Květná neděle - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

Květná neděle B 2021 

Krátká homilie k úvodnímu evangeliu o vjezdu do Jeruzaléma: Mk 11,1-10

 

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betánii u Olivové hory, poslal (Ježíš) dva ze svých učedníků napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk. Odvažte ho a přiveďte. A kdyby se vás někdo zeptal: `Co to děláte?', řekněte: `Pán ho potřebuje a hned ho sem zase pošle nazpátek.'„ (Učedníci) odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na rozcestí a odvázali ho. Někteří z těch, kteří tam stáli, se jich ptali: „Co to děláte, že to oslátko odvazujete?“ Odpověděli jim tak, jak to řekl Ježíš, a oni je nechali. Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnoho (lidí) prostíralo na cestu pláště, jiní zase větvičky, které nařezali na polích. Ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Hosana na výsostech!“

______________________________________________________

Ježíš přichází před Velikonocemi do Jeruzaléma v triumfálním  průvodu. Všechno vypadá úplně stejně, jako když se do svého hlavního města vrací vládce po vítězné bitvě – až na jeden zdánlivý detail: místo na koni jede Ježíš na oslím mláděti. Tradičně se tím zdůrazňuje jeho pokora; ale symbolický význam tohoto gesta je možná ještě v něčem jiném. Na dvou místech v knize Exodus, v kapitolách 13 a 34 najdeme téměř totožné příkázání  o zasvěcení všeho prvorozeného Hospodinu: Až tě Hospodin přivede do kananejské země, jak přísahal tobě i tvým otcům, až ti ji dá, odevzdáš Hospodinu všechno, co otvírá lůno, každého prvorozeného samce při vrhu tvého dobytka zasvětíš Hospodinu. Za každého prvorozeného osla dáš beránka; jestliže nevykoupíš, musíš ho zabít zlomením šíje (Ex 13, 11- 13).

Mládě osla je nečekaný symbol našeho lidství, které propadá smrti, není-li za něj obětován Beránek. Vjezd do Jeruzaléma, jakkoli triumfální, je předzvěstí toho, co uslyšíme za chvíli v Pašijích a co bude tématem Svatého týdne až do sobotního večera: Ten, kdo přijíždí jako král do Jeruzaléma, bude brzy obětován, aby člověk mohl žít.

 5. neděle postní - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

5. neděle postní B 2021

 

1. ČTENÍ Jer 31, 31-34

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu:
   ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem!
   Nebude již učit druh druha, bratr bratra: "Poznej Hospodina!" Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

Žl 51 (50), 3-4. 12-13. 14-15 Odp.: 12a
Odp.: Stvoř mi čisté srdce, Bože!

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou ne-pravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 5, 7-9

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro ty, kteří ho poslouchají.

EVANGELIUM Jan 12, 20-33

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl:
   "Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!"
   Tu se ozval hlas z nebe: "Oslavil jsem a ještě oslavím." Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: "To k němu promluvil anděl." Ježíš jim na to řekl: "Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny (lidi) k sobě."
   Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

v dnešním prvním čtení hovoří prorok Jeremiáš o nové smlouvě Hospodina a jeho lidu. Napříště to již nemá být učení a zákon, které by bylo dáno zvnějšku, jako byly kamenné desky Desatera a celý Mojžíšův zákon při putování Božího lidu pouští. Nová smlouva bude zapsaná do srdce, do nejhlubšího nitra, do středu lidské bytosti. A pak, říká Jeremiáš, už poznají Boha všichni, takže ‚nebude už učit druh druha: Poznej Hospodina‘.

Hlásání a předávání křesťanské víry se jistě neobejde bez katecheze; je důležité se ve víře vzdělávat, je důležité znát obsah Písma svatého a učení církve. Jeremiáš ale mluví o vnitřním poznání; o tom, že to podstatné, na čem nakonec naše víra stojí a co nás také motivuje k dobrému životu, je uvnitř, v našem srdci.

Rád se vracím ke knížce meditací velkého německého teologa 20. století Karla Rahnera, která vyšla pod českým názvem Slova do mlčení. Jedno z rozjímání se jmenuje Bůh mého poznání, a téměř na jeho konci jsou tyto věty: Opravdu, můj Bože, pouhé vědění neznamená nic, nepůsobí nic než trapnou zkušenost, že takto nelze učinit skutečnost obsahem života. Jen zkušenost jasnozřivé lásky nechává mé srdce přiblížit se srdci věcí… Jen to zakoušené, prožité a protrpěné dává vědění, jež nekončí zklamáním a nudou v zapomnění, ale naplňuje srdce moudrostí.

Ve dnešním evangeliu tlumočí Ondřej a Filip Ježíšovi přání poutníků ho vidět. Poutníci - jsou to Řekové, ne-Židé, kteří ale věří v Boha Izraele - se o něj zajímají, chtějí ho poznat, možná chtějí slyšet, čemu přesně tento rabbi učí. Ježíš jim však odpovídá, že ho pozná ten, který ho následuje. Křesťanství se nedá vyčíst z knížek, nedá se dost dobře přijmout jako světonázor, který považuji za pravdivý, a tak se k němu přikloním. Ježíš říká: jestliže mi kdo chce sloužit, ať mne následuje.  Vnitřní pochopení a přijetí křesťanské víry a křesťanského jednání získáváme po celý život, každý den a každou hodinu - když se odvážíme Ježíše následovat a jít s ním. A tato cesta vede skrze naši zkušenost se životem, s jeho jednotlivými událostmi; často i přes pochybnosti a krize, kdy se náš pohled na některé skutečnosti radikálně mění. A někdy i skrze různá naše selhání, období, kdy se člověk Bohu vzdálí jako marnotratný syn, aby se poté znovu vrátil.  

Tato cesta je náročná, vždycky v sobě nese rozměr kříže. Ale máme jistotu, že Ježíš je na ní vždycky s námi, že nese všechno, co neseme my; že s námi všechno spoluprožívá. Máme jistotu, že nám vždy zůstane věrný, že nás nikdy neopustí.

 

 4. neděle postní - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

4. neděle postní B 2021

1. ČTENÍ 2 Kron 36, 14-16. 19-23

Čtení z druhé knihy Kronik.

   Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let.
   V prvním roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit - i písemně - po celém svém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním: Ať jde do Jeruzaléma!

Žl 137 (136), 1-2. 3. 4-5. 6
Odp.: Vyslyš nás, Pane a, vysvoboď nás!

U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, když jsme vzpomínali na Sión. Na vrby toho kraje jsme zavěsili své citery.
Odp.
Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se radovali: "Zpívejte nám ze siónských písní!"
Odp.
Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi? Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, ať mi zchromne pravice!
Odp.
Ať se mi přilepí jazyk k patru, když na tebe nevzpomenu, když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radosti.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 2, 4-10

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
   Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše.
   Té záchrany docházíte z Boží dobroty skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to Boží dar! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

EVANGELIUM Jan 3, 14-21

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl Nikodémovi:
   "Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
   Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
   Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."

____________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Můžeme se společně zamyslet nad prvními Ježíšovými slovy z dnešního úryvku evangelia:  Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Starozákonní příběh s hadem na poušti najdeme v jednadvacáté kapitole páté knihy Mojžíšovy; stojí za to si ho připomenout celý: Od hory Hor táhli Izraelité směrem k Rákosovému moři, aby obešli zemi Edomitů, a lid už omrzelo být stále na cestě. Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy.“ Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: „Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady.“ A Mojžíš se modlil za lid. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu.“ Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.

Symbolika tohoto příběhu je celkem dobře čitelná: hadi, jejichž uštknutí způsobuje smrt, jsou obrazem hříchu – stačí si vzpomenout na scénu z rajské zahrady. Mojžíš má od Hospodina za úkol svůj lid uzdravit zvláštním způsobem; udělá podobu hada, zavěsí ji na kůl, a každý uštknutý, který na ni pohlédne, zůstane na živu. Je to jasný předobraz Krista; který naše hříchy vynáší na dřevo kříže - a my, když na ně pohlédneme, jsme z nich uzdravení.

Jenomže taková léčba je nepříjemná. Musíme totiž těmto našim hříchům pohledět do tváře, a to se nám příliš nechce; nestojíme o to, aby byly vyvýšeny, aby byly na očích, byť by ty oči byly jen naše vlastní. Stydíme se za sebe, připadáme si, jako bychom sebe samé viděli vystavené na pranýři. Chtěli bychom tyhle temné skutečnosti mít právě na opačném místě – chtěli bychom je dobře ukrýt, vytěsnit, žít v iluzi, že neexistují, že jsme celkem slušní a dobří křesťané. Nicméně poslední rok nám právě takhle razantně postavil před oči nepříjemnou pravdu o nás samých: zjistili jsme, že nás také už omrzelo ‚být stále na cestě‘, putovat různými provizorii a omezeními. Přímo před očima jsme měli naši netrpělivost, nedostatek laskavosti vůči našim blízkým či malověrnost a upadání do beznaděje. 

Podívat se však našim hříchům do tváře je cesta k uzdravení.  Kdybychom se s nimi nechtěli konfrontovat, bylo by to postupně horší – stejně jako se zhoršuje nepřiznaná a tedy neléčená choroba.

Kdyby náš pohled končil zde, nebylo by to ovšem vůbec povzbudivé – bylo by to skutečně, jako kdybychom se viděli přišpendlené na tabuli hanby.  Těžko bychom pak tuto postní neděli mohli prožít jako Radostnou. Jenže naše hříchy jsou vyvýšeny na Kristově těle.  Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Světlo Boží lásky je vždy větší než naše temnoty – a v síle tohoto vědomí jim také můžeme pohlédnout do tváře a bez obav si je přiznat. Evangelia jsou plná příběhů lidí, kteří své hříchy viděli velmi jasně; kteří věděli, že nejsou dobří  - a také jim to dost nevybíravě a nemilosrdně připomínali lidé z jejich okolí, kteří sami sebe mylně považovali za spravedlivé. Ale právě proto, že si toho byli všichni ti celníci a nevěstky vědomi, mohli pak mnohem jasněji vnímat Ježíšovu lásku a odpuštění.

 3. neděle postní - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

3. neděle postní B 2021

1. ČTENÍ Ex 20, 1-17  

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.
   Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
   Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stihám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
   Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
    Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý.
   Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
   Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
   Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."

Žl 19 (18), 8. 9. 10. 11 Odp.: Jan 6, 68b
Odp.: Pane, ty máš slova věčného života.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 1, 22-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá" Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než lidé.

EVANGELIUM Jan 2, 13-25

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
   Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?"
   Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím."
   Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?"
   On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

____________________________________________________ 

Milí bratři a sestry,

   Ve dnešním prvním čtení z knihy Exodus sděluje Hospodin Mojžíšovi své Desatero – a přibližně třetina toho, co je v textu řečeno, se týká prvního přikázání: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stihám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.

   Téměř vždy, když přemýšlím o těchto slovech, si vzpomenu na začátek slavného románu amerického spisovatele Hermana Melvilla Bílá velryba - v originále Moby Dick or The Whale - vydaného v roce 1851. Vypravěč příběhu, mladík Izmael, se v jednu chvíli svého života rozhodne odjet na moře s velrybářskou výpravou. Vydává se tedy na severovýchodní atlantické pobřeží Spojených států a ve městě New Bedford dostane z nezbytí v ubytovacím hostinci společný pokoj s harpunářem jménem Kvíkveg, původem z tichomořských ostrovů - z pohledu Izmaela divochem. První večer, kdy se s ním setká, je svědkem zvláštního rituálu – Kvíkveg vytáhne ze svého vaku malou dřevěnou sošku, ke které se úpěnlivě modlí a obětuje jí kousek lodního sucharu. Když ale tato modlitba skončí, Kvíkveg svůj idol vezme a zcela neuctivě a neobřadně jej vrátí zpátky do vaku, ve kterém má všechny ostatní věci denní potřeby - „jako když lovec hodí do svého batohu ulovenou sluku“. O několik kapitol později, když už se oba muži spřátelí, Kvíkveg dokonce kapesním nožem své sošce upravuje tvar nosu.  

  Izmael je hluboce věřící křesťan a člen presbyteriánské církve; a tak v síle tohoto zážitku rozjímá právě nad prvním přikázáním: „Je možné, aby Hospodin, velkodušný Stvořitel a Pán nebe a země, žárlil na malý bezvýznamný kousek dřeva?“

   Tento příběh nám napovídá něco hlubšího o podstatě uctívání model, i o tom, proč jsme ve stálém pokušení tak činit. Kvíkvegův dřevěný bůžek byl zcela v jeho rukou. Kvíkveg jím mohl disponovat: mohl si s ním dělat, co chtěl; mohl dokonce změnit jeho vyřezanou podobu, když se mu ta stará přestala zamlouvat.     

   Když Hospodin v knize Exodus zakazuje uctívání model, opravdu to není proto, že by žárlil na kousek dřeva. Jen tím člověku připomíná, že On je svobodný; že jím nemůžeme disponovat ani manipulovat pro dosažení nějakého našeho cíle. A právě tohle je kámen úrazu: my, moderní lidé, jsme si velmi zvykli, že když něco potřebujeme nebo chceme, máme většinou fungující prostředky k tomu, abychom toho dosáhli. Jsme pyšní na svůj vlastní um, na všechny výdobytky vědy a techniky, které nám prodlužují a zpříjemňují život. Zvykli jsme si, že věci, které denně používáme, zpravidla fungují – a pokud dodržíme návod k použití, dosáhneme kýženého výsledku. Možná proto tak snadno propadáme nervozitě a zlosti, když něco nefunguje – když například spadne Internet nebo nemůžeme nastartovat auto. A z toho vychází také pokušení novodobé idolatrie. Nekriticky uctíváme to, co nám plní naše sny, co je prostředkem k dosažení našeho cíle, co přináší ‚spásu‘ v sekulárním smyslu – co nám, jak se bláhově domníváme, přinese ráj na zemi.

   Jenže náš Bůh ovšem takhle ‚nefunguje‘ – je to hlubina Tajemství, je navýsost svobodný od našich představ, co by nám měl darovat nebo jaký zázrak udělat, abychom mu za to byli náležitě vděční. A to v nás vyvolává úzkost; bojíme se, co by si tento nepředvídatelný a svobodný Hospodin na nás mohl vymyslet. Chtěli bychom Boha, který by fungoval podle našich představ; se kterým bychom mohli dělat totéž, co Kvíkveg se svojí soškou.

Naštěstí však tohle není konec našeho poznání Boha. Nedisponovatelný a svrchovaně svobodný Bůh se nám v Ježíši Kristu zjevil zároveň jako Láska, která se dává. Jakoby Bůh vyšel vstříc naší podivné lidské touze s ním manipulovat. Na mnoha místech synoptických evangelií o sobě Ježíš říká, že ‚bude vydán lidem do rukou‘. Ježíš se nám lidem dává dobrovolně do rukou, abychom si s ním mohli udělat, co chceme. Dává se nám, abychom už konečně pochopili a přijali, že se můžeme bez obav zbavit naší hloupé snahy chtít ho ovládat –   a abychom mu dokázali bezvýhradně odevzdat svůj život.