Slavnost Zmrtvýchvstání Páně  2016

                                                                                                                        

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."


Žl 118 (117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4  

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Téměř všechna dnešní čtení- byť žalm jen jako předobraz-vydávají svědectví o Ježíšově vzkříšení, které dnes s církví slavíme a z něhož se radujeme. Avšak dnešní druhé čtení je výjimkou. Pavel sděluje křesťanům do Kolos - a s nimi všem křesťanům všech dob – jaké zcela konkrétní důsledky mají velikonoční události na jejich život, spojený křtem s Kristem. Všimněme si dobře, že Pavel nehovoří jen o Vzkříšení, a ani nehovoří v budoucím čase, ale v přítomném. Možná bychom čekali, že Koloským napíše něco ve smyslu:  Nebojte se smrti, je sice nevyhnutelná, ale Ježíš vstal z mrtvých, a tak budete vzkříšeni i vy. Jenže on jim píše něco jiného: Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry. Ale zároveň říká: Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Jako by se od radosti velikonoční neděle zbytečně vracel k dramatu Velkého Pátku a mlčení Bílé soboty.

Pavel nám tak připomíná skutečnost, na kterou bychom dnes mohli docela snadno a bezstarostně zapomenout: na našem životě se projevuje, už zde a nyní, celé velikonoční tajemství, tak jak je slavíme od Zeleného čtvrtku až po neděli Vzkříšení. Tajemství Ježíšova sebevydání, smrti a vzkříšení je zde přítomné jako celek, i když je musíme slavit postupně, neboť jako putující církev prožíváme skutečnosti v čase. To jediné, o čem svatý Pavel hovoří v budoucím čase, je sláva – tedy konec času, završení dějin vesmíru, kdy se ukáže Kristus, náš život.

Dobře si uvědomit toto dnešní poselství svatého Pavla znamená v první řadě radikálně odmítnout mylnou Marxovu představu o náboženství jako opiu lidu. Vůbec nejde o to pozemský život nějak překlepat a těšit se na to, že ‚v nebi to bude lepší‘. Jsme už nyní s Kristem mrtví a vzkříšeni zároveň, je nám už nyní dán Ježíšův nový život. Máme žít naše obnovené lidství naplno, i když na nás stále leží stín bolesti, hříchu a smrti, i když to někdy vypadá, že se vlastně po Ježíšově vzkříšení nic nezměnilo.

Zároveň nám toto vědomí může pomoci nevnímat událost Vzkříšení odděleně od ostatních velikonočních událostí, jako jakýsi filmový happyend, který v nás může vyvolat pocit, že to předtím tedy vlastně nebylo tak hrozné. I když se právem radujeme ze Vzkříšení, nezlehčujeme tím ani utrpení Velkého Pátku, ani mlčení Bílé soboty, kdy zažíváme zdánlivou Boží nepřítomnost. Vidíme-li všechna tajemství Tridua zároveň, vedle sebe, a nikoli po sobě, vyvstává jasně jejich jednotící prvek – Láska, která je přítomná ve všech těchto skutečnostech. Láska, která se vydává až k sebezničení v Eucharistii a poté na kříži, ale zároveň Láska, která je právě tímto sebedarováním nezničitelná, a vítězí nad smrtí a peklem. Kéž dokážeme čím dál více takto žít, jako s Kristem mrtví a vzkříšení, jako velikonoční lidé, žít v lásce.