31. neděle v mezidobí B 2021
1. ČTENÍ Dt 6, 2-6
Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu:
"Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji - ty, tvůj syn a syn tvého syna - po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!"
Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!
Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.
2. ČTENÍ Žid 7, 23-28
Čtení z listu Židům.
Bratři a sestry!
V době starozákonní mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného. Proto také je schopen přinést úplnou spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon - ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.
EVANGELIUM Mk 12, 28b-34
Slova svatého evangelia podle Marka.
Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato."
Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary."
Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.
_________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Proč myslíte, že na konci dnešního evangelia se říká, že se Ježíšovi už nikdo neodvážil dát nějakou otázku? Já si myslím, že to není proto, že by se ho báli zeptat. Myslím, že je to proto, že Pán Ježíš řekl, co je to hlavní a nejdůležitější: láska k Bohu a k lidem. A oni to pochopili, takže už dál nemělo cenu se na nic ptát.
Milí bratři a sestry,
Asi před dvaceti lety, na přelomu milénia, jsem poprvé slyšel do té doby mně neznámý výklad symboliky kříže. Tuším, že jsme si o tom povídali s otcem Janem Aartsem, farářem katolické farnosti Panny Marie v Helsinkách, kde jsem tehdy žil a pracoval. Otec Jan byl holandský kněz, člen řádu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, který měl katolickou misii ve Finsku na starosti.
Kříž se skládá z vodorovného a svislého břevna, říkal otec Jan; to svislé - vertikála - značí vztah člověka k Bohu, a to vodorovné – horizontální – vztah lidí mezi sebou navzájem. A jedno od druhého nejde oddělit, neboť to by pak již nebyl kříž, znamení naší křesťanské víry.
Možná je to všem známá a pro někoho třeba i banální pravda, ale čím dál víc přicházím na to, jak je důležité si to připomínat; jak se tyto dva rozměry křesťanské lásky doplňují a vlastně si vzájemně pomáhají, abychom zůstávali v opravdové lásce a nezaměnili ji za něco, co láska vůbec není.
Velmi přesně je to vyjádřeno ve čtvrté kapitole Prvního listu Janova: Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale (přitom) nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. Láska k lidem vydává svědectví, že opravdu milujeme Boha – už jen proto, že On se pro nás stal člověkem – a zároveň náš vztah s Bohem chrání, aby neupadl do nějaké iluze. Kdyby někdo trávil hodiny na modlitbách, úzkostlivě dbal na uspořádanost a krásu liturgie nebo vlastní mravní integritu, ale byl by tvrdý a nevšímavý vůči lidem kolem sebe a jejich potřebám, asi bychom se oprávněně mohli tázat, zda jeho bohem, tím, co uctívá a k čemu se obrací, není nějaká modla: třeba jeho vlastní svatý pokoj, potřeba mít ve věcech pevný řád nebo pocit výjimečnosti - a tedy nakonec vlastní ego.
Platí to však i obráceně – kdybychom odstranili z kříže vertikální břevno, stali by se z nás sekulární humanisté; mohli bychom poznenáhlu nabýt přesvědčení, že k tomu, abychom své bližní měli rádi, žádného Boha vlastně nepotřebujeme; nebo dokonce, že jakákoli náboženská víra lásce k lidem vlastně škodí, neboť náboženství z podstaty vyvolává netoleranci a války. Přesně tak, jak to zpívá John Lennon ve své písni Imagine: Představ si, že dole není žádné peklo a nahoře žádné nebe, jen modrá obloha, že není žádné náboženství a lidé spolu žijí v míru.
Jenomže je tomu podobně, jako v prvním případě vertikály bez horizontály: naše láska k Bohu, vztah znázorněný svislým břevnem kříže, chrání naši lásku ke druhým lidem: chrání nás před tím, abychom ji zaměnili za sebelásku, aby se z ní nestalo maskované sobectví. Máme-li trochu pokory a sebereflexe, víme, jak je to snadné. Pouze jsou-li obě dvě břevna pohromadě, tvoří znamení kříže – znamení nekonečné Boží lásky ke každému člověku, a zároveň znamení toho, co je opravdová láska ke druhému člověku: vycházení ze sebe, touha po dobru druhého, ochota k sebedarování a oběti.
