30. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Ex 22,20-26

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin:
    "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
    Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
    Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."




Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.




2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
    Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.




EVANGELIUM Mt 22,34-40

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"

    Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

___________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

 

Milé děti,

V prvním čtení máme jedno přikázání z Mojžíšova zákona: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“. A my bychom si to mohli přeložit do současného jazyka třeba takhle: až budeš mít někdy chuť se posmívat spolužákovi, vzpomeň si, jaké to je, když se druzí posmívají tobě.

 

Milí bratři a sestry,  

V dnešním evangeliu Ježíš vyslovuje své dvojí hlavní a nejdůležitější přikázání: 'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí‘, a 'Miluj svého bližního jako sám sebe‘. První čtení nám pak jistým způsobem ukazuje jednu z cest, kterou se můžeme lásce k Bohu a k bližnímu učit.

Dalo by se říci, že klíčové slovo prvního čtení je to, které se vyskytuje úplně na jeho konci: Hospodin stížnost chudáka uslyší, neboť je soucitný. České sloveso sou-cítit znamená mít pochopení a porozumění pro někoho, kdo prochází něčím obtížným; v jiných jazycích (třeba anglické com-passion) je ale důraz trochu jinde: soucit je spolu - trpení, spolu - pociťování těžkosti a bolesti.

Hospodin skrze Mojžíšův zákon nabádá svůj lid: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Tedy: až budete mít pokušení utlačovat přistěhovalce, vzpomeňte si, jak jste se sami cítili, když jste byli v egyptském otroctví, v cizí zemi, mezi cizím lidem, sužováni těžkou prací.

Další věta zní téměř jako hrozba: Budete-li ubližovat cizí vdově nebo sirotku, dopustím, že poznáte, jaké je být vdovou a sirotkem ve vašich vlastních rodinách.

Nakonec prorok popisuje situaci chudáka, který se nemá čím přikrýt, protože musel dát do zástavy věřiteli svůj plášť a ten mu ho nechce vrátit na noc: Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Izraelité (jako národ se zkušeností pobytu na poušti) měli jistě silnou zkušenost s tím, jaké je to spát – či spíš nespat – v chladné noci špatně přikrytý.

Toto Slovo – nakolik je to možné – k nám tedy hovoří o smyslu našich životních těžkostí a trápení: získáváme skrze ně soucitné srdce. Když jsem sami zakusili nějakou nouzi, víme, jaké to je, a naše srdce se otevírá vůči tomu, který prožívá něco podobného. Když jsme měli sami zkušenost, dejme tomu, s nějakými psychickými problémy, nedíváme se už spatra na toho, kdo se s nimi léčí. Když jsme sami někdy upadli do nějakého velkého hříchu - a získali jsme zkušenost, jak je to snadné -, nesoudíme již někoho, komu se přihodilo něco podobného.

Přesně tohle má Pán na mysli, když vypráví své podobenství o dvou dlužnících: Onen první, kterému jeho pán odpustil astronomickou sumu, zakusil nejprve tíhu svého dluhu a následků, které by měla jeho neschopnost jej splatit: byl by prodán do otroctví s celou rodinou. Pak ale zakusil překvapující odpuštění; ale jeho srdce bylo tak zatvrzelé, že ani tahle zkušenost jej neproměnila a nevedla jej k soucitu s druhým, který dlužil jemu samému, ale zcela zanedbatelnou částku.

Zkušenost vlastního trápení, vlastních slabostí a hříchů nás tedy vede k soucitu s druhými, k tomu, abychom je dokázali opravdu mít rádi jako sebe, protože se do nich opravdu dokážeme vcítit. Avšak vede nás i k oné první části Ježíšova dvojitého hlavního přikázání, k větší lásce k Bohu. Právě v těžkostech života nejvíce vnímáme, že je opravdu soucitný a milosrdný, že nám stále odpouští; že v Ježíši bere všechny naše těžkosti a bolesti na sebe.

 

29. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).



Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.



EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

_______________________________________________________

 

Slůvko pro děti: 

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme Ježíše, který ukazuje farizeům denár: minci, na které je portrét císaře. Aby to bylo názornější, tak vpředu máte ten peníz zvětšený - některé mince z Ježíšovy doby se totiž dochovaly až dodneška. Jsou podobné, jako třeba mince, kterými se platí dnes ve Velké Británii: je na nich z boku portrét královny Alžběty - nebo teď už krále Karla - a kolem je nápis Král Karel třetí a třeba Dvě libry.

 Pokud ten peníz už dlouho nekoloval a obraz císaře na něm nebyl setřený, tak každý viděl, že ta mince patří císaři. Ne že by mu patřily všechny peníze v říši, ale bylo jasné, že tam, kde se s nimi platí, je území římské říše a vládne tam císař. A na nás by mělo být podobně vidět, že patříme Pánu Ježíši.  Že tam, kde jsme, má s námi přicházet království Jeho lásky: doma, ve škole, nebo mezi kamarády.

Milí bratří a sestry,

 Dnešní čtení se již určitým způsobem vztahují k tomu, co budeme slavit za něco více než měsíc jako závěr letošního liturgického roku – ke slavnosti Ježíše Krista Krále. Možná nejlépe je tahle souvislost patrná na slovech dnešního žalmu: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.

 Farizeové chtějí v evangeliu Ježíše - jako obvykle - chytit do pasti. Předkládají mu aporii, neřešitelný problém. Pokud by schválil placení daně, dal by najevo, že římskou okupaci Judeje považuje za legitimní, což by si farizeové vysvětlili jako akt bezbožnosti a důkaz, že Ježíš není Mesiáš. Pokud by řekl ne, měl by na krku obvinění z podněcování ke vzpouře, neboť Herodovi přívrženci by ho šli okamžitě udat. Ježíš ale dělá věc, jež je přesně v souladu s jeho svobodou a vědomím Otcovy moci - svým výrokem dává najevo, že římská nadvláda nad Izraelem je sice skutečností, avšak relativní a předposlední, a tudíž něco, co není třeba přeceňovat. Absolutní a konečná je jen vláda Hospodinova.  Peníz, jímž se platí daň, je možná císařův, ale Boží lid císaři nepatří - patří Hospodinu, který si jej s láskou vyvolil, dovedl jej do zaslíbené země a přes všechny dějinné peripetie ho neopustil a stál při něm.

 Vědomí relativity a dočasnosti jakékoli formy lidské vlády - a na druhé straně vědomí toho, že opravdový vládce nad dějinami je Kristus - nám přináší útěchu ve chvílích, kdy máme pokušení si zoufat, jak nedobře si my lidé své věci spravujeme. Je to naše víra, která osvobozuje od přílišného zármutku z toho, jak funguje či nefunguje politika, jak ve světě neustále vznikají válečné konflikty, jak se prosazují lidé bez skrupulí a bez charakteru, jak se rozmáhá šíření dezinformací. Věříme - i když někdy, tváří v tvář skutečnosti, je to opravdu holá víra - že Hospodin kraluje a národy řídí podle práva: a je to král milosrdný, plný lásky, ten, kterému záleží nejvíc na těch, jež současná společnost často odsouvá na okraj. Je to král absolutně spravedlivý; král, který netouží po moci, protože stvořil všechno a vše je jeho vlastnictvím.  A nakonec, je to král, který si může použít - a také použije - i každou formu lidské vlády; i takovou, která s ním vůbec nepočítá. Přesně jako si použil perského krále Kýra k vysvobození svého lidu z babylónského zajetí.

 Toto hluboké vědomí Boží prozřetelnosti a Boží vlády dávalo svobodu těm, kteří se ve víře statečně postavili jakékoli totalitní moci, jež se v historii lidstva vyskytla. A může ji dát i nám dnes. V této víře můžeme dát císaři, co je jeho - tedy neuzavírat se do ghetta a podílet se na rozvoji společných věcí. Avšak máme zároveň svobodu nedávat více, nespoléhat se tedy přespříliš na světskou moc a nestavět člověka a jeho dílo na piedestal.  Patříme Kristu, patříme do Boží rodiny milovaných dětí. A tak jen Jemu můžeme odevzdávat samy sebe a naše životy.

 Nemá to být...ale dnes jsem se vrátil z víkendovky našeho společenství mládeže později, než jsem myslel; a tak zítra pro dvacátou osmou neděli v mezidobí  použiji tři roky starou promluvu z téhož cyklu A. viz zde: 

 

27. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 5,1-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu.
    Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
    Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí!
    Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
    Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
    Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.
    Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!

 


ŽI 80 (79), 9+12. 13-14. 15-18. 19-20 Odp.: Iz 5, 7a
Odp.: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
Odp.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 4,6-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. 

Bratři a sestry!
    O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
    Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.



EVANGELIUM Mt 21,33-43

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
    Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.'
    Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
    Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
    Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel ve svém listě Filipanům, který jsme slyšeli ve druhém čtení, říká O nic nemějte starost! To se mu to říká! Každý z nás máme o něco starost; každý z nás, velkých nebo malých, máme obavy, jak něco dopadne: u vás, děti, to může být třeba písemka z matiky, a já třeba teď přemýšlím o tom, jestli se nám podaří do konce roku dodělat opravu našeho starého bočního oltáře, aby nám na to pak z kraje nebo z města přispěli. 

Pavel ale pak říká důležitou věc: Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Můžeme si dělat starosti o hodně věcí, ale když si řekneme: Pane Bože, já ti tu starost dávám, ty se o to jistě postaráš,  tak určitě poznáme, že to tak je – a poznáme taky, že se o hodně věcí opravdu nemusíme bát.

 Milí bratři a sestry,

 Dnešní promluvu začnu odkazem na novou apoštolskou exhortaci Laudate Deum, která vyšla o letošním čtvrtém říjnu, svátku svatého Františka z Assisi, jako aktualizace osm let staré encykliky Laudato Sí o ochraně Země - našeho společného domova. V článku 6 tohoto dokumentu hovoří papež František o biblických motivech péče o stvoření - mimo jiné následující pasáží, která velmi souvisí s texty dnešní neděle:

 ‚Bible nám říká: Bůh viděl vše, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré (Gn 1:31). Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i vše, co je na ní (Dt 10:14). Tak je nám také řečeno: Země se nesmí prodávat natrvalo, neboť patří mně. Vy jste pro mne jen cizinci a přistěhovalci (Lv 25:23).‘

 Dnešní evangelium - a v něm takzvané podobenství o zlých vinařích - je právě o tomto: Pán vinice s velkou láskou a péčí založí vinici: ochrání ji plotem a postaví strážní věž proti zlodějům, vykope lis v naději na velkou úrodu. Pak najme vinaře - a doufá, že se s podobnou láskou a péčí budou o jeho vinici starat, protože jiný přístup k tomu, co sám s láskou uvedl v existenci, si vlastně nedokáže představit. Kdyby po návratu našel svou vinici dobře udržovanou a opečovanou, jistě by se vinařům královsky odměnil.

Jenomže ti vinaři se chovají, jako by vinici neměli v nájmu, ale ve svém vlastnictví. Majitel vinice k nim pravidelně posílá ty, kteří jim mají připomenout, že jsou jen správci, nikoli majitelé - a všichni tito poslové skončí špatně, právě proto, že si najatí vinaři až příliš zvykli na pocit, že vinice je vlastně jejich a že si na ní mohou dělat, co chtějí. Nakonec pán vinice pošle svého vlastního syna - s milosrdnou myšlenkou, že vinaři snad přece nejsou tak špatní: Na mého syna budou mít přece ohled. Jenže vinaři vycítí příležitost, že vinice, kterou si de facto již přivlastnili, se může skutečně stát jejich vlastní: ,To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!'

 Velice podobnou výpověď najdeme v Písmu již ve Starém Zákoně, v knize proroka Ezechiele; v obrazu, kterému Boží lid Izraele podobně dobře rozuměl - tentokrát nikoli ze života pěstitelů vinné révy, ale pastýřů ovcí: Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni, jim: Pastýři, tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást své stádo? Sytili jste se mlékem, odívali vlnou, vykrmená zvířata jste si zabíjeli, ale stádo jste nepásli. Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, násilím jste ovládali silné. Rozprchly se ovce bez pastýře, staly se potravou veškeré divoké zvěři. Mé stádo se rozprchlo a bloudí po všech horách, po všech vysokých pahorcích, po celé širé zemí se rozprchlo mé stádo, a nikdo ho nehledá, nikdo se po něm neptá! (Ez 34, 2-6).

 V téhle souvislosti jsem si vzpomněl na jeden hudební hit přelomu tisíciletí - píseň, kterou v roce 2003 napsala britská zpěvačka s předlouhým jménem Florian Cloud de Bounevialle O'Malley Armstrong, jež se raději rozhodla vystupovat pod kratičkou uměleckou přezdívkou Dido. Ta píseň se jmenuje Life for rent – Život k pronájmu; a jako refrén se v něm opakuje věta Nothing I have is really mine. Nic z toho, co mám, mi vlastně nepatří.

 Všechno, co máme, je vlastně půjčené, neboť to patří Otci, který to s láskou uvedl v existenci. Naše planeta není vlastně naše, máme ji jen svěřenou, abychom se o ni starali. Naše rodiny a naše děti nejsou v pravém slova smyslu naše vlastní; jsou nám svěřeny, abychom je milovali a pečovali o ně, abychom je vedli k plnosti života a lásky ve svobodě. Naše církev není naše, ale Kristova, patří Jemu, je to vinice Páně - a my všichni, nejen my kněží a biskupové, jsme spoluzodpovědní za ni a za její budoucnost. Není nám dovoleno, abychom si ji přivlastnili a používali ji například jako nástroj k vedení kulturních válek. A takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho…

 Kdybychom ovšem s poselstvím dnešního evangelia skončili zde, asi bychom dnešní bohoslužbu opouštěli nepříliš povzbuzeni, spíše s vědomím tíže odpovědnosti, jež na nás spočívá.   Jenže podobenství o zlých vinařích končí dialogem: Ježíš se svých posluchačů – velekněží a starších lidu – ptá:  Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá? A oni mu odpovídají tak, jak jsou zvyklí z lidského světa. Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek. Zločin zaslouží trest. Ježíš jim však na jejich odpověď neříká jednoznačné ano, máte pravdu, tak se stane. Odpovídá citátem ze Žalmu 118, jehož refrénem je  verš Jeho milosrdenství trvá na věky: Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Bůh jedná jinak než člověk, největší lidské selhání mění v požehnání; syna, jehož zlí vinaři zabili, činí pramenem Života.