Slavnost Zmrtvýchvstání Páně  2016

                                                                                                                        

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."


Žl 118 (117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4  

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Téměř všechna dnešní čtení- byť žalm jen jako předobraz-vydávají svědectví o Ježíšově vzkříšení, které dnes s církví slavíme a z něhož se radujeme. Avšak dnešní druhé čtení je výjimkou. Pavel sděluje křesťanům do Kolos - a s nimi všem křesťanům všech dob – jaké zcela konkrétní důsledky mají velikonoční události na jejich život, spojený křtem s Kristem. Všimněme si dobře, že Pavel nehovoří jen o Vzkříšení, a ani nehovoří v budoucím čase, ale v přítomném. Možná bychom čekali, že Koloským napíše něco ve smyslu:  Nebojte se smrti, je sice nevyhnutelná, ale Ježíš vstal z mrtvých, a tak budete vzkříšeni i vy. Jenže on jim píše něco jiného: Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry. Ale zároveň říká: Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Jako by se od radosti velikonoční neděle zbytečně vracel k dramatu Velkého Pátku a mlčení Bílé soboty.

Pavel nám tak připomíná skutečnost, na kterou bychom dnes mohli docela snadno a bezstarostně zapomenout: na našem životě se projevuje, už zde a nyní, celé velikonoční tajemství, tak jak je slavíme od Zeleného čtvrtku až po neděli Vzkříšení. Tajemství Ježíšova sebevydání, smrti a vzkříšení je zde přítomné jako celek, i když je musíme slavit postupně, neboť jako putující církev prožíváme skutečnosti v čase. To jediné, o čem svatý Pavel hovoří v budoucím čase, je sláva – tedy konec času, završení dějin vesmíru, kdy se ukáže Kristus, náš život.

Dobře si uvědomit toto dnešní poselství svatého Pavla znamená v první řadě radikálně odmítnout mylnou Marxovu představu o náboženství jako opiu lidu. Vůbec nejde o to pozemský život nějak překlepat a těšit se na to, že ‚v nebi to bude lepší‘. Jsme už nyní s Kristem mrtví a vzkříšeni zároveň, je nám už nyní dán Ježíšův nový život. Máme žít naše obnovené lidství naplno, i když na nás stále leží stín bolesti, hříchu a smrti, i když to někdy vypadá, že se vlastně po Ježíšově vzkříšení nic nezměnilo.

Zároveň nám toto vědomí může pomoci nevnímat událost Vzkříšení odděleně od ostatních velikonočních událostí, jako jakýsi filmový happyend, který v nás může vyvolat pocit, že to předtím tedy vlastně nebylo tak hrozné. I když se právem radujeme ze Vzkříšení, nezlehčujeme tím ani utrpení Velkého Pátku, ani mlčení Bílé soboty, kdy zažíváme zdánlivou Boží nepřítomnost. Vidíme-li všechna tajemství Tridua zároveň, vedle sebe, a nikoli po sobě, vyvstává jasně jejich jednotící prvek – Láska, která je přítomná ve všech těchto skutečnostech. Láska, která se vydává až k sebezničení v Eucharistii a poté na kříži, ale zároveň Láska, která je právě tímto sebedarováním nezničitelná, a vítězí nad smrtí a peklem. Kéž dokážeme čím dál více takto žít, jako s Kristem mrtví a vzkříšení, jako velikonoční lidé, žít v lásce. 

Květná neděle 2016 - Pašije podle sv. Lukáše


EVANGELIUM Lk 22,14-23,56

   Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království."
   A vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte ho a rozdělte mezi sebe; neboť vám říkám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království."
To konejte na mou památku.
   Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, (zpečetěná) mou krví, která se za vás prolévá.
Běda tomu člověku, který zradí Syna člověka.
   Hle, u mě na stole je však ruka mého zrádce. Syn člověka sice jde svou cestou, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zradí." Oni se začali ptát jeden druhého, který z nich to asi je, kdo to hodlá udělat.
Já jsem mezí vámi jako ten, kdo slouží.
   Vznikl také mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: "Králové vládnou svým národům, a kdo mají nad nimi moc, dávají si říkat 'dobrodinci'. U vás však ať to tak není! Ale kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží. Vždyť kdo je větší: ten, kdo sedí u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Přece ten, kdo sedí u stolu! Já však jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
   Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuj i královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů.
Až se obrátíš, utvrzuj své bratry.
   Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry."
   Petr mu řekl: "Pane, s tebou jsem ochoten jít do vězení i na smrt!"
   On mu odpověděl: "Říkám ti, Petře: Ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mě znáš."
Musí se na mně splnit, co je psáno.
   Dále jim řekl: "Když j sem vás poslal bez měšce, bez mošny, bez opánků, měli jste v něčem nedostatek?"
   Odpověděli mu: "Ne, v ničem."
   Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, ať si ho vezme, a stejně tak mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit, co je psáno: 'A byl počítán mezi zločince'. Neboť co je o mně řečeno, už se naplňuje."
   Řekli: "Pane, tady jsou dva meče." On jim odpověděl: "To stačí."
Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji.
   Potom se podle svého zvyku odtamtud odebral na Olivovou horu a učedníci ho následovali. Když byl na místě, řekl jim: "Modlete se, abyste nepřišli do pokušení."
   Sám pak se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá." Tu se mu zjevil anděl z nebe a posiloval ho. Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji; jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
   Potom vstal od modlitby, šel ke svým učedníkům a nalezl je, jak zármutkem usnuli. Řekl jim: "Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení!"
Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?
   Když ještě mluvil, objevil se houf lidí; jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
   Když ti, kdo byli s Ježíšem, viděli, co se chystá, zeptali se: "Pane, máme zasáhnout mečem?" A jeden z nich udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho.
   Ježíš však na to řekl: "Přestaňte! Dost!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
   Potom řekl Ježíš těm, kteří se na něho vypravili, velekněžím, chrámovým velitelům a starším: "jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji. Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě, a ruce jste na mě nevztáhli. Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty."
Petr vyšel ven a hořce se rozplakal.
   Pak se ho zmocnili a odvedli. Přivedli ho do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když rozdělali uprostřed dvora oheň a sesedli se kolem, sedl si Petr mezi ně. Jak seděl ve světle, uviděla ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Také ten byl s ním!"
   On však to zapřel: "Neznám ho, ženo."
Za chvíli ho uviděl jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich!" Petr odpověděl: "Člověče, nejsem!" Uplynula asi hodina a někdo jiný zase tvrdil: "Doopravdy, i tento člověk byl s ním, vždyť je to Galilejec!"
   Petr však řekl: "Člověče, nevím, o čem mluvíš." V tom okamžiku, když ještě mluvil, zakokrhal kohout.
   Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra. A Petr si vzpomněl na to, co mu Pán řekl: "Dříve než kohout dnes zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal. Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil.
   Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho, zavázali mu oči a ptali se: "Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil." A rouhali se mu, jak mohli. Dali ho předvést před svůj soud.
   Jakmile se rozednilo, sešel se sbor starších z lidu, velekněží a učitelé Zákona, a dali ho předvést před svůj soud.
Řekli: "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to!"
   Odpověděl jim: "I kdybych vám to řekl, neuvěříte, a kdybych se vás zeptal, nedáte mi odpověď. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."    Všichni mu do toho vpadli: "Ty jsi tedy Boží Syn?" Odpověděl jim: "Ano, já jsem!"
   Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!"
   Celé jejich shromáždění povstalo a vedli ho k Pilátovi.
Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.
   Tam na něj začali žalovat: "Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?" Odpověděl mu: "Ano, já jsem!"
   Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: "Neshledávám na tomto člověku žádné provinění."    Ale oni naléhali a říkali: "Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!"
   Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě.
Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá.
Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Velekněží a učitelé Zákona stáli při tom a urputně na něho žalovali. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch: dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. V ten den se Herodes a Pilát spřátelili; předtím totiž spolu žili v nepřátelství.
Pilát Ježíše vydal, aby se jím stalo po vůli.
   Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já sám jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím."    Ale oni se všichni dali do křiku: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!" Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu.
   Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: "Ať je ukřižován, ať je ukřižován ! "
   Potřetí jim řekl: "Ale co špatného udělal? Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím." Oni však doráželi s velkým křikem a žádali, aby byl ukřižován, a jejich křik se stále stupňoval.
   Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.
Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou.
   Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
   Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: 'Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!' Tehdy lidé začnou říkat horám: 'Padněte na nás!' a kopcům: 'Přikryjte nás!' Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!"
Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.
Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a 'druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." Jeho šaty si rozdělili losem.
To je židovský král.
   Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
   Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!"
Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
Dnes budeš se mnou v ráji.
   Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
   Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
   Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.
   Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha." A po těch slovech vydechl naposled.
Chvíle tiché modlitby vkleče
   Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl skutečně spravedlivý." A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů. Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i ženy, které ho provázely z Galileje a na to se dívaly.
Josef položil Ježíšovo tělo do hrobky vytesané ve skále.
   Jeden člen velerady, jménem Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk z judského města Arimatie, nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním. On ( také ) očekával Boží království. Zašel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pak ho sňal, zavinul do lněného plátna a položil do hrobky vytesané ve skále, kde nebyl ještě nikdo pochován. Bylo to v den příprav, právě nastávala sobota.
   Přitom ho doprovázely ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje. Podívaly se na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno. Potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti. V sobotu však zachovaly sváteční klid podle přikázání.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyslechli jsme příběh umučení Páně. To, že jsou pašije čteny více lidmi, nám připomíná drama - ve smyslu dramatu jako divadelní hry, ale také ve smyslu vážnosti výpovědi-něco, jako když řekneme, že se někomu dramaticky zhoršil zdravotní stav.

V tomto dramatu se vyskytuje celá řada postav, a my se můžeme v tuto chvíli zamyslet nad tím, komu jsme nejvíce podobní:  Je možné se najít v učednících, kteří v Getsemanské zahradě zármutkem usnuli, nebo v Petrovi, který si příliš věřil, a poté Krista zapřel.  Možná se najdeme v Pilátovi, který se nechá zatlačit do kouta a nakonec se symbolickým gestem umytí rukou vzdává své zodpovědnosti a svého svědomí. A můžeme se znepokojením zjistit, že je v nás i kousek oněch anonymních postav z davu, který volá ‚Na kříž s ním‘, a možná i kousek Jidáše.

Naštěstí ale i Pašije jsou evangeliem, radostnou zvěstí.  Mezi řádky, ale zcela jasně z nich vyplývá, že Ježíš zůstává stále v postoji lásky a odpuštění, vůči všem, vůči svým váhavým a bázlivým učedníkům, vůči těm, kteří ho zatýkají, vůči těm, kteří ho posílají na kříž, i vůči Jidášovi, kterého ve chvíli jeho zrady nazývá svým přítelem. A zároveň se již zaslibuje, že příběh neskončí tragicky – Ježíš říká, že po svém vzkříšení předejde učedníky do Galileje.

Pašije jsou tedy – stejně jako celé Písmo svaté – zvěstí o Boží lásce k člověku, lásce až do krajnosti, lásce, jdoucí až na kříž. Proto si také můžeme – i při vší vážnosti počínajícího Svatého týdne - uchovat hlubokou radost v srdci.

5. neděle postní C 2016

1. ČTENÍ Iz 43,16-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky;

všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové,

teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi

a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi,

že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti,

abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe,

který bude hlásat mou chválu."

Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3

Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.

Odp.

Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Odp.

Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sej í v slzách, žnout budou s jásotem

Odp.

Vycházej í s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.

Odp.

  

2. ČTENÍ Flp 3,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři!

    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.

    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

EVANGELIUM Jan 8,1-11

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.

    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.

    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.

    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"

    Odpověděla: "Nikdo, Pane."

    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! "

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

   Dnešní liturgické texty jako celek rozvádějí výrok svatého Pavla z prvního listu Korintským: ‚Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!’. Setkání s Ježíšem a jeho přijetí se stává počátkem úplně nové existence člověka, osvobozené od toho, co bylo dříve. Toto základní téma je patrné už v prvním, starozákonním čtení z knihy proroka Izajáše: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? A ve druhém čtení, z listu Filipanům, říká opět svatý Pavel: Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.  Vše, co bylo dříve, před apoštolovým setkáním s Kristem, pokládá Pavel za bezcenný brak, jehož se zřekl, aby mohl získat Krista a byl s ním spojen.

   Toto zcela obnovené lidství je v praxi církve nejsilněji vyjádřeno křtem, který byl v prvotní církvi udílen nikoli trojím politím hlavičky malého dítěte trochou vody, ale úplným ponořením dospělého katechumena do vody baptisteria. Katechumen se před křtem seznámil s Kristovým učením a vyjádřil přání stát se v Kristu a skrze Krista úplně novým člověkem. V křestní vodě pak symbolicky ‚utopil‘ své staré lidství, svou dosavadní osobní historii poznamenanou hříchem, a z vody se vynořil někdo úplně nový, proměněný. Křest byl tak mnohem silněji vnímán jako znovuzrození.

   V evangeliu je tento předěl mezi starým a novým ukázán také jako konec neúprosnosti Mojžíšova zákona, kdy se za hřích musí udělit trest, bez výjimky a bez slitování - sugestivně je to vyjádřeno postupným odchodem učitelů Zákona a starších ze scény. Ono nové začíná Ježíšovým odpuštěním a láskou – a to cizoložné ženě dává šanci a sílu začít nový život. Já Tě neodsuzuji, jdi a už nehřeš.

   Boží slovo dnešní neděle, již v kontextu blížících se Velikonoc, nás vyzývá ke vstupu do onoho nového času, k tomu, abychom znovu přijali Krista, nového člověka, spravedlivého a svatého.  Zároveň nás evangelium o cizoložné ženě povzbuzuje a dodává naději - ve chvílích, kdy podléháme pokušení uvěřit, že starý člověk v nás je nezničitelný-že prostě není možné se zcela odříznout od své vlastní minulosti, s jejími zraněními, špatnými návyky, způsoby myšlení, a podobně. Lidsky vzato to tak může vypadat, ale z víry máme jistotu, že toto vše staré a špatné již bylo přijato do Ježíšova kříže v okamžiku našeho křtu, a pak v každé svátosti smíření. I nám Ježíš říká, stále znovu:  Já Tě neodsuzuji-jdi a už nehřeš.

4. neděle  postní C 2016

1.ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.

Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."  Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7 Odp.: 9a

Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.

Odp.

Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.

Odp.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.

Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři!

Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.

Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:  "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se ( starší syn ) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'  Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Svatý Pavel ve druhém listu do Korintu definuje hlavní úkol apoštola takto: Bůh nás pověřil kázáním o usmíření. Apoštol tu není zejména a hlavně proto, aby učil pravdám o Bohu nebo nějakému morálnímu učení, jako cestě k dobrému životu-toto poslední koneckonců činí téměř všechny jiné náboženské a filosofické systémy od antiky výše. Specifikem křesťanského hlásání je však odpuštění hříchů. Pavel chce svým kázáním v první řadě oznámit Boží odpuštění skrze Ježíšovu oběť- a také vyzývat k obrácení, tedy přijetí tohoto Božího odpuštění. Pavel také v textu dnešního druhého čtení velmi silně zdůrazňuje, že hlásání o odpuštění není hlásáno jako nějaká zprostředkovaná pravda, ke které se apoštolové sami dobrali, přemýšlejíce o Ježíšovu učení. Ten, který smíření hlásá, vlastně propůjčuje ústa samému Pánu, který takto sám volá člověka k usmíření. V ekumenickém překladu Bible je tato skutečnost ještě mnohem více patrná než v liturgickém: Bůh vám domlouvá našimi ústy: na místě Kristově vás prosíme, nechte se usmířit s Bohem!

V evangeliu pak nacházíme důvody, proč je tento rozměr hlásání tak důležitý: Bůh touží po návratu člověka do Jeho náručí, prožívá opravdovou vnitřní bolest, jestliže se jedno z Jeho dětí vzdálí z Jeho domu - tedy z okruhu Jeho lásky. Další skutečností je naprosto jasná výpověď o tom, že útěk z Otcova doma nakonec nevede ani ke svobodě, ani ke štěstí, ani k životu. Falešné zdání naprosté nezávislosti a možnosti si užívat, jemuž mladší syn podlehl, je vlastně návnadou, která vede k chycení do pasti nesvobody a nakonec ke zničení lidské důstojnosti – sugestivně v podobenství vyjádřeného obrazem synova přání sdílet potravu s vepři, - což byli pro lid Izraele nečistí tvorové -aby vůbec zůstal naživu.

A nakonec nám postava staršího bratra může připomenout, že Pavlova výzva ke smíření s Bohem platí naprosto všem, i tomu, kdo se domnívá, že je před Hospodinem spravedlivý. K obrácení a návratu jsme vyzvání i my, kteří můžeme sami o sobě nabýt nebezpečného dojmu, že jsme dobrými křesťany- vždyť přece i v dnešní hektické a sekularizované době si vždycky najdeme v neděli čas k chození do kostela, a to je přece velká věc, nejsme jako ti ostatní, kteří tráví nedělní dopoledne v supermarketu či dokonce v práci. Všichni potřebujeme obrácení, všichni máme nějaké slabosti, všichni na různou dobu a vzdálenost čas od času utíkáme z Otcova domu,  z dosahu Jeho lásky, zlákáni vějičkou falešné svobody. Radostnou zvěstí dnešní neděle je otevřená Otcova náruč. Nechme se usmířit s Bohem!