17. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ 1 Král 3, 5. 7-12

Čtení z první knihy Královské.

    Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: "Žádej si, co bych ti měl dát."
    Šalomoun řekl: "Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvodil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?"
    Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: "Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle - splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane."

Žl 119 (118), 57+72. 76-77. 127-128. 129-130 Odp.: 97a
Odp.: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!

Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova. Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře.
Odp.
Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku. Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé potěšení.
Odp.
Proto miluji tvé předpisy více než zlato, než ryzí zlato. Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou cestu.
Odp.
Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše. Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 28-30

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které napřed poznal, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

EVANGELIUM Mt 13, 44-52

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl zástupům:
    "Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí.
    Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
    Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
    Rozuměli jste tomu všemu?" Odpověděli: "Ano."
    A on jim řekl: "Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré."

_________________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Začátek dnešního prvního čtení trošku připomíná pohádku o zlaté rybce: Rybář ji chytí, a ona mu slíbí, že když ji pustí, tak mu splní tři přání - jakákoliv. Co bychom si asi přáli? Když si na tuhle otázku odpovíme, tak zároveň přijdeme na to, co je pro každého z nás to nejdůležitější. Král Šalamoun nejvíc chtěl moudrost, schopnost dobře vidět, co je dobré a co je špatné. A takové přání Pána Boha moc potěšilo, a Šalomounovi ho  splnil. A určitě Pána Boha potěší, když budeme o totéž žádat my, třeba každý den ráno. Je to v dnešní době moc potřebné.

 

Milí bratři a sestry,

 V prvním čtení je král Šalomoun (příznačně ve snu, kdy se dostává ke slovu lidské podvědomí) osloven Hospodinem, který mu nabízí splnění jakéhokoli přání. Je to podobný archetypální příběh, jako třeba naše pohádka o zlaté rybce, jako orientální vyprávění a Aladinovi a kouzelné lampě, nebo třeba jako děj slavného filmu Stalker režiséra Andreje Tarkovského, ve kterém je líčena výprava tří mužů do zakázané oblasti zvané Zóna - tam se má nacházet pokoj, ve kterém se splní nejhlubší a nejtajnější přání každého člověka, který vstoupí.

 Možnost nechat si splnit jakékoli přání zároveň rozkrývá hlubiny lidského srdce. Odhaluje holou pravdu o nás samých, o tom, co je v našem srdci opravdu to nejdůležitější. Král Šalamoun nejvíc touží po moudrosti. Je to jistě dáno také jeho životní situací: jako velmi mladému, bez zkušeností, je mu svěřeno kralování nad celým izraelským národem, a pociťuje tedy drtivou zodpovědnost. A tak si tedy žádá moudrost, schopnost dobře rozlišovat dobro a zlo. A Hospodinu se to líbí; projevuje se totiž, že když Šalomoun žádá o moudrost - místo čehokoli jiného - již ji vlastně má. A když ji už má, bude mu ještě přidána: Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle - splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.

 V evangeliu se podobný motiv opakuje v Ježíšových podobenstvích o pokladu v poli a o perle. Ježíš nás skrze tato dvě podobenství chce přivést k zamyšlení, co je opravdu v našem srdci, co je pro nás nejcennější, co je ona perla a poklad. Je to opravdu Ježíšovo království lásky a pokoje, nebo něco jiného? Co bychom si pro sebe a pro druhé nejvíc přáli, kdyby nás Hospodin oslovil podobně jako ve snu krále Šalamouna? Nebo jednodušeji řečeno - je pro mne vztah s Ježíšem na prvním místě v životě, skutečně a bez přetvářky?

 Nakonec se ještě můžeme vrátit k dnešnímu druhému čtení z listu Římanům - proto, aby dnešní Boží slovo nevyznělo jen jako kazatelský apel, jako pouhá výzva k tomu, abychom Pána milovali nade vše, protože to tak má být. Výpověď druhého čtení je zaslíbením těm, kteří pochopili absolutní hodnotu Božího království; těm, kteří našli poklad a perlu. Kdo miluje Boha nade vše, říká svatý Pavel, zároveň chápe, že všechno, co jej v životě potká, i to obtížné a bolestivé, mu může pomoci k dobru. A má radostnou jistotu, že jeho život - i se všemi jeho zvraty, které přišly nebo ještě mohou přijít - směřuje do Boží Slávy.

 

16. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Mdr 12, 13. 16-19 .

Čtení z knihy Moudrosti.

    Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě.
    Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.
    'Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný.
Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

Žl 86 (85), 5-6. 9-10. 15-16a Odp.: 5a
Odp.: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.

Tys, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, všimni si hlasu mé snažné prosby.
Odp.
Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, budou se ti klanět, Pane, a velebit tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy, ty jediný jsi Bůh.
Odp.
Ty, Pane, jsi Bůh milosrdný a milostivý, váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 8, 26-27

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

EVANGELIUM Mt 13, 24-43

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
    Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však. řekl: 'Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.' "
    Předložil jim další podobenství:
    "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
    Pověděl jim jiné podobenství:
    "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.'
    Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli." Odpověděl:
    "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
    Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
    Kdo má uši, slyš! "

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš nás v dnešním evangeliu znovu povzbuzuje - třeba když máme chmury z toho, že nás křesťanů je málo, nebo že se nám dobrý křesťanský život nějak moc nedaří a nedokážeme se v něčem zlepšit, i když se už dlouho snažíme. Pán Ježíš nám říká, že Jeho království lásky a pokoje není něco, co na této zemi vyhrává na celé čáře. Ale říká nám taky, že pomaličku polehoučku mezi námi tohle jeho království roste a že jednou opravdu přijde v celé své síle a kráse.

 

Milí bratři a sestry,

V podobenství o pleveli mezi pšenicí je docela nápadné, že právě plevel je to první, čeho si učedníci na poli všimnou. Pšenice přitom vyrostla a nasadila na klas, plevel ji neudusil. Učedníci se mohli radovat z toho, že úroda bude, mohli na poli vidět to lepší, to pozitivní. Oni ale svého pána upozorňují na to, že na poli je plevel, to špatné tedy vidí spíš než to dobré. Když se potom ptají, kde se ten plevel vzal, pán realisticky a stručně říká To udělal nepřítel. Je si vědom toho, odkud plevel v poli pochází, ale zdá se, že ho to příliš nezneklidňuje. Učedníci se po těch slovech možná polekají a řeknou si, že je třeba rychle něco udělat, jinak bude mít plevel brzo navrch. Vlastně nedůvěřují ve vitalitu dobré setby, jíž tam nasel pán pole; mají dojem, že jí musí trochu pomoci, aby dorostla. Ale pán jim moudře přikazuje, aby to nedělali. Nedokáží totiž dobrou a špatnou setbu dobře rozlišit - a navíc, oboje roste společně, kořeny pšenice a plevele jsou propletené. Pán pole učí své služebníky trpělivosti a důvěře, že dobré semeno je silnější než plevel.  Učí je, že dobro nebo zlo se pozná až po ovoci. Říká jim - a nám také - že oboje bude existovat spolu až do konce času, ať se nám to líbí, nebo ne.

V podobenství o pleveli mezi pšenicí najdeme vnitřní souvislost s Ježíšovým přikázáním nesoudit bližního, a také s podobenstvím o třísce a trámu. I my velice snadno vidíme v našem okolí a v našich bližních spíš to špatné. Žehráme na to, že je nás křesťanů čím dál méně, že nás nikdo nechce brát vážně. Bojíme se, že naše civilizace a kultura, ovlivněná po staletí křesťanstvím, se nyní ubírá úplně jinudy. V křesťanském prostředí je slyšet mnoho varovných hlasů, že nás ohrožují bezbožné ideologie údajně přicházející z údajně zkaženého Západu, a že je potřeba se jim aktivně bránit. Nic proti tomu všemu, jistě na tom může být kousek pravdy. Jenomže když vidíme svět kolem nás takhle, jsme přesně jako ti horliví učedníci, kteří vidí hlavně onen plevel a už už by se vrhli na pole trhat.

Myslím, milí bratří a sestry, že správné východisko je celkem jednoduché, začít každý sám u sebe. Chceme-li světu kolem nás ukázat například vnitřní krásu manželství a rodiny, žijme s Boží pomocí dobře v rodině - každý ve své vlastní. Chceme-li ukázat lidem mimo církev její pravou podstatu a vyvést je z jejich přesvědčení, že jí jde jen o peníze a manipulaci věřících, žijme opravdu jako bratři a sestry a milujme se navzájem. Hleďme spíš na sebe, na své vlastní srdce, na svůj vlastní vztah s Ježíšem. A když už hledíme na druhé a na svět kolem nás, zkusme vidět mimo plevele i to, jak roste a zraje dobré semeno, Boží setba. Může být - jak říká Ježíš v následujícím podobenství - menší než ostatní, ale roste - a kdo má oči, tento růst vidí.

Existuje jeden starý černošský tradicionál, který zpívávala skupina Spirituál Kvintet. Hovoří právě o tomhle křesťanském začínání u sebe:

It’s Me, It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

Not My Brother, Not My Sister, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

Not The Preacher, Not The Deacon, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

Not My Father, Not My Mother, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

Not The Stranger, Not My Neighbour, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

 

To já, to já, Pane, se potřebuju modlit;

Ani bratr, ani sestra, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.

Ani kněz, ani jáhen, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.

Ani matka, ani otec, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.

Ani cizinec, ani můj bližní, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.

 

15. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 55, 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Žl 65 ( 64 ), 10abcd, 10e-11. 12-13. 14 Odp.: Lk 8, 8
Odp.. Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.

V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou se hrne voda, lidem nachystals obilí.
Odp.
Takto jsi zemi připravil: zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo.
Odp.
Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost. Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí.
Odp.
Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 18-23

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
    Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud.
    A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.




EVANGELIUM Mt 13, 1-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích:
    "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.
    Kdo má uši, slyš!"
    Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
    On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví:
    'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se - a já je neuzdravil.'
    Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o ( Božím ) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty.
    Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. '
    Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku.
    Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný."

________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Když jsem studoval v Římě teologii, měli jsme výborného pana profesora, který nás učil, jak máme číst a rozumět Bibli - odborně se tomu říká exegeze. Jednou jsme probírali právě dnešní podobenství; a tenhle pan profesor - byl to Ital a jmenoval se Romano Penna - o něm říkal moc zajímavou věc. Většinou, když čteme podobenství o rozsévači, tak ta Ježíšova slova chápeme tak, abychom byli vůči Božímu slovu pozorní - abychom je nepouštěli jedním uchem tam a druhým ven, abychom si Slovo nenechali v sobě udusit něčím úplně jiným. Jenže ve skutečnosti je důležitější ta osoba rozsévače. Seje velkoryse, moc se ani nedívá na to, kam zrno padne, prostě dává a nešetří. Je to obraz Otce a jeho štědré lásky, kterou jsme každý den zahrnováni.

 

Milí bratři a sestry,

 Dnešní čtení hovoří o něčem, co je v naší době zvlášť aktuální - o přijímání a účinnosti Božího slova.

Posledních přibližně sto let - a mnohem intenzivněji asi tak posledních padesát či šedesát, s příchodem televizního vysílání - jsme ze všech stran zahlceni záplavou různých slov a zejména obrazů, které jsou mnohem sugestivnější než slova. Od poloviny devadesátých let, s rozšířením internetu, se tento proces ještě zrychlil, a v posledních několika letech do toho všeho ještě vstoupila umělá inteligence a vyspělá počítačová grafika, takže je mnohem obtížnější (a mnohdy nemožné) odlišit od sebe informace pravdivé a nepravdivé - předávané nejen ve formě mluveného nebo psaného slova, ale dokonce i fotografie nebo videa. Před pár lety odborníci oznámili, že dokonalost počítačové simulace obrazu dospěla k překročení prahu; nyní již víceméně nelze poznat (nebo jen s pomocí vyspělých metod analýzy obrazu), jestli na videu či fotografii vidíme skutečnost, či zda takový obraz byl uměle vygenerován na počítači, ať již člověkem nebo umělou inteligencí.

 Napadá mne v téhle souvislosti scéna ze známé filmové pohádky Lotrando a Zubejda, kterou v roce 1997 napsal Zdeněk Svěrák a režíroval Karel Smyczek. Nemocná princezna Zubejda potřebuje nějak zabavit, a tak ji vezmou na virtuální procházku - převíjejí v její ložnici velké plátno s panoramatickým vyobrazením typického orientálního trhu, a do toho sloužící hrají hlasy prodejců: Kulaté melouny, zahnuté banány! Ryby, ryby, mořské ryby, kupujte čerstvé mořské potvory! Každý hlasitě nabízí své zboží k prodeji, prodavači se neustále překřikují, případně zákazníky odrazují od toho, aby své peníze dali konkurenci: Ryby smrdí, kupujte melouny! Nakonec v tom propletenci hlasů už ani není rozumět tomu, co kdo nabízí. 

 Kdykoli si pustíme televizi nebo zapneme počítač, ocitneme se přesně na takovém tržišti. Změť hlasů a obrazů na nás naléhá, abychom si něco koupili, abychom navštívili nějaké zajímavé místo, abychom přilnuli k nějaké názorové skupině, abychom volili tu či onu stranu, abychom přijali nějaké náboženství, abychom se stali ateisty, abychom uvěřili nějaké konspirační teorii. A tak můžeme pokračovat donekonečna.

 Boží slovo, tak jak jsme zvyklí jej číst a poslouchat, vypadá v tomto kontextu zoufale slabě a neúčinně. Slyšíme jej zpravidla jednou za týden v neděli v kostele, ti horlivější možná sáhnou po Písmu svatém ještě jindy mimo neděli; můžeme je číst nebo slyšet také v křesťanských médiích. Ale co je to všechno platné, když se přes nás dennodenně převaluje tsunami dalších slov a obrazů. Pokud bychom použili slova z Ježíšova podobenství o rozsévači, trní je dnes mnohem hustší a roste mnohem agresivněji. Ptáků, kteří setbu Slova zhltnou dřív, než stačí vzejít, jsou celá hejna.  

 Myslím, že výpověď dnešního Božího slova lze shrnout do dvou stěžejních bodů. Zaprvé je tu výzva k určité duševní a duchovní hygieně právě vzhledem k onomu obrovskému přílivu informací. Můžeme setbě slova v našem srdci připravit dobrou půdu - také tím, co a jak budeme poslouchat, číst nebo sledovat. Jsme svobodní, nikdo nás nenutí trávit na globálním tržišti informací příliš mnoho času. Počítač a televizi můžeme včas vypnout, nemusíme všechno přečíst a zkouknout. Můžeme si vytvořit prostor ticha, můžeme být s těmi, které máme rádi, a povídat si s nimi. Nemusíme přečíst všechny katastrofické zprávy a pak být nešťastní a smutnit, kam že ten svět spěje. Můžeme se modlit, můžeme otevírat Písmo častěji, než dosud. Můžeme číst kvalitní knížky místo časopisů s drby o životě celebrit.

 Druhá důležitá a velmi optimistická výpověď je z prvního čtení. Zdánlivě slabé a neúčinné Slovo, které jakoby v dnešním světě nemělo žádnou šanci, nakonec přinese svůj užitek. Sníh a déšť vždycky nějak nasytí zemi, a ona pak dává život tomu, co z ní vyroste. Velice podobně hovoří Ježíš ve čtvrté kapitole Markova evangelia:  S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;  ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.

 Boží slovo je účinné; i když se nám zdá slabé a i když nás zdánlivě silněji formují slova úplně jiná. Setba slova v našem srdci pomalinku roste a přetváří nás, ať si to uvědomujeme či nikoliv. Bůh své slovo neposílá nadarmo - vykoná a zdaří se mu vše, k čemu nám jej daroval.

 

13. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a

Čtení z druhé knihy Královské.

    Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
    Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl (svému služebníku) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."

Žl 89 (88), 2-3. 16-17. 18-19 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost". Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. Ve tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností.
Odp.
Neboť ty jsi leskem jejich moci a tvou přízní roste naše síla. Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
    Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

EVANGELIUM Mt 10, 37-42

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.
    Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.
    Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu."

__________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ježíšova slova z evangelia nám mohou přijít podivná: když máme rádi Pána Ježíše, máme tedy přestat mít rádi tátu nebo mámu nebo vůbec všechny lidi, které máme rádi? Rozhodně ne! Mít rádi Jeho a mít rádi tátu, mámu a druhé lidi totiž nejsou dvě různé věci, ale jenom jedna. Ježíš nám říká, že když se budeme snažit mít Jeho rádi nade všechno, budeme mít taky víc rádi druhé lidi, včetně těch, co nám jsou nejbližší.

 

Milí bratři a sestry,

Kdybychom Ježíšova slova z dnešního evangelia nechápali v celkovém kontextu naší křesťanské víry, musela by nám připadat pohoršující. Při jejich povrchním čtení bychom mohli získat dojem, jako by Ježíš vedle sebe nestrpěl konkurenci jiných vztahů lásky; jako by nás nutil, abychom stále sami sebe kontrolovali, jestli některý ze vztahů, jež v našem životě žijeme, není příliš na úkor našeho vztahu k Němu samému. Nejhorší možné pochopení Ježíšových slov by pak bylo něco ve smyslu Když nejsi schopen mne milovat nade všechno a nade všechny, nejsi hoden mé lásky.  

Láska k Bohu a láska k bližnímu nejsou ovšem dvě rozdílné skutečnosti, jsou to dva aspekty jedné a téže lásky. A v tom je také klíč k pochopení oněch Ježíšových slov: bude-li náš vztah k Pánu opravdu na prvním místě, budeme pak lidi kolem nás postupně čím dál víc milovat tak, jako je miluje On. Budeme je mít rádi mnohem víc a intenzivněji, než bychom toho mohli být schopni z našich vlastních lidských sil.

V téhle souvislosti mi přišel na mysl životní příběh svaté Kateřiny ze Sieny. Aby mohla následovat Ježíše jako dominikánská terciářka, musela se vůči své rodině zachovat tak, že to zdánlivě vůbec neodpovídalo povinnému respektu, úctě a poslušnosti vůči rodičům. Například si ustřihla své krásné dlouhé vlasy, aby byla méně atraktivní pro případné nápadníky. Ale byla to jediná cesta k tomu, aby dosáhla nejvyšší míry mystického spojení s Pánem. Duchovní vůdce a životopisec svaté Kateřiny, blahoslavený dominikán Raymond z Capuy píše, že při jednom z Kateřininých mystických zážitků Ježíš vyňal její srdce a později jí vložil do hrudi své vlastní. Kateřina pak měla Ježíšovo srdce, milovala Ježíšovou láskou.

Víme z vlastní zkušenosti, milí bratři a sestry, jak jsou naše vztahy - i k nám nejbližším a nejmilejším lidem - poznamenány naší lidskou slabostí, neodpuštěním, žárlivostí, pokušením druhým manipulovat. Víme, jak snadno se velká láska může překlopit ve smrtelnou nenávist. Víme, že často nejvíce zraňujeme ty, kteří jsou nám v životě nejblíže. Svatý Pavel ve druhé čtení hovoří o tom, že jsme ve křtu byli ponořeni v Krista. A podobně by tomu mělo být se všemi našimi vztahy: jsme jako křesťané povoláni k tomu je ponořit do Ježíšovy lásky. Tak se naše láska ke druhým lidem bude uzdravovat a růst, až nakonec dokáže obejmout všechno a všechny.