, radostná i bolestná období. A všechno, co zrovna prožíváme, se samozřejmě promítá do naší modlitby i života z víry. Někdy nám jde život snadno, cítíme, že věci jsou nějak na svém místě, že se vše daří a že jsme šťastní - a pak máme srdce plné vděčnosti vůči Bohu za jeho požehnání a pokoj. Takovýto postoj vděčnosti je ale možné snadno ztratit; v období štěstí a pokoje se můžeme začít natolik těšit z krás života či z vlastního úspěchu, že pro tyto dobré dary zapomínáme na Dárce.
Jenže jsou i životní období, kdy je všechno jinak, období krizí, kdy se věci obracejí vzhůru nohama; momenty, v nichž vnitřní pokoj ztrácíme, kdy nás postihují věci, které nechápeme, kdy se nám modlitba nedaří, a kdy - spíš ze zoufalství či ze slabosti než ze zlé vůle - vršíme hřích na hřích. Pak jsme na tom před Bohem přesně tak jako celník z dnešního evangelia, který nemůže než volat Bože, smiluj se nade mnou hříšným. Nebo jako učedníci, kteří v loďce na rozbouřeném Genezaretském jezeře volají Pane, zachraň nás, hyneme!
Milí bratři a sestry, nevím jak vy; ale když se čas od času ohlížím zpět na čtvrtstoletí svého křesťanského života (a zvlášť na posledních čtrnáct let od chvíle, kdy jsem byl vysvěcen na jáhna a pak na kněze), mívám pocit, že jsem byl Pánu nejblíž právě ve chvílích, kdy mi nebylo příliš do smíchu a kdy jsem se ve svém životě potýkal s nějakou vážnou obtíží. Právě tehdy jsem měl největší, přímo bytostnou potřebu se modlit, má modlitba byla nejupřímnější, ale také jsem při ní zažíval největší vnitřní útěchu. Je to pro mne jasný důkaz, že dobrý Pán nedopouští životní těžkosti nebo opakované pády proto, aby nás trápil. Právě skrze toto všechno můžeme získat to, co bychom jinak obdrželi jen stěží: pokoru, větší soucit a pochopení vůči druhým lidem, trpělivost, upřímnost srdce vůči Bohu jako lék proti pokušení farizejství. Ale možná ze všeho nejvíc důležité je, že nás tato situace vede k existenční potřebě být s Ním a čerpat z pramene Jeho lásky sílu a útěchu. Pán se nám skrze životní těžkosti připomíná, hledá nás, sděluje nám svou touhu být s námi. A koneckonců - být s Ním je onen lepší úděl, který si vybrala Marie z Betánie; je to smysl a cíl našeho života, který se má naplnit ve věčnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat