5. neděle postní C 2016

1. ČTENÍ Iz 43,16-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky;

všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové,

teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi

a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi,

že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti,

abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe,

který bude hlásat mou chválu."

Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3

Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.

Odp.

Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Odp.

Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sej í v slzách, žnout budou s jásotem

Odp.

Vycházej í s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.

Odp.

  

2. ČTENÍ Flp 3,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři!

    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.

    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

EVANGELIUM Jan 8,1-11

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.

    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.

    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.

    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"

    Odpověděla: "Nikdo, Pane."

    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! "

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

   Dnešní liturgické texty jako celek rozvádějí výrok svatého Pavla z prvního listu Korintským: ‚Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!’. Setkání s Ježíšem a jeho přijetí se stává počátkem úplně nové existence člověka, osvobozené od toho, co bylo dříve. Toto základní téma je patrné už v prvním, starozákonním čtení z knihy proroka Izajáše: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? A ve druhém čtení, z listu Filipanům, říká opět svatý Pavel: Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.  Vše, co bylo dříve, před apoštolovým setkáním s Kristem, pokládá Pavel za bezcenný brak, jehož se zřekl, aby mohl získat Krista a byl s ním spojen.

   Toto zcela obnovené lidství je v praxi církve nejsilněji vyjádřeno křtem, který byl v prvotní církvi udílen nikoli trojím politím hlavičky malého dítěte trochou vody, ale úplným ponořením dospělého katechumena do vody baptisteria. Katechumen se před křtem seznámil s Kristovým učením a vyjádřil přání stát se v Kristu a skrze Krista úplně novým člověkem. V křestní vodě pak symbolicky ‚utopil‘ své staré lidství, svou dosavadní osobní historii poznamenanou hříchem, a z vody se vynořil někdo úplně nový, proměněný. Křest byl tak mnohem silněji vnímán jako znovuzrození.

   V evangeliu je tento předěl mezi starým a novým ukázán také jako konec neúprosnosti Mojžíšova zákona, kdy se za hřích musí udělit trest, bez výjimky a bez slitování - sugestivně je to vyjádřeno postupným odchodem učitelů Zákona a starších ze scény. Ono nové začíná Ježíšovým odpuštěním a láskou – a to cizoložné ženě dává šanci a sílu začít nový život. Já Tě neodsuzuji, jdi a už nehřeš.

   Boží slovo dnešní neděle, již v kontextu blížících se Velikonoc, nás vyzývá ke vstupu do onoho nového času, k tomu, abychom znovu přijali Krista, nového člověka, spravedlivého a svatého.  Zároveň nás evangelium o cizoložné ženě povzbuzuje a dodává naději - ve chvílích, kdy podléháme pokušení uvěřit, že starý člověk v nás je nezničitelný-že prostě není možné se zcela odříznout od své vlastní minulosti, s jejími zraněními, špatnými návyky, způsoby myšlení, a podobně. Lidsky vzato to tak může vypadat, ale z víry máme jistotu, že toto vše staré a špatné již bylo přijato do Ježíšova kříže v okamžiku našeho křtu, a pak v každé svátosti smíření. I nám Ježíš říká, stále znovu:  Já Tě neodsuzuji-jdi a už nehřeš.