30. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Jer 31, 7-9

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    Toto praví Hospodin: "Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
    Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem."

Žl 126 (125), 1-2ab. 2cd-3. 4-5. 6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 5, 1-6

Čtení z listu Židům.

    Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
    Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.

EVANGELIUM Mk 10, 46-52

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! " Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
    Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Bud' dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?"
    Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!"
    Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

____________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Ve scénce s biblickými postavičkami dobře vidíme, jak na slepého Bartimaia volají lidé, aby mlčel. Ale on se ani takovým davem nenechá odradit. Protože hodně touží po tom, aby viděl. A věří, že to Pán Ježíš může udělat.

Milí bratři a sestry,

Slepý žebrák Bartimaios je člověkem veliké touhy. Touží vidět, touží se vymanit ze své slepoty. Ze všech sil volá ‚Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!‘ A nenechává se odradit okřikováním, aby mlčel. Naopak, hlasy, které mu brání mluvit, mají opačný efekt; Bartimaios volá ještě více ‚Ježíši, smiluj se nade mnou!‘

Je to krásný obraz naší situace před Bohem: v duchovním smyslu jsme všichni nějak slepí, hluší či jinak zranění. Jsme si vědomí svých slabostí, svých hříchů, které se neustále opakují a se kterými stále znovu chodíme ke svátosti smíření. A stejně jako Bartimaios slyšíme různé hlasy, které nám říkají ‚Už to lepší nebude‘, ‚Smiř se s tím‘, nebo také ‚Vždyť to vlastně žádný hřích není‘; nebo ještě ‚Tolik let se za to modlíš a stále nic, takže Boží milost stejně neúčinkuje‘.

Všechny tyhle hlasy - a ještě mnohé další, třeba hlasy konzumních lákadel nebo bezduché televizní či internetové zábavy – mají smrtící potenciál v nás úplně uhasit touhu ‚vidět‘, vnímat Ježíšovu přítomnost a lásku v našem životě. A stejně tak mohou zabít touhu být s Ježíšem, touhu, která je vložená hluboko do našeho srdce, ale může pod příkrovem všech možných jiných skutečností velice snadno vyhasnout.

Bartimaios nám ukazuje cestu: nenechá se zmást hlasy, které ho okřikují; protože dobře ví, jaká je jeho největší a nejdůležitější touha; a ví, že je to jedině Ježíš, který ji může beze zbytku naplnit. A Pán nemůže takové touze nevyjít vstříc.

Možná chodíme léta ke zpovědi s tím stejným; trápí nás to a stydíme se za to. Nakonec to ale není ta nejpodstatnější věc: opravdu důležité je to, aby nevyhasla naše touha vidět Pána v našem životě a být s Ním.