4. neděle postní C 2016
1.ČTENÍ Joz 5,9a.10-12
Čtení z knihy Jozue.
Hospodin pravil
Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu." Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a
slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na
druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená
zrna. Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té
země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.
Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7
Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit
Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí
moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou
Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se
rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a
Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla
Korinťanům.
Bratři!
Když se někdo stal
křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to
pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu,
abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se
sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto
usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
Kristovým jménem
vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako
s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.
EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32
Slova svatého
evangelia podle Lukáše.
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí
celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou
reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto
podobenství: "Jeden člověk měl dva
syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě
připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral
všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a
uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád
by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. Tu šel do sebe
a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem!
Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti
tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze
svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho
uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče,
zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým
synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte
ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte
ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl
ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na
poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si
jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr
se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (
starší syn ) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu.
Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj
příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se
svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s
nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!' Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou
a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože
tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'
"
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,
Svatý Pavel ve druhém listu do Korintu definuje
hlavní úkol apoštola takto: Bůh nás pověřil kázáním o usmíření. Apoštol
tu není zejména a hlavně proto, aby učil pravdám o Bohu nebo nějakému morálnímu
učení, jako cestě k dobrému životu-toto poslední koneckonců činí téměř
všechny jiné náboženské a filosofické systémy od antiky výše. Specifikem
křesťanského hlásání je však odpuštění hříchů. Pavel chce svým kázáním
v první řadě oznámit Boží odpuštění skrze Ježíšovu oběť- a také vyzývat
k obrácení, tedy přijetí tohoto Božího odpuštění. Pavel také v textu
dnešního druhého čtení velmi silně zdůrazňuje, že hlásání o odpuštění není
hlásáno jako nějaká zprostředkovaná pravda, ke které se apoštolové sami
dobrali, přemýšlejíce o Ježíšovu učení. Ten, který smíření hlásá, vlastně
propůjčuje ústa samému Pánu, který takto sám volá člověka k usmíření.
V ekumenickém překladu Bible je tato skutečnost ještě mnohem více patrná
než v liturgickém: Bůh vám domlouvá našimi ústy: na místě Kristově vás
prosíme, nechte se usmířit s Bohem!
V evangeliu pak nacházíme důvody, proč je
tento rozměr hlásání tak důležitý: Bůh touží po návratu člověka do Jeho náručí,
prožívá opravdovou vnitřní bolest, jestliže se jedno z Jeho dětí vzdálí
z Jeho domu - tedy z okruhu Jeho lásky. Další skutečností je naprosto
jasná výpověď o tom, že útěk z Otcova doma nakonec nevede ani ke svobodě,
ani ke štěstí, ani k životu. Falešné zdání naprosté nezávislosti a
možnosti si užívat, jemuž mladší syn podlehl, je vlastně návnadou, která vede
k chycení do pasti nesvobody a nakonec ke zničení lidské důstojnosti –
sugestivně v podobenství vyjádřeného obrazem synova přání sdílet potravu
s vepři, - což byli pro lid Izraele nečistí tvorové -aby vůbec zůstal
naživu.
A nakonec nám postava staršího bratra může
připomenout, že Pavlova výzva ke smíření s Bohem platí naprosto všem, i
tomu, kdo se domnívá, že je před Hospodinem spravedlivý. K obrácení a
návratu jsme vyzvání i my, kteří můžeme sami o sobě nabýt nebezpečného dojmu,
že jsme dobrými křesťany- vždyť přece i v dnešní hektické a sekularizované
době si vždycky najdeme v neděli čas k chození do kostela, a to je
přece velká věc, nejsme jako ti ostatní, kteří tráví nedělní dopoledne
v supermarketu či dokonce v práci. Všichni potřebujeme obrácení,
všichni máme nějaké slabosti, všichni na různou dobu a vzdálenost čas od času
utíkáme z Otcova domu,
z dosahu Jeho lásky, zlákáni vějičkou falešné svobody. Radostnou
zvěstí dnešní neděle je otevřená Otcova náruč. Nechme se usmířit s Bohem!
Žádné komentáře:
Okomentovat