1. neděle adventní B - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
1. neděle adventní B 2020
1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je
tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci
dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým
služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a
sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory.
Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory.
Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko
nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš
se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty.
Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme
žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš
dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr.
Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť
jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.
A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi
nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!
Žl 80 (79), 2ac+3b. 15-16. 18-19 Odp.: 4
Odp.: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spasení.
Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď
svou sílu a přijď nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!
Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už
od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.
2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše
Krista.
Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám
byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství
všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u
vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě
musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že
vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše
Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho
Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!
EVANGELIUM Mk 13, 33-37
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!" ________________________________________________________Milí bratři a sestry,
Hlavní téma dnešních
textů je toužebné očekávání spásy. V prvním čtení, ze třetí části knihy
Izajáš, se autor dovolává Hospodinova příchodu. Ovlivněn zřejmě zkušeností
babylónského exilu vidí totiž následky toho, co se stalo, když se lid Izraele
od Hospodina vzdálil. Obzvlášť sugestivní je jeho obraz listí, který se objevuje
i v rorátním zpěvu. Téměř navozuje atmosféru našeho pozdního podzimu, i
když autor žil ve Středomoří. Listí je uschlé, opadané a unášené větrem; je to
dvojitý obraz ztráty života a ztráty svobody.
Žalm 80, ze kterého
jsme slyšeli jen úryvky, má podobnou strukturu. Lid Izraele je tentokrát
přirovnáván ke zpustošené vinici, které Hospodin dal strhnout její ohradu a
všichni si z ní berou, ‚pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá‘. Žalmista toužebně volá, aby se Hospodin
zástupů vrátil a znovu o svoji vinici pečoval.
U svatého Pavla pak už
toto toužebné očekávání vidíme v novozákonním pohledu: příchod spásy je
něco, co je již přítomné, protože to přišlo s Ježíšem, ale zároveň to
ještě není přítomné v plnosti. Ten, který má přijít na konci času s
definitivním příchodem království lásky a pokoje, je již zde, putuje
s námi tímto ještě ne zcela vykoupeným zde a nyní a dává nám sílu, abychom
napětí čekání vydrželi.
V evangeliu se
pak všechny tyto skutečnosti slévají do Ježíšovy důrazné výzvy k bdělosti,
která je adresována nejen učedníkům, ale všem. Co říkám vám, říkám všem.
Bděte!
Poslechnout tuto výzvu k bdělosti je naším adventním úkolem. Je velmi
snadné tuto bdělost ztratit. Můžeme se například domnívat, že na tom vlastně
nejsme tak špatně, jak to popisuje třetí Izajáš nebo Žalm 80. Že nejsme jako
spadané listí a zpustošená vinice, že jsme silní a svobodní, zabezpečení a
celkem slušní, a že tedy žádnou spásu nepotřebujeme. Pak ale toužebné očekávání
není možné, není na koho čekat, a definitivního Kristova příchodu bychom se
takto museli spíše obávat.
Jiným velkým pokušením ztratit bdělost, vlastně opačným k onomu
prvnímu, je rezignace. Je to právě to, čeho se v listě Korintským dotýká
svatý Pavel: potřebujeme sílu, abychom vydrželi v naději a očekávání spásy,
i když čekání je únavné. Někdy nevidíme výsledky a máme tedy pokušení veškeré
úsilí vzdát - máme dojem, že Boží milost v našem životě nepřináší velký
užitek, že jsme stále stejní a nic se nikam neposouvá. Už jsme to tolikrát
zkusili, a nic, tak toho raději necháme.
Letošní advent může být dobrou příležitostí k probuzení jak ze
spánku falešné spokojenosti se sebou, tak ze spánku rezignace. Můžeme
začít znovu bdít a radostně očekávat, že On znovu přijde a jeho spása
s ním, v plnosti.
Pátek 34. týdne v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
slavnost Ježíše Krista Krále - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
Slavnost Ježíše Krista Krále A 2020
1. ČTENÍ Ez 34,11-12.15-17
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Tak praví Hospodin:
"Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se
pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu
pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a
mračném čase.
Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán,
Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné,
posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin -
budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."
Žl 23 (22), 1-2a.2b-3.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích
pastvinách.
Odp.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po
správných cestách pro svoje jméno.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše
přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v
Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.
2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří
zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení
mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase
pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom
pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi,
až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až
zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny
jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřátel bude pak zničena smrt. A až mu
bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko
podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.
EVANGELIUM Mt 25,31-46
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni
andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny
národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce
postaví po své pravici, kozly po levici.
Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého
Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení
světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste
mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste
mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste
ke mně.'
Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli
hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě
viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme
tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro
jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do
věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad,
a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na
cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem
nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli
hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a
neposloužili jsme ti?'
On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro
jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného
života."
______________________________________________________
Milí bratři a sestry,
Oni požehnaní po pravici se
však diví: , Pane, kdy jsem tě viděli?‘ Jako by nevěděli, že v potřebných
slouží samotnému Kristu, jako by toto evangelium nikdy neslyšeli, a pomáhali ne
proto, že tím slouží Kristu, ale jen proto, že je to správné, že solidarita a
láska ke druhému člověku má smysl sama v sobě, že konat dobro je prostě
dobré a má se to, nezávisle na jakémkoli náboženském systému.
Středa 33. týdne v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
33. neděle v mezidobí 2020 A
1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31
Čtení z knihy Přísloví.
Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má
než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu
jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len,
pracuje radostnou rukou.
Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena.
Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása
prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku
jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.
Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z
výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky
oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze
Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.
2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Co se týká času a
chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž
sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na
ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou
moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil
jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad
vámi právo!
Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak:
zůstaňme bdělí a střízliví.
EVANGELIUM Mt 25,14-30
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
"Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si
služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a
třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal
pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i
ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel,
vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi
do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět
dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem
vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval
věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane,
dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně,
služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se
radovat se svým pánem.'
Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl:
'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi
nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš,
co ti patří.'
Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že
sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze
uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje.
Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo
má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A
tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a
skřípění zubů."
______________________________________________
Milí bratři a sestry,
V podobenství o
hřivnách je velmi nápadný neuvěřitelný kontrast mezi tím, jak pán odpovídá
prvním dvěma služebníkům a potom onomu třetímu. Jako by to ani nebyla jedna a
táž osoba; laskavý a přijímající tón, kterým hovoří s prvními dvěma, se u
třetího mění v nesmlouvavou přísnost a odmítnutí, bez špetky slitování a
milosrdenství: 'Správně, služebníku dobrý a věrný.
Pojď se radovat se svým pánem.' 'Služebníku špatný a líný! Toho služebníka,
který není k ničemu, hoďte ven do temnot. '
Dárce hřiven je v Ježíšově
podobenství nepochybně Otec; ale kdybychom tento obraz pochopili příliš
prvoplánově, bylo by to velmi nebezpečné. V hlavě by se nám zrodil strašák
náladového a nevypočitatelného Boha, který nekompromisně vyžaduje výkon; ty,
kteří ho dosáhnou, laskavě odměňuje; ale ty líné bez milosti trestá. Takové
křesťanství by však bylo jako těžké břemeno, bez vnitřní svobody a radosti.
Myslím, že podobenství chce mnohem
spíše říci něco jiného: hovoří o tom, jak si do obrazu, který si o neskonalém
Božím tajemství v hlavě a srdci vytváříme, promítáme naše lidské představy
a životní zkušenosti.
Při bilancování je odpověď pána, který
třem služebníkům hřivny svěřil,
vždy víceméně taková, jakou dopředu čekají: První dva vědí, že pán je dobrý, že
by jim nesvěřil víc, než zvládnou. Proto se nebojí, ani na sebe nežárlí, že
jeden dostal víc než druhý. Své hřivny investují beze strachu, jakže to nakonec
dopadne. Proto oba skončí dobře.
I třetímu služebníkovi se dostane
odpovědi, kterou vlastně čekal. Od začátku byl paralyzován strachem,
v hlavě měl přesně onoho strašáka, o kterém byla řeč. Při bilancování to
vyjde jasně najevo: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel,
a sbíráš, kde jsi nerozsypal‘. A od takového tvrdého pána se mu samozřejmě
dostane i tvrdé odpovědi.
Pán je jeden a tentýž, ale služebníci ho
vidí tak jinýma očima, jako by byli vedle sebe dva: dobrý a zlý, Jekyll a Hyde
ze známé novely anglického spisovatele Roberta Louise Stevensona. Možná nás
takto dnešní evangelium vede ze všeho nejvíc k zamyšlení, nakolik naši
víru ovlivňuje naše životní zkušenost a naladění; co všechno si do obrazu
našeho Boha promítáme ze sebe sama. Může nás to vést k očištění víry.
Zahleďme se znovu na Krista: když ho apoštol Filip ve čtrnácté kapitole Janova
evangelia prosí Pane, ukaž nám Otce, Ježíš na to říká: Filipe, tak
dlouho jsem s vámi, a neznáš mne? Kdo viděl mne, viděl Otce.
13. listopadu 2020 - památka sv. Anežky České, panny
Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
32. neděle v mezidobí A 2020
Čtení z knihy Moudrosti.
Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují,
dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první.
Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní
bdí, brzy je bez starosti.
Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách
se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.
Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě
mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá
milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě.
Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.
2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Nechceme vás, bratři a sestry, nechat v nevědomosti o těch, kteří už
zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž
věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh
i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom
poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou
už mrtví.
Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží
polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my,
kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích
do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto
navzájem těmito slovy.
EVANGELIUM Mt 25,1-13
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
"Nebeské království je podobné deseti pannám, které
vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět
prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si
však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel,
začaly všechny podřimovat a usnuly.
Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu
naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé
prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám
dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám,
ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené
vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a
volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám
vás.'
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."
Milí bratři a sestry,
Pojďme se dnes společně zamyslet jen nad jedním místem z dnešního evangelia. V evangelním podobenství o deseti pannách znenadání uprostřed noci přichází ženich; a pošetilé panny prosí ty prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale ty prozíravé na to odpoví: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám ani vám.‘
Při velmi povrchním pohledu na toto místo by to mohlo
vypadat, že těch pět, kterých mělo oleje dost, se zachovalo poměrně sobecky;
kdyby svým družkám alespoň trošku půjčily, třeba by se nějak nakonec na svatbu
dostalo všech deset. A je-li svatba obrazem vstupu do nebeského království, pak
by takový výklad podobenství vlastně nabádal k určitému druhu duchovního
individualismu; podobně, jako třeba vyznívá celkové poselství jinak velmi cenné
a oblíbené knihy Následování Krista od svatého Tomáše z Kempenu: je
důležité mít svůj olej v lampě, abych mohl sám vstoupit na svatbu, a s nikým
jiným se o něj nepodělím - ať si dělá, co chce a skončí, kde chce. Jenže žádný
druhý člověk nám v tomhle smyslu nemůže být lhostejný: Boží spása je
nabídnuta všem lidem; všichni jsme milované Boží děti, a mezi sebou bratři a
sestry.
Když ale zamíříme hlouběji, pak objevíme, v čem spočívala
moudrost oněch připravených panen. Pokud olej v lampě symbolizuje vnitřní skutečnost
pokladu víry, pak je jasné, že je tato skutečnost nepřenosná, že prostě nejde
někomu předat, jako se předávají třeba klíče od domu. Jediné, co je možné
sdílet, je právě jen světlo lampy, které je olejem živeno.
Tuto pravdu zakoušíme velmi často, a mnohdy i velmi
bolestně: mnoho rodičů a prarodičů se mi ve svátosti smíření svěřuje, že se jim
nepodařilo předat víru dětem nebo vnoučatům. A mnoho z nás - vlastně asi
všichni - máme nevěřící blízké přátele, příbuzné nebo dokonce životní partnery.
Jsou nám třeba lidsky nejbližší a nejdražší; nedovedeme si dost dobře
představit, že by s námi jednou na věčnosti nebyli, že by pouto vztahu,
které nás na této zemi spojovalo, nemělo vyústit do nekonečna. Modlíme se za ně;
snažíme se jim o naší víře svědčit, jak můžeme - jenže při tom všem stejně
poznáváme, že pokud nepřijde milost uvěření a obrácení jako vnitřní proměny
srdce i mysli, jsme naprosto bezmocní.
Jenže právě ony modlitby a svědectví života, ono světlo,
pocházející z oleje uvnitř lampy, je to jediné, co lze sdílet. Proto je
také nutné mít uvnitř dostatek toho, čím se světlo živí. Bez oleje bychom brzo
svítit přestali; sami bychom se propadli do tmy pochyb a beznaděje.
4. listopadu 2020 - památka sv. Karla Boromejského, biskupa
Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
1. listopadu 2020 - slavnost Všech svatých- Slůvko pro děti s obrázkem od faráře